Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.50
Je to jen tak k zamyšlení, protože myslím,že většina z nás jsme obyčejní smrtelníci, kteří si musí vybírat, jestli budou mít v životě to nebo ono. Takže bych chtěla slyšet vaše názroy na to, čeho jste se kvůli tomu, abyste mohli (y) mít koně, museli vzdát. Já například musím oželet cestování, které jsem milovala, ale teď se od svého zvěřince nemůžu hnout. A někdy bych si dala aspoň prodloužený víkend někde u moře nebo v horách ...
.
Nebo to máte někdo naopak - že jste se koní museli zříct kvůli něčemu jinému, s čím nešli dohromady (např. kariéra, děti, jiný sport, zkrátka něco, kvůli čemu jste nestíhali obě tyto činnosti)?
Hanka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.94.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Je to jen tak k zamyšlení, protože myslím,že většina z nás jsme obyčejní smrtelníci, kteří si musí vybírat, jestli budou mít v životě to nebo ono. Takže bych chtěla slyšet vaše názroy na to, čeho jste se kvůli tomu, abyste mohli (y) mít koně, museli vzdát. Já například musím oželet cestování, které jsem milovala, ale teď se od svého zvěřince nemůžu hnout. A někdy bych si dala aspoň prodloužený víkend někde u moře nebo v horách ...
.
Nebo to máte někdo naopak - že jste se koní museli zříct kvůli něčemu jinému, s čím nešli dohromady (např. kariéra, děti, jiný sport, zkrátka něco, kvůli čemu jste nestíhali obě tyto činnosti)?
Hanka
No k tomuto tématu se hodí takové pořekadlo kterým často vysvětluji v legraci můj koňovztah...Měla jsem kamarády, peníze a čas..teď mám koně! A musím říct že to i celkem sedí, na kamarády mám času měně,ale o to jsem zas získala nové ve stáji, peněz je stale pomálu a většina náleží koni a času pořád málo když se nevěnuji přímo jemu sháním krmení nebo jiné věci. Ale vybrala jsem si a je to můj parták, spoléhá na mě a oplácí mi to láskou, nemluvě o tom že se vyrovná deseti chlapům
to berte s humorem!!!!
Holt mám závazky....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.22.64
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No k tomuto tématu se hodí takové pořekadlo kterým často vysvětluji v legraci můj koňovztah...Měla jsem kamarády, peníze a čas..teď mám koně! A musím říct že to i celkem sedí, na kamarády mám času měně,ale o to jsem zas získala nové ve stáji, peněz je stale pomálu a většina náleží koni a času pořád málo když se nevěnuji přímo jemu sháním krmení nebo jiné věci. Ale vybrala jsem si a je to můj parták, spoléhá na mě a oplácí mi to láskou, nemluvě o tom že se vyrovná deseti chlapům
to berte s humorem!!!!
Holt mám závazky....
Ničeho jsem se nějak vzdávat nemusela,koní mám doma 8 i s poníkem a spousta havěti,je pravda,že se na dovču nedostanu,ale kamarádi jsou a chodí za mnou,přítel má taky koně a snaží se mi pomáhat.Někdy jsem unavená,ale neměnila bych.Vdávat se a mít děti nechci,tak mi to takhle vyhovuje.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Je to jen tak k zamyšlení, protože myslím,že většina z nás jsme obyčejní smrtelníci, kteří si musí vybírat, jestli budou mít v životě to nebo ono. Takže bych chtěla slyšet vaše názroy na to, čeho jste se kvůli tomu, abyste mohli (y) mít koně, museli vzdát. Já například musím oželet cestování, které jsem milovala, ale teď se od svého zvěřince nemůžu hnout. A někdy bych si dala aspoň prodloužený víkend někde u moře nebo v horách ...
.
Nebo to máte někdo naopak - že jste se koní museli zříct kvůli něčemu jinému, s čím nešli dohromady (např. kariéra, děti, jiný sport, zkrátka něco, kvůli čemu jste nestíhali obě tyto činnosti)?
Hanka
No vzdát, v podstatě mám praci, koňa, přátele vidím sporadicky, ale nevadí mi to.
Bydlím s našima a je mi tak dobře. Přítele nemám a kdo ví jestli se nějaký namane, ale tenhle život mi vyhovuje, než jsem si kobču koupila užila jsem si až dost, takže teď nemusím ničeho litovat. Je mi fajn, sice společenský život pokulhává, partnerský není žádný (s chlapem), ale jsem šťastná a to je myslím to podstatné.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No vzdát, v podstatě mám praci, koňa, přátele vidím sporadicky, ale nevadí mi to.
Bydlím s našima a je mi tak dobře. Přítele nemám a kdo ví jestli se nějaký namane, ale tenhle život mi vyhovuje, než jsem si kobču koupila užila jsem si až dost, takže teď nemusím ničeho litovat. Je mi fajn, sice společenský život pokulhává, partnerský není žádný (s chlapem), ale jsem šťastná a to je myslím to podstatné.
Mám dvě malé děti, 2a 5 let, které mě téměř nenechají vydechnout. Musela jsem se vzdát hodně snů, co se týče vyšších cílů u koní. Jsem ráda, že koně zvládnu odjezdit, postarat se, trénuju dcerku na poníkovi.. Chtěla jsem si koupit vysněné plemeno, asi to budu muset odložit na neurčito.Takže toto je třeba jiné téma, tedˇ mám na chvíli zase utrum od toho svého. Abych zvládla koně a děti, vzdala jsem se oblíbeného aranžování květin, budování zahrady atd., ale nelituji, vše nejde dělat najednou a jednu věc chci dělat pořádně. Snad jednou se i do těch kytek vrhnu naplno. Někdy si říkám, jak manžel může zvládat třeba ještě nohejbal, koně, myslivce. Někdy bych si to s ním vyměnila.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.51.161
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Je to jen tak k zamyšlení, protože myslím,že většina z nás jsme obyčejní smrtelníci, kteří si musí vybírat, jestli budou mít v životě to nebo ono. Takže bych chtěla slyšet vaše názroy na to, čeho jste se kvůli tomu, abyste mohli (y) mít koně, museli vzdát. Já například musím oželet cestování, které jsem milovala, ale teď se od svého zvěřince nemůžu hnout. A někdy bych si dala aspoň prodloužený víkend někde u moře nebo v horách ...
.
Nebo to máte někdo naopak - že jste se koní museli zříct kvůli něčemu jinému, s čím nešli dohromady (např. kariéra, děti, jiný sport, zkrátka něco, kvůli čemu jste nestíhali obě tyto činnosti)?
Hanka
Já jsem se vzdal cestování a kamarádů...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.153.162
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem se vzdal cestování a kamarádů...
jj, když jsem měla ustájené koně u známých nedaleko školy, tak jsem měla koně, přítele, kamarády i jeden den v týdnu na oddech, Bylo to super, nic mi nechybělo, na peníze nejsem, takže všechno šlo na ustájení. Teď mám koníky zpět doma, nemám peníze, nemám kamarády, nemám volný den v týdnu, s přítelem to po roce taky už není tak růžový a já husa si do toho pořídila třetího uřehtanýho. Občas mi to přerůstá přes hlavu, ale nějak nemám žaludek na to dát to pryč, nebyla bych to já. Koně dělám už deset let a vždycky se to nějak zvládlo. Teď jsem musela skoro půl roku ležet, protože jsem blbě spadla a zlomila si páteř, vypadalo to, že nuníšci budou muset jít, ale naštěstí se našel človíček, kterej mě v tom nenechal a měla jsem podporu další hrstky lidí. A to je to nejdůležitější. Začínáme od začátku, ale jde to. Taky by mě v životě nenapadlo, že bych hajtry nechala třeba dva dny samotný. Prdy, když máte po ruce někoho spolehlivýho, kdo aspoň vyhází, nakrmí, olonžuje, případně odjezdí, pustí do výběhu, tak to je k nezaplacení a vy si můžete jet klidně na týden na dovču. Koňule odpočinek taky uvítaj
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.254.1
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ničeho jsem se nějak vzdávat nemusela,koní mám doma 8 i s poníkem a spousta havěti,je pravda,že se na dovču nedostanu,ale kamarádi jsou a chodí za mnou,přítel má taky koně a snaží se mi pomáhat.Někdy jsem unavená,ale neměnila bych.Vdávat se a mít děti nechci,tak mi to takhle vyhovuje.
vdávat se a mít děti nechci - zlatý slova :-) mě je 31, nechci ani svatbu ani děti, byť jsme spolu s přítelem už 10 let a teď kupujem domeček pro nás a tu naši havěť, abysme je mohli mít konečně přímo v baráku. On to občas zkouší, ale já prostě tyhle normální ženský potřeby nemám. Já jsem se přímo vzdát pro koně ničeho nemusela, protože moc zájmů kromě koní nemám a k cestování jsem nikdy pořádně nepřičichla. Snad jen člověk musí ať se mu chce nebo ne, ať je ráno tma nebo světlo, prší nebo chumelí jít k těm smraďoškám a postarat se, ale dělám to denně už 6 let, tak mě to asi hned tak nepustí, akorát za nimi musím do maštale kus od baráku. jediné, čeho se člověk, který se sám stará o své koně je, kromě ponízků, vlastní pohodlí :-)
H.