Zoufalství

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

To je chování typyckého chlapa. Náladový a nestálý jak počasí. Můj je naštěstí rozumný a já ho vždy přesvědčím - pokud je to blbost co chci, tak přesvědčí on mě.
Zkušenost jako ty mám - moje rodiče. Stárnou, mají barák pro dvě rodiny (jsou tam samy), samé schody, domek potřebuje komplet opravu a pod. Prostě se oba shodly, že bude nejlepší se přestěhovat do něčeho menšího, bez schodů a blíž ke mě. Jasně ale kámen úrazu je, že ať mamka sežene cokoliv, tak otec jo, ale jak má dojít k tomu rozhodujícímu podpisu, tak otec vždycky stropí takové scény, že to až pěkný není.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je chování typyckého chlapa. Náladový a nestálý jak počasí. Můj je naštěstí rozumný a já ho vždy přesvědčím - pokud je to blbost co chci, tak přesvědčí on mě.
Zkušenost jako ty mám - moje rodiče. Stárnou, mají barák pro dvě rodiny (jsou tam samy), samé schody, domek potřebuje komplet opravu a pod. Prostě se oba shodly, že bude nejlepší se přestěhovat do něčeho menšího, bez schodů a blíž ke mě. Jasně ale kámen úrazu je, že ať mamka sežene cokoliv, tak otec jo, ale jak má dojít k tomu rozhodujícímu podpisu, tak otec vždycky stropí takové scény, že to až pěkný není.

A co teda tvůj manžel vlastně chce? Víme,co nechce, odstěhovat se tam s tebou. A co teda chce? Jak sipředstavuje váš společný život dál?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

Vis, ja se mu nedivim, zit s tchanovcema porad za zadkem. Mam neco podobneho, skorotchana pres ulici a nedela mu problem, lezt nam v 7:00 ci ve 23:00 az do loznice. Zatim tam jen obcas prespavam, ale az se tam odstehuju natrvalo a skorotchan nezmeni sve chovani, dojde nejspis na tvrdou hadku. Ja tveho muze chapu, nebude zit s tebou, bude zit s tebou a tvymi rodici, svuj cas budes delit mezi nej a svoje rodice. Pokud mas pribuzne doslova za rohem, jako bys s nima bydlela pod jednou strechou. Nebudou se ptat, kdy muzou prijit na navstevu, budou hulakat pod oknem, ze zrovna ted neco potrebuji. Tak se tvemu muzi nedivim, ze si nechce na sebe plest bic.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vis, ja se mu nedivim, zit s tchanovcema porad za zadkem. Mam neco podobneho, skorotchana pres ulici a nedela mu problem, lezt nam v 7:00 ci ve 23:00 az do loznice. Zatim tam jen obcas prespavam, ale az se tam odstehuju natrvalo a skorotchan nezmeni sve chovani, dojde nejspis na tvrdou hadku. Ja tveho muze chapu, nebude zit s tebou, bude zit s tebou a tvymi rodici, svuj cas budes delit mezi nej a svoje rodice. Pokud mas pribuzne doslova za rohem, jako bys s nima bydlela pod jednou strechou. Nebudou se ptat, kdy muzou prijit na navstevu, budou hulakat pod oknem, ze zrovna ted neco potrebuji. Tak se tvemu muzi nedivim, ze si nechce na sebe plest bic.

Co chce?Já nevím co vlastně chce.Už jme se jednou domlivly jak to bude a on souhlasil.Domluviyl jsme se na tom že oba dva víme že nechceme být v bytovce.A stím jsm tak šla do toho vztahu jsme dítě z vesnice které po té vesnici touží a přiroda mi volá.Kdybch věděla že chce být ve městě nikdy bch sním nezůstala.Ted bych byla do konce života neštastná já takhel nemůžu žít.Moje rodiče zná už 8let a přesto řekl že tamse mnou bude byldet a proč když už mám všechno hotové mi ted řekl že tam se mnou nepůjde já nevím rozumně a logicky se se mnou o tom bavit nechce vždycky to skončí tak že se pohádáme.A že nám tam naši budou lezt?Toho se nebojím znám svou mámu a vím že to tak nebude.Ale já sním v ybtovce bydlet nemůžu já se tam dusím a nejde to tam být.Barák je rozkopanej a zničenej a já ho takhle nechat nemůžu nevím co stím.A poradit?proč tedy říkal že jo a ted když má dojít na to possední tan couvl on mi to pořádně neřekne pořád chodí okolo horké kaše a neřekne pravý důvod.Poradit stím jeslti sjte někdo neměl skušenosti a jak jste to vyřešily.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vis, ja se mu nedivim, zit s tchanovcema porad za zadkem. Mam neco podobneho, skorotchana pres ulici a nedela mu problem, lezt nam v 7:00 ci ve 23:00 az do loznice. Zatim tam jen obcas prespavam, ale az se tam odstehuju natrvalo a skorotchan nezmeni sve chovani, dojde nejspis na tvrdou hadku. Ja tveho muze chapu, nebude zit s tebou, bude zit s tebou a tvymi rodici, svuj cas budes delit mezi nej a svoje rodice. Pokud mas pribuzne doslova za rohem, jako bys s nima bydlela pod jednou strechou. Nebudou se ptat, kdy muzou prijit na navstevu, budou hulakat pod oknem, ze zrovna ted neco potrebuji. Tak se tvemu muzi nedivim, ze si nechce na sebe plest bic.

Ano, tak s příspěvkem od xxxx.54.27, nemohu jinak, než bez výhrady souhlasit. Také si myslím, že prostě nechce žít tak blízko tchánovcům, dá se říci, že pod neustálým dohledem. Viz. výstup Tvé matky ohledně nenakrmených králíků....

A rada? Bohužel, universální rada na tuto situaci neexistuje. Vše řeš v klidu, hádky nepomohou. V klidu si s ním sedni a vše prober, zjisti, za jakých okolností by s Tebou šel, popř. jak chce dál žít, jak si to představuje...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

hele a nemá on spíš "problém" v tom, že je to hypotéka na pro něj "cizí" barák?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hele a nemá on spíš "problém" v tom, že je to hypotéka na pro něj "cizí" barák?

Tak v tom bych take mela problem, ale to se da snad resit predmanzelskou smlouvou ne? Mam podobny problem, barak je pritele, ovsem penize na rekonstrukci mam ja a bez smlouvy nedam do toho baraku ani korunu. To tak, budu cpat penize do jeho baraku, pak se rozejdeme a ja pofrcim s holym zadkem a on se bude kochat z nove koupelny a kuchyne. Co se majetku tyka, je dobre mit vse podlozene smlouvou i mezi ( nebo spis hlavne mezi) nejblizsimi pribuznymi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hele a nemá on spíš "problém" v tom, že je to hypotéka na pro něj "cizí" barák?

To mi právě taky napadlo je pravda že naše mami občas vybouchne ale to jsou cěci které pramení z otho že sni žijeme v jednom baráku o víkednu a oan je pintlich na úklid a mi ten bordel občas uděláme.
Tak už jsme mu nabídla zda nechce že ho zapíšu na katastru jako spolumajitelel a on mi podepíše mlouvu že kdybyhcom se nádhodourozváděli tak že já ho vyplatím a on nebude chctí po mě 1/2 baráku.
On mi pravý a pádný důvod neřekl zatím mi přijde vše jako dětinské.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To mi právě taky napadlo je pravda že naše mami občas vybouchne ale to jsou cěci které pramení z otho že sni žijeme v jednom baráku o víkednu a oan je pintlich na úklid a mi ten bordel občas uděláme.
Tak už jsme mu nabídla zda nechce že ho zapíšu na katastru jako spolumajitelel a on mi podepíše mlouvu že kdybyhcom se nádhodourozváděli tak že já ho vyplatím a on nebude chctí po mě 1/2 baráku.
On mi pravý a pádný důvod neřekl zatím mi přijde vše jako dětinské.

kupte si na hypotéku baráček svůj,ale nevím jak to dopadne jednou až se vemete ,o majetek se asi porvete

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
kupte si na hypotéku baráček svůj,ale nevím jak to dopadne jednou až se vemete ,o majetek se asi porvete

my jsme už manželé a baráček taky mám rozkopanej ale jsme zoufalá co stím mám ted dělat zda si jí vzít sama tu půjčku nebo co

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
my jsme už manželé a baráček taky mám rozkopanej ale jsme zoufalá co stím mám ted dělat zda si jí vzít sama tu půjčku nebo co

Jo to už jsem mu taky řekla on to svádí ted na tu hádku s mojí mami kvůli těm králíkům i když ona na něj nekřičela a ted on křičel na mě.Já jsme e ho jen zeptala jak si to teda představuje dál a on začal křičet já nechápu já se v těch chlapech nevyznám On mi tvrdí že je problém v mojí mami jenže jsme spolu 8let.8let tchýni zná ví co je zač a ted mi udělá tohel já nevím proč.Prý je u nás cizí nevím co si pod pojmem cizí představuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo to už jsem mu taky řekla on to svádí ted na tu hádku s mojí mami kvůli těm králíkům i když ona na něj nekřičela a ted on křičel na mě.Já jsme e ho jen zeptala jak si to teda představuje dál a on začal křičet já nechápu já se v těch chlapech nevyznám On mi tvrdí že je problém v mojí mami jenže jsme spolu 8let.8let tchýni zná ví co je zač a ted mi udělá tohel já nevím proč.Prý je u nás cizí nevím co si pod pojmem cizí představuje.

Dobrý den, chápu obě strany, ale vašeho manžela asi trochu víc. Nebo spíše s ním více souhlasím. Jestli vám více \"záleží\" na baráčku a na vesnici než na manželovi (to myslím úplně vážně), tak nemáte co řešit. Pokud více na manželovi, tak se domluvte jinak. Třeba si vemte hypotéku na nový (jiný) dům. Já to beru ze své zkušenosti, k přítelovým rodičům bych nikdy nešla, i kdyby bydleli o barák dále. I když spolu vycházíme poměrně normálně. Vemte si, že třeba manžela doopravdy přemluvíte a on podepíše, ale klapat vám to asi nebude, jelikož bude mezi vámi pořád \"to něco\", výčitky atp.
Přece jen chce bydlet s vámi (a dává vám to ostatně dost jasně najevo) a né s vašimi rodiči.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, chápu obě strany, ale vašeho manžela asi trochu víc. Nebo spíše s ním více souhlasím. Jestli vám více \"záleží\" na baráčku a na vesnici než na manželovi (to myslím úplně vážně), tak nemáte co řešit. Pokud více na manželovi, tak se domluvte jinak. Třeba si vemte hypotéku na nový (jiný) dům. Já to beru ze své zkušenosti, k přítelovým rodičům bych nikdy nešla, i kdyby bydleli o barák dále. I když spolu vycházíme poměrně normálně. Vemte si, že třeba manžela doopravdy přemluvíte a on podepíše, ale klapat vám to asi nebude, jelikož bude mezi vámi pořád \"to něco\", výčitky atp.
Přece jen chce bydlet s vámi (a dává vám to ostatně dost jasně najevo) a né s vašimi rodiči.

Myslím, že tvůj manžel zjistil, ačkoli ti to dříve slíbil, že s tvými rodiči žít nemůže. Takže bych koupila domeček někde jinde a žila s ním a svými koňmi někde jinde, ale rozhodně bych ho nenutila žít s tvými rodiči. Vím o čem mluvím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že tvůj manžel zjistil, ačkoli ti to dříve slíbil, že s tvými rodiči žít nemůže. Takže bych koupila domeček někde jinde a žila s ním a svými koňmi někde jinde, ale rozhodně bych ho nenutila žít s tvými rodiči. Vím o čem mluvím.

Byla jsem v podobné situaci. Mohla jsem žít v klidu a bez hypotéky u manželových rodičů, mohla jsem koukat na výběh na koníky, ale k tomu
všemu byla ztráta soukromí, cholerický tchán, který mi mluvil do koní,
v těhotenství jsem tam kydala ,dostala jsem třeba vynadáno za blbost-za přivřenou záclonu v okně atd. Už jsem skoro kývla na přestěhování do jejich domku s tím, že tam budeme všichni žít pospolu jako jedna
rodina, pěkně pracovat na hospodářství a budou všichni spokojení-jak kdo,že? Avšak včas jsme to s mamkou probraly. Tehdá jsem od ní dostala¨jako svatební dar pozemek. Nabraly se hypotéky, začalo se stavět a tchán, ač nevrlý, tak se pustil do stavby s námi. Časem jsem si přestěhovali i ty koníky k domu. Je fakt, že jsme se museli finančně
hodně uskromnit, ale zato mám svoje soukromí a hlavně klid.
Za rodiči jezdíme jen na návštěvu a takhle mi to vyhovuje. Manžel po letech přiznal, že jsme udělali jen dobře, že jsme šli do vlastního, ač to tehdá nechtěl zkousnout a jeho táta asi taky ne.
Být vámi, šla bych do vlastního a dál od rodičů. Třeba i ty ovečky, koníky atd. bych si vzala tam a sami byste si hospodařili a hlavně na svém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Byla jsem v podobné situaci. Mohla jsem žít v klidu a bez hypotéky u manželových rodičů, mohla jsem koukat na výběh na koníky, ale k tomu
všemu byla ztráta soukromí, cholerický tchán, který mi mluvil do koní,
v těhotenství jsem tam kydala ,dostala jsem třeba vynadáno za blbost-za přivřenou záclonu v okně atd. Už jsem skoro kývla na přestěhování do jejich domku s tím, že tam budeme všichni žít pospolu jako jedna
rodina, pěkně pracovat na hospodářství a budou všichni spokojení-jak kdo,že? Avšak včas jsme to s mamkou probraly. Tehdá jsem od ní dostala¨jako svatební dar pozemek. Nabraly se hypotéky, začalo se stavět a tchán, ač nevrlý, tak se pustil do stavby s námi. Časem jsem si přestěhovali i ty koníky k domu. Je fakt, že jsme se museli finančně
hodně uskromnit, ale zato mám svoje soukromí a hlavně klid.
Za rodiči jezdíme jen na návštěvu a takhle mi to vyhovuje. Manžel po letech přiznal, že jsme udělali jen dobře, že jsme šli do vlastního, ač to tehdá nechtěl zkousnout a jeho táta asi taky ne.
Být vámi, šla bych do vlastního a dál od rodičů. Třeba i ty ovečky, koníky atd. bych si vzala tam a sami byste si hospodařili a hlavně na svém.

A časem by ses jistě od manžela dozvěděla /ve slabé chvilce/, že není na vlastním, že je tam trpěn atd.
Určitě to s manželem prober. Třeba je slabší povahy a nedokáže to dát najevo, že by si přál něco úplně jiného, bydlet jinde a v klidu. Ptal se ho někdo na tu přestavbu?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A časem by ses jistě od manžela dozvěděla /ve slabé chvilce/, že není na vlastním, že je tam trpěn atd.
Určitě to s manželem prober. Třeba je slabší povahy a nedokáže to dát najevo, že by si přál něco úplně jiného, bydlet jinde a v klidu. Ptal se ho někdo na tu přestavbu?

Jo ptal on stím přišel sám že ot tk předěláme a že tam budeme bydlet snašima a že pak po nich přebereme hospodářství.Naši mají 5 let do důchodu jakmile půjdou do důchodu můžu po nich přebrat hospodářstvá a to chci.Manžel si mě bral stím že tam chci být.
A včera jsme zjistila další věc.Dle mého názoru a pocitu v otm jou manželovo rodiče kteří se do něj navezli že bude cpát peníze do baráku který je cizí(můj) a pak že hypotéky šli tak strašně nahoru že švagr má hypotéku na 4,5mil. a plaí jen o 10tis víc než mi a mají to na 8let.A manželovo rodiče mu řekly že má ten barák přestavovat pomalu bez hypotéky že na to má čas tak to může být klidně 10-15let.Jenže to já nevydržím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo ptal on stím přišel sám že ot tk předěláme a že tam budeme bydlet snašima a že pak po nich přebereme hospodářství.Naši mají 5 let do důchodu jakmile půjdou do důchodu můžu po nich přebrat hospodářstvá a to chci.Manžel si mě bral stím že tam chci být.
A včera jsme zjistila další věc.Dle mého názoru a pocitu v otm jou manželovo rodiče kteří se do něj navezli že bude cpát peníze do baráku který je cizí(můj) a pak že hypotéky šli tak strašně nahoru že švagr má hypotéku na 4,5mil. a plaí jen o 10tis víc než mi a mají to na 8let.A manželovo rodiče mu řekly že má ten barák přestavovat pomalu bez hypotéky že na to má čas tak to může být klidně 10-15let.Jenže to já nevydržím.

Myslím, že manželovo rodiče mluví docela rozumně. Proč si dělat dluhy, když to jde i bez nich? Přijdeš mi jako rozmazlená holka, která chce všechno teď hned. Vůči manželovi mi to přijde z tvé strany sobecké. Navíc, když si hypotéku nevezmete a časem opravdu zjistíte, že se s tvými rodiči nedá vyjít, můžete se kdykoliv odstěhovat a vzít si hypotéku na něco svého. Pokud vznikají neshody s tvýma rodičema, dokud chodí do práce, počkej, jak začnou vymýšlet, až zůstanou doma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

Pokud jsou peníze tak je půlka problému vyřešená. Chce to si opravdu s čistou hlavou sednout a rozumně vše probrat, nabídnout jiná řešení a vyzvat ho k tomu, aby nabídl on své řešení a udělat kompromis. Vzít si do ruky nabídku od realitek a podívat se, jestli tam není nějaký starší dům k rekonstrukci i s velkými pozemky, třeba nějaká vesnice blízko vašich rodičů, ale rozhodně ne přes cestu. Ono se to nezdá, ale tady králíci, tady já nevím co, sama píšete, že vaše maminka občas vybuchne. Vy se přes to můžete přenést a je to logcké, vždyť jste s ní vyrůstala celé dětství a ať chcete nebo ne část jejího chování ve vás zůstala zakódovaná a vy to tak snadněji berete. Váš manžel, i když ji zná 8 let a taky asi už ví, jak se v dané situaci vaše maminka zachová toto jednání nebere za "vlastní". Proto je to jedna maličkost ke druhé, ale každá pitomost vašeho manžela víc a víc zatvrzuje. Opravdu to nechce nic jiného než chladnou hlavu a rozumnou řeč, byla by škoda pokud vám to 8 let klape to hnát do extrému. A nebojte, všechno se nějak vyřeší ke spokojenosti všech, uvidíte

Ája

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo to už jsem mu taky řekla on to svádí ted na tu hádku s mojí mami kvůli těm králíkům i když ona na něj nekřičela a ted on křičel na mě.Já jsme e ho jen zeptala jak si to teda představuje dál a on začal křičet já nechápu já se v těch chlapech nevyznám On mi tvrdí že je problém v mojí mami jenže jsme spolu 8let.8let tchýni zná ví co je zač a ted mi udělá tohel já nevím proč.Prý je u nás cizí nevím co si pod pojmem cizí představuje.

Bydlení s rodiči nebo v jejich těsné blízkosti vždy dělá určité problémy, i když si schválnosti nedělají a domluva funguje. Já bych s tchyní žít nemohla, to by mě zabilo, zkusila si to švagrová a málem se po pár letech rozvedli. Ale s tou domluva opravdu není .
Dilema stěhovat se - nestěhovat se mám za sebou. Můj chlap si vymyslel, že chce dělat v ZOO Safari, a mně se z rodné Moravy nechtělo. 5 let jsem vzdorovala, neříkala jsem sice jednou ano a podruhé ne, byla jsem zásadně proti, ale hádali jsme se kvůli tomu. Pak jsem našla úplně jiný osobní důvod a rozhodla jsem se k přestěhování - tedy jsem manželovi vyhověla za cenu tvrdého vlastního přizpůsobení. Ukázalo se, že stěhování byl zástupný důvod pro rodinné spory - manžel se prostě potřebuje hádat a když se nehádá o stěhování, hádá se o něco jiného. Jsme spolu už 28 let, ale je to všechno jiné, než hezký a spokojený život. Kromě hořkosti z nevyvedeného manželství je mi hořko navíc i z toho, že musím žít tam, kde bych si to za normálních okolností vůbec nevybrala .
Vlastně jsem vám moc nepomohla. Sama u sebe si musíte vyřešit, jestli je pro vás důležitější se přestěhovat i za cenu rodinných nesrovnalostí, nebo jestli to přece jen překousnete a zůstanete v bytovce. V každém případě nesmíte s manželem přerušit komunikaci - na téma stěhování, ale možná ještě víc na téma vašich vztahů. Je totiž dost dobře možné, že váš vztah k němu žádné vážnější trhliny nemá, ale on se v něm dobře necítí a tak dělá brikule. Nebylo by možná od věci navštívit s tímto dotazem rodinnou poradnu. Přeju vám, ať to rozřešíte dobře a ke spokojenosti všech zúčastněných
Jiřina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud jsou peníze tak je půlka problému vyřešená. Chce to si opravdu s čistou hlavou sednout a rozumně vše probrat, nabídnout jiná řešení a vyzvat ho k tomu, aby nabídl on své řešení a udělat kompromis. Vzít si do ruky nabídku od realitek a podívat se, jestli tam není nějaký starší dům k rekonstrukci i s velkými pozemky, třeba nějaká vesnice blízko vašich rodičů, ale rozhodně ne přes cestu. Ono se to nezdá, ale tady králíci, tady já nevím co, sama píšete, že vaše maminka občas vybuchne. Vy se přes to můžete přenést a je to logcké, vždyť jste s ní vyrůstala celé dětství a ať chcete nebo ne část jejího chování ve vás zůstala zakódovaná a vy to tak snadněji berete. Váš manžel, i když ji zná 8 let a taky asi už ví, jak se v dané situaci vaše maminka zachová toto jednání nebere za "vlastní". Proto je to jedna maličkost ke druhé, ale každá pitomost vašeho manžela víc a víc zatvrzuje. Opravdu to nechce nic jiného než chladnou hlavu a rozumnou řeč, byla by škoda pokud vám to 8 let klape to hnát do extrému. A nebojte, všechno se nějak vyřeší ke spokojenosti všech, uvidíte

Ája

Rozmazlená teda rozhodně nejsem.Ale přijde mi to trošku nefér jednání.Věšechno jsme to vybouraly a připravily k rekonstrukci tudíž je baráák z masakrovaný a k ničemu.Je to rodný baráčke mého táty.Nejde to jen tak im říci tak jsme ti to pěkně vybourala zničila a ted si ho vezmi zpět tatí a já si koupím někde jinde jiný .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozmazlená teda rozhodně nejsem.Ale přijde mi to trošku nefér jednání.Věšechno jsme to vybouraly a připravily k rekonstrukci tudíž je baráák z masakrovaný a k ničemu.Je to rodný baráčke mého táty.Nejde to jen tak im říci tak jsme ti to pěkně vybourala zničila a ted si ho vezmi zpět tatí a já si koupím někde jinde jiný .

Ahoj, napada me snad jeste reseni barak doupravit do nejakeho schudneho stavu k prodeji, domluvit se s rodicema na tom ze se prostedomek proda a z tech penez das na novej barak a on at da teda druhou pulku...Kdyz to chce mit takhle... Je to tezky, na jednu stranu se nedivim jemu, ani ja nechci zit s tchanovcema a na druhou stranu predpokladam, ze doma uslysis "kdyz jsi mohla mit barak - tak jsi ho nechtela"...Hele chceto prodiskutovat jak s nim, tak s obemi rodici, jak jeho tak tvojimi...nevim co tina to rict, vse uz bylo receno...

Apro toho kdo psal ze jsi rozmazlena - myslim ze zadavatelka nechce vse ted hned, na druhoustranu sivem jak kolikrat se clovek na neco tesi, ceka x let a odrika si a kdyz ma " TO" konecne vyjit a je po tom ho... tak se nedivim, taky bych to rozchazela....

Hlavne se nehadejte.... Tamanah

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

souhlasím s většinou příspěvků, že manžel má zřejmě oprávněné obavy a taky ho docela chápu, stejně tak jako vás. Ono jde opravdu (jak už to zaznělo) hlavně a především o vás dva a váš vztah na kolik si ho oba ceníte, jak moc chcete zůstat spolu a co je každý z vás pro to ochoten obětovat a udělat kompromis.

Mezilidské vztahy jsou dost citlivá a složitá záležitost na to, aby vám někdo konkrétně poradil, obzvlášť po netu. Výroky typu "rozveď se s ním", "budeš s ním určitě nešťastná" apod. jsou dost odvážné když pisatel absolutně nezná vás ani pořádně situaci a slyší názor jen z jedné strany.
Jde jen o to co je pro vás důležité a jestli vám stojí za to manželství zachránit a dát dohromady, ale to se musíte rozhodnout sama. Oba se snažit zachovat klid a mluvit spolu.

Přeji hodně štěstí, ať je rozhodnutí správné.

Luckai

Taky si nemyslím že ty jsi rozmazlená, pokud jste se na něčem s manželem domluvili a on to v týhle chvíli kdy máte rozdělanej barák zamítl, tak to jednání není fér od něho.... krom toho jestli ho do toho navrtali jeho rodiče:(
Nevím těžko radit...
Opravdu by to chtělo si s ním otom ještě promluvit aby aspoň řekl kloubný důvod proč si to rozmyslel.
A hypotéku má v dnešní době snad každej člověk kterej nevydělává majlant...
Odpovědět... | Autor: Anonymní (xxxx.27.251) | Vloženo: 22.07.2008 10:26:20

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky si nemyslím že ty jsi rozmazlená, pokud jste se na něčem s manželem domluvili a on to v týhle chvíli kdy máte rozdělanej barák zamítl, tak to jednání není fér od něho.... krom toho jestli ho do toho navrtali jeho rodiče:(
Nevím těžko radit...
Opravdu by to chtělo si s ním otom ještě promluvit aby aspoň řekl kloubný důvod proč si to rozmyslel.
A hypotéku má v dnešní době snad každej člověk kterej nevydělává majlant...
Odpovědět... | Autor: Anonymní (xxxx.27.251) | Vloženo: 22.07.2008 10:26:20

No právě ale to je v otm že on mi řekl že ho bude pomalu předělávat a že i přesto že veškeré neshody jsou s mojí mami v otm že mi byldíme u nich v jednom baráku převážně to je tím.Tak on to chce ten baráček pomalu předělávat a přitom jezdit k nám na víkendy a na dovolenou a makat tam a bydlet u našich.Já to nechápu já bych ráda už měla své abych mohla někde být a nehádat se kvůli kravinám.
Odpovědět... | Autor: Anonymní (xxxx.100.111) | Vloženo: 22.07.2008 10:43:46

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
souhlasím s většinou příspěvků, že manžel má zřejmě oprávněné obavy a taky ho docela chápu, stejně tak jako vás. Ono jde opravdu (jak už to zaznělo) hlavně a především o vás dva a váš vztah na kolik si ho oba ceníte, jak moc chcete zůstat spolu a co je každý z vás pro to ochoten obětovat a udělat kompromis.

Mezilidské vztahy jsou dost citlivá a složitá záležitost na to, aby vám někdo konkrétně poradil, obzvlášť po netu. Výroky typu "rozveď se s ním", "budeš s ním určitě nešťastná" apod. jsou dost odvážné když pisatel absolutně nezná vás ani pořádně situaci a slyší názor jen z jedné strany.
Jde jen o to co je pro vás důležité a jestli vám stojí za to manželství zachránit a dát dohromady, ale to se musíte rozhodnout sama. Oba se snažit zachovat klid a mluvit spolu.

Přeji hodně štěstí, ať je rozhodnutí správné.

Luckai

prodat baráček bohužel nejde má společný dvůr s dvorem mých rodičů.A co farma?Byl to můj sen a je to stále můj sen.Jenže on si mě stím už vzal byli to plány nás obou já ho nechala realizovat sanžila jsem se ho do ničeho netlačit a ejhle.Nejde to rozchodit.Miluji ho chci sním být ale nejde to vzdát se snu o farmě koních a vesnici.Mám své rodiče ráda a nidky nepůjdu proti nim ani to nejde.je to hrozně těžké dle všeho když si dávám dohromady 5 a 5 tak simylsím že psíše má strach z hypotéky a z otho že barák není jeho ale můj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
prodat baráček bohužel nejde má společný dvůr s dvorem mých rodičů.A co farma?Byl to můj sen a je to stále můj sen.Jenže on si mě stím už vzal byli to plány nás obou já ho nechala realizovat sanžila jsem se ho do ničeho netlačit a ejhle.Nejde to rozchodit.Miluji ho chci sním být ale nejde to vzdát se snu o farmě koních a vesnici.Mám své rodiče ráda a nidky nepůjdu proti nim ani to nejde.je to hrozně těžké dle všeho když si dávám dohromady 5 a 5 tak simylsím že psíše má strach z hypotéky a z otho že barák není jeho ale můj.

MOžná už to tu zaznělo, ale ten baráček co byste opravovali by patřil komu? Logické by bylo kdyby vám i manželovi...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
prodat baráček bohužel nejde má společný dvůr s dvorem mých rodičů.A co farma?Byl to můj sen a je to stále můj sen.Jenže on si mě stím už vzal byli to plány nás obou já ho nechala realizovat sanžila jsem se ho do ničeho netlačit a ejhle.Nejde to rozchodit.Miluji ho chci sním být ale nejde to vzdát se snu o farmě koních a vesnici.Mám své rodiče ráda a nidky nepůjdu proti nim ani to nejde.je to hrozně těžké dle všeho když si dávám dohromady 5 a 5 tak simylsím že psíše má strach z hypotéky a z otho že barák není jeho ale můj.

Rodiče můžeš milovat, to ti nikdo nebere. To je normální, taky je miluju.
Ale jsi jednou dospělá osoba a rozhodla ses pro muže, s kterým předpokládám chceš sdílet všecko.
První chybu vidím v tom, že nevíš, co si myslí. Chceš-li vztah udržet, musíte spolu mluvit. Ale ne, když jste v napětí, musí to být v oboustranné pohodě. Bez svědků, rušivých vlivů, ne ve dni "blbec".
Musíte se naučit domluvit a důležitých věcech vystupovat absolutně zajedno. I proti jeho, i proti svým rodičům, není-li vyhnutí. Nemají žádné právo se mezi vás motat; vy jste teď jako manželé jednotka, ne dvojka.
Promluv si s mužem. Ať ti řekne, v čem je chyba, co se změnilo, proč uvažuje jinak a jak by si představoval, že budeš reagovat ty. Ať řekne cokoliv, snaž se na něj nezlobit. Ty mu pak řekni v klidu zase svůj názor, je potřeba se dohodnout na společném postupu. Jinak to fungovat nebude.
Teď je to jen barák, co až přijdou děti?
Jsem 11 let šťastně vdaná, máme desetiletého kluka a farmu, mj. i koně.
Za to, že nám to funguje vděčím tomu, že jsem se naučila s manželem komunikovat, ikdyž to byl původně také takový uzavřený dub. U nich se v rodině o problémech nemluvilo - tam se zrovna řvalo a následoval rozvod.
Vím, že je těžké chlapa rozmluvit, ale držím palec. Chce to svatou trpělivost jako se zaseknutým koněm - přesvědčit, že důvěru nezneužiješ, nezradíš, že vám bude spolu dobře. A to 100% dodržet i na úkor vměšujících se rodičů z obou stran. Nemají na to právo.
Samozřejmě musíte chtít oba.
Po těch letech to vidím trochu jinak. Šťastné rodinné vztahy bych už za nic nevyměnila. Osobu, která mne vždy podrží a mi věří. Statek, koně - to vše je možné znovu zařídit kdekoliv jinde znova - to mít je mnohem jednodušší, než spokojený dlouhodobý funkční vztah.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rodiče můžeš milovat, to ti nikdo nebere. To je normální, taky je miluju.
Ale jsi jednou dospělá osoba a rozhodla ses pro muže, s kterým předpokládám chceš sdílet všecko.
První chybu vidím v tom, že nevíš, co si myslí. Chceš-li vztah udržet, musíte spolu mluvit. Ale ne, když jste v napětí, musí to být v oboustranné pohodě. Bez svědků, rušivých vlivů, ne ve dni "blbec".
Musíte se naučit domluvit a důležitých věcech vystupovat absolutně zajedno. I proti jeho, i proti svým rodičům, není-li vyhnutí. Nemají žádné právo se mezi vás motat; vy jste teď jako manželé jednotka, ne dvojka.
Promluv si s mužem. Ať ti řekne, v čem je chyba, co se změnilo, proč uvažuje jinak a jak by si představoval, že budeš reagovat ty. Ať řekne cokoliv, snaž se na něj nezlobit. Ty mu pak řekni v klidu zase svůj názor, je potřeba se dohodnout na společném postupu. Jinak to fungovat nebude.
Teď je to jen barák, co až přijdou děti?
Jsem 11 let šťastně vdaná, máme desetiletého kluka a farmu, mj. i koně.
Za to, že nám to funguje vděčím tomu, že jsem se naučila s manželem komunikovat, ikdyž to byl původně také takový uzavřený dub. U nich se v rodině o problémech nemluvilo - tam se zrovna řvalo a následoval rozvod.
Vím, že je těžké chlapa rozmluvit, ale držím palec. Chce to svatou trpělivost jako se zaseknutým koněm - přesvědčit, že důvěru nezneužiješ, nezradíš, že vám bude spolu dobře. A to 100% dodržet i na úkor vměšujících se rodičů z obou stran. Nemají na to právo.
Samozřejmě musíte chtít oba.
Po těch letech to vidím trochu jinak. Šťastné rodinné vztahy bych už za nic nevyměnila. Osobu, která mne vždy podrží a mi věří. Statek, koně - to vše je možné znovu zařídit kdekoliv jinde znova - to mít je mnohem jednodušší, než spokojený dlouhodobý funkční vztah.

Přepiš barák na přítele a máš vystaráno

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rodiče můžeš milovat, to ti nikdo nebere. To je normální, taky je miluju.
Ale jsi jednou dospělá osoba a rozhodla ses pro muže, s kterým předpokládám chceš sdílet všecko.
První chybu vidím v tom, že nevíš, co si myslí. Chceš-li vztah udržet, musíte spolu mluvit. Ale ne, když jste v napětí, musí to být v oboustranné pohodě. Bez svědků, rušivých vlivů, ne ve dni "blbec".
Musíte se naučit domluvit a důležitých věcech vystupovat absolutně zajedno. I proti jeho, i proti svým rodičům, není-li vyhnutí. Nemají žádné právo se mezi vás motat; vy jste teď jako manželé jednotka, ne dvojka.
Promluv si s mužem. Ať ti řekne, v čem je chyba, co se změnilo, proč uvažuje jinak a jak by si představoval, že budeš reagovat ty. Ať řekne cokoliv, snaž se na něj nezlobit. Ty mu pak řekni v klidu zase svůj názor, je potřeba se dohodnout na společném postupu. Jinak to fungovat nebude.
Teď je to jen barák, co až přijdou děti?
Jsem 11 let šťastně vdaná, máme desetiletého kluka a farmu, mj. i koně.
Za to, že nám to funguje vděčím tomu, že jsem se naučila s manželem komunikovat, ikdyž to byl původně také takový uzavřený dub. U nich se v rodině o problémech nemluvilo - tam se zrovna řvalo a následoval rozvod.
Vím, že je těžké chlapa rozmluvit, ale držím palec. Chce to svatou trpělivost jako se zaseknutým koněm - přesvědčit, že důvěru nezneužiješ, nezradíš, že vám bude spolu dobře. A to 100% dodržet i na úkor vměšujících se rodičů z obou stran. Nemají na to právo.
Samozřejmě musíte chtít oba.
Po těch letech to vidím trochu jinak. Šťastné rodinné vztahy bych už za nic nevyměnila. Osobu, která mne vždy podrží a mi věří. Statek, koně - to vše je možné znovu zařídit kdekoliv jinde znova - to mít je mnohem jednodušší, než spokojený dlouhodobý funkční vztah.

krásně napsáno. Já jsem se svým mužem 11 let, z toho 7 let bydlíme u manželových rodičů v domku. Taky jsem chtěla vlastní dům, abych mohla mít koně doma a psi měli velkou zahradu pro sebe ( a stále doufám, že to někdy přijde), ale víceméně s koupí koně se to zkomplikovalo, takže teď je to kůň a psi na úkor vlastního bydlení.
Manželovi rodiče jsou naštěstí fajn a rozumní, takže soužití je úplně v klidu, ale samozřejmě to chce kompromisy a není to jak na vlastním.
Ale přestože mám ráda jak své, tak markovi rodiče a máme skvělý vztah a všech si moc vážím, při rozhodování je na prvním místě manžel, on to má naštěstí taky tak a vždy stojíme za sebou. Stejně tak miluju svého koně a psy, jejich vlastnictvím se mi splnil dlouholetý sen, sama bych si je všechny asi nemohla dovolit, takže vlastně jen díky manželovi. Ale přestože je mám tak ráda a neprodala bych v současné situaci za žádnou částku, kdyby přišla nějaká neřešitelná krize a já se musela rozhodovat mezi zvířaty a manželem, bude to manžel.
Samozřejmě občas se kvuli zvířatům trochu chytnem, protože je to především můj koníček, manžel je má sice rád a pomůže mi s nimi, ale přežil by klidně bez nich (narodíl ode mě :-)), takže občas se mu zdá, že do nich strkám příliš mnoho peněz a času, ale to jsou většinou jen drobnosti, kdy vyhrají zvířata :-)), ale být to krajní situace buď a nebo, je to manžel.

Jak se praví : ..jestli ho miluješ, není co řešit ...

Luckai

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
krásně napsáno. Já jsem se svým mužem 11 let, z toho 7 let bydlíme u manželových rodičů v domku. Taky jsem chtěla vlastní dům, abych mohla mít koně doma a psi měli velkou zahradu pro sebe ( a stále doufám, že to někdy přijde), ale víceméně s koupí koně se to zkomplikovalo, takže teď je to kůň a psi na úkor vlastního bydlení.
Manželovi rodiče jsou naštěstí fajn a rozumní, takže soužití je úplně v klidu, ale samozřejmě to chce kompromisy a není to jak na vlastním.
Ale přestože mám ráda jak své, tak markovi rodiče a máme skvělý vztah a všech si moc vážím, při rozhodování je na prvním místě manžel, on to má naštěstí taky tak a vždy stojíme za sebou. Stejně tak miluju svého koně a psy, jejich vlastnictvím se mi splnil dlouholetý sen, sama bych si je všechny asi nemohla dovolit, takže vlastně jen díky manželovi. Ale přestože je mám tak ráda a neprodala bych v současné situaci za žádnou částku, kdyby přišla nějaká neřešitelná krize a já se musela rozhodovat mezi zvířaty a manželem, bude to manžel.
Samozřejmě občas se kvuli zvířatům trochu chytnem, protože je to především můj koníček, manžel je má sice rád a pomůže mi s nimi, ale přežil by klidně bez nich (narodíl ode mě :-)), takže občas se mu zdá, že do nich strkám příliš mnoho peněz a času, ale to jsou většinou jen drobnosti, kdy vyhrají zvířata :-)), ale být to krajní situace buď a nebo, je to manžel.

Jak se praví : ..jestli ho miluješ, není co řešit ...

Luckai

Ahoj.Velmi mě zaujal tvůj příběh.Přečetla jsem si všechny příspěvky a naprosto souhlasím s těmi níže napsanými příspěvky.Jednou jsi vdaná a v takové situaci jste už ty a tvůj manžel samostatná rodinná jednotka,která si musí věci rozhodovat sama.Tvoji rodiče zůstanou navždy tvými rodiči, ale manžela máš teď jednoho a můžeš o něj kdykoliv přijít,pokud se bude cítit někam tlačen.Mnohokrát tu zaznělo,nejdůležitější je komunikace a zase jen komunikace.A to v klidu a pohodě.Uvař manželovi něco co má rád,udělejte si hezký večer a proberte svou situaci,a vymyslete konstruktivní řešení,jak budete postupovat.Ale aby jste byly spokojeni oba dva.To ale může znamenat (a nepochybně to tak bude)že budete muset oba v něčem ustoupit.Je hezké,že máš dlouho sen mít farmu,ale někdy se sny splní hned, někdy to trvá léta a někdy se sny někomu nesplní vůbec.Také jsem roky vdaná,bydlíme v paneláku,máme patnáctiletou dceru,koně u sokromníka,také toužíme po vlastním domku s velikou zahradou.Možná se nám touha splní,možná že né.Duležité jsou ale pro nás především rodinné vztahy,protože i sebelepší farma kterou budu sdílet jen sama se sebou mi za to asi nestojí.A ptala ses manžela jaký on má sen? Aby se nešlo jen za splněním tvého snu a manžel se musel podřizovat.Máme přátele,co toužili po vlastním domku a svůj sen si začali pnit až po 20-ti letech v manželství.Neznám člověka co by neměl půjčky,takže hypotéka na jiný domek není nereálná.V každém případě, měla bys držet při manželovi(pokud Ti za to stojí)a zbytek vyřešíte spolu,uvidíš že to najednou půjde,když si ujasníte co aba chcete a domluvíte se na postupu.Držím palce a přeju hodně klidu a pohody.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj.Velmi mě zaujal tvůj příběh.Přečetla jsem si všechny příspěvky a naprosto souhlasím s těmi níže napsanými příspěvky.Jednou jsi vdaná a v takové situaci jste už ty a tvůj manžel samostatná rodinná jednotka,která si musí věci rozhodovat sama.Tvoji rodiče zůstanou navždy tvými rodiči, ale manžela máš teď jednoho a můžeš o něj kdykoliv přijít,pokud se bude cítit někam tlačen.Mnohokrát tu zaznělo,nejdůležitější je komunikace a zase jen komunikace.A to v klidu a pohodě.Uvař manželovi něco co má rád,udělejte si hezký večer a proberte svou situaci,a vymyslete konstruktivní řešení,jak budete postupovat.Ale aby jste byly spokojeni oba dva.To ale může znamenat (a nepochybně to tak bude)že budete muset oba v něčem ustoupit.Je hezké,že máš dlouho sen mít farmu,ale někdy se sny splní hned, někdy to trvá léta a někdy se sny někomu nesplní vůbec.Také jsem roky vdaná,bydlíme v paneláku,máme patnáctiletou dceru,koně u sokromníka,také toužíme po vlastním domku s velikou zahradou.Možná se nám touha splní,možná že né.Duležité jsou ale pro nás především rodinné vztahy,protože i sebelepší farma kterou budu sdílet jen sama se sebou mi za to asi nestojí.A ptala ses manžela jaký on má sen? Aby se nešlo jen za splněním tvého snu a manžel se musel podřizovat.Máme přátele,co toužili po vlastním domku a svůj sen si začali pnit až po 20-ti letech v manželství.Neznám člověka co by neměl půjčky,takže hypotéka na jiný domek není nereálná.V každém případě, měla bys držet při manželovi(pokud Ti za to stojí)a zbytek vyřešíte spolu,uvidíš že to najednou půjde,když si ujasníte co aba chcete a domluvíte se na postupu.Držím palce a přeju hodně klidu a pohody.

Podle sebe soudím tebe.

Je moc krásné, když by někdo volil manžela na prvním místě před vším ostatním. I po řádce let manželství. Svědčí to o dobrých vztazích v dobrém manželství a všem pisatelkám, které se takto vyjádřily, to moc přeju a v dobrém moc závidím.
Ale každý to nemá tak růžové. Zadavatelka se zmiňuje o tom, že vstupovali do manželství s vidinou společného života na vesnici v baráčku po tátovi. A teď je to úplně jinak. Není vůbec divu, že se cítí zklamaná a zoufalá. Možná, že kdyby manžel projevil nesouhlas s takovou vizí společného života už před svatbou, možná by si zadavatelka svůj sňatek i rozmýšlela - nevím.
V každém případě já mám tu smutnější zkušenost. Mně nebyl můj ústupek manželovému snu - viz výše - nic platný. Kdybych neustoupila, vyčítal by mi to dodnes, ale já bych žila tam, kde se mi to líbilo a kde jsem byla spokojená. Já jsem ustoupila. Moc toho lituju, bylo to snad nejhorší rozhodnutí v mém životě. Manžel ze svého "snu" velmi rychle procitl, v ZOO dělal necelé dva roky, hádá se se mnou o jiných věcech a já musím žít tam, kde se mi to nelíbí. Rozvod? No ano, to by bylo taky řešení, ale to zatím nechci.
I takto může zadavatelka dopadnout. Neznám je, tak nemůžu posoudit, jakého druhu jsou ty manželovy stávky, jestli mu jde o hypotéku, o barák, o tchány, o manželku... nebo o co vlastně.
Touto úvahou nechci nijak zadavatelku přesvědčovat, že mám pravdu a že to s ní dopadne jako se mnou. Jen mluvte, milá tazatelko, s manželem, proberte s ním všechny otázky, o které vám tak moc jde ( jestli s ním totiž bude řeč - s tím mým jsou všechny domuvy marné, páč platí jen pár minut a pak je to zas všechno jinak ). Dostala jste tady dobré rady, ale rozhodnutí bude ležet jen a jen na vás...
Jiřina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle sebe soudím tebe.

Je moc krásné, když by někdo volil manžela na prvním místě před vším ostatním. I po řádce let manželství. Svědčí to o dobrých vztazích v dobrém manželství a všem pisatelkám, které se takto vyjádřily, to moc přeju a v dobrém moc závidím.
Ale každý to nemá tak růžové. Zadavatelka se zmiňuje o tom, že vstupovali do manželství s vidinou společného života na vesnici v baráčku po tátovi. A teď je to úplně jinak. Není vůbec divu, že se cítí zklamaná a zoufalá. Možná, že kdyby manžel projevil nesouhlas s takovou vizí společného života už před svatbou, možná by si zadavatelka svůj sňatek i rozmýšlela - nevím.
V každém případě já mám tu smutnější zkušenost. Mně nebyl můj ústupek manželovému snu - viz výše - nic platný. Kdybych neustoupila, vyčítal by mi to dodnes, ale já bych žila tam, kde se mi to líbilo a kde jsem byla spokojená. Já jsem ustoupila. Moc toho lituju, bylo to snad nejhorší rozhodnutí v mém životě. Manžel ze svého "snu" velmi rychle procitl, v ZOO dělal necelé dva roky, hádá se se mnou o jiných věcech a já musím žít tam, kde se mi to nelíbí. Rozvod? No ano, to by bylo taky řešení, ale to zatím nechci.
I takto může zadavatelka dopadnout. Neznám je, tak nemůžu posoudit, jakého druhu jsou ty manželovy stávky, jestli mu jde o hypotéku, o barák, o tchány, o manželku... nebo o co vlastně.
Touto úvahou nechci nijak zadavatelku přesvědčovat, že mám pravdu a že to s ní dopadne jako se mnou. Jen mluvte, milá tazatelko, s manželem, proberte s ním všechny otázky, o které vám tak moc jde ( jestli s ním totiž bude řeč - s tím mým jsou všechny domuvy marné, páč platí jen pár minut a pak je to zas všechno jinak ). Dostala jste tady dobré rady, ale rozhodnutí bude ležet jen a jen na vás...
Jiřina

Děkuji moc všem za rady.Je to pro mě hodně přínosné.Bohužel se bojím že dopadnu jako paní Jiřina.Já udělala už jeden ústupek kvůli práci a kvůli manželovi jsme se pokusila žít ve městě sice malém ale ve městě.Odstěhovala jsme se přišla o všechny své přátelé kvůli kilometrům které nás dělí.Myslela jsem si že najdeme jiné přátelé společné a bude zase dobře.Jenže to tak není jeho přátelé jsou jiní než já mají peníze a neumějí se bavit o ničem jiném než o tom zda si koupá tričko za dva tisíce a nebo jen za 1.100Kč prostě jsme tam nezapadla jsme jak říkají oni jen taková hloupá vesnická husička která kdyby neměla co do huby zaplatí jakémukoilv svému zvířeti veterináře.Jsme štastná když pracuji se zvířaty a ve městě je to dosti problém.Ted t na mě všechno padlo a je to horší a horší a doufám že se blískne zase na hezké časy.je mi velice těžko.Má sestra staví a já když vidím nějaký rozestavěný baráček tak mi jen píchne u srdce a vzpomenu si an ten svůj, který mám.Nevím zda yb to vyřešilo to že bych si vzala já sama nějakou půjčku a pomalu ho začala sama předělávat my nemáme peníze tudíž argumenty manžela že to postavíme pomalu jen z toho co našetříme jesou reálý a půjčit si nechce tak já fakt nevím.Mluvit a komunikovat vím ež havní náš problém je komunikace a je pravda že já taková nikdy nebyla ale jak na to tak koukám postupem času se bojím mu cokoliv říci mám prostě strah sním mluvit.Snažím se nebýt sobecká ale já jsme neštastná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle sebe soudím tebe.

Je moc krásné, když by někdo volil manžela na prvním místě před vším ostatním. I po řádce let manželství. Svědčí to o dobrých vztazích v dobrém manželství a všem pisatelkám, které se takto vyjádřily, to moc přeju a v dobrém moc závidím.
Ale každý to nemá tak růžové. Zadavatelka se zmiňuje o tom, že vstupovali do manželství s vidinou společného života na vesnici v baráčku po tátovi. A teď je to úplně jinak. Není vůbec divu, že se cítí zklamaná a zoufalá. Možná, že kdyby manžel projevil nesouhlas s takovou vizí společného života už před svatbou, možná by si zadavatelka svůj sňatek i rozmýšlela - nevím.
V každém případě já mám tu smutnější zkušenost. Mně nebyl můj ústupek manželovému snu - viz výše - nic platný. Kdybych neustoupila, vyčítal by mi to dodnes, ale já bych žila tam, kde se mi to líbilo a kde jsem byla spokojená. Já jsem ustoupila. Moc toho lituju, bylo to snad nejhorší rozhodnutí v mém životě. Manžel ze svého "snu" velmi rychle procitl, v ZOO dělal necelé dva roky, hádá se se mnou o jiných věcech a já musím žít tam, kde se mi to nelíbí. Rozvod? No ano, to by bylo taky řešení, ale to zatím nechci.
I takto může zadavatelka dopadnout. Neznám je, tak nemůžu posoudit, jakého druhu jsou ty manželovy stávky, jestli mu jde o hypotéku, o barák, o tchány, o manželku... nebo o co vlastně.
Touto úvahou nechci nijak zadavatelku přesvědčovat, že mám pravdu a že to s ní dopadne jako se mnou. Jen mluvte, milá tazatelko, s manželem, proberte s ním všechny otázky, o které vám tak moc jde ( jestli s ním totiž bude řeč - s tím mým jsou všechny domuvy marné, páč platí jen pár minut a pak je to zas všechno jinak ). Dostala jste tady dobré rady, ale rozhodnutí bude ležet jen a jen na vás...
Jiřina

Jiřino, myslím, že tvá zkušenost je taky pro zadavatelku moc dobrá, že vše ne vždy dopadne, tak jakbychom chtěli. Vidiny, které máme se během života často dost podstatně mění, ale jak jsi už sama psala právě je to o vztahu a ty vnější věci jsou víceméně už jen překážky na kterých se vztah ozkouší.
Já mám manžela před těmihle věcmi právě proto, že máme vztah jaký máme a protože vím, že on to má stejně. Na druhou stranu, kdyby to tak nebylo budou má rozhodnutí jiná. Já tak nějak dospěla k tomu, že pokud bych před tímhle vším svému muži nedokázala dát přednost, nestojí zato, abych s ním byla. Ale to se mi to mluví, když mám vpodstatě jen zkušenost s harmonickým vztahem (na druhou stranu v blízkém okolí mám často dost komplikované vztahy, ale na vlastní kůži jsem to nezažila).
Zkrátka jde mi o to, že vím, že pokud bych se vzdala toho všeho, tak přestože mi bude spousta věcí chybět, budu mít u sebe člověka, který mě v každé situaci podrží a pomůže. Pokud by to tak nebylo, tak bych s ním nebyla ani za ideálních okolností.
Zadavatelka sama musí vědět (nebo to zjistit) co k sobě cítí a jaký vztah doopravdy mají a co jí stojí zato obětovat. Jestli tohle vše není jen zástupný problém a k zásadním hádkám a neshodám by dřív nebo pozděj stejně došlo, nebo jestli to je jen ta překážka, kterou stojí zato překonat a bude líp. A nikdo jí nezaručí, že se rozhodne správně. Jenže to je život a chybami se člověk učí, byť někdy dost drsně.

Samozřejmě v každém vztahu jsou menší i větší problémy (jsme jenom lidi), jen jde o to vědět, jestli mám pevný, dobrý vztah, který stojí zato, nebo jestli si to jen nalhávám a bylo by lepší se rozejít. Ale rozchod či rozvod je dost zásadní a velké rozhodnutí a poslední možnost a ne rychlé a jednoché řešení jedné hádky.


Všem mnoho zdaru.

Luckai

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji moc všem za rady.Je to pro mě hodně přínosné.Bohužel se bojím že dopadnu jako paní Jiřina.Já udělala už jeden ústupek kvůli práci a kvůli manželovi jsme se pokusila žít ve městě sice malém ale ve městě.Odstěhovala jsme se přišla o všechny své přátelé kvůli kilometrům které nás dělí.Myslela jsem si že najdeme jiné přátelé společné a bude zase dobře.Jenže to tak není jeho přátelé jsou jiní než já mají peníze a neumějí se bavit o ničem jiném než o tom zda si koupá tričko za dva tisíce a nebo jen za 1.100Kč prostě jsme tam nezapadla jsme jak říkají oni jen taková hloupá vesnická husička která kdyby neměla co do huby zaplatí jakémukoilv svému zvířeti veterináře.Jsme štastná když pracuji se zvířaty a ve městě je to dosti problém.Ted t na mě všechno padlo a je to horší a horší a doufám že se blískne zase na hezké časy.je mi velice těžko.Má sestra staví a já když vidím nějaký rozestavěný baráček tak mi jen píchne u srdce a vzpomenu si an ten svůj, který mám.Nevím zda yb to vyřešilo to že bych si vzala já sama nějakou půjčku a pomalu ho začala sama předělávat my nemáme peníze tudíž argumenty manžela že to postavíme pomalu jen z toho co našetříme jesou reálý a půjčit si nechce tak já fakt nevím.Mluvit a komunikovat vím ež havní náš problém je komunikace a je pravda že já taková nikdy nebyla ale jak na to tak koukám postupem času se bojím mu cokoliv říci mám prostě strah sním mluvit.Snažím se nebýt sobecká ale já jsme neštastná.

To je smutné. Rozumím ti, protože v městě mezi maloměšťáky, co řeší jen co na sebe, co si naplácat na obličej a kam do solárka + kolik to všechno stojí bych také žít nedokázala.
Ale mám štěstí, že můj muž je stejně uvažující.
Pokus se překonat ten strach mluvit a s manželem to prober. Ve smyslu, jestli před sebou ještě vidíte společnou cestu a chcete spolu bojovat proti překážkám - nebo vidíte život už úplně rozdílně, kdy nelze najít shodu. Protože žít vedle sebe jako dva nešťastní cizinci, to není život, to je lepší být sám. Naštěstí zatím nemáte děti ( jestli dobře rozumím), kdyby byly, je to mnohem komplikovanější - jde pak i o ně.
Přeji ti hodně štěstí, chladnou hlavu a rozhodnutí takové, abys na jeho konci byla šťastná .
Ať už s mužem, nebo bez něj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jiřino, myslím, že tvá zkušenost je taky pro zadavatelku moc dobrá, že vše ne vždy dopadne, tak jakbychom chtěli. Vidiny, které máme se během života často dost podstatně mění, ale jak jsi už sama psala právě je to o vztahu a ty vnější věci jsou víceméně už jen překážky na kterých se vztah ozkouší.
Já mám manžela před těmihle věcmi právě proto, že máme vztah jaký máme a protože vím, že on to má stejně. Na druhou stranu, kdyby to tak nebylo budou má rozhodnutí jiná. Já tak nějak dospěla k tomu, že pokud bych před tímhle vším svému muži nedokázala dát přednost, nestojí zato, abych s ním byla. Ale to se mi to mluví, když mám vpodstatě jen zkušenost s harmonickým vztahem (na druhou stranu v blízkém okolí mám často dost komplikované vztahy, ale na vlastní kůži jsem to nezažila).
Zkrátka jde mi o to, že vím, že pokud bych se vzdala toho všeho, tak přestože mi bude spousta věcí chybět, budu mít u sebe člověka, který mě v každé situaci podrží a pomůže. Pokud by to tak nebylo, tak bych s ním nebyla ani za ideálních okolností.
Zadavatelka sama musí vědět (nebo to zjistit) co k sobě cítí a jaký vztah doopravdy mají a co jí stojí zato obětovat. Jestli tohle vše není jen zástupný problém a k zásadním hádkám a neshodám by dřív nebo pozděj stejně došlo, nebo jestli to je jen ta překážka, kterou stojí zato překonat a bude líp. A nikdo jí nezaručí, že se rozhodne správně. Jenže to je život a chybami se člověk učí, byť někdy dost drsně.

Samozřejmě v každém vztahu jsou menší i větší problémy (jsme jenom lidi), jen jde o to vědět, jestli mám pevný, dobrý vztah, který stojí zato, nebo jestli si to jen nalhávám a bylo by lepší se rozejít. Ale rozchod či rozvod je dost zásadní a velké rozhodnutí a poslední možnost a ne rychlé a jednoché řešení jedné hádky.


Všem mnoho zdaru.

Luckai

ty si jednou slevila a odstěhovala se sním tak ted at on sleví a jde s tebou,já osobně bych ho nadále neposlouchala .Myslím že by se dost divil kdyby si ho chtěla opustit.Jestli máš komunikativního chlapa jako já nerváka tak to nikam nedojdeš

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem!
Potřebuji poradit jsem v těžké životní situaci.S manželem jsm se domluvily že přestavíme baráček u mých rodičů přes cestu.Mám tam koně baráček po dědovi který jsem vybourali a ted čekáme jn a jen na penízky z hypotéky.Rodiče mají farmu s kravkami a ovcemi a já to po nich přeberu.Baráček je připraven a všechno je již zařízeno jen kámen úrazu!!si pře měsícem jsme měli podepsat hypotéku manželovi něco naříkaly jeho rodiče a tak mi ten den kdy jsme to měli jít podesapt řekl žeto nepodepíše že se u nás cítí cizí - mý rodiče to tak necítí
Prostě se hypotéka nepodepsala.Pak ho přešlo to prvotní podráždění a přišel stím že mám zavolat odhadce který nám udělá odhad pro banku.Odhadce tu byl a vše se domluvilo.Pak jsmejeli pro zbytek izolace a to bylo ono.Nenakrmila jsme králíky a odjela a moje mami na mě spustila a na manžela taky že jsme aspoň ty králíky mohly nakrmit že když otřebuji tak mi taky krmí a stará se o koně.Mám to 20km od bydiště ve kterém ted jsem takže za koníky nejzdím denně nejde to kvůli práci.A manžel začal vyvádět na novo že tam e mnou bydlet nebude a žádná hypotéka nebude.A já nevím co mám ted dělat dnes jsme se měli jít domluvit s tou paní co to dělá a on odmítá.Jsme zoufalá ten baráčke takhel nechat nemůžu v bytovce bydet taky nemůžu jsme tam neštastná.Co mám dělat?nemáte někdo podobnou zkušenost?

Vše jsem přečetla a musím říci, že problém vidím v manželově rodičích. Myslím, že jim jde o peníze a proto syna zpacifikovali proti stavbě a hypotéce. Pokud totiž dříve souhlasil s přestěhováním do Tvého domku a s jeho opravou a prácí na farmě, tak jediný důvod je, že teď se vaše dohoda stala reálnou a on hodil zpátečku. Z jedné strany se nedivím, dům je tvůj ale z druhé strany vidím tvého manžela jako ohromného slabocha bez vlastního názoru. Sama bydlím ve svém domě se svou mámou. Přítel nikdy neměl problém.....mají se rádi a vycházejí spolu výborně. Moje rada je asi velmi tvrdá ale jsem už taková. Pokud se na něčem dohodneme a on by pak začal od jasné dohody ustupovat a tím mne tlačit do rohu a dělat mne nešťastnou......opustila bych ho. Zkus co je v tvých silách, promluv s ním a řekni jak se cítíš a ať on také na rovinu řekne proč couvá. Pokud se není schopen jasně a upřímně vyjádřit před vlastní ženou, je to slaboch a křivák a s takovým bych žít nemohla. Rozhodnutí je jen na tobě, jak si život zařídíš. Držím ti palce.