Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.27
Ahoj. Je tomu vice kak rok co jsem prodala sveho kone. Do super podminek milujicim lidem na rekreacko. Vim ze uz by ho nedali protoze tohonkone znali od odstavcete pak me nasli ze jsem ho koupila a kontaktovali me, porad ho chteli az jsem ho prodala - byl to totiz hucul, sice sikovny ale jezdim western trail a takovy konik nebyl moc vhodny... dnes toho lituju koupila jsem sice painta ale druheho kone mam taky jen hobby navic uz je stary...Hucula hsem mela pet let...tet bych nejradsi prodala toho stareho ale bojim se ze budu litovat...litovali jste nekdy prodeje kone u ktereho jste si mysleli ze litovat nebudete?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.77.54
Promiň, asi Ti nekápnu do noty, ale ....litování je na pytel.
Prostě se tak stalo a už to zpátky nevrátíš. Je zbytečný se ubíjet tím co by kdyby... nebo máš pocit, že Ti to může být k něčemu prospěšné?
Takže - určitě člověk nedělá jen samá dobrá rozhodnutí, ale vše je k něčemu dobré ;)
Já třeba nelituju, ale řeším teď taky blbou situace - opačnou. Koupila jsem koně, který se ukázal jako nevhodný k původně zamýšlenému a teď se ještě provalily nějaké zdravotní problémy, takže už jsem dávno zjistila, že bych potřebovala koně poslat do světa a než jsem to udělala, tak se mi rozsypal zdravotně a teď mi tu visí, stojí mě spoustu peněz na doktorech a je v tomhle stavu skoro neprodejný :(
Každý něco řešíme... tak hlavu vzhůru
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.210.22
Heh, no připustila jsem kobylu s tím, že hříbě prodám. A mám ho už 3 a půl roku i s matkou, přestože jsem nikdy neplánovala 2 koně. Kobyla měla k prodeji dvakrát velmi blízko, jednou kvůli škole a jednou mě na pastvině schválně přidupla i s výskokem. Šla jsem domů skoro po jedné a měla jsem pocit, že ji musím prodat, když ji ani neodvedu od stáda. Ale vyřešili jsme to, je zase ochotná a už jsem v posledním ročníku...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.233.148
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj. Je tomu vice kak rok co jsem prodala sveho kone. Do super podminek milujicim lidem na rekreacko. Vim ze uz by ho nedali protoze tohonkone znali od odstavcete pak me nasli ze jsem ho koupila a kontaktovali me, porad ho chteli az jsem ho prodala - byl to totiz hucul, sice sikovny ale jezdim western trail a takovy konik nebyl moc vhodny... dnes toho lituju koupila jsem sice painta ale druheho kone mam taky jen hobby navic uz je stary...Hucula hsem mela pet let...tet bych nejradsi prodala toho stareho ale bojim se ze budu litovat...litovali jste nekdy prodeje kone u ktereho jste si mysleli ze litovat nebudete?
Dobrý večer,zaujal mě váš dotaz a musím k tomu něco napsat. Na vaší otázku je těžká odpověď. Jsou lidé co mají rádi zvířata a ty si je pořizují na celý život a nebo tací co si koně pořizují aby mohli říct mám koně!!! Např.píšete,že jezdíte western tak proč jste si pořizovala hucula? Jako společníka k tomu staršímu a nebo proč.?Je pravda,že je to každýho věc. Já mám taky svůj příběh. Pořídil jsem si hannoverskýho hřebečka a k němu jsem sehnal darem konfliktního těžko jezditelnýho složitýho valacha.Ten valach byl takovej darebák ,že mi přirostl tak k srdci jako žádně jiné zvíře.Žádnej jinej kůň mě tak nesra... jako on ale nikdy bych ho nedal pryč protože se stalo ,že koně utekli a on byl jedinej závislák na ovsu tak ,že stačilo zamávat kýblem a celý stádo za ní běželo 7 km za terením autem s kýblem ovsa.A je i plno jiných příběhů.Když mi pak ten valach umřel na koliku tak jsem poznal jak moc mi chybí a jak ten chov koní a práce s nimi úplně ztratila sťávuˇ.Jestli má ten kúň u vás v životě kus místa tak ho neprodávejte ,jinak toho budete litovat a je vidět ,že vám na koních záleží jinak by jste ten článek ani nenapsala.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.166.19
měla jsem na jaře takové zvláštní obdoubí... jako na houpačce.. jednou že svého valacha prodám a budu mít svatý klid, pak že ho nikdy nedám.... Neskutečně šílel a kravil, párkrát mě nehezky shodil a když už jsem si myslela, že je to za náma vyvedl mě z omylu
ale takhle s odstupem pár měsíců můžu říct, že mě nikdy nenaučil tolik jak v těch týdnech hovadin. Ukázal mi, že pokud chci něco někam dotáhnout nemůžu se vzdát bez boje a nestačí věřit jen v jednu stranu, musela jsem se přestat bát jeho a hlavně sebe
nejvíc mě ale sráželi na kolena jeho bývalí majitelé- tenkrát taky neměli všechno jednoduché ale rozhodli se tohoto valáška prodat, o měsíc později jim zemřela kobylka při porodu a oni najednou sháněli koníka co by mohl ,,vychovávat" hříbátko a několikrát mi volali ať jim ho prodám zpátky. Na jaře přes kopytáře zjistili, že máme vážné problémy a a je ani po 5 letech neomrzelo získat ho zpátky, byli u nás téměř každý den a místo rad mi jen podkopávali už tak dost raněnou psychiku řečmi že to nezvládnu, já na druhou stranu můžu říct že bych nedokázala nechat valáška nastoupit do přepravníku aby odjel z mého života, ex-majitele jsem poslala do háje s tím, že jestli ho chtějí vídat tak at mi nejdřív zavolají a at nemají tak blbé řeči.
Doufám, že takových ex-majitelů není moc protože když už se něco rozhodnu udělat tak se řádně rozmyslím ne? Ano, jejich kobylky mi bylo líto ale lepší k hříběti mi přijde lepší nějaký starší "strejda/teta" než půl roku vykastrovaný 4 valach který sám ještě pořádně neví která bije
jak se psalo výše takových příběhů je víc, záleží na Vás.....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.67
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý večer,zaujal mě váš dotaz a musím k tomu něco napsat. Na vaší otázku je těžká odpověď. Jsou lidé co mají rádi zvířata a ty si je pořizují na celý život a nebo tací co si koně pořizují aby mohli říct mám koně!!! Např.píšete,že jezdíte western tak proč jste si pořizovala hucula? Jako společníka k tomu staršímu a nebo proč.?Je pravda,že je to každýho věc. Já mám taky svůj příběh. Pořídil jsem si hannoverskýho hřebečka a k němu jsem sehnal darem konfliktního těžko jezditelnýho složitýho valacha.Ten valach byl takovej darebák ,že mi přirostl tak k srdci jako žádně jiné zvíře.Žádnej jinej kůň mě tak nesra... jako on ale nikdy bych ho nedal pryč protože se stalo ,že koně utekli a on byl jedinej závislák na ovsu tak ,že stačilo zamávat kýblem a celý stádo za ní běželo 7 km za terením autem s kýblem ovsa.A je i plno jiných příběhů.Když mi pak ten valach umřel na koliku tak jsem poznal jak moc mi chybí a jak ten chov koní a práce s nimi úplně ztratila sťávuˇ.Jestli má ten kúň u vás v životě kus místa tak ho neprodávejte ,jinak toho budete litovat a je vidět ,že vám na koních záleží jinak by jste ten článek ani nenapsala.
ježíš a proč ne hucula na western? pokud to nechce na pleasure jsou moc šikovní.... Já třeba chtěla klidnýho koně na courajdy ve westernu. Doma mi skončila achaltekinka... Smířila jsem se s tim že z toho bude prd a vono prd z mýho předpokladu. Kobyla šlape ve westernu líp než v anglii evidentně jí to baví a spolehlivá je víc než 90% koní co jsem znala.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.180.30
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj. Je tomu vice kak rok co jsem prodala sveho kone. Do super podminek milujicim lidem na rekreacko. Vim ze uz by ho nedali protoze tohonkone znali od odstavcete pak me nasli ze jsem ho koupila a kontaktovali me, porad ho chteli az jsem ho prodala - byl to totiz hucul, sice sikovny ale jezdim western trail a takovy konik nebyl moc vhodny... dnes toho lituju koupila jsem sice painta ale druheho kone mam taky jen hobby navic uz je stary...Hucula hsem mela pet let...tet bych nejradsi prodala toho stareho ale bojim se ze budu litovat...litovali jste nekdy prodeje kone u ktereho jste si mysleli ze litovat nebudete?
Neľutovala, lebo svojho koňa nikdy nepredám. Mám 10 ročného valacha od jeho dvoch rokov, je to obrovský holštýn a veľakrát sa s ním natrápim, som prťavá a zle sa mi na neho vylieza, vonku je občas ako tank, ale pre mňa je to člen rodiny a členovia rodiny sa u nás nepredávajú. Takže keď sa mi nechce jazdiť tak ho zoberiem von so psom na vodítku, alebo má voľno a je iba na pastvine. Chodili sme hobby parkúr, parádne skáče, ale už sa mi nechce ho nikam ťahať, tu v okolí sú iba samé westerny a už veľakrát som rozmýšľala ako by bolo fajn mať malého painta a chodiť hobby western, no s týmto obrom sa to nedá. Ale nemôžeme mať predsa všetko a ja ho ľúbim takého aký je a robíme to čo vieme a chceme a viem, že u nás zostarne a aj dožije
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.166.68
a jak říká můj známý (část zazněla už výše)
Pokud máte koně jako sportovní náčiní prodejte, pokud je to člen rodiny tak Vás taky rodiče neprodali
samozřejmě někdo může cosi namítat ale tak nějak se to reprodukuje dál po lidech co uvažují o prodeji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.7
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj. Je tomu vice kak rok co jsem prodala sveho kone. Do super podminek milujicim lidem na rekreacko. Vim ze uz by ho nedali protoze tohonkone znali od odstavcete pak me nasli ze jsem ho koupila a kontaktovali me, porad ho chteli az jsem ho prodala - byl to totiz hucul, sice sikovny ale jezdim western trail a takovy konik nebyl moc vhodny... dnes toho lituju koupila jsem sice painta ale druheho kone mam taky jen hobby navic uz je stary...Hucula hsem mela pet let...tet bych nejradsi prodala toho stareho ale bojim se ze budu litovat...litovali jste nekdy prodeje kone u ktereho jste si mysleli ze litovat nebudete?
Čeho vlastně na prodeji litujete? Pokud vám vyloženě nechybí jezdecky, tak bych byla šťasná, že se dostal k dobrým lidem.
Kdysi jsem měla svého koně, koupili mi ho rodiče, když mi bylo 15 a už týden po koupi jsem brečela, že ho nezvládám. Byl to neskutečný paličák, vůbec nebyl zlý, ale velice nepracovitý a jezdecky zkažený, což jsem jako patnáctiletá holka moc neměla šanci poznat. 4 roky jsme spolu zápasili, jednu dobu to bylo i hodně dobré, ale pak jsme přišli o trenérku co nám vyhovovala a zas to šlo do kopru.
Nakonec jsem ho kvuli odchodu na VŠ prodala a myslela si, jak se mi jen uleví. Ale když jsem si i po 3 letech od prodeje občas smutkem poplakala, tak jsem pochopila, že jsem své emoce poněkud podcenila.
Zrovna před pár dny jsem koukala, že před 2 lety se s ním jedna slečna vyfotila a dala si to na FB, ale nějak nemám odvahu abych se zeptala, zdali koník ještě žije a jak se má. Protože sice byl u zkušených majitelů, ale např. informaci, že dostal koliku a zemřel, asi moc vědět nepotřebuju.
Takže si myslím, že pokud člověk není uplně citově oploštělý, tak mu asi navždy bude záležet na zvířatech, které měl v péči. Asi vhodné si vybírat zvířata pokud možno tak, aby je dávat pryč nemusel. Proto bych třeba nemohla koně chovat, bych pak dalších 25 let řešila, kam se můj odchov dostal, domnívám se, že většina koní se má spíš hůř než líp a to bych nesnesla.