Bije svého psa

Samozřejmě jsem myslela páníčka.

Švihnutí vodítkem (ne karabinou) považujete za mlácení? Heh. Něco jiného, kdyby ho sešvihal, jak nezralé žito, ale jedna rána není mlácení a úměrně dle velikosti to může pro toho psa být i jak rejpnutí loktem, když člověk upozorňuje člověka "hej podívej se tam" ...

A vy jste nikdy od rodičů nedostala facku ? Oprávněnou facku ? Ona někdy jedna dobře mířená v pravý čas dělá divy a není to žádné mlácení,ale chycení psa při činu ( nežádoucím chování) a pes si spojil, dělal jsem blbě, bolelo to. Jednoduchá metoda cukr a bič. To jen teď se razí takové metody, že se nikomu nesmí zkřivit vlásek a pak to roste pro kriminál......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A vy jste nikdy od rodičů nedostala facku ? Oprávněnou facku ? Ona někdy jedna dobře mířená v pravý čas dělá divy a není to žádné mlácení,ale chycení psa při činu ( nežádoucím chování) a pes si spojil, dělal jsem blbě, bolelo to. Jednoduchá metoda cukr a bič. To jen teď se razí takové metody, že se nikomu nesmí zkřivit vlásek a pak to roste pro kriminál......

Mno... nic proti přiměřenému trestu, nic proti cukru a biči, ale pokud ten majitel psa nejdřív třikrát okřikne a pak teprve švihne, tak bych si o tom, že to švihnutí přišlo "v pravý čas" a že pes pochopil, co se od něj chce, dovolila dost pochybovat

K dotazu zadavatelky: strašně záleží na povaze psa. Jsou psi, kteří člověku "odpustí" strašlivě moc. Znám i psa, který byl dlouhodobě týraný, ve finále se ho majitel snažil umlátit motykou k smrti, měl na sobě doslova desítky hlubokých ran, rozraženou lebku atd. atd... a stejně lidi miluje. Následkem toho existují lidi, kteří si myslí, že je v pořádku cvičit psy vyvěšováním na ostnáči, kopanci do žeber a podobně. Protože mnozí psi takovéto zacházení zdánlivě bez problémů snesou...

Pes uznává autoritu silného spravedlivého vůdce. Bude ho následovat, viset na něm víc, než na ňu,ňu paničce. kterou bude mít na háku. Neznamená to ale psa bít- třískat, jen spravedlivě usměrnit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mno... nic proti přiměřenému trestu, nic proti cukru a biči, ale pokud ten majitel psa nejdřív třikrát okřikne a pak teprve švihne, tak bych si o tom, že to švihnutí přišlo "v pravý čas" a že pes pochopil, co se od něj chce, dovolila dost pochybovat

K dotazu zadavatelky: strašně záleží na povaze psa. Jsou psi, kteří člověku "odpustí" strašlivě moc. Znám i psa, který byl dlouhodobě týraný, ve finále se ho majitel snažil umlátit motykou k smrti, měl na sobě doslova desítky hlubokých ran, rozraženou lebku atd. atd... a stejně lidi miluje. Následkem toho existují lidi, kteří si myslí, že je v pořádku cvičit psy vyvěšováním na ostnáči, kopanci do žeber a podobně. Protože mnozí psi takovéto zacházení zdánlivě bez problémů snesou...

To s tou motykou je hrůza.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes uznává autoritu silného spravedlivého vůdce. Bude ho následovat, viset na něm víc, než na ňu,ňu paničce. kterou bude mít na háku. Neznamená to ale psa bít- třískat, jen spravedlivě usměrnit.

No,jasně,všechno je výchovou.Naše obří plemena jsme museli v pubertě několikrát za den usměrňovat,ale nikdy jsme na ně nevztáhli vodítko,protože kdybych to udělal,tak se snad pozabíjejí.Tady jde hlavně o důvěru a také důslednost ve výchově.Jo,a to ňu,ňu k tomu také patří, neznamená to,že budou mít paničku na háku!!!!!!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím, mám známého a ten bije svého psa. Třeba když jde na vodítku, vidí psa a začne šíleně tahat, známý ho třeba 3x okřikne a když pes ignoruje, švihne ho přes zadek vodítkem. Pes poslechne a pak si dává pozor a příště poslechne hned. Stejně tak ho zmlátí když přistihne psa že něco ničí, nebo ignoruje. Doteď jsem myslela, že když člověk psa bije, pes se začne bát a bude zlý. Chtěla bych se zeptat, jak je tedy možné že ten pes ho snad ještě o to víc zbožňuje, je velice poslušný a na tom známým téměř závislý.

Ja mám obrie plemeno a tiež sem tam dostane po riti vodítkom a za týranie teda považujem úplne iné veci nie toto. Asi je rozdiel šľahnúť takú čivavku, ale tú našu obludu tým akurát upozorním, že sa niečo deje, napríklad keď sa vonku snažil niečo zožrať a na okríknutie nereagoval. Tiež som ho tak učila chôdzu na vodítku, keď ťahal švihla som mu koncom vodítka cez prsia aby zastal a zacúval, samozrejme treba odhadnúť silu, nejde o to psa umlátiť, ale upozorniť. Mám to tak naučené od koní a fungovalo to aj u psa a nezanechalo to na ňom žiadne trvalé následky

švihnutí vodítkem nebo proutkem ve vhodnou chvíli není žádné bití ale výchovný prostředek k usmernění psa ,někdy to bez toho prostě nejde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
švihnutí vodítkem nebo proutkem ve vhodnou chvíli není žádné bití ale výchovný prostředek k usmernění psa ,někdy to bez toho prostě nejde.

To si doufám děláte srandu, ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
švihnutí vodítkem nebo proutkem ve vhodnou chvíli není žádné bití ale výchovný prostředek k usmernění psa ,někdy to bez toho prostě nejde.

Přesně tak, ted´ se sice sesypou květinky, jak někdo může tak strašně trápit psa, ale jedna dobře mířená je lepší než měsíc pozitivní výchovy, mezitím se z toho stane zlozvyk a máme další dva měsíce na nápravu, ale samozřejmě jen pozitivně...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, ted´ se sice sesypou květinky, jak někdo může tak strašně trápit psa, ale jedna dobře mířená je lepší než měsíc pozitivní výchovy, mezitím se z toho stane zlozvyk a máme další dva měsíce na nápravu, ale samozřejmě jen pozitivně...

Pokud někdo nechá psa nežádoucí chování dělat tak dlouho, až se z toho stane zlozvyk, tak to nemá s pozitivkou naprosto nic společného. "Pozitivní výchova" neznamená, že nechám psa dělat si, co chce.

Jinak naprosto nic proti jedné dobře mířené v pravou chvíli, ale to umí málokdo. Drtivá většina lidí trestá nepřiměřeně, v nesprávnou chvíli a nesrozumitelně. Takže je výsledek stejný jako u člověka, který psa "pozitivně" nechá dělat, co chce, ale navíc je k tomu pes vynervovaný, případně s reakcí na nápřah. Stokrát radši blbě dělaná "pozitivka", než blbě dělaný "cukr a bič".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, ted´ se sice sesypou květinky, jak někdo může tak strašně trápit psa, ale jedna dobře mířená je lepší než měsíc pozitivní výchovy, mezitím se z toho stane zlozvyk a máme další dva měsíce na nápravu, ale samozřejmě jen pozitivně...

Květinky se nesypou, ale bití psa je stejná blbost jako ten měsíc tzv. pozitivní motivace. Obojí je naprosto zbytečné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud někdo nechá psa nežádoucí chování dělat tak dlouho, až se z toho stane zlozvyk, tak to nemá s pozitivkou naprosto nic společného. "Pozitivní výchova" neznamená, že nechám psa dělat si, co chce.

Jinak naprosto nic proti jedné dobře mířené v pravou chvíli, ale to umí málokdo. Drtivá většina lidí trestá nepřiměřeně, v nesprávnou chvíli a nesrozumitelně. Takže je výsledek stejný jako u člověka, který psa "pozitivně" nechá dělat, co chce, ale navíc je k tomu pes vynervovaný, případně s reakcí na nápřah. Stokrát radši blbě dělaná "pozitivka", než blbě dělaný "cukr a bič".

A jak podle vás vypadá správně dělaná pozitivka?? Psy co jsou chovaní touto výchovou v mém okolí mají ze svých pánu akorát srandu a dělají si převážně co chtěji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jak podle vás vypadá správně dělaná pozitivka?? Psy co jsou chovaní touto výchovou v mém okolí mají ze svých pánu akorát srandu a dělají si převážně co chtěji.

Já znám zase převážně ty velmi dobře vychované "pozitivkové" psy. Naopak psů vychovávaných "cukrem a bičem" potkávám víc těch, co buď mají z majitele srandu i přes řvaní, vyškubávání, proutek a elektriku, nebo se naopak bojí i nahlas si uprdnout... Je to mnohem víc o přístupu majitele, o důslednosti a "férovosti", než o metodě.
(samozřejmě drtivá většina psů, co potkávám, není vychovávaná vůbec nijak, ale to je věc další...)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jak podle vás vypadá správně dělaná pozitivka?? Psy co jsou chovaní touto výchovou v mém okolí mají ze svých pánu akorát srandu a dělají si převážně co chtěji.

A jinak konkrétně třeba k tomu tahání na vodítku je to čistě jen o tom dodržet pravidlo "když taháš, nedostaneš se nikam, když je vodítko prověšené, často se dostaneš, kam chceš". Pochopí to už malé štěně a žádné švihání vodítkem nebo proutkem není potřeba. Akorát to chce opravdu stoprocentně dodržet, absolutně žádné výjimky, žádné "teď se honem potřebujeme někam dostat a není čas se zabývat taháním". Mně se osvědčilo mít na štěněti i kšíry a když zrovna spěchám a nemám čas tahání řešit, tak přepnout vodítko na kšíry, na kterých tahat může.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jinak konkrétně třeba k tomu tahání na vodítku je to čistě jen o tom dodržet pravidlo "když taháš, nedostaneš se nikam, když je vodítko prověšené, často se dostaneš, kam chceš". Pochopí to už malé štěně a žádné švihání vodítkem nebo proutkem není potřeba. Akorát to chce opravdu stoprocentně dodržet, absolutně žádné výjimky, žádné "teď se honem potřebujeme někam dostat a není čas se zabývat taháním". Mně se osvědčilo mít na štěněti i kšíry a když zrovna spěchám a nemám čas tahání řešit, tak přepnout vodítko na kšíry, na kterých tahat může.

Ty kšírky trochu nechápu? Proč na kšírách tahat muže a na obojku nemůže?
Jak třeba motivujete psa na přivolání pokud ho něco velice zajímavého zaujme a příjde až on uzná za vhodné. Všude mi říkají že pes má přijít i hned, ale když příjde až třeba na čtvrté zavolání?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ty kšírky trochu nechápu? Proč na kšírách tahat muže a na obojku nemůže?
Jak třeba motivujete psa na přivolání pokud ho něco velice zajímavého zaujme a příjde až on uzná za vhodné. Všude mi říkají že pes má přijít i hned, ale když příjde až třeba na čtvrté zavolání?

Proč na kšírách tahat muže a na obojku nemůže?
Protože si tím nekazí chůzi na vodítku (na obojku). A později, až se to naučí, můžu kšíry zrušit úplně, respektive použít je třeba na tahání koloběžky.

Přivolávám pokud možno dřív, než psa něco zaujme. Pokud vidím, že pes nevnímá, tak ho v žádném případě nevolám. Pokud už se stane, že to neodhadnu a pes nepřijde, tak rozhodně nevolám podruhé (nebo nedej bože počtvrté), ale pro psa si dojdu. Tam, kde se může něco potenciálně nebezpečného stát, psa nepouštím navolno, takže ho nebudu muset marně desetkrát přivolávat. No a samozřejmě průběžně pracuju na tom, aby psu stálo za to neustále mi věnovat pozornost, aby pro něj ty zajímavé věci byly o něco míň zajímavé a já o něco zajímavější... to se po netu popisuje dost těžko a hlavně každý pes je jiný, s každým se pracuje jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já znám zase převážně ty velmi dobře vychované "pozitivkové" psy. Naopak psů vychovávaných "cukrem a bičem" potkávám víc těch, co buď mají z majitele srandu i přes řvaní, vyškubávání, proutek a elektriku, nebo se naopak bojí i nahlas si uprdnout... Je to mnohem víc o přístupu majitele, o důslednosti a "férovosti", než o metodě.
(samozřejmě drtivá většina psů, co potkávám, není vychovávaná vůbec nijak, ale to je věc další...)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To si doufám děláte srandu, ne?

to si srandu nedělám,prostě pozitivní motivací můžu vychovávat nějakou panelákovou fifinku , popřípadě psíka co mě pro zábavu běhá třeba agility , ale pracovní pes se musí vést trošku jinak ,v některých situacích není možné že pes neposlechne.Viděla jste třeba někdy jak se u loveckých psů cvičí povel daun, ne jenom pro hru ale tak aby se to psovi zarylo do paměti tak že poslechne naprosto vždy ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to si srandu nedělám,prostě pozitivní motivací můžu vychovávat nějakou panelákovou fifinku , popřípadě psíka co mě pro zábavu běhá třeba agility , ale pracovní pes se musí vést trošku jinak ,v některých situacích není možné že pes neposlechne.Viděla jste třeba někdy jak se u loveckých psů cvičí povel daun, ne jenom pro hru ale tak aby se to psovi zarylo do paměti tak že poslechne naprosto vždy ?

Viděla. A chtělo se mi z toho blejt.
Přitom to jde krásně naučit bez jakéhokoliv nátlaku. Je to jen otázka správného nastavení kritérií. Kdy už si lidi konečně uvědomí, že pes, který nějaký cvik dělá proto, že CHCE a děsně ho to baví, ho ve výsledku bude dělat spolehlivěji, než pes, který ho udělat MUSÍ, i když nechce...
Neděláme down, ale děláme sednutí na píšťalku. Můj pes, který má velmi silný lovecký pud, si na písknutí sedne i tři sta metrů ode mě, dva metry od běžící srny. Bez proutku, škrcení či jiných "osvědčených mysliveckých metod". Protože ho to "sedni" tak strašně baví, že je kvůli němu ochotný zapomenout i na tu srnku. Takhle se cvičí pracáci - aby je to, co mají dělat, děsně bavilo. Ne aby to dělali znechuceně jen proto, že musí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes uznává autoritu silného spravedlivého vůdce. Bude ho následovat, viset na něm víc, než na ňu,ňu paničce. kterou bude mít na háku. Neznamená to ale psa bít- třískat, jen spravedlivě usměrnit.

Naprosto souhlasím! Myslím že na tom není nic zas tak špatného, samozřejmě pokud psa opravdu nebije, jako nezmlátí... Dnes je vše založeno na pozitivní motivaci, já souhlasím, ale na druhou stranu jsem toho názoru, že pes se musí i usměrnit, potřebuje vůdce, vlčata ve vlčí smečce jsou také od dospělých potrestána když se chovají špatně... Stejně tak neposlušný podřízený vlk od vůdce, myslím že je to normální způsob výuky, když se nepoužívá příliš hrubá síla, je to v pořádku.
A nejen u velkých psů, mám fenku, 9 kilo, je dobře cvičená, takže většinou nejsou problémy, ale je to lovecké plemeno a když občas např. chytí stopu a přestane vnímat, udělá to několikrát, také ji přiměřeně usměrním a ano, pak je hned poslušnější a pamatuje si to, určitě na mě "nezanevře", nebo není ukřivděná, to jsou jen vlastnosti lidí.

Švihnutí psa přes zadek vodítkem není bití. A že ho pes zbožňuje? Prostě má k páníčkovi respekt a ten je pro něj natolik žádoucí a potřebný, že mu to přirozeně vyhovuje víc než nějaké rozmazlovaní. Rozhodně se nejedná o týrání psa, naopak pes vnímá autoritu jako kladný prvek jistoty, zázemí a stability.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to si srandu nedělám,prostě pozitivní motivací můžu vychovávat nějakou panelákovou fifinku , popřípadě psíka co mě pro zábavu běhá třeba agility , ale pracovní pes se musí vést trošku jinak ,v některých situacích není možné že pes neposlechne.Viděla jste třeba někdy jak se u loveckých psů cvičí povel daun, ne jenom pro hru ale tak aby se to psovi zarylo do paměti tak že poslechne naprosto vždy ?

Ono není jen bití psa nebo tzv. pozitivní motivace, ono je také možné psa normálně vychovat a komunikovat s ním bez bití a bez vymývání mozku tzv. PM. Daun u lovenckých psů se dá cvičit bez jakéhokoli trestu, to vím z praxe.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Švihnutí psa přes zadek vodítkem není bití. A že ho pes zbožňuje? Prostě má k páníčkovi respekt a ten je pro něj natolik žádoucí a potřebný, že mu to přirozeně vyhovuje víc než nějaké rozmazlovaní. Rozhodně se nejedná o týrání psa, naopak pes vnímá autoritu jako kladný prvek jistoty, zázemí a stability.

Šviněte se po hlavě, když můžete napsat, že švihání vodítkem není bití... to snad není možné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Šviněte se po hlavě, když můžete napsat, že švihání vodítkem není bití... to snad není možné.

neplácla jste nikdy třeba dítě? od vlastních dětí vím že jedno plácnutí je srozumitelnější než půlhodinová debata.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono není jen bití psa nebo tzv. pozitivní motivace, ono je také možné psa normálně vychovat a komunikovat s ním bez bití a bez vymývání mozku tzv. PM. Daun u lovenckých psů se dá cvičit bez jakéhokoli trestu, to vím z praxe.

nacvičit na cvičišti nebo na zahradě se dá všechmo, otázka je jestli to potom také funguje v praxi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Švihnutí psa přes zadek vodítkem není bití. A že ho pes zbožňuje? Prostě má k páníčkovi respekt a ten je pro něj natolik žádoucí a potřebný, že mu to přirozeně vyhovuje víc než nějaké rozmazlovaní. Rozhodně se nejedná o týrání psa, naopak pes vnímá autoritu jako kladný prvek jistoty, zázemí a stability.

Napsat, že švihnutí psa přes zadek vodítkem pes vnímá jako autoritu a kladný prvek jistoty, zázemí a stability, může napsat jenom kokot.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsat, že švihnutí psa přes zadek vodítkem pes vnímá jako autoritu a kladný prvek jistoty, zázemí a stability, může napsat jenom kokot.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsat, že švihnutí psa přes zadek vodítkem pes vnímá jako autoritu a kladný prvek jistoty, zázemí a stability, může napsat jenom kokot.

Kdyby jste studovala vlčí chování, věděla by jste že to taková blbost není. Jako prvek zázemí a jistoty pes vnímá autoritu - silného a schopného vůdce. A to je takový, který řídí, vede a trvá na dodržování pravidel. A pokud se občas použije síla, není na tom nic špatného, vlci jí také při usměrňování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsat, že švihnutí psa přes zadek vodítkem pes vnímá jako autoritu a kladný prvek jistoty, zázemí a stability, může napsat jenom kokot.

No, já chovám dogovitá plemena páté desetiletí a navíc mám za sebou výchovu vlastních dětí a vnoučete. I psycholog potvrdí, že někdy je rychlý pohlavek vhodnější než dlouhé vysvětlování.
U psů, je to podobné. Přečtěte si znovu původní zadání. Chcete snad tvrdit, že se jedná o týrání zvířat? Pokud někdo neposlušného psa švihne vodítkem po zadku?
Až vychováte několik desítek psů, kteří nemají zrovna submisivní povahu a mají vyšší hmotnost než
psovod, tak možná můžete o někom jiném tvrdit, že je "kokot".
Pes prostě potřebuje cítit autoritu, jinak se bude chtít chopit "velení" sám, je to jeho přirozenost.

Mě se líbila ta hláška, že když pes netahá, tak se dostane kam chce. A co když tam fakt jít nechci já, jak mu to vysvětlíte ? Nebo jak celá slavná pozitivka funguje v momentě, když nestihnete přivolat psa dřív, než si všimne něčeho zajímavého dřív než vy nebo jak si chce rád třeba lehnout, když chce zrovna honit zajíce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě se líbila ta hláška, že když pes netahá, tak se dostane kam chce. A co když tam fakt jít nechci já, jak mu to vysvětlíte ? Nebo jak celá slavná pozitivka funguje v momentě, když nestihnete přivolat psa dřív, než si všimne něčeho zajímavého dřív než vy nebo jak si chce rád třeba lehnout, když chce zrovna honit zajíce

Jsem psala, že když pes netahá, tak se ČASTO dostane, kam chce. Což rozhodně neznamená vždycky. Pes si je dobře vědom, že o tom, kam se jde, rozhoduju já. Pokud se mi to hodí, vezmu jeho přání v úvahu, to je všechno.

Pozitivka je hlavně o předvídání, pochochopitelně. Situacím, o kterých píšete, je potřeba co nejvíc předcházet. Což vlastně není specifikum pozitivky, týká ze to jakékoliv metody výcviku. Protože situace, kdy chce pes honit zajíce a člověk ho nemá zajištěného, aby mu v tom zabránil, jaksi nemá žádné řešení ani "klasickým" způsobem...

denně na procházkách potkávám spousty těch pozitivně motivovaných psů ,kteří nejsou schopni ani toho základního jako je chůze na vodítku nebo přivolání, jejich většinou paničky jim vždycky dávají za vzor moje půlroční štěně s tím že jim říkají podivej takovej malinkej a jak poslouchá jestli to nebude tím že je občas motivován i negativně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
denně na procházkách potkávám spousty těch pozitivně motivovaných psů ,kteří nejsou schopni ani toho základního jako je chůze na vodítku nebo přivolání, jejich většinou paničky jim vždycky dávají za vzor moje půlroční štěně s tím že jim říkají podivej takovej malinkej a jak poslouchá jestli to nebude tím že je občas motivován i negativně

To nejsou "pozitivně motivovaní" psi, to jsou jednoduše nevychovaní psi. To je dost podstatný rozdíl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem psala, že když pes netahá, tak se ČASTO dostane, kam chce. Což rozhodně neznamená vždycky. Pes si je dobře vědom, že o tom, kam se jde, rozhoduju já. Pokud se mi to hodí, vezmu jeho přání v úvahu, to je všechno.

Pozitivka je hlavně o předvídání, pochochopitelně. Situacím, o kterých píšete, je potřeba co nejvíc předcházet. Což vlastně není specifikum pozitivky, týká ze to jakékoliv metody výcviku. Protože situace, kdy chce pes honit zajíce a člověk ho nemá zajištěného, aby mu v tom zabránil, jaksi nemá žádné řešení ani "klasickým" způsobem...

moji psi jsou vychovaní nepozitovní metodou a dnes ráno, když jim před čumákem vyběhl zajíc, musela jsem sice pořádně zařvat, ale otočili se a přišli všichni, věděli, že by bylo zle, když zařvu vědí, že je průser, ovšem pozitivně řvát neumím a jinak jim to vysvětlit taky ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
moji psi jsou vychovaní nepozitovní metodou a dnes ráno, když jim před čumákem vyběhl zajíc, musela jsem sice pořádně zařvat, ale otočili se a přišli všichni, věděli, že by bylo zle, když zařvu vědí, že je průser, ovšem pozitivně řvát neumím a jinak jim to vysvětlit taky ne.

No vidíte, a moji psi pokud jim před čumákem vyběhne zajíc, tak se na mě otočí sami, bez řvaní, bez povelu. A čekají, jestli jim dovolím ho prohnat (zajíce jim pochopitelně nedovolím, ale třeba holuba nebo havrany na bezpečném místě někdy ano), nebo jestli je zavolám.

Pes, který poslouchá proto, že chce a baví ho to, poslouchá líp a ochotněji než pes, který poslouchá jen proto, že ví, že by jinak byl průser. Čímž neříkám, že je na "nepozitivním" výcviku něco špatně a že ho odsuzuju, to v žádném případě Jen se snažím vyvrátit ty nesmyslné argumenty odpůrců "pozitývna" ;-) Důležité je, aby pes jasně věděl, co se od něj očekává, ať už mu to sdělíte jakkoliv.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, já chovám dogovitá plemena páté desetiletí a navíc mám za sebou výchovu vlastních dětí a vnoučete. I psycholog potvrdí, že někdy je rychlý pohlavek vhodnější než dlouhé vysvětlování.
U psů, je to podobné. Přečtěte si znovu původní zadání. Chcete snad tvrdit, že se jedná o týrání zvířat? Pokud někdo neposlušného psa švihne vodítkem po zadku?
Až vychováte několik desítek psů, kteří nemají zrovna submisivní povahu a mají vyšší hmotnost než
psovod, tak možná můžete o někom jiném tvrdit, že je "kokot".
Pes prostě potřebuje cítit autoritu, jinak se bude chtít chopit "velení" sám, je to jeho přirozenost.

To si můžete chovat dogovigá plemena třeba 120 let, ale napsat, že autorita a respekt se buduje šviháním vodítkem, může napsat stále jenom kokot.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No vidíte, a moji psi pokud jim před čumákem vyběhne zajíc, tak se na mě otočí sami, bez řvaní, bez povelu. A čekají, jestli jim dovolím ho prohnat (zajíce jim pochopitelně nedovolím, ale třeba holuba nebo havrany na bezpečném místě někdy ano), nebo jestli je zavolám.

Pes, který poslouchá proto, že chce a baví ho to, poslouchá líp a ochotněji než pes, který poslouchá jen proto, že ví, že by jinak byl průser. Čímž neříkám, že je na "nepozitivním" výcviku něco špatně a že ho odsuzuju, to v žádném případě Jen se snažím vyvrátit ty nesmyslné argumenty odpůrců "pozitývna" ;-) Důležité je, aby pes jasně věděl, co se od něj očekává, ať už mu to sdělíte jakkoliv.

Ok, sice to zní hezky, ale nejsem si jistá, zda pro většinu psů není ten zajíc přece jenom přirozenější a zajímavější, a ni je nenapadne nad tím přemýšlet.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ok, sice to zní hezky, ale nejsem si jistá, zda pro většinu psů není ten zajíc přece jenom přirozenější a zajímavější, a ni je nenapadne nad tím přemýšlet.

No pochopitelně že zajíc je pro psa, zvlášť pro psa loveckého plemene, přirozenější a zajímavější a že když mu bez přípravy vyběhne zpod čumáku, tak ho ani nenapadne nad něčím přemýšlet Princip je v tom, že se odmalinka trénuje sebeovládání a odvolání od hraček (statických a pak pohyblivých, pak se dá použít třeba i zaječí kožešina tažená na šňůře), pamlsků, psů, lidí... pozornost v zapachovaném terénu atd. atd... zvěř je až nejvyšší level.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No pochopitelně že zajíc je pro psa, zvlášť pro psa loveckého plemene, přirozenější a zajímavější a že když mu bez přípravy vyběhne zpod čumáku, tak ho ani nenapadne nad něčím přemýšlet Princip je v tom, že se odmalinka trénuje sebeovládání a odvolání od hraček (statických a pak pohyblivých, pak se dá použít třeba i zaječí kožešina tažená na šňůře), pamlsků, psů, lidí... pozornost v zapachovaném terénu atd. atd... zvěř je až nejvyšší level.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No pochopitelně že zajíc je pro psa, zvlášť pro psa loveckého plemene, přirozenější a zajímavější a že když mu bez přípravy vyběhne zpod čumáku, tak ho ani nenapadne nad něčím přemýšlet Princip je v tom, že se odmalinka trénuje sebeovládání a odvolání od hraček (statických a pak pohyblivých, pak se dá použít třeba i zaječí kožešina tažená na šňůře), pamlsků, psů, lidí... pozornost v zapachovaném terénu atd. atd... zvěř je až nejvyšší level.

přesně tak ,odmala trénuji sebeovládání a odvolání a pokud pes neposlechne tak mu to sebeovládání připomenu ,chňapnutím za kožich a nebo třeba proutkem a myslím že toho levelu dosáhneme o dost rychleji

Po tom, co jsem si tu přečetla, jsem asi tyran...
Psiska, když něco provedou, tak dostanou přes čumák či přes zadek (co mám blíž) jednu rychlou a stručnou (dostatečně výstižnou) s povelem ne, fuj! A pro víckrát to nemusim připomínat.
Samozřejmě, že když se chovají tak je po nich požadováno jsou odměněni. K bití psa vodítkem bych se nesnížila, protože znám dost psů, kteří mají vodítko díky takovým to zacházením spojené s výpraskem a pak je někde připnout na vodítko je průšvih... Vodítko by lidi měli spojovat psovi s vycházkou či jako běžnou věc, ale určo né předmět k výprasku.
Všichni říkají, že se pes bojí pak ruky, když je mu občas uštědřen lepanec rukou, ale není tomu tak. Lidská ruka hladí, krmí, ale také usměrňuje... Používám u všech mých psů totéž a ruky se ani jeden z mých psů nebál...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po tom, co jsem si tu přečetla, jsem asi tyran...
Psiska, když něco provedou, tak dostanou přes čumák či přes zadek (co mám blíž) jednu rychlou a stručnou (dostatečně výstižnou) s povelem ne, fuj! A pro víckrát to nemusim připomínat.
Samozřejmě, že když se chovají tak je po nich požadováno jsou odměněni. K bití psa vodítkem bych se nesnížila, protože znám dost psů, kteří mají vodítko díky takovým to zacházením spojené s výpraskem a pak je někde připnout na vodítko je průšvih... Vodítko by lidi měli spojovat psovi s vycházkou či jako běžnou věc, ale určo né předmět k výprasku.
Všichni říkají, že se pes bojí pak ruky, když je mu občas uštědřen lepanec rukou, ale není tomu tak. Lidská ruka hladí, krmí, ale také usměrňuje... Používám u všech mých psů totéž a ruky se ani jeden z mých psů nebál...

"A pro víckrát to nemusim připomínat."

Můžete mi pro ujasnění uvést konkrétní příklady toho, co už jste víckrát nemusela připomínat a za co byli takto usměrněni?

Pes mi vylít po cyklistovi, dostal po čumáku lepanec a teď, když vidí cyklistu, spořádaně si vleze k noze nebo uhne stranou a cyklistu ignoruje...

takhle to bylo i se srnou, zajícema, ale také, když sem psa čapla na kompostu, stačilo jednou a víckrát nebylo potřeba...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
takhle to bylo i se srnou, zajícema, ale také, když sem psa čapla na kompostu, stačilo jednou a víckrát nebylo potřeba...

A neleze na kompost, i když ví, že tam nejste?

Ne, pak už tam víckrát nevlezl. Teď už není možné, aby psy byly sami na zahradě. Takže když tam nikdo není psi jsou v kotci (máme ve vsi travitele psů a vůbec "dementní lidi" co strkají hnáty, kam nemají a já se nehodlám soudit, že můj pes přes plot někoho chňapnul...)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, pak už tam víckrát nevlezl. Teď už není možné, aby psy byly sami na zahradě. Takže když tam nikdo není psi jsou v kotci (máme ve vsi travitele psů a vůbec "dementní lidi" co strkají hnáty, kam nemají a já se nehodlám soudit, že můj pes přes plot někoho chňapnul...)

Jestli dokážete jedním jediným srozumitelným trestem docílit toho, aby si psi "zakázaného ovoce" nevšímali i ve vaší nepřítomnosti, tak klobouk dolů. Bez ironie.

Jinak já nemám nic proti "jedné dobře mířené", pokud je přiměřená a psu srozumitelná. To v žádném případě. Jen říkám, že to jde i jinak. Netvrdím, že nutně líp. Byl to spíš argument na ty, co tvrdili, že pozitivně lze vychovat možná tak "panelákovou fifinku".

Proti pozitivce nic nemám, však ať si každý cvičí psa podle libosti... Mě stačí jedna "srozumitelná", když náhodou se stane, že ikdyž jedna přilítla, pes to jde zkusit znova, stačí pak už jen okřiknout, víc fakt dělat nemusím...
Teď, když z křoví vyběhne zajíc, pes pochopitelně udělá pár cvalových skoků, okamžitě syknu "Nesmí", jakmile pes přibrzdí, pískám ke mě. Pes přijde, dostane dlabanec a jdem dál.
U toho kompostu pes dostal jednou, pak když sem vyhazovala slupky od brambor, tak koukal, šel směrem ke kompostu, stačilo "Já tě vidim!" a pes to víckrát nezkusil...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proti pozitivce nic nemám, však ať si každý cvičí psa podle libosti... Mě stačí jedna "srozumitelná", když náhodou se stane, že ikdyž jedna přilítla, pes to jde zkusit znova, stačí pak už jen okřiknout, víc fakt dělat nemusím...
Teď, když z křoví vyběhne zajíc, pes pochopitelně udělá pár cvalových skoků, okamžitě syknu "Nesmí", jakmile pes přibrzdí, pískám ke mě. Pes přijde, dostane dlabanec a jdem dál.
U toho kompostu pes dostal jednou, pak když sem vyhazovala slupky od brambor, tak koukal, šel směrem ke kompostu, stačilo "Já tě vidim!" a pes to víckrát nezkusil...

Já teda nemám nic proti jedný výchovný, ale stejně mi to tak přijde, jako že si odporujete. Protože pes by po tý jedný výchovný už nikdy za tou zvěří neměl ANI vyběhnout, ne?

Myslim, že "vyběhnutí" za zvěří (těch pár cvalových skoků - většinou jeden, dva a pak se zastavit jsou čistě normální reflex) není totéž, co vylítnout bezhlavě a zvěř pronásledovat - nasadit trysk a nereagovat na nic.
Nevim, jak bych to jinak napsat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"A pro víckrát to nemusim připomínat."

Můžete mi pro ujasnění uvést konkrétní příklady toho, co už jste víckrát nemusela připomínat a za co byli takto usměrněni?

Nie som síce autorka príspevku na ktorý reagujete, ale môj pes bol takto napríklad usmernený za pojedanie papierových vreckoviek vonku na vychádzke. Po ráznom "fuj" nasledovalo plesknutie vodítkom po zadku a následné vylovenie vreckovky niekedy takmer až z tráviaceho traktu
Nechutné, ale účinnosť bola 100% po niekoľkých procedúrach už stačilo fuj (samozrejme po uposlúchnutí pozitívna motivácia vo forme odmeny) a potom si už vreckovky ani nevšímal.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyby jste studovala vlčí chování, věděla by jste že to taková blbost není. Jako prvek zázemí a jistoty pes vnímá autoritu - silného a schopného vůdce. A to je takový, který řídí, vede a trvá na dodržování pravidel. A pokud se občas použije síla, není na tom nic špatného, vlci jí také při usměrňování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja mám obrie plemeno a tiež sem tam dostane po riti vodítkom a za týranie teda považujem úplne iné veci nie toto. Asi je rozdiel šľahnúť takú čivavku, ale tú našu obludu tým akurát upozorním, že sa niečo deje, napríklad keď sa vonku snažil niečo zožrať a na okríknutie nereagoval. Tiež som ho tak učila chôdzu na vodítku, keď ťahal švihla som mu koncom vodítka cez prsia aby zastal a zacúval, samozrejme treba odhadnúť silu, nejde o to psa umlátiť, ale upozorniť. Mám to tak naučené od koní a fungovalo to aj u psa a nezanechalo to na ňom žiadne trvalé následky

Tak to budete kolega od oblud i koní a podle 41.2 také kokot, vítám v klubu!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to budete kolega od oblud i koní a podle 41.2 také kokot, vítám v klubu!

To bylo za tu dementní větu, ne za jednu výchovnou v pravý čas ;)))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No pochopitelně že zajíc je pro psa, zvlášť pro psa loveckého plemene, přirozenější a zajímavější a že když mu bez přípravy vyběhne zpod čumáku, tak ho ani nenapadne nad něčím přemýšlet Princip je v tom, že se odmalinka trénuje sebeovládání a odvolání od hraček (statických a pak pohyblivých, pak se dá použít třeba i zaječí kožešina tažená na šňůře), pamlsků, psů, lidí... pozornost v zapachovaném terénu atd. atd... zvěř je až nejvyšší level.

Od malička se pes učí, že se nesmí ani upšouknout bez očního kontaktu a povelu, takže prostě je naučený, že si nesmí ničeho všímat. Kontroly na všechno, na pamlsky, na vodu, na klacky, na hračky, haltiny od malinka, to je přece pozitivka, pro psa samé lepší. Jde to bez bití i bez pozitivní buzerace.

podle mně zde máme část majitelů psů, kteří postupují postaru a podle starých a někdy i osvědčených metod. Pak máme ty, co už si o učení zvířat a lidí něco nového přečetli a pokud to pochopili správně, nedají na nové metody učení dopustit. Protože zjistili, že jsou prostě podstatně lepší.
Přála bych všem majitelům zvířat, aby se aspoň pokusili něco si o nových způsobech přečíst - možná budou překvapení.
Jen jako nedůležitý příklad - cvičila jsem chůzi u nohy podle ZVV a IPO u tolika psů, že je ani všechny nepamatuju. Takže různé způsoby znám setsakra dobře. Ted mám mladou roční fenku, s kterou se dosud necvičilo. Přes klikr se dost kloudnou chůzi u nohy naučila během pár desítek minut, včetně obratů a posazování. ted je ve fázi, kdy dostává dobré odměny a od nohy ji skoro nemohu dostat - odolá i dětem s míčem apod. Nemá ani vodítko, ani obojek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
podle mně zde máme část majitelů psů, kteří postupují postaru a podle starých a někdy i osvědčených metod. Pak máme ty, co už si o učení zvířat a lidí něco nového přečetli a pokud to pochopili správně, nedají na nové metody učení dopustit. Protože zjistili, že jsou prostě podstatně lepší.
Přála bych všem majitelům zvířat, aby se aspoň pokusili něco si o nových způsobech přečíst - možná budou překvapení.
Jen jako nedůležitý příklad - cvičila jsem chůzi u nohy podle ZVV a IPO u tolika psů, že je ani všechny nepamatuju. Takže různé způsoby znám setsakra dobře. Ted mám mladou roční fenku, s kterou se dosud necvičilo. Přes klikr se dost kloudnou chůzi u nohy naučila během pár desítek minut, včetně obratů a posazování. ted je ve fázi, kdy dostává dobré odměny a od nohy ji skoro nemohu dostat - odolá i dětem s míčem apod. Nemá ani vodítko, ani obojek.

Souhlasím s vámi, snad jen ještě za sebe dodám. Kdysi mi na cvičáku naučil jeden výcvikář, že neodměňovat příliš často pamlsky, více chválit. Pamlsky jdou přes žaludek, to je podnět, který může být lehce přebit něčím zajímavějším. Ale pochvala a uznání od vůdce je to nejsilnější. Argumentoval tím, že své psy odvolá i od háravé feny a to bez násilí, kdyby byli naučeni na pamlsek, tak háravá fena je silnější motivace než třeba piškot. Ne že bych nic nedávala, ale jen na závěr, musím říct, že zatím u mých psů (teda, mám fenky), to funguje bez problémů. Ale to jen na okraj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi, snad jen ještě za sebe dodám. Kdysi mi na cvičáku naučil jeden výcvikář, že neodměňovat příliš často pamlsky, více chválit. Pamlsky jdou přes žaludek, to je podnět, který může být lehce přebit něčím zajímavějším. Ale pochvala a uznání od vůdce je to nejsilnější. Argumentoval tím, že své psy odvolá i od háravé feny a to bez násilí, kdyby byli naučeni na pamlsek, tak háravá fena je silnější motivace než třeba piškot. Ne že bych nic nedávala, ale jen na závěr, musím říct, že zatím u mých psů (teda, mám fenky), to funguje bez problémů. Ale to jen na okraj.

jasně, ale pokud psa při nácviku chůze u nohy pochválím, pravděpodobně začne skákat všema čtyřma do vzduchu a radovat se. Pak ale zase nebude u nohy. Když psovi rychle strčím vhodnou mnamku, u nohy zůstane. Je to jen přechodná fáze, nakonec se samozřejmě bude odměnovat na konci cviku a pak bude velká pochvala. Ale dík za reakci, je to přesně jak píšete. A třeba přivolání na pochvalu nemá chybu, tam se psovod fakt může vyřádit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jasně, ale pokud psa při nácviku chůze u nohy pochválím, pravděpodobně začne skákat všema čtyřma do vzduchu a radovat se. Pak ale zase nebude u nohy. Když psovi rychle strčím vhodnou mnamku, u nohy zůstane. Je to jen přechodná fáze, nakonec se samozřejmě bude odměnovat na konci cviku a pak bude velká pochvala. Ale dík za reakci, je to přesně jak píšete. A třeba přivolání na pochvalu nemá chybu, tam se psovod fakt může vyřádit.

Samozřejmě, pamlsek udělá své . Ale třeba moje fenka hovíka, ačkoli doma, jakmile se otevře skříňka, kde jsou piškoty, už před ní sedí, ale venku si neveme, nanejvýš ze zdvořilosti a hned ho vyplivne. Jen jsem tím chtěla říct, že než škubání nebo seřvání, tak pochválení udělá víc .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi, snad jen ještě za sebe dodám. Kdysi mi na cvičáku naučil jeden výcvikář, že neodměňovat příliš často pamlsky, více chválit. Pamlsky jdou přes žaludek, to je podnět, který může být lehce přebit něčím zajímavějším. Ale pochvala a uznání od vůdce je to nejsilnější. Argumentoval tím, že své psy odvolá i od háravé feny a to bez násilí, kdyby byli naučeni na pamlsek, tak háravá fena je silnější motivace než třeba piškot. Ne že bych nic nedávala, ale jen na závěr, musím říct, že zatím u mých psů (teda, mám fenky), to funguje bez problémů. Ale to jen na okraj.

Jasně že odměna není jen pamlsek ;-) Ale každý pes má jiné priority, takže na každého psa funguje nejlíp jiná odměna. A hlavně pro každou situaci se hodí jiná odměna. Pamlsek, ještě lepší pamlsek, pochvala, klidné pohlazení, zuřivé pomuchlání, honička, míček, přetahovadlo, klacek... použiju odměnu, kterou mám zrovna po ruce a která se hodí k tomu, čeho chci dosáhnout.

My jsme si pořídili pejska bernského salašníka. S manželem zvířátka milujeme, máme ještě dva kocourky a zakrslého králíka, k tomu devítí měsíční miminko.

Pejska máme tři měsíce a milujeme ho, nikdy bychom ho nedali pryč a projde mu kde co. Vadí mi, když manžel je na psa přehnaně přísný, ale také vím, kdy si to ten pes zaslouží. Třeba když jsem naposledy přišla domů a pes nám rozkousal veškeré boty, které jsme měly v botníku. Jen jsem na něj křičela, nemlátila jsem ho. Ale, co nemůžu vystát je to, když chlapečkovi bere jídlo (ale stále ho jen napomínáme) a pak to, když se mi vyčůrá do postele - to nemůžu vystát, momentálně peru postele několikrát do měsíce - já vím, že je štěně, ale někdy už nevím, co si s ním počít.

Pejsek není nijak odstrkovaný, bereme ho sebou na návštěvy, takže je doma sám jen když jedeme na nákup nebo večer na večeři.

Občas ho něčím praštím a dám jej do chodby, aby k nám na chilku neměl přístup, ale nikdy se na svá zvířata nedokážu dlouho zlobit. Řeknu si, e je to jen pes a že se to vyčistí.

To manžel s ním takovou trpělivost nemá, už jsme se milionkrát pohádali o tom, ať toho psa tolik nebije a hlavně ne před miminkem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme si pořídili pejska bernského salašníka. S manželem zvířátka milujeme, máme ještě dva kocourky a zakrslého králíka, k tomu devítí měsíční miminko.

Pejska máme tři měsíce a milujeme ho, nikdy bychom ho nedali pryč a projde mu kde co. Vadí mi, když manžel je na psa přehnaně přísný, ale také vím, kdy si to ten pes zaslouží. Třeba když jsem naposledy přišla domů a pes nám rozkousal veškeré boty, které jsme měly v botníku. Jen jsem na něj křičela, nemlátila jsem ho. Ale, co nemůžu vystát je to, když chlapečkovi bere jídlo (ale stále ho jen napomínáme) a pak to, když se mi vyčůrá do postele - to nemůžu vystát, momentálně peru postele několikrát do měsíce - já vím, že je štěně, ale někdy už nevím, co si s ním počít.

Pejsek není nijak odstrkovaný, bereme ho sebou na návštěvy, takže je doma sám jen když jedeme na nákup nebo večer na večeři.

Občas ho něčím praštím a dám jej do chodby, aby k nám na chilku neměl přístup, ale nikdy se na svá zvířata nedokážu dlouho zlobit. Řeknu si, e je to jen pes a že se to vyčistí.

To manžel s ním takovou trpělivost nemá, už jsme se milionkrát pohádali o tom, ať toho psa tolik nebije a hlavně ne před miminkem.

Jestli to není provokace, tak musím říct, že se vaše "láska" projevuje opravdu zvláštně. Domluvte se s chovatelem a psa co nejdříve vraťte a už si žádného nepořizujte. On i berňák může mít takového zacházení jednou dost a pak vám to po zásluze vrátí. Raději ho dejte někomu, kdo ho bude mít rád a nebude se k němu chovat tak, jako vy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme si pořídili pejska bernského salašníka. S manželem zvířátka milujeme, máme ještě dva kocourky a zakrslého králíka, k tomu devítí měsíční miminko.

Pejska máme tři měsíce a milujeme ho, nikdy bychom ho nedali pryč a projde mu kde co. Vadí mi, když manžel je na psa přehnaně přísný, ale také vím, kdy si to ten pes zaslouží. Třeba když jsem naposledy přišla domů a pes nám rozkousal veškeré boty, které jsme měly v botníku. Jen jsem na něj křičela, nemlátila jsem ho. Ale, co nemůžu vystát je to, když chlapečkovi bere jídlo (ale stále ho jen napomínáme) a pak to, když se mi vyčůrá do postele - to nemůžu vystát, momentálně peru postele několikrát do měsíce - já vím, že je štěně, ale někdy už nevím, co si s ním počít.

Pejsek není nijak odstrkovaný, bereme ho sebou na návštěvy, takže je doma sám jen když jedeme na nákup nebo večer na večeři.

Občas ho něčím praštím a dám jej do chodby, aby k nám na chilku neměl přístup, ale nikdy se na svá zvířata nedokážu dlouho zlobit. Řeknu si, e je to jen pes a že se to vyčistí.

To manžel s ním takovou trpělivost nemá, už jsme se milionkrát pohádali o tom, ať toho psa tolik nebije a hlavně ne před miminkem.

pokud nejste provokatér, pan musím říci toto:

pes si bití rozhodně nezaslouží nikdy a pokud ho váš manžel bije, měl by sám dostat pořádných pár facek a vy stejně tak, Pes nerozumí fyzickým trestům, není pro to vybaven, nedovede pochopit člověku celkem jasnou úvahu - rozbil - dostal. tak pes neuvažuje. Jen doufám, že, pokud jste reálný člověk s podobným odsouzeníhodným chováním ke psu, ště brzy prodátě někomu, kdo má všech pět pohromadě. Pak asi budete bít dítě, a doufám, že brzy zasáhne i sociálka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No pochopitelně že zajíc je pro psa, zvlášť pro psa loveckého plemene, přirozenější a zajímavější a že když mu bez přípravy vyběhne zpod čumáku, tak ho ani nenapadne nad něčím přemýšlet Princip je v tom, že se odmalinka trénuje sebeovládání a odvolání od hraček (statických a pak pohyblivých, pak se dá použít třeba i zaječí kožešina tažená na šňůře), pamlsků, psů, lidí... pozornost v zapachovaném terénu atd. atd... zvěř je až nejvyšší level.

zvěř je až nejvyšší level.
... level, kterého 98% psů dělaných jen pozitivně NIKDY nedosáhne (a ty 2% nemají vyvinutý lovecký pud)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zvěř je až nejvyšší level.
... level, kterého 98% psů dělaných jen pozitivně NIKDY nedosáhne (a ty 2% nemají vyvinutý lovecký pud)

Hovadina.

pokud nejste provokatér, pan musím říci toto:
-------------------------------------------
- tak pak je to fakt blbý . . . . horší než myslíte . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hovadina.

tak jasný, papír a monitor snese všechno - škoda, že v reálu pak většinou skutek utek.
I taková kapacita, jakou je Martina Klimešová přiznala, že jsou věci, kde by si nedovolila tvrdit, že jdou zvládnout jen s čistou pozitivkou (tenkrát byla řeč o ovladatelnosti na obranách u "chuťových" psů), a nakonec i Šimona Drábková to zkoušela u své dobrmanky - a stále marně zkouší (fena z ní má u obran už 7 let totální prdel - zdrhá jí, napadá apod.).
... ale nepochybuju, že Vy byste jim předvedla, jak na to - minimálně z klávesnice

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme si pořídili pejska bernského salašníka. S manželem zvířátka milujeme, máme ještě dva kocourky a zakrslého králíka, k tomu devítí měsíční miminko.

Pejska máme tři měsíce a milujeme ho, nikdy bychom ho nedali pryč a projde mu kde co. Vadí mi, když manžel je na psa přehnaně přísný, ale také vím, kdy si to ten pes zaslouží. Třeba když jsem naposledy přišla domů a pes nám rozkousal veškeré boty, které jsme měly v botníku. Jen jsem na něj křičela, nemlátila jsem ho. Ale, co nemůžu vystát je to, když chlapečkovi bere jídlo (ale stále ho jen napomínáme) a pak to, když se mi vyčůrá do postele - to nemůžu vystát, momentálně peru postele několikrát do měsíce - já vím, že je štěně, ale někdy už nevím, co si s ním počít.

Pejsek není nijak odstrkovaný, bereme ho sebou na návštěvy, takže je doma sám jen když jedeme na nákup nebo večer na večeři.

Občas ho něčím praštím a dám jej do chodby, aby k nám na chilku neměl přístup, ale nikdy se na svá zvířata nedokážu dlouho zlobit. Řeknu si, e je to jen pes a že se to vyčistí.

To manžel s ním takovou trpělivost nemá, už jsme se milionkrát pohádali o tom, ať toho psa tolik nebije a hlavně ne před miminkem.

Tohle je dost smutný čtení, tohleto... řvát na štěně a bít ho za to, že neumíte uklízet boty, neumíte ho naučit čistotnosti a slušnému chování kolem jídla Řvaním, bitím a vykazováním na chodbu ho nenaučíte nic. Jen si ho vynervíte. Dejte radši facku sami sobě, že jste ho nenaučili potřebnému chování a navíc jste mu dali příležitost, jak dělat to, co nechcete.

Štěně se dá nádherně naučit, že jídlo v rukou dítěte je povel pro báječnou zábavnou hru "hele, jak jsem hodný, že si to nevezmu - dostanu dobrůtku?" Štěněti s nedoučenou čistotností se dá zamezit přístup do postele a dá se vyvenčit včas, než to musí chudák pustit doma. Boty se dají schovat a štěněti dát lákavější hračky na kousání. Ale to by někdo musel MYSLET, ne jen řvát a trestat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
švihnutí vodítkem nebo proutkem ve vhodnou chvíli není žádné bití ale výchovný prostředek k usmernění psa ,někdy to bez toho prostě nejde.

Přesně tak, můj pes je občas velmi temperamentní a vypadá že by mu všechno patřilo a při jeho velikosti (cca 70 kg což je o 10kg víc než já) se to neobejde bez plácnutí vodítkem nebo rukou málokdy totiž stačí zvednout hlas. Potom si hned uvědomí že takto to nepůjde a je zase zlatíčko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak jasný, papír a monitor snese všechno - škoda, že v reálu pak většinou skutek utek.
I taková kapacita, jakou je Martina Klimešová přiznala, že jsou věci, kde by si nedovolila tvrdit, že jdou zvládnout jen s čistou pozitivkou (tenkrát byla řeč o ovladatelnosti na obranách u "chuťových" psů), a nakonec i Šimona Drábková to zkoušela u své dobrmanky - a stále marně zkouší (fena z ní má u obran už 7 let totální prdel - zdrhá jí, napadá apod.).
... ale nepochybuju, že Vy byste jim předvedla, jak na to - minimálně z klávesnice

To je možné. Protože metodika výcviku obran pozitivkou není ještě vůbec rozpracovaná, nikdo to vlastně neumí (minimálně u nás). Jak máte psa jednou na obranách rozjetýho jak mašinu, což je tradiční způsob výcviku obran, tak s ním pozitivně nesvedete nic. A dostat ho zpátky na úroveň, kde vnímá, je strašně těžký.

Nicméně lovečáků cvičených u zvěře čistě pozitivkou znám osobně několik, a to včetně zvířat s vysokým loveckým pudem. Přesto mají perfektní ovladatelnost. Jde jen o to, nenechat je odmalinka rozlovit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je možné. Protože metodika výcviku obran pozitivkou není ještě vůbec rozpracovaná, nikdo to vlastně neumí (minimálně u nás). Jak máte psa jednou na obranách rozjetýho jak mašinu, což je tradiční způsob výcviku obran, tak s ním pozitivně nesvedete nic. A dostat ho zpátky na úroveň, kde vnímá, je strašně těžký.

Nicméně lovečáků cvičených u zvěře čistě pozitivkou znám osobně několik, a to včetně zvířat s vysokým loveckým pudem. Přesto mají perfektní ovladatelnost. Jde jen o to, nenechat je odmalinka rozlovit.

já nevidím rozdíl mezi klidem před zvěří, a klidovými fázemi v obraně - proto tvrzení, že každýho psa jde u zvěře dělat jen pozitivně kulhá stejně, jako to že jde totéž dělat i v obranách!
... teda kromě ifauny - tady to má každý druhý v malíčku (minimálně teoreticky)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já nevidím rozdíl mezi klidem před zvěří, a klidovými fázemi v obraně - proto tvrzení, že každýho psa jde u zvěře dělat jen pozitivně kulhá stejně, jako to že jde totéž dělat i v obranách!
... teda kromě ifauny - tady to má každý druhý v malíčku (minimálně teoreticky)

Vždyť píšu - nenechat rozlovit. To platí stejně u zvěře, jako při obranách. Akorát že při obranách je pořád ještě normální nechat psa rozjet do naprostého nevnímání a pak se divit, že s ním už pozitivně nic nesvedete...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím, mám známého a ten bije svého psa. Třeba když jde na vodítku, vidí psa a začne šíleně tahat, známý ho třeba 3x okřikne a když pes ignoruje, švihne ho přes zadek vodítkem. Pes poslechne a pak si dává pozor a příště poslechne hned. Stejně tak ho zmlátí když přistihne psa že něco ničí, nebo ignoruje. Doteď jsem myslela, že když člověk psa bije, pes se začne bát a bude zlý. Chtěla bych se zeptat, jak je tedy možné že ten pes ho snad ještě o to víc zbožňuje, je velice poslušný a na tom známým téměř závislý.

na tom když pán svého psa pleskne po zadku uměřenou silou jeho váze tak aby to cítil ale nebyl z toho polámaný není nic špatného je to jako když dáte na prdel malému dítěti pane bože lidi seberte se. opravdu by mě zajímalo kdo sem píše že plesknutí vodítkem je týrání psa a podobně. jasně že také záleží na plemenu jsou plemena na které tyhle metody vůbec neplatí ale jsou plemena kde je to občasné plesknutí přímo nezbytné. děda má křížence čehosi a toho plesknout tak s vámi týden nebude mluvit a už vůbec vás pa poslouchat ale třeba můj pes si o to doslova občas říká. oni jsou psi chytří to se nebojte a moc dobře a rychle se naučí co všechno na vás můžou zkoušet a co si k vám mohou dovolit. zkuste známému doporučit když táhne tak jen trhnou s vodítkem a zvýšit hlas a když jde vzorně tak ho chválit to mi pomáhalo a můj pes je dost temperamentní a tohle na něj pomáhá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Viděla. A chtělo se mi z toho blejt.
Přitom to jde krásně naučit bez jakéhokoliv nátlaku. Je to jen otázka správného nastavení kritérií. Kdy už si lidi konečně uvědomí, že pes, který nějaký cvik dělá proto, že CHCE a děsně ho to baví, ho ve výsledku bude dělat spolehlivěji, než pes, který ho udělat MUSÍ, i když nechce...
Neděláme down, ale děláme sednutí na píšťalku. Můj pes, který má velmi silný lovecký pud, si na písknutí sedne i tři sta metrů ode mě, dva metry od běžící srny. Bez proutku, škrcení či jiných "osvědčených mysliveckých metod". Protože ho to "sedni" tak strašně baví, že je kvůli němu ochotný zapomenout i na tu srnku. Takhle se cvičí pracáci - aby je to, co mají dělat, děsně bavilo. Ne aby to dělali znechuceně jen proto, že musí.

tak tohle vám opravdu něvěřím :D psa s loveckým pudem určitě nebude bavit víc sedni než srnka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak tohle vám opravdu něvěřím :D psa s loveckým pudem určitě nebude bavit víc sedni než srnka

Ale bude. Stejně jako příšerně pažravého psa děsně baví hra "projdu bez čuchnutí kolem pohozeného buřtu, o kterém panička neví". Že má pes takový či onaký pud, ještě neznamená, že ho nemůže mít pod kontrolou i bez trestů. Je to jen otázka správného nastavení kritérií.

Zdravím, mám souseda, který bije svou fenku. Fenka je šikovná, jen si chce hrát a protože si s ní nikdo nehraje a nevěnuje ji svou pozornost, tak jak by měl každý majitel svému psovi, pak pochopitelně vytahuje klacíky na zahradě, větve, a dělá jen to aby se zabavila a upoutala pozornost, Když tohle zjistí její majitel, ihned vezme klacek a surovým způsobem ji zbije tak, že se rychle utíká schovat a bojí se ho. Chci znát Váš názor jestli je tohle normální, popřípadě jak bych měla dále postupovat.
Děkuji za odpověď!

Natočte to na video a odneste na státní veterinu a policii.

Normální to samozřejmě není, ale myslím, že bohužel ne ojedinělé...prostě někdo si plete psa s robotem, který, pokud si zrovna páník nevzpomene a nejde se psem něco dělat, tak by měl ležet na místě a neotravovat...
Je to bohužel případ člověka, který by si psa vůbec neměl pořizovat...