Chovatelské organizace: jak fungují a jak poznat ty důvěryhodné?

Když se začnete zajímat o chov zvířat, velmi rychle narazí na různé kluby, svazy a organizace. U psů se mluví o kynologických organizacích, u koček o felinologických, u hospodářských zvířat o chovatelských svazech a klubech.Pro začínající chovatele může být obtížné se v tomto prostředí zorientovat. Kdo vlastně určuje pravidla chovu? Kdo vede evidenci plemen? A jakou roli v tom všem hrají národní i mezinárodní organizace?

Jak funguje systém chovatelských organizací

V mnoha oborech chovatelství existuje určitá hierarchie organizací. 

Nejblíže jednotlivým chovatelům bývají kluby zaměřené na konkrétní plemeno nebo skupinu plemen. Ty sdružují chovatele, organizují výstavy nebo setkání a často také spravují chovné podmínky pro dané plemeno.

Nad nimi pak obvykle stojí národní zastřešující organizace, které koordinují chov v rámci jednotlivých zemí. Ty mohou být zároveň členy mezinárodních organizací, které sjednocují pravidla a standardy napříč státy.

Typický příklad z kynologie může vypadat například takto:

Klub chovatelů loveckých slídičů → Českomoravská kynologická unie (ČMKU) → Fédération Cynologique Internationale (FCI)

Kluby plemen se věnují konkrétním plemenům, národní organizace koordinují chov v rámci státu a mezinárodní organizace pak stanovují například standardy plemen nebo pravidla pro mezinárodní výstavy.

Ne vždy existuje více úrovní organizací

Vedle výše popsaného modelu se můžeme setkat i s odlišnou strukturou. Existují i systémy, kde chovatelé vstupují přímo do velké mezinárodní organizace, aniž by přitom byli členy nějaké lokální nebo specializovanější organizace. 

Typickým příkladem jsou některé felinologické organizace. Například The International Cat Association (TICA) je mezinárodní organizace sdružující chovatele koček z různých zemí. Chovatelé mohou být jejími členy prostřednictvím klubů nebo přímo v rámci její struktury, aniž by vždy existovala samostatná národní zastřešující organizace.

Struktura chovatelských organizací se tak může lišit podle historického vývoje jednotlivých oborů, tradic i způsobu mezinárodní spolupráce.

Velké chovatelské organizace v České republice

V České republice působí několik větších chovatelských organizací, které sdružují chovatele různých druhů zvířat a mají vlastní systém evidence chovu, výstav nebo chovatelských pravidel.

V oblasti kynologie je největší organizací Českomoravská kynologická unie (ČMKU), která zastřešuje řadu klubů plemen psů a je členem mezinárodní kynologické federace FCI (Fédération Cynologique Internationale).
Vedle ní však existují i další kynologické organizace a kluby, které fungují samostatně nebo v jiných mezinárodních strukturách. Patří mezi ně například Kynologická unie České republiky (KUČR) nebo Moravia Dog Club.

V oblasti drobných hospodářských zvířat působí například Český svaz chovatelů (ČSCH), který sdružuje chovatele drůbeže, králíků, holubů a dalších druhů zvířat.

Součástí ČSCH je také Sdružení chovatelů koček (SCHK), které zastřešuje chov koček v rámci svazu a je členem mezinárodní felinologické federace FIFe (Fédération Internationale Féline). Českou republiku tak v této organizaci zastupuje právě ČSCH prostřednictvím Sdružení chovatelů koček. Vedle toho existují i další felinologické organizace napojené na jiné mezinárodní federace, například TICA (The International Cat Association).

Rozmanitost organizací tak odráží historický vývoj jednotlivých chovatelských oborů i různé přístupy k organizaci chovu a evidenci zvířat. Uvedené příklady organizací slouží pouze k ilustraci fungování chovatelského prostředí a nepředstavují úplný přehled všech organizací působících v České republice.

Existuje vždy jen jedna „oficiální“ organizace?

Ve veřejných diskusích se někdy objevuje představa, že pro každý druh zvířete existuje pouze jedna „oficiální“ organizace. V praxi je ale situace často složitější. 
Z právního hlediska jsou většina chovatelských organizací spolky podle občanského zákoníku. Členství v nich je dobrovolné a vedle sebe tak mohou existovat různé organizace nebo chovatelské skupiny zaměřené na stejný druh zvířat.

Rozdíly mezi organizacemi mohou být například v:

- chovatelských pravidlech

- způsobu evidence zvířat

- mezinárodním napojení

- rozsahu členské základny

Pro chovatele je proto často důležitější než samotný název organizace především to, jak konkrétní organizace funguje v praxi.
Současně platí, že některé chovatelské organizace mezi sebou uzavírají dohody o spolupráci, které mohou zahrnovat například vzájemné uznávání průkazů původu (PP), možnost účasti na výstavách nebo další formy spolupráce.

V kynologii například spolupracují některé velké mezinárodní organizace, jako jsou FCI, The Kennel Club (KC) ve Velké Británii nebo American Kennel Club (AKC), podobná spolupráce existuje také ve felinologii. Organizace jako FIFe, TICA, World Cat Federation (WCF) a další jsou sdružené ve World Cat Congress (WCC). Členové WCC se navzájem respektují a v některých případech umožňují například účast koček z jiných registrů na výstavách či použití v chovu pod jinou organizací.

Mezinárodní prostředí chovatelských organizací je tak poměrně pestré a často založené na kombinaci historických vazeb, dohod o spolupráci a společných chovatelských standardů.

Když do chovu vstupuje zákon

Ve většině případů stát přímo neurčuje, jak mají být chovatelské organizace uspořádány. Existují však oblasti, kde se legislativa na jejich pravidla nepřímo odkazuje.

Příkladem je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který upravuje používání psů při výkonu myslivosti. Zákon v § 44 stanoví, že uživatel honitby je povinen držet a při výkonu myslivosti používat lovecké psy.

Zákon zároveň poměrně přesně vymezuje, co se tím rozumí. Podle zákona je: „loveckým psem pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.“

Tento příklad ukazuje, jak se v praxi propojuje legislativa s kynologickým systémem. Stát zde nepoužívá vlastní seznam plemen, ale opírá se o klasifikaci mezinárodní kynologické organizace FCI a o systém pracovních zkoušek loveckých psů.

Proč mezi chovatelskými organizacemi někdy vznikají spory

Chov zvířat je pro mnoho lidí nejen koníček, ale také otázka tradice, prestiže a dlouhodobé práce s plemeny. Není proto překvapivé, že mezi jednotlivými chovatelskými skupinami někdy vznikají spory.

Ty mohou souviset například s:

- odlišným pohledem na chovné cíle

- interpretací standardů plemen

- historickým vývojem jednotlivých organizací

Podobné diskuse se objevují napříč různými druhy zvířat – od psů a koček až po hospodářská plemena drůbeže, králíků nebo holubů.

Pro běžného chovatele je však obvykle důležitější především to, zda organizace podporuje zdravý a odpovědný chov a zda poskytuje kvalitní zázemí pro sdílení zkušeností.

Etický chov zvířat stojí především na lidech

Chovatelské organizace mohou vytvářet pravidla, vést evidenci zvířat a organizovat výstavy. Samotný chov ale vždy stojí především na jednotlivých chovatelích – na jejich znalostech, přístupu ke zvířatům a ochotě spolupracovat s ostatními.

Zapojení do chovatelských klubů a organizací může být pro mnoho chovatelů přirozenou cestou, jak získat zkušenosti, sdílet informace a přispět k dlouhodobému rozvoji jednotlivých plemen.

👉 V dalších článcích se na iFauně podíváme podrobněji například na to, jak fungují chovatelské organizace u psů, koček, drobných savců nebo třeba drůbeže a podle čeho se v nich mohou chovatelé orientovat.