Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Dobrý den,
v březnu tohoto roku jsem si domů přinesla malé štěňátko, kříženku. V té době ji byly odhadem 3-4 měsíce. Fenečka se od začátku projevovala velmi bázlivě a submisivně. To pro mě ovšem rozhodně není důvod, proč bych ji měla vrátit zpět.
Bohužel od té doby uplynulo 8 měsíců a na jejím psychickém stavu se nic moc nezměnilo. To, že má destruktivní sklony v případě kdy odejdeme z bytu třeba i jen na nákup jsme vyřešili tím, že jsme si domů pořídili bezpečností vrátka, protože zavírat pejska do ohrádky nebo klece není v naší povaze. Bohužel v jejím případě nejde jen o destrukci svého okolí, ale bohužel se i dost hlasitě projevuje, což má za následek, že si na nás sousedi v jednom kuse stěžují. Došlo to bohužel tak daleko, že jsme nyní postaveni před holý fakt, kdy se buď budeme muset odstěhovat jinam a nebo pejska vrátit, protože v tichosti prostě žít neumí. A bohužel vzhledem k tomu, že máme rodinu s 2 menšími dětmi, nemůžeme se na 100% podřídit pejskovi. Kdybychom bydleli v domě nebo měli byt v osobním vlastnictví, určitě bychom ji v žádném případě nikomu nedali a nikam nevrátili. Takhle ale bohužel nezmůžeme vůbec nic.
Přesto vše fenku nesmírně milujeme a nechceme se jí vzdát, ale nemáme na výběr. Proto bych se ráda informovala na možnosti, jak postupovat a jak jí vzhledem k její celkové přecitlivělosti co nejméně psychicky ublížit. Fenka nemá problém s pejsky ani cizími lidmi, ale určitě by špatně nesla separaci v nějakém výběhu či kotci. Také nám není lhostejné, kam by se dostala. Chceme pro ni jen to nejlepší. Do této chvíle si u nás žila přes všechny své problémy spokojeně a je dobře vychovaná. Čistotná, hodná, milá a velmi mazlivá. Vysloveně prahne po lidské blízkosti a nenávidí samotu. Děti sice nemiluje, ale také jim neublíží. Je vůči nim spíše submisivní a nechala by si vše líbit, což důsledně doma hlídáme, aby měla svá práva a to nejlepší zacházení i od dětí.
Bohužel aké trpí v důsledku nedostatku sebedůvěry tím, že potřebuje ke každé činnosti přemlouvat. Ale když se osmělí, je to všechno lepší. Nevíme jaký měla start do života, ale hádám, že asi nebyl moc pěkný, jinak by neměla tyto psychické potíže. Často trpí na neodůvodněné úprky, kdy z ničeho nic vystřelí, jako by ji někdo chtěl něco udělat a s hrůzou vyletí mezi dveřmi, v pelíšku nebo kdekoliv v bytě, kde nikde nikdo v její blízkosti není. Zrovna tak pokud je volána, přichází k člověku schlíple, čekajíc co se bude dít. Jako jediné vysvětlení mě napadá, že jí jako štěňátku někdo ubližoval. Nedokážeme si vysvětlit proč to dělá, ale stále se to zhoršuje. Nevíme, co víc bychom pro ni udělali, aby se její stav zlepšil ale nemyslím si, že bychom ho nějak zapříčinili my. Už jsme měli jednoho podobného pejska, který trpěl silnou separační úzkostí. Byl to s ním těžký život, ale i tak ho prožil s námi šťastně a spokojeně. V té době jsme ale žili v domě, kde si nikdo nestěžoval na jeho chování.
Poradí někdo co dělat?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Pokud se za 8 měsíců u vás neuklidnila, asi bych se jí spíš pokusila najít nový domov u důchodce, co s ní bude většinu času doma, nebudou kolem ní lítat děti apod.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud se za 8 měsíců u vás neuklidnila, asi bych se jí spíš pokusila najít nový domov u důchodce, co s ní bude většinu času doma, nebudou kolem ní lítat děti apod.
Je mi z toho strašně těžko. Ale kvůli bydlení mám nůž na krku. Fenečka je z útulku. Bojím se, že by ji chtěli vrátit a bojím se toho, kam by se dostala. Prostě, že nikomu jinému nebude tak moc záležet na tom, aby se měla dobře.
Nechci, aby psychicky byla ještě více vyděšená z toho prostředí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.49
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Je mi z toho strašně těžko. Ale kvůli bydlení mám nůž na krku. Fenečka je z útulku. Bojím se, že by ji chtěli vrátit a bojím se toho, kam by se dostala. Prostě, že nikomu jinému nebude tak moc záležet na tom, aby se měla dobře.
Nechci, aby psychicky byla ještě více vyděšená z toho prostředí.
Tak tohle máte ošetřené ve smlouvě, ne? Já tam např. u psa mám, že v případě, že bychom ho už nemohli mít, vrátí se automaticky do péče depozita. A ti mu pak budou hledat nový domov.
Nicméně pokud byste mezitím našli někoho, kdo by si fenečku vzal, tak myslím, že v klidu za předpokladu podpisu nové adopční smlouvy ji útulek dá rovnou k novému majiteli.
Fenečka byla evidentně jako malá zrazená a bohužel takoví psi si to většinou nesou po celý život. Nepíšete bohužel nic o tom, jak jste ji zvykali na to, být doma sama, atd. Tam by se to bývalo dle mého zlepšit, ale je otázka zda už po 8 měsících zafixování tohoto chování si fenečka ještě dá říct, že se to nedělá..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Vím, že to může vypadat i tak, že jsme jí nějakým způsobem naučili se tak chovat a že nechce být sama, ale jako zdroj vidím spíš separaci v útulku. Fenka je z velkého útulku ve velkém městě - nechci jmenovat. Když přišla, tak na vše štěkala a všeho se bála. Teď neštěká vůbec, pokud není sama. Vím i jak se chovat k pejskovi, který má problémy a i jak postupovat, aby se nežádoucí chování mohlo zlepšit. I přesto se náš předchozí útulkový pejsek ani s odbornou pomocí separační úzkosti nikdy nezbavil.
Stále ještě přemýšlím, zda by nebylo řešení pořídit jí kamaráda nebo kamarádku. Ale když zklame i to, co pak budu dělat rovnou se dvěma pejsky? A také se bojím, jak by doma naše fenka nového kamaráda přijala. Aby se to spíše ještě nezhoršilo a nevnímala ho jako konkurenci a potenciální zdroj toho, že se musí dělit o přízeň.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.49
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vím, že to může vypadat i tak, že jsme jí nějakým způsobem naučili se tak chovat a že nechce být sama, ale jako zdroj vidím spíš separaci v útulku. Fenka je z velkého útulku ve velkém městě - nechci jmenovat. Když přišla, tak na vše štěkala a všeho se bála. Teď neštěká vůbec, pokud není sama. Vím i jak se chovat k pejskovi, který má problémy a i jak postupovat, aby se nežádoucí chování mohlo zlepšit. I přesto se náš předchozí útulkový pejsek ani s odbornou pomocí separační úzkosti nikdy nezbavil.
Stále ještě přemýšlím, zda by nebylo řešení pořídit jí kamaráda nebo kamarádku. Ale když zklame i to, co pak budu dělat rovnou se dvěma pejsky? A také se bojím, jak by doma naše fenka nového kamaráda přijala. Aby se to spíše ještě nezhoršilo a nevnímala ho jako konkurenci a potenciální zdroj toho, že se musí dělit o přízeň.
Všichni psi jsou ve vetším útulku v separaci - o tom to není. Spíš tipuju, že před příchodem do útulku si fenka užila své... navíc si myslím, že to na ni muselo být vidět už v útulku, že není 100% ok.
Tak to bych nedělala - jedině, pokud by se jednalo o 100% vyrovnaného dospělého psa /ale toho v útulku těžko pohledat, tam tu povahu nikdy 100% neznají/. A i tak není nikde jisté, že se spolu snesou a třeba i vychovaný pes se nepřidá k té vaší a nebudou výt spolu, apod. čímž jistě moc sousedy nepotěšíte. O tom, že pokud byla fenka dosud zvyklá jen sama, tak 100% by nějakou dobu trvalo než by si na dalšího psa navykla. Osobně bych to nepřekombinovávala.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
v březnu tohoto roku jsem si domů přinesla malé štěňátko, kříženku. V té době ji byly odhadem 3-4 měsíce. Fenečka se od začátku projevovala velmi bázlivě a submisivně. To pro mě ovšem rozhodně není důvod, proč bych ji měla vrátit zpět.
Bohužel od té doby uplynulo 8 měsíců a na jejím psychickém stavu se nic moc nezměnilo. To, že má destruktivní sklony v případě kdy odejdeme z bytu třeba i jen na nákup jsme vyřešili tím, že jsme si domů pořídili bezpečností vrátka, protože zavírat pejska do ohrádky nebo klece není v naší povaze. Bohužel v jejím případě nejde jen o destrukci svého okolí, ale bohužel se i dost hlasitě projevuje, což má za následek, že si na nás sousedi v jednom kuse stěžují. Došlo to bohužel tak daleko, že jsme nyní postaveni před holý fakt, kdy se buď budeme muset odstěhovat jinam a nebo pejska vrátit, protože v tichosti prostě žít neumí. A bohužel vzhledem k tomu, že máme rodinu s 2 menšími dětmi, nemůžeme se na 100% podřídit pejskovi. Kdybychom bydleli v domě nebo měli byt v osobním vlastnictví, určitě bychom ji v žádném případě nikomu nedali a nikam nevrátili. Takhle ale bohužel nezmůžeme vůbec nic.
Přesto vše fenku nesmírně milujeme a nechceme se jí vzdát, ale nemáme na výběr. Proto bych se ráda informovala na možnosti, jak postupovat a jak jí vzhledem k její celkové přecitlivělosti co nejméně psychicky ublížit. Fenka nemá problém s pejsky ani cizími lidmi, ale určitě by špatně nesla separaci v nějakém výběhu či kotci. Také nám není lhostejné, kam by se dostala. Chceme pro ni jen to nejlepší. Do této chvíle si u nás žila přes všechny své problémy spokojeně a je dobře vychovaná. Čistotná, hodná, milá a velmi mazlivá. Vysloveně prahne po lidské blízkosti a nenávidí samotu. Děti sice nemiluje, ale také jim neublíží. Je vůči nim spíše submisivní a nechala by si vše líbit, což důsledně doma hlídáme, aby měla svá práva a to nejlepší zacházení i od dětí.
Bohužel aké trpí v důsledku nedostatku sebedůvěry tím, že potřebuje ke každé činnosti přemlouvat. Ale když se osmělí, je to všechno lepší. Nevíme jaký měla start do života, ale hádám, že asi nebyl moc pěkný, jinak by neměla tyto psychické potíže. Často trpí na neodůvodněné úprky, kdy z ničeho nic vystřelí, jako by ji někdo chtěl něco udělat a s hrůzou vyletí mezi dveřmi, v pelíšku nebo kdekoliv v bytě, kde nikde nikdo v její blízkosti není. Zrovna tak pokud je volána, přichází k člověku schlíple, čekajíc co se bude dít. Jako jediné vysvětlení mě napadá, že jí jako štěňátku někdo ubližoval. Nedokážeme si vysvětlit proč to dělá, ale stále se to zhoršuje. Nevíme, co víc bychom pro ni udělali, aby se její stav zlepšil ale nemyslím si, že bychom ho nějak zapříčinili my. Už jsme měli jednoho podobného pejska, který trpěl silnou separační úzkostí. Byl to s ním těžký život, ale i tak ho prožil s námi šťastně a spokojeně. V té době jsme ale žili v domě, kde si nikdo nestěžoval na jeho chování.
Poradí někdo co dělat?
nebyli jste a nejste ještě zralí na pejska, nemyslím to že jste špatní lidi, ale už v začátku jste jí měli učit samotě i odložení do klece (když ničila) a ne ji litovat,nebo litovat sebe že to je vám proti srsti.To byla chyba. Další štěně by u vás dopadlo stejně pokud si něco nenačtete,nepoučíte. Zkuste za ní bojovat,najdete tu v diskusi návody jak je učit samotě, zamyslete se,pořidte klec,nechávejte ji stále otevřenou,házejte jí dovnitř aporty,krmte ji tam, nedovolte dětem toto narušovat a hrát si s dvířkama atd. Pokud jí darujete,vrátíte,upozorněte,že tohle dělá,at si jí někdo s tím vezme,aby našla stálý domov. Asi jste fenku zapoměli vychovávat jako se pes vychovávat musí,musí se všemu učit,nic nepřijde samo ani za nejlepší žrádlo a nejměkčí pelech.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.11
Taky nemusel udělat špatně vcelku nikdo nic - tedy mimo pobytu v útulku, což pochopitelně pro žádné štěně není terno, nicméně vyrovnané štěně to zvládne bez problému. Ale vaše fenka může být prostě vrozeně extrémně labilní. Takový psychoušek (nemyslím to nijak hanlivě). I takoví psi totiž existují.
Pokud je v tuhle chvíli jediný skutečně nezvladatelný problém samota, tak mě napadá: nešlo by domluvit se s nějakým důchodcem ve vašem okolí, aby vám ji přes den hlídal? Je spousta starých lidí, kteří si na psa netroufají fyzicky nebo finančně, ale přitom by byli rádi, že mají přes den společnost.
A osobně bych vyhledala odborníka na psí chování - podle popisu opravdu není fenka úplně "normální" (což nemyslím jako urážku) a bude potřebovat trošku speciálnější přístup. Velmi doporučuju Lenku Blachovou a Magdu Šimečkovou - www.koira.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nebyli jste a nejste ještě zralí na pejska, nemyslím to že jste špatní lidi, ale už v začátku jste jí měli učit samotě i odložení do klece (když ničila) a ne ji litovat,nebo litovat sebe že to je vám proti srsti.To byla chyba. Další štěně by u vás dopadlo stejně pokud si něco nenačtete,nepoučíte. Zkuste za ní bojovat,najdete tu v diskusi návody jak je učit samotě, zamyslete se,pořidte klec,nechávejte ji stále otevřenou,házejte jí dovnitř aporty,krmte ji tam, nedovolte dětem toto narušovat a hrát si s dvířkama atd. Pokud jí darujete,vrátíte,upozorněte,že tohle dělá,at si jí někdo s tím vezme,aby našla stálý domov. Asi jste fenku zapoměli vychovávat jako se pes vychovávat musí,musí se všemu učit,nic nepřijde samo ani za nejlepší žrádlo a nejměkčí pelech.
Mrzí mě a nechápu proč nás hned odsuzujete. Jak jsem psala. Psa s podobnými problémy jsme už měli. Jenže v domě se to prostě řešit dalo. V paneláku, kde máte x-sousedů a ještě nevrlých už těžko můžete cokoliv změnit. Zkušenosti se psy mám, chovali jsme dříve BX dogy a anglického buldoka + křížence se separačkou. Jen nevím, že bych zde psala, že bychom psa litovali a neučili ho samotě? Nikdo ji nelitoval, neděla z ních chudinku ani nic podobného, protože by si to pak vtiskla jako špatný vzork chování. Když dělá virvál, tak má veškerou pozornost. Od prvního dne, co je fenka s námi byla běžně učena, že samota neni nic špatného. A to, že mám doma vrátka místo klece beru spíš jako plus než negativum. Neomezuju tak fence pohyb na malý prostor a zároven zabráním ničení věcí. To, že fenka bude trochu labilní jsem tušila, ovšem vzhledem k tomu, že v útulku za mnou sice trochu plaše ale přiběhla a začala se muchlíkovat, neviděla jsem jediný důvod, proč by měla mít větší potíže. Jak jsem psala. Lidi a psi miluje bez rozdílu. Ani nevím, kde jste vzal(a), že bych litovala toho, že je mi něco proti srsti. Já si nestěžuji, ale sousedé ano. Fenka je jinak vychovaná, poslouchá na slovo, je extrémně čistotná, hodná, milá něžná. Ale sama prostě nebude a nechce být. Já se snažím ovlinit, to, co bude, ale nemůžu ovlivnit, co se do těch 4 měsíců stalo. Na konec jde o dobu nejintenzivnějšího vtiskávání. Jestli někdo něco pokazil, tak já se to spíš znažím napravit. Vím, jak psa vychovávat. Vím, že mám mít svůj řád a jasně dané příkazy a pokyny bez matení.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Špatně napsaná věta. Když dělá virvál, tak si samozřejmě "ONA" myslí, že bude mít naši pozornost, ale to samozřejmě takto nefunguje. Rozhodně nikdo neletí a neuklidňujejí a nešyšlá na ni a nemuchlájí tak, aby si v tu chvíli nemyslela, že to je tak správně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.11
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Špatně napsaná věta. Když dělá virvál, tak si samozřejmě "ONA" myslí, že bude mít naši pozornost, ale to samozřejmě takto nefunguje. Rozhodně nikdo neletí a neuklidňujejí a nešyšlá na ni a nemuchlájí tak, aby si v tu chvíli nemyslela, že to je tak správně.
Tohle je taková dvousečná věc. Pokud pes dělá virvál ve smyslu, že si něco vynucuje, tak je ignorace rozhodně namístě. Ale pokud dělá virvál proto, že už si s tou situací neví rady, je vynervený a v panice, tak je naopak potřeba psa co nejdřív uklidnit - jakýmkoliv způsobem. A pak se zamyslet nad tím, jak do budoucna zajistit, aby se pes do tohoto stavu nedostal, ale byl pořád na "vnímací" hladině emocí, nedostal se přes tzv. práh. Protože pes je schopný se něco naučit jen tehdy, když je pod prahem a vnímá. V momentě, kdy vyšiluje, ho můžete "vychovávat", jak chcete - nenaučí se nic.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.140
Když přijdu domů a vím, že dělala virvál. Tak otevřu, ona bojácně přijde. Tak se na ní podívám, moc ani nemluvím, protože pak má tendenci učurávat. Buď z radosti nebo ze stresu.... podle toho, jak na tom zrovna psychicky je. Chvíli ji nechám se uklidnit, zvizitýruji co se doma dělo, po případě to jdu uklidit. Když vidím, že už je ok, tak si ji zavolám a pomazlím. Nemyslím, že to je špatně. Když odcházím, dávám jí pamlsky na kousání, pelíšek tak, aby měla výhled na dveře. Pohladím ji, v klidu bez emocí se rozloučím zacvaknu vrátka jdu. Já ji nikdy v rauši neslyšela, ale nevěřím tomu, že by sousedi úmyslně lhali. Když odcházím, tak neveje, když přicházím, tak taky nic neslyším, ale to ona už asi ví, že jdu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.11
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Když přijdu domů a vím, že dělala virvál. Tak otevřu, ona bojácně přijde. Tak se na ní podívám, moc ani nemluvím, protože pak má tendenci učurávat. Buď z radosti nebo ze stresu.... podle toho, jak na tom zrovna psychicky je. Chvíli ji nechám se uklidnit, zvizitýruji co se doma dělo, po případě to jdu uklidit. Když vidím, že už je ok, tak si ji zavolám a pomazlím. Nemyslím, že to je špatně. Když odcházím, dávám jí pamlsky na kousání, pelíšek tak, aby měla výhled na dveře. Pohladím ji, v klidu bez emocí se rozloučím zacvaknu vrátka jdu. Já ji nikdy v rauši neslyšela, ale nevěřím tomu, že by sousedi úmyslně lhali. Když odcházím, tak neveje, když přicházím, tak taky nic neslyším, ale to ona už asi ví, že jdu.
Tak to jo, tohle je naprosto v pořádku ;-)
No a co se týče toho virválu ve vaší nepřítomnosti, doporučila bych zkusit si ji nahrávat. Počítač máte, je spousta laciných webkamer, software se dá stáhnout zdarma... oni taky sousedi můžou hodně přehánět ;-) Pokud neruší v době nočního klidu, tak si moc neumím představit, jakým způsobem by musela ječet, aby měli sousedi opravdu právně podložený důvod vás vystěhovat. Jako chápu, že když je někdo po noční, tak je mu vyštěkávání psa hodně nepříjemné (sama dělám na směny, takže vím, jaké to je), ale noční klid je prostě od 22 do 6, takže pokud sousedi potřebujou spát ve dne, existujou špunty do uší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.234.108
Jak píše někdo přede mnou, zkusila bych ji sledovat, abych měla jistotu, jak to s tím vyváděním je. Také, kdyby celý den štěkala, byla by při vyšem příchodu abnormálně unavená. Kdyby se vám potvrdilo, že její chování je neúnosné, zkuste někoho poblíž, u koho by mohla v době vaší nepřítomnosti být.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Když přijdu domů a vím, že dělala virvál. Tak otevřu, ona bojácně přijde. Tak se na ní podívám, moc ani nemluvím, protože pak má tendenci učurávat. Buď z radosti nebo ze stresu.... podle toho, jak na tom zrovna psychicky je. Chvíli ji nechám se uklidnit, zvizitýruji co se doma dělo, po případě to jdu uklidit. Když vidím, že už je ok, tak si ji zavolám a pomazlím. Nemyslím, že to je špatně. Když odcházím, dávám jí pamlsky na kousání, pelíšek tak, aby měla výhled na dveře. Pohladím ji, v klidu bez emocí se rozloučím zacvaknu vrátka jdu. Já ji nikdy v rauši neslyšela, ale nevěřím tomu, že by sousedi úmyslně lhali. Když odcházím, tak neveje, když přicházím, tak taky nic neslyším, ale to ona už asi ví, že jdu.
zmenšila bych jí prostor a udělala boudu-klec s dekou nahoře,dodá to pocit bezpečí. Tak nechte doma mobil nebo pc nahrávat zvuky,to nejde?at máte jistotu a přehled co seopravdu děje,nahrávání bych několikrát opakovala.
když přijdete domů,neuklízejte,nechotte to zkouknout, uvařte si kafe a sedněte třeba k televizi,ale nedělejte nic co s fenkou souvisí,ona vaše pocity vycítí..
kupte v penny u řeyníka tašku velkých kostí za deset kč, a tu jí dejte do boudy at si jí tam v klidu ožírá,zamezte dětem aby jí tam kdykoliv lezli.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.228.56
mám čubu, nebyla nikdy týraná, nikdo se k ní nechoval nikdy špatně, je to mixka, brala jsem si ji ve dvou měsícíh, je lekavá, bojí se nenadálých zvuků a situací a trpí docela na to,že si dělá "bloky" - tam bydlí bouřka, tam už nikdy nepůjdu, tam jsem slyšela ten divnej zvuk,tam už taky nikdy nepůjdu atd atd.. my osobně dáváme denně homeopatický lék - Sedatif PC, dáváme tabletku denně a hodně se to zlepšilo, fena si ty bloky tvoří mín a mín.. zkuste se zeptat v lékárně, nás vyšel na cca 130kč. dát tak,aby pes neměl půl hodky před a po jídlo a nešahat na lék rukama.. třeba vytlačit psovi z platíčka do huby.. nemusíte mít obavy, homeopatikem minimálně neuškodíte,když nic jiného
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to jo, tohle je naprosto v pořádku ;-)
No a co se týče toho virválu ve vaší nepřítomnosti, doporučila bych zkusit si ji nahrávat. Počítač máte, je spousta laciných webkamer, software se dá stáhnout zdarma... oni taky sousedi můžou hodně přehánět ;-) Pokud neruší v době nočního klidu, tak si moc neumím představit, jakým způsobem by musela ječet, aby měli sousedi opravdu právně podložený důvod vás vystěhovat. Jako chápu, že když je někdo po noční, tak je mu vyštěkávání psa hodně nepříjemné (sama dělám na směny, takže vím, jaké to je), ale noční klid je prostě od 22 do 6, takže pokud sousedi potřebujou spát ve dne, existujou špunty do uší.
On ale není jen "noční klid", ale také "rušení sousedů nad míru obvyklou", a to i ve dne. A tazatelku možná nechtějí vystěhovat sousedi, ti by k tomu potřebovali soudní rozhodnutí, ale spíš pronajímatel po stížnostech sousedů...
Bydlím v řaďáku z 80. let, což je tak trochu konstrukčně jako panelák, sousedi mají 2 křížence seveřanů, kteří se čas od času rozvyjí. Oni jsou skoro celý den doma a obvykle je hned okřiknou, ale i tak je to peklo, když je člověk třeba nemocný nebo když pracuje z domova a potřebuje se soustředit.
Přístup "ať si koupí špunty do uší" je podle mě dost neomalený.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.158
Nechat hrát radio, TV,nebo nainstalovat webovku, abyste viděli, co se děje a ev. mohli na fenu promluvit.( pokud to jde,nejsem techn . typ). A co si najít nějakého důchodce, který by fenu ve vaší nepřitomnosti pohlídal, rád si přivydělá ? Taková školka.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.114
"A osobně bych vyhledala odborníka na psí chování - podle popisu opravdu není fenka úplně "normální" (což nemyslím jako urážku) a bude potřebovat trošku speciálnější přístup. Velmi doporučuju Lenku Blachovou a Magdu Šimečkovou - www.koira.cz"
Přesně a to okamžitě, včera bylo pozdě. Tohle je s velkou pravděpodobností řešitelné, jenom se s fenečkou musí pracovat a vědět jak.
Rovněž doporučím stránky-knihu-semináře F. Šusty (koira s ním spolupracuje):
http://www.treninkjerozhovor.cz/c_cz/762/o-nas/
záleží odkud jste
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.229.1
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
On ale není jen "noční klid", ale také "rušení sousedů nad míru obvyklou", a to i ve dne. A tazatelku možná nechtějí vystěhovat sousedi, ti by k tomu potřebovali soudní rozhodnutí, ale spíš pronajímatel po stížnostech sousedů...
Bydlím v řaďáku z 80. let, což je tak trochu konstrukčně jako panelák, sousedi mají 2 křížence seveřanů, kteří se čas od času rozvyjí. Oni jsou skoro celý den doma a obvykle je hned okřiknou, ale i tak je to peklo, když je člověk třeba nemocný nebo když pracuje z domova a potřebuje se soustředit.
Přístup "ať si koupí špunty do uší" je podle mě dost neomalený.
V tom sice máte pravdu. Ale..... dokud jsem bydlela v Praze v činžáku, sousedi měli dvě děti plus prakticky nonstop tam bydlely další dvě - od nějaké jejich příbuzné, která na ně s prominutím prděla. Dokážete si představit ten celodenní šrumec, když tam děcka ve věku 1,5 až 5 let celé dny řádila? Když začlo stonat jedno a hned jak se uzdravilo, začlo druhé? Bez šance na to aby se člověk v klidu vyspal ať už ve dne či v noci? A nešlo s tím dělat vůbec vůbec nic. Když to bylo fakt neúnosné, šla jsem jí poprosit, jestli by děcka nemohla trochu zklidnit, ale když jí člověk viděl, jak je z nich sama urvaná, bylo mi jí spíš líto. Proti tomu je jeden štěkající pesan naprostá balada. Pro zadavatelku - zkuste opravdu napřed použít nahrávací zařízení a třeba týden si monitorovat co opravdu fenka celý den dělá. Oni sousedi občas umí být slušně protivní, i když si pes třeba jen dvakrát třikrát blafne. Ale s tím bych je pak poslala k šípku. Napřed musíte vědět co se tam skutečně ve vaší nepřítomnosti deje a pak teprve uvažujte o dalším postupu.