XXX.XXX.3.120
Máme 8mi letou fenu, která je poměrně dost asociální a s většinou psů se pere. Chtěla bych k ní pořídit štěně-fenku (resp. u známé jsem se do jedný prostě zamilovala). Moje otázka zní...Máte někdo zkušenost s tím, že si starší nesnášenlivec postupně zvykne a přestane mít touhu toho druhého zabít, když jsou vedle sebe přes mříž? Nebo mám ten nápad rovnou pustit z hlavy, protože je to nereálné? A jak moc může na štěně způsobit stres doživotní trauma z jiných psů? Díky.
XXX.XXX.128.31
Obávám se, že na tuhle otázku vám nikdo neodpoví. Je to kus od kusu, záleží na zvířatech samotných (i na tom štěněti - jak bude, i do budoucna, poddajný typ), záleží i na vašem přístupu k oběma psům, nyní zejména k té starší - na jakém žebříčku hierarchie ve vaší domácnosti je nyní apod.
Je jediná možnost - zkusit to. Ovšem raději nepočítat s tím, že se feny skamarádí za pár dní, může se to stát, ale také to může trvat i týdny, nebo se prostě neskamarádí nikdy.
Nejlepší prostředí pro jejich kamarádění jsou společné procházky venku. Prostě doma je mít zpočátku odděleně - ideálně mříží, aby na sebe viděly, mohly se očuchávat, ale neublížily si.
I kdyby starší fena nějak po mladší vyjela, myslím, že si z toho štěně neodnese doživotní trauma.
Pokud to soužití dvou fen ale nevyjde, je potřeba mít připravené náhradní řešení - co se štěnětem? - umístit v rodině, u přátel apod.
XXX.XXX.3.120
Máme fenku trvale venku, i mladá by byla venku. Říkala jsem si, že na noc by byly oddělené mříží a přes den by bez dozoru byla každá jinde a pod dozorem bychom je pouštěli k sobě na kontakt. Ale nevím no. To náhradní řešení by bylo jedině asi inzerát "daruji", mladou fenku se snad podaří udat do dobrých rukou. Nechali bychom tomu dejme tomu půl roku a když by to pořád vůbec nešlo, holt by musela asi do nového domova, no :(.
XXX.XXX.128.31
Abych vás uklidnila. Myslím, že většina fen si na štěně zvykne. Problém nastává ve chvíli, kdy ta mladší dospívá, potom bývá někdy mezi nimi boj o postavení. Ovšem to ta vaše starší fena už bude natolik stará, že možná ani žádné boje nebudou. Takže většina lidí má spíš takový problém, že musí začít oddělovat starší zvířata - doživotně.
Jakého vlastně budou fenky plemene?
Já bych do toho šla, myslím, že je větší pravděpodobnost, že si starší fena zvykne.
XXX.XXX.3.120
8mi letá je papírový Chodský pes, štěně je kříženka Borderky s Australákem.
Před lety ta naše taková nebývala, jezdili jsme s ní na hromadné výlety s choďáky... Pak ale nebyl už čas a najednou jsme zjistili, že je totálně nesnášenlivá vůči psům návštěv. A to se jí ti psi i báli a stejně na ně byla hnusná.
Ještě by mě zajímalo, nakolik se štěně bude od starší učit "nežádoucí chování"? Vždycky jsme měli jen jednoho psa, tak tyhle zkušenosti chybí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Něco jiného je cizí pes, který narušuje její teritorium. A i s tím by se možná po chvíli rámusu srovnala.
Něco jiného je "její štěně".
Spíš bych si kladla otázku, jestli budu mít dost času na torpédo bordera x AUO, když na dospělou klidnou fenu bylo času málo a zůstávala "bezprizorná" na dvoře.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Za popsaných okolností bych si štěně nepořizovala. Fena si sice zřejmě zvykne, ale štěně bude doma jen trpět, nikdy ho nemusí přijmout. Dosud byla jedináčkem, na kterého jste neměli čas, a teď se o ten krátký čas, co jste měli pro ni, bude muset dělit ještě s jinou fenou. A rozdělení času nebude fiifty fifty, ale štěněti budete muset věnovat mnohem víc času, než jí. O vás se bude muset dělit, A to vše v době, kdy stárne a pomalu ztrácí síly, kdežto štěně poroste a bude dospívat a bude na vrcholu sil. Myslím, že si choďanda nezaslouží odstavení na vedlejší kolej.
XXX.XXX.3.120
Tak on nebyl čas jezdit na celodenní výlety, jinak s námi tráví denně mnoho hodin u koní, chodíme na procházky, hazeme hračku...
XXX.XXX.169.194
rezkovi
napsal(a):
Máme fenku trvale venku, i mladá by byla venku. Říkala jsem si, že na noc by byly oddělené mříží a přes den by bez dozoru byla každá jinde a pod dozorem bychom je pouštěli k sobě na kontakt. Ale nevím no. To náhradní řešení by bylo jedině asi inzerát "daruji", mladou fenku se snad podaří udat do dobrých rukou. Nechali bychom tomu dejme tomu půl roku a když by to pořád vůbec nešlo, holt by musela asi do nového domova, no :(.
Rozmýšlejte velmi dobře a nejdřív se podívejte, co Vám vyběhne na inzertních serverech, když zadáte slovo daruji nebo zdarma v rubrice psi. Darovacích psů jsou mraky - malých, velkých, černých, bílých, mladých, odrostlých, starých, kříženců, skoroplemene,... A protože je psů víc než je zdrávo, není každý ochotný vzít si (byť zadarmo) psa, kterého už jiný nechce.
Takže brát si brát si štěně s tím, že ho když tak darujete do dobrých rukou, není úplně fér k tomu štěněti.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak nějak souhlasím s balu. Víte do kolika psů už já jsem se zamilovala?
Ale zas na druhou stranu, je spousta lidí, kteří mají víc psů - a zvládají.
Ale to byste feny museli bez stresu seznámit tak, aby nemusely být oddělené mříží. A nejlépe si je v rodině rozdělit. Někdo ( na kom je starší fenka nejvíc závislá ) bude upřednostňovat ji, u jiného bude na prvním místě štěně.
XXX.XXX.128.31
Já bych to tak dramaticky neviděla. Je jasné, že štěně vyžaduje zpočátku více péče, ale nemyslím si, že by to starší fena neustála - ona sama už také nemá tolik energie jako "za mlada". Navíc o tom, kolik času a pozornosti budu jednotlivému psovi věnovat, rozhoduji já - ne ten pes. Pokud o tom v domácnosti rozhoduje pes, tak je něco špatně a potom to opravdu fungovat nemůže - nastane vynucování si pozornosti starším psem, žárlivost apod. Běžně obnovuji průběžně stav svých fen, do rodiny přibývají štěňata v různém stáří těch stávajících, klidně i ve 13 letech. Jde jen o to, aby štěně tyto staré feny zbytečně neotravovalo, hlavně zpočátku, ale většinou si během pár týdnů udělají mezi sebou pořádek samy a ty mladé si těch starých ani nevšímají.
Co se využití a vybití energie křížence australáka a borderkolie: samozřejmě to bude zvíře více nebušené energií, ale jestli chodíte ke koním a na procházky, tak bych problém taky neviděla. Co mají říkat podobní chudáci ve městech v bytech, kteří se projdou akorát tak v místním parku?
Kdybychom se ke psům měli přistupovat tak, jak píše balu v 8:12, tak to aby si snad nikdy nikdo nepořídil dalšího psa, dokud ten první nepojde. Přitom je docela normální si pořídit další štěně zejména v době, kdy ten stávající je už tak starý, že je potřeba si vychovat náhradu (což trvá tak 2 roky) - majitelé služebních, loveckých i pasteveckých plemen to tak dělají běžně. Čas na další štěně nastává právě v době, kdy ten stávající má 8 - 10 let.
Uživatel s deaktivovaným účtem
No já mám fenu, co prostě jiné psy ráda nemá vůbec ani trochu a fuj. Nerve se, ale když si jí na procházce nějaký pes všímá, tak ty obličeje stojí za to. S jinými psy se nepřátelí a nehraje si.
Na jaře jsem měla velké cukání nechat si některé ze štěňat, co se u mě vyskytla, ale nakonec jsem jí to nemohla udělat. Ta její úleva, když už žádné štěně doma nebylo, byla neskutečně patrná. Štěňata za své nevzala, byl to pro ní ještě větší vopruz než psi venku, nechtěla s tím nic mít, vyhýbala se jim a když za ní nějaké uteklo, tak na něj byla hnusná. Že bych se přesně bála, že z toho bude mít štěně trauma - nebo by jí zbilo v okamžiku, kdy by bylo už větší.
Uživatel s deaktivovaným účtem
koňadra
napsal(a):
Já bych to tak dramaticky neviděla. Je jasné, že štěně vyžaduje zpočátku více péče, ale nemyslím si, že by to starší fena neustála - ona sama už také nemá tolik energie jako "za mlada". Navíc o tom, kolik času a pozornosti budu jednotlivému psovi věnovat, rozhoduji já - ne ten pes. Pokud o tom v domácnosti rozhoduje pes, tak je něco špatně a potom to opravdu fungovat nemůže - nastane vynucování si pozornosti starším psem, žárlivost apod. Běžně obnovuji průběžně stav svých fen, do rodiny přibývají štěňata v různém stáří těch stávajících, klidně i ve 13 letech. Jde jen o to, aby štěně tyto staré feny zbytečně neotravovalo, hlavně zpočátku, ale většinou si během pár týdnů udělají mezi sebou pořádek samy a ty mladé si těch starých ani nevšímají.
Co se využití a vybití energie křížence australáka a borderkolie: samozřejmě to bude zvíře více nebušené energií, ale jestli chodíte ke koním a na procházky, tak bych problém taky neviděla. Co mají říkat podobní chudáci ve městech v bytech, kteří se projdou akorát tak v místním parku?
Kdybychom se ke psům měli přistupovat tak, jak píše balu v 8:12, tak to aby si snad nikdy nikdo nepořídil dalšího psa, dokud ten první nepojde. Přitom je docela normální si pořídit další štěně zejména v době, kdy ten stávající je už tak starý, že je potřeba si vychovat náhradu (což trvá tak 2 roky) - majitelé služebních, loveckých i pasteveckých plemen to tak dělají běžně. Čas na další štěně nastává právě v době, kdy ten stávající má 8 - 10 let.
Ono je něco jiného, když potřebuji psa na práci, na chov. A něco jiného je, pořizovat si k feně, která už se tak trochu omrzela, štěně, protože je tak slaďoučké a roztomilé.
( Tak nějak mi to u zadavatelky připadá - ale to je její věc ).
XXX.XXX.44.13
Určitě bych nedělala půlroční pokusy se štěnětem, a že se když tak dá do inzerce, to by bylo lepší se tedy každé věnovat zvlášť a mít je oddělené. Celkově je tenhle mix plemen dost specifický a hodit ho bůh ví komu na krk za půl roku je hrozné. Zadavatelko svou fenu znáte sama nejlépe, já třeba vím, že bych mému psů mohla přivést jakéhokoliv psa. Já bych to určitě jen tak nezkoušela. Zamilovaná do kolika štěňat a dospělých psů jsem byla tolikrát, ale vím, že musím ještě alespoň 1-2 roky počkat. U vás by jste mohla mít pak vystresovanou starou fenu a vystresované štěně, které je stále terčem útoků. Ani pro jednoho dobré.
Uživatel s deaktivovaným účtem
koňadra
napsal(a):
Já bych to tak dramaticky neviděla. Je jasné, že štěně vyžaduje zpočátku více péče, ale nemyslím si, že by to starší fena neustála - ona sama už také nemá tolik energie jako "za mlada". Navíc o tom, kolik času a pozornosti budu jednotlivému psovi věnovat, rozhoduji já - ne ten pes. Pokud o tom v domácnosti rozhoduje pes, tak je něco špatně a potom to opravdu fungovat nemůže - nastane vynucování si pozornosti starším psem, žárlivost apod. Běžně obnovuji průběžně stav svých fen, do rodiny přibývají štěňata v různém stáří těch stávajících, klidně i ve 13 letech. Jde jen o to, aby štěně tyto staré feny zbytečně neotravovalo, hlavně zpočátku, ale většinou si během pár týdnů udělají mezi sebou pořádek samy a ty mladé si těch starých ani nevšímají.
Co se využití a vybití energie křížence australáka a borderkolie: samozřejmě to bude zvíře více nebušené energií, ale jestli chodíte ke koním a na procházky, tak bych problém taky neviděla. Co mají říkat podobní chudáci ve městech v bytech, kteří se projdou akorát tak v místním parku?
Kdybychom se ke psům měli přistupovat tak, jak píše balu v 8:12, tak to aby si snad nikdy nikdo nepořídil dalšího psa, dokud ten první nepojde. Přitom je docela normální si pořídit další štěně zejména v době, kdy ten stávající je už tak starý, že je potřeba si vychovat náhradu (což trvá tak 2 roky) - majitelé služebních, loveckých i pasteveckých plemen to tak dělají běžně. Čas na další štěně nastává právě v době, kdy ten stávající má 8 - 10 let.
Ke psům přistupuji jako k bytostem, které mají své city. Ne, nevelí u nás pes a nikdy nevelel. Ale po dvou zkušenostech, jedné mé a jedné mé maminky, kdy k od štěněte jedináčkovi přibyl v pozdější době další pes, bych to už neudělala. Zvlášť, když se ten stávající pes na žádného nijak moc netváří, a spíš jiné psy nemá rád. Okolnosti byly pokaždé jiné, ale výsledek stejný - dosavadní jedináček neprožil stáří s dalším psem úplně v pohodě. Dodnes si pořízení dalšího psa tak trochu vyčítáme.
Něco jiného je, když v domácnosti žije více psů, a po smrti jednoho se pořídí další a stále se tak smečka obnovuje. Tam jsou zvířata zvyklá nebýt v rodině sama, tam štěně přichází k dospělému psovi, a až toto štěně samo zestárne a zemře pes, ke kterému přišel, tak se pořídí další štěně... prostě tam pes není zvyklý být sám a mít své lidi jen pro sebe...
A neříkám, že někde nemůže fungovat v pohodě starší pes - dosud jedináček - se štěnětem. Popisuji svou zkušenost a vyjadřuji svůj názor, ať si zadavatelka z toho vezme co chce.
XXX.XXX.49.6
A jeje, fakt se nejedná o rozmar "stará fena mě omrzela" To vážně ne. Mně právě zaujala ta kombinace křížení, už dlouho se těším, že jednou pořídíme ke koním AUO. Naši choďandu milujeme, za ty leta jsme si užili víc než dost trápení (v 5ti měsících se u ní projevila extra silná epilepsie, naštěstí od dvou let to téměř ustalo), přesto je to náš člen rodiny, kterého na druhou kolej rozhodně neodstavím. Občas si právě říkám, že by bylo lepší mít 2 psy, aby jim venku nebylo smutno, když jsme doma...
Před pár lety jsme měli na dvoře psy 3, ale ti dva již zemřeli a zbyla nám jen tato choďanda.
XXX.XXX.132.208
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ke psům přistupuji jako k bytostem, které mají své city. Ne, nevelí u nás pes a nikdy nevelel. Ale po dvou zkušenostech, jedné mé a jedné mé maminky, kdy k od štěněte jedináčkovi přibyl v pozdější době další pes, bych to už neudělala. Zvlášť, když se ten stávající pes na žádného nijak moc netváří, a spíš jiné psy nemá rád. Okolnosti byly pokaždé jiné, ale výsledek stejný - dosavadní jedináček neprožil stáří s dalším psem úplně v pohodě. Dodnes si pořízení dalšího psa tak trochu vyčítáme.
Něco jiného je, když v domácnosti žije více psů, a po smrti jednoho se pořídí další a stále se tak smečka obnovuje. Tam jsou zvířata zvyklá nebýt v rodině sama, tam štěně přichází k dospělému psovi, a až toto štěně samo zestárne a zemře pes, ke kterému přišel, tak se pořídí další štěně... prostě tam pes není zvyklý být sám a mít své lidi jen pro sebe...
A neříkám, že někde nemůže fungovat v pohodě starší pes - dosud jedináček - se štěnětem. Popisuji svou zkušenost a vyjadřuji svůj názor, ať si zadavatelka z toho vezme co chce.
Já tak trochu souhlasím. K našemu devítiletému ohaři jsme tehdy vzali z útulku jedenáctiletou ohařku. Ač to byla fena a respektoval ji, nadšený z toho nebyl. Byl do té doby zvyklý být doma jediný. Po půl roce soužití, bohužel odešel na rakovinu. Je pravděpodobné, že by se po nějaké době sžili, to ano, znám - teda znala jsem ho dost dobře, ale žádný jásot se tehdy nekonal. A to jsem to jela doma důsledně na to, že on je ten nej a vždy bude /a zároveň jí dávala najevo, jak úžasný, je že ji máme, chodila jsem s každým zvlášť věnovala se jim oběma na max. /to je taky opravdu důležité uvědomit si, že mi času zatraceně ubude, že to budu muset dělit/. Když fenka osaměla, po dlouhém zvažování, a de facto jsem já osobně nechtěla, chtěla jsem ji nechat svou plnou pozornost, péči a čas, přišlo domů štěndo. A v tomhle případě jsem naopak byla ráda, protože fenka s prckem ještě víc omládla, on ji dlouho držel nad vodou, krásně ho vychovala. Ale ona nebyla asociál, ač v útulku říkali, že např. feny nesnáší, nakonec se vybarvila do psa, který měl u ostatních velký respekt a který řešil drobné konflikty ostatních jen tím, jak se postavila. Je to vždy na velkém zvažování situace a toho jaké mám možnosti dělit svůj čas, protože to musím. Už jen proto, že si přišlíka musím navázat na sebe, učit ho poslušnost atd.
