Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 13:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.89.52

Náš Rhodézský ridgeback 12,5 let, před měsícem prodělal operaci kdy mu odstranili přetočenou slezinu. Byla to akutní operace, jiná možnost nebyla. Slezina byla hodně zvětšená, ale bez nádoru. Pár dní se zdálo, že operaci velmi dobře snáší, ale poté začal mít problém s páteří, měl velké bolesti, dělalo mu problém vstát i lehnout si. Dostával injekce a později prášky proti bolestem, byl klidnější, ale začal ztrácet cit v zadních nohách, jakoby je jen s námahou ovládal, jednu nohu zapomínal vzadu, kousek ušel a najednou dopadl na zadek.
Prý je to wobblerův syndrom. Nyní bere prednison, pořád pije a často čůrá, chodí stále hůř a přesto že to do zahrady má kousek jen s jedním schodem, začíná být problém aby tu cestu vyčurat se zvládl.
Máte někdo s tímto zkušenost? Ráda bych se zeptala jestli pro něj ještě něco můžeme udělat, vet už nám další možnosti nenabízí.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 15:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.228.56

napište odkud jste, třeba vám někdo z okolí napíše dobrého veterináře ke konzultaci. protože to je hlavní co mě napadá - at se na něj koukne ještě někdo jinej, protože aspon já potřebuju dycky od veta konzultaci a víc možností

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 15:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.120.174

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš Rhodézský ridgeback 12,5 let, před měsícem prodělal operaci kdy mu odstranili přetočenou slezinu. Byla to akutní operace, jiná možnost nebyla. Slezina byla hodně zvětšená, ale bez nádoru. Pár dní se zdálo, že operaci velmi dobře snáší, ale poté začal mít problém s páteří, měl velké bolesti, dělalo mu problém vstát i lehnout si. Dostával injekce a později prášky proti bolestem, byl klidnější, ale začal ztrácet cit v zadních nohách, jakoby je jen s námahou ovládal, jednu nohu zapomínal vzadu, kousek ušel a najednou dopadl na zadek.
Prý je to wobblerův syndrom. Nyní bere prednison, pořád pije a často čůrá, chodí stále hůř a přesto že to do zahrady má kousek jen s jedním schodem, začíná být problém aby tu cestu vyčurat se zvládl.
Máte někdo s tímto zkušenost? Ráda bych se zeptala jestli pro něj ještě něco můžeme udělat, vet už nám další možnosti nenabízí.

Každý, ale úplně každý veterinář by vás měl být vždycky schopen poslat dál za nějakým specialistou. a každý dobrý veterinář vždy na nějakého specialistu - ve vašem případě neurologa - má kontakt a spolupracuje s ním. a opravdu dobrého veterináře poznáte podle toho, že Vás na to upozorní sám, případně mu i zavolá a aktivně s ním promluví, nebo mu napíše. pokud veterinář nikoho takového nezná, tak je sám nejspíš lempl, s kterým žádný specialista spolupracovat nechce.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:10
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.241.252

Naše 2,5 letá německá doga měla diagnostikovaný wobblerův syndrom, ortopedem. byly tam úplně jiné příznaky. bylo to bohužel špatné a nakonec jsme ji nechali uspat...

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš Rhodézský ridgeback 12,5 let, před měsícem prodělal operaci kdy mu odstranili přetočenou slezinu. Byla to akutní operace, jiná možnost nebyla. Slezina byla hodně zvětšená, ale bez nádoru. Pár dní se zdálo, že operaci velmi dobře snáší, ale poté začal mít problém s páteří, měl velké bolesti, dělalo mu problém vstát i lehnout si. Dostával injekce a později prášky proti bolestem, byl klidnější, ale začal ztrácet cit v zadních nohách, jakoby je jen s námahou ovládal, jednu nohu zapomínal vzadu, kousek ušel a najednou dopadl na zadek.
Prý je to wobblerův syndrom. Nyní bere prednison, pořád pije a často čůrá, chodí stále hůř a přesto že to do zahrady má kousek jen s jedním schodem, začíná být problém aby tu cestu vyčurat se zvládl.
Máte někdo s tímto zkušenost? Ráda bych se zeptala jestli pro něj ještě něco můžeme udělat, vet už nám další možnosti nenabízí.

Možná to bude znít tvrdě a vím, že chcete, aby s Vámi byl pejsek, co nejdéle. Ale to co popisujete moc dobré vyhlídky nemá, pes trpí a myslím, že by mu bylo lepší ulevit navždy. Neřeknu, kdyby byl mladší, ale takto už je to dědula a tam moc zlepšení nelze čekat. Vžijte se do jeho situace - jste starý/á, bolí vás všechno, máte už problém si dojít i kousek na záchod - vážně je to stav, který byste si užíval/a? Myslím, že někdy člověk musí vzít rozum do hrsti a zamyslet se, jak moc kvalitní život pes má. Samozřejmě, svého psa znáte nejlíp sám/sama, ale někdy je potřeba se na to podívat i jinýma očima. Ne jen sobecky svýma, kdy nechcete, aby pes odešel. Vím, bolí to. Ani ne před měsícem jsme nechávali uspat fenu, ale jsem do teď přesvědčená, že jsme pro ni udělali to nejlepší, co jsme v tu danou situaci mohli. Odešla v našem náručí a má už klid. Nic už ji nebolí, atd. Ano, říct vetovi, že ji necháme odejít byla asi tak nejtěžší věc, co jsem do teď v životě udělala...ale dělala jsem to pro ni. Aby už netrpěla. Vezmu-li to ze svého pohledu - trpět takto já, tak jsem osobně radši za vysvobození ve spánku než čekat v bolestech na smrt...

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.228.56

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to bude znít tvrdě a vím, že chcete, aby s Vámi byl pejsek, co nejdéle. Ale to co popisujete moc dobré vyhlídky nemá, pes trpí a myslím, že by mu bylo lepší ulevit navždy. Neřeknu, kdyby byl mladší, ale takto už je to dědula a tam moc zlepšení nelze čekat. Vžijte se do jeho situace - jste starý/á, bolí vás všechno, máte už problém si dojít i kousek na záchod - vážně je to stav, který byste si užíval/a? Myslím, že někdy člověk musí vzít rozum do hrsti a zamyslet se, jak moc kvalitní život pes má. Samozřejmě, svého psa znáte nejlíp sám/sama, ale někdy je potřeba se na to podívat i jinýma očima. Ne jen sobecky svýma, kdy nechcete, aby pes odešel. Vím, bolí to. Ani ne před měsícem jsme nechávali uspat fenu, ale jsem do teď přesvědčená, že jsme pro ni udělali to nejlepší, co jsme v tu danou situaci mohli. Odešla v našem náručí a má už klid. Nic už ji nebolí, atd. Ano, říct vetovi, že ji necháme odejít byla asi tak nejtěžší věc, co jsem do teď v životě udělala...ale dělala jsem to pro ni. Aby už netrpěla. Vezmu-li to ze svého pohledu - trpět takto já, tak jsem osobně radši za vysvobození ve spánku než čekat v bolestech na smrt...

jenže je otázka, jeslti je tento stav pouze tím,že veterinář něco neodhadl a stačí změnit léčbu a bude líp,nebo je to stav,který už řešení nemá. pokud bych uvažovala u náhlého zhoršení stavu o takto radikálním řešení, určitě bych chtěla znát názor ještě někoho jiného.
ano, pokud se postupně, plíživě zhoršuje psův stav + stáří,tak je jasné,že někdy ten konec nastane. ale pokud bylo zvíře donedávna v pořádku, nebo relativně v pořádku, s radostí ze života, veselé, hravé,tak bych aspon já osobně chtěla znát příčinu co se stalo atd.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.150.32

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš Rhodézský ridgeback 12,5 let, před měsícem prodělal operaci kdy mu odstranili přetočenou slezinu. Byla to akutní operace, jiná možnost nebyla. Slezina byla hodně zvětšená, ale bez nádoru. Pár dní se zdálo, že operaci velmi dobře snáší, ale poté začal mít problém s páteří, měl velké bolesti, dělalo mu problém vstát i lehnout si. Dostával injekce a později prášky proti bolestem, byl klidnější, ale začal ztrácet cit v zadních nohách, jakoby je jen s námahou ovládal, jednu nohu zapomínal vzadu, kousek ušel a najednou dopadl na zadek.
Prý je to wobblerův syndrom. Nyní bere prednison, pořád pije a často čůrá, chodí stále hůř a přesto že to do zahrady má kousek jen s jedním schodem, začíná být problém aby tu cestu vyčurat se zvládl.
Máte někdo s tímto zkušenost? Ráda bych se zeptala jestli pro něj ještě něco můžeme udělat, vet už nám další možnosti nenabízí.

Mám obavy, že už pro něho nemůžete udělat nic, bohužel. V tomhle vám už žádný vet nepomůže.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:37
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.209.131

Bohužel, jestli je to Wobbler, tak nenaděláte nic. Jen správně odhadnout čas, kdy nechat pejska uspat, aby příliš netrpěl.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jenže je otázka, jeslti je tento stav pouze tím,že veterinář něco neodhadl a stačí změnit léčbu a bude líp,nebo je to stav,který už řešení nemá. pokud bych uvažovala u náhlého zhoršení stavu o takto radikálním řešení, určitě bych chtěla znát názor ještě někoho jiného.
ano, pokud se postupně, plíživě zhoršuje psův stav + stáří,tak je jasné,že někdy ten konec nastane. ale pokud bylo zvíře donedávna v pořádku, nebo relativně v pořádku, s radostí ze života, veselé, hravé,tak bych aspon já osobně chtěla znát příčinu co se stalo atd.

Tak tím neříkám, že nemají zkusit jiného veta. Toho bych zkusila - a co nejdříve - a pokud potvrdí to, co řekl první, tak bych to uspání dost zvážila.

Jinak zde je otázkou, zda to ta operace tzv. nerozjela - přece jen je to citelný zásah do organismu, který se tím oslabí. A mohly se ty problémy rozjet rychleji než nebýt tohoto zásahu. A přece jen u 12,5 letého velkého psa nelze už moc čekat velké zázraky - tam se dá předpokládat spíš postupné zhoršování stavu. Ale to musí vědět majitel/ka sám/sama, zda byl pes předtím ok a šlo to se psem z kopce až teď nebo zda se to už táhne déle...

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 16:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.109.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to bude znít tvrdě a vím, že chcete, aby s Vámi byl pejsek, co nejdéle. Ale to co popisujete moc dobré vyhlídky nemá, pes trpí a myslím, že by mu bylo lepší ulevit navždy. Neřeknu, kdyby byl mladší, ale takto už je to dědula a tam moc zlepšení nelze čekat. Vžijte se do jeho situace - jste starý/á, bolí vás všechno, máte už problém si dojít i kousek na záchod - vážně je to stav, který byste si užíval/a? Myslím, že někdy člověk musí vzít rozum do hrsti a zamyslet se, jak moc kvalitní život pes má. Samozřejmě, svého psa znáte nejlíp sám/sama, ale někdy je potřeba se na to podívat i jinýma očima. Ne jen sobecky svýma, kdy nechcete, aby pes odešel. Vím, bolí to. Ani ne před měsícem jsme nechávali uspat fenu, ale jsem do teď přesvědčená, že jsme pro ni udělali to nejlepší, co jsme v tu danou situaci mohli. Odešla v našem náručí a má už klid. Nic už ji nebolí, atd. Ano, říct vetovi, že ji necháme odejít byla asi tak nejtěžší věc, co jsem do teď v životě udělala...ale dělala jsem to pro ni. Aby už netrpěla. Vezmu-li to ze svého pohledu - trpět takto já, tak jsem osobně radši za vysvobození ve spánku než čekat v bolestech na smrt...

Myslím, že to majitel(ka) psa pozná, kdy je čas nechat ho jít. To se pozná, když pes ztratí chuť žít. Nezlobte se, ale Vy jste zřejmě moc nepřišla do styku se starými lidmi, pokud děláte takové přirovnání. Znám dost případů, kdy staří lidé přes velké zdravotní problémy chtějí žít a ne zemřít, a to dokonce i ležáci s mnohými komplikacemi.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 17:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.224.246

loni sem nechala uspat svého 12 letého psa ,podle veterináře se nedalo už nic dělat tak sem se s tím smířila, pak sem přinesla nové štěně ,bohužel nemocné ,veterinář mu dal vyhlídky na krátký život, nechtěla sem se s tím smířit ,jela sem jinam ,stav psa je ted mnohem lepší ,doufám že se mnou bude co nejdéle, a mrzí mě že sem se starým psem ještě nezkusila jet jinam ,možná by tu se mnou mohl ted být, ono víc hlav víc ví a na uspání je vždycky času dost.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 18:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.89.52

Moc vám všem děkuji za vaše názory.
Náš pes byl plný chuti do života až do té operace. Z té už se pak nějak nezmátořil a jde to s ním rychle dolů. Máme svého veterináře který ho ošetřuje od štěněte a účtuje nám jen cenu léků, jednak jsme sousedé a navíc on dělá tu práci opravdu z lásky ke zvířatům. Možná nás neposílá na další vyšetření proto, že u starého psa už stejně žádný zázrak čekat nelze. Po prednisonu co teď bere ustaly bolesti, pes žere s obrovskou chutí, má zájem o okolí, je zase veselejší. Jen chodit je stále větší problém. Zkusíme to ještě zkonzultovat se specialistou, ale moc nadějí si nedělám.

Neregistrovaný uživatel

20.7.2014 21:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.99.202

Tak mě napadá, že jak pes leží vyvázán na stole při operaci na zádech, že se asi hnula nějaká plotýnky, nebo prostě něco se skříplo v páteři. Je to starý pes, takže páteř nebude nic moc, ale zkusila bych se podívat po této možnosti a následně rehabilitaci.

Neregistrovaný uživatel

25.7.2014 15:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.89.52

Tak náš miláček už je v psím nebíčku.
Vyjmutí sleziny mu prodloužilo život o měsíc a kousek, ale už to nebyl žádný život. Napřed bolesti, později přestával ovládat zadní nohy a po prednisonu sice úleva od bolestí, ale ožil jen velice krátce. Pak přišla celková apatie, přestal žrát a počůrával se doma. Ležel a už neměl o nic zájem. Kdybych měla příště nechat starému psovi operovat slezinu, raději bych ho nechala uspat a odejít hned.

Neregistrovaný uživatel

25.7.2014 15:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.180.30

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak náš miláček už je v psím nebíčku.
Vyjmutí sleziny mu prodloužilo život o měsíc a kousek, ale už to nebyl žádný život. Napřed bolesti, později přestával ovládat zadní nohy a po prednisonu sice úleva od bolestí, ale ožil jen velice krátce. Pak přišla celková apatie, přestal žrát a počůrával se doma. Ležel a už neměl o nic zájem. Kdybych měla příště nechat starému psovi operovat slezinu, raději bych ho nechala uspat a odejít hned.

Urobili ste dobre, nemohli ste vedieť, že to po tej operácii bude horšie a možno to s ňou nemá ani nič spoločné. Predsa keď máme toho nášho chlpáča radi snažíme sa najprv vyriešiť každý problém je to normálne. My sme pred 2 rokmi váhali či dať našej 14,5 ročnej maltezáčke vybrať pri silnom zápale maternicu, alebo ju dať rovno uspať (názor vetov 50:50). Už vtedy zle videla, sem tam zle chodila a mala šeles na srdci. Bola ale chorá a pre mňa 50% šanca, že sa ešte uzdraví znamenala ísť do toho. Veď uspať by sme ju mohli dať aj týždeň po operácii ak by sa mi zdalo, že trpí.. Nakoniec s nami bola ešte ďalšie 2 roky a odišla na epilepsiu a vodu na pľúcach. Vtedy som už videla, že naozaj trpí, stratila chuť žiť. Majiteľ by si mal to svoje zvieratko poznať a tak nejak vycítiť kedy už nie je možné nič urobiť iba mu dopriať bezbolestný odchod smajlík

Neregistrovaný uživatel

26.7.2014 18:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.99.69

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak náš miláček už je v psím nebíčku.
Vyjmutí sleziny mu prodloužilo život o měsíc a kousek, ale už to nebyl žádný život. Napřed bolesti, později přestával ovládat zadní nohy a po prednisonu sice úleva od bolestí, ale ožil jen velice krátce. Pak přišla celková apatie, přestal žrát a počůrával se doma. Ležel a už neměl o nic zájem. Kdybych měla příště nechat starému psovi operovat slezinu, raději bych ho nechala uspat a odejít hned.

To je mi moc líto! Přeji Vám hodně síly!

Neregistrovaný uživatel

26.7.2014 20:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.187.187

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš Rhodézský ridgeback 12,5 let, před měsícem prodělal operaci kdy mu odstranili přetočenou slezinu. Byla to akutní operace, jiná možnost nebyla. Slezina byla hodně zvětšená, ale bez nádoru. Pár dní se zdálo, že operaci velmi dobře snáší, ale poté začal mít problém s páteří, měl velké bolesti, dělalo mu problém vstát i lehnout si. Dostával injekce a později prášky proti bolestem, byl klidnější, ale začal ztrácet cit v zadních nohách, jakoby je jen s námahou ovládal, jednu nohu zapomínal vzadu, kousek ušel a najednou dopadl na zadek.
Prý je to wobblerův syndrom. Nyní bere prednison, pořád pije a často čůrá, chodí stále hůř a přesto že to do zahrady má kousek jen s jedním schodem, začíná být problém aby tu cestu vyčurat se zvládl.
Máte někdo s tímto zkušenost? Ráda bych se zeptala jestli pro něj ještě něco můžeme udělat, vet už nám další možnosti nenabízí.

Bohužel ,tímhle prošel přesně můj pejsek.Jezdili jsme s ním na kliniku do Českého Brodu.Nejprve začal tahat jednu nožičku,pak druhou ,pořád se mu podlamovaly a nakonec se už ani nezvednul.Pořád čůral a pil.Já jsem ho zvedala,přetáčela na strany,masírovala,pak se mu začaly dělat proleženiny,ty jsme vyléčili,pak dostal zápal plic,zase jsme léčili.Nakonec přestal i žrát,mlela jsem mu stravu a krmila ho.
Když jsme poprvé přijeli s ním na kliniku,dostal prášek,bohužel si nemůžu vzpomenout,jak se jmenoval,ale měl účinek na 3 neděle a po této době,zase další.To trvalo 3 měsíce,ale pak mu bohužel už přestal zabírat.
Je mi Vašeho pejska nesmírně líto,protože vím,čím on i Vy procházíte.Přeji Vám hodně síly.

16.1.2016 10:36
AlenaVr

XXX.XXX.216.82

Chtěli bychom se podělit o zkušenost s operací nezhoubného nádoru sleziny našeho psa (estrelský pastevecký pes, Bag,11 let). Zhruba před rokem a půl mu objevili změny na slezině. Asi za rok jsme nahmatali v oblasti břicha bouli, šli jsme k našemu venkovskému veterináři, kde nám doktor řekl, že má pes velký nádor a poslal nás na podrobnější vyšetření do Brna. Tam mu zjistili asi 20cm nádor sleziny a doporučili operaci, která vzhledem k věku psa byla riskantní. Doktoři nemohli určit, zdali je nádor zhoubný nebo ne. Zkoušeli jsme se informovat na více místech, ale nikdo nemohl říct, s jakou pravděpodobností bude operace úspěšná. Bylo to půl napůl a nedovedli jsme se rozhodnout, abychom psa zbytečně netrápili, protože zákrok to měl být velký a operace bolestivá s nejistým výsledkem úspěšné rekonvalescence. Z prostředí klinik jsme ale měli pochybnosti, jestli náš pes dostane nejlepší možnou péči. Tak jsme zkoušeli dál hledat na internetu, až jsme podle referencí našli v Brně paní doktorku Renátu Novotnou ve Starém Lískovci. Vypravili jsme se tam na posouzení jeho stavu a byli jsme osloveni jejím citlivým přístupem a příjemným prostředím ordinace. Za vstupní vyšetření Baga a konzultaci paní doktorka nechtěla nic zaplatit, což nás oproti jiným vet. ordinacím dost překvapilo. Bagův stav se během 5 měsíců tak zhoršoval, nádor stále rostl, až v jednu chvíli nemohl už skoro chodit. V ten moment jsme se rozhodli přistoupit k operaci. Vyšlo to akorát na vánoční svátky, což byla hlavně pro celou ordinaci značná komplikace. Paní doktorky byly přesto velmi ochotné a stanovili plán operace a pooperační peče na nejbližší možný termín mezi svátky. Když jsme Baga opouštěli, tak jsme si byli téměř jistí, vzhledem k jeho věku a stavu, že ho vidíme naposled. K naší velké radosti Bag operaci přežil (vyjmutý nádor vážil 6,8kg a měl 40cm) a díky 24 hodinové péči p. doktorek se jeho stav začal velmi rychle zlepšovat a po pěti dnech jsme Baga brali z hospitalizace domů. Bagovi jsme zajistili také transfuzi krve od jiného psa, což mu také velmi pomohlo. Po našich 20 letých zkušenostech s veterinami a různými psími klinikami byl přístup paní doktorky Novotné a dalších dvou paních doktorek to nejlepší, s čím jsme se doposud setkali. Všechny 3 paní doktorky mají také své psy, kteří Bagovi dělali při rekonvalescenci společnost a pomáhali mu. Bag se v tomto vlídném prostředí vůbec nebál i přes jeho komplikovanou povahu. Paní doktorky měli po celou dobu hospitalizace u Baga denní i noční služby. Ordinaci paní doktorky Novotné můžeme všem, podle svého nejlepšího svědomí, vřele doporučit. V neposlední řadě byla cena operace s pětidenní hospitalizací oproti jiným nabídkám téměř poloviční. Bagovi tři týdny po operaci se daří velmi dobře a vypadá zcela zdráv úměrně svému věku.

E-mail: vranova-alena@seznam.cz.

Přidejte reakci

Přidat smajlík