Výchovná lekce pro dominantního psa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny! Mám dvouletého labradora (to už asi kdekdo ví, otravuju tady s ním pořád ), který je dost dominantní vůči psům. Fenky miluje, malé psy (pokud nejsou moc drzí) toleruje, asi dvě staré psí "osobnosti" dokonce uctívá, ale jak potká stejně velkého nebo většího mladého psa, vyvolá rvačku. Neustálými projevy dominance vyprovokuje i známé flegmatiky a hračičky...
Dost mě tohle jeho chování štve. Do asi 9 měsíců to byl klasický labrador - utíkal za psama a chtěl si hrát. Pak se na cvičáku prvně popral a začal být útočný a dokazovat si svoji sílu. Bohužel jsem nezasáhla dost razantně hned na začátku, protože mě takové chování u labradora dost zaskočilo. I na cvičák jsme pak přestali chodit, protože jsme se přestěhovali...
Jeho chování se dá zvládnout, musím ho prostě včas přivolat a ke psům nepustit. Ale myslím, že takhle se nervat nenaučí. Má spíš pocit, že nevyhrál jen proto, že jsem ho odvolala, a jeho sebevědomí nezdravě roste... ... Snažím se aspoň co nejvíc vyhledávat přítomnost fen, aby si pohrál a nebyl úplný asociál...
Napadlo mě, že by mu možná prospěla "výchovná lekce" od nějakého zkušenějšího psa, který by mu trochu "napráskal". Co myslíte? Jde taková situace udržet pod kontrolou, aby mi ho zase nezakousl? Nebo, co kdyby nedejbože vyhrál náš Sam a sebevědomí mu naopak ještě stouplo? Ale je pravda, že dvě opravdové psí autority ze svého okolí uznává...
Nebo ho vzít (s košíkem a na vodítku, samozřejmě) na nějakou "psí" akci, třeba výstavu - myslíte, že by mu prospělo, kdyby viděl kolem sebe tolik disciplinovaných a neagresivních psů? Nebo je to nezodpovědné, jít tam s problémovým psem?
A jak ho vůbec seznámit s jiným psem, aby se riziko střetu minimalizovalo? Aby k nám například mohl přijet kamarád se psem a my netrnuli, že ho Sam bude celý víkend terorizovat. Vím, že v tomto případě by bylo lepší je seznámit na "neutrální půdě" - a měli by mít košíky? Nebo jenom Sam, když je on ten agresivní? A vodítka? Sam je bez vodítka daleko rozumnější...
Za 14 dní bychom měli navštívit kamarádku a její známé s asi 5 irskými vlkodavy. Máme vzít Sama s sebou? Nebyla by zrovna tohle pro něj dobrá "lekce" - smečka 5 obrovských psů... Jak postupovat při jejich seznámení - vypustit ho mezi ně, popř. s košíkem, aby trochu "zkrouhnul"? Nerada bych něco ještě víc pokazila nebo zavinila úraz jakéhokoliv psa. Ale život v izolaci přeci není řešení...
Díky za rady na můj dlouhý dotaz

Ahoj Marcho, já to s Butýskem taky riskla, pravda, asi nebyl tak tvrdohlavý jako Sam, ale vyšlo to. Chodíme na agility a zkusili jsme je pustit celou smečku v čele s choďákem. Trochu dělali jakoby nic, a pak se k sobě dostali moc blízko a byli v sobě, moc jsme je neokřikovali, za chvíli je to přešlo, ani nějak neměl nikdo navrch, choďák možná přestal, protože mu tekla z nosu krev. Ale to nebylo kousnutí, spíš nějaký drcanec. Jinak se jim nic nestalo, oni ty huby ani nesklapávali. Pak jsme začali pravidelně chodit na vycházky s retrívrem, nejdřív se taky snažil po něm jít, ale to jsme vždycky jako hnali dopředu a hodný pejsek, jdeme dál, nemáme čas a teď se mají doslova rádi. Když se sejdeme, skočí po sobě jako pro výstrahu a když se rozcházíme, dají si pomalu pusinku. Dokonce šli spolu spřaženi na půlmetrovém vodítku. Ale stačí, aby se na něj nějaký pes křivě podíval a nedej bože zavrčel, případně šel po našem kavalírkovi, to by ho snad sežral. Taky jsme byli na výstavě - poprvé - nejdřív se mohl zfanfrnět, tudle pes, támhle pes a za půl hodinky byl tak hodný, že ležel a okolojdoucí psi k němu mohli i čuchnout. Asi to chce opravdu mezi psy a hlavně odložit vodítko, to se chová úplně jinak (samozřejmě vztekle). Ale ne na výstavě! Držím palce, Hanka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny! Mám dvouletého labradora (to už asi kdekdo ví, otravuju tady s ním pořád ), který je dost dominantní vůči psům. Fenky miluje, malé psy (pokud nejsou moc drzí) toleruje, asi dvě staré psí "osobnosti" dokonce uctívá, ale jak potká stejně velkého nebo většího mladého psa, vyvolá rvačku. Neustálými projevy dominance vyprovokuje i známé flegmatiky a hračičky...
Dost mě tohle jeho chování štve. Do asi 9 měsíců to byl klasický labrador - utíkal za psama a chtěl si hrát. Pak se na cvičáku prvně popral a začal být útočný a dokazovat si svoji sílu. Bohužel jsem nezasáhla dost razantně hned na začátku, protože mě takové chování u labradora dost zaskočilo. I na cvičák jsme pak přestali chodit, protože jsme se přestěhovali...
Jeho chování se dá zvládnout, musím ho prostě včas přivolat a ke psům nepustit. Ale myslím, že takhle se nervat nenaučí. Má spíš pocit, že nevyhrál jen proto, že jsem ho odvolala, a jeho sebevědomí nezdravě roste... ... Snažím se aspoň co nejvíc vyhledávat přítomnost fen, aby si pohrál a nebyl úplný asociál...
Napadlo mě, že by mu možná prospěla "výchovná lekce" od nějakého zkušenějšího psa, který by mu trochu "napráskal". Co myslíte? Jde taková situace udržet pod kontrolou, aby mi ho zase nezakousl? Nebo, co kdyby nedejbože vyhrál náš Sam a sebevědomí mu naopak ještě stouplo? Ale je pravda, že dvě opravdové psí autority ze svého okolí uznává...
Nebo ho vzít (s košíkem a na vodítku, samozřejmě) na nějakou "psí" akci, třeba výstavu - myslíte, že by mu prospělo, kdyby viděl kolem sebe tolik disciplinovaných a neagresivních psů? Nebo je to nezodpovědné, jít tam s problémovým psem?
A jak ho vůbec seznámit s jiným psem, aby se riziko střetu minimalizovalo? Aby k nám například mohl přijet kamarád se psem a my netrnuli, že ho Sam bude celý víkend terorizovat. Vím, že v tomto případě by bylo lepší je seznámit na "neutrální půdě" - a měli by mít košíky? Nebo jenom Sam, když je on ten agresivní? A vodítka? Sam je bez vodítka daleko rozumnější...
Za 14 dní bychom měli navštívit kamarádku a její známé s asi 5 irskými vlkodavy. Máme vzít Sama s sebou? Nebyla by zrovna tohle pro něj dobrá "lekce" - smečka 5 obrovských psů... Jak postupovat při jejich seznámení - vypustit ho mezi ně, popř. s košíkem, aby trochu "zkrouhnul"? Nerada bych něco ještě víc pokazila nebo zavinila úraz jakéhokoliv psa. Ale život v izolaci přeci není řešení...
Díky za rady na můj dlouhý dotaz

Docela by mě zajímalo, ¨zda máte labradora s PP? Dost často se v poslední době setkávám s agresivními retrievery a myslím, že tohle plemeno začíná mít problém. Setkala jsem se už s pár papíráky, kteří byli agresivní, ale těch je minimum. V chovu je agrese tvrdě postihována tím, že agresivní jedinec není uznán chovným a tudíž nesmí mít papírová štěňata. Bohužel je spousta "chovatelů" kterým byl jejich agresivní jedinec neuznán chovným a přesto na něm odchovávají pezpapírová štěňata - kvůli penězům a z velké nezodpovědnosti. Agresivita je pak předávána na potomky. Takže pokud máte psa bez PP, vůbec bych se nedivila, kdyby jeden nebo nedejbože oba jeho rodiče měli stejný problém.
Samozřejmě se Vám při prodeji "chovatel" nepochlubí, že jeho fena nemůže mít papírová štěňata, protože na zkouškách, svodu či výstavě, byla vyloučena pro agresivitu. Bude Vám prolhaně tvrdit, že ho prostě nebaví chodit po výstavách a zkouškách, že je to týrání a podobné nesmysly! Nebo má fena špatný výsledek RTG kyčlí, či jiný problém....
Každopádně Vám přeji ať brzy Váš problém vyřešíte. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Docela by mě zajímalo, ¨zda máte labradora s PP? Dost často se v poslední době setkávám s agresivními retrievery a myslím, že tohle plemeno začíná mít problém. Setkala jsem se už s pár papíráky, kteří byli agresivní, ale těch je minimum. V chovu je agrese tvrdě postihována tím, že agresivní jedinec není uznán chovným a tudíž nesmí mít papírová štěňata. Bohužel je spousta "chovatelů" kterým byl jejich agresivní jedinec neuznán chovným a přesto na něm odchovávají pezpapírová štěňata - kvůli penězům a z velké nezodpovědnosti. Agresivita je pak předávána na potomky. Takže pokud máte psa bez PP, vůbec bych se nedivila, kdyby jeden nebo nedejbože oba jeho rodiče měli stejný problém.
Samozřejmě se Vám při prodeji "chovatel" nepochlubí, že jeho fena nemůže mít papírová štěňata, protože na zkouškách, svodu či výstavě, byla vyloučena pro agresivitu. Bude Vám prolhaně tvrdit, že ho prostě nebaví chodit po výstavách a zkouškách, že je to týrání a podobné nesmysly! Nebo má fena špatný výsledek RTG kyčlí, či jiný problém....
Každopádně Vám přeji ať brzy Váš problém vyřešíte. Petra

to Petra: Mám psa bez PP a to snad automaticky znamená, že bude agresívní či dominantní nebo pro to bude mít sklony, zatímco psi s PP, tak pečlivě vybíráni svými chovateli, tento problém mít nemůžou? Není to celé spíš ve výchově a socializaci? A proč by vlastně labrador nemohl být dominantní jen proto, že je to labrador, který je ovšem všeobecně považován za nekonfliktního psa, který musí automaticky se všemi ostatními vycházet? Nepletou se tu dva pojmy, a to dominance a agresivita (která samozřejmě je nežádoucí, může snad být vrozená, ale to zřejmě není problémem psa Marchy)?
Mia

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to Petra: Mám psa bez PP a to snad automaticky znamená, že bude agresívní či dominantní nebo pro to bude mít sklony, zatímco psi s PP, tak pečlivě vybíráni svými chovateli, tento problém mít nemůžou? Není to celé spíš ve výchově a socializaci? A proč by vlastně labrador nemohl být dominantní jen proto, že je to labrador, který je ovšem všeobecně považován za nekonfliktního psa, který musí automaticky se všemi ostatními vycházet? Nepletou se tu dva pojmy, a to dominance a agresivita (která samozřejmě je nežádoucí, může snad být vrozená, ale to zřejmě není problémem psa Marchy)?
Mia

potrefená husička se povala! Neřekla jsem, že KAŽDÝ pes bez PP MUSÍ být agresivní. Jen jsem vyřkla smutnou pravdu ohledně retriverů. Pokud máte jen trochu soudnosti a plemenu a chovu rozumíte a záleží Vám na něm, uznáte, že agresivních retrieverů je všude kolem spousta - a přibývají. Jen jsem vyslovila tvrdou realitu, která se Vám nemusí líbit. Opravdu jsou množeni psi agresivní, kteří nemají v chovu co pohledávat a doufám, že budete mít dost soudnosti a rozumu a svého psa neposkytnete k množení! Váš problém by mohl být dědičný!!!!!!!!! Je reálnější, že pořídíte-li si psa s PP, vyroste Vám z něj nekonfliktní jedinec, protože je záruka, že při jeho chovu bylo učiněno maximum pro to, aby se vyloučil přenos agresivity ze strany předků - tohle Vám žádný MNOŽITEL pezpapíráka nezaručí.
Samozřejmě, že obrovskou roli hraje výchova! To máte naprostou pravdu. Labrador je BOHUŽEL moderní plemeno a doplácí na to v podobě páníčků, kteří si myslí, že nepotřebuje žádnou výchovu a tak je vidět retrievery nevychované, asociální, prostě tupounky, co neznají nic jiného naž gauč a procházku kolem bloku paneláku. A je jedno, jestli jsou s PP nebo bez - jsou to stejní chudáci. Z nevýchovy a špatné socializace může plynout i agresivita, to jistě. Těžko lze posoudit do jaké míry je to věc dědičnosti a do jaké míry náhody a špatné výchovy. PRAVDOU ale je, že agresivita dědičná je a tak by se k ní mělo přistupovat a takové psy nemnožit - je to pro dobro plemene, pro jeho dobrou pověst!
Vzhledem k tomu, co popisujete, myslím, že Váš pes byl socializován dostatečně a těžko říct, kde se stala ta zlomová chyba. Ale jedna zmožností je, že pes prostě pohlavně a mentálně dospěl, je si vědom své síly, začla se projevovat dominance a bohužel i agresivita. Je možné, že to může být také DĚDIČNÝ problém!
Jestli jsem urazila Vaše EGO, tak se omlouvám, ale tady musí jít city stranu a nastoupit zdravý rozum! A každý kdo ho má alespoŇ trochu, mi dá zapravdu!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
potrefená husička se povala! Neřekla jsem, že KAŽDÝ pes bez PP MUSÍ být agresivní. Jen jsem vyřkla smutnou pravdu ohledně retriverů. Pokud máte jen trochu soudnosti a plemenu a chovu rozumíte a záleží Vám na něm, uznáte, že agresivních retrieverů je všude kolem spousta - a přibývají. Jen jsem vyslovila tvrdou realitu, která se Vám nemusí líbit. Opravdu jsou množeni psi agresivní, kteří nemají v chovu co pohledávat a doufám, že budete mít dost soudnosti a rozumu a svého psa neposkytnete k množení! Váš problém by mohl být dědičný!!!!!!!!! Je reálnější, že pořídíte-li si psa s PP, vyroste Vám z něj nekonfliktní jedinec, protože je záruka, že při jeho chovu bylo učiněno maximum pro to, aby se vyloučil přenos agresivity ze strany předků - tohle Vám žádný MNOŽITEL pezpapíráka nezaručí.
Samozřejmě, že obrovskou roli hraje výchova! To máte naprostou pravdu. Labrador je BOHUŽEL moderní plemeno a doplácí na to v podobě páníčků, kteří si myslí, že nepotřebuje žádnou výchovu a tak je vidět retrievery nevychované, asociální, prostě tupounky, co neznají nic jiného naž gauč a procházku kolem bloku paneláku. A je jedno, jestli jsou s PP nebo bez - jsou to stejní chudáci. Z nevýchovy a špatné socializace může plynout i agresivita, to jistě. Těžko lze posoudit do jaké míry je to věc dědičnosti a do jaké míry náhody a špatné výchovy. PRAVDOU ale je, že agresivita dědičná je a tak by se k ní mělo přistupovat a takové psy nemnožit - je to pro dobro plemene, pro jeho dobrou pověst!
Vzhledem k tomu, co popisujete, myslím, že Váš pes byl socializován dostatečně a těžko říct, kde se stala ta zlomová chyba. Ale jedna zmožností je, že pes prostě pohlavně a mentálně dospěl, je si vědom své síly, začla se projevovat dominance a bohužel i agresivita. Je možné, že to může být také DĚDIČNÝ problém!
Jestli jsem urazila Vaše EGO, tak se omlouvám, ale tady musí jít city stranu a nastoupit zdravý rozum! A každý kdo ho má alespoŇ trochu, mi dá zapravdu!

Ještě k pojmům DOMINANCE aAGRESIVITA. Nejde o dva oddělené pojmy. Naopak jeden s druhým souvisí!
Nejdřív k agresi. Příčinou ageresivity může být - a nejčastěji je boj o postavení ve smečce. Setkají-li se dva jedinci, kteří se neznají a nemají jasno v hierarchii - tedy v tom, který z nich je výš a který níž postavený, dochází k interakci a prostě se musí nějak domluvit, kdo bude šéfem. Problém je, když se setkají dva jedinci, kteří se cítí být vůči tomu druhému zrovnatak DOMINANTNÍ = nadřazení. Pokud jeden z nich nedá jasný signál, že se cítí být ten níže postavený ve smečce (signálů, jak se psi dorozumí, je spousta), dochází prostě k boji , tedy projevu agrese, jak to vnímáme mi lidé. Psi se prostě poperou o to, kdo bude šéfem a toto pak většinou dodržují a respektují se. K boji většinou nedojde u dobře socializovaného psa v případě, že se setká s výrazně slabším jedincem - např. minipejskem. Velký pes si je vědom své síly a toho, že má navrch a pokud ho dotyčný minipes nebude obtěžovat a bude ho také respektovat, bude ho zcela jistě velký pes ignorovat a nebude považovat za svého konkurenta. AGRESE bez DOMINANCE nemůže tedy existovat pokud se setkají dva stejně dominantní psi.
Pes může být agresivní také ze strachu. Tedy v případě, že je zahnán do kouta a nemá šanci na útěk, pak nemá jinou možnost než se bránit útokem.
Příčinou agrese může být i předchozí špatná zkušenost se psy, to ale také souvisí se strachem. Pes reaguje na situaci přehnaně, tedy agresivně, v podstatě na principu "raději ho dostanu dřív já, než-li on napadne mě". Takový pes ale většinou napadá náhle, bez varování svého soupeře a bez projevů dominance.
V případě Vašeho psa si myslím, že jde o případ první, tedy o prostou dominnanci a souboj o postavení. Popisujete, že na malé psy neútočí, takže je jasné, že nejde o případ poslední. Není to tedy žádné pako, které by napadalo vždycky a každého. Váš pes si vybírá jen protivníky sobě rovné, před útokem se projevuje dominantně, dává tedy jasně předem na srozuměnou, já chci být šéfem, dej si bacha, nebo si to vyřídíme! Pokud protivník včas nedá najevo svou podřízenost a neustoupí,dojde k souboji.
Doporučuju pročíst si některou z odborných knih o etologii a chování a tzv. řeči psů, jistě v ní naleznete odpověď na svou otázku. Problém je to složitý a nedá se odpovídat na dálku. Také bych doporučila zase začít chodit na cvičák, tam Vám jistě poradí. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě k pojmům DOMINANCE aAGRESIVITA. Nejde o dva oddělené pojmy. Naopak jeden s druhým souvisí!
Nejdřív k agresi. Příčinou ageresivity může být - a nejčastěji je boj o postavení ve smečce. Setkají-li se dva jedinci, kteří se neznají a nemají jasno v hierarchii - tedy v tom, který z nich je výš a který níž postavený, dochází k interakci a prostě se musí nějak domluvit, kdo bude šéfem. Problém je, když se setkají dva jedinci, kteří se cítí být vůči tomu druhému zrovnatak DOMINANTNÍ = nadřazení. Pokud jeden z nich nedá jasný signál, že se cítí být ten níže postavený ve smečce (signálů, jak se psi dorozumí, je spousta), dochází prostě k boji , tedy projevu agrese, jak to vnímáme mi lidé. Psi se prostě poperou o to, kdo bude šéfem a toto pak většinou dodržují a respektují se. K boji většinou nedojde u dobře socializovaného psa v případě, že se setká s výrazně slabším jedincem - např. minipejskem. Velký pes si je vědom své síly a toho, že má navrch a pokud ho dotyčný minipes nebude obtěžovat a bude ho také respektovat, bude ho zcela jistě velký pes ignorovat a nebude považovat za svého konkurenta. AGRESE bez DOMINANCE nemůže tedy existovat pokud se setkají dva stejně dominantní psi.
Pes může být agresivní také ze strachu. Tedy v případě, že je zahnán do kouta a nemá šanci na útěk, pak nemá jinou možnost než se bránit útokem.
Příčinou agrese může být i předchozí špatná zkušenost se psy, to ale také souvisí se strachem. Pes reaguje na situaci přehnaně, tedy agresivně, v podstatě na principu "raději ho dostanu dřív já, než-li on napadne mě". Takový pes ale většinou napadá náhle, bez varování svého soupeře a bez projevů dominance.
V případě Vašeho psa si myslím, že jde o případ první, tedy o prostou dominnanci a souboj o postavení. Popisujete, že na malé psy neútočí, takže je jasné, že nejde o případ poslední. Není to tedy žádné pako, které by napadalo vždycky a každého. Váš pes si vybírá jen protivníky sobě rovné, před útokem se projevuje dominantně, dává tedy jasně předem na srozuměnou, já chci být šéfem, dej si bacha, nebo si to vyřídíme! Pokud protivník včas nedá najevo svou podřízenost a neustoupí,dojde k souboji.
Doporučuju pročíst si některou z odborných knih o etologii a chování a tzv. řeči psů, jistě v ní naleznete odpověď na svou otázku. Problém je to složitý a nedá se odpovídat na dálku. Také bych doporučila zase začít chodit na cvičák, tam Vám jistě poradí. Petra

Petra má pravdu, mám psa bez PP a musím říct, že už to podruhé neudělám... Nechala jsem se zbytečně přesvědčit přítelem, že papíráka nechce a přemýšlela spíš o zdravotních rizicích. To, že může mít i jinou povahu než typický zástupce plemene mě nenapadlo... Pro příště pro mně budou právě povahové předpoklady to hlavní, ale co se dá dělat, chybama se člověk učí a Sama mám stejně ráda .
Jinak, myslím, že teoretické znalosti o chování zvířat (i psů) mám, přečetla jsem toho dost a ostatně jsem etologii i vystudovala (i když moje diplomka byla zaměřená na myši ...). Takže pojmu dominance i agresivita rozumím a myslím, že chápu i chování svého psa. Jenom mi chybí ty praktické zkušenosti, neboť předtím jsme měli bázlivou jezevčici. Právě proto jsem chtěla labíse, že nemám zkušenosti s velkým psem a labrador by neměl mít sklony k dominanci, což se opravdu tvrdí a píše. Jenže mám výjimku....
K celkovému vykreslení Samovy povahy si můžete přečíst můj dotaz "Nezávislák" - Sam je zkrátka pes dominantní, ovšem vůči lidem a v rodině srovnaný a svoji dominanci projevuje na psy. Opravdu není nesocializované pako, které napadá bez rozmyslu každého - o tom svědčí i to, že uznává dva psí důchodce, samce, které by snad i přepral, ale cítí z nich skutečnou autoritu. K fenám se chová vyloženě gentlemansky - i jim přenechá pamlsek, což je teda co říct .
Chtěla jsem tedy vědět, nakolik můžu dát věcem volnější průběh - někdo totiž tvrdí "nechte psy si to vyříkat", jiný tvrdí "při prvním projevu dominance a agresivity zasáhněte, nedovolte psovi se tak chovat". Myslím, že izolovat psa je blbost, na druhou stranu někteří páníčci (a hlavně paničky ) propadají hysterii jen cizího psa uvidí, i když se ještě nic neděje. Takže si Sama pustit nedovolím, i když jde třeba o prcka, kterému by neublížil, protože co kdyby na sebe zavrčeli, to je hned tragédie... Vůbec mi přijde, že přeci nemůžu pustit svého psa k jinému, když vím, jak se chová a riziko střetu tu je... I když je pravda, že se už serval několikrát, a nikdy z toho nic nebylo. Ten souboj je do značné míry ritualizovaný, vypadá to děsivě, ale psi jsou jenom oslintaní. Takhle to probíhalo s ovčákama, křížencem ridgbacka, zlaťasem... ale mám strach, kdyby došlo ke konfliktu třeba s pitbulem, že to by nás šití neminulo...
Možná by bylo řešení mu najít nějakého kamaráda nebo smečku, ve které by si našel své místo (a tam nechat psy aby se srovnali). A jinak, při náhodných setkáních, projevy agresivity tvrdě potírat (o což už se snažím a lepší se to - třeba se psy za plotem, Sam je sice naježenej, ale projde bez zastavení a nevrčí...). Myslíte, že je to takhle správné?
Díky za rady!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny! Mám dvouletého labradora (to už asi kdekdo ví, otravuju tady s ním pořád ), který je dost dominantní vůči psům. Fenky miluje, malé psy (pokud nejsou moc drzí) toleruje, asi dvě staré psí "osobnosti" dokonce uctívá, ale jak potká stejně velkého nebo většího mladého psa, vyvolá rvačku. Neustálými projevy dominance vyprovokuje i známé flegmatiky a hračičky...
Dost mě tohle jeho chování štve. Do asi 9 měsíců to byl klasický labrador - utíkal za psama a chtěl si hrát. Pak se na cvičáku prvně popral a začal být útočný a dokazovat si svoji sílu. Bohužel jsem nezasáhla dost razantně hned na začátku, protože mě takové chování u labradora dost zaskočilo. I na cvičák jsme pak přestali chodit, protože jsme se přestěhovali...
Jeho chování se dá zvládnout, musím ho prostě včas přivolat a ke psům nepustit. Ale myslím, že takhle se nervat nenaučí. Má spíš pocit, že nevyhrál jen proto, že jsem ho odvolala, a jeho sebevědomí nezdravě roste... ... Snažím se aspoň co nejvíc vyhledávat přítomnost fen, aby si pohrál a nebyl úplný asociál...
Napadlo mě, že by mu možná prospěla "výchovná lekce" od nějakého zkušenějšího psa, který by mu trochu "napráskal". Co myslíte? Jde taková situace udržet pod kontrolou, aby mi ho zase nezakousl? Nebo, co kdyby nedejbože vyhrál náš Sam a sebevědomí mu naopak ještě stouplo? Ale je pravda, že dvě opravdové psí autority ze svého okolí uznává...
Nebo ho vzít (s košíkem a na vodítku, samozřejmě) na nějakou "psí" akci, třeba výstavu - myslíte, že by mu prospělo, kdyby viděl kolem sebe tolik disciplinovaných a neagresivních psů? Nebo je to nezodpovědné, jít tam s problémovým psem?
A jak ho vůbec seznámit s jiným psem, aby se riziko střetu minimalizovalo? Aby k nám například mohl přijet kamarád se psem a my netrnuli, že ho Sam bude celý víkend terorizovat. Vím, že v tomto případě by bylo lepší je seznámit na "neutrální půdě" - a měli by mít košíky? Nebo jenom Sam, když je on ten agresivní? A vodítka? Sam je bez vodítka daleko rozumnější...
Za 14 dní bychom měli navštívit kamarádku a její známé s asi 5 irskými vlkodavy. Máme vzít Sama s sebou? Nebyla by zrovna tohle pro něj dobrá "lekce" - smečka 5 obrovských psů... Jak postupovat při jejich seznámení - vypustit ho mezi ně, popř. s košíkem, aby trochu "zkrouhnul"? Nerada bych něco ještě víc pokazila nebo zavinila úraz jakéhokoliv psa. Ale život v izolaci přeci není řešení...
Díky za rady na můj dlouhý dotaz

Petro, když svůj příspěvek takhle dál rozvedete, tak je jasné, že proti tomu se celkem nic namítat nedá a je pak lehké mě nazvat potrefenou husou, ale když si po sobě přečtete ten první příspěvek, na který jsem reagovala (možná jsem ho špatně pochopila), tak z toho mi opravdu nevyplynulo nic jiného, než že agresivita je problém především bezpapíráků a problém dědičnosti a výchovu a socializaci, kterou rozvádíte až v reakci na mě, tam naprosto opomíjíte. Také se omlouvám, jestli jsem se zase já dotkla vašeho ega, s pozdravem
Mia

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petra má pravdu, mám psa bez PP a musím říct, že už to podruhé neudělám... Nechala jsem se zbytečně přesvědčit přítelem, že papíráka nechce a přemýšlela spíš o zdravotních rizicích. To, že může mít i jinou povahu než typický zástupce plemene mě nenapadlo... Pro příště pro mně budou právě povahové předpoklady to hlavní, ale co se dá dělat, chybama se člověk učí a Sama mám stejně ráda .
Jinak, myslím, že teoretické znalosti o chování zvířat (i psů) mám, přečetla jsem toho dost a ostatně jsem etologii i vystudovala (i když moje diplomka byla zaměřená na myši ...). Takže pojmu dominance i agresivita rozumím a myslím, že chápu i chování svého psa. Jenom mi chybí ty praktické zkušenosti, neboť předtím jsme měli bázlivou jezevčici. Právě proto jsem chtěla labíse, že nemám zkušenosti s velkým psem a labrador by neměl mít sklony k dominanci, což se opravdu tvrdí a píše. Jenže mám výjimku....
K celkovému vykreslení Samovy povahy si můžete přečíst můj dotaz "Nezávislák" - Sam je zkrátka pes dominantní, ovšem vůči lidem a v rodině srovnaný a svoji dominanci projevuje na psy. Opravdu není nesocializované pako, které napadá bez rozmyslu každého - o tom svědčí i to, že uznává dva psí důchodce, samce, které by snad i přepral, ale cítí z nich skutečnou autoritu. K fenám se chová vyloženě gentlemansky - i jim přenechá pamlsek, což je teda co říct .
Chtěla jsem tedy vědět, nakolik můžu dát věcem volnější průběh - někdo totiž tvrdí "nechte psy si to vyříkat", jiný tvrdí "při prvním projevu dominance a agresivity zasáhněte, nedovolte psovi se tak chovat". Myslím, že izolovat psa je blbost, na druhou stranu někteří páníčci (a hlavně paničky ) propadají hysterii jen cizího psa uvidí, i když se ještě nic neděje. Takže si Sama pustit nedovolím, i když jde třeba o prcka, kterému by neublížil, protože co kdyby na sebe zavrčeli, to je hned tragédie... Vůbec mi přijde, že přeci nemůžu pustit svého psa k jinému, když vím, jak se chová a riziko střetu tu je... I když je pravda, že se už serval několikrát, a nikdy z toho nic nebylo. Ten souboj je do značné míry ritualizovaný, vypadá to děsivě, ale psi jsou jenom oslintaní. Takhle to probíhalo s ovčákama, křížencem ridgbacka, zlaťasem... ale mám strach, kdyby došlo ke konfliktu třeba s pitbulem, že to by nás šití neminulo...
Možná by bylo řešení mu najít nějakého kamaráda nebo smečku, ve které by si našel své místo (a tam nechat psy aby se srovnali). A jinak, při náhodných setkáních, projevy agresivity tvrdě potírat (o což už se snažím a lepší se to - třeba se psy za plotem, Sam je sice naježenej, ale projde bez zastavení a nevrčí...). Myslíte, že je to takhle správné?
Díky za rady!

ja by som ho nechala zrovnat nejakemu znamemu psovi u ktoreho by bol predpoklad ze vyhra, hlavne aby to bol pes starsi, mazak ktory vie ako na vec. lenze takeho asi nepoznate, tak vam ostava len ten cvicak, tam by sa mozno nejaky nasiel.
alebo ked pojdete cez bratislavu sa zastavte

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petro, když svůj příspěvek takhle dál rozvedete, tak je jasné, že proti tomu se celkem nic namítat nedá a je pak lehké mě nazvat potrefenou husou, ale když si po sobě přečtete ten první příspěvek, na který jsem reagovala (možná jsem ho špatně pochopila), tak z toho mi opravdu nevyplynulo nic jiného, než že agresivita je problém především bezpapíráků a problém dědičnosti a výchovu a socializaci, kterou rozvádíte až v reakci na mě, tam naprosto opomíjíte. Také se omlouvám, jestli jsem se zase já dotkla vašeho ega, s pozdravem
Mia

ale vsak presne o to ide ze "agresivita je problém především bezpapíráků a problém dědičnosti" az v dalsom vyradovacom kole sa dostavame k vychove. z retrievera by ani neskuseny clovek nemal dokazat vychovat agresora (s predpokladom ze sa o to samozrejme nesnazi)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ale vsak presne o to ide ze "agresivita je problém především bezpapíráků a problém dědičnosti" az v dalsom vyradovacom kole sa dostavame k vychove. z retrievera by ani neskuseny clovek nemal dokazat vychovat agresora (s predpokladom ze sa o to samozrejme nesnazi)

Vždycky záleží na tom, v jakém kontextu se agresivita projevuje. U Sama je to agresivita v souvislosti s projevováním dominance. Ovšem naprosto postrádá agresivitu vůči lidem, teritorium hájí jen štěkáním - pak vítá, ani vůči jiným zvířatům není agresivní - chce sis nimi hrát... Máš pravdu, že "ostrého" psa, hlídače a trhače bych z něj neudělala ani kdybych ho rozkrájela - je spíš takový posera. A naopak, přes mojí snahu a myslím že dostatečnou socializaci z něj tu dominanci nejspíš nedostanu - maximálně ho můžu naučit potlačovat její projevy... Je to skutečně spíš otázka genů a vloh, a potom až výchovy. I ty naše myši se praly dědičně...
Jinak, díky za nabídku, bohužel je pro nás Bratislava opravdu trochu z ruky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vždycky záleží na tom, v jakém kontextu se agresivita projevuje. U Sama je to agresivita v souvislosti s projevováním dominance. Ovšem naprosto postrádá agresivitu vůči lidem, teritorium hájí jen štěkáním - pak vítá, ani vůči jiným zvířatům není agresivní - chce sis nimi hrát... Máš pravdu, že "ostrého" psa, hlídače a trhače bych z něj neudělala ani kdybych ho rozkrájela - je spíš takový posera. A naopak, přes mojí snahu a myslím že dostatečnou socializaci z něj tu dominanci nejspíš nedostanu - maximálně ho můžu naučit potlačovat její projevy... Je to skutečně spíš otázka genů a vloh, a potom až výchovy. I ty naše myši se praly dědičně...
Jinak, díky za nabídku, bohužel je pro nás Bratislava opravdu trochu z ruky

ono je aj tak dost mozne, ze ked su unho prejavy dominancie take silne, podriadil by sa sice psovi ktory by ho "zrovnal" ale na ostatnych by to skusal nadalej. aspon ja taky pripad poznam

aky je sam stary? urcite si to tu uz pisala ale nechce sa mi hladat

moj pesan sa do bitky nikdy nepusta prvy, ale staci aby rovneko velky alebo vacsi pes nanho zavrcal alebo vyceril zuby a uz je zle. a tazko je zabezpecit aby ostani psi nevrcali :o)
lenze nemam problem ho okamzite odvolat zo "zacinajucej bitky", takze s tym ziadne problemy nemame

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono je aj tak dost mozne, ze ked su unho prejavy dominancie take silne, podriadil by sa sice psovi ktory by ho "zrovnal" ale na ostatnych by to skusal nadalej. aspon ja taky pripad poznam

aky je sam stary? urcite si to tu uz pisala ale nechce sa mi hladat

moj pesan sa do bitky nikdy nepusta prvy, ale staci aby rovneko velky alebo vacsi pes nanho zavrcal alebo vyceril zuby a uz je zle. a tazko je zabezpecit aby ostani psi nevrcali :o)
lenze nemam problem ho okamzite odvolat zo "zacinajucej bitky", takze s tym ziadne problemy nemame

No jo mate vyjimku a tomu verim.Smutne na tom je ze ostatni(skoro)ne!!A to vam neuveri a budou vas odsuzovat,ze za to muzete vy!Vsichni si mysli jak labradori a vubec vsichni retrievri jsou bez problemu.Ale co takhle se kouknout kolik jich dnes je?Vzdyt uz jsou preslechteni!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny! Mám dvouletého labradora (to už asi kdekdo ví, otravuju tady s ním pořád ), který je dost dominantní vůči psům. Fenky miluje, malé psy (pokud nejsou moc drzí) toleruje, asi dvě staré psí "osobnosti" dokonce uctívá, ale jak potká stejně velkého nebo většího mladého psa, vyvolá rvačku. Neustálými projevy dominance vyprovokuje i známé flegmatiky a hračičky...
Dost mě tohle jeho chování štve. Do asi 9 měsíců to byl klasický labrador - utíkal za psama a chtěl si hrát. Pak se na cvičáku prvně popral a začal být útočný a dokazovat si svoji sílu. Bohužel jsem nezasáhla dost razantně hned na začátku, protože mě takové chování u labradora dost zaskočilo. I na cvičák jsme pak přestali chodit, protože jsme se přestěhovali...
Jeho chování se dá zvládnout, musím ho prostě včas přivolat a ke psům nepustit. Ale myslím, že takhle se nervat nenaučí. Má spíš pocit, že nevyhrál jen proto, že jsem ho odvolala, a jeho sebevědomí nezdravě roste... ... Snažím se aspoň co nejvíc vyhledávat přítomnost fen, aby si pohrál a nebyl úplný asociál...
Napadlo mě, že by mu možná prospěla "výchovná lekce" od nějakého zkušenějšího psa, který by mu trochu "napráskal". Co myslíte? Jde taková situace udržet pod kontrolou, aby mi ho zase nezakousl? Nebo, co kdyby nedejbože vyhrál náš Sam a sebevědomí mu naopak ještě stouplo? Ale je pravda, že dvě opravdové psí autority ze svého okolí uznává...
Nebo ho vzít (s košíkem a na vodítku, samozřejmě) na nějakou "psí" akci, třeba výstavu - myslíte, že by mu prospělo, kdyby viděl kolem sebe tolik disciplinovaných a neagresivních psů? Nebo je to nezodpovědné, jít tam s problémovým psem?
A jak ho vůbec seznámit s jiným psem, aby se riziko střetu minimalizovalo? Aby k nám například mohl přijet kamarád se psem a my netrnuli, že ho Sam bude celý víkend terorizovat. Vím, že v tomto případě by bylo lepší je seznámit na "neutrální půdě" - a měli by mít košíky? Nebo jenom Sam, když je on ten agresivní? A vodítka? Sam je bez vodítka daleko rozumnější...
Za 14 dní bychom měli navštívit kamarádku a její známé s asi 5 irskými vlkodavy. Máme vzít Sama s sebou? Nebyla by zrovna tohle pro něj dobrá "lekce" - smečka 5 obrovských psů... Jak postupovat při jejich seznámení - vypustit ho mezi ně, popř. s košíkem, aby trochu "zkrouhnul"? Nerada bych něco ještě víc pokazila nebo zavinila úraz jakéhokoliv psa. Ale život v izolaci přeci není řešení...
Díky za rady na můj dlouhý dotaz

Ahoj, souhlasím s Jade a myslím, že toto velice těžko napravíš(jeho chování). Sam je dominantní pes a jakmile potká jiného tak se začne povyšovat a tomu nezabráníš. Poradila bych ti aby jsi zkusila znovu chodit na cvičák-jestli máš možnost, ale myslím si že se tím vše nevyřeší.
Pro něj to bude určitě dobrá zkušenost, že bude mezi spoustou psů a připomene si chování ve smečce. Věřím tomu, že si tam časem zvykne a bude nekonfliktní, ale jakmile potkáš na ulici cizího psa bude se samozřejmě zase vytahovat. Ale je pravda že na cvičáku by sis upevnila jeho ovladatelnost pokud na psa narazí a měla by jsi s ním míň práce.(škubání za vodítko by tě ale neminulo )
Klidně ho můžeš vzít sebou k tý kamarádce s vlkodavama, on bude v cizím prostředí a myslím, že si s ním poradí i bez násilí. Ale pozor aby nezaútočili vldodavové- je to smečka a mohli by si bránit teritorium (to by byla mela a Sama by jsi už nepoznala).
Mnoho zdaru a doufám, že to není moc zmatené.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo mate vyjimku a tomu verim.Smutne na tom je ze ostatni(skoro)ne!!A to vam neuveri a budou vas odsuzovat,ze za to muzete vy!Vsichni si mysli jak labradori a vubec vsichni retrievri jsou bez problemu.Ale co takhle se kouknout kolik jich dnes je?Vzdyt uz jsou preslechteni!

Myslím, že u retrieverů s PP nemá agresivita s přešlechtěností žádnou souvislost. Retrieveři možná v určitém směru přešlechtění jsou, ale ne v tom smyslu, že by se upevňovala agresivita jako plemenný znak. Naopak. V květnu jsem byla na klubové výstavě retrieverů a u kruhu labradorů - psů nás mohla být dobrá stovka pejsků v těsném kontaktu. Zahlédla jsem mezi nimi 2 - 3 vyloženě agresivní psy, kteří se vrhali na každého psa, který prošel kolem. Musím podotknout, že když totéž udělali v kruhu, anglická rozhodčí je okamžitě z dalšího posuzování vyloučila a měli smůlu. Agresivních psů mezi retrievery s PP je skutečně minimum a cílem klubu je toto minimum včas odhalit, podchytit a nedopustit, aby se takoví jedinci dostali do chovu a svou agresi přenášeli na potomstvo. To, jestli takový majitel papíráka s agresivitou, bude plodit bezpapírová štěňata, která jsou zaručeně "čistokrevná" (vždyť oba rodiče jsou v lepším případě s PP), to je otázka druhá. S tím už klub nic neudělá, je to věc rozumu, cti a sebekritičnosti majitele.Ale klub a poradci chovu skutečně dělají maximum pro to, aby retriever zůstal retrieverem nejen po stránce exterieru, ale i po stránce povahové a vlohové. Skutečně nejsou retrieveři přešlechtěni ve smylu agresivity.
Skutečným problémem, který má s přešlechtěním, nebo spíš nesprávným slechtěním, něco společného, je dysplazie kyčeního kloubu. To je skutečně u retrieverů, ale i mnoha jiných plemen, opravdu problém. Ale i tady poctivý chovatel a dobrý poradcč chovu udělá maximum, aby se stav zlepšoval. Musím ale přiznam, že v tomhle smyslu máme ještě velké rezervy. Nelze se např. dopátrat, nebo jen těžko, jaké dyspazky dědí potomci po určitých plemenících a chovných fenách. I pes s DKK 0/0 může mít potomstvo s příšernými dyspázkami. Někdy i horší, než pes 2/2. Dědičnost dysptázie, je totiž složitá a polygenní, takže těžko odhadovat, jaké budou u štěňat. Je to problém pro odborníky, kteří jsou schopni spočítat riziko přenosu podle rodoknemu atd. Svou roli hraje i příbuzemnská plemenitba, od které ale řada osvícených chovatelů ustoupila. Problémem přešlechtěnosti je i úzká chovná základna, což ale není problém labradorů u nás. Labradorů je spousta a čím dál víc se kryje v zahraničí a osvěžuje se krev. Pravda je, že někteří chovní psi jsou v chovu používáni příliš často a tak se pak rodí spousta štěňat po jednom otci, kteří jsou vlastně příbuzní a tudíž v důsledku se tak chovná základna zmenšuje. Ale vzhledem k čím dál dostupnější možnosti krýt zahraničními psy, myslím, že tady problém nebude. Velký problém je opravdu dysplazie. Ale ten budou mít ještě větší psi bez PP - zase neexistuje ŽÁDNÁ KONTROLA.
Snad z toho vyplynulo, že reálnou šanci na problém s agresivitou (větší než papíroví psi), budou mít opravdu POUZE a JEN pejsci bez PP. Neexistuje žádná kontrola a regulace chovu. Každý si může množit co chce a jak chce a podle toho to pak vypadá a mám obavu, že vypadat bude! S tím, že labrador už zdaleka přestává vypadat jako labrador, jsem se už smířila. Někomu je opravdu jedno, že má labradora bez PP, který má ke standardu exteriéru skutečně daleko. Prostě mu na kráse nezáleží a pejska bude stejně milovat, a to je podstatné. Ale s čím se nikdy nesmířím, je to, že labrador přestane být labradorem po stránce povahové. S tím, že se AGRESIVITA stane znakem plemene, s tím opravdu nemohu souhlasit!
Petra

Petro, to by me teda zajimalo jakou rasu psa mate vy? Podle toho co pisete, se zda ze jste nejak zaujata vuci labradorum nebo retrivrum... Takovy nesmysl ohledne psa s PP nebo bez jsem tedy jeste nikdy neslysela! Naopak jsem presvedcena ze labradori I retrivri jsou velmi inteligentni a hodni psy... Ja mam totiz labradora bez PP a je to ten nejposlusnejsi pes co znam... Vse totiz zalezi hlavne na panickovi a na tom jestli psa poradne vycvici..Skoro Kazdy pes ma sklony k agresivite,jen se mu musi umet spravne zkrotit...

Petra po 10 letech nemusí mít žádnýho psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to Petra: Mám psa bez PP a to snad automaticky znamená, že bude agresívní či dominantní nebo pro to bude mít sklony, zatímco psi s PP, tak pečlivě vybíráni svými chovateli, tento problém mít nemůžou? Není to celé spíš ve výchově a socializaci? A proč by vlastně labrador nemohl být dominantní jen proto, že je to labrador, který je ovšem všeobecně považován za nekonfliktního psa, který musí automaticky se všemi ostatními vycházet? Nepletou se tu dva pojmy, a to dominance a agresivita (která samozřejmě je nežádoucí, může snad být vrozená, ale to zřejmě není problémem psa Marchy)?
Mia

Jenže váš pes není dominantní, ale drzý. Jak se může pes porvat na cvičáku? Co je to za amatérský cvičák a jak se to vůbec může stát? Je na vás, abyste ho vedla a učila a určitě není na místě nechat ho dorvat jiným psem jen proto, že vy nezvládáte výchovu. Jestli to dopustíte, budete mít se psem doživotní problém. - bude se bát a útočit ze strachu. Tohle je hodně vysoká hra a nevím, kde byste sehnala psa, který by ho gesty a komunikací umravnil, takových je málo a to jsou ti skutečně dominantní psi, ne váš nevychovaný namyšlenec.

Co se přesně stalo při první rvačce? Nemůže jít spíš o strachovou agresi?

Co se přesně stalo při první rvačce? Nemůže jít spíš o strachovou agresi?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co se přesně stalo při první rvačce? Nemůže jít spíš o strachovou agresi?

PROBŮH, JE TO VÍC NEŽ 10 LET STARÁ DISKUSE!

nicméně stále aktuální - i mně se několikrát stalo, že jsem byla požádána, aby můj pes dal cizím,u uličníkovi a rváči tzv "lekci", protože má zdravý rozum, samozřejmě jsem odmítla a podle mne to udělá každý

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nicméně stále aktuální - i mně se několikrát stalo, že jsem byla požádána, aby můj pes dal cizím,u uličníkovi a rváči tzv "lekci", protože má zdravý rozum, samozřejmě jsem odmítla a podle mne to udělá každý

Komunikační lekce jsou hodně dobrá věc. Člověk dokáže psa naučit chování v lidském světě, ale mezipsí komunikaci můžou psa naučit zase jenom psi.

Nicméně komunikační lekce vypadá úplně jinak, než že náhodně potkaný pes rváč dá druhému psu rváči "lekci", protože si nějaká paní Vopršálková v parku myslí, že by mu to možná mohlo prospět. Aby měla komunikační lekce význam, musí ji vést někdo, kdo tomu opravdu hodně rozumí, kdo při hluboké znalosti psího chování a povah jednotlivých aktérů sestaví skupiny tak, aby byli psi vzájemně kompatibilní a hlavně (což je nejdůležitější) aby ke konfliktu ideálně vůbec nedošlo.

no, já myslím, že správně socializovaný pes po pubertě žádné zvláštní komunikační lekce nepotřebuje, aspoň pes s běžnou povahou,

Mnohdy by, jak vyrozumívám ze zdejších diskuzí, potřebovali komunikační lekce (pochopit, jak psi spolu komunikují, jaké složité věci jsou si schopni sdělit a jak komplikované situace bez problémů a zásahů člověka vyřešit) spíše majitelé.

. Podle mne se tady objevují extrémy - polidšťování psa do té míry, že si lidé myslí, že pes uvažuje stejně jako lidé (zajímavé, že opak je nenapadne) jiní si myslí, že pes je věc, která se naučí cokoliv a z jeho chování lze jednoduče drilem nebo kliktréninkem odstranit cokoliv tedy neuvažuje vůbec, jen plní rozkazy, a na druhé straně se mu přičítají nadpřirozené schonosti - pozná dobrého člověka, vycítí smrt..

Mně stačí, že vím, že pes je pes, uvažuje jako pes, já se snažím se to naučit taky, abych mohla předvídat a pochopit a zatím nemám už 25 let problém.Věřím psům v tom, že si psí věci vyřeší lépe aq snáze než bychom je za ně řešili my, lidé.

Jinak ještě k zadavatelce (vím, že je to stará diskuze, ale tenhle problém určitě řeší spousta dalších lidí i dnes): především zapomeňte na to, že je pes dominantní a je potřeba srazit mu hřebínek. Takovýto pes není dominantní, skutečně dominantní pes nemá potřebu si cokoliv dokazovat zbytečnými konflikty. Takovýto pes je nejistý, a aby svou nejistotu zamaskoval, tak dělá ramena. Tím, že ho necháte dorvat jiným psem, mu tedy opravdu nepomůžete. Naopak je potřeba dodat mu sebedůvěry a naučit ho, že psy fakt řešit nemusí, protože situace se dá řešit i jinými způsoby, než otevřeným konfliktem (například konejšivé signály, odchod ze situace...) a že pokud bude problém, tak mu s tím majitel pomůže. Ale to je na delší práci pod vedením někoho opravdu zkušeného (doporučuji Magdu Šimečkovou a Lenku Blachovou).

No , jestli majitelka komunikuje se štěnětem tak , jako mo mentálně tady , tak . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no, já myslím, že správně socializovaný pes po pubertě žádné zvláštní komunikační lekce nepotřebuje, aspoň pes s běžnou povahou,

Mnohdy by, jak vyrozumívám ze zdejších diskuzí, potřebovali komunikační lekce (pochopit, jak psi spolu komunikují, jaké složité věci jsou si schopni sdělit a jak komplikované situace bez problémů a zásahů člověka vyřešit) spíše majitelé.

. Podle mne se tady objevují extrémy - polidšťování psa do té míry, že si lidé myslí, že pes uvažuje stejně jako lidé (zajímavé, že opak je nenapadne) jiní si myslí, že pes je věc, která se naučí cokoliv a z jeho chování lze jednoduče drilem nebo kliktréninkem odstranit cokoliv tedy neuvažuje vůbec, jen plní rozkazy, a na druhé straně se mu přičítají nadpřirozené schonosti - pozná dobrého člověka, vycítí smrt..

Mně stačí, že vím, že pes je pes, uvažuje jako pes, já se snažím se to naučit taky, abych mohla předvídat a pochopit a zatím nemám už 25 let problém.Věřím psům v tom, že si psí věci vyřeší lépe aq snáze než bychom je za ně řešili my, lidé.

Co je to správně socializovaný pes? Mnohdy stačí jedna-dvě blbé zkušenosti v citlivém pubertálním věku a pes má celoživotní problém, díky kterému je úplně zbytečně denně při potkávání psů ve stresu. A tenhle problém mu někdy právě cíleně vybraní psi můžou postupně pomoct odstranit. To není polidšťování, naopak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je to správně socializovaný pes? Mnohdy stačí jedna-dvě blbé zkušenosti v citlivém pubertálním věku a pes má celoživotní problém, díky kterému je úplně zbytečně denně při potkávání psů ve stresu. A tenhle problém mu někdy právě cíleně vybraní psi můžou postupně pomoct odstranit. To není polidšťování, naopak.

správně socializovaný pes do psí společnosti je ten, který se měl možnost naučit psí signály těla a sporávnou reakci na ně, pes, který ví, co mu jiný pes říká, i když díky rozličným šlechTitelským záměrům a divným zásahům se mu to trochu komplikuje (kupírovaný ocas nevysílá dost zřetelný signál, silné vrásnění tváře neumožňuje jemnou mimiku...).

Takového psa jedna dvě špatné zkušenosti nerozhází a co je to vlastně taková špatná zkušenost? pokud je jiným dospělým psem jako štěně ukázněn, to přece není špatná zkušenost, ale právě výuková lekce, kterou poskytne pes sám a nemusí k tomu být instruován.. Za špatnou zkušenost pro psa a narušení jeho schopnosti porozumět považuju opakující se panickou reakci majitele při přiblížení cizího psa nebo naopak lhostejnost majitele pokud jeho pes /zpravidla mrňous obtěžuje velkého psa/

myslím, že docela dobré pro pohyb psa ve velkých městech a nakonec i pro možné komerční venčení více psů je to, co vidíme v zahraničí - velké ohrady ve městech, kam je přístup psů navolno dovolen ba doporučen.,tady se psi naučí vycházet s jinými psy a to u našich psů není zvlášť obvyklé.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jinak ještě k zadavatelce (vím, že je to stará diskuze, ale tenhle problém určitě řeší spousta dalších lidí i dnes): především zapomeňte na to, že je pes dominantní a je potřeba srazit mu hřebínek. Takovýto pes není dominantní, skutečně dominantní pes nemá potřebu si cokoliv dokazovat zbytečnými konflikty. Takovýto pes je nejistý, a aby svou nejistotu zamaskoval, tak dělá ramena. Tím, že ho necháte dorvat jiným psem, mu tedy opravdu nepomůžete. Naopak je potřeba dodat mu sebedůvěry a naučit ho, že psy fakt řešit nemusí, protože situace se dá řešit i jinými způsoby, než otevřeným konfliktem (například konejšivé signály, odchod ze situace...) a že pokud bude problém, tak mu s tím majitel pomůže. Ale to je na delší práci pod vedením někoho opravdu zkušeného (doporučuji Magdu Šimečkovou a Lenku Blachovou).

souhlasím s tím, že skutečně dominantní pes neútočí a zpravidla se ani nepere, mnohdy ho laik v partě psů nepozná.

jakékoliv sražení hřebínku psa člověkem nemá pražádný vliv na to, jak se pes bude chovat mezi psy.

Nesouhlasím však s tím, že útočný pes musí být nutně nejistý, může být příliš teritoriální (i k majiteli) a může být v útočnosti byť snad ne schválně, i veden nejistotou svého člověka a jeho panickými reakcemi. Sebedůvěrů musí nabýt člověk, který psa vede, na psovi se to pak rozhodně odrazí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě k pojmům DOMINANCE aAGRESIVITA. Nejde o dva oddělené pojmy. Naopak jeden s druhým souvisí!
Nejdřív k agresi. Příčinou ageresivity může být - a nejčastěji je boj o postavení ve smečce. Setkají-li se dva jedinci, kteří se neznají a nemají jasno v hierarchii - tedy v tom, který z nich je výš a který níž postavený, dochází k interakci a prostě se musí nějak domluvit, kdo bude šéfem. Problém je, když se setkají dva jedinci, kteří se cítí být vůči tomu druhému zrovnatak DOMINANTNÍ = nadřazení. Pokud jeden z nich nedá jasný signál, že se cítí být ten níže postavený ve smečce (signálů, jak se psi dorozumí, je spousta), dochází prostě k boji , tedy projevu agrese, jak to vnímáme mi lidé. Psi se prostě poperou o to, kdo bude šéfem a toto pak většinou dodržují a respektují se. K boji většinou nedojde u dobře socializovaného psa v případě, že se setká s výrazně slabším jedincem - např. minipejskem. Velký pes si je vědom své síly a toho, že má navrch a pokud ho dotyčný minipes nebude obtěžovat a bude ho také respektovat, bude ho zcela jistě velký pes ignorovat a nebude považovat za svého konkurenta. AGRESE bez DOMINANCE nemůže tedy existovat pokud se setkají dva stejně dominantní psi.
Pes může být agresivní také ze strachu. Tedy v případě, že je zahnán do kouta a nemá šanci na útěk, pak nemá jinou možnost než se bránit útokem.
Příčinou agrese může být i předchozí špatná zkušenost se psy, to ale také souvisí se strachem. Pes reaguje na situaci přehnaně, tedy agresivně, v podstatě na principu "raději ho dostanu dřív já, než-li on napadne mě". Takový pes ale většinou napadá náhle, bez varování svého soupeře a bez projevů dominance.
V případě Vašeho psa si myslím, že jde o případ první, tedy o prostou dominnanci a souboj o postavení. Popisujete, že na malé psy neútočí, takže je jasné, že nejde o případ poslední. Není to tedy žádné pako, které by napadalo vždycky a každého. Váš pes si vybírá jen protivníky sobě rovné, před útokem se projevuje dominantně, dává tedy jasně předem na srozuměnou, já chci být šéfem, dej si bacha, nebo si to vyřídíme! Pokud protivník včas nedá najevo svou podřízenost a neustoupí,dojde k souboji.
Doporučuju pročíst si některou z odborných knih o etologii a chování a tzv. řeči psů, jistě v ní naleznete odpověď na svou otázku. Problém je to složitý a nedá se odpovídat na dálku. Také bych doporučila zase začít chodit na cvičák, tam Vám jistě poradí. Petra

Před takovými knihami o elologii je třeba důrazně varovat. Dominance a dominantního psa většina z nás za celý život nepotká. To, co popisujete, je chování rozmazlených, špatně socializovaných psů, nemá to s dominancí nic společného. Dominantní pes většinou agresi ani nepoužije.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před takovými knihami o elologii je třeba důrazně varovat. Dominance a dominantního psa většina z nás za celý život nepotká. To, co popisujete, je chování rozmazlených, špatně socializovaných psů, nemá to s dominancí nic společného. Dominantní pes většinou agresi ani nepoužije.

Knihy o etologii jsou báječná věc - ale musí jim čtenář porozumět. Pojem agrese i agresivita jsou v etologii poměrně dobře definované pojmy, ale v obecné řeči majitelů psů je význam poněkud posunutý - většinou se omezuje na "agrese/agresitiva = útočnost". Z hlediska etologie mezi agresivní chování ale nepatří jen útok, ale i obrana. Z tohohle hlediska i dominantní pes se může chovat agresivně, aniž by jeho jednání vyústilo ve rvačku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Knihy o etologii jsou báječná věc - ale musí jim čtenář porozumět. Pojem agrese i agresivita jsou v etologii poměrně dobře definované pojmy, ale v obecné řeči majitelů psů je význam poněkud posunutý - většinou se omezuje na "agrese/agresitiva = útočnost". Z hlediska etologie mezi agresivní chování ale nepatří jen útok, ale i obrana. Z tohohle hlediska i dominantní pes se může chovat agresivně, aniž by jeho jednání vyústilo ve rvačku.

Knihy o etologii, které tvrdí výše uvedené, jsou asi spíš beletrie. Lidé si je vykládají naprosto nemožně /viz toto vlákno/ Lepší než knihy je mít možnost sledovat práci dominantního páru vedoucích poměrně rozsáhlé smečky. Protože pak z těch knih o etologii vznikne ještě BAT a to už je vůbec v háji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před takovými knihami o elologii je třeba důrazně varovat. Dominance a dominantního psa většina z nás za celý život nepotká. To, co popisujete, je chování rozmazlených, špatně socializovaných psů, nemá to s dominancí nic společného. Dominantní pes většinou agresi ani nepoužije.

Docela by mě zajímalo, které knihy máte na mysli. Ani v předchozím, ani ve vašem příspěvku není žádná jmenovaná. Nebo máte na mysli všechny knihy ? Myslíte, že je lepší čerpat informace na ifauně ? Nejste náhodou Koniáš ?

o zvířecí agresi zde velmi pěkně:http://21stoleti.cz/blog/2010/05/20/agrese-zvirat-neni-samozrejmosti/

dominantní agrese nemusí být rvačkou, může proběhnout i tak, že si toho člověk sotva všimne, uši, tělo, chůze, a může mít svého vítěze,

chování dospělce ke štěněni , mladému psu, které má toho psa usměrnit podle mne agresí není, jako není agresí pohlavek dítěti, které vkročí do silnice bez rozlédnutí, je ale dominancí.

agrese může být i obranná, strachová... agresí není dopadení pachetele psem, to je chování lovecké

ne každý malý pes ví, že je malý a ne každá velikán si to uvědomuje, dominance je dost o sebevědomí psa snad i více než prosté fyzické převaze - vzpomeňte na krásný příběh foxe Montmorencyho ze Tří mužů ve člunu, který se potkal se sebevědomým kocourem

u neukázněného spory vyhledávajícího psa se nejedná o nic jiného než neukázněnost, nezralost, provokaci, vytahování se spíše než o snahu dominovat, protože dominující pes není jen nejsilnější, ale taky zodpovědný za své a proto má, chudák, zpravidla hlavu plnou starostí.

Pravda je, že ne v každé psí partě se objevuje dominantní pes, já sama mám vždy více psů, ale pravého psa dominujícího jsem měla jen jednou a byl to ten nejhodnější pes, co jsme kdy měli a nikdy se sám od sebe nepopral. To, že se jedná o psa dominantního brali na vědomí i cizí psi z okolí.

Beletrie se taky dotýká dominance, agrese, ale jsou i beletristickým stylem zpracované knihy, které představují celoživotní veděcké zkoumání těchto jevů autor Trumler) a je v pořádku číst cokoliv o chování a dorozumívání psů, protože neznalost v tomto směru je strašidelná,

I tady na i fauně v článcích je úžasnný pokračující cyklus Jaroslava Monte Kvasnici na toto téma - kdo si ho přečte, je pojat velmi čtivě, rozhodně neprohloupí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Docela by mě zajímalo, které knihy máte na mysli. Ani v předchozím, ani ve vašem příspěvku není žádná jmenovaná. Nebo máte na mysli všechny knihy ? Myslíte, že je lepší čerpat informace na ifauně ? Nejste náhodou Koniáš ?

Myslím, že je lepší čerpat informace mezi psy.

ti výborní etologové je nikde jinde nečerpali