Útulek jako noční můra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A dál?
Pokud si nevymýšlíte, co s tím hodláte dělat? Kam jste už psala, kam telefonovala,,........?

Problem s brnenskym utulkem Kocianka je dlouholety a vecny... A bylo uz mnoho lidi, kteri meli podobne otresne zazitky. A bylo mnoho lidi, co se "pokouseli" neco delat... Jenze vsichni dojeli na to same - psu je na Kociance narvano okolo tisicovky. Ani ochranci zvirat a ani mesto s tim nemohou udelat vubec nic, protoze bud vsechna zvirata odeberou (a utrati!), nebo je nemaji kam dat...

Cekalo se , ze situaci vyresi novy utulek mestske policie, ten funguje relativne dobre, nicmene odmitaji brat psy "nad kapacitu".

Pokud vim, mesto odebralo veskere financovani Kociance, coz vsak situaci v utulku jen zhorsilo - snad je lepe nepatrat, co tam psi zerou, zerou-li neco vubec...

Prave kvuli neskutecnemu poctu zvirat v utulku Kocianka prezivajicich s tim proste nikdo nic delat nechce. Ani krajska sprava, hygiena, mesto, policie, ochranci zvirat... Zda se, ze tato situace je opravdu neresitelna - jediny zpusob je postupne umistovat psy do rodin, coz je ale vecny problem u jakehokoliv utulku...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Problem s brnenskym utulkem Kocianka je dlouholety a vecny... A bylo uz mnoho lidi, kteri meli podobne otresne zazitky. A bylo mnoho lidi, co se "pokouseli" neco delat... Jenze vsichni dojeli na to same - psu je na Kociance narvano okolo tisicovky. Ani ochranci zvirat a ani mesto s tim nemohou udelat vubec nic, protoze bud vsechna zvirata odeberou (a utrati!), nebo je nemaji kam dat...

Cekalo se , ze situaci vyresi novy utulek mestske policie, ten funguje relativne dobre, nicmene odmitaji brat psy "nad kapacitu".

Pokud vim, mesto odebralo veskere financovani Kociance, coz vsak situaci v utulku jen zhorsilo - snad je lepe nepatrat, co tam psi zerou, zerou-li neco vubec...

Prave kvuli neskutecnemu poctu zvirat v utulku Kocianka prezivajicich s tim proste nikdo nic delat nechce. Ani krajska sprava, hygiena, mesto, policie, ochranci zvirat... Zda se, ze tato situace je opravdu neresitelna - jediny zpusob je postupne umistovat psy do rodin, coz je ale vecny problem u jakehokoliv utulku...

Promiňte mi následující slova: "Tak to je teda pěkně v PRDELI!"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Problem s brnenskym utulkem Kocianka je dlouholety a vecny... A bylo uz mnoho lidi, kteri meli podobne otresne zazitky. A bylo mnoho lidi, co se "pokouseli" neco delat... Jenze vsichni dojeli na to same - psu je na Kociance narvano okolo tisicovky. Ani ochranci zvirat a ani mesto s tim nemohou udelat vubec nic, protoze bud vsechna zvirata odeberou (a utrati!), nebo je nemaji kam dat...

Cekalo se , ze situaci vyresi novy utulek mestske policie, ten funguje relativne dobre, nicmene odmitaji brat psy "nad kapacitu".

Pokud vim, mesto odebralo veskere financovani Kociance, coz vsak situaci v utulku jen zhorsilo - snad je lepe nepatrat, co tam psi zerou, zerou-li neco vubec...

Prave kvuli neskutecnemu poctu zvirat v utulku Kocianka prezivajicich s tim proste nikdo nic delat nechce. Ani krajska sprava, hygiena, mesto, policie, ochranci zvirat... Zda se, ze tato situace je opravdu neresitelna - jediny zpusob je postupne umistovat psy do rodin, coz je ale vecny problem u jakehokoliv utulku...

nebo psy nechat odejit do psiho nebicka a kocianku zrusit, zborit, vyhodit do povetri... joooo kdyby to tak slo..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Problem s brnenskym utulkem Kocianka je dlouholety a vecny... A bylo uz mnoho lidi, kteri meli podobne otresne zazitky. A bylo mnoho lidi, co se "pokouseli" neco delat... Jenze vsichni dojeli na to same - psu je na Kociance narvano okolo tisicovky. Ani ochranci zvirat a ani mesto s tim nemohou udelat vubec nic, protoze bud vsechna zvirata odeberou (a utrati!), nebo je nemaji kam dat...

Cekalo se , ze situaci vyresi novy utulek mestske policie, ten funguje relativne dobre, nicmene odmitaji brat psy "nad kapacitu".

Pokud vim, mesto odebralo veskere financovani Kociance, coz vsak situaci v utulku jen zhorsilo - snad je lepe nepatrat, co tam psi zerou, zerou-li neco vubec...

Prave kvuli neskutecnemu poctu zvirat v utulku Kocianka prezivajicich s tim proste nikdo nic delat nechce. Ani krajska sprava, hygiena, mesto, policie, ochranci zvirat... Zda se, ze tato situace je opravdu neresitelna - jediny zpusob je postupne umistovat psy do rodin, coz je ale vecny problem u jakehokoliv utulku...

Tak ať je utratí! Zdá se Vám to kruté, předpokládám. Ale smrt je milosrdná a nepřicházely by na svět další desítky nešťastných zvířat, která se narodí jen pro utrpení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak ať je utratí! Zdá se Vám to kruté, předpokládám. Ale smrt je milosrdná a nepřicházely by na svět další desítky nešťastných zvířat, která se narodí jen pro utrpení.

Jenze - kdo si vezme na krk tak "popularni" opatreni jako je utratit tisicovku psu? Kdo rozhodne, ktery z nich ma jeste sanci, ktery z nich je na tom dobre, a ktereho dat utratit? Dat utratit vsechny? I kdyz je mezi nimi par psu (jako treba vyse uvedeny pripad biglika), kteri opravdu meli jen tu smulu, ze se zabehli nekde pobliz?

Dokonce prestoze i ja si myslim, ze pro spoustu tamejsich psu by to bylo spis vysvobozeni, tak jako jednorazove a pausalni reseni to proste takhle udelat nejde.

Nemluve o tom, ze z Kocianky znam par stastlivcu, kteri meli to stesti a dostali se do rukou super panikum - ted jsou z nich hvezdy dogtrekkingu nebo agility...

Je to tezke - ja bych o zivote a smrti kohokoliv nerada rozhodovala. A byt takovym soudcem bych ani nedokazala. Nejspis by to chtelo komisi z veterinaru a etologu a brat jednoho psa po druhem, ktery je na tom jakztakz, ktereho nema smysl drzet pri zivote... Ale i kdyby jich zustalo par stovek, co proste na tom (zatim) dobre jsou, KAM S NIMI? A z druhe strany - kdo zaplati tolik eutanazii, tolik kadaveru?

Zadne reseni neni jednoduche a abych se priznala, tohle je poprve v zivote, co mam pocit, ze se neda opravdu delat nic, nez busit na vrata ochrancum a mestu a rvat po nich, at s tim neco delaji - zrejme je natlak verejnosti porad jeste maly..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenze - kdo si vezme na krk tak "popularni" opatreni jako je utratit tisicovku psu? Kdo rozhodne, ktery z nich ma jeste sanci, ktery z nich je na tom dobre, a ktereho dat utratit? Dat utratit vsechny? I kdyz je mezi nimi par psu (jako treba vyse uvedeny pripad biglika), kteri opravdu meli jen tu smulu, ze se zabehli nekde pobliz?

Dokonce prestoze i ja si myslim, ze pro spoustu tamejsich psu by to bylo spis vysvobozeni, tak jako jednorazove a pausalni reseni to proste takhle udelat nejde.

Nemluve o tom, ze z Kocianky znam par stastlivcu, kteri meli to stesti a dostali se do rukou super panikum - ted jsou z nich hvezdy dogtrekkingu nebo agility...

Je to tezke - ja bych o zivote a smrti kohokoliv nerada rozhodovala. A byt takovym soudcem bych ani nedokazala. Nejspis by to chtelo komisi z veterinaru a etologu a brat jednoho psa po druhem, ktery je na tom jakztakz, ktereho nema smysl drzet pri zivote... Ale i kdyby jich zustalo par stovek, co proste na tom (zatim) dobre jsou, KAM S NIMI? A z druhe strany - kdo zaplati tolik eutanazii, tolik kadaveru?

Zadne reseni neni jednoduche a abych se priznala, tohle je poprve v zivote, co mam pocit, ze se neda opravdu delat nic, nez busit na vrata ochrancum a mestu a rvat po nich, at s tim neco delaji - zrejme je natlak verejnosti porad jeste maly..

KDO? No přece město Brno. Je to jeho ostuda!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

nerikejte mi, ze kdyz odmitaji vydat psa puvodnimu majiteli, ze nejde poslat na ne policii. Pokud maji nejaky dukaz, ze je pes jejich (coz pokud ma znamku tak maji), tak jim ho musi vydat.

Jinak s tim utracenim to neni jen tak. Vzpomente si na to, jak na Nove ukazovali tech dvacet psu, utracenych taky protoze je nemeli kam dat. Jaky z toho byl humbuk. Ted je tam skoro 30x vice psu. Tohle si na triko nikdo neveme.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
KDO? No přece město Brno. Je to jeho ostuda!!!

Mesto Brno se od Kocinaky distancuje jakozto od soukromeho utulku. Mesto provozuje novy utulek mestske policie, Kocianku prestalo financovat a dal se o to nehodla zajimat...
Je na volicich neco s tim delat, ale problematiku Kocianky nikdo ve volebnim programu neresi...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nerikejte mi, ze kdyz odmitaji vydat psa puvodnimu majiteli, ze nejde poslat na ne policii. Pokud maji nejaky dukaz, ze je pes jejich (coz pokud ma znamku tak maji), tak jim ho musi vydat.

Jinak s tim utracenim to neni jen tak. Vzpomente si na to, jak na Nove ukazovali tech dvacet psu, utracenych taky protoze je nemeli kam dat. Jaky z toho byl humbuk. Ted je tam skoro 30x vice psu. Tohle si na triko nikdo neveme.

Docela by mě zajímalo,jakým způsobem majitel útulku shání peníze na provoz.Já jsem do dneška o jeho problémech nevěděla,nikde jsem o tom nečetla.Do té problematiky nevidím,ale asi bych jako majitelka neuklízela výkali po psech,ale obíhala sponzory z řad umělců a zámožných podnikatelů a sháněla peníze,oslovila bych lidi v tisku.Pořád je mezi námi dost těch,kteří by byli ochotni pomoci,jen vědět,že toho nebude zneužito.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

Paní Hermanová je pěná p***a!!! Znám, vím...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Docela by mě zajímalo,jakým způsobem majitel útulku shání peníze na provoz.Já jsem do dneška o jeho problémech nevěděla,nikde jsem o tom nečetla.Do té problematiky nevidím,ale asi bych jako majitelka neuklízela výkali po psech,ale obíhala sponzory z řad umělců a zámožných podnikatelů a sháněla peníze,oslovila bych lidi v tisku.Pořád je mezi námi dost těch,kteří by byli ochotni pomoci,jen vědět,že toho nebude zneužito.

žebráním - všude možně včetně institucí...vím o tom, že se na Kociánku dávají pejskům např. vyřazené peřiny nebo matrace z infekčního oddělení nemocnice

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Paní Hermanová je pěná p***a!!! Znám, vím...

ono se staci podivat na jejich stranky, jake psy nabizeji, jiste se snazili zapusobit co nejlepsim dojmem, tak dali na stranky elitu, presto jsou to neuveritelne spinavi, vyhubli, vydeseni a nemocni psi

Interpespenzion na Kociánce v Brně je ostudou celé civilizované Evropy. O jeho pozadí, historii a lidech (nejen) s tímto útulkem spojenými je tento článek. Prezentované materiály jsou výsledkem jedné z nejnáročnějších rešeršních akcí ohz Brno a Prostějov. Žijeme v demokratickém státu nebo v Kocourkově?

Článek vyšel ve Zpravodaji ohz č. 7

Na první pohled může následující text vypadat jako snůška neskutečných, absurdních tvrzení o lidech, veřejně se prezentujících jako ochránci zvířat. Bohužel při bližším přezkoumání námi nabízených faktů musí v každém racionálně uvažujícím čtenáři zahlodat červík pochybností. Ochranu zvířat v ČR nedělají vždy lidé z nezištné pomoci zvířatům, ale kvůli něčemu zcela jinému. Takovým odstrašujícím a v celé civilizované Evropě naprosto ojedinělým případem je Interpespenzion na Kociánce v Brně, jež je trnem v oku tisícům lidí. Navzdory letitým protestům, stížnostem a podnětům nikdo ze zodpovědných doposud nic nepodniknul k nápravě věcí, jež se v tomto "útulku" odehrávají.

Nebudeme se zabývat jen tímto útulkem, zabrousíme i do historie ochrany zvířat v ČR. Chtěli bychom totiž všem čtenářům přiblížit věci dávno zapomenuté, ale pro současnost naprosto klíčové. Jen tak lze pochopit, proč jsou ty nejzávažnější prohřešky vůči zvířatům v naší republice víceméně tolerovány nebo považovány za "normální".

Redakce Zpravodaje ohz v tomto článku z větší části informace pouze zprostředkovává - v žádném případě si neklademe za cíl nikoho zdiskreditovat nebo urazit. Námi prezentované informace pochází od dlouholetých ochránců zvířat, zabývajících se níže uvedenými případy, bývalých zaměstnanců Interpespenzionu, z písemných materiálů získaných ohz Brno a rešeršním týmem. Dlouholetými ochránci zvířat jsme byli požádáni ke zpracování a zveřejnění tohoto materiálu, protože si již sami neví rady, jak postupovat dále. Jména svědků všech událostí jsou ohz známa; z důvodu jejich ochrany je nezveřejňujeme.

Interpespenzion na Kociánce, největší psí útulek v České republice, patří pod společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o.", založenou v roce 1991 Ivanou Hermanovou, MVDr. Josefem Kučerou a Marcelou Lund, nynější ředitelkou "Nadace na ochranu zvířat". Je zajímavé, že společnost "S. O. S zvířatům, s. r. o." fungovala i za totalitního režimu, Hermanová měla údajně kontakty na Jakeše, zaštiťujícího údajně provoz této společnosti. MVDr. Josef Kučera později z této společnosti kvůli osobním důvodům vystoupil a v následujících letech se zde prostřídalo několik veterinářů. Marcela Lund podle neověřených informací s tímto útulkem nyní spolupráci přerušila. Zástupkyně ředitelky Nadace na ochranu zvířat, Romana Šonková, se od problematického fungování útulku distancuje.

Společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o." zajišťovala také, mimo jiné, provoz odchytové stanice. Činnost odchytové stanice byla za přispění Magistrátu města Brna a Městské veterinární správy svěřena místo do rukou ochránců zvířat tomuto soukromému subjektu a později, když se začaly objevovat nesrovnalosti v účetnictví a odmítání odchytu koček od Hermanové, firmě F. A. D. Forejtek. Licenci k provádění odchytu však získala později znovu. Navzdory mohutným dotacím (řádově statisícové) od města Brna bylo se psy při odchytu zacházeno neodborně, zvířata špatně ošetřována, trpěla podvýživou nebo v mrazech hynula. Byla totiž umisťována v naprosto nevyhovujících podmínkách (drátěné ptačí voliéry) a vystavena mrazu v nezateplených dřevěných, případně překližkových boudách.

Podle vyjádření zástupců Městské veterinární správy k žádnému týrání psů nedocházelo a nikdo ze zodpovědných neměl snahu situaci urychleně řešit. Navzdory očitým svědkům si ochránci údajně vymýšlejí. ohz mají k dispozici protokoly z veterinárního vyšetření provedeného na soukromou žádost ochránců, které zcela jasně dokazuje, že zdravotní problémy psů umístěných v odchytové stanici výše uvedené společnosti byly způsobeny prochlazením a nedostatečným příjmem krmiva. Vyšetření vyžádané Městskou veterinární správou Brno však nic takového ale neprokázalo.

Samotný Interpespenzion je pravým opakem psího a kočičího útulku. Zatímco se všechny ostatní útulky snaží zajistit pro své zvířecí svěřence přechodná nebo trvalá místa pobytu zvířat, o zvířata podle možností dobře pečují a poskytují jim péči, v Interpespenzionu je tomu jinak. Zástupci útulku vykazují více než podivné znaky chování vůči návštěvníkům i zvířatům. Bylo mimo jiné zjištěno, že chybí věrohodná evidence zvířat, jejich počet neodpovídá dokladům a nelze tak prokázat například jejich vakcinaci. Rovněž docházelo k administrativní manipulaci s počtem zvířat. Při kontrolách byly zjištěny nesrovnalosti (rok 1998) v účetnictví - zejména účtování nákladů městu za neexistující odchyt a karanténu koček.

Státní veterinární ústav v Brně dostal z tohoto útulku několik desítek uhynulých psů a veterináři se jen podivovali nad zdravotním stavem uhynulých zvířat. Jejich pitvy prokazují, že trpěla rozličnými chorobami, například nebezpečnou psinkou, parvovirózou, srst byla plná parazitů a některá zvířata vykazovala podvyživenost. Někdy veterináři dostávají z Kociánky psy v takovém pokročilém stadiu rozkladu, že ani není možno zjistit, kolik zvířat vlastně v igelitovém pytli bylo. Zachovalejší zvířata rovněž vykazovala známky ohryzání - podle veterinářů to mohli způsobit jednak ostatní psi, ale i krysy nebo jiní hlodavci. Na pozemek neprodyšně uzavřeného útulku majitelka nikoho nepouští z důvodu "stavebních úprav" a nikdo nemá přehled nad tím, co se uvnitř děje (listina upozorňující na stavební úpravy je na vchodu do tohoto útulku již roky, aniž by se zde něco dělo). V současnosti zde zaměstnává pouze Ukrajince a blízké osoby ze své rodiny. Ani zájemci o psa si nemohou zvíře vybrat osobně, jen s pomocí fotoalba. Majitelka toto ospravedlňuje "provozními důvody" a "ohledem na klid zvířat". Kdo se jenom k Interpespenzionu přiblížil, může dosvědčit, že se tu ozývá neustálé hlasité štěkání, takže o nějakém klidu zvířat tu nemůže být ani řeč. Ještě více zarážející je jednání majitelky tohoto útulku s návštěvníky. V Brně totiž za záhadných okolností majitelům mizí psi a jejich první kroky vedou na Kociánku - je to totiž jediné místo, kde se odchycená zvířata shromažďují.

Každý běžný útulek má snahu také propagovat kastraci psů i koček, stejně jako zabraňovat vzájemnému množení zvířat ve svém objektu. Interpespenzion je pravým opakem: psi zde volně pobíhají (zdraví mezi nemocnými), žerou z jednoho pytle a uprostřed dvora se hromadí jejich společné výkaly. Všechna zvířata se mezi sebou volně páří, což dokresluje mimo jiné také řada uhynulých křížených štěňat zaslaných do Státního veterinárního ústavu v Brně. Ve skutečnosti totiž tento útulek není útulkem, nýbrž chovatelskou stanicí, sama Hermanová se prohlásila za chovatelku, nikoliv ochránkyni zvířat. Tento "útulek" má evidentní zájem na co největším množení zvířat. Jedna bývalá zaměstnankyně se v tomto útulku dostala do jedné z místností, kde nikdo, s výjimkou vedení, nemá přístup, a byla svědkem řady klecí s těhotnými fenkami a fenkami rodícími štěňata. Výkaly i moč zvířat z horních klecí propadávaly skrze klece dolů, čímž znečišťovaly zvířata.

Pokud by se všechna zvířata množila za účelem umisťování ke všem lidem chtivých psa nebo kočičky, jak tvrdí Hermanová (což je nelogické tvrzení), Brno, ale i zbytek České republiky by byl zaplaven zvířaty. Ve skutečnosti je však v Brně mezi lidmi pouze mizivé procento zvířat z tohoto "útulku". Majitelka navíc zvířata dává (pokud zvíře dá - v mnoha případech nechce žádné zvíře nikomu vydat) komukoliv, i různým nevěrohodným "typům". Nezajímavým faktem je také drastické nucení nových majitelů zvířete, pod pohrůžkou odebrání zvířete, k návštěvám pouze určitého veterináře.

Musíme se tedy ptát: proč se v tomto útulku ve velkém stylu množí zvířata? Proč je tak málo zvířat z Kociánky umístěno v Brně u majitelů? O množení zvířat pro chovatelské účely zde nemůže být ani řeč, protože čistokrevná zvířata jsou v tomto útulku výjimkou (psi se množí všichni se všemi). Posoudíme-li nashromážděné výpovědi, různá svědectví a naše důkazy, zvířata se zde množí zejména za účelem jejich dalšího prodeje. Hermanová má kontakty na řadu obchodníků se zvířaty, sami obchodníci její jméno dobře znají. Kontakty s obchodníky Hermanová zdůvodňuje tím, že se "jim snaží jejich práci rozmluvit". Tomuto tvrzení racionální člověk věřit zcela jistě nemůže... O spolupráci s obchodníky také svědčí výpovědi bývalých zaměstnanců: z útulku totiž mizí ze dne na den zvířata. Neexistuje žádná evidence zvířat, nikdo nemá o ničem přehled, majitelka rovněž zvířata zapírá. Abychom odpověděli na otázku, kde zvířata končí, je třeba zdůraznit, že Hermanová v minulosti, za totalitního režimu, i v současnosti akceptovala vivisekci. V samotném areálu "útulku" jsou místnosti, do kterých nikdo nemá přístup - lze se jen domnívat, že slouží jako "přípravny" zvířat pro pokusy. Bohužel neexistují žádné přímé důkazy, s výjimkou očitého svědectví o místnosti sloužící jako velkoporodna bývalé zaměstnankyně výše, o konkrétním obsahu pečlivě střežených a uzamčených místností.

Rešeršní tým měl však to štěstí, že v zadní části útulku sloužící pravděpodobně jako skládka, objevil dva psy připoutané na krátkém řetězu, bez jakéhokoliv žrádla či vody (nebyla zde ani žádná miska). Oba psi nevykazovali žádné známky zájmu o okolí, byli totálně apatičtí, nereagovali na žádné podněty, a co je nejdůležitější - navzdory rozštěkanému sboru více než sedmi stovek psů - nemohli štěkat. Třetí pes byl objeven v boudě podobné králičí; rovněž byl totálně apatický a nemohl štěkat. Čtenáře blíže neseznámené s praktikami příprav zvířat na bolestivé pokusy bychom chtěli upozornit, že se zvířatům přeřezávají hlasivky, aby nemohla vydávat žádné zvuky a rušit "výzkumníky". Majitelka útulku by jen stěží obstála s argumentací, že se jedná o "karanténu" zvířat, protože karanténa pro zvířata vypadá úplně jinak. Rešeršní tým byl nakonec nucen vzít nohy na ramena, protože mu bylo vyhrožováno fyzickým útokem od zaměstnanců útulku ukrajinské národnosti.

V této souvislosti je třeba také zmínit historii působení Marcely Lund, představitelky dnešní Nadace na ochranu zvířat v ČR. V roce 1993 Lund působila v tehdejší Lize na ochranu zvířat jako čestná předsedkyně. Dne 5. 3. 1993 se pokusila zneužít svého podpisového práva a zmocnit se prostředků na účtu - aniž k tomu byla někým zmocněna, a aniž by měla razítko podle podpisového vzoru. Lund uvedla v omyl pracovnice spořitelny předložením dopisu s nepravdivými údaji, hovořícími o zrušení zastupování Ligy Mgr. Evou Šimsovou. Takto zrušila všechna podpisová práva a nechala zřídit k účtu podpisové právo pouze pro sebe a MVDr. Boučkovou (ta zabezpečovala v útulku tehdejší Ligy veterinární péči a účtovala přemrštěně vysoké částky za práci i léky: přes 70 000 Kč měsíčně). Tento počin byl reakcí na jednání výboru Ligy na ochranu zvířat, která ji zbavila funkce, neboť se Lund pokoušela skrýt hrubé nedostatky v práci MVDr. Boučkové. Dne 9. 3. 1993 se dostavili do areálu útulku Ligy na ochranu zvířat Ing. Novák a paní Janatová. Ti žádali vydat klíče pro Marcelu Lund, MVDr. Boučkovou a paní Havelkovou. Přišli v doprovodu příslušníků městské policie a upozornili, že pokud klíče nebudou ihned vydány a personál neopustí tento útulek, provede policie vyklizení. Za pokus Lund diktátorsky a nezákonně strhnout na sebe moc a rozhodování Ligy jí byla představenstvem této organizace zrušena funkce čestné předsedkyně. Lund se rovněž pokusila získat účetní doklady Ligy, včetně dokladů, kde je zřejmé zanedbání veterinární péče v útulku Ligy a nedostatky v hospodaření předchozího vedení, aby tímto kryla špatně vykonávanou práci MVDr. Boučkové.

Marcela Lund se pak v roce 1993 začala plně věnovat činnosti v Interpespenzionu. V březnu 1993, právě ve dnech, kdy byly provedeny finanční machinace s účtem Ligy na ochranu zvířat, se na Kociánce objevily připravené přepravní klece pro psy, spolu s mezinárodními očkovacími průkazy a doklady. Všechny tyto doklady vydala Městská veterinární správa Brno. Byl to nesporný důkaz mezinárodní spolupráce s obchodníky se zvířaty. O tom, kam zvířata putovala a kde skončila, neexistují žádné záznamy, protože byly Městskou veterinární správou Brno údajně skartovány.

Samozřejmě se každý útulek jistým způsobem potýká s otázkou finanční: ta se také promítá do úrovně péče o zvířata, krmení a životních podmínek. Tento "útulek" dostával a dostává finanční injekce jednak od města, ale hlavně od dárců naverbovaných v minulých letech prostřednictvím pořadu "Chcete mě?". Došlo to tak daleko, že Hermanová začala odmítat pomoc ve formě krmiva, léků a přijímala pouze finance. V neposlední řadě je třeba také zmínit, že Interpespenzion podporuje anglická organizace RSPCA (Královská společnost na ochranu zvířat zaštiťovaná princem Charlesem). Ta sem, mimo jiné, poslala dvě nákladní auta s krmivem a léky. Všechno bylo postupně rozprodáno - psi v útulku nedostali nic. I přes obrovské finanční částky v tomto útulku nebylo pro zvířata učiněno nic podstatného; namísto toho si majitelka postavila pro sebe rodinný domek.

Jak říká jedna dlouholetá ochránkyně zvířat (aktivní od roku 1979) spolupracující s ohz: "Představitelé ochrany zvířat v čele s panem Burdou (Ústřední komise pro ochranu zvířat), který sám dělal pokusy na zvířatech (pracovník v Ústavu biologických experimentálních modelů) a vivisekci jako takovou i obchod se zvířaty propaguje, jsou ti "správní", všemu a všem se skrytě nebo otevřeně pošklebující. Ti co poznali, jak se dá na zvířatech vydělat, to jsou ti, kterým média dávají prostor a nás se snaží zlikvidovat. Paní Marcela Lund (představitelka "Nadace na ochranu zvířat") z anglické WSPA (Světová organizace na ochranu zvířat) ukazuje, jak má ochrana podle těchto bohatých spolků vypadat. Dotknout se její osoby je velmi nebezpečné - koho má za sebou, o tom ví jen málo lidí, ale strach jim nedovolí o pravdě hovořit".

V minulosti zde existovala Nadace Dr. Martinové, která nashromáždila celkem 280 miliónů Kč. Kam přesně tyto finance zmizely, to prakticky nikdo neví, ale rozhodně neskončily u těch potřebných. Část financí skončila také u výše jmenovaných osob, které je použily na vše možné, jen ne na skutečnou ochranu zvířat. (Poznámka redakce: i když tato tvrzení vypadají pro někoho nepravděpodobná nebo lživá, existuje redaktor České televize, jež ví ještě víc a má vše podložené. Prozatím však odmítá z důvodu ochrany své osobnosti podat všechna fakta.)

Hermanová byla rovněž vyšetřovaná kvůli finančním machinacím hospodářskou kriminální policií. Vyšetřovatel byl však odvolaný na školení, vyšetřování zastaveno a již nikdy se neozval. Anglické organizace WSPA (paní Marcela Lund je údajně důvěrnou přítelkyní předsedkyně anglické WSPA, paní Cox) a RSPCA posoudily činnost paní Hermanové a "útulku" jako dobrou (!) a RSPCA ji finančně podporuje. Ochránci zvířat jak RSPCA, tak i WSPA psali o skutečných poměrech v tomto útulku, o podivných obchodech Hermanové - bez jakékoliv reakce! Organizace vystupující údajně proti špatnému zacházení se zvířaty a jejich zneužívání tak vědomě podporují obchod se zvířaty a nekalou činnost.

V minulosti před tímto útulkem proběhly celkem tři demonstrace bývalých zaměstnanců proti poměrům v tomto útulku. Třetí demonstraci asistovalo 45 policistů, z médií nikdo nepřišel, Hermanová stála za oknem kanceláře a pouze se smála. Jeden z policistů nastříkal do očí psa jedné demonstrantky slzný plyn. Hermanová samozřejmě úporně popírá, že by se zde konaly jakékoliv obchody se zvířaty nebo že by bylo se zvířaty špatně zacházeno. Městská veterinární správa pod vedením Dr. Čermáka (v šestém čísle jsme psali o jeho podivném přístupu k týrání zvířat na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno) stojí na straně Hermanové a podle jeho slov je vše v pořádku. To stejné je i u Okresní veterinární správy, Ministerstva zemědělství a Ústřední komise pro ochranu zvířat - navzdory opakovaným stížnostem a tisícům nespokojených lidí. V minulosti se podařilo domluvit neohlášenou přepadovou kontrolní akci zaštiťovanou Ústřední komisí na ochranu zvířat. Jak je vidět, Hermanová má své sympatizanty i zde, protože o plánované návštěvě věděla předem a během jednoho týdne v útulku zmizelo a po kontrole se opět objevilo 400 psů. Je velice těžké v této věci něco podnikat, protože díky kontaktům na vysoká místa Hermanová neustále uniká postihům. V útulku dochází k naprosto jasnému týrání zvířat, avšak podle zodpovědných lidí je vše v pořádku! Momentálně je plánovaná stavba nového brněnského útulku, kam z Kociánky poputují psi mladší dva roky. Zbytek zůstane v Interpespenzionu; jak se řada ochránců obává, existuje zde celkem reálná možnost přeměny Interpespenzionu na oficiální chovnou stanici laboratorních zvířat. Ochránci zvířat již mnohokrát nabízeli pomoc v tomto útulku, ale bezúspěšně - Hermanovou byli pouze odmítáni.

I když mnoho lidí zlomilo hůl nad pokusy něco pro zvířata a zrušení tohoto "útulku" udělat, budeme se snažit ve spolupráci s evropskými organizacemi na ochranu zvířat učinit konec všem příkořím páchaným na nevinných zvířatech.

I vy můžete pomoci zvířatům drženým v tomto "útulku" - vytiskněte (soubor ve formátu PDF, 204 kB) nebo si nebo napište o petice proti tomuto útulku!



Copyright 2002 ohz: Šíření tohoto článku nebo jeho částí, stejně jako fotografického, filmového a důkazního materiálu bez předchozího písemného svolení ohz zakázáno.



Výpovědi a zkušenosti s Kociánkou

L. M.: Byla sedm dnů na praxi v tomto útulku, zažila hrozné chování a viděla, jak se zde množí psi.

I. I.: Ztratil se jim krásný bílý špic a podle slov Městské policie byl odvezen na Kociánku. Do telefonu jim psa Kociánka zapřela, přijeli tedy osobně a jednali s tmavovlasou opilou paní, která jim znovu tvrdila, že pes tam není. Jen díky neúprosnosti se svého psa, který byl zavřený v kanceláři, domohli. Pořídili též fotografie pejsků na Kociánce.

P. F.: Na Kociánce jim nechtěli vydat jejich zaběhnutého čistokrevného psa, nakonec až po velkém křiku jej dostali a museli zaplatit za dva dny jeho pobytu na Kociánce.

M. S.: Svého ztraceného ročního německého ovčáka hledala na Kociánce, byl tam, měl známku, paní jej poznala, pes poznal ji, ale domů si jej nemohla odvést s tím, že až bude mít po karanténě. Přišla pro něj tedy v určený den, ale psa zapřeli, že tam nikdy nebyl.

M. M.: V roce 1997 jim byl ukraden pes, bratr hlídající psa celý incident viděl. Po týdnu pobytu na Kociánce mělo zvíře epilepsii, museli zaplatit 600 Kč.

I. F.: Vzali si opuštěného psa z Kociánky, který měl svrab, škrkavky, střevní katar, zánět průdušek. Podmínkou bylo chodit k určenému veterináři.

P. D.: Našli psa, kterého odvedli na Kociánku. Tam je nechali stát hodinu u brány, ani jednání s personálem nebylo příjemné. Dalším postřehem bylo to, že v televizním pořadu "Chcete mě" byli vidět i čistokrevní psi, zatímco tady na místě ukazují pouze voříšky malé rasy.

O. J.: Z Úřadu práce byla poslaná na Kociánku. Viděla množení psů, upozorňovala ošetřovatelku, od které se jí dostalo odpovědi "to je jedno, nevšímej si toho". Na její připomínku, že v hangáru umrzají kočky, ošetřovatelka řekla, že paní vedoucí je tam tak chce.

R.R.: Mají pejska z Kociánky, fenka byla vyhublá a velice vyplašená. Po roce při oficiálním předáváná museli znovu na Kociánku, na což zvíře reagovalo stresem.

H. K.: V den úředních hodin si přijeli na Kociánku, aby si tam vybrali opuštěného psa. Poté, co asi hodinu čekali, jim dali vybrat jen podle fotografií. Přitom viděli jak se pářil kokr s pudlem a celkový pocit byl ten, že všichni lidé jsou špatní, jen Kociánka nejlepší, že se stará o psy.

V. K.: Kociánka zapřela jejich německého ovčáka, a přitom měli ověřeno, že pes tam v té době byl. Pes sám z Kociánky utekl, na ulici byl chycen a vrácen podle známky majiteli. Kociánka se ozvala nevybíravým způsobem: "Máte psa, jak to?"

P. U.: Chtěli si vzít knírače z Kociánky, ale bylo jim řečeno, že mají ještě dva dny počkat, kdyby se ozval majitel. Po dvou dnech přišli a pes tam už nebyl, údajně zemřel.

R. O.: Na Kociánce si vybrali štěně dalmatina, kterého jim však nechtěli dát, že prý je nachystané na filmování. Vzali si jiného psa z izolace - dehydrovaného, vysíleného, zablešeného a v hrozném stavu.

Dr. H. H.: Šli si pro opuštěného pejska na Kociánku, kde byli hrubě odbyti s tím, že se tam kope. Pak znovu telefonovali a bylo jim sděleno, že se pořád ještě kope. Nakonec zůstali bez psa.

L.Š.: Ovlivněni pořady Marty Kubišové jsme se s rodiči rozhodli učinit dobrý skutek, a proto jsme se jednoho dne rozjeli do brněnského psince Interpespenzion na Kociánce. Nevábně vyhlížející útulek byl jako ze zlého snu. Po pětiminutovém přešlapování a zvonění si nás konečně všiml jeden ze zaměstnanců útulku. Dovnitř nás ale nepustil. Prý bychom psy zbytečně traumatizovali a znervózňovali. Pravý důvod však pravděpodobně spočíval ve špinavých kotcích a zanedbaných psech. Budiž, pomysleli jsme si a smířili jsme se s tím, že si budeme psa vybírat dle fantazie zřízenců a nikoliv podle vlastních představ.

Vybírání netrvalo dlouho, protože jsme byli nadšení hned druhým psem, křížencem vlčáka a rotvajlera, který nám byl předveden před branami útulku. Zatímco rodiče vyřizovali potřebné formality, já jsem měla možnost trochu si popovídat se zřízencem útulku a porozhlédnout se kolem sebe. V poměrně malých nervózně pobíhali, nebo jen ležely skupinky psů. Tímto způsobem je údajně v areálu útulku namačkáno na pět set psů.

Bylo mi řečeno, že součástí areálů jsou i výběhy, ale že vyvenčit v nich všechny psy je nad lidské síly. Psům se v kotcích opravdů líbilo, snad proto se každý z nich pokoušel podhrabat nebo přeskočit plot a do okamžiku než byl opět polapen, vychutnávat si pocit svobody.

Paní ředitelka se intenzivně zajímala o stav plotů kolem našeho domova, ale skutečnost, že jejich vlastní ploty jsou děravé jako cedníky ji vůbec nevzrušovala. Také způsob jakým se o psech vyjadřovala byl nechutný.

O našem právě nabytém pejskovi se zmiňovala jako o majteku, který ač jsme za něj zaplatili dobrovolně nedobrovolnou formou příspěvek 400 Kč, bude ještě rok patřit útulku. Vždy jsem se domnívala, že útulek je pouze přechodný domov pro opuštěné a zatoulané psy, kteří čekají na svůj nový domov. Moje čerstvá zkušenost mě ale uvedla z omylu.

Nejenom že se s námi nechtěl nikdo bavit, ale navíc se k nám všichni chovali, jako bychom si psa kupovali na maso. S pocitem beznaděje jsme naložili nového člena rodiny do auta a rozjeli se zpět k domovu.

MÁTE I VY PODOBNÉ ZKUŠENOSTI S TÍMTO ÚTULKEM? NAPIŠTE NÁM JE!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A dál?
Pokud si nevymýšlíte, co s tím hodláte dělat? Kam jste už psala, kam telefonovala,,........?

Tak se podívejte, co všechno se už udělalo sem http://www.ohz.cz/Aktivity/kocianka.html

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono se staci podivat na jejich stranky, jake psy nabizeji, jiste se snazili zapusobit co nejlepsim dojmem, tak dali na stranky elitu, presto jsou to neuveritelne spinavi, vyhubli, vydeseni a nemocni psi

Interpespenzion na Kociánce v Brně je ostudou celé civilizované Evropy. O jeho pozadí, historii a lidech (nejen) s tímto útulkem spojenými je tento článek. Prezentované materiály jsou výsledkem jedné z nejnáročnějších rešeršních akcí ohz Brno a Prostějov. Žijeme v demokratickém státu nebo v Kocourkově?

Článek vyšel ve Zpravodaji ohz č. 7

Na první pohled může následující text vypadat jako snůška neskutečných, absurdních tvrzení o lidech, veřejně se prezentujících jako ochránci zvířat. Bohužel při bližším přezkoumání námi nabízených faktů musí v každém racionálně uvažujícím čtenáři zahlodat červík pochybností. Ochranu zvířat v ČR nedělají vždy lidé z nezištné pomoci zvířatům, ale kvůli něčemu zcela jinému. Takovým odstrašujícím a v celé civilizované Evropě naprosto ojedinělým případem je Interpespenzion na Kociánce v Brně, jež je trnem v oku tisícům lidí. Navzdory letitým protestům, stížnostem a podnětům nikdo ze zodpovědných doposud nic nepodniknul k nápravě věcí, jež se v tomto "útulku" odehrávají.

Nebudeme se zabývat jen tímto útulkem, zabrousíme i do historie ochrany zvířat v ČR. Chtěli bychom totiž všem čtenářům přiblížit věci dávno zapomenuté, ale pro současnost naprosto klíčové. Jen tak lze pochopit, proč jsou ty nejzávažnější prohřešky vůči zvířatům v naší republice víceméně tolerovány nebo považovány za "normální".

Redakce Zpravodaje ohz v tomto článku z větší části informace pouze zprostředkovává - v žádném případě si neklademe za cíl nikoho zdiskreditovat nebo urazit. Námi prezentované informace pochází od dlouholetých ochránců zvířat, zabývajících se níže uvedenými případy, bývalých zaměstnanců Interpespenzionu, z písemných materiálů získaných ohz Brno a rešeršním týmem. Dlouholetými ochránci zvířat jsme byli požádáni ke zpracování a zveřejnění tohoto materiálu, protože si již sami neví rady, jak postupovat dále. Jména svědků všech událostí jsou ohz známa; z důvodu jejich ochrany je nezveřejňujeme.

Interpespenzion na Kociánce, největší psí útulek v České republice, patří pod společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o.", založenou v roce 1991 Ivanou Hermanovou, MVDr. Josefem Kučerou a Marcelou Lund, nynější ředitelkou "Nadace na ochranu zvířat". Je zajímavé, že společnost "S. O. S zvířatům, s. r. o." fungovala i za totalitního režimu, Hermanová měla údajně kontakty na Jakeše, zaštiťujícího údajně provoz této společnosti. MVDr. Josef Kučera později z této společnosti kvůli osobním důvodům vystoupil a v následujících letech se zde prostřídalo několik veterinářů. Marcela Lund podle neověřených informací s tímto útulkem nyní spolupráci přerušila. Zástupkyně ředitelky Nadace na ochranu zvířat, Romana Šonková, se od problematického fungování útulku distancuje.

Společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o." zajišťovala také, mimo jiné, provoz odchytové stanice. Činnost odchytové stanice byla za přispění Magistrátu města Brna a Městské veterinární správy svěřena místo do rukou ochránců zvířat tomuto soukromému subjektu a později, když se začaly objevovat nesrovnalosti v účetnictví a odmítání odchytu koček od Hermanové, firmě F. A. D. Forejtek. Licenci k provádění odchytu však získala později znovu. Navzdory mohutným dotacím (řádově statisícové) od města Brna bylo se psy při odchytu zacházeno neodborně, zvířata špatně ošetřována, trpěla podvýživou nebo v mrazech hynula. Byla totiž umisťována v naprosto nevyhovujících podmínkách (drátěné ptačí voliéry) a vystavena mrazu v nezateplených dřevěných, případně překližkových boudách.

Podle vyjádření zástupců Městské veterinární správy k žádnému týrání psů nedocházelo a nikdo ze zodpovědných neměl snahu situaci urychleně řešit. Navzdory očitým svědkům si ochránci údajně vymýšlejí. ohz mají k dispozici protokoly z veterinárního vyšetření provedeného na soukromou žádost ochránců, které zcela jasně dokazuje, že zdravotní problémy psů umístěných v odchytové stanici výše uvedené společnosti byly způsobeny prochlazením a nedostatečným příjmem krmiva. Vyšetření vyžádané Městskou veterinární správou Brno však nic takového ale neprokázalo.

Samotný Interpespenzion je pravým opakem psího a kočičího útulku. Zatímco se všechny ostatní útulky snaží zajistit pro své zvířecí svěřence přechodná nebo trvalá místa pobytu zvířat, o zvířata podle možností dobře pečují a poskytují jim péči, v Interpespenzionu je tomu jinak. Zástupci útulku vykazují více než podivné znaky chování vůči návštěvníkům i zvířatům. Bylo mimo jiné zjištěno, že chybí věrohodná evidence zvířat, jejich počet neodpovídá dokladům a nelze tak prokázat například jejich vakcinaci. Rovněž docházelo k administrativní manipulaci s počtem zvířat. Při kontrolách byly zjištěny nesrovnalosti (rok 1998) v účetnictví - zejména účtování nákladů městu za neexistující odchyt a karanténu koček.

Státní veterinární ústav v Brně dostal z tohoto útulku několik desítek uhynulých psů a veterináři se jen podivovali nad zdravotním stavem uhynulých zvířat. Jejich pitvy prokazují, že trpěla rozličnými chorobami, například nebezpečnou psinkou, parvovirózou, srst byla plná parazitů a některá zvířata vykazovala podvyživenost. Někdy veterináři dostávají z Kociánky psy v takovém pokročilém stadiu rozkladu, že ani není možno zjistit, kolik zvířat vlastně v igelitovém pytli bylo. Zachovalejší zvířata rovněž vykazovala známky ohryzání - podle veterinářů to mohli způsobit jednak ostatní psi, ale i krysy nebo jiní hlodavci. Na pozemek neprodyšně uzavřeného útulku majitelka nikoho nepouští z důvodu "stavebních úprav" a nikdo nemá přehled nad tím, co se uvnitř děje (listina upozorňující na stavební úpravy je na vchodu do tohoto útulku již roky, aniž by se zde něco dělo). V současnosti zde zaměstnává pouze Ukrajince a blízké osoby ze své rodiny. Ani zájemci o psa si nemohou zvíře vybrat osobně, jen s pomocí fotoalba. Majitelka toto ospravedlňuje "provozními důvody" a "ohledem na klid zvířat". Kdo se jenom k Interpespenzionu přiblížil, může dosvědčit, že se tu ozývá neustálé hlasité štěkání, takže o nějakém klidu zvířat tu nemůže být ani řeč. Ještě více zarážející je jednání majitelky tohoto útulku s návštěvníky. V Brně totiž za záhadných okolností majitelům mizí psi a jejich první kroky vedou na Kociánku - je to totiž jediné místo, kde se odchycená zvířata shromažďují.

Každý běžný útulek má snahu také propagovat kastraci psů i koček, stejně jako zabraňovat vzájemnému množení zvířat ve svém objektu. Interpespenzion je pravým opakem: psi zde volně pobíhají (zdraví mezi nemocnými), žerou z jednoho pytle a uprostřed dvora se hromadí jejich společné výkaly. Všechna zvířata se mezi sebou volně páří, což dokresluje mimo jiné také řada uhynulých křížených štěňat zaslaných do Státního veterinárního ústavu v Brně. Ve skutečnosti totiž tento útulek není útulkem, nýbrž chovatelskou stanicí, sama Hermanová se prohlásila za chovatelku, nikoliv ochránkyni zvířat. Tento "útulek" má evidentní zájem na co největším množení zvířat. Jedna bývalá zaměstnankyně se v tomto útulku dostala do jedné z místností, kde nikdo, s výjimkou vedení, nemá přístup, a byla svědkem řady klecí s těhotnými fenkami a fenkami rodícími štěňata. Výkaly i moč zvířat z horních klecí propadávaly skrze klece dolů, čímž znečišťovaly zvířata.

Pokud by se všechna zvířata množila za účelem umisťování ke všem lidem chtivých psa nebo kočičky, jak tvrdí Hermanová (což je nelogické tvrzení), Brno, ale i zbytek České republiky by byl zaplaven zvířaty. Ve skutečnosti je však v Brně mezi lidmi pouze mizivé procento zvířat z tohoto "útulku". Majitelka navíc zvířata dává (pokud zvíře dá - v mnoha případech nechce žádné zvíře nikomu vydat) komukoliv, i různým nevěrohodným "typům". Nezajímavým faktem je také drastické nucení nových majitelů zvířete, pod pohrůžkou odebrání zvířete, k návštěvám pouze určitého veterináře.

Musíme se tedy ptát: proč se v tomto útulku ve velkém stylu množí zvířata? Proč je tak málo zvířat z Kociánky umístěno v Brně u majitelů? O množení zvířat pro chovatelské účely zde nemůže být ani řeč, protože čistokrevná zvířata jsou v tomto útulku výjimkou (psi se množí všichni se všemi). Posoudíme-li nashromážděné výpovědi, různá svědectví a naše důkazy, zvířata se zde množí zejména za účelem jejich dalšího prodeje. Hermanová má kontakty na řadu obchodníků se zvířaty, sami obchodníci její jméno dobře znají. Kontakty s obchodníky Hermanová zdůvodňuje tím, že se "jim snaží jejich práci rozmluvit". Tomuto tvrzení racionální člověk věřit zcela jistě nemůže... O spolupráci s obchodníky také svědčí výpovědi bývalých zaměstnanců: z útulku totiž mizí ze dne na den zvířata. Neexistuje žádná evidence zvířat, nikdo nemá o ničem přehled, majitelka rovněž zvířata zapírá. Abychom odpověděli na otázku, kde zvířata končí, je třeba zdůraznit, že Hermanová v minulosti, za totalitního režimu, i v současnosti akceptovala vivisekci. V samotném areálu "útulku" jsou místnosti, do kterých nikdo nemá přístup - lze se jen domnívat, že slouží jako "přípravny" zvířat pro pokusy. Bohužel neexistují žádné přímé důkazy, s výjimkou očitého svědectví o místnosti sloužící jako velkoporodna bývalé zaměstnankyně výše, o konkrétním obsahu pečlivě střežených a uzamčených místností.

Rešeršní tým měl však to štěstí, že v zadní části útulku sloužící pravděpodobně jako skládka, objevil dva psy připoutané na krátkém řetězu, bez jakéhokoliv žrádla či vody (nebyla zde ani žádná miska). Oba psi nevykazovali žádné známky zájmu o okolí, byli totálně apatičtí, nereagovali na žádné podněty, a co je nejdůležitější - navzdory rozštěkanému sboru více než sedmi stovek psů - nemohli štěkat. Třetí pes byl objeven v boudě podobné králičí; rovněž byl totálně apatický a nemohl štěkat. Čtenáře blíže neseznámené s praktikami příprav zvířat na bolestivé pokusy bychom chtěli upozornit, že se zvířatům přeřezávají hlasivky, aby nemohla vydávat žádné zvuky a rušit "výzkumníky". Majitelka útulku by jen stěží obstála s argumentací, že se jedná o "karanténu" zvířat, protože karanténa pro zvířata vypadá úplně jinak. Rešeršní tým byl nakonec nucen vzít nohy na ramena, protože mu bylo vyhrožováno fyzickým útokem od zaměstnanců útulku ukrajinské národnosti.

V této souvislosti je třeba také zmínit historii působení Marcely Lund, představitelky dnešní Nadace na ochranu zvířat v ČR. V roce 1993 Lund působila v tehdejší Lize na ochranu zvířat jako čestná předsedkyně. Dne 5. 3. 1993 se pokusila zneužít svého podpisového práva a zmocnit se prostředků na účtu - aniž k tomu byla někým zmocněna, a aniž by měla razítko podle podpisového vzoru. Lund uvedla v omyl pracovnice spořitelny předložením dopisu s nepravdivými údaji, hovořícími o zrušení zastupování Ligy Mgr. Evou Šimsovou. Takto zrušila všechna podpisová práva a nechala zřídit k účtu podpisové právo pouze pro sebe a MVDr. Boučkovou (ta zabezpečovala v útulku tehdejší Ligy veterinární péči a účtovala přemrštěně vysoké částky za práci i léky: přes 70 000 Kč měsíčně). Tento počin byl reakcí na jednání výboru Ligy na ochranu zvířat, která ji zbavila funkce, neboť se Lund pokoušela skrýt hrubé nedostatky v práci MVDr. Boučkové. Dne 9. 3. 1993 se dostavili do areálu útulku Ligy na ochranu zvířat Ing. Novák a paní Janatová. Ti žádali vydat klíče pro Marcelu Lund, MVDr. Boučkovou a paní Havelkovou. Přišli v doprovodu příslušníků městské policie a upozornili, že pokud klíče nebudou ihned vydány a personál neopustí tento útulek, provede policie vyklizení. Za pokus Lund diktátorsky a nezákonně strhnout na sebe moc a rozhodování Ligy jí byla představenstvem této organizace zrušena funkce čestné předsedkyně. Lund se rovněž pokusila získat účetní doklady Ligy, včetně dokladů, kde je zřejmé zanedbání veterinární péče v útulku Ligy a nedostatky v hospodaření předchozího vedení, aby tímto kryla špatně vykonávanou práci MVDr. Boučkové.

Marcela Lund se pak v roce 1993 začala plně věnovat činnosti v Interpespenzionu. V březnu 1993, právě ve dnech, kdy byly provedeny finanční machinace s účtem Ligy na ochranu zvířat, se na Kociánce objevily připravené přepravní klece pro psy, spolu s mezinárodními očkovacími průkazy a doklady. Všechny tyto doklady vydala Městská veterinární správa Brno. Byl to nesporný důkaz mezinárodní spolupráce s obchodníky se zvířaty. O tom, kam zvířata putovala a kde skončila, neexistují žádné záznamy, protože byly Městskou veterinární správou Brno údajně skartovány.

Samozřejmě se každý útulek jistým způsobem potýká s otázkou finanční: ta se také promítá do úrovně péče o zvířata, krmení a životních podmínek. Tento "útulek" dostával a dostává finanční injekce jednak od města, ale hlavně od dárců naverbovaných v minulých letech prostřednictvím pořadu "Chcete mě?". Došlo to tak daleko, že Hermanová začala odmítat pomoc ve formě krmiva, léků a přijímala pouze finance. V neposlední řadě je třeba také zmínit, že Interpespenzion podporuje anglická organizace RSPCA (Královská společnost na ochranu zvířat zaštiťovaná princem Charlesem). Ta sem, mimo jiné, poslala dvě nákladní auta s krmivem a léky. Všechno bylo postupně rozprodáno - psi v útulku nedostali nic. I přes obrovské finanční částky v tomto útulku nebylo pro zvířata učiněno nic podstatného; namísto toho si majitelka postavila pro sebe rodinný domek.

Jak říká jedna dlouholetá ochránkyně zvířat (aktivní od roku 1979) spolupracující s ohz: "Představitelé ochrany zvířat v čele s panem Burdou (Ústřední komise pro ochranu zvířat), který sám dělal pokusy na zvířatech (pracovník v Ústavu biologických experimentálních modelů) a vivisekci jako takovou i obchod se zvířaty propaguje, jsou ti "správní", všemu a všem se skrytě nebo otevřeně pošklebující. Ti co poznali, jak se dá na zvířatech vydělat, to jsou ti, kterým média dávají prostor a nás se snaží zlikvidovat. Paní Marcela Lund (představitelka "Nadace na ochranu zvířat") z anglické WSPA (Světová organizace na ochranu zvířat) ukazuje, jak má ochrana podle těchto bohatých spolků vypadat. Dotknout se její osoby je velmi nebezpečné - koho má za sebou, o tom ví jen málo lidí, ale strach jim nedovolí o pravdě hovořit".

V minulosti zde existovala Nadace Dr. Martinové, která nashromáždila celkem 280 miliónů Kč. Kam přesně tyto finance zmizely, to prakticky nikdo neví, ale rozhodně neskončily u těch potřebných. Část financí skončila také u výše jmenovaných osob, které je použily na vše možné, jen ne na skutečnou ochranu zvířat. (Poznámka redakce: i když tato tvrzení vypadají pro někoho nepravděpodobná nebo lživá, existuje redaktor České televize, jež ví ještě víc a má vše podložené. Prozatím však odmítá z důvodu ochrany své osobnosti podat všechna fakta.)

Hermanová byla rovněž vyšetřovaná kvůli finančním machinacím hospodářskou kriminální policií. Vyšetřovatel byl však odvolaný na školení, vyšetřování zastaveno a již nikdy se neozval. Anglické organizace WSPA (paní Marcela Lund je údajně důvěrnou přítelkyní předsedkyně anglické WSPA, paní Cox) a RSPCA posoudily činnost paní Hermanové a "útulku" jako dobrou (!) a RSPCA ji finančně podporuje. Ochránci zvířat jak RSPCA, tak i WSPA psali o skutečných poměrech v tomto útulku, o podivných obchodech Hermanové - bez jakékoliv reakce! Organizace vystupující údajně proti špatnému zacházení se zvířaty a jejich zneužívání tak vědomě podporují obchod se zvířaty a nekalou činnost.

V minulosti před tímto útulkem proběhly celkem tři demonstrace bývalých zaměstnanců proti poměrům v tomto útulku. Třetí demonstraci asistovalo 45 policistů, z médií nikdo nepřišel, Hermanová stála za oknem kanceláře a pouze se smála. Jeden z policistů nastříkal do očí psa jedné demonstrantky slzný plyn. Hermanová samozřejmě úporně popírá, že by se zde konaly jakékoliv obchody se zvířaty nebo že by bylo se zvířaty špatně zacházeno. Městská veterinární správa pod vedením Dr. Čermáka (v šestém čísle jsme psali o jeho podivném přístupu k týrání zvířat na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno) stojí na straně Hermanové a podle jeho slov je vše v pořádku. To stejné je i u Okresní veterinární správy, Ministerstva zemědělství a Ústřední komise pro ochranu zvířat - navzdory opakovaným stížnostem a tisícům nespokojených lidí. V minulosti se podařilo domluvit neohlášenou přepadovou kontrolní akci zaštiťovanou Ústřední komisí na ochranu zvířat. Jak je vidět, Hermanová má své sympatizanty i zde, protože o plánované návštěvě věděla předem a během jednoho týdne v útulku zmizelo a po kontrole se opět objevilo 400 psů. Je velice těžké v této věci něco podnikat, protože díky kontaktům na vysoká místa Hermanová neustále uniká postihům. V útulku dochází k naprosto jasnému týrání zvířat, avšak podle zodpovědných lidí je vše v pořádku! Momentálně je plánovaná stavba nového brněnského útulku, kam z Kociánky poputují psi mladší dva roky. Zbytek zůstane v Interpespenzionu; jak se řada ochránců obává, existuje zde celkem reálná možnost přeměny Interpespenzionu na oficiální chovnou stanici laboratorních zvířat. Ochránci zvířat již mnohokrát nabízeli pomoc v tomto útulku, ale bezúspěšně - Hermanovou byli pouze odmítáni.

I když mnoho lidí zlomilo hůl nad pokusy něco pro zvířata a zrušení tohoto "útulku" udělat, budeme se snažit ve spolupráci s evropskými organizacemi na ochranu zvířat učinit konec všem příkořím páchaným na nevinných zvířatech.

I vy můžete pomoci zvířatům drženým v tomto "útulku" - vytiskněte (soubor ve formátu PDF, 204 kB) nebo si nebo napište o petice proti tomuto útulku!



Copyright 2002 ohz: Šíření tohoto článku nebo jeho částí, stejně jako fotografického, filmového a důkazního materiálu bez předchozího písemného svolení ohz zakázáno.



Výpovědi a zkušenosti s Kociánkou

L. M.: Byla sedm dnů na praxi v tomto útulku, zažila hrozné chování a viděla, jak se zde množí psi.

I. I.: Ztratil se jim krásný bílý špic a podle slov Městské policie byl odvezen na Kociánku. Do telefonu jim psa Kociánka zapřela, přijeli tedy osobně a jednali s tmavovlasou opilou paní, která jim znovu tvrdila, že pes tam není. Jen díky neúprosnosti se svého psa, který byl zavřený v kanceláři, domohli. Pořídili též fotografie pejsků na Kociánce.

P. F.: Na Kociánce jim nechtěli vydat jejich zaběhnutého čistokrevného psa, nakonec až po velkém křiku jej dostali a museli zaplatit za dva dny jeho pobytu na Kociánce.

M. S.: Svého ztraceného ročního německého ovčáka hledala na Kociánce, byl tam, měl známku, paní jej poznala, pes poznal ji, ale domů si jej nemohla odvést s tím, že až bude mít po karanténě. Přišla pro něj tedy v určený den, ale psa zapřeli, že tam nikdy nebyl.

M. M.: V roce 1997 jim byl ukraden pes, bratr hlídající psa celý incident viděl. Po týdnu pobytu na Kociánce mělo zvíře epilepsii, museli zaplatit 600 Kč.

I. F.: Vzali si opuštěného psa z Kociánky, který měl svrab, škrkavky, střevní katar, zánět průdušek. Podmínkou bylo chodit k určenému veterináři.

P. D.: Našli psa, kterého odvedli na Kociánku. Tam je nechali stát hodinu u brány, ani jednání s personálem nebylo příjemné. Dalším postřehem bylo to, že v televizním pořadu "Chcete mě" byli vidět i čistokrevní psi, zatímco tady na místě ukazují pouze voříšky malé rasy.

O. J.: Z Úřadu práce byla poslaná na Kociánku. Viděla množení psů, upozorňovala ošetřovatelku, od které se jí dostalo odpovědi "to je jedno, nevšímej si toho". Na její připomínku, že v hangáru umrzají kočky, ošetřovatelka řekla, že paní vedoucí je tam tak chce.

R.R.: Mají pejska z Kociánky, fenka byla vyhublá a velice vyplašená. Po roce při oficiálním předáváná museli znovu na Kociánku, na což zvíře reagovalo stresem.

H. K.: V den úředních hodin si přijeli na Kociánku, aby si tam vybrali opuštěného psa. Poté, co asi hodinu čekali, jim dali vybrat jen podle fotografií. Přitom viděli jak se pářil kokr s pudlem a celkový pocit byl ten, že všichni lidé jsou špatní, jen Kociánka nejlepší, že se stará o psy.

V. K.: Kociánka zapřela jejich německého ovčáka, a přitom měli ověřeno, že pes tam v té době byl. Pes sám z Kociánky utekl, na ulici byl chycen a vrácen podle známky majiteli. Kociánka se ozvala nevybíravým způsobem: "Máte psa, jak to?"

P. U.: Chtěli si vzít knírače z Kociánky, ale bylo jim řečeno, že mají ještě dva dny počkat, kdyby se ozval majitel. Po dvou dnech přišli a pes tam už nebyl, údajně zemřel.

R. O.: Na Kociánce si vybrali štěně dalmatina, kterého jim však nechtěli dát, že prý je nachystané na filmování. Vzali si jiného psa z izolace - dehydrovaného, vysíleného, zablešeného a v hrozném stavu.

Dr. H. H.: Šli si pro opuštěného pejska na Kociánku, kde byli hrubě odbyti s tím, že se tam kope. Pak znovu telefonovali a bylo jim sděleno, že se pořád ještě kope. Nakonec zůstali bez psa.

L.Š.: Ovlivněni pořady Marty Kubišové jsme se s rodiči rozhodli učinit dobrý skutek, a proto jsme se jednoho dne rozjeli do brněnského psince Interpespenzion na Kociánce. Nevábně vyhlížející útulek byl jako ze zlého snu. Po pětiminutovém přešlapování a zvonění si nás konečně všiml jeden ze zaměstnanců útulku. Dovnitř nás ale nepustil. Prý bychom psy zbytečně traumatizovali a znervózňovali. Pravý důvod však pravděpodobně spočíval ve špinavých kotcích a zanedbaných psech. Budiž, pomysleli jsme si a smířili jsme se s tím, že si budeme psa vybírat dle fantazie zřízenců a nikoliv podle vlastních představ.

Vybírání netrvalo dlouho, protože jsme byli nadšení hned druhým psem, křížencem vlčáka a rotvajlera, který nám byl předveden před branami útulku. Zatímco rodiče vyřizovali potřebné formality, já jsem měla možnost trochu si popovídat se zřízencem útulku a porozhlédnout se kolem sebe. V poměrně malých nervózně pobíhali, nebo jen ležely skupinky psů. Tímto způsobem je údajně v areálu útulku namačkáno na pět set psů.

Bylo mi řečeno, že součástí areálů jsou i výběhy, ale že vyvenčit v nich všechny psy je nad lidské síly. Psům se v kotcích opravdů líbilo, snad proto se každý z nich pokoušel podhrabat nebo přeskočit plot a do okamžiku než byl opět polapen, vychutnávat si pocit svobody.

Paní ředitelka se intenzivně zajímala o stav plotů kolem našeho domova, ale skutečnost, že jejich vlastní ploty jsou děravé jako cedníky ji vůbec nevzrušovala. Také způsob jakým se o psech vyjadřovala byl nechutný.

O našem právě nabytém pejskovi se zmiňovala jako o majteku, který ač jsme za něj zaplatili dobrovolně nedobrovolnou formou příspěvek 400 Kč, bude ještě rok patřit útulku. Vždy jsem se domnívala, že útulek je pouze přechodný domov pro opuštěné a zatoulané psy, kteří čekají na svůj nový domov. Moje čerstvá zkušenost mě ale uvedla z omylu.

Nejenom že se s námi nechtěl nikdo bavit, ale navíc se k nám všichni chovali, jako bychom si psa kupovali na maso. S pocitem beznaděje jsme naložili nového člena rodiny do auta a rozjeli se zpět k domovu.

MÁTE I VY PODOBNÉ ZKUŠENOSTI S TÍMTO ÚTULKEM? NAPIŠTE NÁM JE!

Ano, i já mám podobnou zkušenost s tímto "útulkem" pro psy. Chtěli jsme si pořídit štěně z útulku, malé až střední velikosti, fenku. Zajeli jsme se podívat na Kociánku. Představovali jsme si, že si budeme moci sami vybrat. Tak to jsme se spletli, po velmi neochotném jednání nám přinesli údajné štěně, které ještě kojí matka. Mělo mít asi 6týdnu a mělo být malé až střední velikosti. Z utajeného kotce vytáhli evidentní kříženku vlčáka, která měla minimálně půl roku. Byla totálně vyděšená, ve velmi zuboženém stavu, zakysané oči, olezlá srst, bála se doteku a když nám ji přece jenom ošetřovat přidržel, abychom si ji pohladili, počurala se strachy. Celou dobu se snažila dostat zpátky do kotce a čurala pak celou cestu, co ji tam ošetřovatel táhl zpátky. Byli jsme z toho hodně vyděšení a znechucení. Poté co jsme tohodle pejska odmítli, jako pro nás příliš velkého, dál už se s námi nikdo nebavil a zavřeli se za námi dveře zevnitř.
Myslím,že by se s tím skutečně mělo něco dělat, protože Kociánka není útulek pro zvířata, ale koncentrační tábor! Veronika B.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, i já mám podobnou zkušenost s tímto "útulkem" pro psy. Chtěli jsme si pořídit štěně z útulku, malé až střední velikosti, fenku. Zajeli jsme se podívat na Kociánku. Představovali jsme si, že si budeme moci sami vybrat. Tak to jsme se spletli, po velmi neochotném jednání nám přinesli údajné štěně, které ještě kojí matka. Mělo mít asi 6týdnu a mělo být malé až střední velikosti. Z utajeného kotce vytáhli evidentní kříženku vlčáka, která měla minimálně půl roku. Byla totálně vyděšená, ve velmi zuboženém stavu, zakysané oči, olezlá srst, bála se doteku a když nám ji přece jenom ošetřovat přidržel, abychom si ji pohladili, počurala se strachy. Celou dobu se snažila dostat zpátky do kotce a čurala pak celou cestu, co ji tam ošetřovatel táhl zpátky. Byli jsme z toho hodně vyděšení a znechucení. Poté co jsme tohodle pejska odmítli, jako pro nás příliš velkého, dál už se s námi nikdo nebavil a zavřeli se za námi dveře zevnitř.
Myslím,že by se s tím skutečně mělo něco dělat, protože Kociánka není útulek pro zvířata, ale koncentrační tábor! Veronika B.

Pro boha živýho....to se s tím koncentračním táborem pro psy opavdu nedá nic dělat??? Je mi z toho vážně na blití..... Sama nemám na to, vymyslet nějaké konkrétní řešení tohoto problému, ale ráda se přidám, pokud to nějak řešit jde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro boha živýho....to se s tím koncentračním táborem pro psy opavdu nedá nic dělat??? Je mi z toho vážně na blití..... Sama nemám na to, vymyslet nějaké konkrétní řešení tohoto problému, ale ráda se přidám, pokud to nějak řešit jde.

já jsem na Kociánku chodila pracovat jako dobrovolník (během studií). O chování paní Hermanové bych mohla vyprávět romány. Stejně tak o jejím vztahu ke psům. Svým hodně podivným způsobem je má ráda, ale je to opravdu velmi podivný způsob. Jednou jsem se jí přímo zeptala, proč se nesnaží je víc nabízet lidem,umísťovat je do rodin, zkrátka proč se k lidem,kteří si přijdou pro psa chová tak odmítavě. Odpověděla mi, že kdybych tam dělala tak dlouho jako ona a věděla jaký dokážou být lidi svině tak bych je taky radši nechávala tady,než dávala lidem. Podle ní se prostě ti psi mají na Kociánce líp. Mluvit se s ní o tom nedá, prostě trvá na svém a nekomunikuje. Mnohokrát jsem byla svědkem,že s lidmi,kteří stáli za bránou vůbec nikdo nemluvil a nevšímal si jich. I já jsem měla problémy si odsud odvézt psa (a to jsem tam rok zdarma pracovala). Chtěla jsem asi dvouletého křížence bígla,paní Hermanová si měsíc rozmýšlela jestli mi ho dá (asi na něho bylo hodně zájemců :-) ),nakonec souhlasila, že si ho můžu vzít,při převzetí mi napsala do papírů ,že cena psa je 7000,- ??? když jsem na to nevěřícně zírala ( je to asi 10 let zpátky, za ty peníze bych tenkrát měla 3 bígly s PP) tak mi řekla, že pes měl jako štěně psinku a tohle jsou náklady na léčbu. ¨Pak asi poznala,že to přestřelila a že psa v žádném případě nezaplatím,tak prohlásila " ty sis to u nás odpracovala, tak si ho teda vem". O půl roku později chtěl štěně můj šéf v práci. Původně měli vybraného amerického kokršpaněla. Chtěli pejska, nejlépe barevného (strakáče). Nabídla jsem jim z útulku, věděla jsem,že tam jeden takový starší pes je. Souhlasili. Když jsem zavolala Hermanové tak mi nabídla, že právě teď budou pro "nedostatečnou péči" zabavovat štěňata am.kokrů, ale jsou to dvě fenky a obě černé. Můj šéf a jeho žena souhlasili, že to nevadí, že si vezmou tuhle fenečku z útulku. Když jsme pro ni přijeli ( s šéfovou manželkou), podotýkám,že vše bylo po telefonu domluvené a nahlášený příjezd, nechali nás stát hodinu před bránou. Pak přinesli dvě štěňata,které kokry připomínali jen velmi vzdáleně. Iveta se rozhodla,že si jednu vezme, přestože vysněný amikokr to teda není. Problém vyvstal v tom,že zapoměla doma občanku. Hermanová jí rezolutně odmítla bez občanky štěně vydat. Podotýkám,že mě velice dobře zná a byla jsem ochotna se zaručit kam štěně jde a že se tam bude mít dobře. Iveta i její manžel jsou právníci a působí velice seriozním dojmem. Nakonec jsme paní Hermanovou ukecali a to tak, že štěně se napsalo na mě, s podmínkou,že Iveta musí hned v pondělí poslat notářsky ověřenou kopii občanky a štěně se přepíše na ni. Ta to skutečně udělala, ale Kája je doteď vlastně moje :-)) Víckrát jsem neměla odvahu doporučit svým známým psa z tohoto útulku. Liba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

Kamarádka také chtěla pejdu a když slyšela o Kociánce, tak se vypravila tam.Samozřejmě jsem ze zvědavosti a taky trochu poradit, jela s ní.Když jsme přijeli do útulku, nepředstavitelné množství psů, zápach, hluk a šťekot.Byli jsme zavedeni na místnosti, kde nám vrazili atlas od Dr.Fogla do ruky a že si máme vybrat plemeno, které se nám líbí a podle něj nám vyberou psa.Samozřejmě jsme atlas odložili a chtěli vědět, co zde mají za větší pejsky, čistokrevné.Dcera paní vedoucí nebyla schopná se ani vymáčknout.Pak řekla, že zde mají RTW a Dalmatince.Dalmatina přivedla, pejsek byl špinavý, šíleně línal.Když jsme chtěli vidět ještě RTW, bála se vlézt pro něj do kotce, chvíli se tam dohadovala s ještě jednou slečnou, která pro tu RTW půjde.Nešla tam ani jedna a řekla : "Je támhle, podívejte se".Odvezli jsme Dalmatina, ale zážitek to byl otřesný.Psi špinavý, plstnatí, po několika v malých klecích.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka také chtěla pejdu a když slyšela o Kociánce, tak se vypravila tam.Samozřejmě jsem ze zvědavosti a taky trochu poradit, jela s ní.Když jsme přijeli do útulku, nepředstavitelné množství psů, zápach, hluk a šťekot.Byli jsme zavedeni na místnosti, kde nám vrazili atlas od Dr.Fogla do ruky a že si máme vybrat plemeno, které se nám líbí a podle něj nám vyberou psa.Samozřejmě jsme atlas odložili a chtěli vědět, co zde mají za větší pejsky, čistokrevné.Dcera paní vedoucí nebyla schopná se ani vymáčknout.Pak řekla, že zde mají RTW a Dalmatince.Dalmatina přivedla, pejsek byl špinavý, šíleně línal.Když jsme chtěli vidět ještě RTW, bála se vlézt pro něj do kotce, chvíli se tam dohadovala s ještě jednou slečnou, která pro tu RTW půjde.Nešla tam ani jedna a řekla : "Je támhle, podívejte se".Odvezli jsme Dalmatina, ale zážitek to byl otřesný.Psi špinavý, plstnatí, po několika v malých klecích.

za mého působení tam bylo několik desítek čistokrevných psů,vzpomínám si na československého vlčáka, bobtaila, kavkazana,středoasiata, fr. buldočka, fůra kokrů,jezevčíků a NO. Chtěla jsem tenkrát nabídnout alespoň tyto čistokrevné psy přes inzerci v časopisech - ve fauně, psovi a tak. Bylo mi řečeno, že to není moje starost, že to mám nechat na nich. Na druhou stranu zachraňovali psi,které by každý normální soudný člověk nechal utratit. Například fenu NO sraženou vlakem,která byla ochrnutá na zadní nohy, neapolského mastina (pravděpodobně, byl v tak dezolátním stavu,že to nešlo moc poznat),který měl ekzém po celém těle a byl celý bez srsti. V podstatě to byl maxi naháč :-). Neříkám,že bych se tyto psy nepokusila zachránit,kdyby to byli moji psi. To by asi zkusil každý majitel, ale v útulku mi to přijde jako vyhazování peněz a času. Stejně měli mizivou naději,že si je někdo vezme (zvlášť,když je nikomu ani nenabídnou),tak by pro ně smrt byla asi opravdu lepší. Ten mastin pak z ničeho nic zmizel. Když jsem ho tam jednoho dne nenašla tak jsem se při krmení zeptala dcery paní Hermanové jestli už umřel (jen tak,aby řeč nestála, celkem nic jsem tím nesledovala). Vyjela na mě jak fúrie, že mi do toho nic není a ať se starám o svoji práci. Liba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
za mého působení tam bylo několik desítek čistokrevných psů,vzpomínám si na československého vlčáka, bobtaila, kavkazana,středoasiata, fr. buldočka, fůra kokrů,jezevčíků a NO. Chtěla jsem tenkrát nabídnout alespoň tyto čistokrevné psy přes inzerci v časopisech - ve fauně, psovi a tak. Bylo mi řečeno, že to není moje starost, že to mám nechat na nich. Na druhou stranu zachraňovali psi,které by každý normální soudný člověk nechal utratit. Například fenu NO sraženou vlakem,která byla ochrnutá na zadní nohy, neapolského mastina (pravděpodobně, byl v tak dezolátním stavu,že to nešlo moc poznat),který měl ekzém po celém těle a byl celý bez srsti. V podstatě to byl maxi naháč :-). Neříkám,že bych se tyto psy nepokusila zachránit,kdyby to byli moji psi. To by asi zkusil každý majitel, ale v útulku mi to přijde jako vyhazování peněz a času. Stejně měli mizivou naději,že si je někdo vezme (zvlášť,když je nikomu ani nenabídnou),tak by pro ně smrt byla asi opravdu lepší. Ten mastin pak z ničeho nic zmizel. Když jsem ho tam jednoho dne nenašla tak jsem se při krmení zeptala dcery paní Hermanové jestli už umřel (jen tak,aby řeč nestála, celkem nic jsem tím nesledovala). Vyjela na mě jak fúrie, že mi do toho nic není a ať se starám o svoji práci. Liba

Nejsou třeba sadisti, kterým dělá dobře pozorovat trpící zvíře? Nemá to jinak logiku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejsou třeba sadisti, kterým dělá dobře pozorovat trpící zvíře? Nemá to jinak logiku.

Napadá mě jediné - Ty psy chovají na maso a na labolatorní účely. napadá mě jediné - víte jak zemře paní, která to tam spravuje? Spadne na ní barák, který si postavila za peníze týraných zvířat a ona bude v jeho sutinách několik dní umírat, hlady a bez pomoci. Prozřetelnost je spravedlivá... Ale i tak bychom měli všichni těm pejskům pomoci. je mi z toho všeho moc moc špatně. jsem senzibilní a vcítila jsem se do toho prostředí. pomozme jim!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
za mého působení tam bylo několik desítek čistokrevných psů,vzpomínám si na československého vlčáka, bobtaila, kavkazana,středoasiata, fr. buldočka, fůra kokrů,jezevčíků a NO. Chtěla jsem tenkrát nabídnout alespoň tyto čistokrevné psy přes inzerci v časopisech - ve fauně, psovi a tak. Bylo mi řečeno, že to není moje starost, že to mám nechat na nich. Na druhou stranu zachraňovali psi,které by každý normální soudný člověk nechal utratit. Například fenu NO sraženou vlakem,která byla ochrnutá na zadní nohy, neapolského mastina (pravděpodobně, byl v tak dezolátním stavu,že to nešlo moc poznat),který měl ekzém po celém těle a byl celý bez srsti. V podstatě to byl maxi naháč :-). Neříkám,že bych se tyto psy nepokusila zachránit,kdyby to byli moji psi. To by asi zkusil každý majitel, ale v útulku mi to přijde jako vyhazování peněz a času. Stejně měli mizivou naději,že si je někdo vezme (zvlášť,když je nikomu ani nenabídnou),tak by pro ně smrt byla asi opravdu lepší. Ten mastin pak z ničeho nic zmizel. Když jsem ho tam jednoho dne nenašla tak jsem se při krmení zeptala dcery paní Hermanové jestli už umřel (jen tak,aby řeč nestála, celkem nic jsem tím nesledovala). Vyjela na mě jak fúrie, že mi do toho nic není a ať se starám o svoji práci. Liba

Libo, mám stejnou zkušenost. Taky jsem za dob svých studií (kolem r. 1990) chodila na Kociánku jako dobrovolník. A na p. Hermanovou mám stejné vzpomínky. Strašně nerada psy "dávala" lidem, měla nějakou potřebu je tam schraňovat.
Na druhou stranu jsme "léčili" strašně zuboženejch psů které by jinde nechali uspat. Pamatuju se na velkého knírače s psinkou, kterého jsme po lžičkách krmili glukopurem. Ten se z toho dostal.
Ale taky si pamatuju, že párkrát došlo k nechtěnému nakrytí.

Přesto nemám pocit, že by psům ubližovala, alespoň ne záměrně. Ale je svým způsobem dost podivná....
Kateřina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Libo, mám stejnou zkušenost. Taky jsem za dob svých studií (kolem r. 1990) chodila na Kociánku jako dobrovolník. A na p. Hermanovou mám stejné vzpomínky. Strašně nerada psy "dávala" lidem, měla nějakou potřebu je tam schraňovat.
Na druhou stranu jsme "léčili" strašně zuboženejch psů které by jinde nechali uspat. Pamatuju se na velkého knírače s psinkou, kterého jsme po lžičkách krmili glukopurem. Ten se z toho dostal.
Ale taky si pamatuju, že párkrát došlo k nechtěnému nakrytí.

Přesto nemám pocit, že by psům ubližovala, alespoň ne záměrně. Ale je svým způsobem dost podivná....
Kateřina

Taky si nemyslím,že by týrala psy úmyslně. Ona je asi opravdu přesvědčená, že když je má všechny u sebe tak je to pro ně to nejlepší. Za celý rok co jsem tam pracovala pamatuju tři,nebo čtyři umístěné psy (včetně těch dvou,co jsem odvezla já). Vzpomínám si na jednu fenku, která byla v kotci s několika psama. Někdo z ošetřovatelů si všiml, že hárá a paní Hermanová prohlásila ¨" to má zatím čas, do desátého dne ji stihneme dát pryč".... Někdy mi to taky přišlo,že je snad množí schválně. Liba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky si nemyslím,že by týrala psy úmyslně. Ona je asi opravdu přesvědčená, že když je má všechny u sebe tak je to pro ně to nejlepší. Za celý rok co jsem tam pracovala pamatuju tři,nebo čtyři umístěné psy (včetně těch dvou,co jsem odvezla já). Vzpomínám si na jednu fenku, která byla v kotci s několika psama. Někdo z ošetřovatelů si všiml, že hárá a paní Hermanová prohlásila ¨" to má zatím čas, do desátého dne ji stihneme dát pryč".... Někdy mi to taky přišlo,že je snad množí schválně. Liba

Pracovala jste tam rok? Tak dlouhou dobu? Bylo to tam opravdu tak hrozne jak se píše výše? Přece není normální, aby umistovala 4 psy rocne do nových rodin. Ubližuje jim umyslně. Musíme s tím něco udělat!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono se staci podivat na jejich stranky, jake psy nabizeji, jiste se snazili zapusobit co nejlepsim dojmem, tak dali na stranky elitu, presto jsou to neuveritelne spinavi, vyhubli, vydeseni a nemocni psi

Interpespenzion na Kociánce v Brně je ostudou celé civilizované Evropy. O jeho pozadí, historii a lidech (nejen) s tímto útulkem spojenými je tento článek. Prezentované materiály jsou výsledkem jedné z nejnáročnějších rešeršních akcí ohz Brno a Prostějov. Žijeme v demokratickém státu nebo v Kocourkově?

Článek vyšel ve Zpravodaji ohz č. 7

Na první pohled může následující text vypadat jako snůška neskutečných, absurdních tvrzení o lidech, veřejně se prezentujících jako ochránci zvířat. Bohužel při bližším přezkoumání námi nabízených faktů musí v každém racionálně uvažujícím čtenáři zahlodat červík pochybností. Ochranu zvířat v ČR nedělají vždy lidé z nezištné pomoci zvířatům, ale kvůli něčemu zcela jinému. Takovým odstrašujícím a v celé civilizované Evropě naprosto ojedinělým případem je Interpespenzion na Kociánce v Brně, jež je trnem v oku tisícům lidí. Navzdory letitým protestům, stížnostem a podnětům nikdo ze zodpovědných doposud nic nepodniknul k nápravě věcí, jež se v tomto "útulku" odehrávají.

Nebudeme se zabývat jen tímto útulkem, zabrousíme i do historie ochrany zvířat v ČR. Chtěli bychom totiž všem čtenářům přiblížit věci dávno zapomenuté, ale pro současnost naprosto klíčové. Jen tak lze pochopit, proč jsou ty nejzávažnější prohřešky vůči zvířatům v naší republice víceméně tolerovány nebo považovány za "normální".

Redakce Zpravodaje ohz v tomto článku z větší části informace pouze zprostředkovává - v žádném případě si neklademe za cíl nikoho zdiskreditovat nebo urazit. Námi prezentované informace pochází od dlouholetých ochránců zvířat, zabývajících se níže uvedenými případy, bývalých zaměstnanců Interpespenzionu, z písemných materiálů získaných ohz Brno a rešeršním týmem. Dlouholetými ochránci zvířat jsme byli požádáni ke zpracování a zveřejnění tohoto materiálu, protože si již sami neví rady, jak postupovat dále. Jména svědků všech událostí jsou ohz známa; z důvodu jejich ochrany je nezveřejňujeme.

Interpespenzion na Kociánce, největší psí útulek v České republice, patří pod společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o.", založenou v roce 1991 Ivanou Hermanovou, MVDr. Josefem Kučerou a Marcelou Lund, nynější ředitelkou "Nadace na ochranu zvířat". Je zajímavé, že společnost "S. O. S zvířatům, s. r. o." fungovala i za totalitního režimu, Hermanová měla údajně kontakty na Jakeše, zaštiťujícího údajně provoz této společnosti. MVDr. Josef Kučera později z této společnosti kvůli osobním důvodům vystoupil a v následujících letech se zde prostřídalo několik veterinářů. Marcela Lund podle neověřených informací s tímto útulkem nyní spolupráci přerušila. Zástupkyně ředitelky Nadace na ochranu zvířat, Romana Šonková, se od problematického fungování útulku distancuje.

Společnost "S. O. S. zvířatům, s. r. o." zajišťovala také, mimo jiné, provoz odchytové stanice. Činnost odchytové stanice byla za přispění Magistrátu města Brna a Městské veterinární správy svěřena místo do rukou ochránců zvířat tomuto soukromému subjektu a později, když se začaly objevovat nesrovnalosti v účetnictví a odmítání odchytu koček od Hermanové, firmě F. A. D. Forejtek. Licenci k provádění odchytu však získala později znovu. Navzdory mohutným dotacím (řádově statisícové) od města Brna bylo se psy při odchytu zacházeno neodborně, zvířata špatně ošetřována, trpěla podvýživou nebo v mrazech hynula. Byla totiž umisťována v naprosto nevyhovujících podmínkách (drátěné ptačí voliéry) a vystavena mrazu v nezateplených dřevěných, případně překližkových boudách.

Podle vyjádření zástupců Městské veterinární správy k žádnému týrání psů nedocházelo a nikdo ze zodpovědných neměl snahu situaci urychleně řešit. Navzdory očitým svědkům si ochránci údajně vymýšlejí. ohz mají k dispozici protokoly z veterinárního vyšetření provedeného na soukromou žádost ochránců, které zcela jasně dokazuje, že zdravotní problémy psů umístěných v odchytové stanici výše uvedené společnosti byly způsobeny prochlazením a nedostatečným příjmem krmiva. Vyšetření vyžádané Městskou veterinární správou Brno však nic takového ale neprokázalo.

Samotný Interpespenzion je pravým opakem psího a kočičího útulku. Zatímco se všechny ostatní útulky snaží zajistit pro své zvířecí svěřence přechodná nebo trvalá místa pobytu zvířat, o zvířata podle možností dobře pečují a poskytují jim péči, v Interpespenzionu je tomu jinak. Zástupci útulku vykazují více než podivné znaky chování vůči návštěvníkům i zvířatům. Bylo mimo jiné zjištěno, že chybí věrohodná evidence zvířat, jejich počet neodpovídá dokladům a nelze tak prokázat například jejich vakcinaci. Rovněž docházelo k administrativní manipulaci s počtem zvířat. Při kontrolách byly zjištěny nesrovnalosti (rok 1998) v účetnictví - zejména účtování nákladů městu za neexistující odchyt a karanténu koček.

Státní veterinární ústav v Brně dostal z tohoto útulku několik desítek uhynulých psů a veterináři se jen podivovali nad zdravotním stavem uhynulých zvířat. Jejich pitvy prokazují, že trpěla rozličnými chorobami, například nebezpečnou psinkou, parvovirózou, srst byla plná parazitů a některá zvířata vykazovala podvyživenost. Někdy veterináři dostávají z Kociánky psy v takovém pokročilém stadiu rozkladu, že ani není možno zjistit, kolik zvířat vlastně v igelitovém pytli bylo. Zachovalejší zvířata rovněž vykazovala známky ohryzání - podle veterinářů to mohli způsobit jednak ostatní psi, ale i krysy nebo jiní hlodavci. Na pozemek neprodyšně uzavřeného útulku majitelka nikoho nepouští z důvodu "stavebních úprav" a nikdo nemá přehled nad tím, co se uvnitř děje (listina upozorňující na stavební úpravy je na vchodu do tohoto útulku již roky, aniž by se zde něco dělo). V současnosti zde zaměstnává pouze Ukrajince a blízké osoby ze své rodiny. Ani zájemci o psa si nemohou zvíře vybrat osobně, jen s pomocí fotoalba. Majitelka toto ospravedlňuje "provozními důvody" a "ohledem na klid zvířat". Kdo se jenom k Interpespenzionu přiblížil, může dosvědčit, že se tu ozývá neustálé hlasité štěkání, takže o nějakém klidu zvířat tu nemůže být ani řeč. Ještě více zarážející je jednání majitelky tohoto útulku s návštěvníky. V Brně totiž za záhadných okolností majitelům mizí psi a jejich první kroky vedou na Kociánku - je to totiž jediné místo, kde se odchycená zvířata shromažďují.

Každý běžný útulek má snahu také propagovat kastraci psů i koček, stejně jako zabraňovat vzájemnému množení zvířat ve svém objektu. Interpespenzion je pravým opakem: psi zde volně pobíhají (zdraví mezi nemocnými), žerou z jednoho pytle a uprostřed dvora se hromadí jejich společné výkaly. Všechna zvířata se mezi sebou volně páří, což dokresluje mimo jiné také řada uhynulých křížených štěňat zaslaných do Státního veterinárního ústavu v Brně. Ve skutečnosti totiž tento útulek není útulkem, nýbrž chovatelskou stanicí, sama Hermanová se prohlásila za chovatelku, nikoliv ochránkyni zvířat. Tento "útulek" má evidentní zájem na co největším množení zvířat. Jedna bývalá zaměstnankyně se v tomto útulku dostala do jedné z místností, kde nikdo, s výjimkou vedení, nemá přístup, a byla svědkem řady klecí s těhotnými fenkami a fenkami rodícími štěňata. Výkaly i moč zvířat z horních klecí propadávaly skrze klece dolů, čímž znečišťovaly zvířata.

Pokud by se všechna zvířata množila za účelem umisťování ke všem lidem chtivých psa nebo kočičky, jak tvrdí Hermanová (což je nelogické tvrzení), Brno, ale i zbytek České republiky by byl zaplaven zvířaty. Ve skutečnosti je však v Brně mezi lidmi pouze mizivé procento zvířat z tohoto "útulku". Majitelka navíc zvířata dává (pokud zvíře dá - v mnoha případech nechce žádné zvíře nikomu vydat) komukoliv, i různým nevěrohodným "typům". Nezajímavým faktem je také drastické nucení nových majitelů zvířete, pod pohrůžkou odebrání zvířete, k návštěvám pouze určitého veterináře.

Musíme se tedy ptát: proč se v tomto útulku ve velkém stylu množí zvířata? Proč je tak málo zvířat z Kociánky umístěno v Brně u majitelů? O množení zvířat pro chovatelské účely zde nemůže být ani řeč, protože čistokrevná zvířata jsou v tomto útulku výjimkou (psi se množí všichni se všemi). Posoudíme-li nashromážděné výpovědi, různá svědectví a naše důkazy, zvířata se zde množí zejména za účelem jejich dalšího prodeje. Hermanová má kontakty na řadu obchodníků se zvířaty, sami obchodníci její jméno dobře znají. Kontakty s obchodníky Hermanová zdůvodňuje tím, že se "jim snaží jejich práci rozmluvit". Tomuto tvrzení racionální člověk věřit zcela jistě nemůže... O spolupráci s obchodníky také svědčí výpovědi bývalých zaměstnanců: z útulku totiž mizí ze dne na den zvířata. Neexistuje žádná evidence zvířat, nikdo nemá o ničem přehled, majitelka rovněž zvířata zapírá. Abychom odpověděli na otázku, kde zvířata končí, je třeba zdůraznit, že Hermanová v minulosti, za totalitního režimu, i v současnosti akceptovala vivisekci. V samotném areálu "útulku" jsou místnosti, do kterých nikdo nemá přístup - lze se jen domnívat, že slouží jako "přípravny" zvířat pro pokusy. Bohužel neexistují žádné přímé důkazy, s výjimkou očitého svědectví o místnosti sloužící jako velkoporodna bývalé zaměstnankyně výše, o konkrétním obsahu pečlivě střežených a uzamčených místností.

Rešeršní tým měl však to štěstí, že v zadní části útulku sloužící pravděpodobně jako skládka, objevil dva psy připoutané na krátkém řetězu, bez jakéhokoliv žrádla či vody (nebyla zde ani žádná miska). Oba psi nevykazovali žádné známky zájmu o okolí, byli totálně apatičtí, nereagovali na žádné podněty, a co je nejdůležitější - navzdory rozštěkanému sboru více než sedmi stovek psů - nemohli štěkat. Třetí pes byl objeven v boudě podobné králičí; rovněž byl totálně apatický a nemohl štěkat. Čtenáře blíže neseznámené s praktikami příprav zvířat na bolestivé pokusy bychom chtěli upozornit, že se zvířatům přeřezávají hlasivky, aby nemohla vydávat žádné zvuky a rušit "výzkumníky". Majitelka útulku by jen stěží obstála s argumentací, že se jedná o "karanténu" zvířat, protože karanténa pro zvířata vypadá úplně jinak. Rešeršní tým byl nakonec nucen vzít nohy na ramena, protože mu bylo vyhrožováno fyzickým útokem od zaměstnanců útulku ukrajinské národnosti.

V této souvislosti je třeba také zmínit historii působení Marcely Lund, představitelky dnešní Nadace na ochranu zvířat v ČR. V roce 1993 Lund působila v tehdejší Lize na ochranu zvířat jako čestná předsedkyně. Dne 5. 3. 1993 se pokusila zneužít svého podpisového práva a zmocnit se prostředků na účtu - aniž k tomu byla někým zmocněna, a aniž by měla razítko podle podpisového vzoru. Lund uvedla v omyl pracovnice spořitelny předložením dopisu s nepravdivými údaji, hovořícími o zrušení zastupování Ligy Mgr. Evou Šimsovou. Takto zrušila všechna podpisová práva a nechala zřídit k účtu podpisové právo pouze pro sebe a MVDr. Boučkovou (ta zabezpečovala v útulku tehdejší Ligy veterinární péči a účtovala přemrštěně vysoké částky za práci i léky: přes 70 000 Kč měsíčně). Tento počin byl reakcí na jednání výboru Ligy na ochranu zvířat, která ji zbavila funkce, neboť se Lund pokoušela skrýt hrubé nedostatky v práci MVDr. Boučkové. Dne 9. 3. 1993 se dostavili do areálu útulku Ligy na ochranu zvířat Ing. Novák a paní Janatová. Ti žádali vydat klíče pro Marcelu Lund, MVDr. Boučkovou a paní Havelkovou. Přišli v doprovodu příslušníků městské policie a upozornili, že pokud klíče nebudou ihned vydány a personál neopustí tento útulek, provede policie vyklizení. Za pokus Lund diktátorsky a nezákonně strhnout na sebe moc a rozhodování Ligy jí byla představenstvem této organizace zrušena funkce čestné předsedkyně. Lund se rovněž pokusila získat účetní doklady Ligy, včetně dokladů, kde je zřejmé zanedbání veterinární péče v útulku Ligy a nedostatky v hospodaření předchozího vedení, aby tímto kryla špatně vykonávanou práci MVDr. Boučkové.

Marcela Lund se pak v roce 1993 začala plně věnovat činnosti v Interpespenzionu. V březnu 1993, právě ve dnech, kdy byly provedeny finanční machinace s účtem Ligy na ochranu zvířat, se na Kociánce objevily připravené přepravní klece pro psy, spolu s mezinárodními očkovacími průkazy a doklady. Všechny tyto doklady vydala Městská veterinární správa Brno. Byl to nesporný důkaz mezinárodní spolupráce s obchodníky se zvířaty. O tom, kam zvířata putovala a kde skončila, neexistují žádné záznamy, protože byly Městskou veterinární správou Brno údajně skartovány.

Samozřejmě se každý útulek jistým způsobem potýká s otázkou finanční: ta se také promítá do úrovně péče o zvířata, krmení a životních podmínek. Tento "útulek" dostával a dostává finanční injekce jednak od města, ale hlavně od dárců naverbovaných v minulých letech prostřednictvím pořadu "Chcete mě?". Došlo to tak daleko, že Hermanová začala odmítat pomoc ve formě krmiva, léků a přijímala pouze finance. V neposlední řadě je třeba také zmínit, že Interpespenzion podporuje anglická organizace RSPCA (Královská společnost na ochranu zvířat zaštiťovaná princem Charlesem). Ta sem, mimo jiné, poslala dvě nákladní auta s krmivem a léky. Všechno bylo postupně rozprodáno - psi v útulku nedostali nic. I přes obrovské finanční částky v tomto útulku nebylo pro zvířata učiněno nic podstatného; namísto toho si majitelka postavila pro sebe rodinný domek.

Jak říká jedna dlouholetá ochránkyně zvířat (aktivní od roku 1979) spolupracující s ohz: "Představitelé ochrany zvířat v čele s panem Burdou (Ústřední komise pro ochranu zvířat), který sám dělal pokusy na zvířatech (pracovník v Ústavu biologických experimentálních modelů) a vivisekci jako takovou i obchod se zvířaty propaguje, jsou ti "správní", všemu a všem se skrytě nebo otevřeně pošklebující. Ti co poznali, jak se dá na zvířatech vydělat, to jsou ti, kterým média dávají prostor a nás se snaží zlikvidovat. Paní Marcela Lund (představitelka "Nadace na ochranu zvířat") z anglické WSPA (Světová organizace na ochranu zvířat) ukazuje, jak má ochrana podle těchto bohatých spolků vypadat. Dotknout se její osoby je velmi nebezpečné - koho má za sebou, o tom ví jen málo lidí, ale strach jim nedovolí o pravdě hovořit".

V minulosti zde existovala Nadace Dr. Martinové, která nashromáždila celkem 280 miliónů Kč. Kam přesně tyto finance zmizely, to prakticky nikdo neví, ale rozhodně neskončily u těch potřebných. Část financí skončila také u výše jmenovaných osob, které je použily na vše možné, jen ne na skutečnou ochranu zvířat. (Poznámka redakce: i když tato tvrzení vypadají pro někoho nepravděpodobná nebo lživá, existuje redaktor České televize, jež ví ještě víc a má vše podložené. Prozatím však odmítá z důvodu ochrany své osobnosti podat všechna fakta.)

Hermanová byla rovněž vyšetřovaná kvůli finančním machinacím hospodářskou kriminální policií. Vyšetřovatel byl však odvolaný na školení, vyšetřování zastaveno a již nikdy se neozval. Anglické organizace WSPA (paní Marcela Lund je údajně důvěrnou přítelkyní předsedkyně anglické WSPA, paní Cox) a RSPCA posoudily činnost paní Hermanové a "útulku" jako dobrou (!) a RSPCA ji finančně podporuje. Ochránci zvířat jak RSPCA, tak i WSPA psali o skutečných poměrech v tomto útulku, o podivných obchodech Hermanové - bez jakékoliv reakce! Organizace vystupující údajně proti špatnému zacházení se zvířaty a jejich zneužívání tak vědomě podporují obchod se zvířaty a nekalou činnost.

V minulosti před tímto útulkem proběhly celkem tři demonstrace bývalých zaměstnanců proti poměrům v tomto útulku. Třetí demonstraci asistovalo 45 policistů, z médií nikdo nepřišel, Hermanová stála za oknem kanceláře a pouze se smála. Jeden z policistů nastříkal do očí psa jedné demonstrantky slzný plyn. Hermanová samozřejmě úporně popírá, že by se zde konaly jakékoliv obchody se zvířaty nebo že by bylo se zvířaty špatně zacházeno. Městská veterinární správa pod vedením Dr. Čermáka (v šestém čísle jsme psali o jeho podivném přístupu k týrání zvířat na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno) stojí na straně Hermanové a podle jeho slov je vše v pořádku. To stejné je i u Okresní veterinární správy, Ministerstva zemědělství a Ústřední komise pro ochranu zvířat - navzdory opakovaným stížnostem a tisícům nespokojených lidí. V minulosti se podařilo domluvit neohlášenou přepadovou kontrolní akci zaštiťovanou Ústřední komisí na ochranu zvířat. Jak je vidět, Hermanová má své sympatizanty i zde, protože o plánované návštěvě věděla předem a během jednoho týdne v útulku zmizelo a po kontrole se opět objevilo 400 psů. Je velice těžké v této věci něco podnikat, protože díky kontaktům na vysoká místa Hermanová neustále uniká postihům. V útulku dochází k naprosto jasnému týrání zvířat, avšak podle zodpovědných lidí je vše v pořádku! Momentálně je plánovaná stavba nového brněnského útulku, kam z Kociánky poputují psi mladší dva roky. Zbytek zůstane v Interpespenzionu; jak se řada ochránců obává, existuje zde celkem reálná možnost přeměny Interpespenzionu na oficiální chovnou stanici laboratorních zvířat. Ochránci zvířat již mnohokrát nabízeli pomoc v tomto útulku, ale bezúspěšně - Hermanovou byli pouze odmítáni.

I když mnoho lidí zlomilo hůl nad pokusy něco pro zvířata a zrušení tohoto "útulku" udělat, budeme se snažit ve spolupráci s evropskými organizacemi na ochranu zvířat učinit konec všem příkořím páchaným na nevinných zvířatech.

I vy můžete pomoci zvířatům drženým v tomto "útulku" - vytiskněte (soubor ve formátu PDF, 204 kB) nebo si nebo napište o petice proti tomuto útulku!



Copyright 2002 ohz: Šíření tohoto článku nebo jeho částí, stejně jako fotografického, filmového a důkazního materiálu bez předchozího písemného svolení ohz zakázáno.



Výpovědi a zkušenosti s Kociánkou

L. M.: Byla sedm dnů na praxi v tomto útulku, zažila hrozné chování a viděla, jak se zde množí psi.

I. I.: Ztratil se jim krásný bílý špic a podle slov Městské policie byl odvezen na Kociánku. Do telefonu jim psa Kociánka zapřela, přijeli tedy osobně a jednali s tmavovlasou opilou paní, která jim znovu tvrdila, že pes tam není. Jen díky neúprosnosti se svého psa, který byl zavřený v kanceláři, domohli. Pořídili též fotografie pejsků na Kociánce.

P. F.: Na Kociánce jim nechtěli vydat jejich zaběhnutého čistokrevného psa, nakonec až po velkém křiku jej dostali a museli zaplatit za dva dny jeho pobytu na Kociánce.

M. S.: Svého ztraceného ročního německého ovčáka hledala na Kociánce, byl tam, měl známku, paní jej poznala, pes poznal ji, ale domů si jej nemohla odvést s tím, že až bude mít po karanténě. Přišla pro něj tedy v určený den, ale psa zapřeli, že tam nikdy nebyl.

M. M.: V roce 1997 jim byl ukraden pes, bratr hlídající psa celý incident viděl. Po týdnu pobytu na Kociánce mělo zvíře epilepsii, museli zaplatit 600 Kč.

I. F.: Vzali si opuštěného psa z Kociánky, který měl svrab, škrkavky, střevní katar, zánět průdušek. Podmínkou bylo chodit k určenému veterináři.

P. D.: Našli psa, kterého odvedli na Kociánku. Tam je nechali stát hodinu u brány, ani jednání s personálem nebylo příjemné. Dalším postřehem bylo to, že v televizním pořadu "Chcete mě" byli vidět i čistokrevní psi, zatímco tady na místě ukazují pouze voříšky malé rasy.

O. J.: Z Úřadu práce byla poslaná na Kociánku. Viděla množení psů, upozorňovala ošetřovatelku, od které se jí dostalo odpovědi "to je jedno, nevšímej si toho". Na její připomínku, že v hangáru umrzají kočky, ošetřovatelka řekla, že paní vedoucí je tam tak chce.

R.R.: Mají pejska z Kociánky, fenka byla vyhublá a velice vyplašená. Po roce při oficiálním předáváná museli znovu na Kociánku, na což zvíře reagovalo stresem.

H. K.: V den úředních hodin si přijeli na Kociánku, aby si tam vybrali opuštěného psa. Poté, co asi hodinu čekali, jim dali vybrat jen podle fotografií. Přitom viděli jak se pářil kokr s pudlem a celkový pocit byl ten, že všichni lidé jsou špatní, jen Kociánka nejlepší, že se stará o psy.

V. K.: Kociánka zapřela jejich německého ovčáka, a přitom měli ověřeno, že pes tam v té době byl. Pes sám z Kociánky utekl, na ulici byl chycen a vrácen podle známky majiteli. Kociánka se ozvala nevybíravým způsobem: "Máte psa, jak to?"

P. U.: Chtěli si vzít knírače z Kociánky, ale bylo jim řečeno, že mají ještě dva dny počkat, kdyby se ozval majitel. Po dvou dnech přišli a pes tam už nebyl, údajně zemřel.

R. O.: Na Kociánce si vybrali štěně dalmatina, kterého jim však nechtěli dát, že prý je nachystané na filmování. Vzali si jiného psa z izolace - dehydrovaného, vysíleného, zablešeného a v hrozném stavu.

Dr. H. H.: Šli si pro opuštěného pejska na Kociánku, kde byli hrubě odbyti s tím, že se tam kope. Pak znovu telefonovali a bylo jim sděleno, že se pořád ještě kope. Nakonec zůstali bez psa.

L.Š.: Ovlivněni pořady Marty Kubišové jsme se s rodiči rozhodli učinit dobrý skutek, a proto jsme se jednoho dne rozjeli do brněnského psince Interpespenzion na Kociánce. Nevábně vyhlížející útulek byl jako ze zlého snu. Po pětiminutovém přešlapování a zvonění si nás konečně všiml jeden ze zaměstnanců útulku. Dovnitř nás ale nepustil. Prý bychom psy zbytečně traumatizovali a znervózňovali. Pravý důvod však pravděpodobně spočíval ve špinavých kotcích a zanedbaných psech. Budiž, pomysleli jsme si a smířili jsme se s tím, že si budeme psa vybírat dle fantazie zřízenců a nikoliv podle vlastních představ.

Vybírání netrvalo dlouho, protože jsme byli nadšení hned druhým psem, křížencem vlčáka a rotvajlera, který nám byl předveden před branami útulku. Zatímco rodiče vyřizovali potřebné formality, já jsem měla možnost trochu si popovídat se zřízencem útulku a porozhlédnout se kolem sebe. V poměrně malých nervózně pobíhali, nebo jen ležely skupinky psů. Tímto způsobem je údajně v areálu útulku namačkáno na pět set psů.

Bylo mi řečeno, že součástí areálů jsou i výběhy, ale že vyvenčit v nich všechny psy je nad lidské síly. Psům se v kotcích opravdů líbilo, snad proto se každý z nich pokoušel podhrabat nebo přeskočit plot a do okamžiku než byl opět polapen, vychutnávat si pocit svobody.

Paní ředitelka se intenzivně zajímala o stav plotů kolem našeho domova, ale skutečnost, že jejich vlastní ploty jsou děravé jako cedníky ji vůbec nevzrušovala. Také způsob jakým se o psech vyjadřovala byl nechutný.

O našem právě nabytém pejskovi se zmiňovala jako o majteku, který ač jsme za něj zaplatili dobrovolně nedobrovolnou formou příspěvek 400 Kč, bude ještě rok patřit útulku. Vždy jsem se domnívala, že útulek je pouze přechodný domov pro opuštěné a zatoulané psy, kteří čekají na svůj nový domov. Moje čerstvá zkušenost mě ale uvedla z omylu.

Nejenom že se s námi nechtěl nikdo bavit, ale navíc se k nám všichni chovali, jako bychom si psa kupovali na maso. S pocitem beznaděje jsme naložili nového člena rodiny do auta a rozjeli se zpět k domovu.

MÁTE I VY PODOBNÉ ZKUŠENOSTI S TÍMTO ÚTULKEM? NAPIŠTE NÁM JE!

No, nevím, jak to s tim pejsanem, co je u babičky přesně je, ale prý nebyl v utulku, ale jen na odchytu. Bylo to v zimě 1996, kdy byly šílený mrazy a v rádiu byly výzvy, at si lidi nějakýho pejsana vezmou. Babička zavolala na číslo uvedený v těch výzvách, že by chtěla krátkosrstýho pejska, kterej by se hodil do paneláku. Dědovi se tehdy nechtěl odhrabovat sníh z auta, tak jim pejska tehdy přivezli až domů. Vyhublýho, s natrženým uchem, smradlavýho, bál se ruky a baštil, jako by snad týden nejedl. Je fakt, že k pejskovi dostali trochu granulí (ty stejně nežral) a ještě v průběhu rku se na něj ta paní přijela podívat, ajk se o něj starají...
ale je fakt, že babička tam měla zamluvený štěndo, přej kříženej špic s jezevčíkem a hold se na ni asi nedostalo...
K.ate

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
za mého působení tam bylo několik desítek čistokrevných psů,vzpomínám si na československého vlčáka, bobtaila, kavkazana,středoasiata, fr. buldočka, fůra kokrů,jezevčíků a NO. Chtěla jsem tenkrát nabídnout alespoň tyto čistokrevné psy přes inzerci v časopisech - ve fauně, psovi a tak. Bylo mi řečeno, že to není moje starost, že to mám nechat na nich. Na druhou stranu zachraňovali psi,které by každý normální soudný člověk nechal utratit. Například fenu NO sraženou vlakem,která byla ochrnutá na zadní nohy, neapolského mastina (pravděpodobně, byl v tak dezolátním stavu,že to nešlo moc poznat),který měl ekzém po celém těle a byl celý bez srsti. V podstatě to byl maxi naháč :-). Neříkám,že bych se tyto psy nepokusila zachránit,kdyby to byli moji psi. To by asi zkusil každý majitel, ale v útulku mi to přijde jako vyhazování peněz a času. Stejně měli mizivou naději,že si je někdo vezme (zvlášť,když je nikomu ani nenabídnou),tak by pro ně smrt byla asi opravdu lepší. Ten mastin pak z ničeho nic zmizel. Když jsem ho tam jednoho dne nenašla tak jsem se při krmení zeptala dcery paní Hermanové jestli už umřel (jen tak,aby řeč nestála, celkem nic jsem tím nesledovala). Vyjela na mě jak fúrie, že mi do toho nic není a ať se starám o svoji práci. Liba

Taktéž jsem v útulku pracovala jako dobrovolník a naprosto ve všem s Libou souhlasím. Dříve to ještě nemělo takové grády, ale nyní, při tak ohromném množství psů je to ten nejhorší koncentrační tábor pro psy, nikoliv útulek! Už tenkrát, ale byla např. psinka naprosto běžnou záležitostí nad kterou se zde nikdo nepozastavoval. Z celkového počtu tehdy 60 psů, bylo třeba 8 psů psinkových, 3 psi poslední stadium psinky (nervové křeče, ochabnutí svalů). Další kapitolou jsou také tzv. ležáci. Psi u nichž je nulová pravděpodobnost, že budou kdy sami schopni stát na vlastních nohou ( úrazy, týrání) se zásadně neuspávají, ale nechávají se válet na smradlavých matračkách, kálejíce a pomočujíc se pod sebe, bez jakéhokoliv bližšího kontaktu s člověkem (není čas)! A hádejte, kam se šťastlivci, které vysvobodila, až smrt odváží?! Nikam!!!!!!!!!!!! Chlapi nám psy i po několika kusech hodili na kolečka, vrazili nám do ruky lopatu a pí. Hermanová ukázala směr, kde je ZA PLOTEM ÚTULKU máme zakopat. Viz. dlouhosrstý NO Bojar, hladkosrstý foxteriér, černý ruský teriér a spousta voříšků. Ona je prostě nemocná!!!! Vzpomínáte si někdo na aktivity p. Vyhlídala v Brně? Tak tohle je totéž! Začíná to dobrou myšlenkou, ale nějak se to zvrhne. B O Ž E D E J , AŤ S E N I K D Y Ž Á D N Ý M U J P E S N E D O S T A N E N A K O C I Á N K U !!!!!!!!!!!!!!!! Jana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pracovala jste tam rok? Tak dlouhou dobu? Bylo to tam opravdu tak hrozne jak se píše výše? Přece není normální, aby umistovala 4 psy rocne do nových rodin. Ubližuje jim umyslně. Musíme s tím něco udělat!

Těch umístěných psů je opravdu minimum. Nezaručím Vám,že byli jenom čtyři. O těch čtyřech vím, možná ještě tak jeden,nebo dva,o kterých nevím :-). Strašně ráda, bych s tím něco udělala, ale při nejlepší vůli mě nenapadá co. Možná nějakou petici pro zrušení,ale to asi stejně nikam nepovede. Navíc by potom vyvstal problém, kam s tolika psy? Nejlepší by bylo,kdyby se povedlo z Kociánky odstranit Hermanovou a udělat z ní normální útulek,ale to se nám nejspíš nepovede. Máte někdo nějaký nápad? Liba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taktéž jsem v útulku pracovala jako dobrovolník a naprosto ve všem s Libou souhlasím. Dříve to ještě nemělo takové grády, ale nyní, při tak ohromném množství psů je to ten nejhorší koncentrační tábor pro psy, nikoliv útulek! Už tenkrát, ale byla např. psinka naprosto běžnou záležitostí nad kterou se zde nikdo nepozastavoval. Z celkového počtu tehdy 60 psů, bylo třeba 8 psů psinkových, 3 psi poslední stadium psinky (nervové křeče, ochabnutí svalů). Další kapitolou jsou také tzv. ležáci. Psi u nichž je nulová pravděpodobnost, že budou kdy sami schopni stát na vlastních nohou ( úrazy, týrání) se zásadně neuspávají, ale nechávají se válet na smradlavých matračkách, kálejíce a pomočujíc se pod sebe, bez jakéhokoliv bližšího kontaktu s člověkem (není čas)! A hádejte, kam se šťastlivci, které vysvobodila, až smrt odváží?! Nikam!!!!!!!!!!!! Chlapi nám psy i po několika kusech hodili na kolečka, vrazili nám do ruky lopatu a pí. Hermanová ukázala směr, kde je ZA PLOTEM ÚTULKU máme zakopat. Viz. dlouhosrstý NO Bojar, hladkosrstý foxteriér, černý ruský teriér a spousta voříšků. Ona je prostě nemocná!!!! Vzpomínáte si někdo na aktivity p. Vyhlídala v Brně? Tak tohle je totéž! Začíná to dobrou myšlenkou, ale nějak se to zvrhne. B O Ž E D E J , AŤ S E N I K D Y Ž Á D N Ý M U J P E S N E D O S T A N E N A K O C I Á N K U !!!!!!!!!!!!!!!! Jana

Ja mam taky ten pocit, ze je to dusevne nemocna osoba, ktere chybi nahled na to, co dela a navic si skrze psy vyrizuje ucty s lidmi, vzdyt majitel se necha tyrat stejne jako rodic pres decko socialkou ci skolou :/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taktéž jsem v útulku pracovala jako dobrovolník a naprosto ve všem s Libou souhlasím. Dříve to ještě nemělo takové grády, ale nyní, při tak ohromném množství psů je to ten nejhorší koncentrační tábor pro psy, nikoliv útulek! Už tenkrát, ale byla např. psinka naprosto běžnou záležitostí nad kterou se zde nikdo nepozastavoval. Z celkového počtu tehdy 60 psů, bylo třeba 8 psů psinkových, 3 psi poslední stadium psinky (nervové křeče, ochabnutí svalů). Další kapitolou jsou také tzv. ležáci. Psi u nichž je nulová pravděpodobnost, že budou kdy sami schopni stát na vlastních nohou ( úrazy, týrání) se zásadně neuspávají, ale nechávají se válet na smradlavých matračkách, kálejíce a pomočujíc se pod sebe, bez jakéhokoliv bližšího kontaktu s člověkem (není čas)! A hádejte, kam se šťastlivci, které vysvobodila, až smrt odváží?! Nikam!!!!!!!!!!!! Chlapi nám psy i po několika kusech hodili na kolečka, vrazili nám do ruky lopatu a pí. Hermanová ukázala směr, kde je ZA PLOTEM ÚTULKU máme zakopat. Viz. dlouhosrstý NO Bojar, hladkosrstý foxteriér, černý ruský teriér a spousta voříšků. Ona je prostě nemocná!!!! Vzpomínáte si někdo na aktivity p. Vyhlídala v Brně? Tak tohle je totéž! Začíná to dobrou myšlenkou, ale nějak se to zvrhne. B O Ž E D E J , AŤ S E N I K D Y Ž Á D N Ý M U J P E S N E D O S T A N E N A K O C I Á N K U !!!!!!!!!!!!!!!! Jana

Prosím Vás mohla byste se se mnou spojit na bloody.madeira@quick.cz ? Nebojte, nejsem nikdo z Kociánky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já jsem na Kociánku chodila pracovat jako dobrovolník (během studií). O chování paní Hermanové bych mohla vyprávět romány. Stejně tak o jejím vztahu ke psům. Svým hodně podivným způsobem je má ráda, ale je to opravdu velmi podivný způsob. Jednou jsem se jí přímo zeptala, proč se nesnaží je víc nabízet lidem,umísťovat je do rodin, zkrátka proč se k lidem,kteří si přijdou pro psa chová tak odmítavě. Odpověděla mi, že kdybych tam dělala tak dlouho jako ona a věděla jaký dokážou být lidi svině tak bych je taky radši nechávala tady,než dávala lidem. Podle ní se prostě ti psi mají na Kociánce líp. Mluvit se s ní o tom nedá, prostě trvá na svém a nekomunikuje. Mnohokrát jsem byla svědkem,že s lidmi,kteří stáli za bránou vůbec nikdo nemluvil a nevšímal si jich. I já jsem měla problémy si odsud odvézt psa (a to jsem tam rok zdarma pracovala). Chtěla jsem asi dvouletého křížence bígla,paní Hermanová si měsíc rozmýšlela jestli mi ho dá (asi na něho bylo hodně zájemců :-) ),nakonec souhlasila, že si ho můžu vzít,při převzetí mi napsala do papírů ,že cena psa je 7000,- ??? když jsem na to nevěřícně zírala ( je to asi 10 let zpátky, za ty peníze bych tenkrát měla 3 bígly s PP) tak mi řekla, že pes měl jako štěně psinku a tohle jsou náklady na léčbu. ¨Pak asi poznala,že to přestřelila a že psa v žádném případě nezaplatím,tak prohlásila " ty sis to u nás odpracovala, tak si ho teda vem". O půl roku později chtěl štěně můj šéf v práci. Původně měli vybraného amerického kokršpaněla. Chtěli pejska, nejlépe barevného (strakáče). Nabídla jsem jim z útulku, věděla jsem,že tam jeden takový starší pes je. Souhlasili. Když jsem zavolala Hermanové tak mi nabídla, že právě teď budou pro "nedostatečnou péči" zabavovat štěňata am.kokrů, ale jsou to dvě fenky a obě černé. Můj šéf a jeho žena souhlasili, že to nevadí, že si vezmou tuhle fenečku z útulku. Když jsme pro ni přijeli ( s šéfovou manželkou), podotýkám,že vše bylo po telefonu domluvené a nahlášený příjezd, nechali nás stát hodinu před bránou. Pak přinesli dvě štěňata,které kokry připomínali jen velmi vzdáleně. Iveta se rozhodla,že si jednu vezme, přestože vysněný amikokr to teda není. Problém vyvstal v tom,že zapoměla doma občanku. Hermanová jí rezolutně odmítla bez občanky štěně vydat. Podotýkám,že mě velice dobře zná a byla jsem ochotna se zaručit kam štěně jde a že se tam bude mít dobře. Iveta i její manžel jsou právníci a působí velice seriozním dojmem. Nakonec jsme paní Hermanovou ukecali a to tak, že štěně se napsalo na mě, s podmínkou,že Iveta musí hned v pondělí poslat notářsky ověřenou kopii občanky a štěně se přepíše na ni. Ta to skutečně udělala, ale Kája je doteď vlastně moje :-)) Víckrát jsem neměla odvahu doporučit svým známým psa z tohoto útulku. Liba

No moment, tohle, co popisujete, jsou jenom tahanice s psychicky narušeným člověkem. V útulku jste rok dělala. Potvrzujete to co je tady kolem psáno nebo jsou to jenom řečičky a Kociánka zas tak příšerná není? Mám profackovat příležitostně Kubišovou, mám ji tady vedle sebe nebo je to celé nafouklá bublina a ona to okomentovala podle pravdy? O tom je řeč.

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

Musím konstatovat že jsem tady v Praze měl podobný "útulek". tehdy za bolševika divoký. Chodili jsme tam jako děcka vypomáhat. Do kaluží moče a hromad lejn. Všichni dospělí o tom věděli, pomoc neuměli a dělali že o ničem nevědí. Jiné řešení nikdo neznal. Psi tam ale byli vcelku spokojení. Majitel - provozovatel byl na úrovni dnešních bezdomovců a svážel odpad ze všech jídelen a popelnic v okolí. Nějaký oficiální sponzor nehrozil. Přesto to pár let existovalo a každý kdo našel pejska ho tam šel hodit s povděkem přes plot. Nakonec majitel utekl za kopečky a jak se to celé likvidovalo a asanovalo nevím. Počítám že kulovnicí.

Odkaz na tuhle debatu jsem pohodil do debaty Kubišové a Srstky. Síla Internetu a když Bůh dá i TV. Tak tlachejte a navrhujte řešení.

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Musím konstatovat že jsem tady v Praze měl podobný "útulek". tehdy za bolševika divoký. Chodili jsme tam jako děcka vypomáhat. Do kaluží moče a hromad lejn. Všichni dospělí o tom věděli, pomoc neuměli a dělali že o ničem nevědí. Jiné řešení nikdo neznal. Psi tam ale byli vcelku spokojení. Majitel - provozovatel byl na úrovni dnešních bezdomovců a svážel odpad ze všech jídelen a popelnic v okolí. Nějaký oficiální sponzor nehrozil. Přesto to pár let existovalo a každý kdo našel pejska ho tam šel hodit s povděkem přes plot. Nakonec majitel utekl za kopečky a jak se to celé likvidovalo a asanovalo nevím. Počítám že kulovnicí.

Odkaz na tuhle debatu jsem pohodil do debaty Kubišové a Srstky. Síla Internetu a když Bůh dá i TV. Tak tlachejte a navrhujte řešení.

R.

A dal jsem teď k tomu i komentář a náznak řešení. Nějaké zákony platí, kdo jste cokoliv viděli, podávejte trestní oznámení, jiná šance není. Komentáře na Internetu moc nevyřeší.

"Problém je kapku někde jinde. Tady je útulek, zase jeden z mnoha a provozovatelka k smrti miluje zvířata, doslova. Musíte řešit majitelku s pomocí psychiatra, policie a úřadů a umístit a vyléčit 1000 psů. Nadlidský úkol. Když se vám povede pořešit majitelku, těch 1000 psů budete muset nechat nejspíš utratit. Ochránce zvířat volí zda je pro 1000 psů lepší pozvolná smrt nebo rychlá nebo vše nechat tak jak je a prezentovat že se nic úděsného neděje. Vede varianta číslo tři. Navíc, ten útulek i tak poskytuje službu. Sbírá "toulavé" psy a "zametá" nepořádky po všech neodpovědných chovatelích psů v okolí. Ta majitelka, i když je zralá na psychiatra, má docela přesné vidění světa, kontakty v politice, u ochránců zvířat i v zahraničí a psychiatr možná jenom pokrčí rameny, že s rozumně uvažujícím vzdělaným člověkem nic nenadělá. A pro policii není pes - věc hodná ochrany. Pro všechny je varianta tři nejpříhodnější. Prostě jsem sem Martě a Zdeňkovi podhodil pořádného špeka. ;o)

Napadá mě, pokud je dost očitých svědků, měli by podávat trestní oznámení a někdo by jim s tím mohl poradit. Děti Země, Greenpeace, pořad Chcete mě... někdo kdo má právníka zaměřeného na ochranu zvířat. Prohledejte Internet a oslovte každého kdo vás napadne. Já šel sem. ;o)"

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A dal jsem teď k tomu i komentář a náznak řešení. Nějaké zákony platí, kdo jste cokoliv viděli, podávejte trestní oznámení, jiná šance není. Komentáře na Internetu moc nevyřeší.

"Problém je kapku někde jinde. Tady je útulek, zase jeden z mnoha a provozovatelka k smrti miluje zvířata, doslova. Musíte řešit majitelku s pomocí psychiatra, policie a úřadů a umístit a vyléčit 1000 psů. Nadlidský úkol. Když se vám povede pořešit majitelku, těch 1000 psů budete muset nechat nejspíš utratit. Ochránce zvířat volí zda je pro 1000 psů lepší pozvolná smrt nebo rychlá nebo vše nechat tak jak je a prezentovat že se nic úděsného neděje. Vede varianta číslo tři. Navíc, ten útulek i tak poskytuje službu. Sbírá "toulavé" psy a "zametá" nepořádky po všech neodpovědných chovatelích psů v okolí. Ta majitelka, i když je zralá na psychiatra, má docela přesné vidění světa, kontakty v politice, u ochránců zvířat i v zahraničí a psychiatr možná jenom pokrčí rameny, že s rozumně uvažujícím vzdělaným člověkem nic nenadělá. A pro policii není pes - věc hodná ochrany. Pro všechny je varianta tři nejpříhodnější. Prostě jsem sem Martě a Zdeňkovi podhodil pořádného špeka. ;o)

Napadá mě, pokud je dost očitých svědků, měli by podávat trestní oznámení a někdo by jim s tím mohl poradit. Děti Země, Greenpeace, pořad Chcete mě... někdo kdo má právníka zaměřeného na ochranu zvířat. Prohledejte Internet a oslovte každého kdo vás napadne. Já šel sem. ;o)"

R.

A teď jsem si všiml datumů, 6/2005. Tuhle debatu oživil někdo omylem. Doufám že nějaký úředník z Magistrátu Brna shání důkazy. Ale překontroloval jsem to. Do pořadu "Chcete mě" to nikdo hodně dlouho nedal, teď já.

A protože nejsem z Brna a Marta se Zdeňkem sem určitě zajdou, potřebuji-jeme vědět, ta situace na Kociánce stále trvá nebo se to již někam pohlo k lepšímu? Dejte řeč.

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

iFAUNA je brněnský portál, pokud vidím dobře a za celý den sem z Brna nikdo nezašel?

Tady je odkaz na článek "Kde ohlásit týrání zvířete" a v diskusi pod ním jde řeč o Kociánce. Mimo jiné, že jde o psí zápasy. Řekl bych, velké oči a hodně řečiček. Taky je tam stejný příspěvek od Zuzany Horké, jako zde. A je tady poznámka že se to Martě Kubišové předhazovalo v 6/2005. Tak je to fáma nebo není? Někdo závidí a ubližuje? Nebo se pejskaři dojímají jenom smrtí svého mazlíčka, jako tady dnes a labradorkou v kleci ve Výměně manželek na Nově? Ta tedy hýbe Internetem.

http://www.pomoczviratum.rogner.cz/view.php?cisloclanku=2004111101

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
iFAUNA je brněnský portál, pokud vidím dobře a za celý den sem z Brna nikdo nezašel?

Tady je odkaz na článek "Kde ohlásit týrání zvířete" a v diskusi pod ním jde řeč o Kociánce. Mimo jiné, že jde o psí zápasy. Řekl bych, velké oči a hodně řečiček. Taky je tam stejný příspěvek od Zuzany Horké, jako zde. A je tady poznámka že se to Martě Kubišové předhazovalo v 6/2005. Tak je to fáma nebo není? Někdo závidí a ubližuje? Nebo se pejskaři dojímají jenom smrtí svého mazlíčka, jako tady dnes a labradorkou v kleci ve Výměně manželek na Nově? Ta tedy hýbe Internetem.

http://www.pomoczviratum.rogner.cz/view.php?cisloclanku=2004111101

R.

"Vtip" je v tom, že se spousta lidí (četně "chcte mě") snažila a snaží něco udělat, bohužel nikdo neví jak. Město si nad tím "umylo ruce" tím, že založilo vlastní mětský útulek a tento nedotuje a tím pádem tento útulek musí platit i poplatky ze psů. Majitelce se to samozřejmě nelíbí a vystupuje proti tomu, jak to nakonec dopadlo netuším, bohužel na tuhle paní je všechno krátký ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"Vtip" je v tom, že se spousta lidí (četně "chcte mě") snažila a snaží něco udělat, bohužel nikdo neví jak. Město si nad tím "umylo ruce" tím, že založilo vlastní mětský útulek a tento nedotuje a tím pádem tento útulek musí platit i poplatky ze psů. Majitelce se to samozřejmě nelíbí a vystupuje proti tomu, jak to nakonec dopadlo netuším, bohužel na tuhle paní je všechno krátký ;)

Já jsem si teď projel debatu na www.czech-tv.cz pořadu "Chcete mě?". Ta Kociánka bez reakce - autorů pořadu, čtenářů debaty - je tam od 3/2005. Oni tam autoři na nic neodpovídají.

Hodně lidí tam dává podobné odkazy. "Chovná stanice" tam a tam, kde psi umírají, jsou nemocní, kde se nekontrolovaně množí a majitelé to celé provozují aby měli prachy na pivo a občas maso na guláš, asi. Já jsem tady něco takového měl také. A mám kolem sebe plno "chovatelů" a chovem se to jejich chování nazvat nedá. Řešení je v lidech. Převýchova, pokuty, sekýrování, udávání. Jste na hraně toho kdo je vlastně horší. Špatný majitel nebo ten kdo mu šlape po krku? Asi to chce opravdu čipování, přísnější předpisy, tvrdé vymáhání poplatků a likvidaci všech kdo si tohle neplní. Díky naší benevolenci k obcházení úřadů a zákonů, mohou takové asociální případy existovat a v poklidu přežívat. Uff. Říkejte mi ty náš Adolfku.

Ale co třeba na Internetu provozovat černou listinu takových případů? Třeba zde.

R.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Problem s brnenskym utulkem Kocianka je dlouholety a vecny... A bylo uz mnoho lidi, kteri meli podobne otresne zazitky. A bylo mnoho lidi, co se "pokouseli" neco delat... Jenze vsichni dojeli na to same - psu je na Kociance narvano okolo tisicovky. Ani ochranci zvirat a ani mesto s tim nemohou udelat vubec nic, protoze bud vsechna zvirata odeberou (a utrati!), nebo je nemaji kam dat...

Cekalo se , ze situaci vyresi novy utulek mestske policie, ten funguje relativne dobre, nicmene odmitaji brat psy "nad kapacitu".

Pokud vim, mesto odebralo veskere financovani Kociance, coz vsak situaci v utulku jen zhorsilo - snad je lepe nepatrat, co tam psi zerou, zerou-li neco vubec...

Prave kvuli neskutecnemu poctu zvirat v utulku Kocianka prezivajicich s tim proste nikdo nic delat nechce. Ani krajska sprava, hygiena, mesto, policie, ochranci zvirat... Zda se, ze tato situace je opravdu neresitelna - jediny zpusob je postupne umistovat psy do rodin, coz je ale vecny problem u jakehokoliv utulku...

JJ problém jako vždy, úřady od toho dávají ruce pryč...Ono kdyby se chtělo, šlo by pomoci. Obrátit se na útulky po republice, zda by pomohli, uspořádat sbírku z níž peníze by financovali například soukromé útulky, které by se některých psů ujali (ale svědomitě, ne jako jedna nejmenová paní z Vrbátek), určitě by se našli lidé, kteří by si psy alespoň na čas vzali k sobě, kdyby to proběhlo televizí (viz. Děrmatovice). A ty neudatelné by nezbylo nic než utratit, bohužel...Ale nebylo by jim líp kdyby nebyli, než když živoří a spousta starých psů tak jako tak zimu nepřežije? Můj názor je, že milosrdnější je smrt, než Kociánka!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

Ještě nápad, co se obrátit na EU? Když se tam obrací tolik Romů s žalobami o porušování lidských práv (a často úspěšně), nenašla by se tam pomoc i pro tyto psy? Tady už nejde jen "o týrání pár psů na dvorečku", tady je porušeno spousta vyhlášek a zákonů. Od týrání zvířat, přes nevhodné pracovní podmínky zaměstnanců (zdalipak mají ti Ukrajinci pracovní povolení?) až po ohrožení zdraví obyvatelstva. Jen namátkou pár příkladů: Týrání zvířat, nedostatečné hyg. zázemí zaměstnanců, neodborná manipulace s nebezpečným odpadem, zadržování cizího majetku, nedodržení povinného očkováni proti vzteklině (Psy je nezbytné očkovat proti vzteklině. A to v souladu se zákonem č. 166/ 1999 Sb. (hlava II, oddíl I, § 4, bod f) ze dne 30. 7. 1999 o povinnostech chovatelů psů a některých dalších zvířat držených v zajetí (zejména liška, jezevec, kuna) ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok)
Zaprvé, týrání zvířat v civilizované Evropě je nepřípustné, zadruhé takové množství zvířat v nevyhovujících podmínkách může být zdrojem nejrůznějších infekcí. Navíc, co by se asi stalo, kdyby se z Kociánky nějakým způsobem nekontrolovatelně dostala smečka hladových psů? Nebo si myslíte stejně jako úřady, že jeden pitbul na volno je nebezpečnější než Kociánka?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den Vazeni.
Rada bych se s Vami podelila o jeden muj velice otresny zazitek.
Asi pred rokem jsem pri hledani zamestnani narazila na inzerat " hledame osetrovatelku psu velkych plemen". U inzeratu bylo uvedene telefonni cislo a adresa INTERPESPENSION Brno Kocianka. Vzhledem k tomu, ze jiz 13 let se zabyvam vycvikem psu a prace se zviraty me vzdy pritahovala, prihlasila jsem se do "vyberoveho rizeni" a byla jsem prijata.
Nasledujici tyden jsem mela zacit v nove praci. Rano v 7:00 jsem prijela na uvedenou adresu. Hned prvni co me velice "zaujalo" byl nepredstavitelny zapach, ktery se linul z utulku. ( Utulku jsem navstivila spoustu, ale takovy zapach nikde nebyl).
U brany me vyzvedla vedouci utulku Dcera majitelky pani Hermanove- Stolpa.
Zavedla me do satny, kde se jiz prevlekali ostatni pracovnici utulku. Tady musim poznamenat, z hygienickeho hlediska to bylo neco otresneho. Zachody i satna spolecne pro zeny i muze, tepla voda netekla, vsude spina atd. Ovsem byla jsem zde k vuli zviratum a ne k vuli vlastnimu pohodli.
Potom me slecna Hermanova vzala ven, aby mi ukazala napln prace.
Vzala kybl, lopatu a smetacek a sly jsme spolecne ke kotcum ve kteruch byly ustajeni velci psi. A tady jsem byla opravdu v soku.
V kotcich kapacitne tak pro jednoho max. dva psy, se mackalo asi pet, sest a v nekterych i sedm psu (mensi pejsci byli po dvou zavirani v necem co se velikosti podobalo kralikarne) a to nehlede na pohlavi a snasenlivost. Feny se zde nesterilizuji a psi nekastruji a vsichni se mezi sebou pari.
Mela jsem vycistit vsechny kotce od vykalu. Slecna Hermanova se jala ukazat mi jak. Do kotce vesla takovym zpusobem, ze jsem se nestacila divit. Psy, kteri se chteli pouze privitat, kopanci a vulgarnimi vyrazy ( takove nepouziva snad ani onen prislovecny dlazdic) od sebe odhanela.
Zkratim to. Ztravila jsem zde jeden pracovni den a nevidela jsem nic nez psy podvizivene, nemocne s otevrenymi ranami, nektere byly uplne cerstve na to jak dlouho tu psi pobyvali. To znamena, ze k nim prisli primo v utulku. Ukrajinsti pracovnici psy biji. Uplni vsichni psi se boji jakehokoliv prudsiho pohybu, coz podle me neni uplne normalni, protoze ne vsichni sem prisli z predchozich spatnych podminek. Nekteri se pouze zabehli nebo jim zemrel panicek. Narazila jsem zde na bigla, ktery mel na krku obojek se znamkou a jedna z osetrovatelek dokonce znala I jeho majitelku. Rikala, ze ho vsude hledaji, ale v utulku jim ho odmitli vydat. Stejne tak ostatni psy. Kdyz si nekdo prijde pro pejska, ktereho by chtel adoptovat, tak ho zrizenci ani nepusti dovnitr. Neni nahodou ucelem utulku umistit co nejvice zvirat do nahradnich rodin nebo vratit je jejich majitelum, kdyz se o ne prihlasi ?
Nahodou jsem narazila na tyto stranky : www.ohz.cz/Aktivity /kocianka.html a pochopila jsem proc je utulek na Kociance vyjimkou.
S pozdravem Zuzana Horka

Dobry den, jsem byvala pomocnice utulku Kocianka, vytvorila jsem s pomoci soucasne internetove stranky a email, v soucasne dobe po rozepri s reditelkou Hermanovou jsem vse predala do jejich rukou, po 11 letech jsem si rekla dost, s timto se musi neco delat.Na pejscich tam mi moc zalezi, hodne jsem se snimi sblizila a jsou tak neskutecne hodni, ze me drasa kazdy den kdy uz asi mesic nemam pristup do utulku. Nikdy jsem nechtela verit negativum o Kociance....po tom, co jsem chtela pomoci a zmenit vse, mi to bylo zakazano v domeni, ze je vse jak ma byt....a to zdaleka neni!!!!! Prosim, kdo se mnou chcete spojit a pomoci skoncit to, co uz davno melo skoncit, napiste na malzbeta@seznam.cz. Dekuji.Bětka

Mám stejné zkušenosti jako paní co tu píše.V utulku smrad, špína, podviživení pesani.Pokud máte zájem o pejska setkáte se z neochotou až arogancí.Chtěla jsem i přispět, ale po zkušenostech s oběma dámami Hermanovi jsem od toho upustila, protože finanční prostředky nejdou rozhodně pro zvířata v tomto ůtulku.Je to tam fakt síla a nechápu to, že paní Hermanovou nikdo za tu dobu nestíhá za týrání zvířat! Dokonce to tam někdo tajně natočil a nic se nedělo! Vážně by to chtělo někoho kdo by s tím už konečně něco udělal, protože ty pesani si nezaslouží takové podmínky!

Dajka 69 napsal(a):
Mám stejné zkušenosti jako paní co tu píše.V utulku smrad, špína, podviživení pesani.Pokud máte zájem o pejska setkáte se z neochotou až arogancí.Chtěla jsem i přispět, ale po zkušenostech s oběma dámami Hermanovi jsem od toho upustila, protože finanční prostředky nejdou rozhodně pro zvířata v tomto ůtulku.Je to tam fakt síla a nechápu to, že paní Hermanovou nikdo za tu dobu nestíhá za týrání zvířat! Dokonce to tam někdo tajně natočil a nic se nedělo! Vážně by to chtělo někoho kdo by s tím už konečně něco udělal, protože ty pesani si nezaslouží takové podmínky!

Mám stejné zkušennosti. Setkala jsem se s odporem, odmítáním nabízené pomoci a lží. Po prohlídce útulku a jejich stránek na netu, jsem pochopila, že nejméně polovinu psů vůbec nenabízí k adopci. Nebyli to jen staří psi, ale i štěnata. Drží je tam jako rukojmí a svět o nich neví. Oni tvrdili, že je nikdo nechce, ale jak by je mohl někdo chtít, když o nich nikdo neví? Co se týče umístění psů: kotce naprosto neudržované, zarostlé téměř dvoumetrovou trávou, vyčnívající dráty, o které by se psi mohli ošklivě zranit.
Byla jsem také svědkem toho, jak se starší pár přišel podívat na psa, kterého by si adoptovali a paní je hrubě odbyla a ani je neprovedla, bohužel jsem neslyšela, co jim říkala. Druhá zkušennost: přijel tam pán, který hledat dva vlčáky, které prý jeho známý uvázal u útulku, ale paní mu na to řekla, že tam žádní nebyli... tak se asi propadli do země ne... Chtěla bych proti tomuto bojovat, ale co zmůže jeden člověk. Je potřeba, aby se zapojilo co nejvíce lidí v řešení tohoto případu. Je to dost podobné, jako v útulku v Příměticích. Zkusme to společně nějak vyřešit. Pro životy němých tváří.

Den kdy jsem "adoptovala" sveho psa z utulku, mam v hlave jako film. Nikdy to nezmizi.
Je to horor.

Utulek "Klasterec nad Ohri".

Je to sice uz sest let - muzu jen doufat, ze se vse zmenilo..., ale to co jsem tam zazila. Ufff.