Měli jste chutˇod všeho utéct?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Máme u domu dva koně + poníka.
Jsem s dětma na mateřský. Velký barák, zahrada. Manžel chodí z práce kolem 16 hodiny. Což jde. Koníky máme v malém výběhu, je tam tedˇbahno.Manžel také občas jezdí.
Jenže jednou ho bolí hlava, pak má chřipku. Jde s tím do práce, odpoledne si lehne, aby to vyležel a v sobotu maže za svými koníčky. Vrátí se pozdě večer. Takže celý týden to táhnu já. Kydám, koně beru ven, on sice mi pomůže vyvézt hnůj, navézt seno, ale ten zbytek je nějak na mě-děti, barák atd.. A v poslední době to fakt nezvládám. Brodím se v bahně, prokopávám stružku v ohradě, aby to tam koníci neměli hrozný, opravuji ohradu, no prostě jak blbka. Děti jsou malé, dělají nepořádek, nikdo mi doma nepomůže, jen udělat bordel. Prostě pořád dokola. A ještě k tomu jsem po 10 letech otevřela manželův mobil a měl tam vtipné sms od ¨svojí kolegyně. Nebylo to na moji adresu, ale prostě si jen tak asi dopisují. Přijdu si fakt hrozně. A mám takový pocit, že se prostě o vše starám a okolí si ze mě dělá služku. Mám chutˇ z toho všeho utéct. Už jsem i koně chtěla prodat, trochu si odpočinout, ale tohle neexistuje. Manžel si za tím stojí. Nevím jak dál.
Poradíte?

Za svými koníčky myslím tím, že to jsou myslivci, nohejbal....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
manžel má koníčky jiné, tak si nestěžuj, je to tvůj problém, a že lezeš do cizího/ i když manželova/ mobilu tak dobře ti tak . tady se píše o koních a né o ..../ doplň dle sebe /

Sama tam nelezu, jen mě manžel požádal, at se mu tam mrknu, kdo mu píše.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za svými koníčky myslím tím, že to jsou myslivci, nohejbal....

Jenže koně jsme začali dělat oba najednou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže koně jsme začali dělat oba najednou.

No tak koně prodejte a je klid. Já se taky brodím na zahradě bahnem, protože hold na jaře a na podzim to tak je. No a v zimě zase kupou sněhu, abych vyvezla kolečka s hnojem. Pomáhá ¨mi jenom dcera, manžel je nekoňák a syn studuje v zahraničí. Kdybych měla dojem, že to nezvládám, tak hold omezím koně na jednoho pro sebe a je klid.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak koně prodejte a je klid. Já se taky brodím na zahradě bahnem, protože hold na jaře a na podzim to tak je. No a v zimě zase kupou sněhu, abych vyvezla kolečka s hnojem. Pomáhá ¨mi jenom dcera, manžel je nekoňák a syn studuje v zahraničí. Kdybych měla dojem, že to nezvládám, tak hold omezím koně na jednoho pro sebe a je klid.

No právě. To je ten kámen úrazu. Manžel koně neprodá a neprodá.
I když jsme se o tom bavili nesčíslněkrát, je vždy zle. Prostě má k nim pěkný vztah jako já, ale rád tu práci kolem koní odflákne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak koně prodejte a je klid. Já se taky brodím na zahradě bahnem, protože hold na jaře a na podzim to tak je. No a v zimě zase kupou sněhu, abych vyvezla kolečka s hnojem. Pomáhá ¨mi jenom dcera, manžel je nekoňák a syn studuje v zahraničí. Kdybych měla dojem, že to nezvládám, tak hold omezím koně na jednoho pro sebe a je klid.

Lidé jsou tak milí a chápaví! Každý měl asi chuť toho někdy nechat, tohle je prostě už takový koníček, že potřebuje mnoho času a psychických i fyzických sil. Být Tebou, předně si promluvím s manželem, protože toho vidím jako hlavní problém. Asi to nebylo jen tou nemocí, ale vypadá to jako dlouhodobější problém. Je hnusně, brzy tma a to všechno dělá člověka línějším, já to vidím na sobě. Pokud jste ale dva, je fér, aby oba měli naloženo přibližně stejně. Já Tě vidím jako ohromně silnou osobnost, protože si zatím neumím představit, i když vím, že mě to čeká, že budu obstarávat děti i koně dohromady!! Jsi moc a moc statečná a vůbec se netrap, že to přestáváš zvládat nebo už Tě to takhle prostě nebaví!! Promluv si s manželem a řekni mu, jaké máš pocity a co Tě trápí, popřípadě navrhni řešení. Pokud bude mít hloupé řeči, zkus to zaonačit tak, aby si jeden den vyzkoušel, co všechno děláš Ty, tohle většinou pomůže ze všeho nejlépe, protože žádné fňukání a vysvětlování neobjasní situaci tak dobře jako realita. Pokud by to nefungovalo, přestala bych prostě některé věci dělat. Samozřejmě tak, aby se neubližovalo dětičkám nebo koníčkům, ale třeba neuvařit večeři, nechat bordel v bytě atd. Ono až bude zakopávat o hračky, lámat si nohy na mokru v koupelně a jiné chuťovky, snad ho to probere. Pokud on do práce chodí a Ty ne, není to důvod k tomu, aby si myslel, že má své odděláno a hotovo!! Pokud je někde xxxx práce, prostě se rozdělí mezi dva lidi na xx a xx a ne na xxx a x!!! Oni mají někdy pocit, že když sami mají práci těžší nebo delší, opravňuje je to po nás chtít práci navíc doma, ale ať se na mě nezlobí, nejsme stroje!! Můj manžel je skvěle vychovaný a o domácí práce se přirozeně dělíme, nejsou žádné problémy. Nemám ho vyzkoušeného u koní, na to přijde řada brzy. Žena není domácí spotřebič a domácí práce je také práce, takže jestli má některý z mužů pocit, že on si po příchodu ze zaměstnání může lehnout k televizi, zatímco žena po příchodu ze zaměstnání jde vařit, uklízet a prát, měl by se vrátit do jiného stolení nebo jít za roh a dát si pár facek... Přeji Ti hodně štěstí a držím palce.
Sanulka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidé jsou tak milí a chápaví! Každý měl asi chuť toho někdy nechat, tohle je prostě už takový koníček, že potřebuje mnoho času a psychických i fyzických sil. Být Tebou, předně si promluvím s manželem, protože toho vidím jako hlavní problém. Asi to nebylo jen tou nemocí, ale vypadá to jako dlouhodobější problém. Je hnusně, brzy tma a to všechno dělá člověka línějším, já to vidím na sobě. Pokud jste ale dva, je fér, aby oba měli naloženo přibližně stejně. Já Tě vidím jako ohromně silnou osobnost, protože si zatím neumím představit, i když vím, že mě to čeká, že budu obstarávat děti i koně dohromady!! Jsi moc a moc statečná a vůbec se netrap, že to přestáváš zvládat nebo už Tě to takhle prostě nebaví!! Promluv si s manželem a řekni mu, jaké máš pocity a co Tě trápí, popřípadě navrhni řešení. Pokud bude mít hloupé řeči, zkus to zaonačit tak, aby si jeden den vyzkoušel, co všechno děláš Ty, tohle většinou pomůže ze všeho nejlépe, protože žádné fňukání a vysvětlování neobjasní situaci tak dobře jako realita. Pokud by to nefungovalo, přestala bych prostě některé věci dělat. Samozřejmě tak, aby se neubližovalo dětičkám nebo koníčkům, ale třeba neuvařit večeři, nechat bordel v bytě atd. Ono až bude zakopávat o hračky, lámat si nohy na mokru v koupelně a jiné chuťovky, snad ho to probere. Pokud on do práce chodí a Ty ne, není to důvod k tomu, aby si myslel, že má své odděláno a hotovo!! Pokud je někde xxxx práce, prostě se rozdělí mezi dva lidi na xx a xx a ne na xxx a x!!! Oni mají někdy pocit, že když sami mají práci těžší nebo delší, opravňuje je to po nás chtít práci navíc doma, ale ať se na mě nezlobí, nejsme stroje!! Můj manžel je skvěle vychovaný a o domácí práce se přirozeně dělíme, nejsou žádné problémy. Nemám ho vyzkoušeného u koní, na to přijde řada brzy. Žena není domácí spotřebič a domácí práce je také práce, takže jestli má některý z mužů pocit, že on si po příchodu ze zaměstnání může lehnout k televizi, zatímco žena po příchodu ze zaměstnání jde vařit, uklízet a prát, měl by se vrátit do jiného stolení nebo jít za roh a dát si pár facek... Přeji Ti hodně štěstí a držím palce.
Sanulka

Ahoj Sanulko,
díky moc za pěkná a hřejivá slova povzbuzení.
Ano, máš pravdu, ono nestačí jen tomu druhému říkat, jak se cítí a tak. Ta realita je opravdu úplně jiná.Musí si to druhý holt vyzkoušet. Taky jsem kdysi slyšela . Já chodím do práce atd. ... A když jsem se všeho chtěla zbavit, tak jsem slyšela, že bych nejradši nedělala nic.
On měl vždy štěstí, že když jsem jednou za uherský rok nebyla doma, odvezl děti k babičce a prostě si to dovedl nějak zařídit.
Na zítra jsem naplánovala prostě odjet, atˇ se v tom trochu porochní sám. Ono je děsně jednoduché to tady všechno nechat a jít si za tím svým. No, asi se bude hodně divit a myslím, že by ho to mohlo trochu vyléčit.
Já už jsem tohle párkrát udělala.Prostě jsem se sebrala, ale on mě nedržel, ještě mi říká, atˇ si táhnu. No, tak jsem to obrečela a za chvíli se jak blbka vrátila, protože jsem tu nechtěla nechat děti.
Na druhou stranu.
On je moc hodný, nosí mi kytky, dárky, ale určitě si neuvědomuje, co za tím vším je. Že je naklizený byt, děti spokojené, koníci čistí a v čistém. A já za rohem ztrhaná. Drž mi palce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Sanulko,
díky moc za pěkná a hřejivá slova povzbuzení.
Ano, máš pravdu, ono nestačí jen tomu druhému říkat, jak se cítí a tak. Ta realita je opravdu úplně jiná.Musí si to druhý holt vyzkoušet. Taky jsem kdysi slyšela . Já chodím do práce atd. ... A když jsem se všeho chtěla zbavit, tak jsem slyšela, že bych nejradši nedělala nic.
On měl vždy štěstí, že když jsem jednou za uherský rok nebyla doma, odvezl děti k babičce a prostě si to dovedl nějak zařídit.
Na zítra jsem naplánovala prostě odjet, atˇ se v tom trochu porochní sám. Ono je děsně jednoduché to tady všechno nechat a jít si za tím svým. No, asi se bude hodně divit a myslím, že by ho to mohlo trochu vyléčit.
Já už jsem tohle párkrát udělala.Prostě jsem se sebrala, ale on mě nedržel, ještě mi říká, atˇ si táhnu. No, tak jsem to obrečela a za chvíli se jak blbka vrátila, protože jsem tu nechtěla nechat děti.
Na druhou stranu.
On je moc hodný, nosí mi kytky, dárky, ale určitě si neuvědomuje, co za tím vším je. Že je naklizený byt, děti spokojené, koníci čistí a v čistém. A já za rohem ztrhaná. Drž mi palce.

Držím pěsti. Vím jak je všechno těžký, když už jsou na světě děti.
Sice tě neznám, ale myslím si, že jsi silná osobnost. Zkus to co ti radila Sanulka, myslím, že by to mělo zabrat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Máme u domu dva koně + poníka.
Jsem s dětma na mateřský. Velký barák, zahrada. Manžel chodí z práce kolem 16 hodiny. Což jde. Koníky máme v malém výběhu, je tam tedˇbahno.Manžel také občas jezdí.
Jenže jednou ho bolí hlava, pak má chřipku. Jde s tím do práce, odpoledne si lehne, aby to vyležel a v sobotu maže za svými koníčky. Vrátí se pozdě večer. Takže celý týden to táhnu já. Kydám, koně beru ven, on sice mi pomůže vyvézt hnůj, navézt seno, ale ten zbytek je nějak na mě-děti, barák atd.. A v poslední době to fakt nezvládám. Brodím se v bahně, prokopávám stružku v ohradě, aby to tam koníci neměli hrozný, opravuji ohradu, no prostě jak blbka. Děti jsou malé, dělají nepořádek, nikdo mi doma nepomůže, jen udělat bordel. Prostě pořád dokola. A ještě k tomu jsem po 10 letech otevřela manželův mobil a měl tam vtipné sms od ¨svojí kolegyně. Nebylo to na moji adresu, ale prostě si jen tak asi dopisují. Přijdu si fakt hrozně. A mám takový pocit, že se prostě o vše starám a okolí si ze mě dělá služku. Mám chutˇ z toho všeho utéct. Už jsem i koně chtěla prodat, trochu si odpočinout, ale tohle neexistuje. Manžel si za tím stojí. Nevím jak dál.
Poradíte?

Řešila jsem podobný problém. Manžel je fajn, nemůžu si stěžovat, ale taky má svý roupy a je nekoňák, tažke naše tři koníky si musím obstarat sama, když je třeba dovézt seno, slámu, pomůže, ale jinak mu práce u koní nevoní. Doma tak nějak dělám taky všechno já, ale když prostě nestíhám, tak mi pomůže
Mám to štěstí, že jsem natrefila na jednu fajn dívčinu, která mi chodí za koníky, jezdí jenom za práci, ale váží si toho. Vím, že když ji o něco požádám, tak to udělá přesně tak, jak chci já. Zezačátku jezdila jen pod mým dohledem, udělala práci kolem koní a já ji pak vzala na jízdárnu, teď už k nám chodí přes 3 roky a jezdí ven i sama, jednoduše se na ní můžu spolehnout a ona taky ví, že když něco provede, tak tahle pohodička skončí, taky se mi vždycky straaašně omlouvá, když třeba spadne a koník uteče z jízdárny
Zkus si najít nějakého pomocníka, třeba bude mít někdo zájem, samozřejmě ale pokud to nebude vadit tvému manželovi.
Mě ta dívčina ušetří hodně práce, chodí skoro každý den, koníky odpoledne obstará a jednoho někdy i 2 vezme ven, takže já vlastně musím chodit jen krmit, ale taky u nich jsem každou volnější chvilku.... Jenom doufám, že aspoň dítka až budou větší budou mít zájem o koníky, moc by mě to potěšilo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řešila jsem podobný problém. Manžel je fajn, nemůžu si stěžovat, ale taky má svý roupy a je nekoňák, tažke naše tři koníky si musím obstarat sama, když je třeba dovézt seno, slámu, pomůže, ale jinak mu práce u koní nevoní. Doma tak nějak dělám taky všechno já, ale když prostě nestíhám, tak mi pomůže
Mám to štěstí, že jsem natrefila na jednu fajn dívčinu, která mi chodí za koníky, jezdí jenom za práci, ale váží si toho. Vím, že když ji o něco požádám, tak to udělá přesně tak, jak chci já. Zezačátku jezdila jen pod mým dohledem, udělala práci kolem koní a já ji pak vzala na jízdárnu, teď už k nám chodí přes 3 roky a jezdí ven i sama, jednoduše se na ní můžu spolehnout a ona taky ví, že když něco provede, tak tahle pohodička skončí, taky se mi vždycky straaašně omlouvá, když třeba spadne a koník uteče z jízdárny
Zkus si najít nějakého pomocníka, třeba bude mít někdo zájem, samozřejmě ale pokud to nebude vadit tvému manželovi.
Mě ta dívčina ušetří hodně práce, chodí skoro každý den, koníky odpoledne obstará a jednoho někdy i 2 vezme ven, takže já vlastně musím chodit jen krmit, ale taky u nich jsem každou volnější chvilku.... Jenom doufám, že aspoň dítka až budou větší budou mít zájem o koníky, moc by mě to potěšilo

Pomocnici mám. Chodí k nám asi 4 roky, ale v poslední době se stále na něco vymlouvá. Je v pubertě, takže asi má jiné zájmy a chodí opravdu jen málo, aby se neřeklo. Přitom předtím to bylo hodně bezva.
Natrefila jsem na další holčinu, ta ale může jen o víkendu a je z daleka.
Sice k nám jezdí, ale je to opravdu málo,.
Stále někoho sháním, ale nedaří se.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Držím pěsti. Vím jak je všechno těžký, když už jsou na světě děti.
Sice tě neznám, ale myslím si, že jsi silná osobnost. Zkus to co ti radila Sanulka, myslím, že by to mělo zabrat.

Jsem ráda, že jsou zde také inteligentní příspěvky, ty na začátku, jak jste se na zadavatelku vrhly, tak to bylo dost hloupé a necitelné. Jako kdyby toho nikdo z nás neměl někdy dost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pomocnici mám. Chodí k nám asi 4 roky, ale v poslední době se stále na něco vymlouvá. Je v pubertě, takže asi má jiné zájmy a chodí opravdu jen málo, aby se neřeklo. Přitom předtím to bylo hodně bezva.
Natrefila jsem na další holčinu, ta ale může jen o víkendu a je z daleka.
Sice k nám jezdí, ale je to opravdu málo,.
Stále někoho sháním, ale nedaří se.

Kde bydlíte? Alespoň přibližně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kde bydlíte? Alespoň přibližně.

Praha východ

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Máme u domu dva koně + poníka.
Jsem s dětma na mateřský. Velký barák, zahrada. Manžel chodí z práce kolem 16 hodiny. Což jde. Koníky máme v malém výběhu, je tam tedˇbahno.Manžel také občas jezdí.
Jenže jednou ho bolí hlava, pak má chřipku. Jde s tím do práce, odpoledne si lehne, aby to vyležel a v sobotu maže za svými koníčky. Vrátí se pozdě večer. Takže celý týden to táhnu já. Kydám, koně beru ven, on sice mi pomůže vyvézt hnůj, navézt seno, ale ten zbytek je nějak na mě-děti, barák atd.. A v poslední době to fakt nezvládám. Brodím se v bahně, prokopávám stružku v ohradě, aby to tam koníci neměli hrozný, opravuji ohradu, no prostě jak blbka. Děti jsou malé, dělají nepořádek, nikdo mi doma nepomůže, jen udělat bordel. Prostě pořád dokola. A ještě k tomu jsem po 10 letech otevřela manželův mobil a měl tam vtipné sms od ¨svojí kolegyně. Nebylo to na moji adresu, ale prostě si jen tak asi dopisují. Přijdu si fakt hrozně. A mám takový pocit, že se prostě o vše starám a okolí si ze mě dělá služku. Mám chutˇ z toho všeho utéct. Už jsem i koně chtěla prodat, trochu si odpočinout, ale tohle neexistuje. Manžel si za tím stojí. Nevím jak dál.
Poradíte?

ja mam taky obcas takove depky ze rikam ze se na kone vykaslu,ale nedokazala bych to...kone nadevse miluju a nevymenila bych je za nic!promluv si s manzelem o vsem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Praha východ

Tak jestli jsi z prahy tak si dej nějaký ten inzerátek, to by bylo aby jsi někoho nesehnala!!!!! A jinak si myslím, že dobře uděláš s tím abys ho nerchla si to vše ozkoušet, ale jeden den podle mě nestačí, to se nějak přejde, to mchce aspoń 4 dny, protže sii musí vyzkoušet to ,jak jsi z jednoho dne unavená a hned na to následuje další a další a donekonečna. jeden den se jako nouzovka snadno zvládne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ja mam taky obcas takove depky ze rikam ze se na kone vykaslu,ale nedokazala bych to...kone nadevse miluju a nevymenila bych je za nic!promluv si s manzelem o vsem.

A pak si treba pusť od Michala Tučnýho písničku Jak chcete žít bez koní:)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jestli jsi z prahy tak si dej nějaký ten inzerátek, to by bylo aby jsi někoho nesehnala!!!!! A jinak si myslím, že dobře uděláš s tím abys ho nerchla si to vše ozkoušet, ale jeden den podle mě nestačí, to se nějak přejde, to mchce aspoń 4 dny, protže sii musí vyzkoušet to ,jak jsi z jednoho dne unavená a hned na to následuje další a další a donekonečna. jeden den se jako nouzovka snadno zvládne

My jsme asi 40 km na východ od Prahy, napsala jsem to dost nepřesně.

Zmizet můžu zatím jen na den.Děti jsou hodně malé a manžel by je šoupnul v pondělí k babičce a to by bylo otázek, proč jsem zmizela.
Zkusím ten den a uvidíme.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A pak si treba pusť od Michala Tučnýho písničku Jak chcete žít bez koní:)

to samé mám doma ,ale já bych kvůli žádnému chlapovi koně neprodala .Sežen si nějaké holčiny určitě by ti pomohli skonmi za jízdu na koni .Většina chlapů je stejná žádná zodpovědnost a nevidí tu práci doma uklízení starání o děti .ach jo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to samé mám doma ,ale já bych kvůli žádnému chlapovi koně neprodala .Sežen si nějaké holčiny určitě by ti pomohli skonmi za jízdu na koni .Většina chlapů je stejná žádná zodpovědnost a nevidí tu práci doma uklízení starání o děti .ach jo

Přidávám se, občas je toho na mě taky hodně, koně mám pro to, že to bylo moje nej..větší přání. Ikdyž mám malé dítě, práci, domácnost, ještě pomáhám manželovi a vím, že den má jen 24 hodin, pořád se hodně snažím to zvádnout. Někdy padám a říkám se proč. A to je nejdůležitější, protože to chci a bez koníka bych sice měla méně práce, ale bylo by mi po tom všem smutno. Takže kašli na blato a takové to proč a udělej si jasno co chceš. Manželé nás sice občas chápou, ale nečekéj zase o moc více. Že mu napíše kolegyně a má své koníčky, proč ne. Vždyť ty můžeš taky někomu napsat a koníčka máš! Někoho na výpomoc....Je to dost kumšt, najít zoodpovědnou osobu, která nebude jenom jezdit a bude pomáhat s tím blatem...a vším dalším atd. Je to štěstí, když takového potkáš. Někdy si spíše přivodíš další starosti navíc. Vlastní zkušenost. Je to tedy na tobě. Dana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Máme u domu dva koně + poníka.
Jsem s dětma na mateřský. Velký barák, zahrada. Manžel chodí z práce kolem 16 hodiny. Což jde. Koníky máme v malém výběhu, je tam tedˇbahno.Manžel také občas jezdí.
Jenže jednou ho bolí hlava, pak má chřipku. Jde s tím do práce, odpoledne si lehne, aby to vyležel a v sobotu maže za svými koníčky. Vrátí se pozdě večer. Takže celý týden to táhnu já. Kydám, koně beru ven, on sice mi pomůže vyvézt hnůj, navézt seno, ale ten zbytek je nějak na mě-děti, barák atd.. A v poslední době to fakt nezvládám. Brodím se v bahně, prokopávám stružku v ohradě, aby to tam koníci neměli hrozný, opravuji ohradu, no prostě jak blbka. Děti jsou malé, dělají nepořádek, nikdo mi doma nepomůže, jen udělat bordel. Prostě pořád dokola. A ještě k tomu jsem po 10 letech otevřela manželův mobil a měl tam vtipné sms od ¨svojí kolegyně. Nebylo to na moji adresu, ale prostě si jen tak asi dopisují. Přijdu si fakt hrozně. A mám takový pocit, že se prostě o vše starám a okolí si ze mě dělá služku. Mám chutˇ z toho všeho utéct. Už jsem i koně chtěla prodat, trochu si odpočinout, ale tohle neexistuje. Manžel si za tím stojí. Nevím jak dál.
Poradíte?

Tak něco podobnýho taky znám. (Uff, celkem se mi ulevilo, že v tom nejsem sama). Sice nejsem tak vytížená jako ty , já -jeden kůň, jedno dítě, manžel - víceméně tolerantní, avšak nekoňsky založený, domácnost, zaměstnání- ale poslední dobou zažívám nechutný pocit, že dělám všechno, ale vlastně nic pořádně, jestli mi to stojí za to!
Většinu dne strávím v práci. V tom málu času, co ze dne zbývá, musím obstarat: domácnost - rodinu - koně, kterého nemáme u baráku a tím víc mám blbej pocit, o co víc času bych měla pro dítě a manžela, kdyby na mě nevisela ta denní péče o koně. Když jsem s rodinou, tak zase hledám místo, kdy se budu moct utrhnout a vzít koně na vyjížďku a dokrmit v sobě tu nesmlouvavou DROGU, drogu bez který jsem neúplná a při tom s vědomím, že doma je vše hotovo, uklizeno, navařeno, rodinu mít spokojenou a ochotnou bez poznámek mě postrádat. Pořád hledám mezi tím rovnováhu a když je jednoho či druhého moc, tak se mnou cloumá nervóza a vědomí zodpovědnosti k jednomu či druhému. Spokojenost na všech stranách je i mou spokojeností....,prostě pořád bojuju s pocitem, že něco šidím...od tohohle bych teda ráda fakt utekla...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak něco podobnýho taky znám. (Uff, celkem se mi ulevilo, že v tom nejsem sama). Sice nejsem tak vytížená jako ty , já -jeden kůň, jedno dítě, manžel - víceméně tolerantní, avšak nekoňsky založený, domácnost, zaměstnání- ale poslední dobou zažívám nechutný pocit, že dělám všechno, ale vlastně nic pořádně, jestli mi to stojí za to!
Většinu dne strávím v práci. V tom málu času, co ze dne zbývá, musím obstarat: domácnost - rodinu - koně, kterého nemáme u baráku a tím víc mám blbej pocit, o co víc času bych měla pro dítě a manžela, kdyby na mě nevisela ta denní péče o koně. Když jsem s rodinou, tak zase hledám místo, kdy se budu moct utrhnout a vzít koně na vyjížďku a dokrmit v sobě tu nesmlouvavou DROGU, drogu bez který jsem neúplná a při tom s vědomím, že doma je vše hotovo, uklizeno, navařeno, rodinu mít spokojenou a ochotnou bez poznámek mě postrádat. Pořád hledám mezi tím rovnováhu a když je jednoho či druhého moc, tak se mnou cloumá nervóza a vědomí zodpovědnosti k jednomu či druhému. Spokojenost na všech stranách je i mou spokojeností....,prostě pořád bojuju s pocitem, že něco šidím...od tohohle bych teda ráda fakt utekla...

Tak utěk se ti stejně nepodaří- to je útěcha, co? Pokud půjdeš od koní, budeš mít pravděpodobně spokojenou rodinku, obzvláště pokud budou buchty nejenom v neděli...? Jde o to, jestli by tvoje bez-nervozita, že tedy stíháš nevystřídala nervozita, že tobě-osobně něco chybí! To je sice dilema, ale vše lze řešit. Nezapoměň, že podzim je na dilema jako dělaný, jaro už je lepší....moc se v tom nerýpej, blata si ještě užiješ, nespokojenost je a bude, ale vzdát se něčeho co máš ráda, ikdyž to s sebou nese starosti....nevím, každá to občas řekneme, ale udělat už je to horší! Tak vydrž, zase nemusíš být přece ve všem 100%! Dana

Ps. znáš to.. ..nejsme tu věčně ! Takže mysli pozitivně!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

Máme u domu dva koně + poníka.
Jsem s dětma na mateřský. Velký barák, zahrada. Manžel chodí z práce kolem 16 hodiny. Což jde. Koníky máme v malém výběhu, je tam tedˇbahno.Manžel také občas jezdí.
Jenže jednou ho bolí hlava, pak má chřipku. Jde s tím do práce, odpoledne si lehne, aby to vyležel a v sobotu maže za svými koníčky. Vrátí se pozdě večer. Takže celý týden to táhnu já. Kydám, koně beru ven, on sice mi pomůže vyvézt hnůj, navézt seno, ale ten zbytek je nějak na mě-děti, barák atd.. A v poslední době to fakt nezvládám. Brodím se v bahně, prokopávám stružku v ohradě, aby to tam koníci neměli hrozný, opravuji ohradu, no prostě jak blbka. Děti jsou malé, dělají nepořádek, nikdo mi doma nepomůže, jen udělat bordel. Prostě pořád dokola. A ještě k tomu jsem po 10 letech otevřela manželův mobil a měl tam vtipné sms od ¨svojí kolegyně. Nebylo to na moji adresu, ale prostě si jen tak asi dopisují. Přijdu si fakt hrozně. A mám takový pocit, že se prostě o vše starám a okolí si ze mě dělá služku. Mám chutˇ z toho všeho utéct. Už jsem i koně chtěla prodat, trochu si odpočinout, ale tohle neexistuje. Manžel si za tím stojí. Nevím jak dál.
Poradíte?

Přečetla jsem to až do konce. Mám fajn přítele, ale řítím se do podobného problému, jako ty. On zatím pomáhá, udělá, ale na práci jsem já, on spíše na ježdění. Když jsem se nad tím zamyslela, přišla jsem na to, že máme rozdílný práh citlivosti, co se týče zvířat. Zatímco jeho kocour chodil do klidně 10 dní nevyčištěného záchodku, já ho své kočičce čistím denně - nesnesla bych pocit, že má vlézt do té smradlavé hrůzy, jemu je to fuk - no a tak teď záchod čistím jenom já, a to prostě proto, že on to dělal jednou za deset dní a stačilo to :-). Když je třeba zkontrolovat kopyta, dělám to já, protože on nemá čas, když je třeba vzít ven, má obvykle hned času dost. Koně máme dohromady, takže zde to nejde praktikovat, ale já provozuji rozdělení činností - úspěch není stoprocentní, ale určitý je. Odděluji to, co jde oddělit. Když krmím, tak svoji kočku. Když peru či žehlím, tak svoje prádlo atd. Když už recykluje třetí den ponožky a nemá co nasebe, tak si vypere. Když na stole hnijou zbytky, tak je obvykle odnese. Chce ho to donutit, aby něco dělal. My jsme spolu jedenáct let a máme se moc rádi. Koupili jsme barák, kde si fakt máknul, ale to, co popisuješ s těmi zvířaty, do toho se řítím také. Děti jsou komplikace, my je zatím nemáme, takže se vše řeší jednodušeji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přečetla jsem to až do konce. Mám fajn přítele, ale řítím se do podobného problému, jako ty. On zatím pomáhá, udělá, ale na práci jsem já, on spíše na ježdění. Když jsem se nad tím zamyslela, přišla jsem na to, že máme rozdílný práh citlivosti, co se týče zvířat. Zatímco jeho kocour chodil do klidně 10 dní nevyčištěného záchodku, já ho své kočičce čistím denně - nesnesla bych pocit, že má vlézt do té smradlavé hrůzy, jemu je to fuk - no a tak teď záchod čistím jenom já, a to prostě proto, že on to dělal jednou za deset dní a stačilo to :-). Když je třeba zkontrolovat kopyta, dělám to já, protože on nemá čas, když je třeba vzít ven, má obvykle hned času dost. Koně máme dohromady, takže zde to nejde praktikovat, ale já provozuji rozdělení činností - úspěch není stoprocentní, ale určitý je. Odděluji to, co jde oddělit. Když krmím, tak svoji kočku. Když peru či žehlím, tak svoje prádlo atd. Když už recykluje třetí den ponožky a nemá co nasebe, tak si vypere. Když na stole hnijou zbytky, tak je obvykle odnese. Chce ho to donutit, aby něco dělal. My jsme spolu jedenáct let a máme se moc rádi. Koupili jsme barák, kde si fakt máknul, ale to, co popisuješ s těmi zvířaty, do toho se řítím také. Děti jsou komplikace, my je zatím nemáme, takže se vše řeší jednodušeji.

Ahoj, tak jsem to take docetla.. No co dodat, jsem na tom uplne stejne, mam u baraku dva kone, manzel absolutni nekonak. Sice nemame deti, ale zase chodim do prace 8:30-17:00, takze v zime desne. Prijdu za tmy, mame jen malou ohradu, kde je vsude bahno.. Je to fakt depresivni, manzel dela zednicke prace na baraku a nic vic, takze ja obstaravam kone se vsim vsudy, pak domacnost a nakonec i manzela.. Ted na podzim si rikam kazdy den, jestli to mam za potrebi, ale zivot bez koni si neumim predstavit a ani nemuzu nejak sehnat spolehlivou pomoc.. Nejhorsi je, ze manzel mi to zacina pekne vycitat a to tak, ze uz nevim jak dal.. To je stale: ty jses jen u koni a na me nemas cas..apod.
Tak hlavu vzhuru a vydrz, nejsi v tom sama

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No právě. To je ten kámen úrazu. Manžel koně neprodá a neprodá.
I když jsme se o tom bavili nesčíslněkrát, je vždy zle. Prostě má k nim pěkný vztah jako já, ale rád tu práci kolem koní odflákne.

Co je to za blbost, že má ke koním pěkný vztah. Podle toho co píšeš jsou mu úplně lhostejní, ale když se najde nějaký trouba, který všechno odře, tak proč je prodávat. Já bych to řešil zásadním rozhovorem jak to bude dál, buď pomůže nebo půjdou koně pryč.