Nejbláznivější zážitky s vaším psem

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Elmo

27.6.2017 22:19
Elmo

XXX.XXX.11.1

Jaké jsou vaše nejvíc bláznivé zážitky se psama?

28.6.2017 07:40
Tedysek

XXX.XXX.43.152

Jeden z těch mnoha zábavných je s mojí cubinkou (budiž ji země lehká). Na závodech dogdancingu.
Nastoupily jsme na plac, pripravily se a cubinka se najednou rozhodla že ještě není čas a šla pozdravit rozhodčí a rovnou ji strčila hlavu do kabelky co má za svačinu. :) pak zas pozdravila rozhodčí a šla tančit. :)

Další je že závodu agility. Před startem jsem ji ukázala co mám za dobrotu co dostane v cíli a rozběhli jsme se. První dvě skocky v pořádku a pak kladina. Na ní se zastavila a koukala jestli obecenstvo kouká. :) dokud nekoukali všichni nešla dál. :) a pak v cílové skocce se nad ní zastavila a zas koukala jestli všichni koukají. :) přední v cili a zadní na trati. :) a rozhodčí do megadonu ji povzbuzovala a já lakala a TK a prostě dokud neměla obecenstvo nešla. :)

Dalo by se psát hodiny a hodiny. :).

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2017 07:52
Uživatel s deaktivovaným účtem

Není to nejbláznivější, ale je to taková blbost, co si budu pamatovat asi hodně dlouho. Když jsem si pořídila psa, bydleli jsme blízko u parku, kterej byl na jednom konci obehnanej asi 1,2m vysokou kamennou zdí, byla tak 0,5m široká. Tak jsme se se psem bavili tím, že na ni na povel vyskakoval a tak.
A pak jsme jednou čekali v Praze u metra, kde byl výlez v úrovni 1. patra nad zemí, bylo to obehnaný zídkou, ovšem o šířce 10cm. I tu mě napadlo jít se podívat k té zídce, pod kterou bylo iks metrů nic a dole chodník. Pes "správně pochopil", co se po něm chce, a na zídku automaticky vyskočil. Stáhla jsem ho zpátky na poslední chvíli a pak jsem to deset minut rozdejchávala. Solidní lekce...
Od tý doby jsme v parku trénovali "na zídku se neskáče".

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2017 07:57
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tedysek, to mi připomnělo, jak jsem se kdysi jala vyzkoušet coursing, po přesvědčování mnoha pejskařů a "výcvikářů", že to bude psa hrozně bavit. Šli jsme na začátek trati, psa jsem namotivovala na střapec, vyběhli jsme a pes po třech metrech nechal střapec střapcem a šel zkoumat a značkovat okolní terén... podařilo se mi ho ještě jednou namotivovat zpět k střapci, ale výsledek podobnej. Přihlížejícím se z toho všeho nejvíc líbila moje asi celkem přesvědčivá snaha o motivaci psa :D.

28.6.2017 08:03
Tedysek

XXX.XXX.43.152

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tedysek, to mi připomnělo, jak jsem se kdysi jala vyzkoušet coursing, po přesvědčování mnoha pejskařů a "výcvikářů", že to bude psa hrozně bavit. Šli jsme na začátek trati, psa jsem namotivovala na střapec, vyběhli jsme a pes po třech metrech nechal střapec střapcem a šel zkoumat a značkovat okolní terén... podařilo se mi ho ještě jednou namotivovat zpět k střapci, ale výsledek podobnej. Přihlížejícím se z toho všeho nejvíc líbila moje asi celkem přesvědčivá snaha o motivaci psa :D.

:D to je hezký :D taky na mě vždy pobaveně koukalo když jsem před začátkem cvičení ukazovala cubine pytlík s mlskama a vyprávěla jaká je to dobrutka a že ji dostane v cíli. :D

A když jsem s biglem začala s vystavama, tak on si to odhopsal jako klokan, odnesli jsme si VD a já po výstupu z kruhu udělala komedii pro psa jak byl moc šikovnej. :D
Moc lidí nechapalo proč psa chválím za VD. :D a já měla jen radost ze se nesprajcnul. :D

Při očkování zásadně vetkam olizuje obličej :D
A nudu v čekárně si zkracuje na váze. Šedá si a vstává a kouká jak se ty čísla mění. :D vydrží to i hodinu. :D.

Janae

28.6.2017 08:05
Janae

XXX.XXX.237.6

Elmo napsal(a):
Jaké jsou vaše nejvíc bláznivé zážitky se psama?

Přespávala u nás návštěva. Původně jich mělo být víc, tak se vytáhla modrá nafukovací matrace, nakonec zůstala ležet v pokoji a nebylo ji potřeba. V nestřeženém okamžiku náš 50kg pes matraci nejen rozkousal, ale i se jí nažral.
Vše nám došlo až druhý den při ráno, kdy jsme si návštěvou užívali bohatou snídani, pes si stoupl doprostřed kuchyně a začal modře zvracet.
Už je to víc než deset let a stále slyším, že náš pes modře zvrací.

28.6.2017 08:11
scylla

XXX.XXX.150.32

Měli jsme před mnoha mnoha lety psa, který se bál vody po špatné zkušenosti. Jeli jsme s manželem jako vedoucí na jezdecký tábor s dětmi. Potřebovali jsme přejít rozvodněný potok, koním do půl těla, celkem prudký proud. Převedli jsme postupně všechny děti, manžel s nimi zůstal na břehu a já se vracela pro Filipa. Volám - pes nikde. Hrklo ve mě a najednou mě volá manžel, on už je tady. Ohlédnu se a vidím psa sedět koni na zadku, manželovi za zády, naprosto suchého a spokojeného. Od té doby, když pes chtěl, vyskočil tomuto konkrétnímu koni na zadek a vezl se.

jolyha

28.6.2017 14:46
jolyha

XXX.XXX.229.101

Je to už hodně hodně dávno, pesan, který se dožil krásného věku a už je přes 10 let za duhovým mostem. Jako štěně cca 4 - 5 se navyváděl blbostí... první pokus vzít ho na lodičku skončil jeho neplánovanou koupelí, od které už se po zbytek života bál plavat - voda zelená - na hladině plavaly spousty okřehku, pes měl pocit, že kolem není voda, ale louka. Tak prostě vystoupil na "trávu". Ještě, že byl na vodítku, už bych ho asi lovila ze dna, šel ke dnu jak zednická tříska, že by měl plavat ho vůbec nenapadlo. Za vodítko jsem ho nasoukala zpět do lodi, nemohl pochopit, kdybyste viděli s jakým výrazem koukal na tu divnou "trávu", nezapomenutelné. Další - přes hotelovou halu viděl naproti sobě v dálce jiného pejska. Tak se k němu fofrem rozeběhl, nestihla jsem zareagovat. Ten jeho vyděšený ksichtík, když to do "pejska" napálil v plné rychlosti a bylo to jak náraz do zdi, pejsek si hrát nechtěl...ono tam totiž bylo zrcadlo a ten cizí pejsek byl on sám. Fakt jsem nevěděla jestli se válet smíchy nebo ho chudáčka za to zklamání a naražený čumáček litovat. Stejně tak když nutně musel ochutnat první vosu...na ty jeho výrazy co dokázal v ksichtíku vytvořit nikdy nezapomenu. Od té doby už nám domovem prošlo několik desítek psů - někteří dočasně, někteří natrvalo, ale tenhle byl prostě první, jedinečný a od té doby, přestože bych strašně ráda, se bojím si dalšího pejska téhož plemene pořídit. I když už je to dávno, srovnávala bych a bojím se, že by "zklamal" a nechovala bych se pak k němu jak by si zasloužil.

28.6.2017 15:31
lavacca

XXX.XXX.70.29

jolyha napsal(a):
Je to už hodně hodně dávno, pesan, který se dožil krásného věku a už je přes 10 let za duhovým mostem. Jako štěně cca 4 - 5 se navyváděl blbostí... první pokus vzít ho na lodičku skončil jeho neplánovanou koupelí, od které už se po zbytek života bál plavat - voda zelená - na hladině plavaly spousty okřehku, pes měl pocit, že kolem není voda, ale louka. Tak prostě vystoupil na "trávu". Ještě, že byl na vodítku, už bych ho asi lovila ze dna, šel ke dnu jak zednická tříska, že by měl plavat ho vůbec nenapadlo. Za vodítko jsem ho nasoukala zpět do lodi, nemohl pochopit, kdybyste viděli s jakým výrazem koukal na tu divnou "trávu", nezapomenutelné. Další - přes hotelovou halu viděl naproti sobě v dálce jiného pejska. Tak se k němu fofrem rozeběhl, nestihla jsem zareagovat. Ten jeho vyděšený ksichtík, když to do "pejska" napálil v plné rychlosti a bylo to jak náraz do zdi, pejsek si hrát nechtěl...ono tam totiž bylo zrcadlo a ten cizí pejsek byl on sám. Fakt jsem nevěděla jestli se válet smíchy nebo ho chudáčka za to zklamání a naražený čumáček litovat. Stejně tak když nutně musel ochutnat první vosu...na ty jeho výrazy co dokázal v ksichtíku vytvořit nikdy nezapomenu. Od té doby už nám domovem prošlo několik desítek psů - někteří dočasně, někteří natrvalo, ale tenhle byl prostě první, jedinečný a od té doby, přestože bych strašně ráda, se bojím si dalšího pejska téhož plemene pořídit. I když už je to dávno, srovnávala bych a bojím se, že by "zklamal" a nechovala bych se pak k němu jak by si zasloužil.

Znam dost lidi, kteri si prave, aby nesrovnavali poridili jine plemeno...a stejne se srovnani neubranili. ;)

My jsme meli mmj.kavkazacku, ktera nebyla nejak urvana za plotem - dobehla, zastekala, lehla a koukala, co jako bude. Jednou se nam zase vesel cyklista na plot u silnice - radi nam lezli na podezdivku, aby se chytli planek a koukli primo na zahradu, protoze skrz nebylo videt diky vyssim tisum - ja koukala akorat z okna. Vidím, jak bezi k plotu, tise zajela za ty tisy a najednu hup na plot, ze koukala chlapovi do obliceje. Ten se pustil a zmizel. Rikala jsem si, zda se radsi nemam jit kouknout do toho prikopu u silnice, zda tam nelezi s infarktem. :D

Jinak to byla nase druhá kavkazacka, prve jsem dalsi nechtěla prave kvuli srovnavani...odesla nam vloni v o 10 dni nedožitých 14 letech..akorat zitra by slavila 15 let.. planujeme s pritelem stehovani do sveho domecku a hadejte, ktere plemeno jsem rekla priteli, ze nutne potrebuju...a v jeji barve ( to se zrovna docela blbe shani, ted je nejak boom zihanych a vlkosedych, ona byla cervena s bilymi znaky). Je mi jasné, ze budu srovnávat a ze jako Barunka uz zadna nebude...

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2017 18:58
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není to nejbláznivější, ale je to taková blbost, co si budu pamatovat asi hodně dlouho. Když jsem si pořídila psa, bydleli jsme blízko u parku, kterej byl na jednom konci obehnanej asi 1,2m vysokou kamennou zdí, byla tak 0,5m široká. Tak jsme se se psem bavili tím, že na ni na povel vyskakoval a tak.
A pak jsme jednou čekali v Praze u metra, kde byl výlez v úrovni 1. patra nad zemí, bylo to obehnaný zídkou, ovšem o šířce 10cm. I tu mě napadlo jít se podívat k té zídce, pod kterou bylo iks metrů nic a dole chodník. Pes "správně pochopil", co se po něm chce, a na zídku automaticky vyskočil. Stáhla jsem ho zpátky na poslední chvíli a pak jsem to deset minut rozdejchávala. Solidní lekce...
Od tý doby jsme v parku trénovali "na zídku se neskáče".

Podobnou hrůznou příhodu mám se dvěma fenami ( každá jiného plemene, abychom nesrovnávali - stejně srovnáváme nesrovnatelné ):
První : kamenný most přes divokou řeku, hodně vysoko nad ní, s kamenným "zábradlím" - zídkou. Koukali jsme dolů na vodu a fena neviděla - tak hup na zídku. Jen tak tak jsem ji na vodítku strhla zpátky.
Druhá ( s tou fenou jiného plemene - syn říká, že musím mít vždycky psa "bezmozka" - nemá pravdu, obě feny prudce inteligentní ): Podobná situace, jen pod zídkou byl velmi velice hluboký hradní příkop. S výrazem - co tam vidíte - si také skočila a naštěstí byla stržena vodítkem zpátky.

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2017 19:14
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podobnou hrůznou příhodu mám se dvěma fenami ( každá jiného plemene, abychom nesrovnávali - stejně srovnáváme nesrovnatelné ):
První : kamenný most přes divokou řeku, hodně vysoko nad ní, s kamenným "zábradlím" - zídkou. Koukali jsme dolů na vodu a fena neviděla - tak hup na zídku. Jen tak tak jsem ji na vodítku strhla zpátky.
Druhá ( s tou fenou jiného plemene - syn říká, že musím mít vždycky psa "bezmozka" - nemá pravdu, obě feny prudce inteligentní ): Podobná situace, jen pod zídkou byl velmi velice hluboký hradní příkop. S výrazem - co tam vidíte - si také skočila a naštěstí byla stržena vodítkem zpátky.

Díky za sdílení podobného zážitku, pro mě to je jen další pobídka k opatrnosti v blízkosti lákavých zídek :) Můj pes je jednoduché mysli, tohle se asi chytrostí neovlivňuje :D.

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2017 19:51
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky za sdílení podobného zážitku, pro mě to je jen další pobídka k opatrnosti v blízkosti lákavých zídek :) Můj pes je jednoduché mysli, tohle se asi chytrostí neovlivňuje :D.

U mých fen to bylo spíš způsobeno tím, že chtěly dělat všechno se mnou. Plela jsem na zahrádce - tahala lupení, o Vánocích podávala balíčky...tak se nutně musela podívat, co tam vidím.
A ta současná - to samé.

Přidejte reakci

Přidat smajlík