Koně, hospodářtví a domácnost

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 02:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254

Krásný večer všem,
po hodně dlouhé době jsem se rozhodla vás zde požádat o pomoc, obzvláště všechny ženy doma na MD.
Před čtyřmi měsíci jsme se s koňmi přestěhovali, budujeme nové zázemí, máme tři koně, kozu, ovci, drůbež. Já kolem toho několikrát denně běhám v tomto mrazu s malým dítětem (bohudíky už trochu chodí). Pokaždé, když jdeme ven, tak ho musím obléct , zkontrolovat koně, případně doplnit vodu, nyní už i seno, předekovat, pak nakrmit drůbež, psa, kočku, kuřata (ty jsou doma), pak na hranici sil beru děcko a valíme do tepla. Tam se snažím prohřát a pak mě čeká opět kolečko kolem nádobí, poklízet všechno co děcko roztahalo z linky, zkusit pozametat, což se dělá dost blbě atd, pořád dokola, od zvířat domů k děcku, pak se snažím třeba uklidit nebo uvařit, nyní dokonce nachlazená a dost vyčerpaná. Mám to srovnané tak, že primárně je třeba obstarat dítě pak zvířata, pak připravit jídlo, uvařit a až nakonec to ostatní prát, uklízet atd...
Opakovaně mi je vyčítáno, že není důkladně uklizeno. Nejsem bordelář, když jsem měla byl ve městě koně daleko, žádné dítě nebyl problém, vždy bylo vše ťip ťop, ale tady to přestávám dávat, tím, že jdu přes hranice možností a snažím se udělat i věci navíc třeba venku, tak jsem nyní nachlazená (bolí mě dutiny, kašlu, je mi zle, jsem unavená a hlavně je mi pořád zima) Tělo mi dává najevo, že bych měla zvolnit a víc odpočívat, ale to se nelíbí mému chlapovi, je z toho doslova vzteklý. A já jsem už strašně vyčerpaná a demotivovaná cokoli udělat. Netuším co mám dělat, jak mu vysvětlit, že ženská doma s děckem a ještě zvířectvem se fakt nefláká, leč nemá vždy vše dokonalé (ale vyloženě bordel tu není, vyloženě bordel jsem měla doma, když mi kůň onemocněl a já s ním byla skoro nonstop) už ani nejezdím, aby neměl pocit, že se flákám, už mě to nebaví a neskutečně frustruje, připadám si neschopná a hrozně vyčerpaná.
On nevyrostl na statku jako já, netuší, jak to chodí... Moje babička vždy ráno vstala šla dojit, pak převlékat děcka, pak vařit oběd, pak krmit zvířata, pak zase makat kolem statku dojit a večer opět chystat večeři, ukládat děcka. Po večer šila, trochu pouklízela a šla spát, nikdy neměla dokonale naklizíno, nešlo to. Byla to ženská, která se od rána do večera nezastavila, generální úklid dělala v zimě před vánoci a zjara před velikonocemi. Já se hospodářství nedokážu vzdát, je to můj život, mám to dáno genama, výchovou, vším a prostě chci v té činnosti co začali moji předci pokračovat, vím, že to tak má být. Ale co ten chlap, skoro panelákové dítě? Zvyklé na pohodlí a komfort města? Je to něco jiného, ve městě jsem žila roky...smajlík Vím, že až to bude za pár měsíců hotové tak jak to chci, bude to jednodušší a bude lehčí stihnout vše, ale teď to prostě a já se pomalinku hroutím.

Máte někdo zkušenosti co s tím? Jak to přestát a nezbláznit se?smajlík Nemáte někdo podobný příběh se šťastným koncem? Dnes jsem ho tituloval magorem, protože už ten tlak nezvládám, úplně mě to ničí a demotivuje.smajlík

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 09:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.116

Hlavu vzhůru,
já byla před lety v podobné situaci. Přestěhovali jsme se s manželem z města na venkov do usedlosti, která se začala opravovat a k tomu si pořídili zvířata ( na rozdíl od vás ne velká, pouze králíky, drůbež), psy a kočky. Kromě oprav domu postupně všechny povinnosti ohledně zvířat a pozemků tak nějak přešly na mně a já se dostala do kolotoče, který mě málem odrovnal. Chodila jsem do práce na 1/2 úvazku, k tomu zvířata, seno, velká zeleninová zahrada, sad, dřevo na zimu, domácnost, rodina - nevěděla jsem kam dřív skočit, naprosto všude kam jsem se podívala na mě koukaly jen povinnosti. Hotovou práci nikdo neocenil, byla považována za samozřejmost smajlík. Nevím, zda mne tento stav postupně semlel víc psychicky či fyzicky, ale z pozitivní veselé holky se stala nemluvná, unavená zplihlá ženská, které byla věčně zima a nejraději by prospala 1/2 roku. Nejhorší na tom bylo, že v podstatě mě to na venkově těšilo, nedovedla jsem si představit vrátit se do města, ale všechny ty povinnosti mě přerostly přes hlavu. Začala jsem si vyčítat, že jsem neschopná, že nedokážu všechnu tu práci a péči o rodinné zázemí zvládnout.
Jednou odjel manžel na pohřeb ke vzdáleným příbuzným na Slovensko na celý víkend, já si v klidu sedla a provedla podrobnou analýzu svého přítomného života. Došla jsem k tomu, že musím své závazky omezit (třeba i jen na přechodnou dobu), jinak se asi opravdu zhroutím. Své rozhodnutí jsem dodržela a tak postupně zlikvidovala zeleninovou zahradu a králíky - v té době jsme byli prakticky soběstační a spoustě příbuzných a přátel nebylo moc po vůli, že odpadl zdroj domácích brambor, nakládaných okurek, zelí, zeleniny, bylinek, kompotů, marmelád, sušeného i čerstvého ovoce, králičího a drůbežího masa,vajec atd. Nechala jsem si pouze skleník na zeleninu pro vlastní potřebu, koupila sekačku na trávu, do roka jsem i vzdala slepice.
To o čem jsem dosud psala, se stalo před deseti lety.

Dnes s odstupem času musím říct, že mé rozhodnutí bylo správné. Dům je opraven, rodina funguje, připadám si už zase jako ženská a ne jako kříženec posluhovačky s robotem, zahradu jsem upravila tak, že je na ní příjemné posezení a podívání. Ze zvířat si dopřávám jen psy (jsou mým velkým koníčkem a tak mám rovnou 4) a 2 zakrslé králíčky pro radost. Tento zvěřinec zvládám bez obtíží a mám dost času se mu věnovat. I nadále pěstuji zeleninu a ovoce, ale opravdu jen v míře potřebné pro nás a spíše jako zábavu a přilepšení našeho jídelníčku. Občas si zajedeme na nějaký rodinný výlet, navštěvujeme se s přáteli, hodně chodím do přírody na procházky, s manželem máme pohodový vztah. Život na venkově si teď opravdu užívám.

Pokud cítíte, že je toho na vás moc, vzdejte se (třeba jen na pár let) toho, co pro vás v současné době není nezbytně nutné. Na co mít děti, koně, psy a spoustu dalších zvířat, když jedno nestíháte pro druhé, přičemž všichni přítomností druhých trpí, protože není v silách jednoho člověka dát jim to, co individuálně potřebují (a na co mají nárok). Strhaná a vyčerpaná žena nemůže být ani dobrou matkou, ani manželkou a chovatelkou. Věnujte se malému, rodině, nechte si koníky a psy, zbytek vyeliminujte, sama musíte odhadnout co zvládnete a na co vaše síly stačí. Neplýtvejte zdravím a silami kvůli zbytečnostem. Vaše lásky (manžel, děťátko, koníci, psi) vás musí denně nabíjet pozitivní silou a těšit vás, ne vysilovat.
Držím vám palce a přeji, ať u vás vysvitne zase sluníčko (nejen doslova) smajlík.

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 12:26
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.212.1

přečetla jsem si až dokonce oba příspěvky a hodně mi to dalo, jelikož za pár let budu ve stejné pozici (zatím to tak vypadá) s vyjímkou, že dům bude nový a o to horší bude když v něm bude nepořádek ;-) zatím ovce, pes a koně...vše bude na jednom místě a počítám do toho brzo přibude dítě smajlík Takže vám moc držím palce ve vašich situacích a čerpám zkušenosti už teď, třeba se toto vlákno ještě rozjede! Ale my ženy obecně máme sklony dáva si vysoké cíle, takže bych to vůbec nebrala jako nějakou porážku, jen slevit někde z nároků aby rodina fungovala smajlík

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 12:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.17.50

My jsme to tak měli, nastěhovali jsme se na statek s ani ne roční holčičkou, s druhou už jsem byla těhotná. Do toho kozy, ovce, koně, drůbež. Celý den jsem se nezastavila, a do toho přišel chlap z práce, a ptal se: A cos tady jako celý den dělala??
Výčitky ohledně bordelu byly pořád, taky nikdy nepochopil, že nejdřív obstarám dítě, pak zvířata, a nakonec až bude leštění oken a vymetání pavučin. Někteří lidi to holt v sobě nemají, místo, aby ocenil moji zodpovědnost, že i při čtyřiceti stupňových horečkách mají zvířata vykydáno, tak mi jen vyčítal, že se někde za gaučem válí nějaká hračka. Došlo to tak daleko, že jsme se rozešli...
Jediné, co můžu poradit je, aby jste ho nechala doma pár dní samotného. Ať vidí, co všechno musíte dělat a zvládat, a jak těžké to je, když máte pořád prcka za zadkem.

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 13:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.19

Nepíšete, jak v tom všem se angažuje váš chlap, zda ze zvířectva máte užitek všichni nebo jste je chtěla vy. Pokud jste to chtěli oba společně, tak by jste měla svého můžského taky trochu zapřáhnout, může vypomoct s dítětem, pokud jste nemocná, mohl by vás na chvíli zastoupit. V opačném případě bych něco vypustila, jak vám radí výše, ne vše přece momentálně musíte mít, jakmile si doděláte zázemí, můžete si zvířectvo pořídit znovu. Nebo si najděte pomocníka, třeba za ježdění na koni. Když vám někdo pomůže nebo na chvíli zastoupí, hned vám bude lépe. Musíte si sama zvážit vaše možnosti a priority, pokud chcete vše zachovat, zkuste si vzít třeba nějakého studenta jako brigádníka, třeba by byl zájem za menší peníz nebo produkty z hospodářství.

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 14:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.252

A zkusila jste to takhle polopaticky,vysvětlit manželovi?
Jestli od chlapa čekáte,že se něčeho všimne sám,to byste se taky nemusela dočkat.Obzvlášť jestli on chodí do práce,tudíž se považuje za živitele.Doteď byl obskakován a najednou bác,je někde pozapomenut a má pocit,že jeho potřeby jsou zanedbávány ,což se mu doteď nestalo.A sám od sebe pravděpodobně nic nepomáhá,nemáte ho navyklého?
Zkusila bych si s manželem v klidu sednout a důkladně si pohovořit.
Bez nějakých emocí ,věcně,zhodnotit nastalou situaci.Pokud jste oba chtěli dítě,pravděpodobně jste společně zjistili,že s svou mateřskou rodinný rozpočet nijak nepozvednete.A jestli jste se shodli i na stěhování do staveniště,oba chcete mít zvířata,mohl by manžel pochopit,že se nějaká domácí práce čeká i od něj.Případně aspoň vám umožnit toleranci k vrstvě prachu na obrazech,či posunout termíny mytí oken na neurčito.
Vše je o domluvě a vzájemné toleranci,takže mluvte ,mluvte Vyhodnoťe si priority.
Dále bych vám doporučila nějak změnit ,zracionalizovat,systém kolem dobytka.Nemusíte li kydat boxy,tak dejte jednorázově více sena a vody,čímž vám odpadne časté oblékání dítěte.Slepicím hodím ráno a teplé až večer.Králíky obsloužím při koních.Krávy nemáte.Nebo jsem určité práce prostě dělala,když děti spaly ráno,přes poledne či večer.
Držím palce

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 15:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254

Díky za podporu, dobře se mi to čte.
Ono se to všechno začalo hroutit po příjezdu jeho koně, chtěl koně, já byla proti, protože mi bylo jasné, že to bude peklo, Kůň dekovaný, potřebuje jinou péči než moji dva, Ale na mých nemůže jezdit, což on chce, Dnes ráno jsem nebyla schopná dovézt vodu, tak jsem ho tam poslala, kupodivu šel. Pomocníky tu mám, naštěstí, jen poslední dva týdny už je to takové na nic, je debilní počasí a nikomu se nic nechce a já zase nemůžu říct, že on by nic nedělal, topíme dřevem z našeho lesa, takže celý víkend trávil v lese a na traktoru.
Já jsem to čekala, znám to, když zázemí ještě není úplně hotové je to náročné. Do toho se ještě stádo nesrovnalo, takže tam chodím hlavně, abych zkontrolovala, zda je vše ok. Drůbež jsem již vyselektovala, vybrala nejlepší nosnice a dobré kvočny a zbytek prostě rozdala po známých, měla jsem 30 ks, ale už to nešlo, má jich teď 10, kačenu mi sebrala asi kuna, což mě mrzí, ale aspoň se kačer drží slepiček... Koza jede na zimu k mým rodičům, už na to nemám, z kozou jsou taky jen problémy, uvidíme jak na jaro. Dojení, zpracování mléka, nakonec jsme mléka lila kočkám a psovi a taky slepicím, protože už jsme to nestíhala. Konečně je zasušená, uff...
Já se svých koní nechci vzdát. Dítě není jeho, ale bere ho za své. Problém je v tom, že on si to představoval jak hurvínek válku, jenže ona to je dřina, říkala jsem mi to pořád a on mi nevěřil, než skončila pastevní sezóna. Nyní mám chuť jeh koně naložit a odvézt zpět... ale tak zase si říkám, že to třeba pochopí, pořád ho musím řešit a deptá mě to...smajlík A když řeknu, byla jsem za tvým koněm, je oheň na střeše, přesně "já byl v práci, ty se tady flákáš, tak si nestěžuj..." že u toho člověk vždy promrzne na kost, to už nevidí... ach joo...smajlík
Na druhou stranu, vyjížďky ho baví. Mám z něj pocit, že je to takový ten koňácký polotovar, jako ty holčičky, co jezdit chtějí, ale starat to už ne, to by mohli bolet a zebat ručičky...smajlík
Tolik upozornění, že koně jsou dřina a že já sama co mám své už nemám tolik času jezdit, že netuší co vše to obnáší, že to bere hromadu času a ať si zváží, za mu to za to stojí... hmmm... jenže nějaký kamarád mu řekl, že je mají na pastvině nonstop a že jim to funguje, že nakulí jednou týdně balík, denně dají vodu a mají klid, jenže já to dělám jinak, prostě bych koním balík na pastvinu nedala, mám k tomu svoje výhrady... je to doslova peklo,
No nic jdu radši ihned na tu horu nádobí, protože jinak bude zase průšvih.

Jo on hospodářství chce, ale asi si to představoval jinak... asi nikdy neviděl tu daň co platí všichni co ho mají a to je každý den, i o víkendu i místo dovolené dřina a dřina a dřina, jenže mě to baví, vím co můžu ošulit a co už ne, jenže jeho řeči s ten strach, že nic nestíhám, to mě drtí a fakt demotivuje...

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 17:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.26

Taky se přidám - ani u nás nebylo dost dobře uklizeno - to byl i důvod rozchodu, raději je s holčičkou, která by mu mohla dělat dceru a sotva vylezla ze základky (je jí 15). A co na ní vidí? Je milá. Tak ať si to holka užije, když mu tak dlouho podlézala, až usoudil, že s ní to bude lepší. O člověka, který nechápe, že starost o malé (navíc hodně aktivní a nespavé) dítě není dovolená, samo se nenavaří, nevytře, nevysaje, nevypere, nevyžehlí ani neposeká zahrada a sám nepomůže s ničím - ani tomu malému se nevěnuje, ale zato sám vyžaduje full servis a pomalu běhat za zadkem a sbírat, co kde odpadne - protože on není od toho, aby uklízel... i když vidí, že toho mám plné zuby (protože denně být v noci několikrát vzhůru a fungovat i přes den dlouhodobě prostě energii člověku sebere), nevezme nás nikam na výlet, do restaurace...prostě kamkoli...protože "nemá čas", takového ať si děvčátko nechá. (Podotýkám, že hovory na téma pomoc v domácnosti, únava a přání kam bych ráda na výlet, dovolenou - jako rodina jsem vedla a ne jednou). To není partner, ale přítěžek, i když ona je těžce happy, jakého boháče klofla a má se zase čím chlubit a už si plánuje, jak si tam i koníčka dá, jen co vypadnu s těma svýma (teď by se ho nejradši ovšem na čas zbavila, protože koníček se jí nehodí do krámu - musí za ním dojíždět). ...Takže jsem se jednoho krásného dne i s malým synkem (kterého je mi opravdu líto, jeho celý dosavadní život a domov se mu zhroutil jak domeček z karet) sbalila a hledáme si svoje nové místo pro život. I s koňmi, které sice zredukuju na minimum, ale nevzdám se jich (i teď jsou víceméně bezúdržboví - jsou venku). Nikdo nestojí za to, aby se z člověka stal jen otrok a služka bez šance na vlastní realizaci a koníčky - nebo aspoň já k životu potřebuju občas i zaměstnat mozek něčím jiným. Stačí, že poslední tři roky jsem se na koně chodila jen dívat, abych se co nejvíc mohla věnovat rodině, i to bylo málo. Paradoxně mě naučil jednu věc - vím, že na to všechno mám a zvládnu to. Nejsem a nebudu dokonalá, ale nenechám ze sebe dělat nulu. Jsem z baráku pryč a najednou mám tolik volného času, že nevím, co s ním.

Jen poznámka - jeden známý svého času, když se sbíral domů z akce prohlásil, že ženská vydrží sakra hodně, ale všechno má své meze.

Situaci vám nezávidím. Asi vám nezbývá než to skousnout (i za cenu toho, že pořád budete ta špatná - a ještě můžete dopadnout i tak, že vy se budete dřít kolem prcka, domácnosti a všeho a chlap si stejně najde jinou, zábavnější - místo aby vám pomohl) nebo si prostě časem jít svou cestou.

Neregistrovaný uživatel

2.12.2014 19:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.252

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za podporu, dobře se mi to čte.
Ono se to všechno začalo hroutit po příjezdu jeho koně, chtěl koně, já byla proti, protože mi bylo jasné, že to bude peklo, Kůň dekovaný, potřebuje jinou péči než moji dva, Ale na mých nemůže jezdit, což on chce, Dnes ráno jsem nebyla schopná dovézt vodu, tak jsem ho tam poslala, kupodivu šel. Pomocníky tu mám, naštěstí, jen poslední dva týdny už je to takové na nic, je debilní počasí a nikomu se nic nechce a já zase nemůžu říct, že on by nic nedělal, topíme dřevem z našeho lesa, takže celý víkend trávil v lese a na traktoru.
Já jsem to čekala, znám to, když zázemí ještě není úplně hotové je to náročné. Do toho se ještě stádo nesrovnalo, takže tam chodím hlavně, abych zkontrolovala, zda je vše ok. Drůbež jsem již vyselektovala, vybrala nejlepší nosnice a dobré kvočny a zbytek prostě rozdala po známých, měla jsem 30 ks, ale už to nešlo, má jich teď 10, kačenu mi sebrala asi kuna, což mě mrzí, ale aspoň se kačer drží slepiček... Koza jede na zimu k mým rodičům, už na to nemám, z kozou jsou taky jen problémy, uvidíme jak na jaro. Dojení, zpracování mléka, nakonec jsme mléka lila kočkám a psovi a taky slepicím, protože už jsme to nestíhala. Konečně je zasušená, uff...
Já se svých koní nechci vzdát. Dítě není jeho, ale bere ho za své. Problém je v tom, že on si to představoval jak hurvínek válku, jenže ona to je dřina, říkala jsem mi to pořád a on mi nevěřil, než skončila pastevní sezóna. Nyní mám chuť jeh koně naložit a odvézt zpět... ale tak zase si říkám, že to třeba pochopí, pořád ho musím řešit a deptá mě to...smajlík A když řeknu, byla jsem za tvým koněm, je oheň na střeše, přesně "já byl v práci, ty se tady flákáš, tak si nestěžuj..." že u toho člověk vždy promrzne na kost, to už nevidí... ach joo...smajlík
Na druhou stranu, vyjížďky ho baví. Mám z něj pocit, že je to takový ten koňácký polotovar, jako ty holčičky, co jezdit chtějí, ale starat to už ne, to by mohli bolet a zebat ručičky...smajlík
Tolik upozornění, že koně jsou dřina a že já sama co mám své už nemám tolik času jezdit, že netuší co vše to obnáší, že to bere hromadu času a ať si zváží, za mu to za to stojí... hmmm... jenže nějaký kamarád mu řekl, že je mají na pastvině nonstop a že jim to funguje, že nakulí jednou týdně balík, denně dají vodu a mají klid, jenže já to dělám jinak, prostě bych koním balík na pastvinu nedala, mám k tomu svoje výhrady... je to doslova peklo,
No nic jdu radši ihned na tu horu nádobí, protože jinak bude zase průšvih.

Jo on hospodářství chce, ale asi si to představoval jinak... asi nikdy neviděl tu daň co platí všichni co ho mají a to je každý den, i o víkendu i místo dovolené dřina a dřina a dřina, jenže mě to baví, vím co můžu ošulit a co už ne, jenže jeho řeči s ten strach, že nic nestíhám, to mě drtí a fakt demotivuje...

Jestli máte deset slepic,3koně venku,psa ,kočky ,jedno dítě a k tomu pomocníky? Tak to byste zas tak strhaná být neměla.
Práci navíc si s koňmi vlastně děláte sama.Jestli v zájmu zachování svého zdraví odmítáte hodit balík a jít jednou denně s vodou,co vám partner radí.Koukat se na stádo můžete zaběhnout když dítě spí,nebo ho nechat s pomocníkem.
Jestli on živí vás ,nevlastní dítě ,vaše dva koně a jediné co chce je ,abyste obstarala i jeho koně?To není zas taková hrůza,ne?
Zkuste na to kouknout i z této stránky.

Přidejte reakci

Přidat smajlík