Dobrý den!
Potřebuji poradit se seznámením. Mám 7mi letou fenu labradorského retrívra, ze zdravotních důvodů již 3 roky kastrovanou. A přítel má 5ti letou fenku (kříženec vlčáka a dobrmana) a rádi by jsme se seznámily. Již tři roky všude bereme každou jednotlivě a pro druhou hledáme hlídání. Obě jsou hodné, ale dosti "divoké" taková přerostlá štěňátka rádi si hrají. Ale základní povely ovládají. Myslíme si, že podle pachu už se musí znám - cítí tu druhou z nás, ale nyní plánujeme společné bydlení a chtěli by jsme je seznámit, co nejlepším způsobem, aby jsme to hned při prvním setkání nepokazili. Proto prosím o radu, návod, zkušenost. Budu moc ráda za vaše příspěvky. Děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jestli se holky s ostatními fenami neperou, tak to asi nebude problém. Ale seznamovačka venku, pro jistotu i v případě mírumilovných týpků. Společné venčení opakovaně, v uzavřeném prostoru na neutrální půdě a uvidíte, kdy budou možné vzájemné návštěvy, které budete prodlužovat vč. společného odpočívání a pak třeba i společná noc. Postup se může scucnout pomalu do pár hodin, ale i tak bych to preventivně neuspěchala. Případný konflikt jen díky tomu, že psi nemají mezi sebou jasno, může seznamování dost prodloužit.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Škoda, že už dávno nevenčíte společně...tím musíte začít.
Jenom k tomu výše napsanému dodám - doma od začátku nastolit jasná pravidla!
Nechápu na co jste 3 roky čekali? Mladší zvířata si na sebe zvyknou mnohem snáz. První seznámení by mělo proběhnout venku na neutrální půdě, ne na vodítku, pokud by hrozilo, že se hned začnou rvát, dát košíky. Jakýkoliv náznak agrese ihned v zárodku potlačit, vy máte být tím, kdo určuje jak se mají chovat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
inusanka
napsal(a):
A počítat s tím, že pokud je ta přítelova fena nekastrovaná, při hárání se mohou klidně vztahy mezi nimi rapidně změnit.
Většinou se ty feny začínají mydlit už tak měsíc před háráním.
každopádně bych je pak spolu bez dozoru nenechávala, ani kdyby seznámení venku dopadlo dobře - feny bývají občas trochu náladový slepice, a to že jsou dneska kámošky neznamená, že se třeba za týden neporvou na život a na smrt (a to by labradorka nemusela vydýchat).
Holt to musíte zkusit - nejprve vodítka, náhubky. Klidně bych šla za sebou v nějaké vzdálenosti a prostě tomu dala čas. A každopádně stále ve střehu, i když by vše vypadalo v pohodě.
U hárání a před to chce hodně ostražitosti - vlastní zkušenost s fenou kamarádky´(27 kilo), se kterou jsme chodily na procházky a výlety, několik hárání v klidu - a pak málem zakousla mou "hloupoučkou" feňuli (10 kilo), která si k ní přičichla. Navíc šlo o takovou tu křeč, kdy držela za krk a sevření nepovolila.
Navíc jsme každá s sebou měla ještě dalšího psa, takže okamžitá smečková reakce - docela nepříjemná vzpomínka pro mě.
Záleží na tom, jak si sednou. Máme labradorku a o dva roky mladší hovawartku. Nikdy nebyli problémy, ani před nebo po hárání, vždycky spolu vyšli. Měla jsem před těmito kříženou fenku, ta se s některou fenou snesla v pohodě, s některou se prala. Měli jsme společně s přáteli statek s koňmi, kamarádka, co tam bydlí natrvalo měla dvě malé fenky, matku s dcerou. Zatímco s matkou se ta moje nesnášely, s dcerou, snad že ji znala od jejího štěněcího věku, se měly moc rády a nikdy se nervaly. Když se nesnáší feny, je to vždy rvačka do krve, feny moc nemachrují a jdou na ostro. Tak držím palce, ať si sednou. Jarka.