Uživatel s deaktivovaným účtem
Čítali ste to niekto? Dostala sa mi do ruky táto kniha. Prelistoval som iba pár strán a mám dosť, však posúďte sami.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Čítali ste to niekto? Dostala sa mi do ruky táto kniha. Prelistoval som iba pár strán a mám dosť, však posúďte sami.
No otázka je z jakého roku je kniha...některé "rady" mi přijdou ještě za dob totality...to se používali podobné výcvikové metody a utrácela se "nadbytečná" štěňata...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No otázka je z jakého roku je kniha...některé "rady" mi přijdou ještě za dob totality...to se používali podobné výcvikové metody a utrácela se "nadbytečná" štěňata...
1980
Janae
XXX.XXX.250.23
Tu mám u rodičů, jako dítě jsem v ní ráda listovala a už tehdy byla vtipná.
Ovšem už jako dítě mne šokoval výcvik na kočičí kůži.
Asi z podobného soudku je výcviková metoda z naší vsi. Pokud pes zakousne domácí zvíře (králíka, kočku, slepici...), mrtvola zvířete se mu přiváže za obojek a pes s ním několik dní chodí. Prý si potom zvířat nevšimne.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Čítali ste to niekto? Dostala sa mi do ruky táto kniha. Prelistoval som iba pár strán a mám dosť, však posúďte sami.
Jééé...tu jsem měla jako dítě. Pak jsem jí někomu půjčila a už se mi nevrátila.
Tenkrát mi přišla úžasná, ale takových nás asi bylo víc.
Jj, jsou tam perly...časy se mění...zkuste zalistovat v knize Naše dítě, rok vydání 1953
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
1980
Tím se lecos vysvětluje
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.32
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Čítali ste to niekto? Dostala sa mi do ruky táto kniha. Prelistoval som iba pár strán a mám dosť, však posúďte sami.
Pamatuji...
A dneska se to zdá, jako šílené, ale ano, feně se nechávalo pár štěňat, zbytek se utratil, štěňata se brali za ocas, protože štěně, které řvalo, nebylo v pořádku a utratilo se, začátečníkovi psa? Ano, dával se pes, právě proto, aby se zbytečně nemnožilo a už u tý feny, které se nechávalo pár štěňat byla docela tvrdá selekce chovu...
Dnešní chov je takový benevolentní, volný... Štěňata se nechávají všechna bez ohledu na to, kolik jich je, štěně, které na tom není valně se zahraňuje, štěně, které na první pohled má vadu (byť barvy, podkus, předkus) se nechá žít a prodá na mazlíka... dřív to tak prostě nebylo
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pamatuji...
A dneska se to zdá, jako šílené, ale ano, feně se nechávalo pár štěňat, zbytek se utratil, štěňata se brali za ocas, protože štěně, které řvalo, nebylo v pořádku a utratilo se, začátečníkovi psa? Ano, dával se pes, právě proto, aby se zbytečně nemnožilo a už u tý feny, které se nechávalo pár štěňat byla docela tvrdá selekce chovu...
Dnešní chov je takový benevolentní, volný... Štěňata se nechávají všechna bez ohledu na to, kolik jich je, štěně, které na tom není valně se zahraňuje, štěně, které na první pohled má vadu (byť barvy, podkus, předkus) se nechá žít a prodá na mazlíka... dřív to tak prostě nebylo
Kdys jsem slyšel že jen určitý počet z štěnat z vrhu dostal PP, je to pravda?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.32
Arni
napsal(a):
Kdys jsem slyšel že jen určitý počet z štěnat z vrhu dostal PP, je to pravda?
Jo, to byla také pravda - právě proto se dělala selekce - feně nechat max.6 štěňat...
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jo, to byla také pravda - právě proto se dělala selekce - feně nechat max.6 štěňat...
No právě já bral bulíka bylo jich 11 a kamarád který je choval říkal že PP dostane jen šest. Já měl toho posledního a byl poloviční. Potom je však co se týče vzrůstu dohnal.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Arni
napsal(a):
To je on. Narozen 1992.
Jedním slovem ťuťánek
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Čítali ste to niekto? Dostala sa mi do ruky táto kniha. Prelistoval som iba pár strán a mám dosť, však posúďte sami.
Možna by nebylo od věci se zamyslet jak by se na dnešní knihy o psech tvářily v tu dobu...myslím že by měli také dost a klepali by si na čelo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Arni
napsal(a):
Že jo
Víte já na bulíky moc nejsem...před lety měli sousedi kousek od nás taky bílýho, byl to takovej šašek milující lidi, že ho člověk prostě musel mít rád...domů bych ho nechtěla, ale když nějakýho potkám na ulici (moc jich teda není), tak se na něj hned musím začít usmívat
Knížku "400 rad pro milovníky psů" si samozřejmě pamatuji. Byla moje oblíbená a listovala jsem v ní nesčetněkrát. Máte nějaké novější vydání. To první (slovenské) je dokonce z roku 1969, původní východoněmecký originál je ještě o dva roky starší. Bohužel se mi knížka někde ztratila v propadlišti dějin. Škoda, dneska je to očividně zábavné čtení.
Mým domácím pokladem je československý Atlas plemen psů z roku 1981. Podle něj jsem vybírala svého vůbec prvního psa. S obrázky některých plemen bychom si mohli zahrát kvíz "Hádej, co to je?". Vůbec nejsou sama sobě podobná - alespoň ne tomu, na co jsme zvyklí dnes. Třeba tohle:.
balisek
napsal(a):
Knížku "400 rad pro milovníky psů" si samozřejmě pamatuji. Byla moje oblíbená a listovala jsem v ní nesčetněkrát. Máte nějaké novější vydání. To první (slovenské) je dokonce z roku 1969, původní východoněmecký originál je ještě o dva roky starší. Bohužel se mi knížka někde ztratila v propadlišti dějin. Škoda, dneska je to očividně zábavné čtení.
Mým domácím pokladem je československý Atlas plemen psů z roku 1981. Podle něj jsem vybírala svého vůbec prvního psa. S obrázky některých plemen bychom si mohli zahrát kvíz "Hádej, co to je?". Vůbec nejsou sama sobě podobná - alespoň ne tomu, na co jsme zvyklí dnes. Třeba tohle:.
Je to westík...ale tu knížku mám před sebou
A otočte stránku a je tam nádhernej tibeťan
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Víte já na bulíky moc nejsem...před lety měli sousedi kousek od nás taky bílýho, byl to takovej šašek milující lidi, že ho člověk prostě musel mít rád...domů bych ho nechtěla, ale když nějakýho potkám na ulici (moc jich teda není), tak se na něj hned musím začít usmívat
Když jsem jej měl, tak to nebylo moc známé u lidí, raději přecházeli ulici a poznámky že mám prasátko. Ten kamarád mně tak dlouho ukecával až jsem si jej vzal.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Arni
napsal(a):
Když jsem jej měl, tak to nebylo moc známé u lidí, raději přecházeli ulici a poznámky že mám prasátko. Ten kamarád mně tak dlouho ukecával až jsem si jej vzal.
Jo s tím prasátkem je to pravda...ten u nás se jmenoval Tobík...a když jsem někomu řekla, že teď jsme potkali Tobíka, tak hned říkali...jé to je to prasátko ...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Terven
napsal(a):
Je to westík...ale tu knížku mám před sebou
A otočte stránku a je tam nádhernej tibeťan
Taky jsem tipovala westíka...atlas nemám, ale vím, že teta nějakej měla, jako děcko jsem v něm listovala a byl tam kráásnej barzoj, to bylo poprvé, co jsem takového psa viděla...láska na první pohled...bohužel manžel je přesně opačného názoru
Obě knihy byly mým rádcem při prvním psovi, fakt je, že ty myslivecký rady mi ani tehdy moc nesedly a vybírala jsem si asi intuitivně, co a jak dělat. Takže jaká byla realita před padesáti lety asi tak tahle knížka nastiňuje a pokud se na to podívám s chladnou hlavou, něco bych i teď odkývala, tedy po třiceti letech života se psy.
balisek
napsal(a):
Knížku "400 rad pro milovníky psů" si samozřejmě pamatuji. Byla moje oblíbená a listovala jsem v ní nesčetněkrát. Máte nějaké novější vydání. To první (slovenské) je dokonce z roku 1969, původní východoněmecký originál je ještě o dva roky starší. Bohužel se mi knížka někde ztratila v propadlišti dějin. Škoda, dneska je to očividně zábavné čtení.
Mým domácím pokladem je československý Atlas plemen psů z roku 1981. Podle něj jsem vybírala svého vůbec prvního psa. S obrázky některých plemen bychom si mohli zahrát kvíz "Hádej, co to je?". Vůbec nejsou sama sobě podobná - alespoň ne tomu, na co jsme zvyklí dnes. Třeba tohle:.
Tu mám taky, četla jsem ji milionkrát v té slovenštině, až jsem z ní mohla citovat. Ano, věci v ní jsou mnohdy úsměvné a překonané, nicméně, určitě jsou v ní i věci, které platí i teď.. A myslím, že fotky psů tam jsou skvělé. Totéž platí i o ilustracích.
Ten výše zmiňovaný atlas mám taky, vlastně je to také jedno z prvních, ne-li první vydání. Nicméně, moje psí bible byla knížka od Iva Vaculíka: Vyberte si pejska. Myslím, že ilustrace byly od pana Pospíšila, ten ilustroval i bichle několikadílného Světu zvířat, pamětníci jistě vzpomenou. Tuhle knížku jsem dostala někdy ve třetí třídě a tu jsem opravdu uměla tak z 90% nazpaměť. Jo, já byla děcko-nadšenec .
ivulka2
napsal(a):
Možna by nebylo od věci se zamyslet jak by se na dnešní knihy o psech tvářily v tu dobu...myslím že by měli také dost a klepali by si na čelo.
Možná by nebylo od věci se zamyslet. Lidské poznání se vyvíjí, takže v dnešních knihách (těch dobrých, samozřejmě) jsou přesnější a lépe vysvětlené informace a spousta věcí, co dříve byla považována za normálních, naštěstí dnes už normální nejsou. I když... pořád je spousta tupých lidí, co se k psovi chovají jako za doby krále Klacka.
Spíš za dalších 40 let si budou lidi klepat na čelo, když uvidí některé dnešní teorie o "správné" výchově psa.