Pro ty co se rozhodují o chemoterapii - ano/ne

Jistě . Maylík je aussík x boc, váhově se pohybuje kolem 24-26kg (po kortikoidech přibral), kortikoidy vyjdou jedno balení kolem 100,-Kč, my jsme užívali Prednison, 20min před Prednisonem bylo potřeba dát Ranisan, aby mu nebylo zle, ten je v lékárně dostupný od 70,-Kč. Samotná kůra se těžko odhaduje, večer zkusím dohledat faktury z veteriny, ale vždy to obnáší krevní obraz a infuzi buď 1x za týden, nebo 1x za 14dní, samotná infuze se pohybuje v rozmezí 1500 - 3000,- . Večer ještě dohledám informace a upřesním.

Moc děkujeme ... Chtěla bych ještě dodat jedno ponaučení - nejezděte k veterináři z "horní dolní", který nemá ani základní potřebné vybavení, natož takovou praxi jako veterináři v nemocnicích, kteří mají mnohem více případů. Pes prošel zbytečnou narkózou a já zbytečně vyhodila přes 5 000,- za ten jeho super zákrok.

http://www.karelerben.cz/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
http://www.karelerben.cz/

Přeji hodně štěstí!
Bohužel v mém okolí to takto u psů neprobíhalo a většina jich zemřela do 3 měsíců - na chemo jim selhal organismus, nebo to nezvládli psychicky - neustálé kontroly u veta, krev, léky ....
Takže pokud bych měla volit já, tak psa nechám být .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přeji hodně štěstí!
Bohužel v mém okolí to takto u psů neprobíhalo a většina jich zemřela do 3 měsíců - na chemo jim selhal organismus, nebo to nezvládli psychicky - neustálé kontroly u veta, krev, léky ....
Takže pokud bych měla volit já, tak psa nechám být .

Asi tak

Maťa

P.S. Pesovi zadavatelky taky přeji hodně šťastných a bezbolestných let

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přeji hodně štěstí!
Bohužel v mém okolí to takto u psů neprobíhalo a většina jich zemřela do 3 měsíců - na chemo jim selhal organismus, nebo to nezvládli psychicky - neustálé kontroly u veta, krev, léky ....
Takže pokud bych měla volit já, tak psa nechám být .

Přesně tak. A navíc co vím od lidí v mém okolí o tolika zbytečných vyšetřeních i operací a znám ceníky veterinárních klinik, raději pojedu do té jak říkáte - "horní dolní" a budu doufat že najdu lékaře který má rád zvířata.
Vašemu pejskovi samozřejmě přeji hodně štěstí a dlouhý život.

Kdo tady do koho rýpe? Je fajn, že zadavatelka napsala svoji zkušenost. Stejně tak napsali svoji zkušenost ostatní! Nikdo nepsal nic rýpavě, ani ošklivě, pouze VŠICHNI NAPSALI SVÉ ZKUŠENOSTI, či svých blízkých a známých A všichni zadavatelce a jejímu pejskovi moc přejeme, že chemka zabrala a pesan je o.k., a aby jim to vydrželo co nejdéle! Je na to jako něco špatnýho? Tže klid a nožky do tepla a sucha

Maťa

Nemyslím si, že ukapávám jed ... -to spíše vy a v každém tématu..
Psíčkovi zadavatelky přeji hodně sil a aby léčba pomohla. Bohužel zkušenosti z mého okolí jsou jiné - tragické. Za poslední rok takto odešli z mého okolí - od kamarádů a známých 4 psíčci ... rakovina je humus .

Ad vaše poznámka o ceně - vypovídá to o vás hodně .. hned vidět peníze ..

Bohužel, také ve svém okolí neznám jediný případ fungující chemoterapie. Záleží i na druhu rakoviny, co postihne, jak moc je to rozjeté.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak. A navíc co vím od lidí v mém okolí o tolika zbytečných vyšetřeních i operací a znám ceníky veterinárních klinik, raději pojedu do té jak říkáte - "horní dolní" a budu doufat že najdu lékaře který má rád zvířata.
Vašemu pejskovi samozřejmě přeji hodně štěstí a dlouhý život.

Nezlobte se, ale já už na "náhodu" u veterináře z horní dolní sázet nebudu.. Přišla jsem tak o dva kocoury (každý u jiného veta) a málem i o psa (opět jiný vet), nehledě na to, že kdybych veterináři nezaplatila opravdu zbytečných 5000,- + kontroly, byla bych na tom lépe... Nakonec mě ta "zbytečná" vyšetření stála stejnou částku jako špatná diagnóza a její řešení, to je to nejhorší když doufáte, že narazíte na dobrého... nakonec ve finále zaplatíte víc.. ani jedno z vyšetření nebylo zbytečné, dělala se endoskopie (tím se zjistilo co tam má a odebral se jeden na laborku, laborka - určení původu útvaru, potom zjištění typu nádoru, odběr krve a MDR1, když k tomu nebudu počítat tu endoskopii, která je spíše zákrok, veškerá vyšetření mě vyšla kolem nějakých cca 5-6tisíc). To je stejné jako u lidí, sama se sebou bych také nejela už jentak někam na blind, abych pak doufala, že onen lékař má svou práci rád, studoval pilně a nefláká se, ale to jsou mé zkušenosti a můj názor, nikomu ho nenutím...

A pro zbytek - děkujeme a je mi líto vašich pejsků, bohužel nepíšete u těch, kteří to nezvládli, zda se udělalo např. MDR1, mně toto vyšetření doporučila až stávající veterinářka (ten blb předtím, ani klinika kde dle mého nijak nepochybyli - nikdo to nenavrhl), psychicky je to opravdu náročné jak pro páníčka, tak pro zvíře - také ale záleží na tom, kde se to najde a další věc je, že naše paní doktorka má svou práci opravdu ráda a zvířata také, kromě Maylíka máme hromadu dalších zvířat a je to vet, kterému konečně důvěřuji a vím, že dělá maximum a ví co dělá. Vhodnou kůru mu vybírala skutečně dlouho - ovšem úměrně tomu, kolik nám zbývalo času, probírala jí i s dalšími veterináři včetně zahraničního.

Ano také to znamená omezení - zvířeti se tím vším snižuje imunita, nesmí se očkovat a ani nesmí mít velkou zátěž (my tím máme po táborech, plavání i lítání u koní)....

Přesto mi to všechno za to stojí a jsem šťastná, že tu se mnou je a tu chvilku na veterině vždy nějak přetrpíme, jen se zaklapnou dveře a je zase happy

přeju vám i pejskovi hodně ětěstí, přála bych vám to , neukapávám jed ,ale.....píšete jsou to 4měsíce, tahle doba v léčbě rakoviny neznamená vůbec nic ani u psů ani u lidí ,až napíšete je to několik let pak můžete říct že má pejsek vyhráno, tdc jenom víte že léčbu zatím snáší ,jak píšete o tom prednisonu můj pes na ěnm byl dva roky ,veterinář mě tenkrát řekl může vydržet dva měsíce nebo dva roky ,a trefil to

přeji hodně štěstí a napište jak to dopadlo, nechci vám brát iluze, ale na radování je dost brzy. Rakovina je svině a tak lehké to fakt není.

Já bych se ráda zeptala kolik pejskovi je let, ani mne moc nezajímá kolik peněz, protože naprosto " banální " torze mne před 3 roky vyšla na bratru 30 000. Neboli 20 000 operace a 8 000 čtyřdenní ubytování. Takže o penězích to nikdy nemůže - bohužel - být. Spíše jestli má cenu znepříjemňovat stáří . Na fotce vypadá mladý, ale to asi není vypovídající

Určitě o penězích to není. Já to vidím spíš tak, že psovi nikdo nedokáže vysvětlit proč ho zavřeli do klece a rozřezali, proč vůbec ho tam páníček nechal a proč ho trápí dalšími vyšetřeními. Torze a jiné řešitelné operace jsou jasné, tam je to nutné, ale u rakoviny je výsledek velmi nejistý, zvážila bych jestli vůbec psa trápit jen proto, aby ještě pár měsíců se mnou pobyl. Záleží i věku pejska.

Abych řekla pravdu, tak kdybych se rozhodovala o tom, jestli můj pes podstoupí nebo nepodstoupí chemoterapii, tak po přečtení zadavatelčiných příspěvků bych se rozhodla chemku nepodstupovat.

Ano, na jedné straně je zadavatelka ráda, že pejsek žije, ale... Sama mám australáka a nevím, jak šťastný by byl, kdyby musel skončit se vším, co miluje - plavání, aportování, skákání. A na druhá věc, co mě trochu zaráží je to, že pejsek je vlastně happy, když odejde z veteriny. Takže na té veterině happy není a s rakovinou tu veterinu navštíví dost často. Ta vyšetření pro něj musí být hrozně nepříjemná a stresující záležitost.

Své psy miluju a ze všehio nejvíce bych si přála, aby tu se mnou byli co nejdéle. Ale ne za každou cenu. I když vím, že by mi to trhalo srdce a bylo by to strašně těžké rozhodnutí, tak ne. Tohle bych svého psa nenechala podstoupit.

Každý to vidíme jinak a absolutně neodsuzuji zadavatelku, že to se psem podstupuje. Chápu i ty, kteří by chtěli pro psa udělat maximum a zdá se jim špatné, kdyby člověk tu léčbu nezkusil. Nikomu názor neberu, ale můj je zkrátka ten, že já bych do toho nešla.

Přesto zadavatelčine psovi přeji hodě sil a držím palečky, aby to pesan zvládnul.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přeji hodně štěstí!
Bohužel v mém okolí to takto u psů neprobíhalo a většina jich zemřela do 3 měsíců - na chemo jim selhal organismus, nebo to nezvládli psychicky - neustálé kontroly u veta, krev, léky ....
Takže pokud bych měla volit já, tak psa nechám být .

Nechci být pesimistická, ale zadavatelka píše, že to vše začalo před 4 měsíci!! kdy našli psovi bulku, pak chemoterapie, vpodstatě nelze vůbec říct, jak dlouho bude pejsek ještě vpohodě.....i když bych mu to samořejme ze srdce přála! ilona

můj názor je ten že chemoterapii moc psů nepodstoupilo , málokdo na to má peníze , málokdo na to má nervy ,hodně lidí by nechalo raději pejska uspat , u svého psa sama nevím jak bych postupovala já ,pro veterináře je to něco nového a rádi to vyzkouší , těžko říct jestli to k něčemu bude nebo nebude to ukáže čas . jinak můj příbuzný má stafbulíka ,před rokem a něco se mu udělal na ocasu ošklivá boule, byl to mastocyt nebo jak se to přesně jmenuje ,, rozhodovalo se utratit ,nechat žít ,nakonec psovi amputovali ocas ,žije ,zatím bez problémů a bez chemoterapie, jak dlouho to se uvidí. další známá má fenku , začala jí kulhat na nohu ,podle veterináře v ní má nádor , doporučil amputaci ,kamarádka jí to dělat nedala ,řekla že jí zatím nechá když to nepůjde dá jí utratit ,fena žije a běhá. v okolí neznám nikoho jehož pes by chemo podstoupil ,samotnou by mě velmi zajímal výsledek ,ne ted ale po pár letech, pak se může z jistotou říct jestli to k něčemu bylo nebo ne.

Já takového pejska znám. Též byl po chemoterapii okej, ale za devět měsíců umřel. Já osobně bych se taky rozhodovala s ohledem na věk psa a typ rakoviny.Rozum mi však říká, po té, co jsem viděla, vykašlat se na to.

já nevím, píšete tu všichni o prognózách, omezeních a tak, ale zeptám se těch, co museli dát kamarádovi tu poslední injekci - těšil se na ni některý? bral to jako úlevu od utrpení?
protože jsem už 4 psy nechávala utratit pro neřešitelný stav a utrpení, bolesti a i když to bylo po vyčerpání všech možností a z mého pohledu vysvobození od bolesti a utrpení, ani jeden pes nebral injekci klidně
měla jsem psa, kterému jsem sedícímu píchala sama do žíly, byl zvyklý, veterináře vítal vrcením ocasu, ale v ten osudný den, kdy už se nepostavil a jen zvracel a naříkal, tak se před poslední injekcí snažil odplazit pryč
fenka, která měla rakovinu a bolesti, že narážela do zdi hlavou, tak taky
všichni chtěli před smrtí uniknout a věděli to, že to není očkování, kalciovka ani nic jiného, ale opravdu jízdenka na druhý břeh
jasně, můj psychický stav byl hodně špatný a cítili to, ale proč se tak bránili smrti? já sama jsem jim to nechala udělat v podstatě proti své vůli, abych jim ulevila, ale udělala jsem dobře?
už zase se pomalu dohořívá jeden knot, 14 let a potíže, ale jsem na pochybách, pomoci, nebo ne? máte někdo zkušenost, že pes přijal v klidu smrtící injekci jako vysvobození?
nebo prostě v poslední fázi dávat léky proti bolesti a nechat to na přírodě?
zatím jsem vždy poskytla v dobré víře ukrácení utrpení, ale obávám se, že to nebylo to, co mí psi potřebovali, i v opravdu špatném stavu se smrti bránili do posledního dechu

z tohoto pohledu rozumím zadavatelce, když pes chce žít, třeba jen jednu jedinou hodinu, je pro něj 4 měsíce jako největší dar, co kdy dostal

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já nevím, píšete tu všichni o prognózách, omezeních a tak, ale zeptám se těch, co museli dát kamarádovi tu poslední injekci - těšil se na ni některý? bral to jako úlevu od utrpení?
protože jsem už 4 psy nechávala utratit pro neřešitelný stav a utrpení, bolesti a i když to bylo po vyčerpání všech možností a z mého pohledu vysvobození od bolesti a utrpení, ani jeden pes nebral injekci klidně
měla jsem psa, kterému jsem sedícímu píchala sama do žíly, byl zvyklý, veterináře vítal vrcením ocasu, ale v ten osudný den, kdy už se nepostavil a jen zvracel a naříkal, tak se před poslední injekcí snažil odplazit pryč
fenka, která měla rakovinu a bolesti, že narážela do zdi hlavou, tak taky
všichni chtěli před smrtí uniknout a věděli to, že to není očkování, kalciovka ani nic jiného, ale opravdu jízdenka na druhý břeh
jasně, můj psychický stav byl hodně špatný a cítili to, ale proč se tak bránili smrti? já sama jsem jim to nechala udělat v podstatě proti své vůli, abych jim ulevila, ale udělala jsem dobře?
už zase se pomalu dohořívá jeden knot, 14 let a potíže, ale jsem na pochybách, pomoci, nebo ne? máte někdo zkušenost, že pes přijal v klidu smrtící injekci jako vysvobození?
nebo prostě v poslední fázi dávat léky proti bolesti a nechat to na přírodě?
zatím jsem vždy poskytla v dobré víře ukrácení utrpení, ale obávám se, že to nebylo to, co mí psi potřebovali, i v opravdu špatném stavu se smrti bránili do posledního dechu

z tohoto pohledu rozumím zadavatelce, když pes chce žít, třeba jen jednu jedinou hodinu, je pro něj 4 měsíce jako největší dar, co kdy dostal

ano, mám 2 zkušenosti a v obou případech byl pes absolutně v pohodě do poslední chvíle, než mu vet píchl injekci. Narozdíl ode mne, takže to ze mě muselo být cítit na 100 honů, přesto bylo oba v klidu a ničemu se nebránili. Jeden byl psychicky úplně OK, jen prostě přestal chodil ( NO 14 let ), druhý 4 letý zdravý pes. Myslím si, že to pes nepozná.

a jestli se můžu zeptat, byl vet u vás doma, nebo jste jeli do ordinace? protože fakt ti mí se hrozně bránili a já teď nevím, co je nejlepší

nechávala sem již utratit několik psů , nevím jestli se dá říct že to pozná ,protože zdravý pes to nikdy nebyl ,vždycky to byl pes že utracení pro něj byla už jediná možnost, bylo mu prostě zle a podle toho se chovali, krom toho pes velice dobře vycítí vaši náladu ,poslední pes kterého jsme dávala uspat byl německý ovčák mého zemřelého strýce , měla sem ho u sebe na dožití ,utracen byl kvůli srdci ,injekci přijal naprosto klidně lehl si a zemřel, pes kterého jsem nechávala před ním byl můj vlastní , v autě se klepal a nechtěl ven přesto že jsme já nevěděla že jedem na utracení , doufala sem že mu ještě pomůžou , ani když veterinář dával narkozu kvůli vyšetření nevěděla sem že už bude za chvíli konec, takže ani nevím jestli to věděl ten pes, ti předchozí psi na tom taky byli špatně ,báli se protože jim bylo zle ,krom toho vycítili mojí náladu a jiné chování než když jdem na veterinu s něčím jiným psa ošetříme a přátelsky se vybavujeme a smějeme s veterinářem ,ten pes prostě vycítí že situace je jiná , bojí se spíš nezvyklých reakcí svého pána než smrti.

bylo to tak nějak obecně, kdo odpoví, mi pomůže
nevím, jestli je lepší to udělat, nebo neudělat, jestli na veterině, nebo doma...
protože mám víc psů a třeba když přijel vet k nám domů jednoho utratit, ten druhý, ač normálně se s ním vítá, tak zalezl a nešel chvíli najít a pak se šíleně třásl, normálně mu sedí na klíně a loudí sušenky ke kafi
chápu, že asi největší problém bude to moje chování, ale s tím teda nic neudělám
ale ten nápad s autem mi vnuknul myšlenku, dát něco na spaní do tlamičky doma, rozoučit se a pak jet na tu poslední injekci, o které nebude vědět, akorát musím sehnat řidiče, páč já bych nevyjela v tom stavu ani z vrat
děkuju

Já jsem tímto nelehkým obdobím též prošla. Moji fenečce byl v 5ti letech diagnostikován lymfom, postižena byla slezina i plíce, zduřené uzliny. Rakovinové buňky se již začaly objevovat v krvi. Začalo to tak nevinně, řidší stolice a výhřez sliznice konečníku. Vet naznal, že se jedná o kolitídu a předepsal nám doplňky stravy na úpravu stolice. Její stav se nelepšil, po měsíci skončila na onkologii na VFU v Brně a Vetcentrum Praha. Brala prednison, chemoterapie nám byla také nabídnuta ovšem s nejistým výsledkem a s tím, že by nemusela zvládnout první dávku. Dodnes si kladu otázku zda bylo moje rozhodnutí správné a chemo nepodstoupit. 13. 4. tohoto roku se její pozemská cesta uzavřela a byla sem to zase já kdo musel rozhodnout. Nechat ji dožít nebo ji ulehčit ? V předchozím příspěvku bylo psáno, že se pejsek snaží před injekcí utéct. Nic z toho já nezažila. Spíše mě u ní zarazila ta odevzdanost, ležela jen na boku jako kdyby tady už nebyla. V posledních dnech bylo pro nás bolestivé už i sedět o chůzi raději ani nepíšu. A její výraz ve tváři hovořil za vše.Přesto bylo hrozně těžké a bolestivé zavolat veterináře domů. Stále si člověk říká zda nemohl něco udělat jinak. Pořád to moc bolí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano, mám 2 zkušenosti a v obou případech byl pes absolutně v pohodě do poslední chvíle, než mu vet píchl injekci. Narozdíl ode mne, takže to ze mě muselo být cítit na 100 honů, přesto bylo oba v klidu a ničemu se nebránili. Jeden byl psychicky úplně OK, jen prostě přestal chodil ( NO 14 let ), druhý 4 letý zdravý pes. Myslím si, že to pes nepozná.

4 letý zdravý pes? proč? Ilona

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a jestli se můžu zeptat, byl vet u vás doma, nebo jste jeli do ordinace? protože fakt ti mí se hrozně bránili a já teď nevím, co je nejlepší

Já už taky musela dvakrát. První pes byl tak dlouho na prednizonu že už mu nešel vysadit. Tenkrát jsem ještě neměla informace o škodlivosti toho léku, co tak zázračně psům uleví, tak jsem prostě věřila vetovi.Strašně přibral a nakonec to nevydržela páteř. Nežral, nepil a měl velké bolesti. Jeli jsme do ordinace, nechal se pokojně položit na stůl a důvěřivě na mě koukal. Dostal injekci, zavřel oči a spal navěky. Myslím že pro něj to bylo vysvobození. Druhý měl rakovinu, dali mu naději max půl roku. Žil ale ještě bezproblémů 5 let. Pak přišly bolesti, tak jsme jeli na injekci. Vůbec nebál ani nebránil, myslím že psi to netuší. Vycítí jen Vaši nervozitu. Snažila jsem se být klidná a složila až když bylo po všem. Já si myslím že vždycky je to horší pro člověka, pes se bolesti bojí, nemyslím si že by chtěl s bolestmi žít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem tímto nelehkým obdobím též prošla. Moji fenečce byl v 5ti letech diagnostikován lymfom, postižena byla slezina i plíce, zduřené uzliny. Rakovinové buňky se již začaly objevovat v krvi. Začalo to tak nevinně, řidší stolice a výhřez sliznice konečníku. Vet naznal, že se jedná o kolitídu a předepsal nám doplňky stravy na úpravu stolice. Její stav se nelepšil, po měsíci skončila na onkologii na VFU v Brně a Vetcentrum Praha. Brala prednison, chemoterapie nám byla také nabídnuta ovšem s nejistým výsledkem a s tím, že by nemusela zvládnout první dávku. Dodnes si kladu otázku zda bylo moje rozhodnutí správné a chemo nepodstoupit. 13. 4. tohoto roku se její pozemská cesta uzavřela a byla sem to zase já kdo musel rozhodnout. Nechat ji dožít nebo ji ulehčit ? V předchozím příspěvku bylo psáno, že se pejsek snaží před injekcí utéct. Nic z toho já nezažila. Spíše mě u ní zarazila ta odevzdanost, ležela jen na boku jako kdyby tady už nebyla. V posledních dnech bylo pro nás bolestivé už i sedět o chůzi raději ani nepíšu. A její výraz ve tváři hovořil za vše.Přesto bylo hrozně těžké a bolestivé zavolat veterináře domů. Stále si člověk říká zda nemohl něco udělat jinak. Pořád to moc bolí.

Je mi to moc líto.... je šílený, i když odejde starý pesan, ale když odejde mladý, je to ještě smutnější
Tu otázku, zda člověk vše udělal správně a zda neěl něco udělat jinak, či zda udělal vše, si pokládá snad úplně každý majitel psa, i když byl pesan např. prolezlej rakovinou skrz naskrz a prostě se nic víc dělat nedalo.... ale ono kdo zažil i smrt lidí, nejbližších, cítí to samé a pokládá si tu stejnou otázku a má ty samé výčitky ohledně minulosti apod. Prostě to k té tragédii patří.... ale to přejde.... ostatně myslím, že každý milující majitel ( a také člověk ) tak nějak instinktivně pozná, zda to pesan už vzdal a opravdu nemůže dál, anebo byť fyzicky chátrá, stále duševně bojuje a nijak moc netrpí bolestí.... tže to rozhodnutí nechat ho uspat, nebo s ním bojovat dál, bývá obvykle správné

Mám fenku půl roku po operaci mastocytomu, bez chemky, tu jsem striktně zamítla, jen s přírodními preparáty, a zatím se nic nevrací. Ale chytla jsem to včas, krev i plíce a uzliny čisté. Přišla sice o část svalu, ale co už. Ovšem bohužel nás trápí její reakce na vnitřní stehy, tělo je nepřijalo a už 6 měsíců ji vylízají, praskně boulička, vyleze steh, díra se hojí a praskne dalších 5 a furt dokolečka dokola...a těch vnitřních stehů má x milion, ptž mastocytom byl jak chobotnice a je šitá ve třech vrstvách a navíc od kolene přes slabiny k páteři, tudíž je to furt namáhané.... ale pořád si říkám, že všecko lepší, než mastocytom. Bolesti žádné nemá, je hravá, žravá a šťastná, tak snad to zvládnem

Maťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi to moc líto.... je šílený, i když odejde starý pesan, ale když odejde mladý, je to ještě smutnější
Tu otázku, zda člověk vše udělal správně a zda neěl něco udělat jinak, či zda udělal vše, si pokládá snad úplně každý majitel psa, i když byl pesan např. prolezlej rakovinou skrz naskrz a prostě se nic víc dělat nedalo.... ale ono kdo zažil i smrt lidí, nejbližších, cítí to samé a pokládá si tu stejnou otázku a má ty samé výčitky ohledně minulosti apod. Prostě to k té tragédii patří.... ale to přejde.... ostatně myslím, že každý milující majitel ( a také člověk ) tak nějak instinktivně pozná, zda to pesan už vzdal a opravdu nemůže dál, anebo byť fyzicky chátrá, stále duševně bojuje a nijak moc netrpí bolestí.... tže to rozhodnutí nechat ho uspat, nebo s ním bojovat dál, bývá obvykle správné

Mám fenku půl roku po operaci mastocytomu, bez chemky, tu jsem striktně zamítla, jen s přírodními preparáty, a zatím se nic nevrací. Ale chytla jsem to včas, krev i plíce a uzliny čisté. Přišla sice o část svalu, ale co už. Ovšem bohužel nás trápí její reakce na vnitřní stehy, tělo je nepřijalo a už 6 měsíců ji vylízají, praskně boulička, vyleze steh, díra se hojí a praskne dalších 5 a furt dokolečka dokola...a těch vnitřních stehů má x milion, ptž mastocytom byl jak chobotnice a je šitá ve třech vrstvách a navíc od kolene přes slabiny k páteři, tudíž je to furt namáhané.... ale pořád si říkám, že všecko lepší, než mastocytom. Bolesti žádné nemá, je hravá, žravá a šťastná, tak snad to zvládnem

Maťa

Držím palce vám i všem ostatním pejskům a jejich páníkům aby z touto nemocí dokázali bojovat a hlavně ji porazit.
Také jsem k prednisonu přidávala přírodní preparáty. První čtyři měsíce nám bylo do zpěvu. Pak se vše zlomilo a lymfom začal prorůstat do kůže, měla ošklivé hematomy. Dostala dvě takzvané zachranné injekce po kterých se ji ulevilo. Utekl nám bohužel první měsíc kdy se léčila pro nemoc kterou neměla. A pro její nemoc bylo včasné zahájení té správné léčby rozhodující. Vše jsem konzultovala s onkology Brno - Praha. I ty vybojované čtyři měsíce od zahájení léčby prý jsou úspěch, kdyby se nedělalo nic tak jen 10 dnů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Držím palce vám i všem ostatním pejskům a jejich páníkům aby z touto nemocí dokázali bojovat a hlavně ji porazit.
Také jsem k prednisonu přidávala přírodní preparáty. První čtyři měsíce nám bylo do zpěvu. Pak se vše zlomilo a lymfom začal prorůstat do kůže, měla ošklivé hematomy. Dostala dvě takzvané zachranné injekce po kterých se ji ulevilo. Utekl nám bohužel první měsíc kdy se léčila pro nemoc kterou neměla. A pro její nemoc bylo včasné zahájení té správné léčby rozhodující. Vše jsem konzultovala s onkology Brno - Praha. I ty vybojované čtyři měsíce od zahájení léčby prý jsou úspěch, kdyby se nedělalo nic tak jen 10 dnů.

Moc děkuji! Fenka je rel. mladá ( 9 kg a 7 roků ) a kříženeček Nudle, nalezenec. Tak snad to zvládne. Ale už teďka má vyhráno. Každej den radosti bez bolestí se počítá
A ono ne vždy se na nádor přijde včas. Spíš se projeví příznaky, až už je pozdě. A ani člověk se preventivně nenechává vyšetřit na zcela vše každej půl rok, aby se včas odhalilo zlo, natož pesan.... a rakovina se bohužel obvykle "projeví" až tehdy, kdy už je v těle fest rozlezlá a usídlená A to tedy nejen u psů.... prostě to stojí za hááá...
Prednison osobně zamítám tak, jako chemku.... jen vyblokuje příznaky ( a dalších deset vedlejších přidá ) a nic neřeší... nejen já ( i mé okolí ) s ním mám jen negativní zkušenost. Spíš vždy ublížil, urychlil konec - a ne hezky, ptž je to sajrajt na entou, než aby pomohl Ničí tělo i duši. Raději krapet kratší život, ale hezkej a šťastnej, než trápení s Prednisonem, či chemkou.... ale jak říkám, toto je jen má zkušenost a názor ( i tedy některých mých přátel a známých ).

Tak všem, co bojují, držíme palce! A všem, co si tím zlem prošli a nevyhráli, hodně sil Holt ten život se někdy umí chovat hnusně.....

Maťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě o penězích to není. Já to vidím spíš tak, že psovi nikdo nedokáže vysvětlit proč ho zavřeli do klece a rozřezali, proč vůbec ho tam páníček nechal a proč ho trápí dalšími vyšetřeními. Torze a jiné řešitelné operace jsou jasné, tam je to nutné, ale u rakoviny je výsledek velmi nejistý, zvážila bych jestli vůbec psa trápit jen proto, aby ještě pár měsíců se mnou pobyl. Záleží i věku pejska.

Přesně tak. Pes tohle všechno chápe jinek, než člověk.
já vím, že svého psa bych neléčila a nechala ho na podpůrných prostředcích a není to o penězích. Je to o tom, že pes nechápe situaci jako my - lidé. On neví, že bude - možná - zase dobře, že se léčí. On cítí pouze to zlé a výsledek je tak nejistý Léčit jen protože je nějaká minimální naděje ... ne, raději užít si zbytek života a až to nepůjde, tak to důstojně ukončit.

Přesji at je psíčku zadavatelky co nejdéle dobře.

Tak zase popořadě, ti kteří měli nasazenou léčbu prednisonem na rakovinu - tady pozor, prednison proti rakovině působí asi tak cca 2 měsíce, potom může začít působit naprosto opačně! Takže pokud ho psíci brali delší dobu, je mi to líto, ale je to chyba veterináře

Ano, pes vyleze z veteriny a je šťastný, ale při návštěvách 1x za 7-14dní si myslím, že těch 10min při odběru krve se dá přežít, infuze máme venku a tam mu to nevadí a myslím, že 10min proti 7 dnům normální života nic není. Já mám třeba panickou hrůzu ze zubaře, když myslím panickou, tak nepřeháním.. Jen vejdu do čekárny, je mi zle od žaludku, začnu se klepat a než dojdu ke křeslu, jsem skoro na omdlení, ale znamená to, že si snad nechám úplně vypadat a zkazit zuby? Ne, a tak ho stále navštěvuji a upozorňuji, že strach přetrvává i po návštěvě nového zubaře a po 3 bezbolestných návštěvách...A zkuste mi v tomto stavu vysvětlit, že to časem bude OK nevysvětlíte...

Zuzana od aussíků, zase ta omezení neberte tak vážně, plavat může, jen nesmí už své oblíbené 2 hodinky a víc, tábor letos nesmíme, ve chvíli kdy vysadíme chemo, už to takový problém není. A i teď při chemo ho můžu zaměstnat na 20min až 2x denně, jinak žije normálním životem, užívá si s feňulí lítání po zahradě (pokud nejsou ta šílená vedra) a radostného prohánění koček.


Těm co si stěžují, že pes se na chemo dožil jen o 4, 9, 16 měsíců déle (je mi to líto), bych doporučila si srovnat v hlavě délku života psího a délku života lidského, každý rozumný vet Vám řekne, že u psů nejde o léčbu, ale o prodloužení života (moc lidí si to neuvědomuje) a také každý rozumný vet řekne, že to prodloužení může být o 2 měsíce, ale také třeba 4 roky.


K věku, jsou mu 4 roky - zase ale.... rakovina u mladých psů bývá mnohem agresivnější než u psů starších, takže já bych podpůrnou léčbu zvažovala i u staršího psíka.


V celém svém příspěvku jsem nepsala, že máme vyhráno, celý příspěvek byl určen hlavně pro ty, co váhají, kvůli reakci na chemo, aby alespoň zvážili udělat testy, včetně MDR1, nic víc, nic míň A i kdyby to bylo třeba 6 měsíců, já toho litovat nebudu a svého psa znám sama nejlépe, v tuhle chvíli jsem si jistá tím, že on má chuť a vůli žít. Krevní obrazy má stále dobré, neprojevuje žádnou bolest ani nechuť žít. Veterinářka je specialistka, takže při našich návštěvách se často v čekárně potkáme i s jinými onkologickými pacienty, zatím jsme potkali celkem 3 - starou boxerku, přes rok na chemo a dva mladší psíky, jeden tuším přes 3 roky na chemo a ten poslední teprve začínal. Všichni psíci vypadali "zdravě", ne nějak zdrchaně, znechuceně, či snad, že by neměli vůli žít.


K alternativní/podpůrné léčbě - vyzkoušeli jsme, byliny, čaje, ovoce, všechno k ho*nu, opět vyhozené peníze a výsledek žádný. Takže nevěřím, nevěřím na zázračné MMS, známá ho užívala k léčbě rodiny, několik měsíců potom, co jsme se o tom bavili jí jeden z rodičů umřel, na raka , ano farmaceutický průmysl je velký byznys a nepochybuji, že spousta léčiv je na tahání peněz, ale.... opět záleží dle mého i na lékaři/veterináři, který dannou léčbu zvolí, protože nic není černobílé


P.S.: toto jsou mé osobní názory, moje vlastní zkušenosti, nikomu je nenutím, ale také si nebudu příliš k srdci brát jiné názory Přeji všem hlavně zdravé zvířáky!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já nevím, píšete tu všichni o prognózách, omezeních a tak, ale zeptám se těch, co museli dát kamarádovi tu poslední injekci - těšil se na ni některý? bral to jako úlevu od utrpení?
protože jsem už 4 psy nechávala utratit pro neřešitelný stav a utrpení, bolesti a i když to bylo po vyčerpání všech možností a z mého pohledu vysvobození od bolesti a utrpení, ani jeden pes nebral injekci klidně
měla jsem psa, kterému jsem sedícímu píchala sama do žíly, byl zvyklý, veterináře vítal vrcením ocasu, ale v ten osudný den, kdy už se nepostavil a jen zvracel a naříkal, tak se před poslední injekcí snažil odplazit pryč
fenka, která měla rakovinu a bolesti, že narážela do zdi hlavou, tak taky
všichni chtěli před smrtí uniknout a věděli to, že to není očkování, kalciovka ani nic jiného, ale opravdu jízdenka na druhý břeh
jasně, můj psychický stav byl hodně špatný a cítili to, ale proč se tak bránili smrti? já sama jsem jim to nechala udělat v podstatě proti své vůli, abych jim ulevila, ale udělala jsem dobře?
už zase se pomalu dohořívá jeden knot, 14 let a potíže, ale jsem na pochybách, pomoci, nebo ne? máte někdo zkušenost, že pes přijal v klidu smrtící injekci jako vysvobození?
nebo prostě v poslední fázi dávat léky proti bolesti a nechat to na přírodě?
zatím jsem vždy poskytla v dobré víře ukrácení utrpení, ale obávám se, že to nebylo to, co mí psi potřebovali, i v opravdu špatném stavu se smrti bránili do posledního dechu

z tohoto pohledu rozumím zadavatelce, když pes chce žít, třeba jen jednu jedinou hodinu, je pro něj 4 měsíce jako největší dar, co kdy dostal

Jsem ráda, že alespoň někdo to vidí stejně jako já. Vašich psíků je mi líto

Já před šesti lety také musela nechat uspat 6ti letého ůžasného psa -ataxie- a za sebe můžu říct,že pes ačkoliv veta neměl rád tak ten den byl v naprosté pohodě-dokonce se zdálo,že veta rád vidí a že se těší....No byl to snad nejhorší zážitek v mém životě,myslím že i manžela,ale pes byl ok.
Letos naši nechali uspat 16ti letou fenku shi-tzu -ta mněla hrozný vítr z veta,ale ten den ne-taky byla klidná,odevzdaná.
K té rakovině-tuhle jsem četla,že i u psů výrazně pomáhá koloidní stříbro-aplikováno vnitřně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já nevím, píšete tu všichni o prognózách, omezeních a tak, ale zeptám se těch, co museli dát kamarádovi tu poslední injekci - těšil se na ni některý? bral to jako úlevu od utrpení?
protože jsem už 4 psy nechávala utratit pro neřešitelný stav a utrpení, bolesti a i když to bylo po vyčerpání všech možností a z mého pohledu vysvobození od bolesti a utrpení, ani jeden pes nebral injekci klidně
měla jsem psa, kterému jsem sedícímu píchala sama do žíly, byl zvyklý, veterináře vítal vrcením ocasu, ale v ten osudný den, kdy už se nepostavil a jen zvracel a naříkal, tak se před poslední injekcí snažil odplazit pryč
fenka, která měla rakovinu a bolesti, že narážela do zdi hlavou, tak taky
všichni chtěli před smrtí uniknout a věděli to, že to není očkování, kalciovka ani nic jiného, ale opravdu jízdenka na druhý břeh
jasně, můj psychický stav byl hodně špatný a cítili to, ale proč se tak bránili smrti? já sama jsem jim to nechala udělat v podstatě proti své vůli, abych jim ulevila, ale udělala jsem dobře?
už zase se pomalu dohořívá jeden knot, 14 let a potíže, ale jsem na pochybách, pomoci, nebo ne? máte někdo zkušenost, že pes přijal v klidu smrtící injekci jako vysvobození?
nebo prostě v poslední fázi dávat léky proti bolesti a nechat to na přírodě?
zatím jsem vždy poskytla v dobré víře ukrácení utrpení, ale obávám se, že to nebylo to, co mí psi potřebovali, i v opravdu špatném stavu se smrti bránili do posledního dechu

z tohoto pohledu rozumím zadavatelce, když pes chce žít, třeba jen jednu jedinou hodinu, je pro něj 4 měsíce jako největší dar, co kdy dostal

Ne, pes to nepozná, vy by jste v nemocnici poznala, že vám místo vitamínů, nebo očkování píchají poslední injekci? Pokud by vám to nikdo neřekl, tak asi ne. Pes reaguje na chování pána, pokud se páníček chová neobvikle, je hysterka, řve jak želva a psa lituje, tak pes samozřejmě vycítí, že je něco jinak a asi špatně, když se tedy páník tak chová. Už jsem byla u několika utracení, první co jsem majitelům říkala, bylo to aby se pokud to půjde uklidnili, pes musí vycítit jejich klid a přítomnost. Před pár měsíci jsme utráceli naší fenu (měla rakovinu), i když nám to rozloučení rvalo srdce, tak jsme to brali jako poslední hezkou věc co pro ní můžem udělat. Určitě bych byla ráda kdyby moji psi zemřeli ve vysokém věku a bezbolestně ve spánku, bohužel ne vždy to tak jde. A pak je to na majiteli aby poznal kdy je správný čas mu ukončit trápení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak zase popořadě, ti kteří měli nasazenou léčbu prednisonem na rakovinu - tady pozor, prednison proti rakovině působí asi tak cca 2 měsíce, potom může začít působit naprosto opačně! Takže pokud ho psíci brali delší dobu, je mi to líto, ale je to chyba veterináře

Ano, pes vyleze z veteriny a je šťastný, ale při návštěvách 1x za 7-14dní si myslím, že těch 10min při odběru krve se dá přežít, infuze máme venku a tam mu to nevadí a myslím, že 10min proti 7 dnům normální života nic není. Já mám třeba panickou hrůzu ze zubaře, když myslím panickou, tak nepřeháním.. Jen vejdu do čekárny, je mi zle od žaludku, začnu se klepat a než dojdu ke křeslu, jsem skoro na omdlení, ale znamená to, že si snad nechám úplně vypadat a zkazit zuby? Ne, a tak ho stále navštěvuji a upozorňuji, že strach přetrvává i po návštěvě nového zubaře a po 3 bezbolestných návštěvách...A zkuste mi v tomto stavu vysvětlit, že to časem bude OK nevysvětlíte...

Zuzana od aussíků, zase ta omezení neberte tak vážně, plavat může, jen nesmí už své oblíbené 2 hodinky a víc, tábor letos nesmíme, ve chvíli kdy vysadíme chemo, už to takový problém není. A i teď při chemo ho můžu zaměstnat na 20min až 2x denně, jinak žije normálním životem, užívá si s feňulí lítání po zahradě (pokud nejsou ta šílená vedra) a radostného prohánění koček.


Těm co si stěžují, že pes se na chemo dožil jen o 4, 9, 16 měsíců déle (je mi to líto), bych doporučila si srovnat v hlavě délku života psího a délku života lidského, každý rozumný vet Vám řekne, že u psů nejde o léčbu, ale o prodloužení života (moc lidí si to neuvědomuje) a také každý rozumný vet řekne, že to prodloužení může být o 2 měsíce, ale také třeba 4 roky.


K věku, jsou mu 4 roky - zase ale.... rakovina u mladých psů bývá mnohem agresivnější než u psů starších, takže já bych podpůrnou léčbu zvažovala i u staršího psíka.


V celém svém příspěvku jsem nepsala, že máme vyhráno, celý příspěvek byl určen hlavně pro ty, co váhají, kvůli reakci na chemo, aby alespoň zvážili udělat testy, včetně MDR1, nic víc, nic míň A i kdyby to bylo třeba 6 měsíců, já toho litovat nebudu a svého psa znám sama nejlépe, v tuhle chvíli jsem si jistá tím, že on má chuť a vůli žít. Krevní obrazy má stále dobré, neprojevuje žádnou bolest ani nechuť žít. Veterinářka je specialistka, takže při našich návštěvách se často v čekárně potkáme i s jinými onkologickými pacienty, zatím jsme potkali celkem 3 - starou boxerku, přes rok na chemo a dva mladší psíky, jeden tuším přes 3 roky na chemo a ten poslední teprve začínal. Všichni psíci vypadali "zdravě", ne nějak zdrchaně, znechuceně, či snad, že by neměli vůli žít.


K alternativní/podpůrné léčbě - vyzkoušeli jsme, byliny, čaje, ovoce, všechno k ho*nu, opět vyhozené peníze a výsledek žádný. Takže nevěřím, nevěřím na zázračné MMS, známá ho užívala k léčbě rodiny, několik měsíců potom, co jsme se o tom bavili jí jeden z rodičů umřel, na raka , ano farmaceutický průmysl je velký byznys a nepochybuji, že spousta léčiv je na tahání peněz, ale.... opět záleží dle mého i na lékaři/veterináři, který dannou léčbu zvolí, protože nic není černobílé


P.S.: toto jsou mé osobní názory, moje vlastní zkušenosti, nikomu je nenutím, ale také si nebudu příliš k srdci brát jiné názory Přeji všem hlavně zdravé zvířáky!

Děkuji za tyto informace. snad je nikdy nebudeme potřebovat, ale člověk bohužel NIKDY neví
Bratr mého psa zemřel nedávno , měl rakovinu a zemřel ne na nic, ale díky léčbě Proto se o tohle téma zajímám a musím říci, že mám názor, že na 90 % bych neléčila.. Snad to nebudu muset rozhodovat .
Vašemu psíčkovi přeji hodně sil a dnů, týdnů, měsíců a snad i let spokojeného života!
Čtu vaše komentáře i jinde a přijdete mi jako rozumná ženská. Držím vám palce!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji za tyto informace. snad je nikdy nebudeme potřebovat, ale člověk bohužel NIKDY neví
Bratr mého psa zemřel nedávno , měl rakovinu a zemřel ne na nic, ale díky léčbě Proto se o tohle téma zajímám a musím říci, že mám názor, že na 90 % bych neléčila.. Snad to nebudu muset rozhodovat .
Vašemu psíčkovi přeji hodně sil a dnů, týdnů, měsíců a snad i let spokojeného života!
Čtu vaše komentáře i jinde a přijdete mi jako rozumná ženská. Držím vám palce!

Byla jsem dlouho proti chemo, jak jsem psala, polovina lidí radila jít do toho, druhá polovina opak. Bohužel když přišlo období, kdy se začal rapidně zhoršovat a veterinářka mi hrozila 14ti dny života maximálně, došlo mi, jak moc pro mě znamená - aby ne, 1. vytoužený pes, domů ho propašovat byl nadlidský úkol a rodiče byli pěkně dlouho proti, jenže to už jsem měla zaplacenou zálohu a byla ochotná jít přes mrtvoly . Teď máme s přítelem víc psů (teda celkově dost zvířat), sem tam mi ještě něco přijde do dočasky, ale nikdy mi žádný tvor nepřirostl k srdci tak jako on. Myslela jsem si, jak už jsem s tím vším smířená a tím nejhorším jsem si prošla. Bohužel, nesmířila. Rozhodla jsem se v šoku. Nelituju. Nikde zde nepíšu, že máme vyhráno, to si ani nemyslím. Ale teď je vše prostě v pořádku a i když za měsíc může být hůř, tak žijeme dneškem. Až uvidím, že se trápí, nebo přestane chemo snášet, nebudu to prodlužovat, ale pořád si myslím, že i jemu to za těch 10min "utrpení" stojí. V tuhle chvíli se mu neděje nic, kromě jednoho vpichu, ze kterého se odebere krev a pak se nasadí infuze. Injekce ani infuze jako taková mu problém nedělá, vadí mu to místo. Proto ty infuze děláme venku. On si to tam prospí, nebo sleduje kolemjdoucí psiska. Zrhuba hodinku až 2 je unavený, ale nijak dramaticky, s radostí vyskočí do auta, vezme si hračku a jen si poklimbává.


To je mi líto . Jen si pořád myslím, že je to strašlivě individuální - záleží na danném jedinci (Maylo i přes barvu nikdy s ničím jiným než očkováním na veterině prostě nebyl, zdravý jak řípa), na druhu rakoviny a také na veterináři (třeba to MDR1 je zde hodně důležité), jakou zvolí léčbu a kůru. Mě například veterinářka i informovala o tom, jak dlouho se má užívat prednison, s tím, že později může prý působit právě opačně, než v prvních 2 měsících.


No a rozumná ženská...? Děkuji, ale vzhledem k věku i své povaze jsem někdy v diskuzích ostřejší, umím si až příliš zarytě trvat na svém a když se v diskuzi rozohním, to je také něco. Navíc se přiznávám, že připustit něčí pravdu je pro mě velký problém Ale lepší se to, třeba až mi bude 30-40, budu o něco rozumnější.

Moc děkujeme, já přeji hlavně zdraví, ať nic takového nikdy u nikoho nemusíte řešit, to je nejdůležitější

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Byla jsem dlouho proti chemo, jak jsem psala, polovina lidí radila jít do toho, druhá polovina opak. Bohužel když přišlo období, kdy se začal rapidně zhoršovat a veterinářka mi hrozila 14ti dny života maximálně, došlo mi, jak moc pro mě znamená - aby ne, 1. vytoužený pes, domů ho propašovat byl nadlidský úkol a rodiče byli pěkně dlouho proti, jenže to už jsem měla zaplacenou zálohu a byla ochotná jít přes mrtvoly . Teď máme s přítelem víc psů (teda celkově dost zvířat), sem tam mi ještě něco přijde do dočasky, ale nikdy mi žádný tvor nepřirostl k srdci tak jako on. Myslela jsem si, jak už jsem s tím vším smířená a tím nejhorším jsem si prošla. Bohužel, nesmířila. Rozhodla jsem se v šoku. Nelituju. Nikde zde nepíšu, že máme vyhráno, to si ani nemyslím. Ale teď je vše prostě v pořádku a i když za měsíc může být hůř, tak žijeme dneškem. Až uvidím, že se trápí, nebo přestane chemo snášet, nebudu to prodlužovat, ale pořád si myslím, že i jemu to za těch 10min "utrpení" stojí. V tuhle chvíli se mu neděje nic, kromě jednoho vpichu, ze kterého se odebere krev a pak se nasadí infuze. Injekce ani infuze jako taková mu problém nedělá, vadí mu to místo. Proto ty infuze děláme venku. On si to tam prospí, nebo sleduje kolemjdoucí psiska. Zrhuba hodinku až 2 je unavený, ale nijak dramaticky, s radostí vyskočí do auta, vezme si hračku a jen si poklimbává.


To je mi líto . Jen si pořád myslím, že je to strašlivě individuální - záleží na danném jedinci (Maylo i přes barvu nikdy s ničím jiným než očkováním na veterině prostě nebyl, zdravý jak řípa), na druhu rakoviny a také na veterináři (třeba to MDR1 je zde hodně důležité), jakou zvolí léčbu a kůru. Mě například veterinářka i informovala o tom, jak dlouho se má užívat prednison, s tím, že později může prý působit právě opačně, než v prvních 2 měsících.


No a rozumná ženská...? Děkuji, ale vzhledem k věku i své povaze jsem někdy v diskuzích ostřejší, umím si až příliš zarytě trvat na svém a když se v diskuzi rozohním, to je také něco. Navíc se přiznávám, že připustit něčí pravdu je pro mě velký problém Ale lepší se to, třeba až mi bude 30-40, budu o něco rozumnější.

Moc děkujeme, já přeji hlavně zdraví, ať nic takového nikdy u nikoho nemusíte řešit, to je nejdůležitější

Děkuji za přání.
Bohužel musím řešit u jednoho psa také zdravotní potíže a to velké, ale zatím se kluk drží a my se snažímu mu udělat krásný zbytek života i s tím, co mu je . Naštěstí máme kolem sebe rozumné lidi , kteří mají mozek v hlavě a dokáží se malinko přizpůsobit, když nás třeba potkají venku a tím může náš pes žít poměrně v klidu a pohodě ( má zájem si čuchat, vyvenčit se a vyjímečně se pozdravit s fenečkou,a le to je celé )

K těm debatám, někdy je to rozohnění potřeba, taky to umím, jsem cholerik a za svou pravdou si stojím, ne jsem k ní pověčinou musela dojít časem a zkušenostmi. Já budu mít 30 za pár měsíců a opravdu se v tomto nehodlám měnit

dobry den, ak by ste sem este nahodou pozreli, neposlali by ste mi nejake foto vasho hafana. velmi je pekny , moj mail: levicek771@azet.sk dakujem

Dobrý den prosím vás kolik bylo vašemu pejskovi můj pejsek má 12 let a má ten velký útvar v konečníku a taky mu řekla krev ale neměl to vyhřezlé zjistily nám lymfom s bílýma krvinkama. Léčba chemoterapie a mám strach aby mu nebylo zle z toho a hlavně finančně sem dobojovala :( děkuji za radu.