Češkoslovenský vlčák - Výcvik psa

scylla napsal(a):
Vy na ní nejste tvrdí, jen jí bijete a vyhrožujete zabitím. To jechycení za kůži za krkem. Není hysterická, tu z ní tímto přístupem teprve uděláte. Pejska není třeba pokárat, jen je třeba ho učit, co má dělat, ne ho kárat a trestat. Hodně mazlete, hrajte si tak, že ona po vás poleze, dobře socializujte. Nedbejte na cvičákovské rady typu motivace krmnou dávkou, zákazové povely, trestání a škubání na obojku. Všechno vysvětlete, nechte psa zpracovat. Dbejte na to, abyste byli srozumitelní a aby ona věděla, co po ní chcete. Nikdy nebijte, nikdy netahejte za kůži na krku, všechno trpělivě a vlídně a budete mít toho nejlepšího psa. Tím, co popisujete, jí jen kazíte.

Nezlobte se, ale asi jste to špatně pochopila a nechtěl jsem ať to takhle vyzní, ale my toho psa netýráme. Má se jak nejlépe může a milujeme jí jak si to ani neumíte představit. Jen občas už nám nezbývá jiná možnost než dusledně zakročit, jelikož víme, že to udělá naschvál! Viz. roztrhaný boty, matrace, prokousaný plot, vytrhané kytky apod. Tady nám nezbyvá než důsledně zakročit. Ať už chycením za kožich a důsledným ne! Chycení tlamy nebo pohlavek z boku čůmaku taky používáme když už to přeháním s hraním a tvrdě kousne. Samozřejmě to nejsou žádné rány jen lehké pokárání. Jinak máme vše zmaknuté a řekl bych že naše ČSV je jedno z nejinteligentnějších vůbec. Jsou mu 3 a pul měsíce a povely jako sedni, lehni, zůstan, vstaň a ke mně zvláda na jedničku, ani kočka, divoká zvěř jí nebrání uposlechnout povelu. Vše se učí rychle a a splní cokoliv si přejeme. Jen řešíme problém když nás nemá u sebe, tak dělá naschvály a nemusíme být oba s přitelkyní pryč. Stačí když odejde jeden z nás a je jak vyměněná.

Ne nedělá vám to naschvál. Žádný pes nedělá nic naschvál ani vaše nejchytřejší štěně. Bijete ji zbytečně za věci, které jsou naprosto normální, hraje si, neví, že kytka na hraní není natož bota. Přejde ji to, je to normální štěněčí chování, to ji budete trestat asi ještě hodně často, protože opravdu to trestem nepochopí. A s tímhle přístupem vás jednou sežere, jste na ni nepřiměřeně zlý za něco čemu absolutně nerozumí...

Trochu si to idealizujete. Vaše fenka je ještě malé prtě, takže povely zmáknuté teď, neznamená, že budou zmáknuté i v pubertě. Mám podobné plemeno(tedy naturelem) samojeda a mě cholerikovi občas také ujely nervy a vyletěla ruka a dostal přes zadek, nebo byl řev. Nikdy jsem ale psa netahala za krkem za kůži, to se mi vždy příčilo, to už je pro mne hnusné vyhrožování, to není jedna rychlá, dobře mířená...jak se říká. Takže důrazně radím: nedělejte to. Hlavně u ČSV se často vyskytuje bojácnost a z toho i nedůvěra a kousavost - ať si to u ní nevypěstujete. Já, když někdy udělám psu prudší pohyb nad hlavou se přikrčí, což je u mne známka nedobré výchovy a sama bych si nafackovala. Jinak je v pohodě, ale tohle mne mrzí. Bohužel doplatil na to, že druhé štěndo bylo strašně poslušné a bezproblémové, klidné, kdežto tohle byl lumpík, který pořád něco vymýšlel, stejně jako píšete vaše fenka. Ale pozor, omyl, že něco dělá naschvál! Prostě si hraje s tím, co se jí líbí, co ji baví okusovat a také z čeho cítí vás - to mají psi vůbec nejraději. Také padly boty, pracovní rukavice apod. Ale to je jen vaše chyba, před štěndem se takové věci uklízejí a dává se mu jen to, s čím chceme aby si hrálo, co může rozkousat.

Jinak řečeno: "oni mě mají ti mí lidé docela rádi a milují mě. Jen mi nějak nerozumí a nevím, proč mě tahají za kožich, chytají mě za tlamu nebo mě pohlavkují z boku po čuni. Když se já jen nudím nebo se něčeho bojím, tak si to musím někde nebo na něčem vyventilovat. A nevím, proč se ke mně takhle chovají. Navíc taky, jsem dost nejistá, když jeden z těch tvorů odejde, nedejbože, když odejdou oba. To jsem už úplně ztracená, že nemám smečku pohromadě a je mi tuze smutno a nevím, jak se chovat, tak se prostě chovám, jak mě napadne. A jim se to nelíbí, nevím proč...".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak řečeno: "oni mě mají ti mí lidé docela rádi a milují mě. Jen mi nějak nerozumí a nevím, proč mě tahají za kožich, chytají mě za tlamu nebo mě pohlavkují z boku po čuni. Když se já jen nudím nebo se něčeho bojím, tak si to musím někde nebo na něčem vyventilovat. A nevím, proč se ke mně takhle chovají. Navíc taky, jsem dost nejistá, když jeden z těch tvorů odejde, nedejbože, když odejdou oba. To jsem už úplně ztracená, že nemám smečku pohromadě a je mi tuze smutno a nevím, jak se chovat, tak se prostě chovám, jak mě napadne. A jim se to nelíbí, nevím proč...".

Hezky napsáno

Ta lepší varianta je, že se tady někdo hezky baví...

To už jste stihl zbít tříměsíční štěně?
Nějak si nedovedu představit, co bych dělala teď, kdybych byla s nervama v pr už u takovýho malýho píděte, že bych mu pár flákla... Jako puberťáka bych ji asi musela rozemlít na burger nebo nevím.

Mimochodem:
Tady nám nezbyvá než důsledně zakročit. Ať už chycením za kožich a důsledným ne! Chycení tlamy nebo pohlavek z boku čůmaku taky používáme když už to přeháním s hraním a tvrdě kousne. Samozřejmě to nejsou žádné rány jen lehké pokárání. Jinak máme vše zmaknuté a řekl bych že naše ČSV je jedno z nejinteligentnějších vůbec. Jsou mu 3 a pul měsíce a povely jako sedni, lehni, zůstan, vstaň a ke mně zvláda na jedničku, ani kočka, divoká zvěř jí nebrání uposlechnout povelu.
Důslednost je něco jinýho než to, že vám rupnou nervy. A ona vám to skutečně nedělá schválně. Psi takové věci nedělaj.
Taky vám nerada kazím radost, ale váš pes je zcela normální. Nemám ČSV, fena ve třech měsících taky uměla všechno na první dobrou, někdy to vypadalo, že i oblíct kšandy by si zvládla a ještě u toho tancovat s kytkou na hlavě.
Počkejte do puberty, až to na ní zkusíte zrovna ve chvíli, kdy se jí nic nebude chtít nebo ji bude zajímat něco víc než vy. To vás tyhle mylný představy přejdou.

Nejsem zkušený majitel a mám doma pouze jedno čsv (moje první). Za sebe můžu říct, že jsem chovatele podezírala, že mi místo štěňátka nějak podstrčil malého démona.Už první den po přivezení od chovatele na mě výhružně vrčelo s výrazem "sežeru tě". Štěně nejraději ze všeho kousalo nás. Trochu závistivě jsem pokukovala po ostatních roztomilých štěňatech, která se chtěla hlavně mazlit. Po těch stěńatech, kdy stačilo říct "fuj" a ono se začalo koukat provinile (to moje zvukově odmlouvalo). Plácnutí přes zadek je pro ně absolutně nesrozumitelné. Doporučuji kouknout na nějaké informace o chování a mimice, usnadní to oběma komunikaci.
Je to o trpělivosti, opravdu spoustě trpělivosti, lásce a sebeovládání.Taky mít "oči všude". Když něco cupuje - odtáhnout a vrazit do tlamy hračku...ono to moc nepomůže, ale přeruší to na vzácnou chvíli nežádoucí činnost. Např. žvýkací prasečí ouška jsou super věc, když chce mít člověk aspoň chvilku klid. První rok jsem začala propadat panice, že jsem úplně neschopná co se do výchovy čsv týče a že jsem další z majitelů, co si ukousli příliš velké sousto. Až časem jsem zjistila, ze tohle prožívá snad každý majitel tohoto plemene.
Přežijte první dva roky a získáte nejlepšího životního parťáka.

Napište svoje problémy na některou fb skupinu zaměřenou na šedivce. Poradí vám tam co dělat/ nedělat, nebo aspoň zjistíte, že v tom nejste sám (a to je taky kolikrát důležité). :D.

GeorgeDanny napsal(a):
Nezlobte se, ale asi jste to špatně pochopila a nechtěl jsem ať to takhle vyzní, ale my toho psa netýráme. Má se jak nejlépe může a milujeme jí jak si to ani neumíte představit. Jen občas už nám nezbývá jiná možnost než dusledně zakročit, jelikož víme, že to udělá naschvál! Viz. roztrhaný boty, matrace, prokousaný plot, vytrhané kytky apod. Tady nám nezbyvá než důsledně zakročit. Ať už chycením za kožich a důsledným ne! Chycení tlamy nebo pohlavek z boku čůmaku taky používáme když už to přeháním s hraním a tvrdě kousne. Samozřejmě to nejsou žádné rány jen lehké pokárání. Jinak máme vše zmaknuté a řekl bych že naše ČSV je jedno z nejinteligentnějších vůbec. Jsou mu 3 a pul měsíce a povely jako sedni, lehni, zůstan, vstaň a ke mně zvláda na jedničku, ani kočka, divoká zvěř jí nebrání uposlechnout povelu. Vše se učí rychle a a splní cokoliv si přejeme. Jen řešíme problém když nás nemá u sebe, tak dělá naschvály a nemusíme být oba s přitelkyní pryč. Stačí když odejde jeden z nás a je jak vyměněná.

Hloupost, pes nikdy žádné naschvály nedělá. Prostě jí bijete a neokecávejte to a přestaňte to dělat. Vaším úkolem je jí učit, ne jí trestat. Není to o počtu povelů, ale o tom, jaké vztahy mezi vámi budou a tak, jak s ní zacházíte, to nebude nic moc. Výcvik povelů je nadstavba výchovy, nepleťte si dojmy s pojmy. Pes nikdy naschvály nedělá. Jestli si to myslíte, vraťte jí chovateli. Ona je ve stresu z toho, že odešel jeden z vás, není to naschvál, je to stres a ona potřebuje oporu a podporu, ne bití.

Nereg.přezdívka napsal(a):
Nejsem zkušený majitel a mám doma pouze jedno čsv (moje první). Za sebe můžu říct, že jsem chovatele podezírala, že mi místo štěňátka nějak podstrčil malého démona.Už první den po přivezení od chovatele na mě výhružně vrčelo s výrazem "sežeru tě". Štěně nejraději ze všeho kousalo nás. Trochu závistivě jsem pokukovala po ostatních roztomilých štěňatech, která se chtěla hlavně mazlit. Po těch stěńatech, kdy stačilo říct "fuj" a ono se začalo koukat provinile (to moje zvukově odmlouvalo). Plácnutí přes zadek je pro ně absolutně nesrozumitelné. Doporučuji kouknout na nějaké informace o chování a mimice, usnadní to oběma komunikaci.
Je to o trpělivosti, opravdu spoustě trpělivosti, lásce a sebeovládání.Taky mít "oči všude". Když něco cupuje - odtáhnout a vrazit do tlamy hračku...ono to moc nepomůže, ale přeruší to na vzácnou chvíli nežádoucí činnost. Např. žvýkací prasečí ouška jsou super věc, když chce mít člověk aspoň chvilku klid. První rok jsem začala propadat panice, že jsem úplně neschopná co se do výchovy čsv týče a že jsem další z majitelů, co si ukousli příliš velké sousto. Až časem jsem zjistila, ze tohle prožívá snad každý majitel tohoto plemene.
Přežijte první dva roky a získáte nejlepšího životního parťáka.

Napište svoje problémy na některou fb skupinu zaměřenou na šedivce. Poradí vám tam co dělat/ nedělat, nebo aspoň zjistíte, že v tom nejste sám (a to je taky kolikrát důležité). :D.

Na té skupině se nic rozumného nedozvíte. Nejvíc kokotin o ČSV jsem vyslechal od jejich chovatelů, poradců chovu a výcvikářů a byly to opravdu obrovské nesmysly. Jeden nejmenovaný strašně "chytrý" poradce chovu nám dokonce pravidelně volal a ptal se, jestli štěně dostatečně trestáme a nedal pokoj, dokud ho manžel neposlal doslova někam. Zapojte rozum a cit, uvědomte si, že máte doma mimino a bude to dobré. Pokud si hodláte zachovat názory, že štěně dělá naschvály a musíte ho bít, tak ho vraťte nebo nabídněte, snad najde lepší domov. Rozhodněte se hned, dokut to mimino má šanci na dobrý život, než ho totálně zkazíte.

Proč si lidi pořizují "složitější" štěňata.
Vždyť s takovým NO je vše tak jednoduché, krásné, nezapomenutelné .

rapotacka11 napsal(a):
Proč si lidi pořizují "složitější" štěňata.
Vždyť s takovým NO je vše tak jednoduché, krásné, nezapomenutelné .

Takoví lidé zkazí každého psa, je jedno, jakého plemene, když jsou schopní bít tříměsíční mimino a myslet si, že jim dělá naschvály, nepoznají, že je štěně ve stresu a tak dále. Takovým lidem žádné štěně do ruky nepatří.

Nereg.přezdívka napsal(a):
Nejsem zkušený majitel a mám doma pouze jedno čsv (moje první). Za sebe můžu říct, že jsem chovatele podezírala, že mi místo štěňátka nějak podstrčil malého démona.Už první den po přivezení od chovatele na mě výhružně vrčelo s výrazem "sežeru tě". Štěně nejraději ze všeho kousalo nás. Trochu závistivě jsem pokukovala po ostatních roztomilých štěňatech, která se chtěla hlavně mazlit. Po těch stěńatech, kdy stačilo říct "fuj" a ono se začalo koukat provinile (to moje zvukově odmlouvalo). Plácnutí přes zadek je pro ně absolutně nesrozumitelné. Doporučuji kouknout na nějaké informace o chování a mimice, usnadní to oběma komunikaci.
Je to o trpělivosti, opravdu spoustě trpělivosti, lásce a sebeovládání.Taky mít "oči všude". Když něco cupuje - odtáhnout a vrazit do tlamy hračku...ono to moc nepomůže, ale přeruší to na vzácnou chvíli nežádoucí činnost. Např. žvýkací prasečí ouška jsou super věc, když chce mít člověk aspoň chvilku klid. První rok jsem začala propadat panice, že jsem úplně neschopná co se do výchovy čsv týče a že jsem další z majitelů, co si ukousli příliš velké sousto. Až časem jsem zjistila, ze tohle prožívá snad každý majitel tohoto plemene.
Přežijte první dva roky a získáte nejlepšího životního parťáka.

Napište svoje problémy na některou fb skupinu zaměřenou na šedivce. Poradí vám tam co dělat/ nedělat, nebo aspoň zjistíte, že v tom nejste sám (a to je taky kolikrát důležité). :D.

A ta roztomilá, mazlivá štěňátka se seženou, prosím, kde? Já měla zatím štěnda, co jsem si myslela, že jsou piraně Nikdy mě nenapadlo je za to trestat, když už to kousalo moc, tak sem mu strčila do tlamky něco jinýho než mě

rapotacka11 napsal(a):
Proč si lidi pořizují "složitější" štěňata.
Vždyť s takovým NO je vše tak jednoduché, krásné, nezapomenutelné .

Protože, já si třeba ani ve snu nedokázala představit o kolik to bude jiné než u jiných psů. Když ale dle mého člověk přežije ten první rok prvního psa, tak mu srdce zešediví a už nikdy nebude chtít jiné plemeno. :)

scylla:
Nevím s kým jste měla tu čest, možná to už bude i nějaký pátek. Většinou jsem ale zaznamenala spíše rady typu utahat, socializovat a obrnit se trpělivostí...Naopak se tam dá domluvit i např. společné venčení, které je dle mě pro "prvomajitele" důležité, aby viděl, jak je jeho štěně normální a sám se zklidnil (a štěně se u toho krásně vyblbne). Samozřejmě jako všude je třeba informace filtrovat selským rozumem.

Nereg.přezdívka napsal(a):
Protože, já si třeba ani ve snu nedokázala představit o kolik to bude jiné než u jiných psů. Když ale dle mého člověk přežije ten první rok prvního psa, tak mu srdce zešediví a už nikdy nebude chtít jiné plemeno. :)

scylla:
Nevím s kým jste měla tu čest, možná to už bude i nějaký pátek. Většinou jsem ale zaznamenala spíše rady typu utahat, socializovat a obrnit se trpělivostí...Naopak se tam dá domluvit i např. společné venčení, které je dle mě pro "prvomajitele" důležité, aby viděl, jak je jeho štěně normální a sám se zklidnil (a štěně se u toho krásně vyblbne). Samozřejmě jako všude je třeba informace filtrovat selským rozumem.

Štěňátka jsou úžasná, je třeba si to užít, a vůbec není pravda, že budou ničit nebo budou nezvladatelní, jak i dnes různí chovatelé a poradci chovu tvrdí. Ti lidé jsou stále stejní, i tábory probíhají stále stejně se stejnými postupy, ono řeči se vedou, ale dělá se něco jiného. Pokud chcete mít opravdu dobře socializované a vychované čsv, ptejte se trekařů, čundřáků, opravdu ne výcvikářů.

Huskyjanina napsal(a):
A ta roztomilá, mazlivá štěňátka se seženou, prosím, kde? Já měla zatím štěnda, co jsem si myslela, že jsou piraně Nikdy mě nenapadlo je za to trestat, když už to kousalo moc, tak sem mu strčila do tlamky něco jinýho než mě

protože máte podobnou rasu my právě měli se samíkem berňáčka..a to se nedalo srovnat. Co do lumpačin myslím. Piraňa nebyl ani samík, na nějaké škubání nebyl nikdy, a to mu zůstalo.

scylla napsal(a):
Štěňátka jsou úžasná, je třeba si to užít, a vůbec není pravda, že budou ničit nebo budou nezvladatelní, jak i dnes různí chovatelé a poradci chovu tvrdí. Ti lidé jsou stále stejní, i tábory probíhají stále stejně se stejnými postupy, ono řeči se vedou, ale dělá se něco jiného. Pokud chcete mít opravdu dobře socializované a vychované čsv, ptejte se trekařů, čundřáků, opravdu ne výcvikářů.

Na táboře jsem nikdy nebyla, štěně už nějaký rok už nemám (vyrostlo) a socializovaná asi taky je (miluje štěňata, snáší se s většinou fen a psů, cesty dopravními prostředky a život ve městě včetně ohňostrojů a pod zvuků je OK). Já osobně preferuji výlety do přírody. Nevím v jaké skupině jste byla, protože moc výcvikářů jsem tam nepotkala, ale spíš ty co jezdí na treky a čundry a nebo lidi, co chtějí jen jít venčit...Jen jsem vzpomínala, jaké to štěněcí období bylo a nejvíc nevyžádaných (a špatných) rad jsem dostávala od lidí, co měli x německých ovčáků či jiných dle nich úžasných psů...

scylla napsal(a):
Takoví lidé zkazí každého psa, je jedno, jakého plemene, když jsou schopní bít tříměsíční mimino a myslet si, že jim dělá naschvály, nepoznají, že je štěně ve stresu a tak dále. Takovým lidem žádné štěně do ruky nepatří.

Máte pravdu, ale jsou rasy, na kterých by člověk mohl dolova dříví štípat, už zmiňované NO například a ostatní pracovní plemena. Ty snesou hodně tvrdé zacházení a dají to. Třeba berňák je mírumilovné plemeno, ale viděla jsem i hodně zkaženého, kterého majitel bil a zavíral do kotce. Pes pak pokousal kde koho. Sice si ho vzali jiní lidi, aby mu pomohli, ale už se to s ním vleklo.

lesnížínka napsal(a):
Máte pravdu, ale jsou rasy, na kterých by člověk mohl dolova dříví štípat, už zmiňované NO například a ostatní pracovní plemena. Ty snesou hodně tvrdé zacházení a dají to. Třeba berňák je mírumilovné plemeno, ale viděla jsem i hodně zkaženého, kterého majitel bil a zavíral do kotce. Pes pak pokousal kde koho. Sice si ho vzali jiní lidi, aby mu pomohli, ale už se to s ním vleklo.

Chovat se hnusně by se němělo k žádnému psovi.

Nereg.přezdívka napsal(a):
Na táboře jsem nikdy nebyla, štěně už nějaký rok už nemám (vyrostlo) a socializovaná asi taky je (miluje štěňata, snáší se s většinou fen a psů, cesty dopravními prostředky a život ve městě včetně ohňostrojů a pod zvuků je OK). Já osobně preferuji výlety do přírody. Nevím v jaké skupině jste byla, protože moc výcvikářů jsem tam nepotkala, ale spíš ty co jezdí na treky a čundry a nebo lidi, co chtějí jen jít venčit...Jen jsem vzpomínala, jaké to štěněcí období bylo a nejvíc nevyžádaných (a špatných) rad jsem dostávala od lidí, co měli x německých ovčáků či jiných dle nich úžasných psů...

a nejvíc nevyžádaných (a špatných) rad jsem dostávala od lidí, co měli x německých ovčáků či jiných dle nich úžasných psů.. - tak o tom nepochybuju, to je cesta do pekel. Také jsem se dostala na cvičák, kde se do té doby cvičila služební plemena a když to zkusili na mé psy, rázně jsem řekla, že takto tedy ne. Od té doby jsme tam chodili jen poblbnout s pejsama a trochu agility, aby byla i práce nějaká. Bohužel je problém, když se tam dostane mladinká holka, poprvé..chápu, že věří výcvikáři, když sama zkušenosti nemá. To je pak velký problém a zjistí to, až bude mít zkaženého psa

Nereg.přezdívka napsal(a):
Na táboře jsem nikdy nebyla, štěně už nějaký rok už nemám (vyrostlo) a socializovaná asi taky je (miluje štěňata, snáší se s většinou fen a psů, cesty dopravními prostředky a život ve městě včetně ohňostrojů a pod zvuků je OK). Já osobně preferuji výlety do přírody. Nevím v jaké skupině jste byla, protože moc výcvikářů jsem tam nepotkala, ale spíš ty co jezdí na treky a čundry a nebo lidi, co chtějí jen jít venčit...Jen jsem vzpomínala, jaké to štěněcí období bylo a nejvíc nevyžádaných (a špatných) rad jsem dostávala od lidí, co měli x německých ovčáků či jiných dle nich úžasných psů...

My dostávali ty nejhorší rady od jistého poradce chovu, který si o sobě myslí, že snědl víte co a na cvičácích, kde jsme se byli podívat. Nakonec jsme cvičáky vzdali a měli jsme úžasnou psí holku. Chodila jsem pomáhat do azylu, kde bylo postupně dost čsv a někdy měli za sebou vysloveně týrání.

Huskyjanina napsal(a):
A ta roztomilá, mazlivá štěňátka se seženou, prosím, kde? Já měla zatím štěnda, co jsem si myslela, že jsou piraně Nikdy mě nenapadlo je za to trestat, když už to kousalo moc, tak sem mu strčila do tlamky něco jinýho než mě

Jop u nás byl podobný postup, jednou i o můj rukáv při hře vytrhla mléčný zub..ten výraz když to očuchávala nikdy nezapomenu...a byl pak půl hodinky i klid. Roztomilá mazlivá štěňátka jsem viděla u berňáků, fletů, středních kříženečků kde čeho a i bullíků...když jsem měla malou piraňku, tak se samozřejmě začala v okolí rojit, abych si ten rozdíl joo uvědomovala :D.

scylla napsal(a):
Chovat se hnusně by se němělo k žádnému psovi.

O tom žádná. Ale však víte, že u ČSV je ještě hodně převažující plachost a tvrdým zacházením ho úplně rozhodí. To se u NO skoro nestane...tedy jo, ale to už je většinou u úplného magora.

Ale stane, copak jsou dnes NO nějací tvrďáci v povahách? Vždyť rozhodčí a chovatelé dělají všechno proti tomu.

lesnížínka napsal(a):
Máte pravdu, ale jsou rasy, na kterých by člověk mohl dolova dříví štípat, už zmiňované NO například a ostatní pracovní plemena. Ty snesou hodně tvrdé zacházení a dají to. Třeba berňák je mírumilovné plemeno, ale viděla jsem i hodně zkaženého, kterého majitel bil a zavíral do kotce. Pes pak pokousal kde koho. Sice si ho vzali jiní lidi, aby mu pomohli, ale už se to s ním vleklo.

Mám NO, kterého dle reakcí evidentně jako malého bili. Vrátil se k chovatelce, pak šel v 8 měsících k nám. Strachu z koštěte, apod. jsem ho zbavovala asi půl roku, pak mu konečně napevno docvaklo, že fakt nikdo nejde na něj, ale jde normálně uklízet. Na podzim mu budou 4 roky, paničku by nedal, ale jinak v něm vidím dál v některých momentech tu nedůvěru k cizím lidem (do teď si zcela nezvykl ani na mámu, která ho cíleně nejčastěji krmí a podstrojuje mu; slyšel ji jednou na mě křičet a prostě se přes to nepřenesl). Jo a má přetržený sval na zadní noze, občas nohu díky tomu dost povoluje, dle veta ho na 99% někde přetáhl smetákem či podobně až mu toto udělal...takže chudák zažil hodně tvrdé zacházení..a dostat se mi do ruky ten idi*t, který mu to udělal, asi skončí fakt blbě...

Takže za mě žádný pes jen tak křivdu nepřejde, u některých reakcí a momentů se to dá ztlumit, ale ten pes to v sobě bude mít na pořád...

PS: Měli jsme taky samojeda, občas jako malý taky rozkousal kde co (i v dospělosti miloval okusování kyblíků ), ale stačilo ho slovně napomenout a byl klid. Opravdu tahle plemena jsou hodně o výchově láskou a porozuměním...nedovedu si představit, jaký nervík by z něj byl, kdyby ho člověk trestal jako zadavatel tu fenku ČSV..

Tak snad si to zadavatel všechno přečte, hluboce se zamyslí(nad sebou myslím) a půjde na pejsanku už jen s láskou a citem...oběma to přeju. Jak jsem už psala, všichni jsme dělali chyby, ale pokud vám to někdo řekne, včas upozorní, můžete se hodně z nich vyvarovat, protože něco už pak napravit nejde