Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.251
Ahoj, lidi. Chtěla jsem se pochlubit s příhodou, která se mi stala včera, pokud ste taky zažili něco podobného tak se pochlubte.
Moc vtipný to teda nebylo, ale teď už se tomu i usměju. Před víkendem jsme oddělily od kobylky 10 měsíčního hříbka, oba to berou v pohodě sice nejsou v kontaktu ale slyší se a vidí se. No a tak jsem si řekla že je spolu vezmu ven hříbka na volno a kobylu na ohlávku - je vysokobřezí tak je ráda že šmatlá.
No a tak jsme vyrazily hříbek lítal jak blázen, vyhazoval no prostě jančil:) Byly jsme na cestě k domovu šli po polní cestě když ten malej troucha objevil na zemi igelit no a co ho nenapadlo začal to žvejkat a pak když zvedl hlavu měl igelit pořád v hubě jenže foukl vítr a strašně ho to vylekalo bohužel se mi ten igelit nepodařilo zachytit a koník vzal nohy na ramena přes 2 louky v trysku, no abych pravdu řekla měla jsem strach a představovala si co se všechno může stát, sice silnice byla daleko, ale když jsem viděla jakou rychlost malej nabírá byla jsem z toho hotová. No samozřejmě sem se rozběhla za nim i když kobyla mi to moc neulehčovala vůbec ji synek už nezajímal, nezařehtala na něho a ani nechtěla přidat do kroku no hrůza kobylu jsem za sebou tahala jak mezka aby aspoň laskavě naklusala já byla zplavená jak vůl, srdce mi bilo jak splašený jak ze strachu o něj tak i z toho vláčení kobyly.
Igelit se malýmu zachitil za zuby, nebo měl tak sevřenou hubu že mu z ní prostě nemohl vylítnout, ale nakonec naštěstí vylít jenže až skoro u domova, no naštěstí malej běžel přímo domů byl tam coby dub zatímco já dorazila asi o 10 minut dýl, možná míň možná víc to nevim čas sem nevnímala...
Ten malej pošuk se uhnal tak že funěl jak nějakej dostihák byl rozehřátej jak lokomotiva, no hrůza, kobylu jsem zaparkovala a šla ho vychodit a sebe taky. Naštěstí se nic nestalo, vyšel z toho bez škrábnutí. Pak jsem si řikala jakej idiot vyhazuje věci do přírody a proč je malej takovej trumbera že musí i podezřelý věci žužlat.
Zatím je v pohodě, ale mazal pěknej kus cesty po asfaltce, kde sice nic nejezdí, ale bála jsem se jestli to neodnesou nohy, přece jen je to hříbě.
No a sem sama zvědavá jak bude reagovat na nějakej igelitovej pytlík, zatim se ho nebál no ale to ho neměl v hubě a nevlál mu až ke kohoutku...snad z toho nebude mít nějaký komplexy a když jo jak mu ukázat aby se nebál?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.195.249
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, lidi. Chtěla jsem se pochlubit s příhodou, která se mi stala včera, pokud ste taky zažili něco podobného tak se pochlubte.
Moc vtipný to teda nebylo, ale teď už se tomu i usměju. Před víkendem jsme oddělily od kobylky 10 měsíčního hříbka, oba to berou v pohodě sice nejsou v kontaktu ale slyší se a vidí se. No a tak jsem si řekla že je spolu vezmu ven hříbka na volno a kobylu na ohlávku - je vysokobřezí tak je ráda že šmatlá.
No a tak jsme vyrazily hříbek lítal jak blázen, vyhazoval no prostě jančil:) Byly jsme na cestě k domovu šli po polní cestě když ten malej troucha objevil na zemi igelit no a co ho nenapadlo začal to žvejkat a pak když zvedl hlavu měl igelit pořád v hubě jenže foukl vítr a strašně ho to vylekalo bohužel se mi ten igelit nepodařilo zachytit a koník vzal nohy na ramena přes 2 louky v trysku, no abych pravdu řekla měla jsem strach a představovala si co se všechno může stát, sice silnice byla daleko, ale když jsem viděla jakou rychlost malej nabírá byla jsem z toho hotová. No samozřejmě sem se rozběhla za nim i když kobyla mi to moc neulehčovala vůbec ji synek už nezajímal, nezařehtala na něho a ani nechtěla přidat do kroku no hrůza kobylu jsem za sebou tahala jak mezka aby aspoň laskavě naklusala já byla zplavená jak vůl, srdce mi bilo jak splašený jak ze strachu o něj tak i z toho vláčení kobyly.
Igelit se malýmu zachitil za zuby, nebo měl tak sevřenou hubu že mu z ní prostě nemohl vylítnout, ale nakonec naštěstí vylít jenže až skoro u domova, no naštěstí malej běžel přímo domů byl tam coby dub zatímco já dorazila asi o 10 minut dýl, možná míň možná víc to nevim čas sem nevnímala...
Ten malej pošuk se uhnal tak že funěl jak nějakej dostihák byl rozehřátej jak lokomotiva, no hrůza, kobylu jsem zaparkovala a šla ho vychodit a sebe taky. Naštěstí se nic nestalo, vyšel z toho bez škrábnutí. Pak jsem si řikala jakej idiot vyhazuje věci do přírody a proč je malej takovej trumbera že musí i podezřelý věci žužlat.
Zatím je v pohodě, ale mazal pěknej kus cesty po asfaltce, kde sice nic nejezdí, ale bála jsem se jestli to neodnesou nohy, přece jen je to hříbě.
No a sem sama zvědavá jak bude reagovat na nějakej igelitovej pytlík, zatim se ho nebál no ale to ho neměl v hubě a nevlál mu až ke kohoutku...snad z toho nebude mít nějaký komplexy a když jo jak mu ukázat aby se nebál?
Jestli mu nebudete pri obsedani strkat do huby igelit, nebojte se zadneho traumatu.. Priste doporucuju hribe vest na ohlavce a poustet jen na bezpecnych mistech, pokud mozno bez igelitu a jineho bordelu. Aspon se neco uzitecneho nauci- vodeni.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, lidi. Chtěla jsem se pochlubit s příhodou, která se mi stala včera, pokud ste taky zažili něco podobného tak se pochlubte.
Moc vtipný to teda nebylo, ale teď už se tomu i usměju. Před víkendem jsme oddělily od kobylky 10 měsíčního hříbka, oba to berou v pohodě sice nejsou v kontaktu ale slyší se a vidí se. No a tak jsem si řekla že je spolu vezmu ven hříbka na volno a kobylu na ohlávku - je vysokobřezí tak je ráda že šmatlá.
No a tak jsme vyrazily hříbek lítal jak blázen, vyhazoval no prostě jančil:) Byly jsme na cestě k domovu šli po polní cestě když ten malej troucha objevil na zemi igelit no a co ho nenapadlo začal to žvejkat a pak když zvedl hlavu měl igelit pořád v hubě jenže foukl vítr a strašně ho to vylekalo bohužel se mi ten igelit nepodařilo zachytit a koník vzal nohy na ramena přes 2 louky v trysku, no abych pravdu řekla měla jsem strach a představovala si co se všechno může stát, sice silnice byla daleko, ale když jsem viděla jakou rychlost malej nabírá byla jsem z toho hotová. No samozřejmě sem se rozběhla za nim i když kobyla mi to moc neulehčovala vůbec ji synek už nezajímal, nezařehtala na něho a ani nechtěla přidat do kroku no hrůza kobylu jsem za sebou tahala jak mezka aby aspoň laskavě naklusala já byla zplavená jak vůl, srdce mi bilo jak splašený jak ze strachu o něj tak i z toho vláčení kobyly.
Igelit se malýmu zachitil za zuby, nebo měl tak sevřenou hubu že mu z ní prostě nemohl vylítnout, ale nakonec naštěstí vylít jenže až skoro u domova, no naštěstí malej běžel přímo domů byl tam coby dub zatímco já dorazila asi o 10 minut dýl, možná míň možná víc to nevim čas sem nevnímala...
Ten malej pošuk se uhnal tak že funěl jak nějakej dostihák byl rozehřátej jak lokomotiva, no hrůza, kobylu jsem zaparkovala a šla ho vychodit a sebe taky. Naštěstí se nic nestalo, vyšel z toho bez škrábnutí. Pak jsem si řikala jakej idiot vyhazuje věci do přírody a proč je malej takovej trumbera že musí i podezřelý věci žužlat.
Zatím je v pohodě, ale mazal pěknej kus cesty po asfaltce, kde sice nic nejezdí, ale bála jsem se jestli to neodnesou nohy, přece jen je to hříbě.
No a sem sama zvědavá jak bude reagovat na nějakej igelitovej pytlík, zatim se ho nebál no ale to ho neměl v hubě a nevlál mu až ke kohoutku...snad z toho nebude mít nějaký komplexy a když jo jak mu ukázat aby se nebál?
Nám se včera spíš stalo něco lepšího. Jeli jsme na ranní vyjíždˇku a potkali jsme Markétu Hrubešovou s její malou dcerkou. Opravdu je to ženská v pohodě na nic si nehrající.
Bydlí asi 800 m od nás.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.73
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nám se včera spíš stalo něco lepšího. Jeli jsme na ranní vyjíždˇku a potkali jsme Markétu Hrubešovou s její malou dcerkou. Opravdu je to ženská v pohodě na nic si nehrající.
Bydlí asi 800 m od nás.
Kdo to je?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.148.169
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, lidi. Chtěla jsem se pochlubit s příhodou, která se mi stala včera, pokud ste taky zažili něco podobného tak se pochlubte.
Moc vtipný to teda nebylo, ale teď už se tomu i usměju. Před víkendem jsme oddělily od kobylky 10 měsíčního hříbka, oba to berou v pohodě sice nejsou v kontaktu ale slyší se a vidí se. No a tak jsem si řekla že je spolu vezmu ven hříbka na volno a kobylu na ohlávku - je vysokobřezí tak je ráda že šmatlá.
No a tak jsme vyrazily hříbek lítal jak blázen, vyhazoval no prostě jančil:) Byly jsme na cestě k domovu šli po polní cestě když ten malej troucha objevil na zemi igelit no a co ho nenapadlo začal to žvejkat a pak když zvedl hlavu měl igelit pořád v hubě jenže foukl vítr a strašně ho to vylekalo bohužel se mi ten igelit nepodařilo zachytit a koník vzal nohy na ramena přes 2 louky v trysku, no abych pravdu řekla měla jsem strach a představovala si co se všechno může stát, sice silnice byla daleko, ale když jsem viděla jakou rychlost malej nabírá byla jsem z toho hotová. No samozřejmě sem se rozběhla za nim i když kobyla mi to moc neulehčovala vůbec ji synek už nezajímal, nezařehtala na něho a ani nechtěla přidat do kroku no hrůza kobylu jsem za sebou tahala jak mezka aby aspoň laskavě naklusala já byla zplavená jak vůl, srdce mi bilo jak splašený jak ze strachu o něj tak i z toho vláčení kobyly.
Igelit se malýmu zachitil za zuby, nebo měl tak sevřenou hubu že mu z ní prostě nemohl vylítnout, ale nakonec naštěstí vylít jenže až skoro u domova, no naštěstí malej běžel přímo domů byl tam coby dub zatímco já dorazila asi o 10 minut dýl, možná míň možná víc to nevim čas sem nevnímala...
Ten malej pošuk se uhnal tak že funěl jak nějakej dostihák byl rozehřátej jak lokomotiva, no hrůza, kobylu jsem zaparkovala a šla ho vychodit a sebe taky. Naštěstí se nic nestalo, vyšel z toho bez škrábnutí. Pak jsem si řikala jakej idiot vyhazuje věci do přírody a proč je malej takovej trumbera že musí i podezřelý věci žužlat.
Zatím je v pohodě, ale mazal pěknej kus cesty po asfaltce, kde sice nic nejezdí, ale bála jsem se jestli to neodnesou nohy, přece jen je to hříbě.
No a sem sama zvědavá jak bude reagovat na nějakej igelitovej pytlík, zatim se ho nebál no ale to ho neměl v hubě a nevlál mu až ke kohoutku...snad z toho nebude mít nějaký komplexy a když jo jak mu ukázat aby se nebál?
No s tím traumatem, nechci strašit, ale možný je všechno. To se musím taky podělit o historku.
Začali jsme dělat s kobylou co pod sebou měla hříbě (tak 3 měsíce). Kobyla není zcela o.k. na nohy - má nálevky a když dlouho nic nedělá, tak jí otékají. Takže se na ní po delší době sedlo a jen tak lehce poklusalo v ohradě, hříb pobíhal kolem ní. Nohy měla jak báně, tak jsem jí je chtěla zchladit (máme hned vedle maštale náhon). Říkal jsem si jen tam vlezu na kraj a hnedka se otočím, ať na ní hříb dosáhne, tak statečnej snad není že by tam lezl za ní. Jak jsem usmyslela tak jsem se jala konat. Jenomže než jsem se stihla otočit (kobyla je do vody jak torpédo), hříb zhysterčil, zaryčel a než bys řekl švec hupsl tam za ní. Jenomže to byla taková prda, že přistál uprostřed řeky a voda se mu převalila až přes kohoutek. No ten valil oči a mazal ven.....
Od tý doby se vodě vyhýbal jak čert kříže, z kýblu ještě, ale přiblížit se s hadicí bylo nemožné. Kaluže paličatě obcházel, velké přeskakoval. Dostat ho po dobrém do řeky nešlo, takže se na něj muselo lehce potlačit. No první vstup do řeky to byl zážitek - zase tam skočil a cvalem to vzal na druhý břeh. Když se ho podařilo zastavit, stál tam a třepal se jak ratlík, frkal a byl podělanej se jenom pohnout....
Dneska už se tomu směju, protože celkem rychle pochopil, že mu voda neublíží a dal se do klidu, ale přesto když je třeba překonat vodní tok, který nezná, volí radši šílené skoky, než by do ní šlápnul.....
Zas na parkuru je to u vodních příkopů výhoda
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kdo to je?
Ta herečka. Hrála ve Zdivočelé zemi, Láska mezi kapkami deště,
prý tedˇ hraje v Ulici.
Má delší zrzavé kudrnaté vlasy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.251
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No s tím traumatem, nechci strašit, ale možný je všechno. To se musím taky podělit o historku.
Začali jsme dělat s kobylou co pod sebou měla hříbě (tak 3 měsíce). Kobyla není zcela o.k. na nohy - má nálevky a když dlouho nic nedělá, tak jí otékají. Takže se na ní po delší době sedlo a jen tak lehce poklusalo v ohradě, hříb pobíhal kolem ní. Nohy měla jak báně, tak jsem jí je chtěla zchladit (máme hned vedle maštale náhon). Říkal jsem si jen tam vlezu na kraj a hnedka se otočím, ať na ní hříb dosáhne, tak statečnej snad není že by tam lezl za ní. Jak jsem usmyslela tak jsem se jala konat. Jenomže než jsem se stihla otočit (kobyla je do vody jak torpédo), hříb zhysterčil, zaryčel a než bys řekl švec hupsl tam za ní. Jenomže to byla taková prda, že přistál uprostřed řeky a voda se mu převalila až přes kohoutek. No ten valil oči a mazal ven.....
Od tý doby se vodě vyhýbal jak čert kříže, z kýblu ještě, ale přiblížit se s hadicí bylo nemožné. Kaluže paličatě obcházel, velké přeskakoval. Dostat ho po dobrém do řeky nešlo, takže se na něj muselo lehce potlačit. No první vstup do řeky to byl zážitek - zase tam skočil a cvalem to vzal na druhý břeh. Když se ho podařilo zastavit, stál tam a třepal se jak ratlík, frkal a byl podělanej se jenom pohnout....
Dneska už se tomu směju, protože celkem rychle pochopil, že mu voda neublíží a dal se do klidu, ale přesto když je třeba překonat vodní tok, který nezná, volí radši šílené skoky, než by do ní šlápnul.....
Zas na parkuru je to u vodních příkopů výhoda
No s obsedáním to je ještě času, no víte on umí všechno co má takovej prcek umět, na ohlávce sám, s mámou, zvedá nohy, stojí uvázanej na čištění i neuvázanej. Do těch míst jsem s nim chodila pořád a vždy tam bylo čisto, lidi sou fakt prasata taky vyhoděj všechno kde se jim za chce:( Nečekala jsem nějakou "překážku" tak proč bych měla hříbka vodit když si může volně poběhat jak chce a když se dosytosti vydovádí na volnym prostranství tak pak jde za kobylinym zadkem jak ocásek a je vidět že je spokojenej
No zatim se k němu s igelitem nebudu přibližovat (igelit taškou s dobrotama) nechci mu tu jeho skušenost připomínat a pak se uvidí.
Zadavatelka
