Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.74
Dobrý den,
teprve začínám nakukovat do sportovní kynologie s mým novým psím přírůstkem a mám spoustu hodných zkušených lidí, co mi radí, jak a co dělat. Můj první pes byl podle mého vychovaný, netahal na vodítku, neskákal po návštěvách, neloudil, nekradl věci, chodil u nohy, uměl sedni, lehni, ke mě a další prkotiny jako převal se na záda otevři dveře a štěkej. Zvládal hledat předměty schované ve velkém prostoru (nemyslím teď přesné stopování), nosil aporty, uměl odložení atd. Nicméně u nohy chodil bez očního kontaktu a bez ukrouceného ocasu, přiřazování k noze bylo pomalé (neskákal tam tou prdelí) a když neměl náladu, tak se tvářil jako když cvičí za trest, tak nějak byl ten pes spíš upeskovaný nicméně pro soužití s ním naprostý ideál, protože jsem nepotřebovala aby mi pes u nohy šaškoval když jsem šla po městě a nechtěla jsem po něm aby měl radost, když ho přivolám od zvěře (samozřejmě vždy za uposlechnití dostal odměnu ve formě pamlsku nebo hračky nisméně byl spíš naštvaný, protože srna by byla lepší odměna). No formou hry ze cvičení samozřejmě radost měl, ale když šlo do tuhého (na obzoru pes na volno, utíkající zvěř, něco moc dobrého k jídlu, co našel) tak se u toho tak super netvářil. Každopádně nyní trénuji s novým psiskem tak, abychom měli šanci na zkouškách, takže pes musí působit radostě, musí povely plnit svižně a s chutí a nesmí tedy být upeskovaný. Takže při radách jak a co dělat se mi dostalo odpovědi, když nechci aby pes něco dělal, tak to zařídím tak, aby to nedělal, protože peskováním, že něco dělat nemá, se otupí. Na vodítku budu mít psa na ostnáči, protože při tahání ho taky nelze nijak mírnit. jelikož na cvičáku musí být dopředný. Když mi skáče až do obličeje, tak je to taky správně, protože to po něm na cvičáku chci. Zatím je výsledkem jen to, že psisko cvičí za žrádlo a i udržet si jeho pozornost je docela makačka a mimo cvičení je to neřízená střela, počítám že po pubertě už s ním mluvit půjde o něco líp, ale nyní mě to trochu zaráží, protože pes není hloupej, on ví že je na cvičáku, že tady se vyšlapuje, tady se kouše do kámoše figuranta a jinde po něm člověk nic nechce aby si ho "neupeskoval". Možná to vidím moc černobíle, jaký na to máte názor Vy? Ideálně by mě zajímaly odpovědi lidí, co se aktivně věnují sportovní kynologii. Děkuji za Vaše příspěvky.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.96.38
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
teprve začínám nakukovat do sportovní kynologie s mým novým psím přírůstkem a mám spoustu hodných zkušených lidí, co mi radí, jak a co dělat. Můj první pes byl podle mého vychovaný, netahal na vodítku, neskákal po návštěvách, neloudil, nekradl věci, chodil u nohy, uměl sedni, lehni, ke mě a další prkotiny jako převal se na záda otevři dveře a štěkej. Zvládal hledat předměty schované ve velkém prostoru (nemyslím teď přesné stopování), nosil aporty, uměl odložení atd. Nicméně u nohy chodil bez očního kontaktu a bez ukrouceného ocasu, přiřazování k noze bylo pomalé (neskákal tam tou prdelí) a když neměl náladu, tak se tvářil jako když cvičí za trest, tak nějak byl ten pes spíš upeskovaný nicméně pro soužití s ním naprostý ideál, protože jsem nepotřebovala aby mi pes u nohy šaškoval když jsem šla po městě a nechtěla jsem po něm aby měl radost, když ho přivolám od zvěře (samozřejmě vždy za uposlechnití dostal odměnu ve formě pamlsku nebo hračky nisméně byl spíš naštvaný, protože srna by byla lepší odměna). No formou hry ze cvičení samozřejmě radost měl, ale když šlo do tuhého (na obzoru pes na volno, utíkající zvěř, něco moc dobrého k jídlu, co našel) tak se u toho tak super netvářil. Každopádně nyní trénuji s novým psiskem tak, abychom měli šanci na zkouškách, takže pes musí působit radostě, musí povely plnit svižně a s chutí a nesmí tedy být upeskovaný. Takže při radách jak a co dělat se mi dostalo odpovědi, když nechci aby pes něco dělal, tak to zařídím tak, aby to nedělal, protože peskováním, že něco dělat nemá, se otupí. Na vodítku budu mít psa na ostnáči, protože při tahání ho taky nelze nijak mírnit. jelikož na cvičáku musí být dopředný. Když mi skáče až do obličeje, tak je to taky správně, protože to po něm na cvičáku chci. Zatím je výsledkem jen to, že psisko cvičí za žrádlo a i udržet si jeho pozornost je docela makačka a mimo cvičení je to neřízená střela, počítám že po pubertě už s ním mluvit půjde o něco líp, ale nyní mě to trochu zaráží, protože pes není hloupej, on ví že je na cvičáku, že tady se vyšlapuje, tady se kouše do kámoše figuranta a jinde po něm člověk nic nechce aby si ho "neupeskoval". Možná to vidím moc černobíle, jaký na to máte názor Vy? Ideálně by mě zajímaly odpovědi lidí, co se aktivně věnují sportovní kynologii. Děkuji za Vaše příspěvky.
když nechci aby pes něco dělal, tak to zařídím tak, aby to nedělal, protože peskováním, že něco dělat nemá, se otupí.
Ano. Vždycky je lepší psa učit, co dělat má, než co dělat nemá. Takže ne například zakazovat skákat, ale učit vítat se všema čtyřma na zemi. Ne zakazovat žrát volně ležící jídlo, ale učit cvik "jídlo na zemi se ignopruje". Zní to jako slovíčkaření, ale je to obrovský rozdíl.
Na vodítku budu mít psa na ostnáči, protože při tahání ho taky nelze nijak mírnit. jelikož na cvičáku musí být dopředný.
To je ale hovadina, a ještě s ostnáčem! Na tenhle cvičák bych už nepáchla.
jinde po něm člověk nic nechce aby si ho "neupeskoval"
Proč byste po něm neměla mimo cvičák nic chtít? Naopak, nejvíc práce uděláte v běžném provozu, na procházkách, doma mezi mytím nádobí a čištěním zubů... Když ho u toho nebudete peskovat, tak si ho neupeskujete. I bez peskování se dá fungovat v naprosto přesných mantinelech. Viz má první odpověď.