Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.5.53
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.38.124
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
No určitě je to chyba Vás obou,mohlo se neštěstí opravdu stát.Kůň sice potmě vidí,ale můžou mu uject nohy a smete i Tebe a moc šancí bys neměla.Kamarádka je nad věcí,no doufejme,že se nikomu dlouho nic nestane,když k tomu bude takhle přistupovat.Já vždycky u koní zdůrazňuju:bezpečnost na 1.místě,pak až je to ostatní.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.2.179
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
od tebe to ted mozna nepobere, mozna by ji to mohl vysvetlit nekdo jiny, nekdo, koho uznava. Kolik vam je? Kamosce tak 15-16 let?
Nemyslim, ze bys udelala nejakou chybu, krom te, ze ses spolehla na nekoho zjevne nespolehliveho - ale tos predem nevedela.
Kone jiste vidi dobre v seru, ale ze by videli dobre ve tme, to si teda jista nejsem. Vcera jsem byla v noci na vyjizdce (konik je zvykly chodit v noci ven) - uz byla poradna tma a zacinala se delat mlha a konik sel teda uplne "divne", klopytal a pri necekane nerovnosti vzdycky tak divne zavravoral, nebo jak to nazvat. Jako kdyz ja jdu po tme a ocekavam pod nohama rovinu a najednou je tam doslap o kousek niz... Vcera teda ale opravdu nebylo na krok videt.
Petra
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.128.155
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
od tebe to ted mozna nepobere, mozna by ji to mohl vysvetlit nekdo jiny, nekdo, koho uznava. Kolik vam je? Kamosce tak 15-16 let?
Nemyslim, ze bys udelala nejakou chybu, krom te, ze ses spolehla na nekoho zjevne nespolehliveho - ale tos predem nevedela.
Kone jiste vidi dobre v seru, ale ze by videli dobre ve tme, to si teda jista nejsem. Vcera jsem byla v noci na vyjizdce (konik je zvykly chodit v noci ven) - uz byla poradna tma a zacinala se delat mlha a konik sel teda uplne "divne", klopytal a pri necekane nerovnosti vzdycky tak divne zavravoral, nebo jak to nazvat. Jako kdyz ja jdu po tme a ocekavam pod nohama rovinu a najednou je tam doslap o kousek niz... Vcera teda ale opravdu nebylo na krok videt.
Petra
Dokážu si představit jak ti je. Taky mám jeden takový hodně nepříjemný zážitek s koňma a nehorší je když člověk nad tím pak přemýšlí co se všechno mohlo stát. Co se tvé kamarádky týká tak nevím co to je teda za kamrádku, když se ti směje, že se bojíš. Myslím si, že je lepší dávat si pozor než si hrát na hrdinu tak si jí nevšímej.
Teda já bych koním až tak nevěřila ani ve dne, že se vyhnou natož ve tmě. Já jsem šla tuhle taky po výběhu a najednou slyšim dusot a můj kůň kousek za mnou, naposlední chvíli jsem uskočila a to jsem se do té doby také spoléhala na to že se vyhne kůň. Ale stejně je to nebezpečné kůň se může něčeho leknout a pak nekouká napravo nalevo a hlavně když spanikaří stádo to člověka klidně pošlape i když ne úmyslně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.128.155
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dokážu si představit jak ti je. Taky mám jeden takový hodně nepříjemný zážitek s koňma a nehorší je když člověk nad tím pak přemýšlí co se všechno mohlo stát. Co se tvé kamarádky týká tak nevím co to je teda za kamrádku, když se ti směje, že se bojíš. Myslím si, že je lepší dávat si pozor než si hrát na hrdinu tak si jí nevšímej.
Teda já bych koním až tak nevěřila ani ve dne, že se vyhnou natož ve tmě. Já jsem šla tuhle taky po výběhu a najednou slyšim dusot a můj kůň kousek za mnou, naposlední chvíli jsem uskočila a to jsem se do té doby také spoléhala na to že se vyhne kůň. Ale stejně je to nebezpečné kůň se může něčeho leknout a pak nekouká napravo nalevo a hlavně když spanikaří stádo to člověka klidně pošlape i když ne úmyslně.
A ještě dodám: nezdejchla se kámoška, protože se sama bála tam s tebou zůstat?
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A ještě dodám: nezdejchla se kámoška, protože se sama bála tam s tebou zůstat?
Nepremyslet nad tim co bylo, premyslet nad tim co bude a priste si dat pozor. Pokud delas s konmi a porad si premylas minulost, nebudes schopna reagovat na pritomnost ve chvili, kdy to bude potreba (treba dalsi krizova situace). Vem si z toho neco dobreho pro priste a uz na to nemysli. Konikum, ani tobe se nic zleho nestalo, to je dobre. Tvoje kamoska mi podle chovani pripomina zastydleho pubertaka. Kdyz jdu v noci ve dvou do ohrady s vice konmi a nejsem nijak osvetlena, nikdy bych se proste nerozhodla odejit a nechat tam druhou osobu samotnou nebo aspon bez baterky. Kone sice vidi, ale i tak je lepsi na sebe upozornit. To, ze jsi kricela je dobre, konici si te lip v prostoru zaradili. To, ze te tvoje kamoska zdrbala, ze rves jak na lesy je od ni sproste. Ja bych ji na to kontrovala, ze ona by rvala jeste vic...kdyby byla ve stejne situaci. Frajerstvi je dobra vec, ale ke konim proste nepatri.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.66.215
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A ještě dodám: nezdejchla se kámoška, protože se sama bála tam s tebou zůstat?
No jo, občas mi někdo tvrdí, že kůň na člověka nikdy nešlápne! Kdysi jsem (trouba největší) chtěla chytit prchající, ale ne splašenou kobylku za uzdečku. Srazila mě, přejela a utekla stejně. A byla to jinak opravdu fajn holka, žádná asociální plaša.Stejně tak si dávám proklatě velký pozor, když se koně na pastvě začnou honit. V plném trysku probíhají kolem a to mi nedělá nejlíp. Raději jsem je naučila (vyhrožováním vodítkem apod.), že se ke mně nesmí v takových bujarých náladách přibližovat. A to, co jsi dělala, když se na tebe stádo nasměrovalo ve tmě, bylo asi jediné správné. Volat na ně a rozhazovat rukama, protože pohyb zaregistrují líp. Tvojí "kamarádky" je mi líto. Taky bych tipla, že se jí s tebou nechtělo zůstávat a že nedokáže přiznat chybu a omluvit se...Přesto se neboj, že by se takovým nepříjemnostem nedalo předcházet, byla to prostě životní zkušenost, která naučí ještě větší obezřetnosti kolem našich těžkotonážních miláčků.
Danar
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.173.25
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Ahojky, nejpodstatnější je, že to dopadlo dobře, ty i koně bez zranění. A taky to, že sis z toho vzala správné ponaučení.
Kůň je zvíře zvyku, až budou vědět, jak to chodí "po novu", můžeš pro ně klidně i po tmě, budou vědět o co jde, budou tě čekat a i v té tmě tě neohrozí. Teď už víš, že to byla blbost poprvé je přehánět za tmy.
Taky chodím na pastvinu pro kobyly za tmy, když nesvítí hvězdy je tma jako v pytli, jdu doprostřed a zavolám, no a pak slyším dusot, jak se ke mě řítí. (Ze začátku jsem měla taky bobky, je normální, že máš strach, nezdravé by bylo, kdybys ho neměla). Čekám na místě a mluvím něco ve stylu - tady jsem holky, nepřeválcujte si mě 
. Zajímavé je, že to i v naprosté tmě zapíchnou vždycky bezpečně vedle mě, tak blízko, že je můžu pohladit po krku. Pak se zařadí za mě a jdeme do stáje.
Ale nic není hned od začátku ideální, kůň musí pochopit, o co jde, je to i o důvěře k člověku, charakteru jednotlivých koní. A i ten nejdůvěřivější a velecharakterní kůň se může leknout, stačí v blbý okamžik srnka, had, něco v zorném poli, co tam dřív nebylo, uskočí, s tím se musí počítat, ale to jsou věci, které ovlivnit doředu nejdou .
Taky mě napadlo, jestli tě ta tvá kamarádka nenechala ve štychu, protože se bála (víc než ty). A ještě poznámečka, koně náš strach, nervozitu (všechny naše emoce) spolehlivě vycítí, z hlasu, potu, prostě z nás a necítí se v bezpečí a podle toho reagují. Někdy si říkám, že moje kobyla ví, jakou mám náladu dřív než já sama.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.19
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Podle mě není vůbec problém v tom, že byla tma (jen ses sama hůř orientovala). Ono by to stejně mohlo probíhat i ve dne. Harašit uprostřed výběhu s pěti konmi, kteří zřejmě nejsou moc vychovaní, kbelíkem se žrádlem je trochu sebevražedné. I kdyby tě nepřeválcovali, tak bych nechtěl být uvnitř jejich strkanice o ten kbelík. Tvůj křik a zděšení je ještě víc znervózněl, tím sis určitě nepomohla. Spíš než o svojí kamarádce přemýšlej o tom, co bylo špatně, buď vděčná za novou zkušenost, hlavně že dopadla dobře.
U koní se nesmíš bát, u koní musíš myslet a předvídat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.170
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Kamošku si nevšímaj, správanie sa koní netreba nikdy podceniť. Rozdiel medzi hmotnosťou, rýchlosťou reakcií i inštinktami robí každý pohyb okolo koní potenciálne rizikový. Len skúsenosťami a predvídaním je ho možné spraviť čo najviac bezpečným - i keď na 100% to nebude nikdy.
Ja som zasa pred mesiacom krmila kone na pastvine už skoro za tmy. Šla som vziať vedro jednej kobyle a práve v tej chvíli prevrátil manžel plechový sud s vodou. Kobyla uskočila, mykla hlavou a vrazila ňou do mojej hlavy. Skončilo to 4mi stehmi na obočí.
A pritom šlo o rutinnú situáciu - normálne mi manžel vždy hlási, keď ide urobiť nejaký rachot. Práve vtedy sa mu však zdalo, že to rachotiť nebude, tak ma nevaroval. No a zhodou okolností to bolo vo chvíli, keď som sa ku kobyle blížila po vedro - obyčajne si udržujem vo výbehoch bezpečný odstup od koní alebo sa držím zošikma pred ich plecom.
EvaM
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.50.51
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kamošku si nevšímaj, správanie sa koní netreba nikdy podceniť. Rozdiel medzi hmotnosťou, rýchlosťou reakcií i inštinktami robí každý pohyb okolo koní potenciálne rizikový. Len skúsenosťami a predvídaním je ho možné spraviť čo najviac bezpečným - i keď na 100% to nebude nikdy.
Ja som zasa pred mesiacom krmila kone na pastvine už skoro za tmy. Šla som vziať vedro jednej kobyle a práve v tej chvíli prevrátil manžel plechový sud s vodou. Kobyla uskočila, mykla hlavou a vrazila ňou do mojej hlavy. Skončilo to 4mi stehmi na obočí.
A pritom šlo o rutinnú situáciu - normálne mi manžel vždy hlási, keď ide urobiť nejaký rachot. Práve vtedy sa mu však zdalo, že to rachotiť nebude, tak ma nevaroval. No a zhodou okolností to bolo vo chvíli, keď som sa ku kobyle blížila po vedro - obyčajne si udržujem vo výbehoch bezpečný odstup od koní alebo sa držím zošikma pred ich plecom.
EvaM
Nikdy nikdo nespoléhejte na to, že se vám rozběhlí či splašení koně vyhnou, ani ve dne!!
Jsou z toho pak velmi nehezké a špatně končící úrazy. Hrdinské stavění se koni do cesty nebo chytání tryskajících koní absolutně neuznávám.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.211.76
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Souhlasím, že by to mohlo probíhat úplně stejně i ve dne. Koně v noci vidí. Stejně jako kočky mají na sítnici tapetum lucidum odrážející světlo. Dokonce prý vidí líp než kočky, 9x lépe než člověk. Ta tma spíš "zblbla" tebe. Možná, že kdybys koně viděla, zůstala bys v klidu a oni by se ti normálně vyhnuli (za předpokladu, že by třeba neuklouzli apod.). Nechci být kritická, ale to splašení bych dávala ze vinu tvé reakci v situaci pro koně neznámé. Ale asi bych ¨se taky vyděsila, kdyby se na mě potmě řítili koně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.75
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Včera jsme koním udělali z ohradníku nový kus pastviy, kde jsme je ale nechtěli nechat přes noc. první chyba byla, že jsme je šly s kámošku vrátit do staré sousedící pevnější ohrady až potmě. Já vzala kyblík s trochou chleba, že jezavoláme a za námi přejdou do staré ohrady, v klidu je tam uvážme, jak jsou zvyklí na krmení, a mezitím že obnovíme spolu přepážku mezi ohradami. Jenže kámoška , co měla baterku, se najednou zdejchla, že bude připravená u přepážky a zavře ji, zatímco já sama zůstala najednou s kýblem bez baterky uprostřed louky v cestě koním bez možnosti schovat se kamkoli, a koně se rozehnali přímo na mě, tam, kde slyšeli , že nesu kýbl.. Byl to pořádný strach, slyšet ten dusot, a tak jsem se aspoň snažila volat a mávat rukamaa prosila jsem kámošku, aby na mě aspoň zdálky posvítila, bylo to strašně daleko ,aby koně věděli, že tam jsem, a nepřešli plnou rychlostí přese mne, byla úplná tma.Uhnout nebylo kam a ani nebyl čas.
Kolem mne se díky mému volání sice zarazili, ale pět koní jsem sama naráz nepochytala, rozrušené, pobíhající kolem mne ve tmě, kýbl se rozsypal, ale jak byli splašení, rozběhli se zpět, přepážku, co mezitím kámoška natahovala )nechápu, koně ještě nebyli uvázaní )povalili, táhli za sebou pásky do nové ohrady ....
Kámoška mi sprostě vynadala, proč jsem křičela, že by mě koně i ve cvalu sami uviděli, že potmě vidí, že jsem srágora...Vzteklá odešla aspoń mi hodila baterku. Přepážku spravím ráno, zkontrolovala jsem zbytek ohrad i koně, zda nejsou zranění ( oči, nohy od pásky ). Zůstali v nové ohradě, snad tam ráno budou a nedostanou koliku ( bohatá tráva, navíc v noci mráz )...
Jsem přesvědčená, že mě koně v té splašené rychlosti ve tmě neviděli, jen se zastavili kvůli , protože mě slyšeli. Ale jednání kámošky nechápu - klidně šla pryč s baterkou a pak nadává, když křičím, že "řvu jako na lesy".
Doma jsem e pak rozklepala, nemohu spát. Pořád slyším ten dusot pěti koní cválajích přimo na mě.mrzí mě i jednání kámošky. je to velké poučení - spoléhat jen na sebe, nedělat věci potmě, přepážky vrátit ve dne a koním v klidu ukázat, že tam zase jsou....
Ale co s kámoškou?
můžu jí věřit, že mě příště nenechá ve štychu? pak se mi jen posmívla a urážela mě.A přitom jsme se přesně domluvily, jak to celé uděláme...A ona udělá najednou všechno jinak úplně bez ohledu na to, kde jsem já...
Vím o paní, kterou smrtelně zranili vlastní koně při přehánění do ohrady.Možná jsem měla včera veliké štěstí. Pořád se ještě klepu, dokonce jsem zvracela.Má cenu kámošce vysvětlovat, že se mohlo stát neštěstí? Je sprostá a posmívá se mi, že jsem zbabělec.
Tak nedělala bych to za tmy! Vidím hůř jak kůň a z toho plyne i obava. Za druhé tomu čemu říkáš " KAMARÁDKA " bych se já zdaleka v budoucnosti, po této zkušenosti vyhla!!!
