Koupili jste někdy rozmazleného koně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
kamarádka má takového koně a je to děsný. Neustále musí mít navrch a být o krok napřed než kůň. Rád se prosazuje a někdy teda dost hnusně, až tvrdě. Ale je zase pravda, že jsou vidět změny. Doufám, že to bude takto pokračovat a vše nakonec bude dobrý. Kamrádka ho nechce prodat, protože si uvědomuje, že by mohl cestovat od majitele k majiteli a třeba i nepěkně skončit. Nneí to žádná holčička, která by si chtěla něco dokazovat, tím, že napraví jednoho koně, ale dělá to hlavně pro koně a celkem ji za to obdivuju-její trpělivost, odhodlání. Občas se pobavím nad výkřiky zde na diskuzi, když se zde řeší problémy s koněm a kdosi si zde utvrzuje svoje názory, že na takovém koni lze jezdit bez ničeho, lze s ním komunikovat jen tak, že to musí jít, ale já jsem si třeba koupila koně s určitými nedostatky a něco předělat prostě nejde. Ať už si každý myslí co chce.

souhlasím, je to opravdu boj, taky mam kobylku už 4měsíce a je dost rozmazlená, pořád si myslí, že bude po jejím a jak se jí jednou povolí,tak je to špatné, ani nevím jestli někdy bude normální, člověk musí být pořád ve střehu a pořád neústupný

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
souhlasím, je to opravdu boj, taky mam kobylku už 4měsíce a je dost rozmazlená, pořád si myslí, že bude po jejím a jak se jí jednou povolí,tak je to špatné, ani nevím jestli někdy bude normální, člověk musí být pořád ve střehu a pořád neústupný

My jsme si jednoho takového přivezli ve čtvrtek.Když ho vezmu za stájovku a chci,aby chvilku postál,tak to se mu vůbec nelíbí a tahá mě za sebou.Dělal to i svému majiteli,proto ho měl na vodítku s řetízkem-řetěz v hubě,pak byl v klid.Je to taková jedinná jeho neřest a já pevně doufám a budu hlavně na tomhle pracovat,že se podaří ho napravit.Ale jinak je to zlato,pod sedlem i pro začátečníka.Je to teda čistej hucul,taková tvrdohlavá hlavička.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme si jednoho takového přivezli ve čtvrtek.Když ho vezmu za stájovku a chci,aby chvilku postál,tak to se mu vůbec nelíbí a tahá mě za sebou.Dělal to i svému majiteli,proto ho měl na vodítku s řetízkem-řetěz v hubě,pak byl v klid.Je to taková jedinná jeho neřest a já pevně doufám a budu hlavně na tomhle pracovat,že se podaří ho napravit.Ale jinak je to zlato,pod sedlem i pro začátečníka.Je to teda čistej hucul,taková tvrdohlavá hlavička.

tak to můžu zadavatelku uklidnit, před rokem jsem si koupila valacha, kříženec hucula, fjorda a araba....

Když jsem se na něj byla před rokem podívat, strašně se mi líbil svojí zvědavou povahou a exteriérem a jelikož jsme na rychlo hledali společníka k mé kobylce tak jsem ho koupila a ani ho nevyzkoušela pod sedlem, na vodění, nic.... lidi takovou chybu už bych neudělala...

Poprvé když jsem ho vedla do výběhu, rozeběh se a já za nim vlála jak hadr, .... nerespektoal člověka, byl schopnej ho zašlapat, chňapal pyskama, občas i kousnul, pod sedlem se mnou jednoduše zamet a já ať brzdila jak chtěla, ať jsem se pokoušela zatáčet jak chtěla prostě běžel domu hlava nehlava. Na lonži - to pro něj neexistovalo zapřel se hlavou a šel..... no byla jsem zoufalá několikrát jsem byla tak vytočená když jsem zkošela jen ho odvíst do výběhu a trvalo mi to půl hodiny ( do výběhu to je 20metrů ) jelikož jsem se ho snažila přemluvit aby šel pomalu..... zpocená, nasraná jsem křičela že ho prodám že se s nim dřít nebudu že to nemá cenu.

Ale vytrvala jsem :-) byla to dřina, do výběhu ani na procházky nechodil jinak než na štajgru, každou chvílí musel couvat ( mimochodem když jsem ho koupila ani couvat neuměl - taky dřina ho to naučit ) chodila jsem s vodítkem s kousátkem a pokaždý když chňapnul dostal přez čumák - ale pořádně i několikrát.... na lonži jedině vyvázán na dvou lonžkách, pod sedlem jsme se nejdřív museli naučit kroužky zastavování apod... což nebylo lehké ... tvrdohlavej kůň kterej jde na vše silou a uvědomje si svou sílu...nic moc.

Největší drama byla voda... jakmila se pustila hadice tak utek i když ho člověk držel na štajgru...

Ale postupem času se vše dalo do kupy, začal každý den pracovat pod sedlem a unavil se, zklidnil se a pak se s ním dalo pracovat, vodit a lonžovat ho mohu na ohlávce ( pod sedlem b to byla sebevrežda dodnes ) koník respektuje můj prostor a jde podel mě, nechá se celý osprchovat..... je to mazlík na kterém už jezdí i občas jeden začátečník, hodně se zlepšil ..... a recept???

Pracovat, pracovat, unavit pod sedlem, pravidelně jezdit a nevzdávat to!!!! když se to povedlo mě, určitě se to povede i zadavatelce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak to můžu zadavatelku uklidnit, před rokem jsem si koupila valacha, kříženec hucula, fjorda a araba....

Když jsem se na něj byla před rokem podívat, strašně se mi líbil svojí zvědavou povahou a exteriérem a jelikož jsme na rychlo hledali společníka k mé kobylce tak jsem ho koupila a ani ho nevyzkoušela pod sedlem, na vodění, nic.... lidi takovou chybu už bych neudělala...

Poprvé když jsem ho vedla do výběhu, rozeběh se a já za nim vlála jak hadr, .... nerespektoal člověka, byl schopnej ho zašlapat, chňapal pyskama, občas i kousnul, pod sedlem se mnou jednoduše zamet a já ať brzdila jak chtěla, ať jsem se pokoušela zatáčet jak chtěla prostě běžel domu hlava nehlava. Na lonži - to pro něj neexistovalo zapřel se hlavou a šel..... no byla jsem zoufalá několikrát jsem byla tak vytočená když jsem zkošela jen ho odvíst do výběhu a trvalo mi to půl hodiny ( do výběhu to je 20metrů ) jelikož jsem se ho snažila přemluvit aby šel pomalu..... zpocená, nasraná jsem křičela že ho prodám že se s nim dřít nebudu že to nemá cenu.

Ale vytrvala jsem :-) byla to dřina, do výběhu ani na procházky nechodil jinak než na štajgru, každou chvílí musel couvat ( mimochodem když jsem ho koupila ani couvat neuměl - taky dřina ho to naučit ) chodila jsem s vodítkem s kousátkem a pokaždý když chňapnul dostal přez čumák - ale pořádně i několikrát.... na lonži jedině vyvázán na dvou lonžkách, pod sedlem jsme se nejdřív museli naučit kroužky zastavování apod... což nebylo lehké ... tvrdohlavej kůň kterej jde na vše silou a uvědomje si svou sílu...nic moc.

Největší drama byla voda... jakmila se pustila hadice tak utek i když ho člověk držel na štajgru...

Ale postupem času se vše dalo do kupy, začal každý den pracovat pod sedlem a unavil se, zklidnil se a pak se s ním dalo pracovat, vodit a lonžovat ho mohu na ohlávce ( pod sedlem b to byla sebevrežda dodnes ) koník respektuje můj prostor a jde podel mě, nechá se celý osprchovat..... je to mazlík na kterém už jezdí i občas jeden začátečník, hodně se zlepšil ..... a recept???

Pracovat, pracovat, unavit pod sedlem, pravidelně jezdit a nevzdávat to!!!! když se to povedlo mě, určitě se to povede i zadavatelce

My koupili 9-letého valacha. Do 6 let si dělal, co chtěl, pak si ho koupila holčina, co ho srovnala. Pak putoval dál, kde zase začal zkoušet, co si může dovolit, až se dostal k nám. Sem tam zkusil prosadit svoji. Po půl roce už docela začal šlapat. Chce to hodně trpělivosti, času atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My koupili 9-letého valacha. Do 6 let si dělal, co chtěl, pak si ho koupila holčina, co ho srovnala. Pak putoval dál, kde zase začal zkoušet, co si může dovolit, až se dostal k nám. Sem tam zkusil prosadit svoji. Po půl roce už docela začal šlapat. Chce to hodně trpělivosti, času atd.

Já sem takového koníka koupila před 5 lety.Lidi měl rád, ale jen do té doby,kdy si mohl dělat co mu libo.Kousal,vzpínal se, šel přes lidi.Byl to tenkrát 15 měsíční kříženec pony.Dnes je valach,je mu 6,5 roku.Je to o 200% lepší.Je to komunikativní koník ,lidi má rád, rád se učí ,rád baví všechny okolo sebe.ALE-nikdy to nebude houpací koník pro děti či naivní začátečníky-uznává jen autority, i když lidi miluje ,rád vozí děcka v sedle,ale ta snaha zkoušet tu pořád je.Ale pro mě je to ideál

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já sem takového koníka koupila před 5 lety.Lidi měl rád, ale jen do té doby,kdy si mohl dělat co mu libo.Kousal,vzpínal se, šel přes lidi.Byl to tenkrát 15 měsíční kříženec pony.Dnes je valach,je mu 6,5 roku.Je to o 200% lepší.Je to komunikativní koník ,lidi má rád, rád se učí ,rád baví všechny okolo sebe.ALE-nikdy to nebude houpací koník pro děti či naivní začátečníky-uznává jen autority, i když lidi miluje ,rád vozí děcka v sedle,ale ta snaha zkoušet tu pořád je.Ale pro mě je to ideál

Děkuju moc každopádně mě některé příspěvky pobavily při představě jak se s nima trápíte, ale každopádně i soucitím. Bývalí majitelé tvrdí, že byla kobyla týraná a k nim se chovala i dost agresivně, jako kousání a vzpínání se z hrabáním kopyt ... Podle mě to bylo tak, že ten koník si dělal co chtěl a oni ho jakožto začátečníci vyloženě nezvládali. Pak kousání odstranili,ale ty její rozmary jí zůstaly. Na mě se jen šklebí, ale když sem příjde někdo cizí tak i kousne. Zatím si ještě zvyká, ale i to šklebení se snažím odnaučit, vyloženě mi zas naznačuje "co tady zas otravuješ" Ona je jinak moc hodná, ale člověk jí nikdy nevyhoví. Koně podle počasí zavírám do boxu, jenže jí se nezdá když je zavřená a když je puštěná tak se jí to taky nelíbí, je nervozní jak sáňky v létě a řítí se jak titanic, člověka vyloženě ještě před nedávnem vláčela za sebou nebo šla přes něj, než jsme jí to odnaučili, ale to taky beru že byla v novém a zkoušela. Jinak má na pastvině přístřešek, kde se může kdykoliv schovat, nelíbí se. Nemluvě o tom že mi pomalu, ale jistě demoluje stáje. Co je tady, je třeba pořád něco opravovat. Kůň ničitel . Já myslím že to je tím, že je zvyklá, že se skáče pořád kolem zadku jen jí. O ježdění ani nemluvě. Můžu s ní začínat jako by byla mladá čerstvě obsednutá kobyla až na to, že ty chyby už se odnaučujou hůře. Prý jezdili rekreačku . No tak to asi jedině tak, že řekli běž a ona šla a i to bylo asi hodně dávno, skoro nereagovala ani na otěže o nějaké váze, holeni, zádrži, ohnutí a tak asi v životě neslyšela. Drndala si jak se jí zachtělo.Já teda nejsem taky nějak extra jezdec, ale fakt bych potřebovala aby mi ten kůň aspoň zahnul když někam chci a někdo mi tvrdí že je přiježděný. Takže jezdíme, cvičíme a lepší se to, ale je to ještě běh na slouhou trať.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuju moc každopádně mě některé příspěvky pobavily při představě jak se s nima trápíte, ale každopádně i soucitím. Bývalí majitelé tvrdí, že byla kobyla týraná a k nim se chovala i dost agresivně, jako kousání a vzpínání se z hrabáním kopyt ... Podle mě to bylo tak, že ten koník si dělal co chtěl a oni ho jakožto začátečníci vyloženě nezvládali. Pak kousání odstranili,ale ty její rozmary jí zůstaly. Na mě se jen šklebí, ale když sem příjde někdo cizí tak i kousne. Zatím si ještě zvyká, ale i to šklebení se snažím odnaučit, vyloženě mi zas naznačuje "co tady zas otravuješ" Ona je jinak moc hodná, ale člověk jí nikdy nevyhoví. Koně podle počasí zavírám do boxu, jenže jí se nezdá když je zavřená a když je puštěná tak se jí to taky nelíbí, je nervozní jak sáňky v létě a řítí se jak titanic, člověka vyloženě ještě před nedávnem vláčela za sebou nebo šla přes něj, než jsme jí to odnaučili, ale to taky beru že byla v novém a zkoušela. Jinak má na pastvině přístřešek, kde se může kdykoliv schovat, nelíbí se. Nemluvě o tom že mi pomalu, ale jistě demoluje stáje. Co je tady, je třeba pořád něco opravovat. Kůň ničitel . Já myslím že to je tím, že je zvyklá, že se skáče pořád kolem zadku jen jí. O ježdění ani nemluvě. Můžu s ní začínat jako by byla mladá čerstvě obsednutá kobyla až na to, že ty chyby už se odnaučujou hůře. Prý jezdili rekreačku . No tak to asi jedině tak, že řekli běž a ona šla a i to bylo asi hodně dávno, skoro nereagovala ani na otěže o nějaké váze, holeni, zádrži, ohnutí a tak asi v životě neslyšela. Drndala si jak se jí zachtělo.Já teda nejsem taky nějak extra jezdec, ale fakt bych potřebovala aby mi ten kůň aspoň zahnul když někam chci a někdo mi tvrdí že je přiježděný. Takže jezdíme, cvičíme a lepší se to, ale je to ještě běh na slouhou trať.

Přesně tak. S tvou kobčou ještě práce bude, co takhle i nějaký kurzík PNH, či si někoho přizvat, aby ti s ní pomohl? A samozřejmě, hodně zaměstnat hlavu pod sedlem, aby neměla čas vymýšlet lotroviny.
My měli podobného koníka. I když neničil, ale zkoušel na člověka, co si může dovolit. V boxe se točil zadkem, sem tam i vykopl a sem tam na nás v ohradě chtěl skočit. Byl tu skoro rok, hodně se zlepšil, ale poslední kapka byla, kdy skočil po robustním chlapvi a dala jsem inzerát, jelikož máme malé děti a málo času ho napravovat. Bylo tu snad 5 kupců, než si ho poslední pod cenou vzal. Nyní je ve sportovní stáji-

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak. S tvou kobčou ještě práce bude, co takhle i nějaký kurzík PNH, či si někoho přizvat, aby ti s ní pomohl? A samozřejmě, hodně zaměstnat hlavu pod sedlem, aby neměla čas vymýšlet lotroviny.
My měli podobného koníka. I když neničil, ale zkoušel na člověka, co si může dovolit. V boxe se točil zadkem, sem tam i vykopl a sem tam na nás v ohradě chtěl skočit. Byl tu skoro rok, hodně se zlepšil, ale poslední kapka byla, kdy skočil po robustním chlapvi a dala jsem inzerát, jelikož máme malé děti a málo času ho napravovat. Bylo tu snad 5 kupců, než si ho poslední pod cenou vzal. Nyní je ve sportovní stáji-

Já se trochu PNH zabývám a samozřejmě taky zkoušíme. No musím říct že napojit jí byl trochu boj. Ona jakožto velká paní, která se jen tak někomu nepodřídí... noo trvalo to než tu její hrdost a tvrdohlavost přemohla únava, ale povedlo se a holčina pochopila že lepší je spolupracovat. Ale jinak je opravdu hrozně chápavá takže to vidím nedějně. Střídáme to pracujeme jak ze země tak pod sedlem. Má hlavně problém se podřídit, ale po cca 3 měsících je vidět fakt dostatečné zlepšení, takže to vidím nadějně. Jenom s tím přiježděním si budu muset dost vyhrát, tam jsou ty mezery hodně viditelné. Po ohýbání ze země se konečně trochu uvolnila a to ohnutí už tam je o hodně lepší. Je to úplně jiné ježdění než z takovou "tvrďačkou" jak to bylo předtím. Šlo vidět že se jenom pásla a semtam přímou čarou vpřed k páníčkům pro mňamku za to, že se tak pěkně pase

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se trochu PNH zabývám a samozřejmě taky zkoušíme. No musím říct že napojit jí byl trochu boj. Ona jakožto velká paní, která se jen tak někomu nepodřídí... noo trvalo to než tu její hrdost a tvrdohlavost přemohla únava, ale povedlo se a holčina pochopila že lepší je spolupracovat. Ale jinak je opravdu hrozně chápavá takže to vidím nedějně. Střídáme to pracujeme jak ze země tak pod sedlem. Má hlavně problém se podřídit, ale po cca 3 měsících je vidět fakt dostatečné zlepšení, takže to vidím nadějně. Jenom s tím přiježděním si budu muset dost vyhrát, tam jsou ty mezery hodně viditelné. Po ohýbání ze země se konečně trochu uvolnila a to ohnutí už tam je o hodně lepší. Je to úplně jiné ježdění než z takovou "tvrďačkou" jak to bylo předtím. Šlo vidět že se jenom pásla a semtam přímou čarou vpřed k páníčkům pro mňamku za to, že se tak pěkně pase

A co takhle trenéra, nebo nemáš možnost jezdit s kobylkou třeba do haly pod dozorem trenéra? My s tímto jezdili do jednoho jezd. centra.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co takhle trenéra, nebo nemáš možnost jezdit s kobylkou třeba do haly pod dozorem trenéra? My s tímto jezdili do jednoho jezd. centra.

Ahoj, taky mám jednoho lumpíka doma. Není sice rozmazlený, spíše mu nikdo moc nevěnoval čas, lásku a porozumění. Ze začátku to byla hrůza. Chození na vodítku do výběhu nebylo možné, jedině na uzdečce, nebyl agresivní, jen takový velký tank, který nerespektoval člověka, byl to hrozný protiva a s nikým se nechtěl bavit. Po 2ročním soužití jsou vidět velikánské pokroky. Pořád si k sobě nacházíme bližší a bližší cestičku, ale nikomu jinému nevěři, tak jako mi. Občas si postaví hlavu, ale člověk mu musí ukázat, že se toho nemusí bát, že je tu pro něj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co takhle trenéra, nebo nemáš možnost jezdit s kobylkou třeba do haly pod dozorem trenéra? My s tímto jezdili do jednoho jezd. centra.

Zadavatelce: přijeď se podívat k nám a budeš šťastná, jak máš hodnou kobylu :-))) Cca půl roku dělám s valáškem fjordhucula,16 let, "stádový společenský asociál" - jako hříbě byl sám, do 11ti bůhví kde u sedláka, pak 4 roky ve stádě otloukánek - koně má rád až v psychopatické závislosti, bohužel ani ty 4 roky ve stádě ho nenaučily jak se chovat po koňsku, nechal se řezat, no a u mě se už řezat nenechal a kobyla z něj udělala celkem dobře mířícího agresora, který neumí hrozit, fázovat, prostě se otočí s milým ksichtem a začne bít, couvat a bít..
Ve chvíli koupě: neuměl chodit na vodítku (člověk táhl koně), dobře couval :-)(couval dobře i s železným sloupem od vrat, původně zabetonovaným, který si vytáhl a odnesl ke koním přes pružinovou branku pod proudem - obrázek "odhodlání"), bez koní ani ránu, při strouhání byl ochotnej si sedat a dělat jinej bordel, veterinář bez fajfky byl naprosté tabu. Pod sedlem krize: 4 roky na něm drndali turisti - v závěsu za jiného koně je totiž "spolehlivej": leze za koněm, pokud teda zrovna nechce žrát. Pokud po něm člověk něco chtěl, nebo mu chtěl zamezit v tom, co chtěl on, kopal, kousal. K tomu všemu už u minulé majitelky absolvoval kurz PNH ze země u Bláhy, leč nějak se pak nepovedlo, že PNH se pro něj stalo "dalšími rutinními cviky", což byla dost blbá výchozí pozice. K tomu ultratěžkej muchař - kterého nemůžeš zavřít do stáje, neb tam byl 11 let - teda můžeš, už ho do stáje i odvedu, ale je schopný si tam dost ublížit a zatím to nechci riskovat - udělali jsme už moc práce, ale je to na dlouho a kdo ví, jestli bude vůbec někdy úplně psychicky v pohodě. Cíl byl jasný: přechcat fjordhucula.
Stav teď: na vodítku kdekoliv a v pohodě, nakluše vedle člověka. Stále dobře couvá, většinou na pobídku. Pokud chce tahat, bude tahat - ale ne sloupy od vrat, ale třeba pneumatiku: děláme i na dvou lonžích,chystám se na zápřah (kdysi tahal v páru). Bez koní jde kam chci, je ovladatelnej, otázkou, jestli je šťastnej, to nevím. Strouhání a vet v pohodě (ťukťuk). Pod sedlem jakž takž - teprve začínáme pomaličku pracovat na přilnutí, doteď to bylo "dopředu, dozadu, vlevo, vpravo, stát, naklusat, do kroku, nacválat, zastavit atp." a chvála bohu za to. Třeba jenom korektně vyjetý roh je pro mě meta do vánoc. Ještě stále nastávají situace, kdy třeba z úleku nebo překvapení reaguje zkratově - otočka a prásk, ale oproti začátkům to je pohoda a zřídkakdy. Občas nastane jiná krizovka: děs z něčeho - projití nové branky apod., tak tyhle špeky už většinou vyřešíme do půl hodiny - oproti začátkům, kdy jsme takhle zabili i půl dne pohoda.

Co bylo mezi těmito dvěma stavy nechtěj vědět. A hodně štěstí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelce: přijeď se podívat k nám a budeš šťastná, jak máš hodnou kobylu :-))) Cca půl roku dělám s valáškem fjordhucula,16 let, "stádový společenský asociál" - jako hříbě byl sám, do 11ti bůhví kde u sedláka, pak 4 roky ve stádě otloukánek - koně má rád až v psychopatické závislosti, bohužel ani ty 4 roky ve stádě ho nenaučily jak se chovat po koňsku, nechal se řezat, no a u mě se už řezat nenechal a kobyla z něj udělala celkem dobře mířícího agresora, který neumí hrozit, fázovat, prostě se otočí s milým ksichtem a začne bít, couvat a bít..
Ve chvíli koupě: neuměl chodit na vodítku (člověk táhl koně), dobře couval :-)(couval dobře i s železným sloupem od vrat, původně zabetonovaným, který si vytáhl a odnesl ke koním přes pružinovou branku pod proudem - obrázek "odhodlání"), bez koní ani ránu, při strouhání byl ochotnej si sedat a dělat jinej bordel, veterinář bez fajfky byl naprosté tabu. Pod sedlem krize: 4 roky na něm drndali turisti - v závěsu za jiného koně je totiž "spolehlivej": leze za koněm, pokud teda zrovna nechce žrát. Pokud po něm člověk něco chtěl, nebo mu chtěl zamezit v tom, co chtěl on, kopal, kousal. K tomu všemu už u minulé majitelky absolvoval kurz PNH ze země u Bláhy, leč nějak se pak nepovedlo, že PNH se pro něj stalo "dalšími rutinními cviky", což byla dost blbá výchozí pozice. K tomu ultratěžkej muchař - kterého nemůžeš zavřít do stáje, neb tam byl 11 let - teda můžeš, už ho do stáje i odvedu, ale je schopný si tam dost ublížit a zatím to nechci riskovat - udělali jsme už moc práce, ale je to na dlouho a kdo ví, jestli bude vůbec někdy úplně psychicky v pohodě. Cíl byl jasný: přechcat fjordhucula.
Stav teď: na vodítku kdekoliv a v pohodě, nakluše vedle člověka. Stále dobře couvá, většinou na pobídku. Pokud chce tahat, bude tahat - ale ne sloupy od vrat, ale třeba pneumatiku: děláme i na dvou lonžích,chystám se na zápřah (kdysi tahal v páru). Bez koní jde kam chci, je ovladatelnej, otázkou, jestli je šťastnej, to nevím. Strouhání a vet v pohodě (ťukťuk). Pod sedlem jakž takž - teprve začínáme pomaličku pracovat na přilnutí, doteď to bylo "dopředu, dozadu, vlevo, vpravo, stát, naklusat, do kroku, nacválat, zastavit atp." a chvála bohu za to. Třeba jenom korektně vyjetý roh je pro mě meta do vánoc. Ještě stále nastávají situace, kdy třeba z úleku nebo překvapení reaguje zkratově - otočka a prásk, ale oproti začátkům to je pohoda a zřídkakdy. Občas nastane jiná krizovka: děs z něčeho - projití nové branky apod., tak tyhle špeky už většinou vyřešíme do půl hodiny - oproti začátkům, kdy jsme takhle zabili i půl dne pohoda.

Co bylo mezi těmito dvěma stavy nechtěj vědět. A hodně štěstí.

To bych už ani nenazvala rozmazleným koněm, ale zkaženým. Taky už jsem měla horší případy, ale to byla spíš špatná výchova, povaha koně atd. Mě hlavně nejvíc vadí že mě ta kobyla dokáže tak rozhodit a naprosto mě znervóznit tím jak jí se pořád nic nelíbí. Já potřebuju mít ten pocit že moje koně se mají dobře a že jim nic nechybí, ale u ní ho opravdu nemám, protože jí pořád něco chybí. Je to hrozná vymýšlivka a sama se to nenaučila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelce: přijeď se podívat k nám a budeš šťastná, jak máš hodnou kobylu :-))) Cca půl roku dělám s valáškem fjordhucula,16 let, "stádový společenský asociál" - jako hříbě byl sám, do 11ti bůhví kde u sedláka, pak 4 roky ve stádě otloukánek - koně má rád až v psychopatické závislosti, bohužel ani ty 4 roky ve stádě ho nenaučily jak se chovat po koňsku, nechal se řezat, no a u mě se už řezat nenechal a kobyla z něj udělala celkem dobře mířícího agresora, který neumí hrozit, fázovat, prostě se otočí s milým ksichtem a začne bít, couvat a bít..
Ve chvíli koupě: neuměl chodit na vodítku (člověk táhl koně), dobře couval :-)(couval dobře i s železným sloupem od vrat, původně zabetonovaným, který si vytáhl a odnesl ke koním přes pružinovou branku pod proudem - obrázek "odhodlání"), bez koní ani ránu, při strouhání byl ochotnej si sedat a dělat jinej bordel, veterinář bez fajfky byl naprosté tabu. Pod sedlem krize: 4 roky na něm drndali turisti - v závěsu za jiného koně je totiž "spolehlivej": leze za koněm, pokud teda zrovna nechce žrát. Pokud po něm člověk něco chtěl, nebo mu chtěl zamezit v tom, co chtěl on, kopal, kousal. K tomu všemu už u minulé majitelky absolvoval kurz PNH ze země u Bláhy, leč nějak se pak nepovedlo, že PNH se pro něj stalo "dalšími rutinními cviky", což byla dost blbá výchozí pozice. K tomu ultratěžkej muchař - kterého nemůžeš zavřít do stáje, neb tam byl 11 let - teda můžeš, už ho do stáje i odvedu, ale je schopný si tam dost ublížit a zatím to nechci riskovat - udělali jsme už moc práce, ale je to na dlouho a kdo ví, jestli bude vůbec někdy úplně psychicky v pohodě. Cíl byl jasný: přechcat fjordhucula.
Stav teď: na vodítku kdekoliv a v pohodě, nakluše vedle člověka. Stále dobře couvá, většinou na pobídku. Pokud chce tahat, bude tahat - ale ne sloupy od vrat, ale třeba pneumatiku: děláme i na dvou lonžích,chystám se na zápřah (kdysi tahal v páru). Bez koní jde kam chci, je ovladatelnej, otázkou, jestli je šťastnej, to nevím. Strouhání a vet v pohodě (ťukťuk). Pod sedlem jakž takž - teprve začínáme pomaličku pracovat na přilnutí, doteď to bylo "dopředu, dozadu, vlevo, vpravo, stát, naklusat, do kroku, nacválat, zastavit atp." a chvála bohu za to. Třeba jenom korektně vyjetý roh je pro mě meta do vánoc. Ještě stále nastávají situace, kdy třeba z úleku nebo překvapení reaguje zkratově - otočka a prásk, ale oproti začátkům to je pohoda a zřídkakdy. Občas nastane jiná krizovka: děs z něčeho - projití nové branky apod., tak tyhle špeky už většinou vyřešíme do půl hodiny - oproti začátkům, kdy jsme takhle zabili i půl dne pohoda.

Co bylo mezi těmito dvěma stavy nechtěj vědět. A hodně štěstí.

Nedávno se mi dostala do rukou kobylka kříženka něčehosi(klusák,plňas,slabé ČT...prostě úzká a vysoká)celý život byla zavřená v boxe a občas když přišly děti,tak jí pustily do vybetonovaného "výběhu\"(Pustili tím způsobem,že jí udělaly cestu přímo do výběhu a pak vypustily Krakena)No a jednou se kdesi doslechly o mě a o mojí kobuleně a pozvaly si mě,abych jí šla přijezdit(já v domnění,že je to jen neposlušná kobyla)vlezla k ní do výběhu,že si jí jdu pohladit(mj jsem jí asi před tím 15minut pozorovala jak se chová-stála a pěkně na nás koukala)Jo do té doby než jsem tam vkročila...to se proti mě rozběhla,protože to byl JEJÍ VÝBĚH a já tam nemám co dělat!

Zaskočilo mě to,tak jsem hoodně rychle vycouvala..no.a.si po dalších 5minutách když mi bylo řečeno,že ta 10letá kobyla není obsedlá,není zvyklá na ohlávku a na nic jsem zvolila metodu-Teď jsem tady pánem já.. vzala sjem vazák do ruky a natvrdo jsem vlezla do výběhu s vazákem(sebevražda,ale sjem magor )Vylítla proti mě a jak byla až moc blízko,dostala jednu dobře mířenou vazákem.. to jí asik taky zaskočilo(nikdy bita nebyla)..
odběhla a čuměla co se děje..pak takových nájezdů zkusila víc a vždy když dostala tak odletěla.Pak jsem jí začala honit po tom výběhu(možná pak by se to dalo přirovnat už i k lonžování) až se kobyla začala oblizovat a sklánět hlavu,odešla jsem(bez pohlazení.. bez ničeho).Druhý den jsem to opakovala a to už mi stačilo,jen abych tam vstoupila a kobyla už začala dávat hlavu a oblizovat se až došla ke mě,tak sjem jí pohladila..
nakonec se z tohohle koně pána stal docela slušně jezditelnej kůň,moc hodná(teda pro děckanty jen když má uzdečku,tak hodná)..Každopádně.. z koně PÁNA se udělal kůň pod pánem a stačilo k tomu málo.. nebát se.Teď jsem se byla kouknout na kobylu asik po půl roce..... kobyla stojí ve výběhu...děti se jí bojí a nesmí se k ní do výběhu..