Lenoch a puberťák

Je mi ho líto, bude celý svůj život (třeba ještě 20 let) trávit v pidivýběhu, snažím se, aby aspoň měl nějaké rozptýlení. Sice je dost samostatný a tvrdohlavý (prostě poník), ale zase se mi jen s ním stalo, že za mnou jako za stádem po lese chodí, i když byl volně, řehtá na mne, když mě vidí se sedlem, hrozně se tam teď v zimě nudí, není okolo žádný vzruch, denně totéž.
Není kdo by na něm jezdil, ale doufala jsem, že když ho trochu "zpracuju", tak i kdybych už k němu nemohla, našel by se potom někdo další, ale to chce aby se trochu změnil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, krátce popíšu svoji situaci. Mám možnost jezdit haflinga, nemohu ovlivnit krmivo, vydupali jsme provizorní výběh, kam ho můžu pustit - nemůže tam být sám bez dozoru. Když pro něj nepřijdu (mohu 2-3x týdně), koník stojí jako exponát v malém pískovém výběhu, je to jeho "práce". Je to hafloš - valach, velmi rád baští, vždy a všude, na vyjížďce se snaží zastavovat, hubě nedá pokoj, takže se snaží člověka přetáhnout a je to prostě nepříjemná atmosféra, protože pořád bojujeme. Udidlo nezná, takže jezdíme na BB provázkové uzdečce. Přišel se silnější, ale nedal se na tom vůbec zastavit - bylo to dost nebezpečné, tak jsem musela uplést z tenčích provázků a na ní zastavím.
Je asi v nadváze, nemá žádný pohyb a dopředu se mu nechce, mimo toho když dělá kraviny. Takže buď neleze a nebo dělá bordel. prý vždy chodil za koněm, já možnost mít předjezdce nemám. Poničku, co mu dělá společnost, se ven vzít neodvážím, aby mě ještě nepřizabil, plus ona se nedá vodit ani na ohlávce. Halfoš pod sedlem tak nějak jde, klusat ho musím nutit, do cvalu si zaskočí, když uzná do kopečka za vhodné a vždy jen pár skoků, pomůcku netuším, vyzkoušela jsem už vše možné, ale je naučený jinak než koně, které jsem dosud poznala. Návod k použití k němu nedodali.

Bič ho nechává chladným, je to totální salámista, dnes jsem ho pustila poprvé na ohrazenou louku (výběh), měsíc jsem k němu nemohla, tak chodil jen na písek a baštil, a on se vůbec nechtěl proběhnout. Normální kůň by to rozbalil, vyskákal se, on ne, sice hodil dva hrby, ale jen když jsem ho nutila běhat, to vyplodil šouravý klusík, nacválal pár skoků jen 3x.
Ještě ho tam pár dní pustím, než na něj vlezu, ale stejně to dopadne tak, že to bude krokovka s dvěma pidiklusovkami, co mi síly dovolí, a bordel.
Co s takovým koněm? Chodíme tedy do lesa, terén pěkný, ale on nechce běhat. Za to zastavování a prosazování se dostane za holeň, ale nějak se to míjí účinkem, nenacválám, když chci - pomůcku jsem zatím nevypozorovala zkoušela jsem i klusat tak rychle, aby si zaskočil, a nic. Už mě i napadlo si pořídit nějaké miniostruhy, aby mi na tu holeň tak nekašlal, prostě jen místo biče dloubnout, otázkou je, jestli to není blbost. Když bude muset venku cválat, nebude mít energii na brajgl, nabere aspoň trochu fyzičku. Jde mi jen o pár klusových úseků, aby se rozdýchal (nevyběhne prudší kopec) a aby zaskočil na rovince nebo pár skoků do mírného kopečka, když já chci.
Jinak ke mně, jezdím léta, ale jsem prostě provozní jezdec. Klušu, cválám, rozchodím provozáka, normálního jezdeckého koně taky zvládnu, ale s tímhle svéhlavcem si nevím rady. :( Budu ráda za jakoukoli radu, zkušenost, na dotazy odpovím. Sněhule

Dobrý den, je to úplně jako přes kopírák s mým koněm :) Taky hafling,který celý život nic nedělal jen se přežíral v pidi výběhu, většinu života sám, naprosto závislý na cizích koních když je videl! Naprosto nepřiježděný, přesto s pákou v hubě, pomůcky žádné neznal, s jezdcem si dělal co se mu zachtělo a kdy, neustále uždiboval při výjížďce, naučil se shazovat jezdce nenadálým tryskem a kozlama.........no a pak jsem přišla já! První vyjížďky byly příšerné, kůň se nechtěl hnout z místa což jsme během pár minut rychle pekonali ale nastal problém s tím, že nechtěl předběhnout koně....ani krokem ani klusem a natož cvalem.....skončilo to tak že jakmile docválal ke koni prudce to zapíchl a začal se stavět na zadní......každý na to může mít jiný názor, po dobrém to s ním absolutně nešlo takže jsem mu to vysvětlila bičem..........s tímhle problémem předjíždění jsem se vypořádávala asi 5 měsíců, nyní už je tomu téměř 2 roky a věřte že sebelenivější kůň se dá do jisté míry napravit! Stal se z něj úžasný parťák, který se nyní už koně snaží co nejrychleji předehnat, někdy mám problém ho alespoň chvíli nechat vydechnout protože už je to postarší pán :) na trávu se obvykle při jízdě ani nekoukne, krásně se naučil reagovat na nové pomůcky, které jsem ho naučila, naučil se trošičku skákat a na závodech se pokaždé umisťujeme!!! Na začátku jsem ho viděla jako beznadějný případ, ale ted mi tak nějak přilni k srdíčku....ano je pravda že to chtělo opravdu přísnou ruku a pevné vedení, žádné výjimky, ale je to hafling a u něj to byla nutnost!! Nevím jak ty jsi na tom s povahou, ale já jsem tvrďák a nenechám se obměkčit, rozhodně koníčka nelituju že dostal bičem, když zasloužil, s ním to bylo jak s tvrdohlavým děckem a teď kam přijedeme tam nás chvílí a sbíráme stuhy :) Držím palce s převýchovou, je to běh na dlouhou trať u mě to trvalo zhruba rok než se z něj stalo to co jsem chtěla, ale stojí za to si na ten výsledek počkat :)

Tak s bičem potíž nemám, ale on je nepoučitelný, takže jsem spíš v takové deziluzi, že prostě pořád bojujeme, protože co chvíle to problém. Sice se nevzdám a snažím se prosadit, ale ten boj mě netěší.

Chci se zeptat na ten cval, zkoušela jsem váhu na vnitřní sedací kost a pobídku na podbřišníku, pak i váhu vně a nohu za podřišník, pomůcku hlasem, pomoci si bičem, ale ne a ne zaskočit. Když má tendenci sám zaskočit, stačí mlasknout nebo se jen postavit do třmenů, on většinou pochopí, že může, ale tu pobídku pořád nemůžu vymyslet. On teda i na lonži nerad cválá a ještě je naučený na podivné rozcházení, přijde mi, že všechny pobídky směřovaly ke krku a plecím, nenapadá někoho, co by to mohlo být za výcvik? Jinak asi umí 1.-3. Parelliho hru. S.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, krátce popíšu svoji situaci. Mám možnost jezdit haflinga, nemohu ovlivnit krmivo, vydupali jsme provizorní výběh, kam ho můžu pustit - nemůže tam být sám bez dozoru. Když pro něj nepřijdu (mohu 2-3x týdně), koník stojí jako exponát v malém pískovém výběhu, je to jeho "práce". Je to hafloš - valach, velmi rád baští, vždy a všude, na vyjížďce se snaží zastavovat, hubě nedá pokoj, takže se snaží člověka přetáhnout a je to prostě nepříjemná atmosféra, protože pořád bojujeme. Udidlo nezná, takže jezdíme na BB provázkové uzdečce. Přišel se silnější, ale nedal se na tom vůbec zastavit - bylo to dost nebezpečné, tak jsem musela uplést z tenčích provázků a na ní zastavím.
Je asi v nadváze, nemá žádný pohyb a dopředu se mu nechce, mimo toho když dělá kraviny. Takže buď neleze a nebo dělá bordel. prý vždy chodil za koněm, já možnost mít předjezdce nemám. Poničku, co mu dělá společnost, se ven vzít neodvážím, aby mě ještě nepřizabil, plus ona se nedá vodit ani na ohlávce. Halfoš pod sedlem tak nějak jde, klusat ho musím nutit, do cvalu si zaskočí, když uzná do kopečka za vhodné a vždy jen pár skoků, pomůcku netuším, vyzkoušela jsem už vše možné, ale je naučený jinak než koně, které jsem dosud poznala. Návod k použití k němu nedodali.

Bič ho nechává chladným, je to totální salámista, dnes jsem ho pustila poprvé na ohrazenou louku (výběh), měsíc jsem k němu nemohla, tak chodil jen na písek a baštil, a on se vůbec nechtěl proběhnout. Normální kůň by to rozbalil, vyskákal se, on ne, sice hodil dva hrby, ale jen když jsem ho nutila běhat, to vyplodil šouravý klusík, nacválal pár skoků jen 3x.
Ještě ho tam pár dní pustím, než na něj vlezu, ale stejně to dopadne tak, že to bude krokovka s dvěma pidiklusovkami, co mi síly dovolí, a bordel.
Co s takovým koněm? Chodíme tedy do lesa, terén pěkný, ale on nechce běhat. Za to zastavování a prosazování se dostane za holeň, ale nějak se to míjí účinkem, nenacválám, když chci - pomůcku jsem zatím nevypozorovala zkoušela jsem i klusat tak rychle, aby si zaskočil, a nic. Už mě i napadlo si pořídit nějaké miniostruhy, aby mi na tu holeň tak nekašlal, prostě jen místo biče dloubnout, otázkou je, jestli to není blbost. Když bude muset venku cválat, nebude mít energii na brajgl, nabere aspoň trochu fyzičku. Jde mi jen o pár klusových úseků, aby se rozdýchal (nevyběhne prudší kopec) a aby zaskočil na rovince nebo pár skoků do mírného kopečka, když já chci.
Jinak ke mně, jezdím léta, ale jsem prostě provozní jezdec. Klušu, cválám, rozchodím provozáka, normálního jezdeckého koně taky zvládnu, ale s tímhle svéhlavcem si nevím rady. :( Budu ráda za jakoukoli radu, zkušenost, na dotazy odpovím. Sněhule

Nenuťte ho do cvalu dokud se sám nenese.Cval je pro koně náročnější než klus.On má svou nadváhu,vaší váhu ,žádné svoje svaly,ani nadýchaný nebude.Ani nepíšete jak je starý a co dělal předtím,než jste ho začala brát vy.
Takže choďte co nejčastěji na krokové vycházky,prokládané krátkými klusovými úseky.Nejdřív na rovině ,pak můžete podle zlepšující se kondice přidat různé kopečky.
Jestli se s vámi tahá na bezudidlovce dala bych mu mu normální stihlo.Pokud otvírá hubu kvůli žrádlu ,nebude od věci mu chvíli dát nánosník,aby se vám tenhle zlozvyk lépe korigoval.
Bičem ho jen tak průběžně neoplácávejte,když už dostane ,tak jednu řádnou a musí vědět za co.Zkusila bych ho naučit na hlasové povely,pak tedy holeň,otěž a nakonec v nejhorším bič.
Umíte li jezdit se špornou,proč ne.To je maximální připomínka.Ale aby se vám nezačal ještě šprajcovat víc.
Než se kůň dostane do jakés takés fyzičky,tak to trvá nějakou dobu.Takže vydržet ,důsledně trvat na tom,že se půjde dopředu a bez žraní a ony se výsledky dostaví

Díky za odpověď.
Je mu šest, stojí ve výběhu, žere a nedělá nic, prodávali ho s tím, že se mu prý nechce moc pracovat, měl údajně chodit za koněm. Ideu klusovek jsem měla, ale on nakluše pár kroků a nechce moc pokračovat. Asi jak byl zvyklý za koněm, tak pořád leze na kraje cest, neumí jít po prostředku a dokormidlovat ho tam je skoro nemožné, takže v tom obtížném klusu se kroutí všude možně. Přijde mi, že reaguje jen, když na něj člověk zvyšuje v naštvanosti hlas, jinak totální relax a všechny má na háku.
Problém je, že venku ho takto neunavím, v tom výběhu evidentně taky pohybu moc nedá, ale potom zase zlobí. :(
Bičem mu občas jednu vytnu, sice toho pro chvilku nechá, ale za minutu dvě znovu a znovu, zase musí být kravál, aby se chvíli šlo bez žraní.

Udidlo nikdy v hubě neměl, měla jsem představu, že bych ho na něj navykla, ale nechci v situaci, kdy se přetahuje, bojím se, že tím vyrobím problém. Ideální by samorřejmě byl kamarád na vyjížďku, ale tu možnost bohužel nemám. Když si udělám můstek z otěží, tak na té BB uzdečce prostě narazí, ale zkouší to stále dokola, pak začne hrabat, s tím jsem měla zpočátku problém, vytnout mu jednu při prosení.

Situaci mi tedy bohužel komplikuje i to, že se o něj starají nekoňáci, co před ním při nandavání ohlávky couvají, ale s tím nic neudělám. S.

Ach jo, tady se zase ukazuje, co se stane, kdyz si kone poridi nekdo kdo o nich nema ani paru.
Jsi v blbe situaci. Pises, ze neovlivnis, co konik dostava jist. Davaji mu jeste teda nejake jadro?
Jak to vypada s kopyty, ma je upravovane (bose?) a neni prichvaceny? Pojud se po cestach mota a krouti, mohlo by to znamenat, ze ma problem s kopyty. Mozna taky se sedlem.... Jesstli ho nekde tlaci, muzou odtud pochazet problemy s klusem...
Jasne. asi to nebude ta hlavni pricinna, ale mozna be se tomu dalo pomoct.
Co se tyce uzdecky, tak porid obycejne stihlo a uzdečku s nanosnikem, takhle se s nim budes pretahovat donekonecna, evidentne na tebe prdi. S udidlem se mu bude i hur zrat.
Jak uz bylo psano, pokud ma nadvahu, tak pozor na to, necvalala bych, je mladej, pravdepodobne se s nim nikdy nic moc nedelalo. Mel by nejdriv trochu ziskat kondici v kroku a klusu.
A co na voditku, jak ho zvladas? Pokud te respektuje, tak bych skusila chodit na vyjizdky v kroku, zkouset sem tam zaklusat a nekde na nejake loce na rovince slezt a proste s nim popobehnout na ruce.... Je to sice "vopruz" ale snad az se trochu dostane do kondice, bude to lepsi pod sedlem.
Skus pohledat v okoli, jestli neni nekdo s konikem, kdo by byl ochotny vam delat vodice, jestli by klusal za konem. Muzete se setkat nekde v terenu a proste jen spolu kousek zaklusat a zase se rozdelit-treba by se nekdo nasel v dojezdovem okoli....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za odpověď.
Je mu šest, stojí ve výběhu, žere a nedělá nic, prodávali ho s tím, že se mu prý nechce moc pracovat, měl údajně chodit za koněm. Ideu klusovek jsem měla, ale on nakluše pár kroků a nechce moc pokračovat. Asi jak byl zvyklý za koněm, tak pořád leze na kraje cest, neumí jít po prostředku a dokormidlovat ho tam je skoro nemožné, takže v tom obtížném klusu se kroutí všude možně. Přijde mi, že reaguje jen, když na něj člověk zvyšuje v naštvanosti hlas, jinak totální relax a všechny má na háku.
Problém je, že venku ho takto neunavím, v tom výběhu evidentně taky pohybu moc nedá, ale potom zase zlobí. :(
Bičem mu občas jednu vytnu, sice toho pro chvilku nechá, ale za minutu dvě znovu a znovu, zase musí být kravál, aby se chvíli šlo bez žraní.

Udidlo nikdy v hubě neměl, měla jsem představu, že bych ho na něj navykla, ale nechci v situaci, kdy se přetahuje, bojím se, že tím vyrobím problém. Ideální by samorřejmě byl kamarád na vyjížďku, ale tu možnost bohužel nemám. Když si udělám můstek z otěží, tak na té BB uzdečce prostě narazí, ale zkouší to stále dokola, pak začne hrabat, s tím jsem měla zpočátku problém, vytnout mu jednu při prosení.

Situaci mi tedy bohužel komplikuje i to, že se o něj starají nekoňáci, co před ním při nandavání ohlávky couvají, ale s tím nic neudělám. S.

Jestli se kroutí a táhne na měkčí okraje cest,pravděpodobně bude otlačený.Kdy byl naposledy strouhán,jak vypadají kopyta,když z nich vybíráte?
Ideu klusovek zatím zapomeňte,naučte ho chodit dobře v kroku.Když ho uvedete ,můžete trénovat třeba slalom mezi stromy,překračování čehokoli,klidné stání,zastavení,rozejití,prostě v kroku se nemusíte jen nudit a plácat od příkopu k příkopu.Slušný střední krok koně také unaví ,to se nebojte.
Myslím,že udidlem už žádný problém vyrobit nemůžete.Pořád lépe se vám kůň bude korigovat,než když se tupě přetahuje na provaze.Určitě se míň nadřete a pomůcky budou srozumitelnější.
Pěkně plynule pobízet,rovně v pěkném svižném kroku a na tom trvat.Při pokusu o žraní důrazně hlas,důrazně holeň ,následně škub do huby a případně šlehnutí bičem.Tohle důsledně ,pořád dokola a za chvíli to pochopí.
Jestli máte dojem,že se potřebuje protáhnout,"vyprdět" vezměte si dlouhý bič a zkuste ho jen tak občas prohnat.V uzavřeném výběh odkud neuteče u,na nějakém podkladě,kde se nezabije.Klidně v tom pískovém výběhu.

Jestli máte strach z udidla, zkuste mu pořídit plastové s příchutí, my tak také začínaly s kobylkou, kovové v hubě pořád vyhazovala, to plastové přijmula výborně (ona je taky žravá, takže ji chutnalo), až si zvykla na udidlo, dostala pak klasické jednou lomené déčko. Jen pozor, to plastové časem rozkouše, vznikají tam pak ostré hrany, je potřeba udidlo kontrolovat, aby mu pak nezpůsobovalo bolest. Jinak si také myslím, že udidlem nic nezkazíte, koník se moc hýbat nechce, takže se nemusíte bát, že vám někam uteče nebo že by jste ho nezastavila . Jen po něm nechtějte moc věcí naráz, jak vám radili výše, začala bych krokem a tím, že bych ho učila následovat udidlo, poté přidávala tempo, koník dlouho nic nedělal, tak je to pro něj všechno náročné a samozřejmě se mu nechce, zřejmě nemá pod sedlem žádné "správné" návyky, takže by jste s ním měla začít od začátku. Pokud není zvyklý chodit sám, tak bych začínala pomalu, vytyčila bych si vždy určitý úsek, kam chcete dojít, pokud následuje člověka, tak si třeba vemte kamarádku, která půjde vedle vás a koníka "povede" a nebo ho veďte vy a posaďte na něj někoho jiného, já takhle šla poprvé se svou kobylkou, sama nechtěla, ale jakmile šel někdo před ní, jedno kdo, stačil i pes, tak ho prostě následovala, neměla pocit, že je v tom úplně sama., a navíc člověk ze země ho může lépe usměrnit, pokud začne dělat binec. Ze začátku jsem chodila jen stejné trasy a na chvíli, postupně jsem prodlužovala délku vyjížďky a měnila trasy. On bude na stejných místech klidnější, bude to mít okoukané, a zjistí, že to tak strašné není.

My na vyjížďce dojedeme v kroku dobře, není to tak, že by stál a nechtěl jít, sice vymýšlí, občas se šprajcne a zkouší, ale ve výsledku jde. Potácí se mi po cestě, neví na jakou stranu se dát, naučila jsem ho v poli jít v koleji a tam mu to vyhovuje nejvíc, protože je to asi jasně dáno a on nemusí řešit cestu a jde pěkně, i když bojujeme o klásky. :) Tam dokonce i v jednom v pohodě většinou nacválal.

K tomu chození mimo - on než by lezl do měkkého leze právě na ty kameny, prostě aby nebyl ve středu, nejde po travnatém prostředku cesty, ale v kamenitých nebo bahnitých kolejích, kde mu to klouže a opakovaně se tam vrací, z toho tak nějak usuzuju, že se asi jako druhý cpal dopředu, možná se pletu, ale nic jiného mne nenapadlo. Taky má snahu lézt v lese do stráně a ne jít pěkně po cestě.

Dnes jsme ho pustili s poničkou konečně na ten nový výběh, oproti ní je těžce laxní, ona lítá jak šuš a on se občas chytí, i když běhali dneska dost, ale je to jen díky ní, ona na lonžák slyší, je vzrušivá a i víc temperamentní.

Uvést ho na ruce uvedu, hlavně díky BB, u nás je hodně strašidel - orli, pižmoň, velbloud, takže tady brzdí nebo má snahu běžet, ale BB působí dobře.

Kopýtka má bosá, nikdy nebyl kován, přijde mi, že se mu pravá přední trochu točí dovnitř, ale nejsem si tím jistá. Kovář chodí pravidelně, kopyta nemá rozměklá nebo tak, vypadají fajn.

Jádro jsem prosila, aby neměl, ale asi mu čtvrt odměrky mačkaného dávají, záleží kdo jak krmí.

V minulosti jsem jezdili na krokovku se snahou zaklusat, ale ráda bych, aby to nebylo jen o tom, že se mu nechce, nebaví mě už ten boj s líným samorostem a cestou zpět výskoky všemi čtyřmi a hra na plašení. Na jednu stranu je hrozný individualista, na druhou zase překvapí -jela jsem i bez sedla, když ho neměl, a neutekl pode mnou, i když jsem klouzala na tom kulatém hřbetě a klusali jsme pár krůčků, zastavoval. Trochu se v něm nevyznám. Sedlo tvrdili, že mu sedí, ale podle mne je na něm moc vysoko, jezdí mi pod zadkem, takže si nedovolím nějaké velké riziko, aby se to se mnou neotočilo, sice máme poprsák, ale nulový kohoutek asi nic nezachrání.

Jednou jsem pomáhala rozhýbat horší případ. Ten totiž vůbec nechtěl jít od stáje, doslova jsme ho s kámoškou odtáhly 300 m a tam to vzdaly a nechaly ho jít zpět. Druhý den ušel 250 m sám s jezdcem, 50 se nechal tlačita pak zase asi 100-200m ho pěší z nás táhla a jedoucí pobízela. Zpátky už šel rychlejším krokem. Jak pokročil čas, prodlužovaly se vyjížďky, až začal chodit i v neznámém prostředí. Ale podobně nesmyslně - z krajnice se narval do příkopu, tam lezl skrz křoví, pak když konečně byl vytáhnut na polňačku, chodil cikcak zprava doleva, v lese vrážel hlavou do stromů...nakonec se to poddalo a začal šlapat na dobré úrovni rekre-koně (donese jezdce, kam chce jezdec, nemusí se pobízet co krok, dodržuje tempo).
Jo, zapomněla jsem, že když jsme už nechtěly pořád dělat po vsi haló, jak tlačíme koně, zkusila jedna vést miniponíka jako doprovod. To fungovalo dobře, kůň se ho držel bok po boku, takže jsme si takto vypomáhaly v tom prvním období, kdy se stávalo, že kůň došel po patník, co minule a dál ani krok.

Takže po tom, co se proběhl s poničkou, která respektuje lonžák, jsem si všimla, že se ho naučil respektovat také, takže se dá trochu po výběhu prohnat, dokonce i na lonži to šlo, což je oproti předchozímu stavu pokrok. Chvilkama se i sám splašil, což dřív nebylo, takže nějaký pohyb sám i ve volnosti trošku hledá.
Mám s ním pracovat spíš na lonži? Případně jak? Co byste poradili?

Píšete, že se přetahuje, protože chce žrát a kroutí se směrem na okraje cest. Když pominu stav kopyt a situaci, kdy si chce po měkčím okraji zlehčit cestu a brala bych to jen jako zvyk, měla jsem pod sedlem takového koníka, huculoidního typu. Věčně otěže napnuté, ruce dodřené do krve i přes rukavice, nohy bolavé jak jsem se ho snažila tlačit..no děs a hrůza. Proti uškubávání trávy pomáhalo zvednout ruce, ve chvíli, kdy kůň chtěl dát hlavu dolů, zarazil se koutkama o udidlo (ano, podmínkou je udidlo). Takto se to opakovalo jednu vyjížďku, druhou.....až pochopil a o trávu už nebojoval. Stejně tak, když se mne snažil zanést někam do háje, přizvedla jsem otěž na té straně kam mne chtěl odnést a zároveň tu druhou táhla jakoby do strany. Samozřejmostí jsou pobídky holení. Poradil mi to jeden trenér a i když jsem si připadala jako totální blbec, zabralo to. Určitě bych se s ním netahala na bezudidlovce a dala mu klasické stihlo. Ušetříte si spoustu sil. A místo klasického bičíku zkuste drezurní, takové švihnutí drezurakem přes prdelku....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takže po tom, co se proběhl s poničkou, která respektuje lonžák, jsem si všimla, že se ho naučil respektovat také, takže se dá trochu po výběhu prohnat, dokonce i na lonži to šlo, což je oproti předchozímu stavu pokrok. Chvilkama se i sám splašil, což dřív nebylo, takže nějaký pohyb sám i ve volnosti trošku hledá.
Mám s ním pracovat spíš na lonži? Případně jak? Co byste poradili?

Těžko říct.Jestli lítal za ponicí ve volnosti,to ho mohlo i bavit.Ale myslím,že pro obtloustlého haflinga nějaké pravidelné pruzení,opravdu na kruhu průměr třeba 6metrů(nebo jakou máte délku lonžky) a opravdu na lonži příliš zajímavé nebude.Abyste si ho nezakyselila ještě víc.
Možná běžné vyjížďky, jednou týdně proložit opravdovým lonžováním .Krok, klus na obě ruce.Na ohraničeném kruhu,aby vám nevypadával zadkem.Dbát aby šel pěkně pravidelně střední tempo a odzadu případně trošku pobídnout,kdyby měl tendenci padat na předek nebo se táhnout.Třeba i pilovat zastavení,nesmí se otočit a popocházet.To by možná snesl,třeba na 5,max deset minut.
Pak třeba zas někdy jen nechat prolítat s ponicí po výběhu.
Uvidíte sama.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My na vyjížďce dojedeme v kroku dobře, není to tak, že by stál a nechtěl jít, sice vymýšlí, občas se šprajcne a zkouší, ale ve výsledku jde. Potácí se mi po cestě, neví na jakou stranu se dát, naučila jsem ho v poli jít v koleji a tam mu to vyhovuje nejvíc, protože je to asi jasně dáno a on nemusí řešit cestu a jde pěkně, i když bojujeme o klásky. :) Tam dokonce i v jednom v pohodě většinou nacválal.

K tomu chození mimo - on než by lezl do měkkého leze právě na ty kameny, prostě aby nebyl ve středu, nejde po travnatém prostředku cesty, ale v kamenitých nebo bahnitých kolejích, kde mu to klouže a opakovaně se tam vrací, z toho tak nějak usuzuju, že se asi jako druhý cpal dopředu, možná se pletu, ale nic jiného mne nenapadlo. Taky má snahu lézt v lese do stráně a ne jít pěkně po cestě.

Dnes jsme ho pustili s poničkou konečně na ten nový výběh, oproti ní je těžce laxní, ona lítá jak šuš a on se občas chytí, i když běhali dneska dost, ale je to jen díky ní, ona na lonžák slyší, je vzrušivá a i víc temperamentní.

Uvést ho na ruce uvedu, hlavně díky BB, u nás je hodně strašidel - orli, pižmoň, velbloud, takže tady brzdí nebo má snahu běžet, ale BB působí dobře.

Kopýtka má bosá, nikdy nebyl kován, přijde mi, že se mu pravá přední trochu točí dovnitř, ale nejsem si tím jistá. Kovář chodí pravidelně, kopyta nemá rozměklá nebo tak, vypadají fajn.

Jádro jsem prosila, aby neměl, ale asi mu čtvrt odměrky mačkaného dávají, záleží kdo jak krmí.

V minulosti jsem jezdili na krokovku se snahou zaklusat, ale ráda bych, aby to nebylo jen o tom, že se mu nechce, nebaví mě už ten boj s líným samorostem a cestou zpět výskoky všemi čtyřmi a hra na plašení. Na jednu stranu je hrozný individualista, na druhou zase překvapí -jela jsem i bez sedla, když ho neměl, a neutekl pode mnou, i když jsem klouzala na tom kulatém hřbetě a klusali jsme pár krůčků, zastavoval. Trochu se v něm nevyznám. Sedlo tvrdili, že mu sedí, ale podle mne je na něm moc vysoko, jezdí mi pod zadkem, takže si nedovolím nějaké velké riziko, aby se to se mnou neotočilo, sice máme poprsák, ale nulový kohoutek asi nic nezachrání.

Podle toho co píšete, mi spíše přijde, že koník neumí jít sám rovně. Pokud nemá vodiče, podle kterého by se řídil, asi mu dělá problém udržet rovný směr, proto se snaží jít krajem a o něco se "opřít". My máme spíše opačný problém, koním se nechce chodit krajem , jen v případě, že na prostředku je tvrdo a jsou tam šutry, tak si sami zajdou do kraje. Jak na to vám neporadím, zase tak zkušená nejsem, možná bych s ním občas zašla na procházku a uvidíte, jak se bude chovat. Že se mu nechce klusat, myslím, že ho budete muset trochu rozhýbat, ono se není co divit, pokud nechodil do výběhu a jen žral, také ho může tlačit sedlo, být mu úzké, proto se nechce hýbat rychleji, jinak naše kobylka po měsíčním nicnedělání, kdy jen stála a žrala, se taky nechtěla hýbat, ač se jinak ve výběhu ráda proběhne, hodí hrba, po té přestávce se jen ploužila, a i když se před ní rozběhl kůň, tak ona za ním šla krokem. Nasadila jsem jí dietu a více pohybu, a cca po měsíci to už zase byla ta moje příjemně chodivá holka, co ve výběhu lítá jak torpédo. U vašeho valáška to asi bude trvat déle, nemůžete čekat, že po jedné změně se okamžitě vše změní jak mávnutím proutku. Píšete, že krokem chodí dobře, tak klus zařaďte jen po kouskách, pokud vám zakluše, tak ho pochvalte, nechte ho jít zase chvíli krokem, zkuste si to pak třeba ještě jednou zopakovat, a příště přidejte více. Nebo s ním zkuste klusat na ruce, jakmile se vám ho podaří rozhýbat ze země, tak i pod sedlem to bude lehčí. Zkuste si ho naučit na nějaký povel, mlasknutí nebo slovo, aby věděl, že má zrychlit, pak to můžete zkoušet ze sedla. Pokud vám dělá binec cestou k domovu, možná by jste ho mohla "doprovodit" ze země. Tohle vcelku nechápu, naši koně, když se otočí k domovu, tak jsou spokojení, maximálně se snaží spěchat, aby už byli doma, většinou zlobili, když je člověk cestou k domovu zdržoval, ale to už jsme je odnaučili. Chápala bych zlobení a lekání cestou tam, ale zpět většinu bubáků, která je cestou tam straší, směrem k domovu neřeší. Jeden takový příklad, v jednom ze směrů, kudy chodíme ven, má soused hned u cesty výběh s prasátkem. Projít o kolo něho je obrovský problém, moje kobyla se zastavuje už pomalu 30m od něho, že tudy nepůjde, musím ji převést ručně a to ještě musím jít mezi ní a prasátkem. Když se tudy vracíme, sice zpomalí, ale protože tudy vede cesta k domovu, tak to projde bez větších problémů. Proto mě zaráží, že koník dělá binec cestou zpět?

Děkuji za příspěvek, ze sedla mám taky trochu černé svědomí, zdá se mi, že je mu užší a sedí moc nahoře, proto teď raději preferuji výběh, kde se proskočí. Nejsem nějaký odborník přes cajky, ale bylo mi řečeno, že ho sedlo netlačí, nicméně jezdí mu prostě po hřbetě, což není ideál a nechci, aby byl pohyb pro něk trestem kvůli sedlu.

Co se týká toho bordelu, není to tak strašné, když se mi to podaří usedět, má tendenci vyhazovat z kroku a prostě vyletím nad něj do vzduchu a doufám, že dopadnu zpět, na tom jednom místě se naučil se plašit a dělá to cestou domů, cestou stejným úsekem pryč se mi to nestane. Do toho zděšení rodiče na procházce s dětmi a já tam na něj syčím něco o hajzlovi. Stejně tak může dojít v klidu k areálu, kde bydlí, člověk by řekl, že ani žvýkačka se tak netáhne , vleze dovnitř a najednou tu lístek, tu auto a plaší se. Přijde mi to, že si snaží snad užít poslední zábavy, než bude muset zpět. Energii na těch vyjížďkách moc nevydal, ale po novém roce to snad už bude lepší, to bych vyrazila ven, začal se mu trochu už i rýsovat kohoutek, když dá hlavu dolů, tak snad trochu na váze ubývá.
Ještě k tomu sedlu, má komoru 3, je možné, že by hafloš měl parametry komory 4? Osobně si myslím, že problémem je i to, že polštáře nejsou na tenhle typ hřbetu dost placaté a dost daleko od sebe, ale je to jen moje úvaha, nejsem nijak znalá.

Hřbet 1

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Letiště 2

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za odpověď.
Je mu šest, stojí ve výběhu, žere a nedělá nic, prodávali ho s tím, že se mu prý nechce moc pracovat, měl údajně chodit za koněm. Ideu klusovek jsem měla, ale on nakluše pár kroků a nechce moc pokračovat. Asi jak byl zvyklý za koněm, tak pořád leze na kraje cest, neumí jít po prostředku a dokormidlovat ho tam je skoro nemožné, takže v tom obtížném klusu se kroutí všude možně. Přijde mi, že reaguje jen, když na něj člověk zvyšuje v naštvanosti hlas, jinak totální relax a všechny má na háku.
Problém je, že venku ho takto neunavím, v tom výběhu evidentně taky pohybu moc nedá, ale potom zase zlobí. :(
Bičem mu občas jednu vytnu, sice toho pro chvilku nechá, ale za minutu dvě znovu a znovu, zase musí být kravál, aby se chvíli šlo bez žraní.

Udidlo nikdy v hubě neměl, měla jsem představu, že bych ho na něj navykla, ale nechci v situaci, kdy se přetahuje, bojím se, že tím vyrobím problém. Ideální by samorřejmě byl kamarád na vyjížďku, ale tu možnost bohužel nemám. Když si udělám můstek z otěží, tak na té BB uzdečce prostě narazí, ale zkouší to stále dokola, pak začne hrabat, s tím jsem měla zpočátku problém, vytnout mu jednu při prosení.

Situaci mi tedy bohužel komplikuje i to, že se o něj starají nekoňáci, co před ním při nandavání ohlávky couvají, ale s tím nic neudělám. S.

Ahoj. Nevíš náhodou co s koníkem dělali bývalí majitelé? Měli nějaké zkušenosti s koňmi? Přijde mi že je koník demotivovaný. Že v tom všem nevidí žádný smysl. Nevím co se s ním dělalo dřív, ale zdá se mi podle vyprávění nevyvážený, rezignovaný a apatický. Je možné že toho pod jezdcem moc nezažil a proto se na něj nemůžeš zlobit že nenakluše nebo nenacválá. Možná ještě neví jak. Zkus trošku ubrat ze svých nároků a začít úplně od začátku. Zkus se odpoutat od toho, že je lenivý a trucuje. Třeba je jen zmatený a neví co se po něm chce. Představ si, že jsi učitelka v mateřské školce a staráš se o dítě. Koně žijí tím co je teď a rádi se baví. Když po nich chceš úplně jednoduché věci a za ty je chválíš (přehnaně a upřímně chválíš) většinou se setkáš s velmi pozitivní reakcí. Zkus být celou dobu co jsi ve stáji myšlenkama opravdu jen při něm - ne vedle toho ještě chatovat na mobilu ;o) Už když pojedeš ke stáji představ si, jak si to skvěle užijete. Zkus si ho vzít na procházku kam normálně jezdíš na vodítku. Vem si tušírku (drezůrní bičík) a běž na "průzkum". Věnuj se mu každý krok. Když se někde bude bát, udělej si na něj čas a ukaž mu to. Uklidňuj ho hlasem a když kolem "bubáka" projde, moooc ho pochval. Zkus si s ním zaklusat a když nebude chtít, netahej ho. Jdi na úrovni jeho hlavy, dej mu najevo že se něco bude dít. Napřim se, oslov ho a řekni třeba: "Tak miláčku, budeme klusat." (On ty slova nepotřebuje, ale ty se na to psychicky připravíš a automaticky i tvá řeč těla bude odpovídat tomu, co máš v plánu) Začni pomalu klusat a když tě nebude následovat, zamlaskej a když ani to nepomůže klepni ho tušírkou za zády za přední nohu - v místě kde máš při ježdění holeň. (Já jsem začínala tak, že jsem klusala tak, že koník mohl jít vedle mě i krokem a když jsem neviděla náznak zrychlení nebo toho že by naklusal, pak jsem použila zmíněné pobídky.) Když nebude chtít, nezlob se na něj, vzpomeň si, že je to malé dítě, které neví co po něm chceš. Zkoušej to trpělivě znovu a znovu. Pokud to vzdáš, nebude v tom vidět smysl. Klidně ho otravuj a prosaď si svoje :o) Jakmile nakluše, zaklusej s ním pár metrů, zastav a moc ho pochval, aby věděl že to je to co po něm chceš. Pár metrů krok a zkus to znovu. Uvidíš, že brzy pochopí co po něm chceš a začne reagovat na pobídky. Klidně mu můžeš na začátku dát i dobrotu za odměnu, ale po pár pokusech už ho jen pořádně podrbej a slovně chval, jinak se z tebe z "vůdčího kamaráda" stane dodavatel žrádla . Je to piplačka, ale všechen ten investovaný čas se ti vrátí. Můžeš i jezdit, ale nemůžeš se na něj zlobit že chodí od příkopu k příkopu a nechce klusat nebo cválat. Když dáš šestiletému dítěti na záda školní tašku plnou knížek taky trvá než získá rovnovánu a zvykne si na to. Má problém se vyrovnat i sám se sebou v nerovném terénu natož ještě se zátěží.
Já bych postupovala asi takto. Ze začátku krátké (Aby mu to nebylo moc. Postupuj opravdu po malých krůčcích a když něco udělá dobře, zopakuj to jednou nebo dvakrát a dej mu oddych. Jinak mu uděláš v hlavě zmatek a nebude mu to dělat radost.)procházky do terénu - zastavování na povel, naklusání na povel, procházení kolem strašáků. Do toho bych třeba střídala lonžování a tam totéž naučit na povel naklusat, přechody do kroku a do zastavení. Když bude dobře reagovat na přechody, můžeš zkusit zkracovat lonž aby šel menší kroužek - tím si zlepší rovnovánu a naučí se ohýbat - ale zase jako předtím ne hned napoprvé zalomit na kruh o průměru dva metry, ale národy hodinu co hodinu zvyšovat... Časem cval, ale ten po něm nechtěj hned a ne dlouho. Pro zábavu si můžeš udělat i vyjížďku v kroku, ale místo zaklusání 100m zkus na tom samém úseku třeba 5x naklusat a přejít do kroku. Pokaždé samozřejmě moc pochválit. Tím zjistí, co se po něm chce a myslím že začne i ochotněji spolupracovat. Pokud nebude ze sedla chtít, je postup stejný jako na vodítku. Dáš mu pobídku (Sedem a holení), když nezareaguje, "zesílíš" pobídku mlasknutím. Když ani mlasknutí nezabere, lupneš ho tušírkou za holení. Nemáš ho bít, ale jen zesílit pobídku. Nezapomeň jak při mlasknutí tak při pobídce tušírkou použít zárověň sed a holeň jinak koníka zmateš a nebude vědět proč na něj mlaskáš a šviháš tušírkou...
Třeba ti mé rady budou něco platné a při trpělivém přístupu budeš mít z lenivce kamaráda na život a na smrt