Počůrává se

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sama jsem zvědavá, co vám kdo poradí. Řešit ? Jak ?
Kdyby čůrala ze strachu, tak je to jasné, neděsit - odbourat strach. Ale když se počůrává z radosti ?

Právě jsem taky zvědavá, jestli se někdo s něčím takovým setkal. Ze strachu už se nám to nestává, ale ta radost... Bráchy labradorka a naše Andí byly to samé, ale obě to přešlo tak v půl roce.

No ty vado. Dá se to vzít jako závislost? Počůrá nohy i jinému členu domácnosti? Nebo se tak chová, když přijde někdo jiný?
Že ji ignorujete je zjevně správně. Ale teda. Krutý oříšek.

...je mi celkem jasne, ze mne tu hned "nekdo kamenem ubije", ale co, pres sit to neboli :)

Osobne si myslim, ze pokud uz sama kouka pod sebe (neni si jista), tak je ji to samotne neprijemne (uvedomuje si problem) a mozna by stalo za to zajet k veterinari a probrat to i tam - zvlast pokud opravdu "nastydla".
Jiste to muze byt "jen" emocni (to casem zmizi, pokud je vse ok), ale take to muze byt nejaky zdravotni problem.

Konzultovala bych minimalne po telefonu s veterinarem.

Zmizí to ?
Znala jsem fenu, která byla "emoční" celý život.
Teď jsem si vzpomněla na druhou.
1 boxerka, druhá maltézačka.
Dr. fakt nepotřebovaly.
Vystihuje to ten výraz emoční.

Chingis napsal(a):
Do kdy Vám přijde normální, aby se štěně počůrávalo z radosti a tak? Naší Tori Rose je už 15 měsíců a stále s tím máme problémy. Celkově jsme u ní měli trochu potíže s čistotností, hlavně protože hodně pila a pak nevydržela. Dřív se několikrát stalo, že se počůrala přímo v pelechu, ve spánku, to jsem pak zjistila že pokaždé bylo když nastydla. Teď už i při nastydnutí aspoň dojde do koupelny, když nejsme doma. S čím stále bojujeme je to nevědomé emoční čůrání, nebo jak to nazvat. Třeba když se těší na výlet autem nebo když přijdu z práce a pohladím jí. Pomalu se to zlepšuje, připadá mi jakoby si to víc uvědomovala. Několikrát už jsem jí viděla, jak si při přehrabování pelechu zamotala nohy a přidřepla jako při čůrání, a hned kontrolovala, jestli je pod ní sucho. (bylo) Dneska taky - dávala jsem jí obojek, a najednou vyskočí a čichá pod sebe - ale to už tam měla loužičku.
Nijak moc to zatím neřeším, řeknu jí nečůrej - přestane, a nasměruju ven. Vyhybám se situacím, kdy je to pravděpodobnější - třeba po práci jí nevítám, jen se převleču, vezmu vodítka a jdeme ven. Až po chvíli venku jí teprve pomazlím. Ale i tak mi kolikrát počůrá nohy. Trochu z toho začínám být nervózní, jestli bych to neměla řešit víc.

Dobrý veterinář, tím bych začala. Není kastrovaná? Pak by to byl začátek inkontinence. Jinak zvedat sebevědomí, ubrat na emocích.

Chingis napsal(a):
Do kdy Vám přijde normální, aby se štěně počůrávalo z radosti a tak? Naší Tori Rose je už 15 měsíců a stále s tím máme problémy. Celkově jsme u ní měli trochu potíže s čistotností, hlavně protože hodně pila a pak nevydržela. Dřív se několikrát stalo, že se počůrala přímo v pelechu, ve spánku, to jsem pak zjistila že pokaždé bylo když nastydla. Teď už i při nastydnutí aspoň dojde do koupelny, když nejsme doma. S čím stále bojujeme je to nevědomé emoční čůrání, nebo jak to nazvat. Třeba když se těší na výlet autem nebo když přijdu z práce a pohladím jí. Pomalu se to zlepšuje, připadá mi jakoby si to víc uvědomovala. Několikrát už jsem jí viděla, jak si při přehrabování pelechu zamotala nohy a přidřepla jako při čůrání, a hned kontrolovala, jestli je pod ní sucho. (bylo) Dneska taky - dávala jsem jí obojek, a najednou vyskočí a čichá pod sebe - ale to už tam měla loužičku.
Nijak moc to zatím neřeším, řeknu jí nečůrej - přestane, a nasměruju ven. Vyhybám se situacím, kdy je to pravděpodobnější - třeba po práci jí nevítám, jen se převleču, vezmu vodítka a jdeme ven. Až po chvíli venku jí teprve pomazlím. Ale i tak mi kolikrát počůrá nohy. Trochu z toho začínám být nervózní, jestli bych to neměla řešit víc.

Já myslím, že Vaše Tori Rose je natolik specifická, že to emoční přicvrknutí jí budete muset asi tolerovat, obzvlášť když se to pomalu zlepšuje a není to často. Kdoví, co má chuděra za sebou. Věřím, že to, že se dostala k Vám (navíc se Vám vrátila z neúspěšné adopce) ji dostalo do euforie (dá-li se to tak u psů říct) a tu dává najevo takto.

rapotacka11 napsal(a):
Zmizí to ?
Znala jsem fenu, která byla "emoční" celý život.
Teď jsem si vzpomněla na druhou.
1 boxerka, druhá maltézačka.
Dr. fakt nepotřebovaly.
Vystihuje to ten výraz emoční.

Teda já bych radši slyšela, že z toho v roce a půl vyrostly...

Aliens_II napsal(a):
No ty vado. Dá se to vzít jako závislost? Počůrá nohy i jinému členu domácnosti? Nebo se tak chová, když přijde někdo jiný?
Že ji ignorujete je zjevně správně. Ale teda. Krutý oříšek.

Což závislák ona je prvotřídní, ale jen na mě. A počůrá s klidem kohokoliv, kdo jí po návratu domů pohladí. Ono záleží jestli si sedne normálně nebo "na lachtana", podle toho si pak buď počůrá ocas, nebo mě nohu.

Chingis napsal(a):
Teda já bych radši slyšela, že z toho v roce a půl vyrostly...

Ty dvě ? Nevyrostly .
Ta malá dokonce kolabovala, když se třeba po dvou (nebo více) dnech
páníček vrátil, když byl mimo domov.
Byla na něm závislá a asi měla slabší nervovou soustavu...

rapotacka11 napsal(a):
Ty dvě ? Nevyrostly .
Ta malá dokonce kolabovala, když se třeba po dvou (nebo více) dnech
páníček vrátil, když byl mimo domov.
Byla na něm závislá a asi měla slabší nervovou soustavu...

Tak to tahle není taková cíťa, naopak mi přišlo, že ta čtyřdenní adopce jí tak trochu "odzávislila". Asi zjistila, že nejsme jediní ochotní ji živit. Jen je prostě taková emotivní.

Chingis napsal(a):
Tak to tahle není taková cíťa, naopak mi přišlo, že ta čtyřdenní adopce jí tak trochu "odzávislila". Asi zjistila, že nejsme jediní ochotní ji živit. Jen je prostě taková emotivní.

Kamarádky howavardka to dělala, minimálně do dospělosti. Když jsme se náhodou potkali a já na ni promluvila, práskla sebou samou radostí na záda a počůrala si celé břicho. Tam bych to jasně přisuzovala těm emocím, protože páníček jí zakazoval jakýkoliv kontakt z cizími lidmi, aby nebyla vítací, ale ostrá hlídací Jen já byla neodbytná, je to můj kamarád z dětství, tak jen se mnou a mýma psiskama měla povoleno. No a ona se chuděra mohla pak radostí zbláznit. Kdybych se potkala s paničkou(už spolu totiž nejsou) tak bych se jí vyptala jestli se jí to stává ještě i v dospělosti...

Teta měla labradorku, ta to dělala celý život, jakmile přišla návštěva, tak její nadšení neznalo mezí a učůrávala vždycky, naštěstí se vítání odehrávalo venku na dvoře, tak to nebyl zas až takový problém, sama jsem takového psa nikdy neměla, takže netuším, jestli se toto dá ovlivnit výchovou.

fikovnice napsal(a):
Já myslím, že Vaše Tori Rose je natolik specifická, že to emoční přicvrknutí jí budete muset asi tolerovat, obzvlášť když se to pomalu zlepšuje a není to často. Kdoví, co má chuděra za sebou. Věřím, že to, že se dostala k Vám (navíc se Vám vrátila z neúspěšné adopce) ji dostalo do euforie (dá-li se to tak u psů říct) a tu dává najevo takto.

Btw "Chingis" máte nějaké aktuální detailní foto pro srovnání s tím jak jste ji tenkrát našli? Jak jsme se zde tehdy všichni zděsili, ty prošlapy, viditelná žebra, atd...?

fikovnice napsal(a):
Btw "Chingis" máte nějaké aktuální detailní foto pro srovnání s tím jak jste ji tenkrát našli? Jak jsme se zde tehdy všichni zděsili, ty prošlapy, viditelná žebra, atd...?

Já jestli se můžu vtírnout, ráno jsem zrovna přemýšlel, jak se ta má potvora spravila a člověk, jak s tím psem je dlouho a denně, tak si toho ani moc nevšimne. A pak se podívá na fotky a teda, úplně zapomene, jak ten psík vypadal před tím. První dvě fota jsou nejstarší a ty dvě poslední, teď, nedávno.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A ještě dvě legrační fota. "No nenakrmte to".

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aliens_II napsal(a):
Já jestli se můžu vtírnout, ráno jsem zrovna přemýšlel, jak se ta má potvora spravila a člověk, jak s tím psem je dlouho a denně, tak si toho ani moc nevšimne. A pak se podívá na fotky a teda, úplně zapomene, jak ten psík vypadal před tím. První dvě fota jsou nejstarší a ty dvě poslední, teď, nedávno.

No to teda jo! To je proměna!

Aliens_II napsal(a):
A ještě dvě legrační fota. "No nenakrmte to".

...chudák pes kost a kůže...pane vy mu snad nedáváte najíst

Jedna z našich fenek se takto z radosti počurávala asi do roku - ještě že mám malé plemeno - hlavně když k nám přišel na návštěvu někdo, koho milovala.
Vždycky si přitom lehla na záda a učurávala - potom ji to nějak přešlo samo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...chudák pes kost a kůže...pane vy mu snad nedáváte najíst

Já když to vidím, tak to všechno sežeru. A kyselý ryby, ty já mám nejradši.

Jak pravil klasik.

fikovnice napsal(a):
Btw "Chingis" máte nějaké aktuální detailní foto pro srovnání s tím jak jste ji tenkrát našli? Jak jsme se zde tehdy všichni zděsili, ty prošlapy, viditelná žebra, atd...?

Aktuální foto mám, jen nemají zrovna ty detaily pro srovnání. Ale nedávno jsme se dívali na domácí video, co manžel natáčí ještě starou kamerou na kazety, a teda ty fotky vůbec nedokážou zachytit ten stav v jakém byla - skoro nemohla chodit, ještě tak šest neděl chodila po patách.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Taky mě nekrmí, až jsem musela ohlodat i misku...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Chingis napsal(a):
Do kdy Vám přijde normální, aby se štěně počůrávalo z radosti a tak? Naší Tori Rose je už 15 měsíců a stále s tím máme problémy. Celkově jsme u ní měli trochu potíže s čistotností, hlavně protože hodně pila a pak nevydržela. Dřív se několikrát stalo, že se počůrala přímo v pelechu, ve spánku, to jsem pak zjistila že pokaždé bylo když nastydla. Teď už i při nastydnutí aspoň dojde do koupelny, když nejsme doma. S čím stále bojujeme je to nevědomé emoční čůrání, nebo jak to nazvat. Třeba když se těší na výlet autem nebo když přijdu z práce a pohladím jí. Pomalu se to zlepšuje, připadá mi jakoby si to víc uvědomovala. Několikrát už jsem jí viděla, jak si při přehrabování pelechu zamotala nohy a přidřepla jako při čůrání, a hned kontrolovala, jestli je pod ní sucho. (bylo) Dneska taky - dávala jsem jí obojek, a najednou vyskočí a čichá pod sebe - ale to už tam měla loužičku.
Nijak moc to zatím neřeším, řeknu jí nečůrej - přestane, a nasměruju ven. Vyhybám se situacím, kdy je to pravděpodobnější - třeba po práci jí nevítám, jen se převleču, vezmu vodítka a jdeme ven. Až po chvíli venku jí teprve pomazlím. Ale i tak mi kolikrát počůrá nohy. Trochu z toho začínám být nervózní, jestli bych to neměla řešit víc.

"Chingis", jak vlastně víte, že je Tori 15 měsíců? Já myslela, že si vás tehdy vyhlídla už jako dospělá (anebo odrostlé štěně?),...?

První fotka - když psa nevenčíte
druhá fotka - když psa vyvenčíte

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Chingis napsal(a):
Aktuální foto mám, jen nemají zrovna ty detaily pro srovnání. Ale nedávno jsme se dívali na domácí video, co manžel natáčí ještě starou kamerou na kazety, a teda ty fotky vůbec nedokážou zachytit ten stav v jakém byla - skoro nemohla chodit, ještě tak šest neděl chodila po patách.

Nádhera, nádhera, nádhera!
Chce se mi bulet dojetím jak krásnou psí dámu jste z ní udělali!

Chingis napsal(a):
První fotka - když psa nevenčíte
druhá fotka - když psa vyvenčíte

Jéé, Tori je i ničitelka? Tak to už tu adopci ani nikdy nezkoušejte.

fikovnice napsal(a):
"Chingis", jak vlastně víte, že je Tori 15 měsíců? Já myslela, že si vás tehdy vyhlídla už jako dospělá (anebo odrostlé štěně?),...?

Je to stanovené tak nějak arbitrátně. Měla něco kolem pěti měsíců, když jsme si jí vzali - 15.10.2015, takže jsme jí dali datum narození 15.5.2015. Zrovna jsme se vraceli z výletu do muzea umění místních Indiánů - Huicholů, a číslo pět je pro ně magické. Zrovna tak Čert a Anděl - bylo jim zhuba dva měsíce když jsme je našli, tak mají datum narození přesně o dva měsíce dřív - na Mikuláše. Čistě náhoda, došlo mi to až o dost později.

Chingis napsal(a):
První fotka - když psa nevenčíte
druhá fotka - když psa vyvenčíte

A krom toho, že je ničitelka, tak je i vyvalovačka se v bahně či co to na sobě má na druhé foto!

Chingis napsal(a):
Je to stanovené tak nějak arbitrátně. Měla něco kolem pěti měsíců, když jsme si jí vzali - 15.10.2015, takže jsme jí dali datum narození 15.5.2015. Zrovna jsme se vraceli z výletu do muzea umění místních Indiánů - Huicholů, a číslo pět je pro ně magické. Zrovna tak Čert a Anděl - bylo jim zhuba dva měsíce když jsme je našli, tak mají datum narození přesně o dva měsíce dřív - na Mikuláše. Čistě náhoda, došlo mi to až o dost později.

Jéé, ti další dva jsou také nalezenci? To jsem nevěděla. Já mám kocoury z útulku, tam také netuší datum narození, jen tak plus mínus měsíc a rok, a přemýšlím, že jim teda také stanovím nějaké přesné datum - aby mohli slavit ve sváteční den!

fikovnice napsal(a):
Jéé, Tori je i ničitelka? Tak to už tu adopci ani nikdy nezkoušejte.

on ten gauč byl už dost "jetej", sousedi vyhazovali, tak jsme to vzali pro psy. Až pak nám došlo, že sousedi měli kočky - ten gauč byla bleší líheň.

Chingis napsal(a):
Aktuální foto mám, jen nemají zrovna ty detaily pro srovnání. Ale nedávno jsme se dívali na domácí video, co manžel natáčí ještě starou kamerou na kazety, a teda ty fotky vůbec nedokážou zachytit ten stav v jakém byla - skoro nemohla chodit, ještě tak šest neděl chodila po patách.

Ale ty prošlapy se jí nakonec spravily, že? A je nějaká hltounka co se jídla týká?

Dobrý den,
u nás pidi psy taky dělaly to co popisujete, ale u nás o to horší, že jsou to psy a noha letí nahoru. Tak, že u vítaná jsme se všichni od nich točily abychom byly knim zády. Tohle dost pomohlo, ale občurávaní lidí no to je horší, dělají to i neznámym jen, že mají psy, ten jeden už s toho sám vyrost jako dospělák a druhý čekam kdy přestane. Jasně pokud mohu nedovolím kontakt, ale tohle nejde protože si je lidi chtějí hladit.
Jinak udělaly jste sni krasavici, klobouk dolů.
Dája.

fikovnice napsal(a):
Ale ty prošlapy se jí nakonec spravily, že? A je nějaká hltounka co se jídla týká?

Prošlapy předních se spravily do dvou týdnů a nemá zatím žádné problémy. Ale to může přijít časem. Moje (Čert) taky měla prošlapy a první rok v pohodě a pak na tu nohu začala při zátěži kulhat. Ty zadní jsou horší, chodila skoro dva měsíce s podsazenou pánví a v podstatě po patách. Teď je to ok pokud neprochladne, a to se u ní stane lehce.
A hltounka není, ale sní toho skoro tolik co ty dvě velký. Občas zkouším jí tu dávku trochu snížit, a hned jí jdou spočítat všechny žebra.

Chingis napsal(a):
Prošlapy předních se spravily do dvou týdnů a nemá zatím žádné problémy. Ale to může přijít časem. Moje (Čert) taky měla prošlapy a první rok v pohodě a pak na tu nohu začala při zátěži kulhat. Ty zadní jsou horší, chodila skoro dva měsíce s podsazenou pánví a v podstatě po patách. Teď je to ok pokud neprochladne, a to se u ní stane lehce.
A hltounka není, ale sní toho skoro tolik co ty dvě velký. Občas zkouším jí tu dávku trochu snížit, a hned jí jdou spočítat všechny žebra.

Tak to je zajímavý, že toho tolik sní, ale tlustá rozhodně nění; teď je akorát!

fikovnice napsal(a):
A krom toho, že je ničitelka, tak je i vyvalovačka se v bahně či co to na sobě má na druhé foto!

To vyvalování v bahně zdokonalujeme každým dnem. Chystám se nafotit toho jednobarevného šedivého psa, jak tu někdo sháněl.

Chingis napsal(a):
To vyvalování v bahně zdokonalujeme každým dnem. Chystám se nafotit toho jednobarevného šedivého psa, jak tu někdo sháněl.