Já už nemůžu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to sice neprijemne,ale mne tiez nekupili rodicia kona hned po tom,ako zacala jazdit(pre presnost,kupili mi ho po 5 rokoch takmer kazdodenneho dochadzania bicyklom 7km daleko,ci leto,ci zima,pred tym 4 roky voltizu)).odporucala by som ti skusit hladat ine miesto na jazdenie,ja som v podstate mala moznost,resp stale mam, jazdit si kone vylucne sama(az na malicke vynimky),skus si najst iny oddiel,pripadne sukromnika,ktory ti dovoli jazdit castejsie ako raz tyzdenne,mozno ked uvidia tvoji rodicia,ze to myslis naozaj vazne a mate dostatok financii na "prevazdku kona"(ono kupit ho,to je to najmenej),budu sa dat lahsie presvedcit

jj jasně,dík za příspevek.Táta stále říká,že nejde o finance,on si prostě myslí,že by byly samý komplikace,že je to náročný,že bychom to nezvládla a pod.stále jenom vymluvenky.ja jezdím teprve cca rok a půl,ale při koních se pohybuju alespoň 2-3 roky,zajímám se oně,sbírám zkušenosti,snažím se teho co nejvíc nahrabat.a samozřejmě,tím pádem,že by byl kůň ustájen,nebyla bych na to sama,jsou tam zkušený lidi,kterí rádi pomůžou.a chtěla bych koníka-učitele,zkušného,klidného,nevěřím si až tak a rozhodně si netroufám na hříbe nebo hřebce,to je jasný...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jj jasně,dík za příspevek.Táta stále říká,že nejde o finance,on si prostě myslí,že by byly samý komplikace,že je to náročný,že bychom to nezvládla a pod.stále jenom vymluvenky.ja jezdím teprve cca rok a půl,ale při koních se pohybuju alespoň 2-3 roky,zajímám se oně,sbírám zkušenosti,snažím se teho co nejvíc nahrabat.a samozřejmě,tím pádem,že by byl kůň ustájen,nebyla bych na to sama,jsou tam zkušený lidi,kterí rádi pomůžou.a chtěla bych koníka-učitele,zkušného,klidného,nevěřím si až tak a rozhodně si netroufám na hříbe nebo hřebce,to je jasný...

Asi to nechápu, ale nevim, proč by povinností rodičů mělo být koupení koně. To je opravdu o rozmazlenosti. Když chcete koně, počkejte si, až budete vydělávat a nikoho se nebudete doprošovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi to nechápu, ale nevim, proč by povinností rodičů mělo být koupení koně. To je opravdu o rozmazlenosti. Když chcete koně, počkejte si, až budete vydělávat a nikoho se nebudete doprošovat.

Buďte rády, že vám aspoň platí hodiny u cizích. Věřte, že já jsem neměla ani to a taky jsem se nezbláznila. Dupnout jako rozmazlenec si umí každý, ale počkat si a vydělat je už trošku něco jinčího...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jj jasně,dík za příspevek.Táta stále říká,že nejde o finance,on si prostě myslí,že by byly samý komplikace,že je to náročný,že bychom to nezvládla a pod.stále jenom vymluvenky.ja jezdím teprve cca rok a půl,ale při koních se pohybuju alespoň 2-3 roky,zajímám se oně,sbírám zkušenosti,snažím se teho co nejvíc nahrabat.a samozřejmě,tím pádem,že by byl kůň ustájen,nebyla bych na to sama,jsou tam zkušený lidi,kterí rádi pomůžou.a chtěla bych koníka-učitele,zkušného,klidného,nevěřím si až tak a rozhodně si netroufám na hříbe nebo hřebce,to je jasný...

uplne ta chapem, bola som v rovnakej situacii, a to v mojom detstve ponik stal 600-800! korun, ale musela som ostat "len" pri tom psovi, a i ked to bude zniet zvlastne, na kona som si pockala az do svojich 25 rokov, ked som uz 100% vedela, ze budem sebestacna a na nikom zavisla-a hlavne nikto mi do toho nemohol kecatDrzim palce a pevne nervy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Buďte rády, že vám aspoň platí hodiny u cizích. Věřte, že já jsem neměla ani to a taky jsem se nezbláznila. Dupnout jako rozmazlenec si umí každý, ale počkat si a vydělat je už trošku něco jinčího...

Přesně tak. taky jsem žadonila, taky jsem toužila po svém koni. Jezdecký oddíl? Kdeže! Ani náhodou! Musela jsem si vydupat kydání chlaďasů u sedláka a byla jsem dvěčná, když jsem místo kydání a s vyčerpáním padání do hnojiště, mohla jednou za čas vyjet na jednom chlaďáskovi ven bez sedla! Jo, to byly časy! Vlastní kůň? No to ani náhodou a hodiny na jízdárně, o tom jsem si mohla nechat zdát. Plynul čas, střídání soukromníků, koní, platila jsem si vlastní trénikdy a jezdila ve vedrech na kole dlouhé kilometry,ještě nehoda s koněm a úraz.....
Rodiče nakonec rezignovali s tím, když chceš koně, vydělej si a budeš si ho živit.
Bylo to těžké a jelikož jsem měla trochu jinou představu o koni svých snů, tak cesta byla mnohdy trnitá, ale vyplatila se a mám ji. Svou krásnou bílou arabskou holčičku a je moje. Nikdo mi ji nekoupil. Taky se hned ozvaly závistivé hlasy....aha, tatínek ji koupil koně...omyl! Je to má holčí za tvrdě vydělané peníze, a taky si myslím, že člověk si vlastní prací získaného koně i více váží.
Lucky

P.S.: Zrovna dnes jsem zjistila, že v blízkém okolí byl koupen další poník..dvěma holčinám, které o koních mnoho neví, s ježděním je to ještě horší a koník si z nich tvrdě začíná dělat šprťouchalata a holky se začínají ho bát...hlavně že maminka jim koupila koníka..proč jim nekoupila radši panenku na hraní......
To jen tak na okraj...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
uplne ta chapem, bola som v rovnakej situacii, a to v mojom detstve ponik stal 600-800! korun, ale musela som ostat "len" pri tom psovi, a i ked to bude zniet zvlastne, na kona som si pockala az do svojich 25 rokov, ked som uz 100% vedela, ze budem sebestacna a na nikom zavisla-a hlavne nikto mi do toho nemohol kecatDrzim palce a pevne nervy

ahoj Kájo,naprosto tě chápu,taky bych strašně moc chtěla koníka,ale s tím rozdílem,že skoro celý prázdniny jsme si na něj vydělávala,ale peníze mi dosud nestačí a naši mi ho prostě nedoplatí nj c nadělám musím stále šetřit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
uplne ta chapem, bola som v rovnakej situacii, a to v mojom detstve ponik stal 600-800! korun, ale musela som ostat "len" pri tom psovi, a i ked to bude zniet zvlastne, na kona som si pockala az do svojich 25 rokov, ked som uz 100% vedela, ze budem sebestacna a na nikom zavisla-a hlavne nikto mi do toho nemohol kecatDrzim palce a pevne nervy

Moc krásne děkujem za všechny odpověde,moc ste mi pomohli a myslím,že máte všichni pravdu.Když já budu samostatná,to bude ješte hoodně let,ale nic s tím už nenadělám...to je situace,člověk chce zůstat mladý a bez starostí a zasa honem honem ať mi je 25 a ať mám penízky na tátošebude to příšerný,čekat taak dlouho,ale budem se snažit na to moc nemyslet:(už jsem rezignovala i u taťky,končím a asi to tak bude lepší.dík za kritiku i povzbudení,ale uznávám že máte pravduje to hloupé ode mně:-///////

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi když já už vůbec nevím co mám dělat...už dávno je mojím snem vlastnit koníka.každej den přicházím na netu,v knížkách na noví věci,myslím,že toho vím už dost,abychom to zvládla.jenže,jak jinak,rodičěspočátku byl veliký problém to,že sice máme velkú zahrádku,ale odkud by bylo seno,sláma,oves a pod.,jelikož bydlíme v měste(i když na okraji města,kde jsou políčka)jo,uznávám,to by bylo těžký.teď sem našla ustájko 2 km od nás,táta už řeknul na moji otázku,jestli koupí jednu báječnou 14-ti letou klisničku ,slovíčko NEVÍM...to bylo po první,co hned neřeknul NE!při obedu to ale taťka rozvinul při mámě a tá ho pár větami přesvědčila o opaku.Řekla že když potřebujeme mléko,nemusíme mýt krávu.myslela tím jako to,že když chci jezdit,nepotřebuju vlastního koně.jo,nosí mně jednou do týdne do odílu,ale proste to není ono,přijdem,odjezdím a jdem domů.ja nepotřebuji dopravný prostředek,ja potřebuji přítele,kamaráda,který bude při mně stát v dobrém i zlém...ale oni to proste nechápou.když řeknu,že si s ním chci vybudovat nejaký vztah,chodit na procházku,jen tak si hrát,jejich odpovědí je,že to přece můžu dělat i se psem.je to pravda,ale myslím,že porovnávat psa a koně se prostě nedá.je to přece úplně jiné chápání a rozmýšlání,přístup ke zvířeti,ale to už je vedlejší.hrozně mě to trápí,mávám deprese a někdy mám pocit,že to už nevydržim.je to tak hrozný pocit,taková bezmocnost,když se dívám na fotky lidí,kterí mají své koníky...přejem jim to vážně moc,ale i tak potichu závidim,protože mě to až sežírá,že voni můžou a já ne.koně mi hrozně chybí a je mi moc líto,že volný čas prostě nevyužiju na to,co mě baví.rodiče mně moc podporují v tenisu,ve škole,ve všetkém,ale né v tem,co je pro mě to nej.vždycky hledají něco zlé na koupě koně...nechápou,naco chci vlastního koně,když 1x do týdne dojíždím !15! km do oddílu,vždyť tam můžu jezdit že?vím,že mnozí nemají ani jen tu jednu hodinu týdenne,měla bych si to vážit,ale doufám,že někdo mě aspoň tady pochopí a ví,o com to tady klábosím:(jo,přiznávám,je mi 15...možná si někdo pomyslí,přaštená rozmazlená holka,která chce koně,neuvědomuje si odpovědnost,starost...je mi to vlastně jedno,mě je už všechno fuk,jen chci,aby jste vědeli,že NIKDY NIKDY a ještě jednou NIKDY bych nešla za chalanma,nebo na disku,kdyby MŮJ KŮŇ nebyl obstaraný...a zatím mě tyto puberťácké sklony nechytají a myslím,že to už ani nepřijde,vůbec mi něco takovího nechybí...promiňte za takovej sloh,ale ja jsem si už vážne musela vylít srdíčko:´´´(((

kája

jó tak to sme na to úplně stejně a cítim s tebou...stará známá "překážka" - rodiče...taky mě štvou-a to tím že mi taky nechtěj dovolit moje vysněný zvíře...až na to že u mě to není ani kůň, ani pes, ani kočka...je to "obyčejnej", mrňavej kanálníček - potkyš...
už se pomalu připravuju na to, že potkyho budu mít až vypadnu z baráku...že někomu nechtěj rodiče dovolit koně - tam je už víc důvodů, žejo...místo, finance, potřeba hodně času a trochu zkušeností...ale potkan?toho koupíš ve zvěráku za 50Kč (já teda myslím na papíráčka), adekvátně velkou klec pořídím do té tisícovky...+ samozřejmě nějaká ta stovka na žrádlo...15ti-letej člověk jako já si na to našetří za pár měsíců...ale prostě NE.můžu přemlouvat roky, prostě NE...co dělat...leda bojovat dál...

Omlouvám se, taky sem si trochu vylilá srdíčko

Ale moc ti držím palce a přeju ať vaše nakonec zlomíš...
A nejseš v tom sama!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ahoj Kájo,naprosto tě chápu,taky bych strašně moc chtěla koníka,ale s tím rozdílem,že skoro celý prázdniny jsme si na něj vydělávala,ale peníze mi dosud nestačí a naši mi ho prostě nedoplatí nj c nadělám musím stále šetřit

ahooj,no jo to máš taky blbý,alespoň máš naděje,že přeci jenom raz ty penízky budeš mít a budeš si koníka moct kupit.já si taky šetřím,ale jde to moc pomalu,na brigádu mně naši samou nepustí,takže...oni prostě nechcou,to je toale už jsem to vzdala,udělala som vše pro to,našla jsem si koně,našla jsem si ustájko a když to nestačí,tak já už víc nenadělám
Moc ti držím palečky,ať se ti sen splní dřív než mě;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc krásne děkujem za všechny odpověde,moc ste mi pomohli a myslím,že máte všichni pravdu.Když já budu samostatná,to bude ješte hoodně let,ale nic s tím už nenadělám...to je situace,člověk chce zůstat mladý a bez starostí a zasa honem honem ať mi je 25 a ať mám penízky na tátošebude to příšerný,čekat taak dlouho,ale budem se snažit na to moc nemyslet:(už jsem rezignovala i u taťky,končím a asi to tak bude lepší.dík za kritiku i povzbudení,ale uznávám že máte pravduje to hloupé ode mně:-///////

jejda, vobec to nie je hlupe, clovek, a hlavne v tvojom veku, ma uplne pravo na sny a predstavy a tuzby, ale zial, praveze pre ten vek naraza na mur v podobe rodicov...tak to uz byva a ty sa vobec nevzdavaj a dalej jazdi a naberaj vedomosti, aby si bola pripravena, ked ten DEN pride a ty budes majitelka konskeho priatela.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jó tak to sme na to úplně stejně a cítim s tebou...stará známá "překážka" - rodiče...taky mě štvou-a to tím že mi taky nechtěj dovolit moje vysněný zvíře...až na to že u mě to není ani kůň, ani pes, ani kočka...je to "obyčejnej", mrňavej kanálníček - potkyš...
už se pomalu připravuju na to, že potkyho budu mít až vypadnu z baráku...že někomu nechtěj rodiče dovolit koně - tam je už víc důvodů, žejo...místo, finance, potřeba hodně času a trochu zkušeností...ale potkan?toho koupíš ve zvěráku za 50Kč (já teda myslím na papíráčka), adekvátně velkou klec pořídím do té tisícovky...+ samozřejmě nějaká ta stovka na žrádlo...15ti-letej člověk jako já si na to našetří za pár měsíců...ale prostě NE.můžu přemlouvat roky, prostě NE...co dělat...leda bojovat dál...

Omlouvám se, taky sem si trochu vylilá srdíčko

Ale moc ti držím palce a přeju ať vaše nakonec zlomíš...
A nejseš v tom sama!

naprosto tě chápu...potkánek a tátošek je teda značný rozdíl,to máš pravdu,ale princip je rovnaký,že jo...mě už tu nadali do rozmazlenejch a asi mají taky pravdu,ja si to přiznám,že jsem krávamalá 15ti letá holka chce veeelikýho koně že...ale v tvém případe si myslim že to o tem vůbec nesvědčí,potkánek je poměrne nenáročný zvířátko a slyšela jsem,že taky moc učenlivý

dík za podporu,já doufám,že leda v tý 25 se mi koník splní,vždyť už jen 10 let:´´´´´´((((
taky ti moc přeju hodně štestí,ať ti tvůj budoucí potkánek dělá radost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jejda, vobec to nie je hlupe, clovek, a hlavne v tvojom veku, ma uplne pravo na sny a predstavy a tuzby, ale zial, praveze pre ten vek naraza na mur v podobe rodicov...tak to uz byva a ty sa vobec nevzdavaj a dalej jazdi a naberaj vedomosti, aby si bola pripravena, ked ten DEN pride a ty budes majitelka konskeho priatela.

ach moc díky,až mi vyskočili slzy,že mě takhle podporujete,moc si toho vážímjasně,jezdit a stýkat se s koňmi nepřestanu,to bych nedokázalaale nebudu se nasilu dožadovat něčeho,co je nemožné a zrejmě mi ten koník teď není souzen:´(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
naprosto tě chápu...potkánek a tátošek je teda značný rozdíl,to máš pravdu,ale princip je rovnaký,že jo...mě už tu nadali do rozmazlenejch a asi mají taky pravdu,ja si to přiznám,že jsem krávamalá 15ti letá holka chce veeelikýho koně že...ale v tvém případe si myslim že to o tem vůbec nesvědčí,potkánek je poměrne nenáročný zvířátko a slyšela jsem,že taky moc učenlivý

dík za podporu,já doufám,že leda v tý 25 se mi koník splní,vždyť už jen 10 let:´´´´´´((((
taky ti moc přeju hodně štestí,ať ti tvůj budoucí potkánek dělá radost

Ahoj Kájo! najednu stranu Tě chápu, že toužíš mít vlastního koně.... Kdo by ho nechtěl? ale na druhou stranu si myslím, že většina z nás, co tu chodíme na moderku, si musela počkat a koupila si svého koně až v dospělosti, až si sami vydělali na to penízky. Já jsem čekala až do svých 30ti let! bylo mi 29 a už jsem z toho byla také zoufalá, že už mám půl života třeba za sebou a pořád nic. Čekání se mi vyplatilo a osud tomu napomohl. Mám teď 2 krásné fríské klisny a hříbátko! V podstatě jsem teď šťastná. Splnila jsem si svůj životní sen! pokud budeš opravdu chtít a vytrváš, tak si ho také splníš! V životě není nic hned, a ani nic zadarmo! M.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi když já už vůbec nevím co mám dělat...už dávno je mojím snem vlastnit koníka.každej den přicházím na netu,v knížkách na noví věci,myslím,že toho vím už dost,abychom to zvládla.jenže,jak jinak,rodičěspočátku byl veliký problém to,že sice máme velkú zahrádku,ale odkud by bylo seno,sláma,oves a pod.,jelikož bydlíme v měste(i když na okraji města,kde jsou políčka)jo,uznávám,to by bylo těžký.teď sem našla ustájko 2 km od nás,táta už řeknul na moji otázku,jestli koupí jednu báječnou 14-ti letou klisničku ,slovíčko NEVÍM...to bylo po první,co hned neřeknul NE!při obedu to ale taťka rozvinul při mámě a tá ho pár větami přesvědčila o opaku.Řekla že když potřebujeme mléko,nemusíme mýt krávu.myslela tím jako to,že když chci jezdit,nepotřebuju vlastního koně.jo,nosí mně jednou do týdne do odílu,ale proste to není ono,přijdem,odjezdím a jdem domů.ja nepotřebuji dopravný prostředek,ja potřebuji přítele,kamaráda,který bude při mně stát v dobrém i zlém...ale oni to proste nechápou.když řeknu,že si s ním chci vybudovat nejaký vztah,chodit na procházku,jen tak si hrát,jejich odpovědí je,že to přece můžu dělat i se psem.je to pravda,ale myslím,že porovnávat psa a koně se prostě nedá.je to přece úplně jiné chápání a rozmýšlání,přístup ke zvířeti,ale to už je vedlejší.hrozně mě to trápí,mávám deprese a někdy mám pocit,že to už nevydržim.je to tak hrozný pocit,taková bezmocnost,když se dívám na fotky lidí,kterí mají své koníky...přejem jim to vážně moc,ale i tak potichu závidim,protože mě to až sežírá,že voni můžou a já ne.koně mi hrozně chybí a je mi moc líto,že volný čas prostě nevyužiju na to,co mě baví.rodiče mně moc podporují v tenisu,ve škole,ve všetkém,ale né v tem,co je pro mě to nej.vždycky hledají něco zlé na koupě koně...nechápou,naco chci vlastního koně,když 1x do týdne dojíždím !15! km do oddílu,vždyť tam můžu jezdit že?vím,že mnozí nemají ani jen tu jednu hodinu týdenne,měla bych si to vážit,ale doufám,že někdo mě aspoň tady pochopí a ví,o com to tady klábosím:(jo,přiznávám,je mi 15...možná si někdo pomyslí,přaštená rozmazlená holka,která chce koně,neuvědomuje si odpovědnost,starost...je mi to vlastně jedno,mě je už všechno fuk,jen chci,aby jste vědeli,že NIKDY NIKDY a ještě jednou NIKDY bych nešla za chalanma,nebo na disku,kdyby MŮJ KŮŇ nebyl obstaraný...a zatím mě tyto puberťácké sklony nechytají a myslím,že to už ani nepřijde,vůbec mi něco takovího nechybí...promiňte za takovej sloh,ale ja jsem si už vážne musela vylít srdíčko:´´´(((

kája

Tak tak, my ti fandíme, ale nedělej si iluze, opravdu to není sranda....
Já jsem tak moc chtěla svého koníčka, že jsem se vybodla na vysokou školu (i když důvodů bylo víc) a teď nemám ani tu školu, ani toho prvního koníčka, protože jsem to podcenila...
Jak já jsem byla vděčná mámě, když mě vozila do JK 25km daleko alespoň jednou za dva týdny, mezi tím jsem tam třikrát jezdila na kole, na autobus by mi kapesné nedalo.... fungovalo to tam hodina až dvě práce a asi čtvrt až půl hodiny ježdění.... stejně jsem pak koukala, jak jezdí všichni ostatní, snažila jsem se získat co nejvíc informací. Pak se mi poštěstilo u soukromníka, který vůbec neměl čas a měla jsem "svojí" kobylku. Tam jsem teprve zjistila, co to doopravdy obnáší, člověk může být teoreticky připravený na všechno a pak dojde na věc, skočíš po hlavě a najednou zjistíš, že jsi nemocná, bereš antibiotika, ale za koněm musíš, ať se ti chce nebo ne. Dovolená s rodičema? Já jsem nemohla, o kobylu by se nikdo jiný nepostaral.... je v tom hodně pro a proti, samozřejmě je toho víc pro a já jsem ráda, že toho svýho mazlika mám, ale opravdu si ho vážím, protože i když na něm ještě nejezdím, tak už mě stál hodně času, energie a peněz....
cheyenne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak, my ti fandíme, ale nedělej si iluze, opravdu to není sranda....
Já jsem tak moc chtěla svého koníčka, že jsem se vybodla na vysokou školu (i když důvodů bylo víc) a teď nemám ani tu školu, ani toho prvního koníčka, protože jsem to podcenila...
Jak já jsem byla vděčná mámě, když mě vozila do JK 25km daleko alespoň jednou za dva týdny, mezi tím jsem tam třikrát jezdila na kole, na autobus by mi kapesné nedalo.... fungovalo to tam hodina až dvě práce a asi čtvrt až půl hodiny ježdění.... stejně jsem pak koukala, jak jezdí všichni ostatní, snažila jsem se získat co nejvíc informací. Pak se mi poštěstilo u soukromníka, který vůbec neměl čas a měla jsem "svojí" kobylku. Tam jsem teprve zjistila, co to doopravdy obnáší, člověk může být teoreticky připravený na všechno a pak dojde na věc, skočíš po hlavě a najednou zjistíš, že jsi nemocná, bereš antibiotika, ale za koněm musíš, ať se ti chce nebo ne. Dovolená s rodičema? Já jsem nemohla, o kobylu by se nikdo jiný nepostaral.... je v tom hodně pro a proti, samozřejmě je toho víc pro a já jsem ráda, že toho svýho mazlika mám, ale opravdu si ho vážím, protože i když na něm ještě nejezdím, tak už mě stál hodně času, energie a peněz....
cheyenne

Ahoj Kájo, nezoufej a vytrvej ;-). V podstatě máš štěstí, že tě vaši vozí alespoň na hodiny ježdění, to mě naši nikdy takhle nepodporovali. Ke koním jsem začala chodit až ve svých sedmnácti a na všecko kolem koní jsem si musela vydělat sama. Teď je mi 19, svého koně nemám a ani zatím mít nechci!! Studuji totiž v Praze vysokou školu a jsem si vědoma toho, že bez obrovské pomoci rodičů bych to finančně prostě nezvládla (už tak jsem jim vděčná, že mě podporují ve studiu-nemalými finančními prostředky), ale hned jak to bude alespoň trochu možné, tak si koníka pořídím, ale nebude to dřív, než budu mít bydlení, práci a jistotu, že uživím koníka i sebe.
Psala jsi, že chdíš jednou týdně jezdit, já bych ti doporučila spíše nějaký klub, nebo soukromníka, který by tě nechal se kolem koní i víc motat-kydat, stlát, dávat seno, mýt a mazat postroje, asistovat při veterinárním ošetření a při úpravě kopyt-toto jsou velice důležité věci, které tě v komerční stáji prostě nenaučí. popřemýšlej o tom... A přeju ti hodně štěstí, věřím, že se nám oběma jednou náš sen splní.
Miranda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Kájo, nezoufej a vytrvej ;-). V podstatě máš štěstí, že tě vaši vozí alespoň na hodiny ježdění, to mě naši nikdy takhle nepodporovali. Ke koním jsem začala chodit až ve svých sedmnácti a na všecko kolem koní jsem si musela vydělat sama. Teď je mi 19, svého koně nemám a ani zatím mít nechci!! Studuji totiž v Praze vysokou školu a jsem si vědoma toho, že bez obrovské pomoci rodičů bych to finančně prostě nezvládla (už tak jsem jim vděčná, že mě podporují ve studiu-nemalými finančními prostředky), ale hned jak to bude alespoň trochu možné, tak si koníka pořídím, ale nebude to dřív, než budu mít bydlení, práci a jistotu, že uživím koníka i sebe.
Psala jsi, že chdíš jednou týdně jezdit, já bych ti doporučila spíše nějaký klub, nebo soukromníka, který by tě nechal se kolem koní i víc motat-kydat, stlát, dávat seno, mýt a mazat postroje, asistovat při veterinárním ošetření a při úpravě kopyt-toto jsou velice důležité věci, které tě v komerční stáji prostě nenaučí. popřemýšlej o tom... A přeju ti hodně štěstí, věřím, že se nám oběma jednou náš sen splní.
Miranda

Ahoj Kájo,já jsem doma už od školky básnila o tom,že bych chtěla mít svého koně.Žadonila jsem a přemlouvala.No později jsem už pochopila,že to prostě nejde.Začala jsem chodit do JK,jednou za týden,kde jsem kolem koní poklidily,vypucovaly a za to nás,malý děcka učili jezdit.Byla jsem štastná aspon za to.Zkus se poohlédnout po nějakém soukromníkovi,třeba budeš mít štšstí a budeš štastná s jeho konma.Mě je dnes 30 a svého prvního koníka jsem si pořídíla teprve před rokem a půl a jsem ráda,že to nebylo dřív.Ted mám opravdu zázemí a pro koně vše co potřebuje.Asi za 2 měsíce budeme kupovat druhého.Prostě když jsi dospělá a můžeš si sama vydělávat,tak jde všechno líp.A s tím potkánkem,někdo prostě nemá zvířata moc v lásce a tak o nějakou havět nestojí.Já jsem měla 2,ale už bych je nechtěla,oní se dožijí jen 2 roky a je to pak hrozně smutný,když přichází jejich konec.Já jsem máma a moje dcera si přála osmáka.Kdyby se mně ty zvířátka nelíbili,tak bych je nepořizovala,protože vím,že dcera by se o ně za chvíli přestala starat,má terpve 6 let.A le koupila jsem rovnou 4,je s nima sranda.Máme ještě plno havěti,o všechno se starám já,ale já už jsem prostě taková,bez zvířat nemůžu být.Ale at už vám rodiče něco dovolí,nebo ne,mějte je rádi
Bělinka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi když já už vůbec nevím co mám dělat...už dávno je mojím snem vlastnit koníka.každej den přicházím na netu,v knížkách na noví věci,myslím,že toho vím už dost,abychom to zvládla.jenže,jak jinak,rodičěspočátku byl veliký problém to,že sice máme velkú zahrádku,ale odkud by bylo seno,sláma,oves a pod.,jelikož bydlíme v měste(i když na okraji města,kde jsou políčka)jo,uznávám,to by bylo těžký.teď sem našla ustájko 2 km od nás,táta už řeknul na moji otázku,jestli koupí jednu báječnou 14-ti letou klisničku ,slovíčko NEVÍM...to bylo po první,co hned neřeknul NE!při obedu to ale taťka rozvinul při mámě a tá ho pár větami přesvědčila o opaku.Řekla že když potřebujeme mléko,nemusíme mýt krávu.myslela tím jako to,že když chci jezdit,nepotřebuju vlastního koně.jo,nosí mně jednou do týdne do odílu,ale proste to není ono,přijdem,odjezdím a jdem domů.ja nepotřebuji dopravný prostředek,ja potřebuji přítele,kamaráda,který bude při mně stát v dobrém i zlém...ale oni to proste nechápou.když řeknu,že si s ním chci vybudovat nejaký vztah,chodit na procházku,jen tak si hrát,jejich odpovědí je,že to přece můžu dělat i se psem.je to pravda,ale myslím,že porovnávat psa a koně se prostě nedá.je to přece úplně jiné chápání a rozmýšlání,přístup ke zvířeti,ale to už je vedlejší.hrozně mě to trápí,mávám deprese a někdy mám pocit,že to už nevydržim.je to tak hrozný pocit,taková bezmocnost,když se dívám na fotky lidí,kterí mají své koníky...přejem jim to vážně moc,ale i tak potichu závidim,protože mě to až sežírá,že voni můžou a já ne.koně mi hrozně chybí a je mi moc líto,že volný čas prostě nevyužiju na to,co mě baví.rodiče mně moc podporují v tenisu,ve škole,ve všetkém,ale né v tem,co je pro mě to nej.vždycky hledají něco zlé na koupě koně...nechápou,naco chci vlastního koně,když 1x do týdne dojíždím !15! km do oddílu,vždyť tam můžu jezdit že?vím,že mnozí nemají ani jen tu jednu hodinu týdenne,měla bych si to vážit,ale doufám,že někdo mě aspoň tady pochopí a ví,o com to tady klábosím:(jo,přiznávám,je mi 15...možná si někdo pomyslí,přaštená rozmazlená holka,která chce koně,neuvědomuje si odpovědnost,starost...je mi to vlastně jedno,mě je už všechno fuk,jen chci,aby jste vědeli,že NIKDY NIKDY a ještě jednou NIKDY bych nešla za chalanma,nebo na disku,kdyby MŮJ KŮŇ nebyl obstaraný...a zatím mě tyto puberťácké sklony nechytají a myslím,že to už ani nepřijde,vůbec mi něco takovího nechybí...promiňte za takovej sloh,ale ja jsem si už vážne musela vylít srdíčko:´´´(((

kája

Kajo pokud jsem to dobre pochopila, tak je ti 15 let ze? Taky jsem touzila mit konika. Sice jsem doma nezadonila, protoze u nas doma pochopeni pro kone nemel nikdo, takze az jsem zacala po brigadach trochu vydelavat cca v 17-18 letech, tak jsem teprve zacala jezdit ke konim. Vlastni koniky byl sen, ale dost vzdaleny a nerealny. Potom jsem ale zacala pracovat a ten penezni skok z brigad to opravdove prace byl celkem znacny. Tim , ze jsem byla zvykla vyzit z mala jsem najednou celkem hodne usetrila. Prvnich par vyplat jsem sice rozhazela za veci , ktere jsem si uz davno chtela koupit ale pak zacala setrit a pomalu sen o svem konikovi zacal byt realny. Az jsem ho jednou uvidela. Byl to on, krasny hrebecek a mlady. Nejsem uplne zkuseny clovek, ale mam kolelm sebe hodne zkusenych, coz me utvrdilo v tom do toho jit. Splnila jsem si svuj sen. Sice jsem jeste zadluzena (nemela jsem nasetrenou celou castku, konik byl hodne drahy - QH) ale jsem stastna. Chodime na prochazky, seznamujem se a asi nekdy na jare nas ceka obsednuti. Doufam, ze vse spolu zvladnem. Jsem si vedoma, ze je to velika zodpovednost, ale zamilovala jsem se na prvni pohled. K 25. narozeninam jsem si s plnila sen.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kajo pokud jsem to dobre pochopila, tak je ti 15 let ze? Taky jsem touzila mit konika. Sice jsem doma nezadonila, protoze u nas doma pochopeni pro kone nemel nikdo, takze az jsem zacala po brigadach trochu vydelavat cca v 17-18 letech, tak jsem teprve zacala jezdit ke konim. Vlastni koniky byl sen, ale dost vzdaleny a nerealny. Potom jsem ale zacala pracovat a ten penezni skok z brigad to opravdove prace byl celkem znacny. Tim , ze jsem byla zvykla vyzit z mala jsem najednou celkem hodne usetrila. Prvnich par vyplat jsem sice rozhazela za veci , ktere jsem si uz davno chtela koupit ale pak zacala setrit a pomalu sen o svem konikovi zacal byt realny. Az jsem ho jednou uvidela. Byl to on, krasny hrebecek a mlady. Nejsem uplne zkuseny clovek, ale mam kolelm sebe hodne zkusenych, coz me utvrdilo v tom do toho jit. Splnila jsem si svuj sen. Sice jsem jeste zadluzena (nemela jsem nasetrenou celou castku, konik byl hodne drahy - QH) ale jsem stastna. Chodime na prochazky, seznamujem se a asi nekdy na jare nas ceka obsednuti. Doufam, ze vse spolu zvladnem. Jsem si vedoma, ze je to velika zodpovednost, ale zamilovala jsem se na prvni pohled. K 25. narozeninam jsem si s plnila sen.

Chápu tebe -měla jsem stejné tužby, ale taky chápu rodiče, je to veliká zodpovědnost a oni nemají zatím jistotu že najednou nepříjdou kluci a puberta a oni budou muset řešit co s koněm, víš?!Počkej a jestli ti to vydrží jistě se dočkáš!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chápu tebe -měla jsem stejné tužby, ale taky chápu rodiče, je to veliká zodpovědnost a oni nemají zatím jistotu že najednou nepříjdou kluci a puberta a oni budou muset řešit co s koněm, víš?!Počkej a jestli ti to vydrží jistě se dočkáš!

Kájo, važ si toho, že aspon můžeš na koně chodit.
Já takovou oporu neměla. Abych se dostala na kurz, šla jsem na brigádu, abych si ho mohla zaplatit. Rodiče mi nikdy na koníky nepřispěli. Až později, když jsem si vydělávala, jsem si koně pořídila a věru jsem jim vděčná za to, že nepolevili a koně mi nekoupili. Nevím, z čeho bychom ho táhli. Nauč se pořádně jezdit a pár let setrvej. Až si začneš vydělávat, budeš si toho víc vážit, budeš hrdá na to, že ti nikdo na koně nepřispívá a uživíš si ho sama.
Jak by ti bylo, kdyby náhodou koník onemocněl a tys neměla peníze třeba na operaci a rodiče ti je odmítli dát?Jak bys jim vysvětlila, že potřebuješ 30 tisíc na operaci koliky?
Věř mi, do takové situace jsem se taky dostali. Rozestavěný barák, malé dítě a nebylo nám do smíchu, když nám vet řekl, at se rychle rozhodneme.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kájo, važ si toho, že aspon můžeš na koně chodit.
Já takovou oporu neměla. Abych se dostala na kurz, šla jsem na brigádu, abych si ho mohla zaplatit. Rodiče mi nikdy na koníky nepřispěli. Až později, když jsem si vydělávala, jsem si koně pořídila a věru jsem jim vděčná za to, že nepolevili a koně mi nekoupili. Nevím, z čeho bychom ho táhli. Nauč se pořádně jezdit a pár let setrvej. Až si začneš vydělávat, budeš si toho víc vážit, budeš hrdá na to, že ti nikdo na koně nepřispívá a uživíš si ho sama.
Jak by ti bylo, kdyby náhodou koník onemocněl a tys neměla peníze třeba na operaci a rodiče ti je odmítli dát?Jak bys jim vysvětlila, že potřebuješ 30 tisíc na operaci koliky?
Věř mi, do takové situace jsem se taky dostali. Rozestavěný barák, malé dítě a nebylo nám do smíchu, když nám vet řekl, at se rychle rozhodneme.

Pokud chceš mít kontakt s koníkem, jako takový-starat se o něj a ne pouze jezdit, najdi si někoho, kdo nemá na koníka tolik času a vypomáhej mu. Nemusíš tak mít důvod hned kupovat vlastního koně. Vím, že vlastní koník je něco jiného, ale toto je myslím také řešení, ne? Obejdi pár stájí a uvidíš, že se něco najde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi když já už vůbec nevím co mám dělat...už dávno je mojím snem vlastnit koníka.každej den přicházím na netu,v knížkách na noví věci,myslím,že toho vím už dost,abychom to zvládla.jenže,jak jinak,rodičěspočátku byl veliký problém to,že sice máme velkú zahrádku,ale odkud by bylo seno,sláma,oves a pod.,jelikož bydlíme v měste(i když na okraji města,kde jsou políčka)jo,uznávám,to by bylo těžký.teď sem našla ustájko 2 km od nás,táta už řeknul na moji otázku,jestli koupí jednu báječnou 14-ti letou klisničku ,slovíčko NEVÍM...to bylo po první,co hned neřeknul NE!při obedu to ale taťka rozvinul při mámě a tá ho pár větami přesvědčila o opaku.Řekla že když potřebujeme mléko,nemusíme mýt krávu.myslela tím jako to,že když chci jezdit,nepotřebuju vlastního koně.jo,nosí mně jednou do týdne do odílu,ale proste to není ono,přijdem,odjezdím a jdem domů.ja nepotřebuji dopravný prostředek,ja potřebuji přítele,kamaráda,který bude při mně stát v dobrém i zlém...ale oni to proste nechápou.když řeknu,že si s ním chci vybudovat nejaký vztah,chodit na procházku,jen tak si hrát,jejich odpovědí je,že to přece můžu dělat i se psem.je to pravda,ale myslím,že porovnávat psa a koně se prostě nedá.je to přece úplně jiné chápání a rozmýšlání,přístup ke zvířeti,ale to už je vedlejší.hrozně mě to trápí,mávám deprese a někdy mám pocit,že to už nevydržim.je to tak hrozný pocit,taková bezmocnost,když se dívám na fotky lidí,kterí mají své koníky...přejem jim to vážně moc,ale i tak potichu závidim,protože mě to až sežírá,že voni můžou a já ne.koně mi hrozně chybí a je mi moc líto,že volný čas prostě nevyužiju na to,co mě baví.rodiče mně moc podporují v tenisu,ve škole,ve všetkém,ale né v tem,co je pro mě to nej.vždycky hledají něco zlé na koupě koně...nechápou,naco chci vlastního koně,když 1x do týdne dojíždím !15! km do oddílu,vždyť tam můžu jezdit že?vím,že mnozí nemají ani jen tu jednu hodinu týdenne,měla bych si to vážit,ale doufám,že někdo mě aspoň tady pochopí a ví,o com to tady klábosím:(jo,přiznávám,je mi 15...možná si někdo pomyslí,přaštená rozmazlená holka,která chce koně,neuvědomuje si odpovědnost,starost...je mi to vlastně jedno,mě je už všechno fuk,jen chci,aby jste vědeli,že NIKDY NIKDY a ještě jednou NIKDY bych nešla za chalanma,nebo na disku,kdyby MŮJ KŮŇ nebyl obstaraný...a zatím mě tyto puberťácké sklony nechytají a myslím,že to už ani nepřijde,vůbec mi něco takovího nechybí...promiňte za takovej sloh,ale ja jsem si už vážne musela vylít srdíčko:´´´(((

kája

Taky ajko skoro každý trošku chci svého koníka, ale na druhé straně vím, že je to moc nákladné jak finančně, tak časově tak i kdyby mi ho někd nabídl zadarmo, tak bych hodně rozvažovala, ale spíš bych řekla ne, pokud by to nebyl můj miláček, pak bych dělala asi skoro cokoliv - jako lidi na ježdění apod., ale to není stálý ani jistý příjem a nemůžeš se na něj a na jeho výši spolehnout... no a taky hodně chápu ty rodiče ta zodpovědnost a tak... Aktuálně jezdím u soukromníka, kde je mi dána velká zodpovědnost, učím přes6 lidí jezdit - převážně děti, přiježďuji starší kobylku aby holkám nedělala problémy a obsedm mladého koníka, který skoro nic neumí. A není to jen o ježdění, ale hodně i uklízím, často krmím, hodně se bavíme o chovu i o tréniku a problematice koní s majitelem, bohužel žádného trenéra nemám, občas říjde moje ségra a k jízdě mi něco řekne, ale to není ono, před koupí prvního koně bych se chtěla solidně naučit jezdit, aby to mělo smysl, aktuálně jsem nasbírala nějaké zkušenosti a to velmi cenné... (chov, vozatajství, obsedání, cviky, rovnováha, skoky, zodpovědnost, krmení, napájení, plavení, kolika, nateklé spěnky, strouhání kobyp, veterinární kontrola atd.) a jsem za to ráda, moji rodiče mě nikdy v koních nepodporovali, dost dlouho jsem jezdila po tajnu a nikdy mi nepřispívali, jednu dobu pár kačkami, ale nebyli z toho zrovna odvázaní a já tam kvůli to ho zkončila, ale vše co jsem potřebovala a chtěla jsem si musela koupit, krom pár věcí na vánoce, ale nic jiného jsem od táty nedostala (jen helmu... a to prootože už s náma nebydlí) a helmu jsem dostala až po cca 1 pravidelného ježdění, prý nám v té stáji půjčovali, ale helmu jsem na hlavu nedostala jedinkrát a po pár týdnech jsem si donesla tu na kolo.... Ale jinak mi jezdecké hodiny nikdy neplatili a už vůbec né v nějakém oddíle, tam jsme platili měsíčně to coo ostatní za jednu hodinu a pracovali jsme tam celý den a pak občas dvakrát max. třikrát do měsíce (průměrně) jsme si sedli na koně a jezdili krokem, párkrát klusem.... A poprvé jsem skákala tam, kde jezdím do dneška....

No nevím odkud jsi, ale pokud by jsi byla z Brna tak bych ti mohla nabídnout stejné zkušenosti a zodpovědnost, kterým jsem se naučila já... (Kassiopeass@centrum.cz)

Kassiopeass (Katka Šťastná)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi když já už vůbec nevím co mám dělat...už dávno je mojím snem vlastnit koníka.každej den přicházím na netu,v knížkách na noví věci,myslím,že toho vím už dost,abychom to zvládla.jenže,jak jinak,rodičěspočátku byl veliký problém to,že sice máme velkú zahrádku,ale odkud by bylo seno,sláma,oves a pod.,jelikož bydlíme v měste(i když na okraji města,kde jsou políčka)jo,uznávám,to by bylo těžký.teď sem našla ustájko 2 km od nás,táta už řeknul na moji otázku,jestli koupí jednu báječnou 14-ti letou klisničku ,slovíčko NEVÍM...to bylo po první,co hned neřeknul NE!při obedu to ale taťka rozvinul při mámě a tá ho pár větami přesvědčila o opaku.Řekla že když potřebujeme mléko,nemusíme mýt krávu.myslela tím jako to,že když chci jezdit,nepotřebuju vlastního koně.jo,nosí mně jednou do týdne do odílu,ale proste to není ono,přijdem,odjezdím a jdem domů.ja nepotřebuji dopravný prostředek,ja potřebuji přítele,kamaráda,který bude při mně stát v dobrém i zlém...ale oni to proste nechápou.když řeknu,že si s ním chci vybudovat nejaký vztah,chodit na procházku,jen tak si hrát,jejich odpovědí je,že to přece můžu dělat i se psem.je to pravda,ale myslím,že porovnávat psa a koně se prostě nedá.je to přece úplně jiné chápání a rozmýšlání,přístup ke zvířeti,ale to už je vedlejší.hrozně mě to trápí,mávám deprese a někdy mám pocit,že to už nevydržim.je to tak hrozný pocit,taková bezmocnost,když se dívám na fotky lidí,kterí mají své koníky...přejem jim to vážně moc,ale i tak potichu závidim,protože mě to až sežírá,že voni můžou a já ne.koně mi hrozně chybí a je mi moc líto,že volný čas prostě nevyužiju na to,co mě baví.rodiče mně moc podporují v tenisu,ve škole,ve všetkém,ale né v tem,co je pro mě to nej.vždycky hledají něco zlé na koupě koně...nechápou,naco chci vlastního koně,když 1x do týdne dojíždím !15! km do oddílu,vždyť tam můžu jezdit že?vím,že mnozí nemají ani jen tu jednu hodinu týdenne,měla bych si to vážit,ale doufám,že někdo mě aspoň tady pochopí a ví,o com to tady klábosím:(jo,přiznávám,je mi 15...možná si někdo pomyslí,přaštená rozmazlená holka,která chce koně,neuvědomuje si odpovědnost,starost...je mi to vlastně jedno,mě je už všechno fuk,jen chci,aby jste vědeli,že NIKDY NIKDY a ještě jednou NIKDY bych nešla za chalanma,nebo na disku,kdyby MŮJ KŮŇ nebyl obstaraný...a zatím mě tyto puberťácké sklony nechytají a myslím,že to už ani nepřijde,vůbec mi něco takovího nechybí...promiňte za takovej sloh,ale ja jsem si už vážne musela vylít srdíčko:´´´(((

kája

Kájo, mí rodiče udělali to, co tví udělat nechtějí - koupili mi koně v mých 16ti letech. U koní jsem v té době byla 4 nebo 5 let a taky jsem si říkala, že už umím dost... nebyla to pravda a na své první kobyle jsem se dost podepsala. Nedělej si iluze o vztahu s koněm, nikdy tě nebude mít rád tak, jako pes. Dost lidí tohle zklame, ale je to tak. Vztah ke koni a s koněm je jiný a čím víc let, námahy, úsilí a potu za ním stojí, tím líp. Věř mi, že teď by sis toho nedovedla vážit. Ani já jsem nedovedla, i když to říkám a přiznávám i sama sobě až teď, po letech. Jestli chceš radu, můžu ti říct jen toto: Tví rodiče nemají žádnou povinnost ti koně kupovat, a to ani v případě, že by vám to finančně nedělalo nejmenší problém. Pokud ho opravdu chceš, přesvědč je o tom. Ne slovy, ale svým chováním. Chápu, že ti nestačí jen jednou týdně přijít a odjezdit si. Najdi jinou stáj, kam budeš moci docházet častěji a kde s koňmi budeš mnohem víc v kontaktu (a to včetně jejich biologického odpadu, to k tomu holt patří:), k tomu ber hodiny jízdy. Pokud to vydržíš rok, dva, tři.. a projevíš nadšení a vytrvalost, jistě i tví rodiče svůj přístup přehodnotí. Nemusíš mít hned svého koně k tomu, abys k němu mohla mít vztah. I ve tvém okolí jsou jistě koně, na které někdo nemá tolik času, kolik by si představoval, a tvou pomoc uvítá. Nevím, jestli je to to, cos chtěla slyšet, ale rozhodně je to to, co jsem ti chtěla říct. Držím palce. Svapu