Otázka pro ženy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jasně že jsou. Já jednoho takového mám. Nikdy mu nevadilo mi pomoci a pomáhá stále. Tak nějak si pomáháme vzájemně. Hledej a určitě takového najdeš. Pokud ovšem nebudeš chtít, aby dělal všechno on. To by pak asi nefungovalo. Jak píši, ta pomoc musí být vzájemná.

Manžela jsem ke koním přivedla sama. Měli doma statek, ale chyběl koník.Pořídil se první, pak druhý, přišly děti a přibyl poník pro ně. Manžel pomáhá jak může. Dělá humpolácké práce- navozit seno, slámu, já čistím koně, kydám a starám se o děti. Jezdíme oba. Taková idylka, co.

Chodí k nám na koně takový šikovný kluk. U koní pracuje a je svobodný!
Takže takoví existují a jsou volní. Dej si inzerát, nebo jezdi na Huberty, koňské akce, učitě toho pravého najdeš.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Manžela jsem ke koním přivedla sama. Měli doma statek, ale chyběl koník.Pořídil se první, pak druhý, přišly děti a přibyl poník pro ně. Manžel pomáhá jak může. Dělá humpolácké práce- navozit seno, slámu, já čistím koně, kydám a starám se o děti. Jezdíme oba. Taková idylka, co.

Chodí k nám na koně takový šikovný kluk. U koní pracuje a je svobodný!
Takže takoví existují a jsou volní. Dej si inzerát, nebo jezdi na Huberty, koňské akce, učitě toho pravého najdeš.

Nechci toho mého chlapáka nějak moc přechvalovat ale chlapa jako je on jsem takového dalšího nepotkala. Nabídl se sám, že postaví dřevostáj...bojí se koní ale doufám jednou, že je bude milovat tak jako já. Stále něco vymýšlí kolem baráku, chvíli neposedí a já občas čučím jako puk. Tak jako on občas chodí semnou ke koním tak já zase jedu s ním na hokej (kterej mám celkem i ráda) nebo na fotbal (u kterého bych si nejraději četla nějakou knihu). Potkala jsem ho naprosto náhodou a osud nás dal dohromady. Takže neboj, najde se človíček který bude ten pravý ale chce to znát tři věci: důvěra, kompromis a trpělivost s mužským pokolením...přeji Ti hodně štěstí Tajemna.Danny

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Jo jo, existují takoví chlapi, ale vzhledem k tomu, že máme statek a můžj chlap stále něco kutí, tak běžně se o koně starám já, on pomáhá s těžšími pracemi - když jsem hodně unavená navozí vodu, zatlouká kůly a tak. Ne že by nechtěl pomoc, ale dělá jinou práci, kterou já dělat nechci. Pomůže, když potřebuju, pro mě ideál - miluju chlapa, se kterým sem schopná se dohodnout na kompromisech

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Můj partner se koní bojí, takže po něm nevyžaduju žádnou pomoc. Ale když se odstanu do finanční krize, nebo příjdou nečekané výdaje, což se může stát kdykoliv, tak mi vždycky pomohl. Jinak doma je perfektní, domácí práce mu nejsou cizí. Nemohla jsem si vybrat líp.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Mně manžel na koně vydělává, starat se musím sama. On taky jezdí, ale ani na to nemá příliš času, když je něco nutného, tak pomůže (rekonstrukce stájí, úprava kopyt ...), ale běžná každodenní dřina je na mně, pravda je, že on nosí domů ten základní balík, ze kterého my lidi i zvířata žijeme, takže koukám neremcat.
Jinak mi chodí ke koním pomocníci, i svobodní kluci , nevím tedy kolik let je zadavatelce, tohle jsou kluci od 25 do 32 let, středně nadšení koňáci, ale myslím, že kdyby našli "tu pravou", tak by koním propadli úplně.
Takže taky věřím, že takoví ještě existují.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechci toho mého chlapáka nějak moc přechvalovat ale chlapa jako je on jsem takového dalšího nepotkala. Nabídl se sám, že postaví dřevostáj...bojí se koní ale doufám jednou, že je bude milovat tak jako já. Stále něco vymýšlí kolem baráku, chvíli neposedí a já občas čučím jako puk. Tak jako on občas chodí semnou ke koním tak já zase jedu s ním na hokej (kterej mám celkem i ráda) nebo na fotbal (u kterého bych si nejraději četla nějakou knihu). Potkala jsem ho naprosto náhodou a osud nás dal dohromady. Takže neboj, najde se človíček který bude ten pravý ale chce to znát tři věci: důvěra, kompromis a trpělivost s mužským pokolením...přeji Ti hodně štěstí Tajemna.Danny

No to samozřejmně že nechci aby dělal všechno sám, je mi jasné že musí být mezi tím nějaký kompromis, ale zatím jsem to měla vždycky tak, že jsem si to nakonec musela udělat stejně sama. Když jsem hezky poprosila, šel, ale s tolika řečma že jsem se na to vždycky vykašlala a udělala si to sama. Už se to fakt nedalo někdy poslouchat, jak byl ten člověk už sprostý a to šlo někdy třeba jen o to aby mi podržel nohy od koně abych vystrouhala. Když jsem zas pak neříkala nic a šla si to udělat sama, příšel po dvou hodinách a byl naštvaný že jsem mu nic neřekla, přitom věděl a viděl že to dělat jdu, jak jsem pro něj zašla ke gauči aby mi šel pomoct, byl oheň na střeše. Já už jsem pak nevěděla co mám dělat, ale ani tak mi to nevadilo, já jsem to brala jako normální, my si všechno v rodině děláme samy ženské, teda většinu věcí co zvládneme, protože by jsme se jinak nedočkaly. Ale i když už jej člověk nechal, tak se mu stejně nelíbilo a odešel na byt, což mu určitě vyhovuje, ale nevím proč se teda tak chvástal jak není zvyklý pracovat a že vyrůstal na vesnici, takže ví o co go.Zpočátku to šlo, ale pak jak zjistil kolik je kolem toho práce, tak samozřejmně od toho utek. On prostě jenom poležet, poslechnout si muzičku, podívat na televizi, pohrabat v autě a abych mu nachystala něco k jídlu. Když jsem mu vysvětlovala že auto počká, ale zvířata né, protože to je žívý tvor, řekl že jeho auto je taky dost živé a vykašlal se na to. Spojoval si drátky k žárovičkám v interiéru a já jsem tahala pytle s ovsem a balíky přes dvůr, čekala jsem jestli příjde když uvidí že se s tím tak tahám, protože měl na mně pěkný výhled, ale zlatý voči. Chci jenom aby když už to sama fakt nedokážu, byl ten člověk té dobroty a trochu mi pomohl. Ale už mi to připadá jako přehnaný nárok.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Mám to samí co ty,byl v praci a to snad stačí, je hrozně unavený,ja mám totiž hrozně snadou praci v kanclu a on maká rukama,ale já k tomu jdu ještě po koníčkách na brigádu, takže věřím že se namakám za celej den víc než on,ale hadat se s ním samozřejmě nebudu...Jo už jsem se naučila postarat se sama o svý věci a nespoléhat na druhý...Na jednu stranu to zvířátko mě samo od sebe neopustí nebo nepodvede...na rozdíl od přítele.Naopak mi vždycky moc pomůže když je mi těžko...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to samí co ty,byl v praci a to snad stačí, je hrozně unavený,ja mám totiž hrozně snadou praci v kanclu a on maká rukama,ale já k tomu jdu ještě po koníčkách na brigádu, takže věřím že se namakám za celej den víc než on,ale hadat se s ním samozřejmě nebudu...Jo už jsem se naučila postarat se sama o svý věci a nespoléhat na druhý...Na jednu stranu to zvířátko mě samo od sebe neopustí nebo nepodvede...na rozdíl od přítele.Naopak mi vždycky moc pomůže když je mi těžko...

Táák, táák. Když ten koník vidí že je mi zle, tak mi tak psychicky pomůže, že se mi chce z toho až brečet a to nemusí ani mluvit. Můj bývalý přítel mi spíš ještě podrazil nohy a když jsem se cítila špatně, tak jsem se pak cítila ještě hůř, když jsem hledala oporu u něj. Bolelo to ještě víc, protože se člověk cítil na to hodně sám. Když mně viděl brečet, dostala jsem ještě vyhubováno a přihodil si ještě navrch nějakou hezkou nelichotivou větu, tomu se říká morální podpora fakt. Nejhorší že potom si člověk myslí, že jsou takoví všichni, než jsem se trochu otřepala a všimla si že to není až tak pravda trvalo dost dlouho.Ale co no, jsou i horší případy. Zmlátit mně nezmlátil, spíš mně jen psychicky vydíral a čekal co to se mnou udělá. Když jsem chtěla odejít, bylo zle, protože byl rozjetej v ponížování mé osoby a po mém odchodu už by to dělat nemohl. Když už jsem se začala bránit aby mně pustil, byla jsem na druhý den ta nejhorší, protože jsem ho asi nějak přitom praštila. Ale nakonec jsem vždycky přišla zas já a omluvila jsem se protože z jeho strany bych se toho nikdy nedočkala a vztah jsem chtěla udržet. Slyšela jsem že u jeho předchozí partnerky to bylo úplně to samé. No holt nemáme to někdy lehké! Já už chci nějakého prince!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Táák, táák. Když ten koník vidí že je mi zle, tak mi tak psychicky pomůže, že se mi chce z toho až brečet a to nemusí ani mluvit. Můj bývalý přítel mi spíš ještě podrazil nohy a když jsem se cítila špatně, tak jsem se pak cítila ještě hůř, když jsem hledala oporu u něj. Bolelo to ještě víc, protože se člověk cítil na to hodně sám. Když mně viděl brečet, dostala jsem ještě vyhubováno a přihodil si ještě navrch nějakou hezkou nelichotivou větu, tomu se říká morální podpora fakt. Nejhorší že potom si člověk myslí, že jsou takoví všichni, než jsem se trochu otřepala a všimla si že to není až tak pravda trvalo dost dlouho.Ale co no, jsou i horší případy. Zmlátit mně nezmlátil, spíš mně jen psychicky vydíral a čekal co to se mnou udělá. Když jsem chtěla odejít, bylo zle, protože byl rozjetej v ponížování mé osoby a po mém odchodu už by to dělat nemohl. Když už jsem se začala bránit aby mně pustil, byla jsem na druhý den ta nejhorší, protože jsem ho asi nějak přitom praštila. Ale nakonec jsem vždycky přišla zas já a omluvila jsem se protože z jeho strany bych se toho nikdy nedočkala a vztah jsem chtěla udržet. Slyšela jsem že u jeho předchozí partnerky to bylo úplně to samé. No holt nemáme to někdy lehké! Já už chci nějakého prince!

Muj predchozi sice do koni delal taky,ale nebyli jsme casem schopni se dohodnout co a jak....krom prace,litani s vyukou jezdcu a pracovani s vlastnim konem na sport,pak jeste vecer utahana prijit a tahat cihly na baraku,nebo vyvarovat a uklizet,to uz bylo trochu moc....kdyz jsem stejne musela tahat tezke veci i s nim,ale pak pomoci v domacnosti...a nedej boze,kdyz jsem chtela odjet na zavody,i kdyz se odjelo tak se to neobeslo bez kecu...
Ted mam partnera,ktery mi pomuze at tak ci onak,domaci prace mu taky neni cizi a kdyz vidi ze jsem unavena,tak me spis posle do postele a postara se...naopak kdyz muzu ja a vim ze potrebuje pomoci i s tezkou praci,tak mu rada pomuzu....i kdyz oba mame obcas prupovidky...ale bez nich by to asi ani neslo....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Táák, táák. Když ten koník vidí že je mi zle, tak mi tak psychicky pomůže, že se mi chce z toho až brečet a to nemusí ani mluvit. Můj bývalý přítel mi spíš ještě podrazil nohy a když jsem se cítila špatně, tak jsem se pak cítila ještě hůř, když jsem hledala oporu u něj. Bolelo to ještě víc, protože se člověk cítil na to hodně sám. Když mně viděl brečet, dostala jsem ještě vyhubováno a přihodil si ještě navrch nějakou hezkou nelichotivou větu, tomu se říká morální podpora fakt. Nejhorší že potom si člověk myslí, že jsou takoví všichni, než jsem se trochu otřepala a všimla si že to není až tak pravda trvalo dost dlouho.Ale co no, jsou i horší případy. Zmlátit mně nezmlátil, spíš mně jen psychicky vydíral a čekal co to se mnou udělá. Když jsem chtěla odejít, bylo zle, protože byl rozjetej v ponížování mé osoby a po mém odchodu už by to dělat nemohl. Když už jsem se začala bránit aby mně pustil, byla jsem na druhý den ta nejhorší, protože jsem ho asi nějak přitom praštila. Ale nakonec jsem vždycky přišla zas já a omluvila jsem se protože z jeho strany bych se toho nikdy nedočkala a vztah jsem chtěla udržet. Slyšela jsem že u jeho předchozí partnerky to bylo úplně to samé. No holt nemáme to někdy lehké! Já už chci nějakého prince!

Odkud jsi? Kamarádka zná jednoho chlapa/ asi 36 let/, co shání nějakou princeznu.
Je od Klatov.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odkud jsi? Kamarádka zná jednoho chlapa/ asi 36 let/, co shání nějakou princeznu.
Je od Klatov.

ahoj, já a můj miláček- nejdřív po rozchodu s předešlým přítelem (kvůli tomuto ) jsem svého prvného koně musela prodat, nebylo bylení, ustájení, práce, nic, on se na mě to měsíci v............, po půl roce přilezl (doslova). teď (je to už 6tý rok) spolu máme 3 děti, 2 koně,1 dům. On v životě na koni neseděl, do 5ti let ho mám v plávu na koně dostat (aspoň 1)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odkud jsi? Kamarádka zná jednoho chlapa/ asi 36 let/, co shání nějakou princeznu.
Je od Klatov.

Ahoj jak si to tady tak pročítám, tak já jsem měla chlapa od koní a už nikdy bych do toho nešla!!! Skoro všichni jsou pěkní dě*****. A střídají to jak můžou ! Ale myslím že to takhle funguje ve všech klubech Co?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Já si našla přítela kterej se motá kolem psů. Je to úžasnej borec, na koni sice nejezdí, ale nevadí mu zavést mě tam, hodinu na mě koukat na jízdárně a pak mě azse odvést zpátky. Práce kolem koní mu taky nevadí protože už od těch psů chápe že koně nejsou jen vození prdýlek ale že je to hlavně pořádná fuška - jsem šťastná a spokojená - rada pro všechny - nehledejte jen kolem koní - skuste i jiná zvířátka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odkud jsi? Kamarádka zná jednoho chlapa/ asi 36 let/, co shání nějakou princeznu.
Je od Klatov.

Jé holky tak to by bylo akorát tak pro mě.Princ od Klatov a 36?Super beru jsem taky od Kaltov

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé holky tak to by bylo akorát tak pro mě.Princ od Klatov a 36?Super beru jsem taky od Kaltov

Jsem další svobodny, věk stejný ale Vimpersko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já si našla přítela kterej se motá kolem psů. Je to úžasnej borec, na koni sice nejezdí, ale nevadí mu zavést mě tam, hodinu na mě koukat na jízdárně a pak mě azse odvést zpátky. Práce kolem koní mu taky nevadí protože už od těch psů chápe že koně nejsou jen vození prdýlek ale že je to hlavně pořádná fuška - jsem šťastná a spokojená - rada pro všechny - nehledejte jen kolem koní - skuste i jiná zvířátka

To já jsem z jižních čech a kluka mám z centra Brna, odstěhovali jsme se do malého městečka, koupil mi koníka a jsme spokojený. Na to, že koníka skoro ani neví jak vypadá se do života vkloubil rychle :-) a jsem moc ráda, když nemůžu hodí ho do výběhu, vyčistí atd... ale jinak to dělám já.Jelikož mě to hrozně bavííííííí Jen mě trochu vadí, že na kobylku žárlí když s ní sem venku nejsem s ním :-) ale už si zvyká pomalu :-) v červnu spolu budeme dva roky a bereme se :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

No vzhledem k tomu,ze mam kone u soukromnika a za veskerou praci kolem nej si platim,tak nedelam skoro nic ani ja..ale u koni jsem nejakej patek jeste nez jsem mela toho svyho a prace je to sice nekdy dost narocna ale bavi me a nevadi mi.Muj pritel mi rekl,ze pokud nekdy bude kun u baraku,ze kolem nej litat nebude.Me to ale nevadi,radsi si to vsecko udelam sama podle sebe nez pak neco jeste po nem predelavat.
Nicmene doma se teda taky zrovna nepretrhne,ale kdyz ho poprosim,tak vetsinou udela o co ho zadam..nekdy to trva sice treba tyden,ale vetsinou se dockam..nicmene sam od sebe nedela skoro nic...sedi u pocitace a u televize...proste chlap.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Táák, táák. Když ten koník vidí že je mi zle, tak mi tak psychicky pomůže, že se mi chce z toho až brečet a to nemusí ani mluvit. Můj bývalý přítel mi spíš ještě podrazil nohy a když jsem se cítila špatně, tak jsem se pak cítila ještě hůř, když jsem hledala oporu u něj. Bolelo to ještě víc, protože se člověk cítil na to hodně sám. Když mně viděl brečet, dostala jsem ještě vyhubováno a přihodil si ještě navrch nějakou hezkou nelichotivou větu, tomu se říká morální podpora fakt. Nejhorší že potom si člověk myslí, že jsou takoví všichni, než jsem se trochu otřepala a všimla si že to není až tak pravda trvalo dost dlouho.Ale co no, jsou i horší případy. Zmlátit mně nezmlátil, spíš mně jen psychicky vydíral a čekal co to se mnou udělá. Když jsem chtěla odejít, bylo zle, protože byl rozjetej v ponížování mé osoby a po mém odchodu už by to dělat nemohl. Když už jsem se začala bránit aby mně pustil, byla jsem na druhý den ta nejhorší, protože jsem ho asi nějak přitom praštila. Ale nakonec jsem vždycky přišla zas já a omluvila jsem se protože z jeho strany bych se toho nikdy nedočkala a vztah jsem chtěla udržet. Slyšela jsem že u jeho předchozí partnerky to bylo úplně to samé. No holt nemáme to někdy lehké! Já už chci nějakého prince!

To, co popisuješ, dobře znám už dost let. Nenašla jsem zatím sílu to změnit. Zvířata mi pomáhají to přežít a v podstatě jsou naším posledním společným tématem. Zároveň právě kvůli nim zase není tak jednoduché odejít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak to máte holky s chlapama. Mně už připadá že snad není na světě člověka, kterého by bavilo lítat kolem zvířecích zadků, hlavně koňských, protože to je náročnější. Po rozchodu s člověkem, který prostě v hovn*ch být nechtěl, bych ráda našla konečně člověka, kterému by nevadilo trochu dřiny a odříkání a který by mi trochu pomohl bez toho aniž bych ho mučila. Mně už připadá, že teď jenom všichni sedí na zadku při televizi a lomcují kořisti z lednice. Chodí přece do práce ne? Nebudou přece po práci ještě vykonávat další práci. Já totiž nevidím žádný rozdíl v tom, když jsem partnera měla a teď když ho nemám. Myslela jsem že mi trochu pomohl, ale teď jak se na to tak dívám s odstupem času, tak to byly jen růžové brejle. Už přestávám věřit, že existuje někdo, koho by to ještě bavilo, takhle se vysilovat v dnešní době, když mají všechno přímo pod rypákem. Jak to máte vy. Máte chlapy šikovné, co pomáhají? Nebo si děláte všechno samy a když o něco poprosíte je zle! Fakt by mně to zajímalo, taková menší statistika, abych věděla jestli má vůbec cenu mít ještě nějakou naději, že někoho takového najdu. Díky

Já ten rozdiel keď som partnera mala a keď ho teraz nemám začínam pociťovať dosť markantne. Dovoluje si na mňa totižto každý nadržaný chlap, ktorého stretnem. Som s toho dosť v koncoch. Konkrétne včera to skúsil môj dobrý známy o ktorom som si dlhé roky myslela, že je fakt kamarát.....Od včerajška si to už nemyslím a oblúkom sa mu radšej vyhnem. Otrasne sa mi zhnusil!!! Je snáď na tom, že sa s niekym náhodou stretnem vonku na vychádzke niečo zlé? To sa už snáď ani nemôžem s nikým rozprávať? Alebo to že namám priateľa je dôvodm na to aby si kdeaký úchyl urobil dobre? Sorry za ten výlev, ale potrebovala som to nejako zo seba dostať, lebo to, že som si kôli tomu riadne poplakala mi aj tak nepomohlo.