Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.125.26
Chtěla jsem celý život přizpůsobit koním. Jelikož baráček ve kterém jsme bydleli neměl požadované prostory začaly jsme schánět jiný. Tenkrát byli ve stáji kde jsem koníky měla ustájené rozepře a já chtěla co nejdříve pryč, do vlastního. Vysněný baráček ve stejné vesnici jako jsme bydleli nám "vyčoudili " jiný lidé před nosem. stačilo zavolat o dva dny dřív... našli jsme jiný domek s dobrýma podmínkama pro koně, asi 25km od místa bydliště a tak jsme do toho šli. Mimochodem mezi tím nám volal majitel baráčku o který jsme měli zájem, že je zase k mání protože lidé co si ho zamluvili nakonec baráček nekoupili. A my vesele plánovali stěhování...
Dnes je to 2 měsíce po přestěhování, koníci se mají super, jen já pořád smutním po starých známých, po své zlaté vesničce ale hlavně po ranči kam sem si chodila přividělávat při škole a měla zde prakticky celý svůj život... celý svůj ráj ...
A teť jen přemýšlím jak dál hrát s takto rozehranýma kartama... vzít zpět to nejde, to vím. I když poznám nové lidi, nikdy už to nebudou ti se kterýma jsem vyrůstala, díky kterým jsem taková, jaká jsem, a se kterýma mám ty nejúžasnější zážitky...nikdy už to nebudou "moji lidé" ... svízelná situace, se kterou nejde nic dělat. Mám jen každodení rutinu - doma odjezdit nakrmit koně a jinak?? sedět doma. Už nejsem mezi svýma.... mezi mladýma lidma mého věku. Dostala jsem se do vesnice chalupářů...
A teť mi povězte ... existuje snad něco jako osud?? Mělo se to stát?? mělo to nějaký důvod že baráček který jsme chtěli (a dlouho se nemohl prodat) si zamluví někdo zrovna těsně před tím než zavoláme že ho bereme?? a následně po tom, co si už domek jiný pořídíme se ten baráček opět uvolní?? .... jak strašně to záleží na maličkostech a jak střašně bych chtěla aby jsme tenkrát zavolali dřív.. vše mohlo bejt úplně jinak, vzhůru nohama ...........
No... tak mi řekněte, že jsem houpá?! Spunktovat celou rodinu přestěhovat se pryč ... a přijít o celý svůj život. A nejvíc mě užírá, že je to vše jen moje chyba, díky mě to vše začalo a díky mě jsme se přestěhovali právě sem. ...... škoda jen, že nejde přetočit čas do zlomového bodu ...
.. někde už jsem si musela vylít srdíčko,.. děkuji za pochopení
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla jsem celý život přizpůsobit koním. Jelikož baráček ve kterém jsme bydleli neměl požadované prostory začaly jsme schánět jiný. Tenkrát byli ve stáji kde jsem koníky měla ustájené rozepře a já chtěla co nejdříve pryč, do vlastního. Vysněný baráček ve stejné vesnici jako jsme bydleli nám "vyčoudili " jiný lidé před nosem. stačilo zavolat o dva dny dřív... našli jsme jiný domek s dobrýma podmínkama pro koně, asi 25km od místa bydliště a tak jsme do toho šli. Mimochodem mezi tím nám volal majitel baráčku o který jsme měli zájem, že je zase k mání protože lidé co si ho zamluvili nakonec baráček nekoupili. A my vesele plánovali stěhování...
Dnes je to 2 měsíce po přestěhování, koníci se mají super, jen já pořád smutním po starých známých, po své zlaté vesničce ale hlavně po ranči kam sem si chodila přividělávat při škole a měla zde prakticky celý svůj život... celý svůj ráj ...
A teť jen přemýšlím jak dál hrát s takto rozehranýma kartama... vzít zpět to nejde, to vím. I když poznám nové lidi, nikdy už to nebudou ti se kterýma jsem vyrůstala, díky kterým jsem taková, jaká jsem, a se kterýma mám ty nejúžasnější zážitky...nikdy už to nebudou "moji lidé" ... svízelná situace, se kterou nejde nic dělat. Mám jen každodení rutinu - doma odjezdit nakrmit koně a jinak?? sedět doma. Už nejsem mezi svýma.... mezi mladýma lidma mého věku. Dostala jsem se do vesnice chalupářů...
A teť mi povězte ... existuje snad něco jako osud?? Mělo se to stát?? mělo to nějaký důvod že baráček který jsme chtěli (a dlouho se nemohl prodat) si zamluví někdo zrovna těsně před tím než zavoláme že ho bereme?? a následně po tom, co si už domek jiný pořídíme se ten baráček opět uvolní?? .... jak strašně to záleží na maličkostech a jak střašně bych chtěla aby jsme tenkrát zavolali dřív.. vše mohlo bejt úplně jinak, vzhůru nohama ...........
No... tak mi řekněte, že jsem houpá?! Spunktovat celou rodinu přestěhovat se pryč ... a přijít o celý svůj život. A nejvíc mě užírá, že je to vše jen moje chyba, díky mě to vše začalo a díky mě jsme se přestěhovali právě sem. ...... škoda jen, že nejde přetočit čas do zlomového bodu ...
.. někde už jsem si musela vylít srdíčko,.. děkuji za pochopení
Jéé, co já bych za to dala, abych mohla bydlet v baráčku....můj sen...zůstává nenaplněn.
Je to krásné snít o něčem...a jak postupuje čas, člověk pomalu ale jistě ustupuje od nich a kouká reálně....je to krásné, ale i smutné, ale je to život...
Řekla bych, že to tak mělo být, měli jste zavolat o dva dny déle...a tenhle domek si prostě nekoupit.
Když jsme kupovali byt, měli jsme jeden zamluvený, ale majitelka ho přesto prodala, bylo to pro ni lepší hotově, než na hypotéku....co je pro ni podepsaná překupní smlouva, jen cár papírů...a tak jsme zůstali na dlažbě. ..
Náš byt prodaný a pronájem už zrušený....ale to je na dlouhou debatu.
...časem jsme koupili jiný krásný byt v novostavbě, brala jsem to tak, že to tak mělo být, pak přišli povodně a já to pochopila...Nový byt byl od řeky náležitě daleko, zatímco ten původní by byl zatopen...
Důvod to jistě mělo, teď ho možná ještě neznáš, ale on přijde...časem, uvidíš...
A to, že ti je tady smutno? Vždyť v dnešní internetové komunikaci nemusíš se svými starými známými, ztratit kontakt...? A 25 km není tak daleko? Stačí sednout do auta nebo na bus a pokecat u kávy...
Tovíš taky by mě zajímalo, jak by můj život vypadal, kdybych tam a tam nešla a to a to nevyslechla...to se nedozvíme, ale já vím, že ted jsem štastná, i když pořád domek nemáme, tak třeba časem, kdo ví...? A vím, že takhle to má být.
Zkus se kouknout na film : Lola beží o život (jestli se nepletu, jak tam beží na to metro a bud ho stihne a nebo ne...tam je osud) Ten se mi moc líbí..
...tovíš život je vždy stereotip, s tim nenaděláš, ale zkus si najít nějakej další cíl, najdi si nějakej plán, začni třeba podnikat, co tě tam baví, nové přátele zbytečně nezatracuj, jaké tam máš výhody a plusy...určitě něco najdeš, třeba jsou to teď jen maličkosti, ale uvidíš časem....věř tomu!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.131.96
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jéé, co já bych za to dala, abych mohla bydlet v baráčku....můj sen...zůstává nenaplněn.
Je to krásné snít o něčem...a jak postupuje čas, člověk pomalu ale jistě ustupuje od nich a kouká reálně....je to krásné, ale i smutné, ale je to život...
Řekla bych, že to tak mělo být, měli jste zavolat o dva dny déle...a tenhle domek si prostě nekoupit.
Když jsme kupovali byt, měli jsme jeden zamluvený, ale majitelka ho přesto prodala, bylo to pro ni lepší hotově, než na hypotéku....co je pro ni podepsaná překupní smlouva, jen cár papírů...a tak jsme zůstali na dlažbě. ..
Náš byt prodaný a pronájem už zrušený....ale to je na dlouhou debatu.
...časem jsme koupili jiný krásný byt v novostavbě, brala jsem to tak, že to tak mělo být, pak přišli povodně a já to pochopila...Nový byt byl od řeky náležitě daleko, zatímco ten původní by byl zatopen...
Důvod to jistě mělo, teď ho možná ještě neznáš, ale on přijde...časem, uvidíš...
A to, že ti je tady smutno? Vždyť v dnešní internetové komunikaci nemusíš se svými starými známými, ztratit kontakt...? A 25 km není tak daleko? Stačí sednout do auta nebo na bus a pokecat u kávy...
Tovíš taky by mě zajímalo, jak by můj život vypadal, kdybych tam a tam nešla a to a to nevyslechla...to se nedozvíme, ale já vím, že ted jsem štastná, i když pořád domek nemáme, tak třeba časem, kdo ví...? A vím, že takhle to má být.
Zkus se kouknout na film : Lola beží o život (jestli se nepletu, jak tam beží na to metro a bud ho stihne a nebo ne...tam je osud) Ten se mi moc líbí..
...tovíš život je vždy stereotip, s tim nenaděláš, ale zkus si najít nějakej další cíl, najdi si nějakej plán, začni třeba podnikat, co tě tam baví, nové přátele zbytečně nezatracuj, jaké tam máš výhody a plusy...určitě něco najdeš, třeba jsou to teď jen maličkosti, ale uvidíš časem....věř tomu!!
Teď budu mimo téma, ale nedá mi to
Já viděla ten film, jak běžela na to metro a pak byly ty dva příběhy. Jeden když ho stihla a jeden když ji metro ujelo. Ale jmenovalo se to Srdcová sedma
To je asi nějaký jiný co?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.69
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Teď budu mimo téma, ale nedá mi to
Já viděla ten film, jak běžela na to metro a pak byly ty dva příběhy. Jeden když ho stihla a jeden když ji metro ujelo. Ale jmenovalo se to Srdcová sedma
To je asi nějaký jiný co?
Tak ja taky mimo ale i k tematu.
Mimo:
videla jsem super film, Butterfly efect (motyli efekt) (snad to pisu dobre) a tam je to presne tak. Malicka vec se zmeni v minulosti a ohromne to zmeni budoucnost.
K tematu:
Nesmutni, jak pise nekdo v prispevku vys, internet dnes svetem vladne. Mam spoustu fajn kamaradek a udrzujem vztah hlavne na netu. Myslim, si stejne jako ostatni, ze nejaky smysl to urcite melo a ze je to proste osud. Treba by vam ten baracek v tve vesnici nevyhovoval, nebo by se tam neco pokazilo...
Preji hodne stesti do budoucna!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.159.233
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak ja taky mimo ale i k tematu.
Mimo:
videla jsem super film, Butterfly efect (motyli efekt) (snad to pisu dobre) a tam je to presne tak. Malicka vec se zmeni v minulosti a ohromne to zmeni budoucnost.
K tematu:
Nesmutni, jak pise nekdo v prispevku vys, internet dnes svetem vladne. Mam spoustu fajn kamaradek a udrzujem vztah hlavne na netu. Myslim, si stejne jako ostatni, ze nejaky smysl to urcite melo a ze je to proste osud. Treba by vam ten baracek v tve vesnici nevyhovoval, nebo by se tam neco pokazilo...
Preji hodne stesti do budoucna!
Mimo - Butterfly effect je v češtině k vidění pod názvem "Osudový dotek", doporučuju (i tu Lolu jsem viděla a taky dobrý
)
K tématu - já jsem zapykaná pořád na stejným místě, ale odešli mi odsud skoro všichni kamarádi, takoví, o jakých píšeš.... zbyly vzpomínky, občasná setkání, která už ale nikdy nebudou taková, jako dřív....
Prostě čas utíká, všechno se mění a občas zbydou jen ty vzpomínky...
Dej tomu čas a zkus třeba ty chalupáře, i když jen i víkendu, určitě mezi nimi najdeš fajn kamarády.... nenahradí ty původní, ale aspoň zaplácnou volné místo na dušičce... bude to jiné a třeba i lepší...
A souhlasím s ostatními, že za takhle "blbou" náhodou se často něco skrývá, možná se časem ukáže, proč to takhle mělo být...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.251
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mimo - Butterfly effect je v češtině k vidění pod názvem "Osudový dotek", doporučuju (i tu Lolu jsem viděla a taky dobrý
)
K tématu - já jsem zapykaná pořád na stejným místě, ale odešli mi odsud skoro všichni kamarádi, takoví, o jakých píšeš.... zbyly vzpomínky, občasná setkání, která už ale nikdy nebudou taková, jako dřív....
Prostě čas utíká, všechno se mění a občas zbydou jen ty vzpomínky...
Dej tomu čas a zkus třeba ty chalupáře, i když jen i víkendu, určitě mezi nimi najdeš fajn kamarády.... nenahradí ty původní, ale aspoň zaplácnou volné místo na dušičce... bude to jiné a třeba i lepší...
A souhlasím s ostatními, že za takhle "blbou" náhodou se často něco skrývá, možná se časem ukáže, proč to takhle mělo být...
hele,existuje internet,chat,telefon,nemáš to od ostatních tak daleko.Pokud jsou to přátelé,přijedou se na tebe aspon občas podívat
.Já taky skončila na konci světa,a nelituju,teda jen občas.Asi to tak mělo být
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
hele,existuje internet,chat,telefon,nemáš to od ostatních tak daleko.Pokud jsou to přátelé,přijedou se na tebe aspon občas podívat
.Já taky skončila na konci světa,a nelituju,teda jen občas.Asi to tak mělo být
Já fakt nevim jak se ten film jmenuje, ale je ten s tim metrem
, nebyla jsem si jistá..![]()
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.165.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já fakt nevim jak se ten film jmenuje, ale je ten s tim metrem
, nebyla jsem si jistá..![]()
Ahoj, k tématu- úplně tě chápu, to je přesně to co se děje mě. dlouhou dobu chodím do jedné stáje, fajn lidi,nejlepší jaké znám, sem tam hádky,ale vždy se to vyjasnilo. Taky jsem chtěla do vlastního, sehnali jsme si barák s pozemkama,ale samota,nikde pomalu nikdo a jak to postavíme,tak se tam budem stěhovat, ale nikdo z kamarádek tam nebude,žádná parta,nic,ale věřím že se tam někdo v okolí najde,kdo se ke mně přidá. A zase si říkám, že kdo bude chtít dojet,dojede a ten kdo nebude chtít,si výmluvu vždycky najde. Vydrž, podej si třeba inzerát,že hledáš kamarádky ke koním a uvidíš. Osud je osud, já na něj věřím,tak věř taky. Pa. Lenka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.51.58
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla jsem celý život přizpůsobit koním. Jelikož baráček ve kterém jsme bydleli neměl požadované prostory začaly jsme schánět jiný. Tenkrát byli ve stáji kde jsem koníky měla ustájené rozepře a já chtěla co nejdříve pryč, do vlastního. Vysněný baráček ve stejné vesnici jako jsme bydleli nám "vyčoudili " jiný lidé před nosem. stačilo zavolat o dva dny dřív... našli jsme jiný domek s dobrýma podmínkama pro koně, asi 25km od místa bydliště a tak jsme do toho šli. Mimochodem mezi tím nám volal majitel baráčku o který jsme měli zájem, že je zase k mání protože lidé co si ho zamluvili nakonec baráček nekoupili. A my vesele plánovali stěhování...
Dnes je to 2 měsíce po přestěhování, koníci se mají super, jen já pořád smutním po starých známých, po své zlaté vesničce ale hlavně po ranči kam sem si chodila přividělávat při škole a měla zde prakticky celý svůj život... celý svůj ráj ...
A teť jen přemýšlím jak dál hrát s takto rozehranýma kartama... vzít zpět to nejde, to vím. I když poznám nové lidi, nikdy už to nebudou ti se kterýma jsem vyrůstala, díky kterým jsem taková, jaká jsem, a se kterýma mám ty nejúžasnější zážitky...nikdy už to nebudou "moji lidé" ... svízelná situace, se kterou nejde nic dělat. Mám jen každodení rutinu - doma odjezdit nakrmit koně a jinak?? sedět doma. Už nejsem mezi svýma.... mezi mladýma lidma mého věku. Dostala jsem se do vesnice chalupářů...
A teť mi povězte ... existuje snad něco jako osud?? Mělo se to stát?? mělo to nějaký důvod že baráček který jsme chtěli (a dlouho se nemohl prodat) si zamluví někdo zrovna těsně před tím než zavoláme že ho bereme?? a následně po tom, co si už domek jiný pořídíme se ten baráček opět uvolní?? .... jak strašně to záleží na maličkostech a jak střašně bych chtěla aby jsme tenkrát zavolali dřív.. vše mohlo bejt úplně jinak, vzhůru nohama ...........
No... tak mi řekněte, že jsem houpá?! Spunktovat celou rodinu přestěhovat se pryč ... a přijít o celý svůj život. A nejvíc mě užírá, že je to vše jen moje chyba, díky mě to vše začalo a díky mě jsme se přestěhovali právě sem. ...... škoda jen, že nejde přetočit čas do zlomového bodu ...
.. někde už jsem si musela vylít srdíčko,.. děkuji za pochopení
Odpověď na tvůj dotaz je skrytá v citátu jednoho z klasiků: Ženy nikdy nevědí co v životě chtějí. Bohužel nedají pokoj, dokud to nedostanou . . ."
A jinak - v životě to je tak, že tě nepotkávají jenom dobré a jenom špatné věci. I uskutečnění těch největších snů sebou nese nějaké to negativní ale . . .
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla jsem celý život přizpůsobit koním. Jelikož baráček ve kterém jsme bydleli neměl požadované prostory začaly jsme schánět jiný. Tenkrát byli ve stáji kde jsem koníky měla ustájené rozepře a já chtěla co nejdříve pryč, do vlastního. Vysněný baráček ve stejné vesnici jako jsme bydleli nám "vyčoudili " jiný lidé před nosem. stačilo zavolat o dva dny dřív... našli jsme jiný domek s dobrýma podmínkama pro koně, asi 25km od místa bydliště a tak jsme do toho šli. Mimochodem mezi tím nám volal majitel baráčku o který jsme měli zájem, že je zase k mání protože lidé co si ho zamluvili nakonec baráček nekoupili. A my vesele plánovali stěhování...
Dnes je to 2 měsíce po přestěhování, koníci se mají super, jen já pořád smutním po starých známých, po své zlaté vesničce ale hlavně po ranči kam sem si chodila přividělávat při škole a měla zde prakticky celý svůj život... celý svůj ráj ...
A teť jen přemýšlím jak dál hrát s takto rozehranýma kartama... vzít zpět to nejde, to vím. I když poznám nové lidi, nikdy už to nebudou ti se kterýma jsem vyrůstala, díky kterým jsem taková, jaká jsem, a se kterýma mám ty nejúžasnější zážitky...nikdy už to nebudou "moji lidé" ... svízelná situace, se kterou nejde nic dělat. Mám jen každodení rutinu - doma odjezdit nakrmit koně a jinak?? sedět doma. Už nejsem mezi svýma.... mezi mladýma lidma mého věku. Dostala jsem se do vesnice chalupářů...
A teť mi povězte ... existuje snad něco jako osud?? Mělo se to stát?? mělo to nějaký důvod že baráček který jsme chtěli (a dlouho se nemohl prodat) si zamluví někdo zrovna těsně před tím než zavoláme že ho bereme?? a následně po tom, co si už domek jiný pořídíme se ten baráček opět uvolní?? .... jak strašně to záleží na maličkostech a jak střašně bych chtěla aby jsme tenkrát zavolali dřív.. vše mohlo bejt úplně jinak, vzhůru nohama ...........
No... tak mi řekněte, že jsem houpá?! Spunktovat celou rodinu přestěhovat se pryč ... a přijít o celý svůj život. A nejvíc mě užírá, že je to vše jen moje chyba, díky mě to vše začalo a díky mě jsme se přestěhovali právě sem. ...... škoda jen, že nejde přetočit čas do zlomového bodu ...
.. někde už jsem si musela vylít srdíčko,.. děkuji za pochopení
chápu tě ani nevíš jak... Manžel pochází z jiného města než já. Abychom mohli mít společné bydlení, které by nás nezruinovalo, koupili jsme byt v ještě menším městě. Celou svou rodinu jsem opustila a vídám je jen o víkendech. Hrozně mi to chybí - mám 2 sestry a každá už má děti. Dřív jsme byly zvyklé trávit spoustu času spolu a jezdit na jednu společnou chatu... ale teď? Mám pocit, že o spoustu věcí přicházím, spoustu věcí nevím a ač se manžel hodně snaží, občas se cítím opuštěná. Už nemáme společnou chatu - sestra má statek, nám se v létě taky zadařilo jeden koupit. je sice blíž mému rodnému městu, ale 100 km daleko od sestřina statku :o( taky z toho mám rozporuplné pocity, pocit vytržení z toho mého zvyklého života asi nikdy nezmizí... Ale mám co jsem chtěla a musím si toho vážit - mám vlastní byt, vlastní dům ve kterém chci s milovaným mužem založit stejně štastnou rodinu, ve které jsem vyrůstala já... Nemůžeme prostě počítat s tím, že všechno zůstane celý život stejné - to by bylo příliš snadné
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.131
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla jsem celý život přizpůsobit koním. Jelikož baráček ve kterém jsme bydleli neměl požadované prostory začaly jsme schánět jiný. Tenkrát byli ve stáji kde jsem koníky měla ustájené rozepře a já chtěla co nejdříve pryč, do vlastního. Vysněný baráček ve stejné vesnici jako jsme bydleli nám "vyčoudili " jiný lidé před nosem. stačilo zavolat o dva dny dřív... našli jsme jiný domek s dobrýma podmínkama pro koně, asi 25km od místa bydliště a tak jsme do toho šli. Mimochodem mezi tím nám volal majitel baráčku o který jsme měli zájem, že je zase k mání protože lidé co si ho zamluvili nakonec baráček nekoupili. A my vesele plánovali stěhování...
Dnes je to 2 měsíce po přestěhování, koníci se mají super, jen já pořád smutním po starých známých, po své zlaté vesničce ale hlavně po ranči kam sem si chodila přividělávat při škole a měla zde prakticky celý svůj život... celý svůj ráj ...
A teť jen přemýšlím jak dál hrát s takto rozehranýma kartama... vzít zpět to nejde, to vím. I když poznám nové lidi, nikdy už to nebudou ti se kterýma jsem vyrůstala, díky kterým jsem taková, jaká jsem, a se kterýma mám ty nejúžasnější zážitky...nikdy už to nebudou "moji lidé" ... svízelná situace, se kterou nejde nic dělat. Mám jen každodení rutinu - doma odjezdit nakrmit koně a jinak?? sedět doma. Už nejsem mezi svýma.... mezi mladýma lidma mého věku. Dostala jsem se do vesnice chalupářů...
A teť mi povězte ... existuje snad něco jako osud?? Mělo se to stát?? mělo to nějaký důvod že baráček který jsme chtěli (a dlouho se nemohl prodat) si zamluví někdo zrovna těsně před tím než zavoláme že ho bereme?? a následně po tom, co si už domek jiný pořídíme se ten baráček opět uvolní?? .... jak strašně to záleží na maličkostech a jak střašně bych chtěla aby jsme tenkrát zavolali dřív.. vše mohlo bejt úplně jinak, vzhůru nohama ...........
No... tak mi řekněte, že jsem houpá?! Spunktovat celou rodinu přestěhovat se pryč ... a přijít o celý svůj život. A nejvíc mě užírá, že je to vše jen moje chyba, díky mě to vše začalo a díky mě jsme se přestěhovali právě sem. ...... škoda jen, že nejde přetočit čas do zlomového bodu ...
.. někde už jsem si musela vylít srdíčko,.. děkuji za pochopení
Chápu dobře, že fňukáš kvůli 25km? Já jsem se musela sbalit a odstěhovat se 200km, pocity mám stejné, ale prostě se snažím jít dál a nemyslet na to. A taky se domů často vracím. MH
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.3.205
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chápu dobře, že fňukáš kvůli 25km? Já jsem se musela sbalit a odstěhovat se 200km, pocity mám stejné, ale prostě se snažím jít dál a nemyslet na to. A taky se domů často vracím. MH
Tak jí to mám trochu naopak.Bydlela jsem na vesnici a koně měla doma.Práci jsem měla supr.Pak přišel přítel z jiného města a já se musela,nebo teda chtěla stěhovat za ním jelikož on jakož to budoucí živitel tam měl svou práci.Takž bydlím v centru města,za koněm musím dojíždět a v práci jsem si taky pohoršila a rodina mi schází hrozně moc.Někdy mám taky pocit že jsem tu úplně sama,ale nakonec jsem tu asi šťasná i když bych si to přála a vybrala úplně jinak.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.125.26
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak jí to mám trochu naopak.Bydlela jsem na vesnici a koně měla doma.Práci jsem měla supr.Pak přišel přítel z jiného města a já se musela,nebo teda chtěla stěhovat za ním jelikož on jakož to budoucí živitel tam měl svou práci.Takž bydlím v centru města,za koněm musím dojíždět a v práci jsem si taky pohoršila a rodina mi schází hrozně moc.Někdy mám taky pocit že jsem tu úplně sama,ale nakonec jsem tu asi šťasná i když bych si to přála a vybrala úplně jinak.
Ahoj... díky za přízpěvky, jen na mě přišla citlivá chvilka tak jsem se z toho potřebovala někde vypsat ...
ráda bych napsala příslový které hovoří za vše : "kdyby se všechno neštěstí na světě sesypalo do jedné velké hromady a bylo rozděleno všem lidem stejným dílem, mnoho lidí by bylo rádo, kdyby si mohlo odnést jen ten svůj kousek"
Ano, vím že jsem na tom v podstatě ještě hodně dobře, 25km se dá dojet autem, popř. autobusem, už jsem našla i trasu jak se tam dostat na koni
cca za 3hodinky bych tam byla.
Já jsem člověk kterej nemá rád změny, má rád to svoje zažitý a nějak mě to všechno moc vzalo. Ještě k tomu když mám přítele takto daleko a máme teť mezi sebou docela dusno...ale to nebudu rozebírat.
Vím že bude líp, vím že si člověk zvykne, ale vím že bude i hůř v životě, že si nemám na co stěžovat, ale taky vím, že to bude chvilku trvat a že stejně mě nakonec to moje srdíčko zavede buhvíkam, doufám, že bude mít namířeno zase zpádky a že až dokončím studium tak budoe pro mě na ranči volné místo
no... plány, ... čim víc člověk plánuje tím spíš přijde něco, co mu udělá čáru přez rozpočet a překope mu všechny ty hezké sny a plány... uvidíme, snad bude co nejdříve líp omlouvám se za takový citový výlev asi je to trapné, ale mě to pomohlo že jsem někam mhla napsat všechno co jsem v sobě dusila.... tak díky
....... ...... Zadavatelka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.152.94
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj... díky za přízpěvky, jen na mě přišla citlivá chvilka tak jsem se z toho potřebovala někde vypsat ...
ráda bych napsala příslový které hovoří za vše : "kdyby se všechno neštěstí na světě sesypalo do jedné velké hromady a bylo rozděleno všem lidem stejným dílem, mnoho lidí by bylo rádo, kdyby si mohlo odnést jen ten svůj kousek"
Ano, vím že jsem na tom v podstatě ještě hodně dobře, 25km se dá dojet autem, popř. autobusem, už jsem našla i trasu jak se tam dostat na koni
cca za 3hodinky bych tam byla.
Já jsem člověk kterej nemá rád změny, má rád to svoje zažitý a nějak mě to všechno moc vzalo. Ještě k tomu když mám přítele takto daleko a máme teť mezi sebou docela dusno...ale to nebudu rozebírat.
Vím že bude líp, vím že si člověk zvykne, ale vím že bude i hůř v životě, že si nemám na co stěžovat, ale taky vím, že to bude chvilku trvat a že stejně mě nakonec to moje srdíčko zavede buhvíkam, doufám, že bude mít namířeno zase zpádky a že až dokončím studium tak budoe pro mě na ranči volné místo
no... plány, ... čim víc člověk plánuje tím spíš přijde něco, co mu udělá čáru přez rozpočet a překope mu všechny ty hezké sny a plány... uvidíme, snad bude co nejdříve líp omlouvám se za takový citový výlev asi je to trapné, ale mě to pomohlo že jsem někam mhla napsat všechno co jsem v sobě dusila.... tak díky
....... ...... Zadavatelka
Napíšu jen jedno, člověk nemůže mít vše,jak jednou někdo moudrý řekl: "Když to nejde jak by člověk chtěl, musí se chtít jak to jde".
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj... díky za přízpěvky, jen na mě přišla citlivá chvilka tak jsem se z toho potřebovala někde vypsat ...
ráda bych napsala příslový které hovoří za vše : "kdyby se všechno neštěstí na světě sesypalo do jedné velké hromady a bylo rozděleno všem lidem stejným dílem, mnoho lidí by bylo rádo, kdyby si mohlo odnést jen ten svůj kousek"
Ano, vím že jsem na tom v podstatě ještě hodně dobře, 25km se dá dojet autem, popř. autobusem, už jsem našla i trasu jak se tam dostat na koni
cca za 3hodinky bych tam byla.
Já jsem člověk kterej nemá rád změny, má rád to svoje zažitý a nějak mě to všechno moc vzalo. Ještě k tomu když mám přítele takto daleko a máme teť mezi sebou docela dusno...ale to nebudu rozebírat.
Vím že bude líp, vím že si člověk zvykne, ale vím že bude i hůř v životě, že si nemám na co stěžovat, ale taky vím, že to bude chvilku trvat a že stejně mě nakonec to moje srdíčko zavede buhvíkam, doufám, že bude mít namířeno zase zpádky a že až dokončím studium tak budoe pro mě na ranči volné místo
no... plány, ... čim víc člověk plánuje tím spíš přijde něco, co mu udělá čáru přez rozpočet a překope mu všechny ty hezké sny a plány... uvidíme, snad bude co nejdříve líp omlouvám se za takový citový výlev asi je to trapné, ale mě to pomohlo že jsem někam mhla napsat všechno co jsem v sobě dusila.... tak díky
....... ...... Zadavatelka
No vidiš, neni to tak zlé, jsme rádi, že jsme aspon trochu pomohli
Ať se ti daří a fakt se jukni na ten film, o tom metru a jak utíká, který nevím jak se jmenuje...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.125.26
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No vidiš, neni to tak zlé, jsme rádi, že jsme aspon trochu pomohli
Ať se ti daří a fakt se jukni na ten film, o tom metru a jak utíká, který nevím jak se jmenuje...
já vím který myslíš Zeléná sedma myslím že se jmenuje.... viděla jsem pěkný film
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.81.32
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já vím který myslíš Zeléná sedma myslím že se jmenuje.... viděla jsem pěkný film
Piková sedma..