Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.206
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.255
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. Prvni pad z ponika, asi bez nasledku,spis jsem se tomu smala jako dite.
2 . ano kazdy kun reaguje na jezdce. Nektery jen nepatrne nektery velice vyrazne. Ja si myslimze jsem vcelku klidny jezdec ale i tak obcas citim jak dokaze byt kun napnuty kdyz tusi me reakce. Nerekla bych vsak ze je to tak extremni ze pri obavach jezdce z kere se kun zasafove toho kere lekne, to je spis tim ze jakmile ma jezdec sveho kone precteneho priblizne vi jako podmety jej lekaji a tedy ocekava reakce u vytipovanych mist a situaci. Pokud je jezdec povahou cholerik asi to muze podvedimne situaci vystupnovat.
3.stalo se mi ze pri kriku trenera se mi splasil kun a j to odnesla operacnim salem, tenkrat jsem byla dite a donutilo me to do dospelosti pracovat s kobem v klidu v pripade stresu secradeji na minutu zastavit oddechnout si a pak pokracovat. A taky pripravocat kone na rusive podmety k omezeni lekavosti...stres na me pusobi tak ze vetsinou radeli slezu, kone i sebe uklidnim a pak pokracuju v praci.... to se stava ale malo kdy ze bych sebe nebo kone dohnala do tak neprijemnych situaci vetsinou je to formou akce reakce a je klid - kun zacne vyhazovad, nasleduje procvalani a dlouhe procouvani a kolun pochopi co se po nem chce.... trenera uz msme klidneho takze a nas nekrici. Stres u koni je zlo.
4. Ano u nekterych cizich koni kteri nebyli zrovna vychovani bylo tezke s nimi manipulovat a nepopiram ze jsem docela strach mela...
5.ano mela konpkikovana fraktura
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.206
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
1. Prvni pad z ponika, asi bez nasledku,spis jsem se tomu smala jako dite.
2 . ano kazdy kun reaguje na jezdce. Nektery jen nepatrne nektery velice vyrazne. Ja si myslimze jsem vcelku klidny jezdec ale i tak obcas citim jak dokaze byt kun napnuty kdyz tusi me reakce. Nerekla bych vsak ze je to tak extremni ze pri obavach jezdce z kere se kun zasafove toho kere lekne, to je spis tim ze jakmile ma jezdec sveho kone precteneho priblizne vi jako podmety jej lekaji a tedy ocekava reakce u vytipovanych mist a situaci. Pokud je jezdec povahou cholerik asi to muze podvedimne situaci vystupnovat.
3.stalo se mi ze pri kriku trenera se mi splasil kun a j to odnesla operacnim salem, tenkrat jsem byla dite a donutilo me to do dospelosti pracovat s kobem v klidu v pripade stresu secradeji na minutu zastavit oddechnout si a pak pokracovat. A taky pripravocat kone na rusive podmety k omezeni lekavosti...stres na me pusobi tak ze vetsinou radeli slezu, kone i sebe uklidnim a pak pokracuju v praci.... to se stava ale malo kdy ze bych sebe nebo kone dohnala do tak neprijemnych situaci vetsinou je to formou akce reakce a je klid - kun zacne vyhazovad, nasleduje procvalani a dlouhe procouvani a kolun pochopi co se po nem chce.... trenera uz msme klidneho takze a nas nekrici. Stres u koni je zlo.
4. Ano u nekterych cizich koni kteri nebyli zrovna vychovani bylo tezke s nimi manipulovat a nepopiram ze jsem docela strach mela...
5.ano mela konpkikovana fraktura
Děkuji moc za přínosnou odpověď :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.85.42
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. pád ve 13 z hucula při klubových "závodech" - jela jsem první a kobyla prostě od stáda nechtěla - za první překážkou pád, cca 50 metrů mě ve cvalu táhla za třmen. Pocity při dalším nasednutí v pohodě - strach nebyl, ale na tu kobylu jsem pak lezla vždy s větším repektem.
2. Můj plňas reaguje vždy - nejvíc je to poznat, když jdu jezdit po "náročnějším večeru"
- to pak kozluje, leká se, blbne, protože ví, že nejsem v nejlepším stavu ;) jinak vždy poznám, čeho se lekne ale spíš se ho snažím psychicky povzbudit na druhou stranu (myšlenky typu "jee, zase nebudeš chtít projít tím úzkým, tmavým místem, jako bys tam nešel už stokrát, nedělej zagorku zase,..." - funguje to na něj a není pak takový blázínek)
3. rozhodně me nakopne - první trenérka řvala hodně a nikdo mě nikdy po ní nenaučil víc. Stres mě dokopává k lepším výkonům a kůň ze mě cítí, že opravdu hodně chci něco udělat a vychází mi lépe vstříc.
4. Ne. I k problémovým nebo mladým koním vždy jdu s tím, že nebude problém. A funguje to (měli jsme 185cm vysokého nedotčeného mlaďocha, který potřeboval ostříkat nohy - holčina měla šílený strach, kůň se stavěl na zadní, uskakoval, caploval, všechno možné - přišla jsem já, čapla jsem ho za vodítko, vzala hadici a stříkala, nechala ho ošichat vodu, hadici apod. a nechal se ostříkat v pohodě, jen se do toho muselo jít s tím, že tam problém nebude a nevnímat to, že byl v kohoutku o 10 čísel vyšší než já).
5. Nejvážnější asi stržená kůže na zadní straně těla od pasu až po koleno, šlápnuté stehno od 600 kilové kobyly a jednou podezření na natrženou slezinu (nepotvrzeno). Zlomeniny se mi zatím (musím zaklepat) vyhýbají.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.108.217
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. jako dítě z poníka, moc jsem si to nebrala, jelikož si to už moc nepamatuju. Někdy byl smích někdy brek, ale většinou už opět na koníkovi.
2. ano. Ale než vnitří cítění jsem to brala jako předání strachu na koně. Třeba projíždějící vlak v bezprostřední blízkosti , automatické stáhnutí otěží a chytnutí holeněmi.
3. Ano jsem hrozný trémista. Proto se pravděpodobně nikdy nedokážu zůčastnit soužetí či závodů. (nesnesu pozornost lidí u jakékoli činosti)
4. Ano. Jako malá hřebece poníka, který mi hodně ublížit. Ironicky mi to poté velmi pomohlo. Zatvrdila jsem se a hřebce si jako malá sama převychovala...milovala jsem ho...
5. Ano. Výše zmínění poník mne kousl do prsa, byla nutná operace.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.9
1) Prvni pad, bez nasledku, vylezla jsem zpatky. Pocity - nastvanost na majitelku kone - splasila mi ho schvalne!
2) Ano, kdyz jsem nejista, kun je take nejisty. Nejlepsi reseni - slezt!
3) Mirny stres neni na skodu, velky stres me blokuje, nemohu se soustredit. Pokud by na me trener rval, tak s nim koncim.
4) Ne. Pri praci ze zeme se citim jistejsi. Naopak pokud mame problem v sedle, nevaham sesednout a kone srovnat ze zeme a az pak znovu nasednout.
5) Zadne vazne zraneni. Par kopancu, par padu, ale vzdy bez nasledku.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.66
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
Oooo pěkná anketa, povídat si o pádech a zraněních... moje srdce věčného hypochondra se chvěje štěstím:)
1. můj první pád byl do trávy, a důvodem bylo uprdnutí kobyly přede mnou - kobča na které jsem seděla to bleskově vyhodnotila jako zařvání koňožrouta a hodila hrba, byla jsem hned dole...
2. že kůň reaguje na moje vnitřní cítění a rozpoložení zažívám každou sekundu, kdy jsem v jeho blízkosti
3. jsem tichý bojovník a trémista - a řvoucí trenéry k sobě nepouštím, protože z nich mívám strach nejenom já, ale i moji koně, a to nesnesu. Kromě toho jsem zjistila, že trenéři, kteří nejvíc řvou toho nejmíň umí, ale dokáží to tím řvaním lépe prodat.
4. Dvakrát jsem se dostala ke koním, kteří byli opravdoví extra-magoři. Oba byli valaši, které jejich milující majitelé odchovávali na samotce na dvorečku tak dlouho, až se z toho ty koně zcvokli a pokoušeli se vraždit - těch jsem se bála hodně moc, víc ze země, než ze sedla (tam na mě nedosáhli). Po těhle dvou se občas něčeho ze země leknu, ale od té doby, co jsem s nimi "pracovala", už mě obyčejně nasraní koně vystraší méně.
5. Měla jsem zlomená žebra, štíplý obratel a zlomený prst, postupně v průběhu 30let, a běžím to zatlouci na vrata, aby toho už víc nebylo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.190.37
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. Myslím, že to bylo tak v 11 letech ze shetlanda a docela jsem se břinkla do hlavy, tak to mnou trochu otřáslo, ale vyloženě jsem se pak nebála, jako dítě jsem pud sebezáchovy moc silný neměla ![]()
2.máme hodně citlivou kobylku a ta je snad telepatka. Ne že by se lekala, ale když jsem ve stresu, tak spěchá, když jsem naštvaná, je protivná... tak si ani nechci představovat, jak bude dopadat naše závodění, když z toho budem podělané obě :D
3. Ve stresu se naopak více snažím, nemrznu, jednám.
4. Ale tak někdy určitě, mít z koní respekt a vědět kdy být rozumnější a ustoupit je podle mě zdravé. Přeci jen mají přes půl tuny a umí se i dost rozčílit
Ale běžně si v manipulaci ze země dost věřím, koně to vycítí a poslouchají.
5. ťuk ťuk ťuk (zítra jdu skákat). Ale asi je to tím, že jezdím od dětství, začínala jsem voltyží, takže se docela slušně udržím a nepadám často. Lidé, kteří začínali v pozdějším věku nemívají tak rychlé reflexy a lámou se častěji. Já měla za těch 18 let jedinou zlomeninu a to kvůli tomu, že jsem při voltyži seskočila z koně na kavaletu co ležela v písku a zlomila si o ní nohu
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.235.248
1. když nepočítám přepadnutí při nasedání, tak jsem spadla v 21 letech, 9. lekce na koni, vyjížďka na klidném koni, který celý život nedělá nic jiného, než že vozí lidi jako já. Z mírného kopečku člověk přede mnou neposlouchal pokyny a dělal si co chtěl, kůň mu naklusal, ten můj trouba samozřejmě taky, jenže zakop a já už letěla. Spirálová zlomenila holení kosti, okamžitě na sál a 7 měsíců do lékařského dobrozdání, že jsem zdravá. Když jsem po 9 měsících znova sedla na koně, byla jsem pos*aná strachy, teď po 2,5 letech ježdění nerada jezdím z kopce.
2. nejsem si toho vědoma, i když když koně něco znemožňuje a já se hodím do naprosté pohody, tak se zklidní
3.do stresových mě ve stáji nepřívádí, jsou na mě hodní ![]()
4. měla jsem čest s pár jedinci, kteří kopali a kousali, vyloženě strach jsem neměla, ale respekt ano
5. viz. odpověď jedna, jako památka mi zůstal titanový hřeb v celé holení kosti a 3 šroubky
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.235.248
koně znemožňuje = koně znervózňuje - automatická oprava mobilu :$
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.98
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1) Asi ve 12, po asi 1 měsíci ježdění. Poprvé bez sedla, na lonži, v létě, špatné kalhoty a už jsem jela. Spadla jsem bohužel do kopřiv, tak spíše než strach, nepříjemné pálení a pamatuji si, že jsem byla naštvaná sama na sebe, zklamaná, že jsem se neudržela. Vyskočila jsem, pokračovala a pak jsem se držela zuby nehty. Pak jsem byla hrdá sama na sebe, že už jsem nespadla.
2) Ano. Na tomto zakládám svoji teorii ježdění - nemyslet na nepříjemné věci. Minule se mi někde něčeho bál, poklusával, tak se snažím myslet na něco jiného - pokud na to myslím, tak tuhnu, instinktivně chytám po otěžích, apod. Je to přirozená reakce koně i jezdce v takových situacích.
3) Naštěstí stresař nejsem. Vše řeším v klidu a pokud někam spěchám, nejde mi to, tak toho raději nechám a neřeším to, dokud by právě na mě nepřišel stres a dále na koně-
4) Jak s kterým. Se svým nikdy, s cizím - někdy tam bývají obavy, pokud toho koně více neznám - nevím jak reaguje na různé podměty, jaké má reakce, co umí, jestli člověka respektuje, apod. - aneb jak předcházet pošlapaným nohám, apod.
5) Ano, potrhané vazy v kotníku a kolenu - byla jsem na louce s koněm, byl tenkrát nějaký nervní, tak jsem ho chtěla vzít na kruh, jak nervačil, tak ten kruh směrem kupředu po louce moc šmiknul, uklouzlo mu to a už jsme letěli - bohužel tak blbě a rychle sebou plesknul, že jsem nestihla vytáhnout nohu a tak mi na ni lehnul - no 450 kg je 450 kg :D Každopádně jsem vyskočila, chytla koně, zkontrolovala jestli je v pohodě a pokračovala ve vyjížďce, pak jsem začala tuhnout a jak jsem dojela, tak jsem nemohla pomalu ani slézt. Dobelhala jsem se domů, na druhý den jsem se nemohla ani postavit, nateklá noha a hurá do nemocnice. A abych nezapomněla, jak jsem upozorňovala na ty pošlapané nohy, tak jsem měla ještě nelomenou nějakou z kostí nártních :D
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.166.69
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1.- opilá trenérka mě vzala na lonž na holštýna- bylo mi tenkrát 11- trenérka moc flákla bičem a valach nacválal, byla jsem v sedle po 5 v životě, šla jsem okamžitě- po pádu pár výcvikových hodin (tak 3) probíhali stylem- koni zpomal, klušeš moc rychle jinak nic
2.- Ano, nyní mám vl. koně a s valachem máme takové spojení ale jako u každého "manželství" to občas skřípne ale tak na 90% dokážu odhadnout čeho se lekne, jak se bude chovat atd. občas se lekne i sám sebe ale na druhou stranu miluje velké a rachotící věci takže třeba od kolejí ho nemůžu dostat ![]()
3.- jak jsem psala v 1. má první trenérka byla opilec a řvala na nás a nadávala nám, měla jsem noční můry a ke koním jsem se bála+ jsem se kolikrát rozbrečela (navíc mě 3roky předtím psychicky šikanovali a od přírody jsem cíťa) tím pádem u ní jsem se rozbrečela a daný úkol neudělala teď jsem ve fázi- ty si myslíš že to neudělám??!! tak koukej!!
4.- ano, občas si s koníky zablbnu ve výběhu ale valach je celkem trdlo a vezme to moc vážně takže do mě kolikrát strčí nebo jemně chytne za triko, ze začátku než jsem pochopila že i přesto mě nikdy nekousne a nestrčí tolik abych upadla měla jsem nahnáno- mám 55kg on přes půl tuny....
5.- můj nejvážnější úraz byl kvůli padajícímu stromu- valach se splašil a když jsem se ohýbala před větví lekl se i mě, šla jsem dolů po hlavě a navíc ho nepustila takže mě naštěstí táhl jen jeden skok než si uvědomil že má stát. měla jsem otřes mozku a hnutou krční páteř (modřiny ani nepočítám) s pomocí jsem se dostala do sedla a dojela domů ale obrečela jsem akorát helmu ta za mě "položila život"
nyní jsem zrovna na rehabilitacích kvůli zvlněným obratlům po nakopnutí
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.77.54
1) už si nevybavuji - měli jsme v oddíle "kvalitní" materiál, takže jsme šli k zemi i 6x za hodinu. To zabezpečilo dostatečný prosev koňáků od těch, co jen zkoušeli, jestli je to bude bavit. Kdo se naučil jezdit na těchhle koních beze strachu, mohl v životě vlézt v podstatě na cokoli.
2) jako všichni koňáci - jistě.
3) na stres moc netrpím. Tím, že už nezávodím, si nemusím na nic hrát a nic nikomu dokazovat. Jezdím na pohodu, pro svůj dobrý pocit, abych dělala vše, jak se má.
4) již bylo zmíněno - strach je svazující, ale respekt u koní je potřeba! Ovšem můžu říct, že po zkušenosti, když jsem měla jít jezdit poníka, který všechny krom jedné holky, co přijal, vykopával a vynášel v zubech z boxu, jsem měla z koně i strach. Informace "nejdřív, než půjdeš cokoli dělat, ho musíš zmlátit, aby věděl, kdo je tu pánem", mě přišla na hlavu postavená. Tak jsem šla čistit bez bití s tím, že si ho ohlídám... dodnes mám na lopatce kolo vykousnuté svaloviny... přes zimní bundu jsem letěla pár metrů vzduchem, ani jsem nevěděla jak. Zrovna tak kobyla, co vykopávala předními lidi z boxu, když jsme se jí snažili ostříhat.... to už byl taky strach.. jinak jsem v cajku :)
5) jasně, ale když bych vzala počet pádů a zranění, tak to není až tak zlé. Snad to skóre zůstane takovéto ;). Nějaké bezvědomí pod převráceným koněm, 2x (v průběhu asi 4 let) uražený ramenní kloub, a pár dalších věcí, ale pořád jezdím
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.91
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. pád z provozačky, už ji to se mnou nebavilo, spadla jsem 2x za sebou během 5 minut, znovu jsem nasedla, byla jsem na sebe pyšná, bylo mi 13, ale měla jsem pak z kobyly respekt.
2. vždy, musím ovládat vztek, nejistotu a snažit se jezdit pozitivně a s radostí na temperamentních i klidných koních.
3. špatně, ztuhnu, jsem vzteklá..pokud nejsem na závodech nebo na soustředění, slezu a jdu raději domů. Když jsem byla 13-19 letá, tak mě řvaní a stres dokázal vyburcovat k obrovským výkonům, ve třiceti je to naopak, musím se uklidnit, vydejchat, soustředit a s trenérem celý problém probrat v klidu, zasmát se vlastní blbosti.
4. ano, když koně neznám a je evidentně neošahanej, nebojím se ale o sebe, nýbrž o koně.
5. pádů bylo kolem 50, ale zatím díky Bohu nikdy nic až tak vážného
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.140
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dělám si menší studii o strachu lidí u koní. Prosím mohly by jste mi odpovědět na následující otázky? 1. Jaký byl Váš první pád, jak jste se cítili v sedle koně po absolvování 1.pádu? (nejistota,strach, normálně). 2. Zažili jste někdy, že kůň reagoval na vaše vnitřní cítění? (toho keře se určitě lekne a opravdu se tak stalo, apod). 3. Jak na vás působí stress? (nadávající trenér, závody, atd.). Působí na vás stress tzn. syndromem zamrznutí (např.: jakmile na vás trenér řve, zamrznete a požadovaný cvik se vám nepodaří 100% udělat, než se zase uvolníte? Nebo vás naopak stresující chvíle nutí tu zvládnout situaci a bojovat. Nebo se to snažíte vyřešit jinak? 4. Báli jste se někdy s koněm manipulovat ze země? 5. Měli jste někdy díky koním vážné zranění?
1. Asi po 2 etech ježdění, najížděla jsem na křížek do zatáčky, před ní mi vypadl jeden třmen a po skoku už jsem se neudržela a sletěla. Nic mi nebylo, jen takový menší psychický otřes, ale normálně jsem nasedla a jezdila dál, ani se nebála.
2. Ano, je to poznat, když se nervuju, kobča se nervuje se mnou a začne blbnout/toho zneužije k tváří se, že se bojí-uskakuje do stran, snaží se zrychit,...
3. Hodně špatně. Jsem HSP, řvoucí trenér mě nic nenaučí, zablokuju se, sice se snažím ze všech sil pokyny splnit, ale vnitřně ztuhnu a koně to cítí a kašlou na mě. Tedy teď už nejezdím pod trenéry-a naučila jsme se za tu dobu víc, než s nimi asi právě kvůli tady tomu.
4. Ano, někdy rozhodně. Např. jsem šla přes výběh do stáje a kobyla se za mnou najednou rozeběhla a snažila se kousnout-naštěstí se dá odehnat, když se jí člověk důtazně postaví.
5. Ne, jen pár modřin a odřenin... jsem šťastný člověk:) Nejtěžší úraz byl natažený vaz v koleni, když jsem před stájí spadla do bývalé jímky (stáj je předělaný kravín) (prostě skoro 2 metry hluboká díra a na dně po kolena vody) :-D