Nezvládám výchovu hříběte

A nemáte nějaké přátele od koní, kteří by Vám poradili? Tohle by vyřešil zkušenější člověk, trenér snad není nutný. A pauzy Vám to jenom zhorší. Měla byste za ní jezdit co nejčastěji. Zvlášť když máte z ní obavy.
Když uvidíte, že má nějakou vzteklou náladu, nic nemusíte dělat, jenom tam buďte. Sem tam pohlaďte a zase jděte o kus dál. Když si Vás nebude spojovat jenom s prací- s opruzem, začne se zajímat.

Nastíním příběh kamarádky, která řeší nyní něco obdobného. Má ve stáji již 3 starší koně a tak se rozhodla koupit mlaďocha na závody. Jezdí závodně od 9 let, nyní má 20. Vyhlídla si krásného 3.letého valacha, již obsedlého. Dovezla ho a chtěla s ním projít veškeré základy ze země, aby si v sedle byla jistá. Práce šla od ruky, koník byl šikovný a tak se na něj pomalu začalo sedat. Až jednoho dne koníkovi hráblo a kámošku sundal. Začala se bát, nedůvěřovala mu tak, jak před tím a usoudila, že bude lepší si raději někoho pozvat, než se nechat zabít a něco zkazit. Začal výcvik pod zkušeným trenérem, vše šlo zase dobře, už se pak i jezdilo, klusalo až zase jednoho dle koníkovi hráblo a s kámoškou se málem i převrátil. A tak pokračuje nekonečný příběh koně se kterým si nikdo neví moc rady, nikdo ho neodhadl a nečekal takové reakce, že jednou za 2 měsíce takto vybuchne a není s ním řeč. Nyní kamarádka řeší otázku: zda ho prodat a pořídit si něco jezditelnějšího nebo dále cpát peníze do tréninků, které možná budou a nebudou pomáhat, jako tomu bylo doposud, když 2 měsíce vše fungovala a pak zase výbuch, takže 2 měsíce práce k ničemu a dobrých 10 tisíc za výcvik pryč. Má také velké dilema, už tak tolik peněz za výcvik, už je u ní skoro rok, prostě už doma ,,oblíbený,, a tak stále nevyřešená otázka zda prodat či ne. Avšak už od 2 trenérů i od přátel dostala doporučení na prodej, že si prostě nepadli do oko a než se nechat zmrzačit, tak si raději pořídit nějakého jiného. Je jen na vás jak se rozhodne, jak zvážíte veškeré pro a proti, ale i já jsem kamarádce, tak i vám doporučuji prodej. Ježdění má být potěšení a ne doufání, že dnes ten trénink přežiju :)

zjara jsem měla šílené problémy se svým 7 letým valachem, přišla puberta a na povrch vyplula 3 roky stará chyba (půjčila jsem ho "kámošce" na týden na ježdění)
2x mě nehezky shodil- paradoxně před trenérem, v lese jsem všechno useděla ale vracela se domů ubrečená a zoufalá Už jsem napsala a zveřejnila inzerát bohužel poslouchám špatného zpěváka (Revolta) a tak nějak při poslechu a záchvatu zoufalství jsem se kousla a řekla si že to dám, Kvůli valachovi, kvůli sobě a kvůli všem co se mě snažili dostat ještě víc na dno
Pro upřesnění- ten trenér u nás byl 2x a to jen proto že je to náš známý. Teď občas zajdu za známou (pro ránu nejde daleko) a ta mi jednou dala do ruky bič a čekala až mě valach naštve k nepříčetnosti pak na mě křikla ať mu jednu fláknu- jednu malou dostal v tu ránu valach přestal kravit a čučel odkud to přilítlo. Nikdy před tím bičem nedostal. Mě stačilo "vyhecovat" se do maxima a občas mu jednu šlehnout, teď spolu vycházíme v pohodě a klidu tak jako dřív
nemusíte mít trenéra (né že by mi nedal několik supr rad ale ty pády bych oželela ) ale někdo zkušenější kdo ví co dělá ikdyž se Vám zdá za normálních okolností moc tvrdý někdy je to potřeba

nyní se ještě snažím pracovat v jedné stáji s 3letou kobylkou, drzá, řekla bych že i zlá a neochotná cokoli dělat a dává to dostatečně najevo- zrovna minulý týden mě kousla- já jí štípla do nozder až vykvikla, když po mě kopne dostane jí zpátky a to hezky po końsku ona si z Vás dělá dobrý den a ví že jí to projde......

pokud je to hříbě ve stádě, má dostatek prostoru, dostatek krmení, tak žádné vaše procházky ani drilování nepotřebuje (teda ne že kdyby to nemělo, tak by to ty procházky vytrhly.....). Nechte ji v klidu ve stádě, maximálně si ji tam očešte a pomazlete se a nechte ji být. Takové mládě zatím jen potřebuje aby na sebe nechalo člověka šáhnout, znalo jen to, že z vodítka se neprchá, dát nohy a nechat se základně ošetřit (to počítám i veterinu a kováře). Fakt nepotřebuje procházky po okolí, byť s druhým koněm, nepotřebuje se někde za vámi vláčit hodiny na vodítku, nepotřebuje se zatím učit žádné cviky....

Lidi se bojí koně "bouchnout" (nemyslím, ho mlátit, ale dám mu jednu výchovnou). Viděla jste snad někdy, že by koně ve výběhu všechno řešili opatrně a pomalinku? Když nic, tak jeden kopanec, či kousnutí. Řekla bych, že je to takový ten puberťák, jak je drzejší a zkouší co všechno. Jak se vyhnout práci atd.
Jde vidět, že důvěru s koníkem asi máte, jestli jste pracovali atd. Teď je důležité být tím dominantním. Mít respekt a udržet si ho. Takže tzn. být důslední opravdu do puntíku a když bude něco zkoušet, tak ať jí jedna neočekavaná přiletí. Ono se to snad srovná :)
Přeju hodně štěstí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nastíním příběh kamarádky, která řeší nyní něco obdobného. Má ve stáji již 3 starší koně a tak se rozhodla koupit mlaďocha na závody. Jezdí závodně od 9 let, nyní má 20. Vyhlídla si krásného 3.letého valacha, již obsedlého. Dovezla ho a chtěla s ním projít veškeré základy ze země, aby si v sedle byla jistá. Práce šla od ruky, koník byl šikovný a tak se na něj pomalu začalo sedat. Až jednoho dne koníkovi hráblo a kámošku sundal. Začala se bát, nedůvěřovala mu tak, jak před tím a usoudila, že bude lepší si raději někoho pozvat, než se nechat zabít a něco zkazit. Začal výcvik pod zkušeným trenérem, vše šlo zase dobře, už se pak i jezdilo, klusalo až zase jednoho dle koníkovi hráblo a s kámoškou se málem i převrátil. A tak pokračuje nekonečný příběh koně se kterým si nikdo neví moc rady, nikdo ho neodhadl a nečekal takové reakce, že jednou za 2 měsíce takto vybuchne a není s ním řeč. Nyní kamarádka řeší otázku: zda ho prodat a pořídit si něco jezditelnějšího nebo dále cpát peníze do tréninků, které možná budou a nebudou pomáhat, jako tomu bylo doposud, když 2 měsíce vše fungovala a pak zase výbuch, takže 2 měsíce práce k ničemu a dobrých 10 tisíc za výcvik pryč. Má také velké dilema, už tak tolik peněz za výcvik, už je u ní skoro rok, prostě už doma ,,oblíbený,, a tak stále nevyřešená otázka zda prodat či ne. Avšak už od 2 trenérů i od přátel dostala doporučení na prodej, že si prostě nepadli do oko a než se nechat zmrzačit, tak si raději pořídit nějakého jiného. Je jen na vás jak se rozhodne, jak zvážíte veškeré pro a proti, ale i já jsem kamarádce, tak i vám doporučuji prodej. Ježdění má být potěšení a ne doufání, že dnes ten trénink přežiju :)

je to sice OT, ale podobné prípady sa vyskytli pri diagnóze kissing spines.
http://www.dominika-svehlova.cz/nemoci7.php

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pokud je to hříbě ve stádě, má dostatek prostoru, dostatek krmení, tak žádné vaše procházky ani drilování nepotřebuje (teda ne že kdyby to nemělo, tak by to ty procházky vytrhly.....). Nechte ji v klidu ve stádě, maximálně si ji tam očešte a pomazlete se a nechte ji být. Takové mládě zatím jen potřebuje aby na sebe nechalo člověka šáhnout, znalo jen to, že z vodítka se neprchá, dát nohy a nechat se základně ošetřit (to počítám i veterinu a kováře). Fakt nepotřebuje procházky po okolí, byť s druhým koněm, nepotřebuje se někde za vámi vláčit hodiny na vodítku, nepotřebuje se zatím učit žádné cviky....

Taky to tak vidím. Přijde mi být jako znechucený puberťák - a zbytečně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pokud je to hříbě ve stádě, má dostatek prostoru, dostatek krmení, tak žádné vaše procházky ani drilování nepotřebuje (teda ne že kdyby to nemělo, tak by to ty procházky vytrhly.....). Nechte ji v klidu ve stádě, maximálně si ji tam očešte a pomazlete se a nechte ji být. Takové mládě zatím jen potřebuje aby na sebe nechalo člověka šáhnout, znalo jen to, že z vodítka se neprchá, dát nohy a nechat se základně ošetřit (to počítám i veterinu a kováře). Fakt nepotřebuje procházky po okolí, byť s druhým koněm, nepotřebuje se někde za vámi vláčit hodiny na vodítku, nepotřebuje se zatím učit žádné cviky....

Taky bych se k tomuto přikláněla.Méně je někdy více.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to sice OT, ale podobné prípady sa vyskytli pri diagnóze kissing spines.
http://www.dominika-svehlova.cz/nemoci7.php

Neříkám, že by to nebylo možné, ale kůň byl prohlížen několikrát veterinářem, fyzioterapeutem, zubařem,.. a kromě malé vady na noze, která se dá opravit správným strouháním, problém nikde nebyl. Navíc nijaké problém s pohybem nemá - v ohradě se válí, vzpíná se, vyhazuje, válí se, nechá se v klidu nasedlat, dopnout, i ty překážky v klidu zvládá. Pohybuje se ladně, uvolněně. Ale jednou za čas prostě vybuchne. Jak kdyby si 2 měsíce výcviku shromažďoval nějaké negativní pocity, jako ona tady na mě jezdí, co z toho mám já, a já ji musím poslouchat,.. nebo něco v tomto smyslu a pak se ji snaží za každou cenu sundat. Jakmile je dole, ,,vše v pořádku,,, odběhne si a pase se.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pokud je to hříbě ve stádě, má dostatek prostoru, dostatek krmení, tak žádné vaše procházky ani drilování nepotřebuje (teda ne že kdyby to nemělo, tak by to ty procházky vytrhly.....). Nechte ji v klidu ve stádě, maximálně si ji tam očešte a pomazlete se a nechte ji být. Takové mládě zatím jen potřebuje aby na sebe nechalo člověka šáhnout, znalo jen to, že z vodítka se neprchá, dát nohy a nechat se základně ošetřit (to počítám i veterinu a kováře). Fakt nepotřebuje procházky po okolí, byť s druhým koněm, nepotřebuje se někde za vámi vláčit hodiny na vodítku, nepotřebuje se zatím učit žádné cviky....

zlatá rada! toho se držte a pokud nebudete a nemáte na to, aby jste kobylu srovnala..dopadne to tak, že vás bude fuckovat víc a víc a ve třech letech, kdy ji budete chtít obsednout, už budete mít tolik problémů, že vám z toho půjde hlava kolem. Jak vám radí zkušený nade mnou- Mladej kůň má umět zvedat nohy, být zvyklej na úvaz, nechat se zavíst do výběhu a zpět, vyčesat a maximálně v klidu postát na vodítku, když potřebujete-vet,kovář a to je všechno...další věci jsou zcela zbytečné, akorát se začnete opravdu bát

Děkuji za odpovědi. Moc si toho vážím. Teď už jsem moc unavená na to sepsat něco kloudného, ale jenom dodám: ty procházky jsem začala na doporučení od někoho, problém je ten, že je útěková, takže prostě bohužel párkrát do měsíce jí musí ustajovatel odchytit ve volnosti (navíc bez ohlávky, tu si strhává - nebo jí někdo pomáhá, nevím) a dovézt ji do výběhu...tak jsem si říkala, že jim to usnadním..ty procházky bylo typu např. dojít mezi výběhy k uvazišti apod.
Rutinní ošetřování zvládá v pohodě vč. kováře a veta a vodění, je 24/7 venku, ve stádě, pohoda. Jediné "cviky" co jsem jí doteď učila bylo dávání nohou a ustoupit na tlak kvůli tomu prostoru a cvičili jsme vodění po výběhu.Taky jsem jí ukazovala různé věci jako deku, kavaletu, pytlíky, ona je zvědavka a strašně jí to zajímá. Je typ co musí všechno vidět a nic jí nevadí a tu návštěvu mě bere jako maséra a baviče - až donedávna, kdy jsme byli na té nepodařené procházce...
Zvážím přecijen ještě toho trenéra. Ono je to přesně ono, že to nevyřeší pár návštěv a za měsíc jsme v pohodě, počítám vždycky s tím že jsou to měsíce možná roky tedy deseti až statisíce - a je otázka, jestli by to pomohlo. Taky si uvědomuji že je to můj problém, ne její, a nerada bych to zbytečně "lámala přes koleno" abych z toho ve finále neudělala i její problém...
No je mi jasné že po internetu to nevyřešíme, asi jsem jenom potřebovala se někomu svěřit. A děkuji za tipy

Ahoj,nevím,zda problém s koníkem nesouvisí s plemennou příslušností.Přesto, že jsem v mládí byla dobrý jezdec a useděla většinu zlobivých koní a moc se s nimi natrápila,nikdy to nabyla zvířate pro průměrné jezdce.Dnes po 30-ti letech u koní již nemám potřebu nikomu nic dokazovat a koně si vybírám hlavně podle charakteru.Již u hříběte odhadnete charakter a puberta nic nezmění,pouze výcvik. Někteří koně neradi pracují,protože po práci jsou unavení,utahaní a hlavně se nepasou s kamarádama v ohradě. Pokud se trápíte a někde uvnitř pochybujete ,tak neváhejte a prodejte. Ve sportě potřebujete mít parťáka,který čte vaše myšlenky a na rekreaci koně,který vás neožebračí když musí přes frekventovanou silnici plnou kamionů .Jde tu i o vaše zdraví.

Nebojte se, není řešení koně prodávat, když ho ,,teď" nezvládnete. Koně takto mladého musíte vychovat. Ukázat mu hranice jeho chování, vytyčit mantinely a zajímat se o jeho rozvoj. Musíte začít makat. S člověkem, který bude stát za vámi a pomůže vám se začátky a poradí, když nebudete vědět kam dál. Mladí koně potřebují pracovat a učit se žít v lidském světě. Socializovat se a připravovat na budoucí povolání jako děti či štěnata. Ty přece také nenecháváme růst ladem skladem) Naučte koně respektovat vaši osobu, váš osobní prostor je jen váš, kůň tam nemá co dělat bez pozvání. Naučte ho pohybovat nohama tak jak chcete vy a kam chcete vy.
Ten kdo pohybuje nohama je vedocucí ve vaší partě, Pokud kůň zapříčiní svým chováním to, že vás například donutí odejít z místa kde stojíte, je to špatně a kůň hýbe vašema nohama...čili naopak

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nebojte se, není řešení koně prodávat, když ho ,,teď" nezvládnete. Koně takto mladého musíte vychovat. Ukázat mu hranice jeho chování, vytyčit mantinely a zajímat se o jeho rozvoj. Musíte začít makat. S člověkem, který bude stát za vámi a pomůže vám se začátky a poradí, když nebudete vědět kam dál. Mladí koně potřebují pracovat a učit se žít v lidském světě. Socializovat se a připravovat na budoucí povolání jako děti či štěnata. Ty přece také nenecháváme růst ladem skladem) Naučte koně respektovat vaši osobu, váš osobní prostor je jen váš, kůň tam nemá co dělat bez pozvání. Naučte ho pohybovat nohama tak jak chcete vy a kam chcete vy.
Ten kdo pohybuje nohama je vedocucí ve vaší partě, Pokud kůň zapříčiní svým chováním to, že vás například donutí odejít z místa kde stojíte, je to špatně a kůň hýbe vašema nohama...čili naopak

Přesně tak. Rady typu - choďte se s ní jen mazlit, mladý kůň nepotřebuje nic umět bych těm lidem usekala ruce Tohle může radit člověk, který si o mladých přečetl možná tak v knížce. Ne každý kůň může ležet ladem do 3 let na pastvině bez povšimnutí, že si ho pak jen vyzvednete a máte "hodného koníčka". Někteří charakterní koně možná, ale určitě ne dominantní kůň, který začíná zkoušet na člověka "co si může dovolit" a zjišťuje hranice. Z takových koní - inteligentních, komunikativních se stávají drzí spratci nerespektující člověka a čím víc se to nechá zajít daleko, tím větší je problém přestat pro toho koně být "maminka", ale naučit se být "učitelka". Ženská začněte s tím koněm ihned pracovat, je nejvyšší čas, pozvěte si někoho, kdo dělá přirozenou komunikaci a naučí Vás jak se u ní máte prosadit.
Nejde o to koně bít, ale být spravedlivý, nastavit hranice, které budete oba důsledně dodržovat a hlavně získat si vzájemnou důvěru. Já bych taky nesedla do auta k cizímu člověku a nejela bych s ním do Prahy, když jsem z Brna.
Viděla jsem koně trénované "klasickým" způsobem, kdy se jim do 3 let nikdo nevěnoval a nebo jen málo. Ve všech případech šlo o nevychované spratky. Je potřeba kobylku 3x týdně vzít na 15 minut na jízdárnu, do kruhovky, kde s ní "popracujete", až budete vědět, že ji máte naprosto pod kontrolou, tak bych teprve chodila ven na procházky... Pak třeba uberete lekcí na 2x týdně a přidáte k tomu 2x týdně procházku, budete to střídat, aby se malá neznudila a nepřestalo ji to bavit.
Hodně štěstí.

Řeším obdobný problém, trochu neuváženě jsem si pořídila téměř ročního poncla s tím, že to spolu zvládneme. Nyní je mu pět let, z důvodů mých dvou těhotenství není ani obsednutý. Navíc jsem musela doma koně zrušit, takže za ním dojíždím. Jako každý puberťák má své dny a je závislý na koních. Když pracujeme v jejich blízkosti je milionový, citlivý, reaguje na minimální tlaky, neřeší sedlo, sedlání nic. Ale když se koně vzdálí, začne vyvádět. Prostě pocit bezpečí se mnou nulový. Navíc nemám pevnou ohradu, takže mi nezbývá než pracovat na vodítku. Blbý je, že když začne vyvádět, tak se začínám bát. Nemám k němu v té chvíli důvěru a on ke mně taky ne. Prostě od té doby co jsem dvojnásobná máma, tak mám tu hranici strachu nějak posunutou.
Už pár měsíců bojuju s myšlenkou prodat ho, že na to nemám. Taky jsem uvažovala ho na obsedání a přiježdění převézt k někomu zkušenějšímu. Ale budou to další desetitisíce a přitom to asi můj problém nevyřeší. On vlastně žádný problém nemá, jen já jsem přecenila své síly.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řeším obdobný problém, trochu neuváženě jsem si pořídila téměř ročního poncla s tím, že to spolu zvládneme. Nyní je mu pět let, z důvodů mých dvou těhotenství není ani obsednutý. Navíc jsem musela doma koně zrušit, takže za ním dojíždím. Jako každý puberťák má své dny a je závislý na koních. Když pracujeme v jejich blízkosti je milionový, citlivý, reaguje na minimální tlaky, neřeší sedlo, sedlání nic. Ale když se koně vzdálí, začne vyvádět. Prostě pocit bezpečí se mnou nulový. Navíc nemám pevnou ohradu, takže mi nezbývá než pracovat na vodítku. Blbý je, že když začne vyvádět, tak se začínám bát. Nemám k němu v té chvíli důvěru a on ke mně taky ne. Prostě od té doby co jsem dvojnásobná máma, tak mám tu hranici strachu nějak posunutou.
Už pár měsíců bojuju s myšlenkou prodat ho, že na to nemám. Taky jsem uvažovala ho na obsedání a přiježdění převézt k někomu zkušenějšímu. Ale budou to další desetitisíce a přitom to asi můj problém nevyřeší. On vlastně žádný problém nemá, jen já jsem přecenila své síly.

Vám bych doporučila vzít ho na lonž a až bude chtít vyvádět, intenzivně pobízet dopředu. Aby neměl čas koukat, kde jsou koně. Má se zajímat o Vás. A mějte v ruce bič, abyste si ho udržela na kruhu. Pokud ho nechcete prodat, pracujte s ním často.
Není to tak beznadějné. Taky jsem obsedala pětiletou kobylu, která do té doby s bídou zvládala vodění. Chce to jen zůstat v klidu i když vyvádí a trvat na svých (jednoduchých) požadavcích. Kůň svou pozornost přesune z koní na Vás a přestane dělat bordel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak. Rady typu - choďte se s ní jen mazlit, mladý kůň nepotřebuje nic umět bych těm lidem usekala ruce Tohle může radit člověk, který si o mladých přečetl možná tak v knížce. Ne každý kůň může ležet ladem do 3 let na pastvině bez povšimnutí, že si ho pak jen vyzvednete a máte "hodného koníčka". Někteří charakterní koně možná, ale určitě ne dominantní kůň, který začíná zkoušet na člověka "co si může dovolit" a zjišťuje hranice. Z takových koní - inteligentních, komunikativních se stávají drzí spratci nerespektující člověka a čím víc se to nechá zajít daleko, tím větší je problém přestat pro toho koně být "maminka", ale naučit se být "učitelka". Ženská začněte s tím koněm ihned pracovat, je nejvyšší čas, pozvěte si někoho, kdo dělá přirozenou komunikaci a naučí Vás jak se u ní máte prosadit.
Nejde o to koně bít, ale být spravedlivý, nastavit hranice, které budete oba důsledně dodržovat a hlavně získat si vzájemnou důvěru. Já bych taky nesedla do auta k cizímu člověku a nejela bych s ním do Prahy, když jsem z Brna.
Viděla jsem koně trénované "klasickým" způsobem, kdy se jim do 3 let nikdo nevěnoval a nebo jen málo. Ve všech případech šlo o nevychované spratky. Je potřeba kobylku 3x týdně vzít na 15 minut na jízdárnu, do kruhovky, kde s ní "popracujete", až budete vědět, že ji máte naprosto pod kontrolou, tak bych teprve chodila ven na procházky... Pak třeba uberete lekcí na 2x týdně a přidáte k tomu 2x týdně procházku, budete to střídat, aby se malá neznudila a nepřestalo ji to bavit.
Hodně štěstí.

tak asi je toto diskuze a sekat ruce to je trochu nadneseé, jsem mnoho let u koní, prošla jsem hřebčíny, vychovávala mladé koně, dnes už za ta léta byl to bylo slušné stádo koní .....takže si dovolím ze zkušennosti poznamenat.....neměli jsme kruhovky, mrkvové hůky, dlouhá vodítka, netahali jsme se s mladejma na vodítku, tolik ani lidí na hřebčíně nebylo, no mi se netahali na vodítku ani s se staršími či obsedanými koňmi a ehjhle, žádný kůň nevykazoval známky nepůjdu od stáda, nerespektuju člověka.....hříbata od mala byla zvyklá na stájovku, úvaz, čištění,, zvedání nohou, popovést tu a tam za kobylou před odstavem, koně se z volného ustájení jen vypustili a vyběhli si na pastvinu a to samé na večeři domů....nebyli lidi aby každej vodil idividuálně prcka domů, tam jich bylo....obsedání začlo v klidu, přehozením dečky s kurtem povoděním získáním důvěry, poté lonžováním , pak se sedlem bez třmenů, pak lehký jezdec, jen jako váha, vodění po hale či jízdrně za zkušenným koněm, poté již bez vodiče, koně byli přiježdováni, ano někerý byl lekavější, jiný dopřednější,, tu a tam si poskočili,, to je jasné, ale žádné horory, koně chodily v lotu, menším či větším podle počtu jezdců, vždy pod dohledem trenéra a vždy pod jezdci, kteří byly jak váhově tak zkušennostmi vhodní pro remonty, na jaře se začlo na podzim či dalším jaře jste měli spolehlivě základně přiježděného koně ve všech chodech a skůčích do 70 cm, kdo toto může říct dnes??? Ano i o samotě do terénu koně chodily sami. Dnes jsou plné diskuze a inzerce jak lidé koně nězvládají, nemají na ně čas, kůň je kůň jako mladej potřebuje stádo to ho vychová nejlépe, člověk je ten kdo ho ohlávkuje, ,zvedá nohy, dotýká se ho, není nepřítel....já se dnes s prominutím skoro směju, dnes více lidí vedle svých koní nachodí a pod sedlem s ním skoro nedojedou za konec ohrady od pastviny.....je to problém koní....jo vemte koníška do kruhovky, tam nemá jak se vymanit z vašeho tlaku, ale jakmile mu sednete na hřbet a budete chtít jít sami ven, tak navrh bude mít ten co je ve spod.......jistě i dnes je spousta zkušenných lidí co díky přirozené komunikaci / ač já na ní nic přirozeného nevidím / opravdu s koňmi hodně umí, ale je dost neuvážených lidí co si pořídily mladého koně a výsledky lze číst v příspěvcích níže, hříbata se prodávají levně a tak lidé koupí, je lepší koupit dražšícho a přiježděného koně než mít nervy a strach co se vám s koněm stane......nejsem zastáncem starých časů, ale klasické ježdění není takové jak popisujete vy.....násilí, necitlivost a neporozumnění koni nepatří do žádného stylu....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak asi je toto diskuze a sekat ruce to je trochu nadneseé, jsem mnoho let u koní, prošla jsem hřebčíny, vychovávala mladé koně, dnes už za ta léta byl to bylo slušné stádo koní .....takže si dovolím ze zkušennosti poznamenat.....neměli jsme kruhovky, mrkvové hůky, dlouhá vodítka, netahali jsme se s mladejma na vodítku, tolik ani lidí na hřebčíně nebylo, no mi se netahali na vodítku ani s se staršími či obsedanými koňmi a ehjhle, žádný kůň nevykazoval známky nepůjdu od stáda, nerespektuju člověka.....hříbata od mala byla zvyklá na stájovku, úvaz, čištění,, zvedání nohou, popovést tu a tam za kobylou před odstavem, koně se z volného ustájení jen vypustili a vyběhli si na pastvinu a to samé na večeři domů....nebyli lidi aby každej vodil idividuálně prcka domů, tam jich bylo....obsedání začlo v klidu, přehozením dečky s kurtem povoděním získáním důvěry, poté lonžováním , pak se sedlem bez třmenů, pak lehký jezdec, jen jako váha, vodění po hale či jízdrně za zkušenným koněm, poté již bez vodiče, koně byli přiježdováni, ano někerý byl lekavější, jiný dopřednější,, tu a tam si poskočili,, to je jasné, ale žádné horory, koně chodily v lotu, menším či větším podle počtu jezdců, vždy pod dohledem trenéra a vždy pod jezdci, kteří byly jak váhově tak zkušennostmi vhodní pro remonty, na jaře se začlo na podzim či dalším jaře jste měli spolehlivě základně přiježděného koně ve všech chodech a skůčích do 70 cm, kdo toto může říct dnes??? Ano i o samotě do terénu koně chodily sami. Dnes jsou plné diskuze a inzerce jak lidé koně nězvládají, nemají na ně čas, kůň je kůň jako mladej potřebuje stádo to ho vychová nejlépe, člověk je ten kdo ho ohlávkuje, ,zvedá nohy, dotýká se ho, není nepřítel....já se dnes s prominutím skoro směju, dnes více lidí vedle svých koní nachodí a pod sedlem s ním skoro nedojedou za konec ohrady od pastviny.....je to problém koní....jo vemte koníška do kruhovky, tam nemá jak se vymanit z vašeho tlaku, ale jakmile mu sednete na hřbet a budete chtít jít sami ven, tak navrh bude mít ten co je ve spod.......jistě i dnes je spousta zkušenných lidí co díky přirozené komunikaci / ač já na ní nic přirozeného nevidím / opravdu s koňmi hodně umí, ale je dost neuvážených lidí co si pořídily mladého koně a výsledky lze číst v příspěvcích níže, hříbata se prodávají levně a tak lidé koupí, je lepší koupit dražšícho a přiježděného koně než mít nervy a strach co se vám s koněm stane......nejsem zastáncem starých časů, ale klasické ježdění není takové jak popisujete vy.....násilí, necitlivost a neporozumnění koni nepatří do žádného stylu....

tohle je super napsané

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak. Rady typu - choďte se s ní jen mazlit, mladý kůň nepotřebuje nic umět bych těm lidem usekala ruce Tohle může radit člověk, který si o mladých přečetl možná tak v knížce. Ne každý kůň může ležet ladem do 3 let na pastvině bez povšimnutí, že si ho pak jen vyzvednete a máte "hodného koníčka". Někteří charakterní koně možná, ale určitě ne dominantní kůň, který začíná zkoušet na člověka "co si může dovolit" a zjišťuje hranice. Z takových koní - inteligentních, komunikativních se stávají drzí spratci nerespektující člověka a čím víc se to nechá zajít daleko, tím větší je problém přestat pro toho koně být "maminka", ale naučit se být "učitelka". Ženská začněte s tím koněm ihned pracovat, je nejvyšší čas, pozvěte si někoho, kdo dělá přirozenou komunikaci a naučí Vás jak se u ní máte prosadit.
Nejde o to koně bít, ale být spravedlivý, nastavit hranice, které budete oba důsledně dodržovat a hlavně získat si vzájemnou důvěru. Já bych taky nesedla do auta k cizímu člověku a nejela bych s ním do Prahy, když jsem z Brna.
Viděla jsem koně trénované "klasickým" způsobem, kdy se jim do 3 let nikdo nevěnoval a nebo jen málo. Ve všech případech šlo o nevychované spratky. Je potřeba kobylku 3x týdně vzít na 15 minut na jízdárnu, do kruhovky, kde s ní "popracujete", až budete vědět, že ji máte naprosto pod kontrolou, tak bych teprve chodila ven na procházky... Pak třeba uberete lekcí na 2x týdně a přidáte k tomu 2x týdně procházku, budete to střídat, aby se malá neznudila a nepřestalo ji to bavit.
Hodně štěstí.

proto je taky tolik znechucených a problémových koní, když už se tady radí aby se to honilo po kruhovce sotva to kobyla vyprdne......
To co tady popisuješ není vůbec ale vůbec nutné provozovat s hříbětem, na to aby jsi byla "učitelka" nemusíš drilovat hříbě, ale nech si tu chuť až na toho tříletka, práce bude ohodně snadnější a kůň bude vstřícnější

Naopak, práce nebude snadnější. Máte zkušenosti s učením mladých koní od útlého věku a poté od tří a výše? Já ano a mohu jen potvrdit, že se mýlíte.
Je to Český nejoblíbenější omyl. Nech ho pást na pastvě do tří let, nešahej na něj, nech ho ladem skladem. Koni rozhodně nekradete dětství, učíte ho způsobům od mala a pak v dospělosti nemáte problémy. Vemte si to tak. Necháte růstštěnátko německého ovčáka do 2 let ve skupině stejně starých neovladatelných štěnat. Co bude až ho budete chtít cvičit a domestikovat? Nedejbože aby zůstal doma sám, nebo chodil kakat jen venku..chápete o co jde? Ani děti nenecháváme do 18 jen tak ladem bez vedení. Naopak absolvují školku, základní školu a školu střední....
Je to dost logické?
Navíc kůňv roce nemá tolik tělesné váhy jako kůň ve tří letech. Kůň do roka se učí všechny důležité vzorce chování a pokud to necháme jen na mamině tak ta mu nikdy nepředá jezditelnost, snadnou manipulovatelnost či skvělý charakter při čištění..To jsou všechno získané návyky, které se léty utužují. Matka hříbě naučí instinktům, uskočit vždy, když je nebezpečí, běžet když je nebezpečí, používat reaktivní část mozku k přežití. My chceme tu myslící ne reaktivní. Je to logické? Ano, je.
Ve třech letech začnete mít s koněm s kterým nepracujete problém, začne uplatnovat svoji sílu. Pokud to nevidíte nebo promíjíte nejspíš mu to zůstane i nadále. Stejně jako mému již 14 letému koni, kterého jsem pořizovala v jeho 5 letech jako blba co neumí vůbec nic jen shodit jezdce.

Proč panuje názor že v kruhovce koně jen mordují? Protože plyne z neznalosti metody jako takové a z náhledeu na pár ,,slečinek" co koně jakože ,,napojují" v kruhovce. Tyto slečny nedělají vesměs nic špatného, oni to neumí protože jim nikdo neřekl jak a co a koně významě neničí. Ono vlastně nic koně neničí, Ničit mu můžeme pouze zdravý ale psychika reaguje na každou osobu jinak.
A proto opět radím zadavatelce. Pracujte s koněm, hodně a krátce, nenechávejte ho ladem jako většina českých koňáků (ps. od sud plynou ti znechucení, nezvladatelní koně, nikoliv z kruhovek)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak asi je toto diskuze a sekat ruce to je trochu nadneseé, jsem mnoho let u koní, prošla jsem hřebčíny, vychovávala mladé koně, dnes už za ta léta byl to bylo slušné stádo koní .....takže si dovolím ze zkušennosti poznamenat.....neměli jsme kruhovky, mrkvové hůky, dlouhá vodítka, netahali jsme se s mladejma na vodítku, tolik ani lidí na hřebčíně nebylo, no mi se netahali na vodítku ani s se staršími či obsedanými koňmi a ehjhle, žádný kůň nevykazoval známky nepůjdu od stáda, nerespektuju člověka.....hříbata od mala byla zvyklá na stájovku, úvaz, čištění,, zvedání nohou, popovést tu a tam za kobylou před odstavem, koně se z volného ustájení jen vypustili a vyběhli si na pastvinu a to samé na večeři domů....nebyli lidi aby každej vodil idividuálně prcka domů, tam jich bylo....obsedání začlo v klidu, přehozením dečky s kurtem povoděním získáním důvěry, poté lonžováním , pak se sedlem bez třmenů, pak lehký jezdec, jen jako váha, vodění po hale či jízdrně za zkušenným koněm, poté již bez vodiče, koně byli přiježdováni, ano někerý byl lekavější, jiný dopřednější,, tu a tam si poskočili,, to je jasné, ale žádné horory, koně chodily v lotu, menším či větším podle počtu jezdců, vždy pod dohledem trenéra a vždy pod jezdci, kteří byly jak váhově tak zkušennostmi vhodní pro remonty, na jaře se začlo na podzim či dalším jaře jste měli spolehlivě základně přiježděného koně ve všech chodech a skůčích do 70 cm, kdo toto může říct dnes??? Ano i o samotě do terénu koně chodily sami. Dnes jsou plné diskuze a inzerce jak lidé koně nězvládají, nemají na ně čas, kůň je kůň jako mladej potřebuje stádo to ho vychová nejlépe, člověk je ten kdo ho ohlávkuje, ,zvedá nohy, dotýká se ho, není nepřítel....já se dnes s prominutím skoro směju, dnes více lidí vedle svých koní nachodí a pod sedlem s ním skoro nedojedou za konec ohrady od pastviny.....je to problém koní....jo vemte koníška do kruhovky, tam nemá jak se vymanit z vašeho tlaku, ale jakmile mu sednete na hřbet a budete chtít jít sami ven, tak navrh bude mít ten co je ve spod.......jistě i dnes je spousta zkušenných lidí co díky přirozené komunikaci / ač já na ní nic přirozeného nevidím / opravdu s koňmi hodně umí, ale je dost neuvážených lidí co si pořídily mladého koně a výsledky lze číst v příspěvcích níže, hříbata se prodávají levně a tak lidé koupí, je lepší koupit dražšícho a přiježděného koně než mít nervy a strach co se vám s koněm stane......nejsem zastáncem starých časů, ale klasické ježdění není takové jak popisujete vy.....násilí, necitlivost a neporozumnění koni nepatří do žádného stylu....

Též jsem starší ročník a jezdila jsem remonty v hřebčíně, do písmene bych to nenapsala jinak či lépe, děkuji za ta slova.....ano i od nás po roce výcviku byl kůň přiježděn, ochotný, dobrého charakteru, připraven na další specializaci parkur či drezúra či vozatajství.....je to jak píšete, kruhovka není všemocná a kůň není blb....v kruhovce ho možná máte chudáka naháku, ale pokud na něm sedíte tak vám kůň dá znát co umíte a co ne.....já si dovolím napsat co jsem praktikovala kdysi, neměla jsem peníze na vlastního koně a tak jsem jezdila koně lidem, co se na svých báli a dokonce mi platitli, zlaté časy, řeknu vám dnes jsou vlastně zlaté časy, spousta zkažených koní a dost lidí co by ráda zaplatilo, aby koníška napravili....jo jo koníci mi po přeježdění fungovali, ale ouha když přišel páníček....no u těch opravdu snaživých majitelů jsem trénovala pak majitele na svém již opraveném koni....ti majitelé co si mysleli, že to nepotřebují pobíhají asi v kruhovce dodnes....no a jak jsem přišla ke svému prvnímu vlastnímu koni??? no modří už vědí.........ano, za pakatel si koupila zdravou nádhernou klisnu, vlastním majitelem zkaženou a nejezditelnou, dotáhli jsme to na L parkur i drezurka v pohodě, měla jsem ji 12 let nej zvíře mého života.....

no z příspěvku výše je jasné kudy tudy cestička....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naopak, práce nebude snadnější. Máte zkušenosti s učením mladých koní od útlého věku a poté od tří a výše? Já ano a mohu jen potvrdit, že se mýlíte.
Je to Český nejoblíbenější omyl. Nech ho pást na pastvě do tří let, nešahej na něj, nech ho ladem skladem. Koni rozhodně nekradete dětství, učíte ho způsobům od mala a pak v dospělosti nemáte problémy. Vemte si to tak. Necháte růstštěnátko německého ovčáka do 2 let ve skupině stejně starých neovladatelných štěnat. Co bude až ho budete chtít cvičit a domestikovat? Nedejbože aby zůstal doma sám, nebo chodil kakat jen venku..chápete o co jde? Ani děti nenecháváme do 18 jen tak ladem bez vedení. Naopak absolvují školku, základní školu a školu střední....
Je to dost logické?
Navíc kůňv roce nemá tolik tělesné váhy jako kůň ve tří letech. Kůň do roka se učí všechny důležité vzorce chování a pokud to necháme jen na mamině tak ta mu nikdy nepředá jezditelnost, snadnou manipulovatelnost či skvělý charakter při čištění..To jsou všechno získané návyky, které se léty utužují. Matka hříbě naučí instinktům, uskočit vždy, když je nebezpečí, běžet když je nebezpečí, používat reaktivní část mozku k přežití. My chceme tu myslící ne reaktivní. Je to logické? Ano, je.
Ve třech letech začnete mít s koněm s kterým nepracujete problém, začne uplatnovat svoji sílu. Pokud to nevidíte nebo promíjíte nejspíš mu to zůstane i nadále. Stejně jako mému již 14 letému koni, kterého jsem pořizovala v jeho 5 letech jako blba co neumí vůbec nic jen shodit jezdce.

Proč panuje názor že v kruhovce koně jen mordují? Protože plyne z neznalosti metody jako takové a z náhledeu na pár ,,slečinek" co koně jakože ,,napojují" v kruhovce. Tyto slečny nedělají vesměs nic špatného, oni to neumí protože jim nikdo neřekl jak a co a koně významě neničí. Ono vlastně nic koně neničí, Ničit mu můžeme pouze zdravý ale psychika reaguje na každou osobu jinak.
A proto opět radím zadavatelce. Pracujte s koněm, hodně a krátce, nenechávejte ho ladem jako většina českých koňáků (ps. od sud plynou ti znechucení, nezvladatelní koně, nikoliv z kruhovek)

Vaše pravda je jen částečná......začínala jsem se spousty koňmi krátce před třetím rokem a nevykazovali to co popisujete, ale to bychom se pořád opakovali dokola...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naopak, práce nebude snadnější. Máte zkušenosti s učením mladých koní od útlého věku a poté od tří a výše? Já ano a mohu jen potvrdit, že se mýlíte.
Je to Český nejoblíbenější omyl. Nech ho pást na pastvě do tří let, nešahej na něj, nech ho ladem skladem. Koni rozhodně nekradete dětství, učíte ho způsobům od mala a pak v dospělosti nemáte problémy. Vemte si to tak. Necháte růstštěnátko německého ovčáka do 2 let ve skupině stejně starých neovladatelných štěnat. Co bude až ho budete chtít cvičit a domestikovat? Nedejbože aby zůstal doma sám, nebo chodil kakat jen venku..chápete o co jde? Ani děti nenecháváme do 18 jen tak ladem bez vedení. Naopak absolvují školku, základní školu a školu střední....
Je to dost logické?
Navíc kůňv roce nemá tolik tělesné váhy jako kůň ve tří letech. Kůň do roka se učí všechny důležité vzorce chování a pokud to necháme jen na mamině tak ta mu nikdy nepředá jezditelnost, snadnou manipulovatelnost či skvělý charakter při čištění..To jsou všechno získané návyky, které se léty utužují. Matka hříbě naučí instinktům, uskočit vždy, když je nebezpečí, běžet když je nebezpečí, používat reaktivní část mozku k přežití. My chceme tu myslící ne reaktivní. Je to logické? Ano, je.
Ve třech letech začnete mít s koněm s kterým nepracujete problém, začne uplatnovat svoji sílu. Pokud to nevidíte nebo promíjíte nejspíš mu to zůstane i nadále. Stejně jako mému již 14 letému koni, kterého jsem pořizovala v jeho 5 letech jako blba co neumí vůbec nic jen shodit jezdce.

Proč panuje názor že v kruhovce koně jen mordují? Protože plyne z neznalosti metody jako takové a z náhledeu na pár ,,slečinek" co koně jakože ,,napojují" v kruhovce. Tyto slečny nedělají vesměs nic špatného, oni to neumí protože jim nikdo neřekl jak a co a koně významě neničí. Ono vlastně nic koně neničí, Ničit mu můžeme pouze zdravý ale psychika reaguje na každou osobu jinak.
A proto opět radím zadavatelce. Pracujte s koněm, hodně a krátce, nenechávejte ho ladem jako většina českých koňáků (ps. od sud plynou ti znechucení, nezvladatelní koně, nikoliv z kruhovek)

Mám na starost přez rok kobylu, která ve třech neuměla vůbec, ale vůbec nic, po roce- klidný a komunikativní kůň, na kterém poznám každou změnu nálady, který mi dá najevo, pokud nesouhlasí, znechucená není a ni omylem. Protože byla tři roky ve stabilním stádě, je socializovaná, vyrovnaná. Z lidí měla respekt, spíš,než že by se nás snažila přeprat, jednoduše proto, že neměla naučené žádné vzorce chování se k lidem.
Není to první mladý kůň, se kterým jsem přišla do styku, pravda většina z nich už základní návyky při manipulaci měla, znechucení jsem nepozorovala, pubertální výlevy, které nastanou po tom, co se kůň nasvalí a otrká ano, ale ty pak stejně odezní a kůň dospěje do fáze, kdy je OK.
Naopak nejhorší kobyla byla křížěnka ČT a Shagya, kterou si vyňuňala předchozí jezdkyně od hříbátka- V sedmi letech naprosto nepřístupná, pulující potvora, která bořila ohrady a na vyjížďkách reagovala před každým kopcem hvězdařením a svícema, jelikož jediné, co s ní holčina nakonec dělala byl trysk do kopce....
A to nepočítám zástupy něčích mazlů, od kterých mám dokousané tělo z ošetřování a pohmožděné rameno od přetlačování se už při jednoduchém vodění.
A není to tak, že by jen většina českých koňáků koně nechávala ladem, zatímco zbytek světa bystře "driluje" koně od hříběte. Nebo si myslíte, že například na ranči někde v USA, kde mají desítky mladých koní, tráví hodiny práce na kruhovce před tím, než můžou vůbec obsedat- houby....

Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší totálně surový tříletý kůň, kterého musí odchytávat při prodeji do nového místa doslova do lasa než kůň, u kterého pouze můžete tušit, co se s ním před příjezdem k vám dělo...
Mám taky zkušenosti s výchovou mladých koní a i s oběma případy surový/ošahaný kůň, dokonce i pár hřebců mezi nimi bylo. Taky patřím ke starší škole, co fungovala i bez kruhovky a parelliování... Vždy to bohužel vyznělo hůř pro ošahaného koně. Ten je zvyklý na lidi, má je za tu dobu přečtené a povětšinou (není-li výchova od začátku vedena správně) dojde k závěru, že je silnější a může si dělat co chce a kdy chce a proti lidem se stačí pouze postavit na zadní nebo na ně zaútočit. Mít proti sobě najednou 650kg nepříčetné zvíře, které vám chce opravdu ublížit a nějaký bič, řvaní nebo cokoli mu je úplně ukradené, to je hodně silné kafe a málokdo to ustojí. Surový kůň neví, co může čekat a testuje, ale v menší intenzitě a navíc mnohem snadněji pochopí, kde jsou hranice, za které se nesmí.

U toho koně zadavatelky: mlátí s ní puberta, potřebuje adekvátně nastavit hranice a zadavatelka musí trvat na jejich důsledném dodržování. Zde pomůže známé pravidlo 3 vteřin tj. do 3 vteřin po prohřešku musí přijít trest a trestat max 3 vteřiny přičemž je možné koně literárně i zabít (trest člověka nikdy nedosáhne intenzity zkopání koněm) a potom už to neřešit. Kůň se musí naučit, kde má hranice a musí vás začít brát jako nadřízeného, ke kterému si nesmí nic dovolit. Kecy o partnerství jsou úplně mimo mísu, je to vždy postavené na tom, že jeden z Vás dvou musí velet tomu druhému - tohle je koňská přirozenost. Jakmile budete mít vyřešenou hiearchii a vy budete ta vedoucí, kobyla se uklidní. Tím trestáním nemyslím nonstop bití, ale adekvátně použitý krátký a intenzivní trest, který přijde vždy, když kůň překročí hranice vámi nastaveného slušného chování. Je to potřeba tak udělat, aby si to kůň spojil s prohřeškem, který udělal a pro příště se ho vyvaroval. Kůň se vám musí naučit věřit a brát vás jako vedoucího, potom to bude ok. Jestliže nejste schopná si ujasnit, co od koně očekáváte a jak se podle vás musí chovat, tak potom to po něm ani nemůžete vyžadovat a docílit toho - v takovém případě je lepší koně prodat.

Asi jsem se trochu rozvášnila v předchozím příspěvku, takže základ hodně zkráceně:

- adekvátně nastavit koni hranice a nikdy v průběhu jeho pobytu u vás už je neměnit
- trvat na jejich dodržování
- správně používat pravidlo 3 vteřin
- být pro koně vždy důvěryhodným vedoucím tvorem, na kterého se může spolehnout, že za něho vyřeší všechny problémy, se kterými by si kůň nevěděl rady
- jednat za všech okolností klidně a rozvážně, žádné citové výlevy nebo psychické krize člověka ke koni nepatří

Mě osobně koně za těch xy let dokázali naučit velmi dobrému sebeovládání, které s úspěchem využívám nejen u koní, ale kolikrát i v mimokoňském životě

Jestli jsem to správně pochopila,zadavatelka má hříbě staré cca rok a půl.Někde ve stádě a ona za ním jezdí.Při častých návštěvách ho hodlá,kromě běžné a příležitostné hříběcí manipulace( osahání,vyvázaní,zvednutí nohou v řádu minut) vyvádět pravidelně na procházky a nějak paralyzovat po jízdárně či kruhovce.
Hříbě to nebaví,dalo to najevo.Čímž nastala situace,kdy zadavatelka se bojí svého hříběte už teď .
Přiklonila bych se k příspěvkům ,co radí hříbě prodat,protože jestli se zadavatelka bojí,nedokáže uskutečnit dobře míněné rady k výchově ,respektu ani prosadit vlastní dominanci.Sama zůstane v bludném kruhu a radost nebude mít ani ona ,ani ta kobylka.
Jinak, příspěvek nahoře ,srovnávající výchovu a socializaci hříbat,s dětmi a štěňaty je dosti mimo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší totálně surový tříletý kůň, kterého musí odchytávat při prodeji do nového místa doslova do lasa než kůň, u kterého pouze můžete tušit, co se s ním před příjezdem k vám dělo...
Mám taky zkušenosti s výchovou mladých koní a i s oběma případy surový/ošahaný kůň, dokonce i pár hřebců mezi nimi bylo. Taky patřím ke starší škole, co fungovala i bez kruhovky a parelliování... Vždy to bohužel vyznělo hůř pro ošahaného koně. Ten je zvyklý na lidi, má je za tu dobu přečtené a povětšinou (není-li výchova od začátku vedena správně) dojde k závěru, že je silnější a může si dělat co chce a kdy chce a proti lidem se stačí pouze postavit na zadní nebo na ně zaútočit. Mít proti sobě najednou 650kg nepříčetné zvíře, které vám chce opravdu ublížit a nějaký bič, řvaní nebo cokoli mu je úplně ukradené, to je hodně silné kafe a málokdo to ustojí. Surový kůň neví, co může čekat a testuje, ale v menší intenzitě a navíc mnohem snadněji pochopí, kde jsou hranice, za které se nesmí.

U toho koně zadavatelky: mlátí s ní puberta, potřebuje adekvátně nastavit hranice a zadavatelka musí trvat na jejich důsledném dodržování. Zde pomůže známé pravidlo 3 vteřin tj. do 3 vteřin po prohřešku musí přijít trest a trestat max 3 vteřiny přičemž je možné koně literárně i zabít (trest člověka nikdy nedosáhne intenzity zkopání koněm) a potom už to neřešit. Kůň se musí naučit, kde má hranice a musí vás začít brát jako nadřízeného, ke kterému si nesmí nic dovolit. Kecy o partnerství jsou úplně mimo mísu, je to vždy postavené na tom, že jeden z Vás dvou musí velet tomu druhému - tohle je koňská přirozenost. Jakmile budete mít vyřešenou hiearchii a vy budete ta vedoucí, kobyla se uklidní. Tím trestáním nemyslím nonstop bití, ale adekvátně použitý krátký a intenzivní trest, který přijde vždy, když kůň překročí hranice vámi nastaveného slušného chování. Je to potřeba tak udělat, aby si to kůň spojil s prohřeškem, který udělal a pro příště se ho vyvaroval. Kůň se vám musí naučit věřit a brát vás jako vedoucího, potom to bude ok. Jestliže nejste schopná si ujasnit, co od koně očekáváte a jak se podle vás musí chovat, tak potom to po něm ani nemůžete vyžadovat a docílit toho - v takovém případě je lepší koně prodat.

Krátký a intenzivní trest? 3 vteřiny pekla pro hříbátko (koně)? Literárně i zabít? Jak si to asi mlaďas (kterýkoliv kůň) vyloží? Že se má držet člověku z dosahu, protože mu dělá ze života peklo, když si ho pustí k tělu, nebo že je nejbezpečněší se k člověku obrátit zadkem a skopat ho, protože když se k němu přiblíží, tak se ho literárně na 3 vteřiny bude snažit zabít? Nebo si to hříbě řekne - to jsem ale tupec, že jsem tomu páníčkovi šlápl na nohu, ten je ale moudrý a udělal dobře, že mě takhle 3 vteřiny řezal!? Trestáním a bitím se rozhodně na vyšší hierarchii u koní nikdo nedostal. Ani u mě ne, i kdyby měl vyježděné olympijské zlato.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Krátký a intenzivní trest? 3 vteřiny pekla pro hříbátko (koně)? Literárně i zabít? Jak si to asi mlaďas (kterýkoliv kůň) vyloží? Že se má držet člověku z dosahu, protože mu dělá ze života peklo, když si ho pustí k tělu, nebo že je nejbezpečněší se k člověku obrátit zadkem a skopat ho, protože když se k němu přiblíží, tak se ho literárně na 3 vteřiny bude snažit zabít? Nebo si to hříbě řekne - to jsem ale tupec, že jsem tomu páníčkovi šlápl na nohu, ten je ale moudrý a udělal dobře, že mě takhle 3 vteřiny řezal!? Trestáním a bitím se rozhodně na vyšší hierarchii u koní nikdo nedostal. Ani u mě ne, i kdyby měl vyježděné olympijské zlato.

rady zkušených neberete, kdo nechce nevidí, kdo nechce neslyší....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli jsem to správně pochopila,zadavatelka má hříbě staré cca rok a půl.Někde ve stádě a ona za ním jezdí.Při častých návštěvách ho hodlá,kromě běžné a příležitostné hříběcí manipulace( osahání,vyvázaní,zvednutí nohou v řádu minut) vyvádět pravidelně na procházky a nějak paralyzovat po jízdárně či kruhovce.
Hříbě to nebaví,dalo to najevo.Čímž nastala situace,kdy zadavatelka se bojí svého hříběte už teď .
Přiklonila bych se k příspěvkům ,co radí hříbě prodat,protože jestli se zadavatelka bojí,nedokáže uskutečnit dobře míněné rady k výchově ,respektu ani prosadit vlastní dominanci.Sama zůstane v bludném kruhu a radost nebude mít ani ona ,ani ta kobylka.
Jinak, příspěvek nahoře ,srovnávající výchovu a socializaci hříbat,s dětmi a štěňaty je dosti mimo

Ty děti a štěňata mi nějak ušly, ale podle mě se to dá teoreticky srovnat.

Všem, i dětem, se musí nastavit jasné hranice chování, za které se nesmí pouštět a tyto se musí důsledně dodržovat. Pokud je začnou zkoušet, přijde trest. Není možné nechat cokoliv, co musí zákonitě přijít do kontaktu s ostatními členy společnosti, růst jak dříví v lese bez sebemenšího zásahu a sebemenší výchovy a doufat, že se mu ty správné vzorce chování nějak dostanou do hlavy samy.

Nemám sice vlastní děti, ale několikrát jsem se na tohle téma bavila s dětnýma lidmi, co nemají vylízaný mozek a na děti při výchově nekašlou, a popravdě řečeno oni sami dospěli k závěru, že není až tak velký rozdíl ve výchově dítěte a zvířete. Princip je stejný, jen ten kůň je trochu větší...

Aby byl správně vychovaný tvor (kůň, pes, člověk), chce to vyzrálého vychovatele, který má představu, co ještě je a co už není u vychovávaného akceptovatelné a podle toho se chová. Cílem není nonstop trestat, cílem je vysvětlit hranice slušného chování a trvat na jejich dodržování s použitím co nejmenší .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Krátký a intenzivní trest? 3 vteřiny pekla pro hříbátko (koně)? Literárně i zabít? Jak si to asi mlaďas (kterýkoliv kůň) vyloží? Že se má držet člověku z dosahu, protože mu dělá ze života peklo, když si ho pustí k tělu, nebo že je nejbezpečněší se k člověku obrátit zadkem a skopat ho, protože když se k němu přiblíží, tak se ho literárně na 3 vteřiny bude snažit zabít? Nebo si to hříbě řekne - to jsem ale tupec, že jsem tomu páníčkovi šlápl na nohu, ten je ale moudrý a udělal dobře, že mě takhle 3 vteřiny řezal!? Trestáním a bitím se rozhodně na vyšší hierarchii u koní nikdo nedostal. Ani u mě ne, i kdyby měl vyježděné olympijské zlato.

Kdo tu proboha mluví o řezání?

Proč by mělo být hříbě trestané za šlápnutí na nohu? Vám asi taky docela šibe ne?
Já jsem psala jasně nastavit hranice chování, ne toho, kdy bude kůň chybovat v nepozornosti. Právě proto je potřeba, aby tohle měl majitel koně resp vychovávatel ujasněno už před pořízením koně a byl schopný správně rozlišit, co lze tolerovat a co už ne. Ňuňánkováním a kecama o partnerství koně nevychováte.

Jinak jste to asi nečetla až dokonce že? Je tam napsané adekvátní ale důrazný trest trvající tři vteřiny. Během tří vteřin se dokážete jednou klidně nadechnout - uvědomujete si, kolik toho asi dokážete v rámci trestu stihnout? Prakticky nic a přesto to musí dát koni jasně najevo, že tohle dělat nebude.

Ani se nedivím, že je potom tolik koní, co neznají, co si můžou dovolit. Ale co, aspoň mají zaříkávači co dělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ty děti a štěňata mi nějak ušly, ale podle mě se to dá teoreticky srovnat.

Všem, i dětem, se musí nastavit jasné hranice chování, za které se nesmí pouštět a tyto se musí důsledně dodržovat. Pokud je začnou zkoušet, přijde trest. Není možné nechat cokoliv, co musí zákonitě přijít do kontaktu s ostatními členy společnosti, růst jak dříví v lese bez sebemenšího zásahu a sebemenší výchovy a doufat, že se mu ty správné vzorce chování nějak dostanou do hlavy samy.

Nemám sice vlastní děti, ale několikrát jsem se na tohle téma bavila s dětnýma lidmi, co nemají vylízaný mozek a na děti při výchově nekašlou, a popravdě řečeno oni sami dospěli k závěru, že není až tak velký rozdíl ve výchově dítěte a zvířete. Princip je stejný, jen ten kůň je trochu větší...

Aby byl správně vychovaný tvor (kůň, pes, člověk), chce to vyzrálého vychovatele, který má představu, co ještě je a co už není u vychovávaného akceptovatelné a podle toho se chová. Cílem není nonstop trestat, cílem je vysvětlit hranice slušného chování a trvat na jejich dodržování s použitím co nejmenší .

dokončím:

... cílem je vysvětlit hranice slušného chování a trvat na jejich dodržování s použitím co nejmenší míry trestu. Jakmile daný tvor pochopí princip, nebude nutné ho opravovat důrazně při překročení hranic - bude stačit pouhé upozornění, aby začal rychtovat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdo tu proboha mluví o řezání?

Proč by mělo být hříbě trestané za šlápnutí na nohu? Vám asi taky docela šibe ne?
Já jsem psala jasně nastavit hranice chování, ne toho, kdy bude kůň chybovat v nepozornosti. Právě proto je potřeba, aby tohle měl majitel koně resp vychovávatel ujasněno už před pořízením koně a byl schopný správně rozlišit, co lze tolerovat a co už ne. Ňuňánkováním a kecama o partnerství koně nevychováte.

Jinak jste to asi nečetla až dokonce že? Je tam napsané adekvátní ale důrazný trest trvající tři vteřiny. Během tří vteřin se dokážete jednou klidně nadechnout - uvědomujete si, kolik toho asi dokážete v rámci trestu stihnout? Prakticky nic a přesto to musí dát koni jasně najevo, že tohle dělat nebude.

Ani se nedivím, že je potom tolik koní, co neznají, co si můžou dovolit. Ale co, aspoň mají zaříkávači co dělat.

Mluvím o tom, že vlastní nedůslednost, nezralost, nebo honění si mindráků vůči koni není možné napravit tím, že koni (třeba i zkaženému) někdy/někde/z jakéhokoliv důvodu udělám ze života peklo nebo budu chtít, aby si myslel, že ho chci zabít.
Chci, aby si byl jistý, že mu ze života peklo nikdy dělat nebudu a ani se ho nikdy nebudu snažit zabít - ani na ty 3 vteřiny, a dokonce ani když se někdy zmýlí, nebo mě nepochopí, nebo bude mít na věc jiný názor než já.
Mým cílem je koni vysvětlit a naučit ho, že s ním chci v každém okamžiku spolupracovat (což neznamená, že k němu budu nedůsledná a že ho nechám dělat si co chce) a že stejný přístup očekávám i od něj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdo tu proboha mluví o řezání?

Proč by mělo být hříbě trestané za šlápnutí na nohu? Vám asi taky docela šibe ne?
Já jsem psala jasně nastavit hranice chování, ne toho, kdy bude kůň chybovat v nepozornosti. Právě proto je potřeba, aby tohle měl majitel koně resp vychovávatel ujasněno už před pořízením koně a byl schopný správně rozlišit, co lze tolerovat a co už ne. Ňuňánkováním a kecama o partnerství koně nevychováte.

Jinak jste to asi nečetla až dokonce že? Je tam napsané adekvátní ale důrazný trest trvající tři vteřiny. Během tří vteřin se dokážete jednou klidně nadechnout - uvědomujete si, kolik toho asi dokážete v rámci trestu stihnout? Prakticky nic a přesto to musí dát koni jasně najevo, že tohle dělat nebude.

Ani se nedivím, že je potom tolik koní, co neznají, co si můžou dovolit. Ale co, aspoň mají zaříkávači co dělat.

Patřím k těm starším ročníkům, co psali o výchově koní z hřebčína a příspěvek na který reagujete na to bych reagovala nemlich stejně.....kdo by trestal za šlápnutí na nohu....doslova bych psala co vy, asi nemá cenu už reagovat, nám koně fungovali, měli výsledky, byli přiježdění, dnes je spousta nebohých nepochopených rekre koní je mi jich líto, ale jak je vidět kdo nechce nepochopí, přesně tak zlaté časy pro ty co chtějí převychovávat koně / no znám i Araba, kterého pan Bořánek nenaložil za půl dne do přívěsu a ani po drahém výcviku u něm nebyl v pohodě, natož jezditelný, no začlo se s ním tím strašným klasickým způsobem a dnes??? Je to spolehlivý rekre kůn, chodí distatnce a né zrovna mezi posledními / Nemá cenu asi tady dokola psát, že hříbě má znát co je základní zvedání nožek, ohlávka popovedení, apod...ale striktně říct, že nelze udělat schopného koně z koně, co je třeba dvou apůl letý a vidí člověka poprvé je absolutní hloupost, neznalost....často jsme přivezli plný kamion tedy 12 koní z pastvin, mlaďochy a začlo se s výcvikem, znovu opakuji nevykazovali to co dnešní rádoby přirozenou komunikací prošlí koně....málo kdo z dnešních mladých lidí měl možnost poznat výcvik, přiježdování koní, obsedání remont pod zkušenými trenéry, děkuji za ty časy, dnes bych asi patřila jako náctiletá slečna do tábora parelistů a mávačů hůlkou....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ty děti a štěňata mi nějak ušly, ale podle mě se to dá teoreticky srovnat.

Všem, i dětem, se musí nastavit jasné hranice chování, za které se nesmí pouštět a tyto se musí důsledně dodržovat. Pokud je začnou zkoušet, přijde trest. Není možné nechat cokoliv, co musí zákonitě přijít do kontaktu s ostatními členy společnosti, růst jak dříví v lese bez sebemenšího zásahu a sebemenší výchovy a doufat, že se mu ty správné vzorce chování nějak dostanou do hlavy samy.

Nemám sice vlastní děti, ale několikrát jsem se na tohle téma bavila s dětnýma lidmi, co nemají vylízaný mozek a na děti při výchově nekašlou, a popravdě řečeno oni sami dospěli k závěru, že není až tak velký rozdíl ve výchově dítěte a zvířete. Princip je stejný, jen ten kůň je trochu větší...

Aby byl správně vychovaný tvor (kůň, pes, člověk), chce to vyzrálého vychovatele, který má představu, co ještě je a co už není u vychovávaného akceptovatelné a podle toho se chová. Cílem není nonstop trestat, cílem je vysvětlit hranice slušného chování a trvat na jejich dodržování s použitím co nejmenší .

Přesné.
Jenom mi bohužel přijde, že někteří nejsou schopní to pochopit tak, jak prvňáček nepobere učivo střední školy.
Ti, co nedokáží rozlišit, kdy a jak na které chování u koně reagovat.
Kdo nedokáže rozlišit, co je vzdor, strach, agresivita, nepozornost v projevu koně, není schopný reagovat adekvátně a z koně "udělat" zvíře ke své spokojenosti. Jen ho zmate a zkazí.

Já nevím kde ti takzvaní přirozenokomunikači nebo jak je nazvat berou to že když kůň do 3 let nezná kruhovku a hůlku tak z něj bude šílená nevychovaná bestie. Naše koně nikdo do kruhovky nebral ani neměli jiný výcvik a obsedání bylo naprosto v pohodě. Neměli žádné špatné zkušenosti, lidí se nebáli tak neměli důvod cokoli vymýšlet. A silou se přece kůň nedá vychovávat tak je jedno jestli má rok nebo tři. Hlavní je koni dobře vysvětlit co po něm chci aby to pochopil a nespěchat na něj nebo ho mlátit ale naopak motivovat aby to chtěl udělat. A k tomu kruhovku, hůlku ani nějaké napojení či pareliho blbosti nepotřebuju ale stačí mi trocha selského rozumu a přemýšlet nad tím co dělám. Dodnes nechápu proč přirozená komunikace? Co je na ní přirozeného? A co je nepřirozeného na tom ostatním? A srovnávat koně a děti to je fakt hodně mimo mísu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já nevím kde ti takzvaní přirozenokomunikači nebo jak je nazvat berou to že když kůň do 3 let nezná kruhovku a hůlku tak z něj bude šílená nevychovaná bestie. Naše koně nikdo do kruhovky nebral ani neměli jiný výcvik a obsedání bylo naprosto v pohodě. Neměli žádné špatné zkušenosti, lidí se nebáli tak neměli důvod cokoli vymýšlet. A silou se přece kůň nedá vychovávat tak je jedno jestli má rok nebo tři. Hlavní je koni dobře vysvětlit co po něm chci aby to pochopil a nespěchat na něj nebo ho mlátit ale naopak motivovat aby to chtěl udělat. A k tomu kruhovku, hůlku ani nějaké napojení či pareliho blbosti nepotřebuju ale stačí mi trocha selského rozumu a přemýšlet nad tím co dělám. Dodnes nechápu proč přirozená komunikace? Co je na ní přirozeného? A co je nepřirozeného na tom ostatním? A srovnávat koně a děti to je fakt hodně mimo mísu.

Neházejte všechny do jednoho pytle ;) Právě ti slavní přirozenokomunikači či jak jste to napsala ( :D ) - myšleno starou dobrou školu - Ray Hunt, Tom Dorrance, apod. naopak nechávají koně do těch 2.5 let čistě na pastvinách a až kolem těch 2.5-3 let obsedají. Naopak je neotravují nijakými blbostmi. Jak vždy psali, používej to, co si myslíš, že je pro tebe důležité - tedy jestli je pro mě důležité, aby kůň reagoval na hůlku, cválal přes plachtu v kruhovce či něco podobného, tak bych pro to měla mít důvod. Pokud to v každodenní situaci nebudu nikdy potřebovat, tak na co to trénovat? Ano kůň by měl mít obecný pojem o takových věcech jako plachta apod. protože se s tím asi někdy setká, ale obecně přikrášleně řečeno :) . A dnes už jsem toho názoru, že přirozená komunikace je divný překlad, jeli to vůbec pojmenovatelné. Myslím si, že každý dobrý jezdec něco jako tu přirozenou komunikaci dělá - teď otázka do jaké míry, jakým způsobem a pomocí čeho :) Bohužel naprostá většina nikdy nepochopila podstatu tohoto myšlení a myslí si, že je to právě to slavné honění po kruhovce s mrkvovkou a hraní parelliho her :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Krátký a intenzivní trest? 3 vteřiny pekla pro hříbátko (koně)? Literárně i zabít? Jak si to asi mlaďas (kterýkoliv kůň) vyloží? Že se má držet člověku z dosahu, protože mu dělá ze života peklo, když si ho pustí k tělu, nebo že je nejbezpečněší se k člověku obrátit zadkem a skopat ho, protože když se k němu přiblíží, tak se ho literárně na 3 vteřiny bude snažit zabít? Nebo si to hříbě řekne - to jsem ale tupec, že jsem tomu páníčkovi šlápl na nohu, ten je ale moudrý a udělal dobře, že mě takhle 3 vteřiny řezal!? Trestáním a bitím se rozhodně na vyšší hierarchii u koní nikdo nedostal. Ani u mě ne, i kdyby měl vyježděné olympijské zlato.

Jedná se o reakci na nerespektování koněm DO 3 vteřin, prokristapána, psal tu někdo o mlácení? ...a jen tak cvičně : zkus si přečíst normálním tempem jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet - to je ta hrozně dlouhá doba 3 vteřin.
Pro zadavatelku - každé hříbo ve věku tvojí kobylky (cca rok a půl?) by mělo znát základy, tj.nasadit ohlávku, chodit na vodítku, stát při čistění, držet nohy při čištění a korekturách. Jí dlouhé procházky s tebou o samotě nic nedají, navíc tě začíná mít na háku.
Sežeň si odborníka, který ti dokáže poradit na místě nebo kobuši prodej.
A v kruhovce nemá takové mládě co dělat už jen z toho důvodu, že práce na relativně malém kruhu ničí v první řadě ještě ne zcela vyvinuté klouby atd.

Zadavatelka výše psala, že vodění trénuje z důvodů útěků kobylky ohradníkem a bez ohlávky, že se tím snaží pomoci ustajovateli s její ovladatelností ( přiveditelností) - jestli dobře chápu.
Osobně bych řešila, proč má kobylka potřebu utíkat z ohrady a stáda, není-li šikanována ostatními. A jestli by jí v jiném ustájení nebylo líp.
Pokud už bych vodění z tohoto důvodu trénovala, nemotala bych do toho navíc žádné zbytečnosti typu bubáci - kůň z pastvin je srovnaný se vším, s čím se venku potká sám, protože v tom žije. Je to mládě, dlouho pozornost neudrží, člověk může brát jen to, co samo nabízí. Přešvihnutí jejích možností vede rychle ke vzdoru, zkyselení, odmítání a problémům.
Takové mlaďošky učit něco víc, než nutně potřebují, přetáhnout i tu dobu procházek na víc než jim únosnou mez vede spíš k problémům, než nějakému zisku, že umí něco dřív a navíc.
Přetáhnutí procházkování s hříbaty může vést i k nepříjemnému - už toho mám dost - vytrhnu se a zdrhnu (a člověk si to víc podělá, než kdyby nedělal nic)

Myslíte že popřete základní instinkty koní? Nevím co přesně vaši koně nevykazovali...

Ano, divila by jste se ale ano, v USA ráví hodiny prací s koněm ze země od útlého věku. Ve třech letech nahodí sedlo a jede se. Nemusí koně rok přemlouvat, aby fungoval. Pokud si dokážete pod pojmem práce ze země představit jen pareliování či honění v kruhovce a odsuzujete to, stejně tak já mohu odsoudit vaši práci. Taky o ní zhola nic nevím ale je to příjemnější ne?

Nechci se do toho míchat s nějakou užitečnou radou... Ale byla jsem v podobné situaci, kdy jsem se rozhodla si pořídit mladou ročku, ačkoliv jsem do té doby pracovala pravidelně s koňmi nad čtyři roky.
Mě se to vyplatilo, a teď budu reagovat na poslední příspěvky - naprosto nejsem žádný parelista, přirozená komunikace mi nic neříká, s koňmi pracuju podle svého uvážení, kdy mě vychovávali lidé ze staré školy. Takže reakce - kůň zlobí, protože mě zkouší - přijde trest. Kůň zlobí, protože se bojí - ubezpečím ho, že se není čeho bát, a nebudu ho trestat za strach.
Mám štěstí i smůlu v tom, že mám abnormálně komunikativní kobylku, kde je pokrok samozřejmostí a je těžké se uhlídat, abych ji nezačala honit dál a výš. Všechno se naučí hrozně rychle a všechno ji zajímá. Nástup do přepravníku během minuty, kdy se prostě jen podívala a vlezla dovnitř. Zvedání nohou (naprosto bez zkušeností) za tři dny perfektní, bez jediného problému. Vodění okamžitě chápala, nebylo co vysvětlovat - a to u bývalých majitelů dostala prostě ohlávku a byla venku.
A teď má dva a půl roku a já se snažím co to jde NESPĚCHAT. A ano, chodíme na procházky, a nevidím v tom nějaký problém, že bych ji brala od stáda, dělala něco, na co nemá. Jdeme jednou za čtrnáct dní, jinak si ji dvakrát, třikrát v týdnu vezmu a vyčistím. Jinak nedělá ale vůbec nic.
A jo, taky je chronický zdrhač, musí mít v ohradě silný proud, jinak proleze ven nebo to prostě prolomí. Ale díky u nás ustájené kobylce (nakrátko) jsme museli předělat celý výběh, dát o řadu pásek víc a bylo po problému útěků.

Takže chápu, že dřív nebyl čas chodit s mladýma ven, ale dnes, když ho člověk má, může ho využít - i nemusí. Ta moje by dle mého názoru byla stejně tvárná i kdybych s ní začala dělat ve třech letech, jen bych se nemusela starat o to, abych ji neuspěchala, což je asi největší problém.
Známá měla podobný případ - učenlivá kobylka, a ta to nevydržela, obsedala cca měsíc před třetím rokem, kdy říkala, že je to jedno, měsíc sem, měsíc tam... Ale kobyla měla ještě tak rok být v klidu - totálně přestavěná, nevyrovnaná, vypadala ještě víc jak hříbě, než moje o rok mladší... A teď si vozí zadek na neochotném, kyselém koni.

Já osobně bych uvažovala nad 3 možnostmi:
1) Prodat ji
2) Zajistit ,,odborný,, výcvik
3) Nechat ji ladem do 3 let
Výhody a nevýhody má každá možnost a záleží na vás, jestli chcete investovat peníze, čekat co bude, apod.
Osobně nechávám hříbata do 2-2,5 let na pastvině s vrstevníky - kontakt s člověkem minimální. V 2-2,5 letech začíná lehká příprava na obsednutí, poté obsednutí. Nemusím řešit co je na prcka moc, co málo, řešit jeho hříběcí hrátky, nepozornost. Kolem 3 roku je to téměř dospělý kůň, který je schopný vás plně vnímat, plně se učit novým věcem. Každopádně k dobrému budoucímu jezdeckému koni je potřeba mnoho okolností - jako právě vrstevníci, velký výběh, charakter koně a dobré začátky výcviku. Nikomu neberu výcvik již v roce, či něco podobného, ale mě se toto zatím jen vyplatilo :)

Já vás lidi vážně nechápu. Vy nechápete že neexistuje žádné parelizování ani mávání hůlkou ani zaříkávání? Používáme mnohe účinější pomůcky než před 100 lety (tehdy nic takového nebylo) a pokud člověk má dostatek informací, dobrého učitele a má zdravý rozum (schopný logického myšlení) tak jistě pochopí, že touto metodou se již pracovalo před sto lety, jen doba to nazývá jinak.
Vám koně fungovali ,,klasickým způsobem" tak nám ho popište co to ten klasický způsob je a co obnáší.
Já si na nohu šlápnout nenechám, to je snad vrchol ne? Aby mě kůň zranil? To mu mám ještě milostivě poděkovat? Copak je kůň nějaká madona, která může co chce? Ani náhodou, lidi co to s vámi je??
Zrovna dnes jsem potkala kamarádku, která musela svou klisnu prodat. Jezdila ji ,,klasicky" a tak ji klisna taky klasicky několikrát málem ukopla hlavu, párkrát kousla a nakonec s ní na jízdárně přepadla na záda, když se ,,jen" vylekala...Jezdec to byl dobrý, slušně jezdila dlouhou dobu. Jak to vysvětlíte? Nezdar? Smůla? To by ovšem muselomít smůlu tucet lidí v okrese a určitě i pár desítek tisíc v ČR.
Nevěděla co s ní dokonce ani pastvina nezabrala tak kobyla šla z domu...Mohlo to dopadnout jinak.
A když o ní povídala tak přesně vidím vás ,,klasické uctívače neexistujícího kultu".
Říkala, ,,jo ona si občas vyhodila, taky občas se mnou utekla, ale to se ,,jen" lekla..." Pecka, a bravo, nehledě na to že holka mohla být mrtvá..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechci se do toho míchat s nějakou užitečnou radou... Ale byla jsem v podobné situaci, kdy jsem se rozhodla si pořídit mladou ročku, ačkoliv jsem do té doby pracovala pravidelně s koňmi nad čtyři roky.
Mě se to vyplatilo, a teď budu reagovat na poslední příspěvky - naprosto nejsem žádný parelista, přirozená komunikace mi nic neříká, s koňmi pracuju podle svého uvážení, kdy mě vychovávali lidé ze staré školy. Takže reakce - kůň zlobí, protože mě zkouší - přijde trest. Kůň zlobí, protože se bojí - ubezpečím ho, že se není čeho bát, a nebudu ho trestat za strach.
Mám štěstí i smůlu v tom, že mám abnormálně komunikativní kobylku, kde je pokrok samozřejmostí a je těžké se uhlídat, abych ji nezačala honit dál a výš. Všechno se naučí hrozně rychle a všechno ji zajímá. Nástup do přepravníku během minuty, kdy se prostě jen podívala a vlezla dovnitř. Zvedání nohou (naprosto bez zkušeností) za tři dny perfektní, bez jediného problému. Vodění okamžitě chápala, nebylo co vysvětlovat - a to u bývalých majitelů dostala prostě ohlávku a byla venku.
A teď má dva a půl roku a já se snažím co to jde NESPĚCHAT. A ano, chodíme na procházky, a nevidím v tom nějaký problém, že bych ji brala od stáda, dělala něco, na co nemá. Jdeme jednou za čtrnáct dní, jinak si ji dvakrát, třikrát v týdnu vezmu a vyčistím. Jinak nedělá ale vůbec nic.
A jo, taky je chronický zdrhač, musí mít v ohradě silný proud, jinak proleze ven nebo to prostě prolomí. Ale díky u nás ustájené kobylce (nakrátko) jsme museli předělat celý výběh, dát o řadu pásek víc a bylo po problému útěků.

Takže chápu, že dřív nebyl čas chodit s mladýma ven, ale dnes, když ho člověk má, může ho využít - i nemusí. Ta moje by dle mého názoru byla stejně tvárná i kdybych s ní začala dělat ve třech letech, jen bych se nemusela starat o to, abych ji neuspěchala, což je asi největší problém.
Známá měla podobný případ - učenlivá kobylka, a ta to nevydržela, obsedala cca měsíc před třetím rokem, kdy říkala, že je to jedno, měsíc sem, měsíc tam... Ale kobyla měla ještě tak rok být v klidu - totálně přestavěná, nevyrovnaná, vypadala ještě víc jak hříbě, než moje o rok mladší... A teď si vozí zadek na neochotném, kyselém koni.

To všecko jde, ale každý kůň je originál.
Co jeden dá, na jiného je příliš, nebo mu to trvá dýl naučit, nebo se potýkáte s větší plachostí, nebo neochotou, drzostí ( hlavně hřebečci). Takže to nejde dost dobře porovnávat - co zvládne jeden roček, že dá i druhý.
Míváme 2 -3 hříbata ročně, a rozdíly jsou občas dost veliké. I mezi pravými sourozenci.
Někdo je bezpracný - na naučení základní ovladatelnosti a spolupráce, a jiný sakra pracný

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vás lidi vážně nechápu. Vy nechápete že neexistuje žádné parelizování ani mávání hůlkou ani zaříkávání? Používáme mnohe účinější pomůcky než před 100 lety (tehdy nic takového nebylo) a pokud člověk má dostatek informací, dobrého učitele a má zdravý rozum (schopný logického myšlení) tak jistě pochopí, že touto metodou se již pracovalo před sto lety, jen doba to nazývá jinak.
Vám koně fungovali ,,klasickým způsobem" tak nám ho popište co to ten klasický způsob je a co obnáší.
Já si na nohu šlápnout nenechám, to je snad vrchol ne? Aby mě kůň zranil? To mu mám ještě milostivě poděkovat? Copak je kůň nějaká madona, která může co chce? Ani náhodou, lidi co to s vámi je??
Zrovna dnes jsem potkala kamarádku, která musela svou klisnu prodat. Jezdila ji ,,klasicky" a tak ji klisna taky klasicky několikrát málem ukopla hlavu, párkrát kousla a nakonec s ní na jízdárně přepadla na záda, když se ,,jen" vylekala...Jezdec to byl dobrý, slušně jezdila dlouhou dobu. Jak to vysvětlíte? Nezdar? Smůla? To by ovšem muselomít smůlu tucet lidí v okrese a určitě i pár desítek tisíc v ČR.
Nevěděla co s ní dokonce ani pastvina nezabrala tak kobyla šla z domu...Mohlo to dopadnout jinak.
A když o ní povídala tak přesně vidím vás ,,klasické uctívače neexistujícího kultu".
Říkala, ,,jo ona si občas vyhodila, taky občas se mnou utekla, ale to se ,,jen" lekla..." Pecka, a bravo, nehledě na to že holka mohla být mrtvá..

zavřete ji zpátky do blázince....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vás lidi vážně nechápu. Vy nechápete že neexistuje žádné parelizování ani mávání hůlkou ani zaříkávání? Používáme mnohe účinější pomůcky než před 100 lety (tehdy nic takového nebylo) a pokud člověk má dostatek informací, dobrého učitele a má zdravý rozum (schopný logického myšlení) tak jistě pochopí, že touto metodou se již pracovalo před sto lety, jen doba to nazývá jinak.
Vám koně fungovali ,,klasickým způsobem" tak nám ho popište co to ten klasický způsob je a co obnáší.
Já si na nohu šlápnout nenechám, to je snad vrchol ne? Aby mě kůň zranil? To mu mám ještě milostivě poděkovat? Copak je kůň nějaká madona, která může co chce? Ani náhodou, lidi co to s vámi je??
Zrovna dnes jsem potkala kamarádku, která musela svou klisnu prodat. Jezdila ji ,,klasicky" a tak ji klisna taky klasicky několikrát málem ukopla hlavu, párkrát kousla a nakonec s ní na jízdárně přepadla na záda, když se ,,jen" vylekala...Jezdec to byl dobrý, slušně jezdila dlouhou dobu. Jak to vysvětlíte? Nezdar? Smůla? To by ovšem muselomít smůlu tucet lidí v okrese a určitě i pár desítek tisíc v ČR.
Nevěděla co s ní dokonce ani pastvina nezabrala tak kobyla šla z domu...Mohlo to dopadnout jinak.
A když o ní povídala tak přesně vidím vás ,,klasické uctívače neexistujícího kultu".
Říkala, ,,jo ona si občas vyhodila, taky občas se mnou utekla, ale to se ,,jen" lekla..." Pecka, a bravo, nehledě na to že holka mohla být mrtvá..

Tím jako chcete říct, že když vám kůň - tady se řeší hříbě - při leknutí nebo z nervozity přišlápne nohu, že ho za to ještě zbušíte - ať se má proč bát?
Být to nějaké plašší chladnokrevné hříbátko o váze 450 kg, což u 1,5 letého je normální váha, odnese vás na ohlávce - když se budete držet, anebo zdrhne ( když se neudržíte). Ani parelka vám nepomůže

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tím jako chcete říct, že když vám kůň - tady se řeší hříbě - při leknutí nebo z nervozity přišlápne nohu, že ho za to ještě zbušíte - ať se má proč bát?
Být to nějaké plašší chladnokrevné hříbátko o váze 450 kg, což u 1,5 letého je normální váha, odnese vás na ohlávce - když se budete držet, anebo zdrhne ( když se neudržíte). Ani parelka vám nepomůže

Ale nikdo tady nemluví o bušení, ale chcete mi říct, že si všichni běžně necháváte od koní (hříbat po 1 roce) šlapat jen tak bez mrknutí brvou šlapat na nohy? I to ,,mladý,, hříbě moc dobře ví, kde jsou hranice - myslíte, že si jeho matka nechává šlapat, kopat do nohou? Když už bych musela pracovat s tak mladým koněm, tak bych si určitě ujasnila pravidla co se týče šlapání na nohy, válcování, apod. Ale abych zbytečně nemusela vyvolávat konflikt, řešit takové věci v tomto věku, kdy je to právě ještě hříbě a má své hrací nálady, které si často řeší i na lidech, tak pracuji s koněm až po 2 roce věku, kdy už mám nějakou jeho pozornost a můžu něco řešit. Ale že bych vychovávala hříbě a pak přišla do ohrady pro jiného koně a proti mě se ze samé lásky rozeběhlo ,,hříbátko,,, že si chce hrát, skákat po zádech, šlapat po nohách, tak to snad ne....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale nikdo tady nemluví o bušení, ale chcete mi říct, že si všichni běžně necháváte od koní (hříbat po 1 roce) šlapat jen tak bez mrknutí brvou šlapat na nohy? I to ,,mladý,, hříbě moc dobře ví, kde jsou hranice - myslíte, že si jeho matka nechává šlapat, kopat do nohou? Když už bych musela pracovat s tak mladým koněm, tak bych si určitě ujasnila pravidla co se týče šlapání na nohy, válcování, apod. Ale abych zbytečně nemusela vyvolávat konflikt, řešit takové věci v tomto věku, kdy je to právě ještě hříbě a má své hrací nálady, které si často řeší i na lidech, tak pracuji s koněm až po 2 roce věku, kdy už mám nějakou jeho pozornost a můžu něco řešit. Ale že bych vychovávala hříbě a pak přišla do ohrady pro jiného koně a proti mě se ze samé lásky rozeběhlo ,,hříbátko,,, že si chce hrát, skákat po zádech, šlapat po nohách, tak to snad ne....

Myslím tím šlápnutí na nohu při tom, že se hříbě vodí - učí samostatně vodit.
Je v téhle diskuzi řeč o učení mlaďocha základní ovladatelnosti, ne o obyčejném motání se ve stádě mezi koňmi, kde je kůň doma.

Ještě jako zadavatelka zareaguji:
- s malou jsem nikdy nepracovala. Ani na kruhovce, ani nikde na jízdárně. Prostě jen ve volnosti ve výběhu kde byla příp. na vodítku a jen na tom nejzákladnějším - dá-li se tomu říkat práce, beru to spíš jako výchovu
- rozhodně není agresivní, ani nebezpečná, jen se už s ní v tuhle chvíli "necítím bezpečně" což je fakt blbý, ale rozhodně nemám strach že by mi ukopla hlavu. Spíš mám teď pocit, že je pro mně nečitelná a že je mrzutá a nevím čím to je.
- myslím že teď stojíme na počátku problému, kdy je stále velmi lehce řešitelný. A teď je otázka - zvládnu to s pomocí, nebo je lepší prodej, než něco zkazím úplně? Je mi jasné že tady odpověď nenajdu, že nejlepší bude zeptat se rovnou toho někoho, kdo se na nás přijede podívat
- ještě poznámka: ono v tom ustájení je to docela těžké :( Problémy začaly ve chvíli, kdy z velkého stáda cca 8 koní ji rozdělili do skupiny 3 koní z nichž ona je v hierarchii druhá. A teď navíc, protože teď utíkala hodně, jí udělali malou pevnou ohrádku, a je v ní sama. Sice všude kolem výběhy a koně, ale ona je teď na malém a sama. Nelíbí se mi to, chci aby šla zase do velkého stáda, ale ustajovatel momentálně tohle nechce a já to buď můžu strpět, nebo ji stěhovat (a teď si představte co by to bylo za stres, se vším všudy). Fakt teď nevím co by pro ní bylo nejlepší. Zase budu dnes zkoušet je přemluvit, aby šla do velkého.
- a ještě poznámka docela podstatná, mám tak od dubna velkou osobní krizi a momentálně se mi v životě podělalo doslova úplně všechno a já jsem psychicky dost na dně, a jemi jasné že to na ní asi musím přenášet, a že ta moje psychická nepohoda tam taky hraje roli, ale bohužel tady to "srovnání" je otázka měsíců nebo let, rozhodně ne dní. Hlavně proto jsem začala zvažovat prodej.
- každopádně děkuji za každý postřeh

No tak to se vám to všechno nakupilo :-/ Určitě bych to nějak vymyslela, aby se mohla vrátit do stáda. Pokud je nyní sama, tak si nemá na kom kompenzovat svoje hrátky a využívá k tomu vás. Pokud vám utíká z ohrad, tak bych vyzkoušela, co jsme udělali mi hříbošům - byly dvě mladé kobylky v 15 členném stádě a prostě si hrály a vymýšlely, takže věčně utíkaly z ohrad. Tak se postavil menší kruh z několika řád pásek ohradníků, pustily se tam a čekalo se, až si vyjasní pravidla, že přes ohradník (tedy z ohrady) se nejde. Několikrát to zkusily, dostaly ranu, ale pak byl na vždy klid a z ohrad už neutíkaly. Možná to bylo drsnější řešení, ale už byly všichni zoufalý, utíkaly na silnici, tak pro jejich bezpeční to bylo jediné řešení. Hlavně si to musíte srovnat vy hlavě, bude to těžké, ale bez toho, aby jste šla ke koni s klidem, čistou hlavou a důvěrou to nepůjde. Pokud z vás ucítí nejistotu, tak bude zkoušet :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jako zadavatelka zareaguji:
- s malou jsem nikdy nepracovala. Ani na kruhovce, ani nikde na jízdárně. Prostě jen ve volnosti ve výběhu kde byla příp. na vodítku a jen na tom nejzákladnějším - dá-li se tomu říkat práce, beru to spíš jako výchovu
- rozhodně není agresivní, ani nebezpečná, jen se už s ní v tuhle chvíli "necítím bezpečně" což je fakt blbý, ale rozhodně nemám strach že by mi ukopla hlavu. Spíš mám teď pocit, že je pro mně nečitelná a že je mrzutá a nevím čím to je.
- myslím že teď stojíme na počátku problému, kdy je stále velmi lehce řešitelný. A teď je otázka - zvládnu to s pomocí, nebo je lepší prodej, než něco zkazím úplně? Je mi jasné že tady odpověď nenajdu, že nejlepší bude zeptat se rovnou toho někoho, kdo se na nás přijede podívat
- ještě poznámka: ono v tom ustájení je to docela těžké :( Problémy začaly ve chvíli, kdy z velkého stáda cca 8 koní ji rozdělili do skupiny 3 koní z nichž ona je v hierarchii druhá. A teď navíc, protože teď utíkala hodně, jí udělali malou pevnou ohrádku, a je v ní sama. Sice všude kolem výběhy a koně, ale ona je teď na malém a sama. Nelíbí se mi to, chci aby šla zase do velkého stáda, ale ustajovatel momentálně tohle nechce a já to buď můžu strpět, nebo ji stěhovat (a teď si představte co by to bylo za stres, se vším všudy). Fakt teď nevím co by pro ní bylo nejlepší. Zase budu dnes zkoušet je přemluvit, aby šla do velkého.
- a ještě poznámka docela podstatná, mám tak od dubna velkou osobní krizi a momentálně se mi v životě podělalo doslova úplně všechno a já jsem psychicky dost na dně, a jemi jasné že to na ní asi musím přenášet, a že ta moje psychická nepohoda tam taky hraje roli, ale bohužel tady to "srovnání" je otázka měsíců nebo let, rozhodně ne dní. Hlavně proto jsem začala zvažovat prodej.
- každopádně děkuji za každý postřeh

Když jsem teď vaší situaci četla, tak mě napadlo (nesmějte se mi prosím), jestli to není tak, že vás čeká nebo už procházíte velkou změnou a čekáte na tu příslovečnou poslední kapku, která vás podpoří ve směřování jinam/jinak.
Koně jsou velmi spirutuální bytosti (aspoň pro mě), a často vnímají naše emoce a situaci daleko intenzivněji, než si dokážeme uvědomit nebo přiznat.
Před několika lety jsem odvážela svojí kobylu z místa, kde jsem se delší dobu necítila dobře - nic konkrétního, o koně bylo dobře postaráno, lidé fajn a zázemí skvělé - o jakém dnes mohu jen tiše snít. Kobča, která mi nikdy předtím nenastoupila do vozíku bez přemlouvání k němu přišla a vlezla do něj úplně sama, zatímco jsem k ní byla obrácená zády a hlásila řidiči, ať deset minut počká, že nám to bude chvíli trvat, protože kobyla cestuje opradu nerada.
To, jak tiše nastoupila za mými zády, a ohlédla se na mě z vozíku, mě naprosto rozbouralo - celou cestu na nové místo jsem probrečela a přemýšlela, jak se asi ten můj kůň musel cítit, když raději sama nastoupila a rozhodla se z té vyfešákované stáje odejít?
Tenkrát jsem se jí omluvila svoje předlouhé váhání a dodnes cítím obrovskou pokoru kdykoliv k ní přijdu - věděla dřív, než já, že přichází změna a dokázala mi to dát najevo jediným jednoduchým gestem.
Přeji vám hodně štěstí, ať už vás čeká cokoliv

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jako zadavatelka zareaguji:
- s malou jsem nikdy nepracovala. Ani na kruhovce, ani nikde na jízdárně. Prostě jen ve volnosti ve výběhu kde byla příp. na vodítku a jen na tom nejzákladnějším - dá-li se tomu říkat práce, beru to spíš jako výchovu
- rozhodně není agresivní, ani nebezpečná, jen se už s ní v tuhle chvíli "necítím bezpečně" což je fakt blbý, ale rozhodně nemám strach že by mi ukopla hlavu. Spíš mám teď pocit, že je pro mně nečitelná a že je mrzutá a nevím čím to je.
- myslím že teď stojíme na počátku problému, kdy je stále velmi lehce řešitelný. A teď je otázka - zvládnu to s pomocí, nebo je lepší prodej, než něco zkazím úplně? Je mi jasné že tady odpověď nenajdu, že nejlepší bude zeptat se rovnou toho někoho, kdo se na nás přijede podívat
- ještě poznámka: ono v tom ustájení je to docela těžké :( Problémy začaly ve chvíli, kdy z velkého stáda cca 8 koní ji rozdělili do skupiny 3 koní z nichž ona je v hierarchii druhá. A teď navíc, protože teď utíkala hodně, jí udělali malou pevnou ohrádku, a je v ní sama. Sice všude kolem výběhy a koně, ale ona je teď na malém a sama. Nelíbí se mi to, chci aby šla zase do velkého stáda, ale ustajovatel momentálně tohle nechce a já to buď můžu strpět, nebo ji stěhovat (a teď si představte co by to bylo za stres, se vším všudy). Fakt teď nevím co by pro ní bylo nejlepší. Zase budu dnes zkoušet je přemluvit, aby šla do velkého.
- a ještě poznámka docela podstatná, mám tak od dubna velkou osobní krizi a momentálně se mi v životě podělalo doslova úplně všechno a já jsem psychicky dost na dně, a jemi jasné že to na ní asi musím přenášet, a že ta moje psychická nepohoda tam taky hraje roli, ale bohužel tady to "srovnání" je otázka měsíců nebo let, rozhodně ne dní. Hlavně proto jsem začala zvažovat prodej.
- každopádně děkuji za každý postřeh

Taky bych řekla, že se vám to všecko zle sešlo: pubertální kobylka v samotě a vy ve stresu, to je blbá kombinace.
Snažila bych se o vrácení kobylky do stáda - když nebude domluva ve stávajícím ustájení, hledala bych jinde (pak teprv má smysl pomoc trenéra- možná by jí ani nebylo třeba) a pokud se nezadaří, prodala bych - mít osobní krizi.
Ať se vám to podaří vyřešit /jakkoliv/ k vaší spokojenosti.

- tak jsem je přemluvila že ji zítra dají zpět do stáda, alespoň do toho malého, a při příštím stěhování (rotace pastvin) by snad mohla jít zpátky do toho původního většího. Tak snad alespoň tohle jí pomůže.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
- tak jsem je přemluvila že ji zítra dají zpět do stáda, alespoň do toho malého, a při příštím stěhování (rotace pastvin) by snad mohla jít zpátky do toho původního většího. Tak snad alespoň tohle jí pomůže.

Tak aspoň tak. A pokud máte ohradníky (ne pevnou ohradu), tak ji zkuste ujasnit to, že přes ohradník se nejde. Někdy ji je to těžké, hlavně u ohradníků, které kopou a nekopou, jelikož koně velmi rychle zjistí jestli kopou či ne, ale třeba by se ji to ujasnilo a neutíkala. Popřípadě ohrady poopravovat, aby se to jen tak nestávalo :) Už pro bezpečnost koní :) U nás má pravě známý 15 koní a když zdrhnou (stávalo se to právě hodně kvůli nebojácným hříbatům), tak to bylo někdy o hubu - zdrhli, mhla a oni na silnici. No bylo to kolikrát o průser. Pak se hříbata naučila k ohradníkům nechodit a je relativně klid - zrdnou max. jednou do půl roka :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jako zadavatelka zareaguji:
- s malou jsem nikdy nepracovala. Ani na kruhovce, ani nikde na jízdárně. Prostě jen ve volnosti ve výběhu kde byla příp. na vodítku a jen na tom nejzákladnějším - dá-li se tomu říkat práce, beru to spíš jako výchovu
- rozhodně není agresivní, ani nebezpečná, jen se už s ní v tuhle chvíli "necítím bezpečně" což je fakt blbý, ale rozhodně nemám strach že by mi ukopla hlavu. Spíš mám teď pocit, že je pro mně nečitelná a že je mrzutá a nevím čím to je.
- myslím že teď stojíme na počátku problému, kdy je stále velmi lehce řešitelný. A teď je otázka - zvládnu to s pomocí, nebo je lepší prodej, než něco zkazím úplně? Je mi jasné že tady odpověď nenajdu, že nejlepší bude zeptat se rovnou toho někoho, kdo se na nás přijede podívat
- ještě poznámka: ono v tom ustájení je to docela těžké :( Problémy začaly ve chvíli, kdy z velkého stáda cca 8 koní ji rozdělili do skupiny 3 koní z nichž ona je v hierarchii druhá. A teď navíc, protože teď utíkala hodně, jí udělali malou pevnou ohrádku, a je v ní sama. Sice všude kolem výběhy a koně, ale ona je teď na malém a sama. Nelíbí se mi to, chci aby šla zase do velkého stáda, ale ustajovatel momentálně tohle nechce a já to buď můžu strpět, nebo ji stěhovat (a teď si představte co by to bylo za stres, se vším všudy). Fakt teď nevím co by pro ní bylo nejlepší. Zase budu dnes zkoušet je přemluvit, aby šla do velkého.
- a ještě poznámka docela podstatná, mám tak od dubna velkou osobní krizi a momentálně se mi v životě podělalo doslova úplně všechno a já jsem psychicky dost na dně, a jemi jasné že to na ní asi musím přenášet, a že ta moje psychická nepohoda tam taky hraje roli, ale bohužel tady to "srovnání" je otázka měsíců nebo let, rozhodně ne dní. Hlavně proto jsem začala zvažovat prodej.
- každopádně děkuji za každý postřeh

Práce s hříbětem - mladým koněm je psychicky náročná, hlavně pokud je koník v pubertě a zkouší, co si může dovolit. Pokud máte osobní problémy a nejste v pohodě (vím, jak vám je, něčím podobným jsem si tento rok prošla taky), vykašlete se na nějakou práci z koněm, tak mladému koníkovi méně pozornosti neublíží, hlavně aby byla ve "svém" stádě a měla možnost dostatečného pohybu a mohla se sama "vyřádit". Pokud má základní návyky (čištění,strouhání,vodění) naučené není potřeba s ní dělat něco dalšího. Chodila bych za ní pouze si odpočinout, donést něco dobrého a dělat pouze věci, které jsou pro vás obě příjemné, jen aby nezapomněla na kontakt s člověkem. Takhle se může klidně ještě rok poflakovat po pastvině. S tím utíkáním, hříbata to dělají, mají hustší srst, ohradník je tak nekope, pokud to jde, zesílit impulsy nebo přidat pásku, aby neprošla. My měli taky šikovné hříbě, dvěma řadami proběhlo jak nic, neuteklo daleko, prostě za ohradou to bylo lepší. Po přidání třetí řady už neutíkala. A prodej dobře zvažte, ať nelitujete, já myslím, že ty problémy se postupně vyřeší, a pak zjistíte, že to co vás teď rozhodilo, není tak horké, a nebo si ujasníte, že si s kobčou opravdu nerozumíte, pak prodejte. Jinak já letos v krizi svého koně prodala a téměř okamžitě jsem litovala, zjistila jsem totiž, že nejenže už takové zvíře nekoupím, ale také si mi už s dalším koněm nechce absolvovat to, co se svojí kobylkou (obsedala a přiježďovala jsem si ji sama, nějaké vyhazování a zlobení proběhlo, museli jsme si vyjasnit, kdo koho bude poslouchat) a staršího koně převychovávat také nechci. Naštěstí si s novým majitelem nesedla, tak jsme se domluvili na vrácení a jsem moc ráda, že to tak dopadlo. Krize sice úplně nepřešla, ale ji už z domu nedám, pokud nebudu opravdu muset. Záleží na vás, jak velké citové pouto ke kobylce máte, jestli ji v budoucnu může nahradit jiný kůň a nebo jestli je v něčem pro vás vyjímečná. Prodáte jen jednou

V zásadě není horší jeden styl než druhý. Jde o lidi a o to, jaký k tomu koni mají přístup, pak už je jedno jestli dělám klasický styl nebo přirozenou komunikaci, protože pokud tomu svému stylu výcviku rozumím a dělám ho správně, tak přirozeně jednám vůči koni asertivně a důsledně, kůň mě vidí jako silnou osobnost a naučí se přirozenému respektu k lidem, který by měl být samozřejmě vzájemný a prostý nespravedlného bití. Je jedno jaké pomůcky používáte, ale už není jedno kdo je drží v ruce. Jak napsala bea borelle - koně cítí kompetentnost. V tomto jsou všechny styly výcviku koní stejné. Bohužel, ne každý je od přírody taková osobnost a musí se asertivitě naučit a na tohle si myslím, že je PK ideální - člověk se naučí jak s koněm pracovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tím jako chcete říct, že když vám kůň - tady se řeší hříbě - při leknutí nebo z nervozity přišlápne nohu, že ho za to ještě zbušíte - ať se má proč bát?
Být to nějaké plašší chladnokrevné hříbátko o váze 450 kg, což u 1,5 letého je normální váha, odnese vás na ohlávce - když se budete držet, anebo zdrhne ( když se neudržíte). Ani parelka vám nepomůže

Noo, já teda rozhodně svému koni šlapání na nohy tolerovat nebudu. Opravdu nechci aby po mě můj kůň šlapal a když se to z jakéhokoliv důvodu stane, rozhodně mu dám velmi důrazně najevo svoji nelibost. Ono to není o zbušení, ono docela stačí udělat tyátr...On ho kůň za porušení hierarchie taky nezadupe do země, ale hryznout umí pěkně. A myslím si že srovnávat ránu rukou, tušírkou, nebo třeba vodítkem s kopnutím nebo kousnutím jiného koně je zbytečné.
A teda..když vás 1,5 leté plašší hříbátko o váze 450kg odnese na ohlávce, jak tuhle situaci budete pak řešit s 3 letým osmimetrákovým plašším drobečkem?
Už u odstávčete očekávám, že bude respektovat můj osobní prostor( tedy mi nebude šlapat po nohách) a podvolí se tlaku(tedy mě nebude nikam odnášet na ohlávce), bude zvyklé na vodění, na stání, na úvaz, čištění a zvedání nohou, ideálně na silniční provoz a sprej. Takový koník pak ať je spánembohem na pastvinách třeba do 5ti let..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V zásadě není horší jeden styl než druhý. Jde o lidi a o to, jaký k tomu koni mají přístup, pak už je jedno jestli dělám klasický styl nebo přirozenou komunikaci, protože pokud tomu svému stylu výcviku rozumím a dělám ho správně, tak přirozeně jednám vůči koni asertivně a důsledně, kůň mě vidí jako silnou osobnost a naučí se přirozenému respektu k lidem, který by měl být samozřejmě vzájemný a prostý nespravedlného bití. Je jedno jaké pomůcky používáte, ale už není jedno kdo je drží v ruce. Jak napsala bea borelle - koně cítí kompetentnost. V tomto jsou všechny styly výcviku koní stejné. Bohužel, ne každý je od přírody taková osobnost a musí se asertivitě naučit a na tohle si myslím, že je PK ideální - člověk se naučí jak s koněm pracovat.

Já si myslím, že něco jako přirozenou komunikaci dělá každý znás, ač tvrdí, že dělá klasiku. Jde jen o to, do jaké míry, jakým způsobem a s jakou myšlenkou. Druhá věc je ta, že dnes je právě v modě kruhovka, mrkvovky a podobné srandy a spousta lidí ani neví k čemu byli vymyšleny, popřípadě jak je tedy správně používat. Když si přečtete základní knihu přirozené komunikace od Ray Hunta: V harmonii s koněm, tak zjistíte, že mnohé myšlenky s ním sdílíte a že ten zbytek není taky tak špatný, že je logický a vypadá jednoduše, ale bohužel praxe se je jiná a to už je na lidech, jak moc se chtějí vzdělávat, jak moc si chtějí ušetřit času při výcviku způsobem šetrným ke koni a k sobě. Dnes si ale většina lidí představí a někteří to s tím i tak praktikují, že PK je právě ta kruhovka, mrkvovka, učení koně lehání, cválání ve volnosti, apod. Ale tak to v základu vůbec není. Doporučuji si knihu V harmonii s koněm přečíst, je krátká, ale velmi poučná a mnoho lidí vyvede právě z omylu honění koně po kruhovce s mrkvovkou, apod.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Noo, já teda rozhodně svému koni šlapání na nohy tolerovat nebudu. Opravdu nechci aby po mě můj kůň šlapal a když se to z jakéhokoliv důvodu stane, rozhodně mu dám velmi důrazně najevo svoji nelibost. Ono to není o zbušení, ono docela stačí udělat tyátr...On ho kůň za porušení hierarchie taky nezadupe do země, ale hryznout umí pěkně. A myslím si že srovnávat ránu rukou, tušírkou, nebo třeba vodítkem s kopnutím nebo kousnutím jiného koně je zbytečné.
A teda..když vás 1,5 leté plašší hříbátko o váze 450kg odnese na ohlávce, jak tuhle situaci budete pak řešit s 3 letým osmimetrákovým plašším drobečkem?
Už u odstávčete očekávám, že bude respektovat můj osobní prostor( tedy mi nebude šlapat po nohách) a podvolí se tlaku(tedy mě nebude nikam odnášet na ohlávce), bude zvyklé na vodění, na stání, na úvaz, čištění a zvedání nohou, ideálně na silniční provoz a sprej. Takový koník pak ať je spánembohem na pastvinách třeba do 5ti let..

Zbytečné probírat s vámi, když očividně podle reakce nemáte zkušenost s učením hříbat samostatnosti mimo stádo.
Právě - když NEuděláte tyátr s prckem odvedeným od koní kvůli takové prkotině, že se něčeho lekl a přišlápl vám přitom nohu, tak ho nedoděsíte až do té míry, aby vás na té ohlávce odtáhl. Pak nemusíte řešit neovladatelného koně 1,5 letého nebo 3 letého, co vám nevěří a necítí se s vámi bezpečně.
Vše je o míře reakce. Tyátr si můžete dovolit u nevychovaného dospělého koně s dostatečným sebevědomím, ne u na samostatnost teprve si zvykajícího koňského děcka s očima navrch hlavy ze všeho neznámého, když s ním někam jdete bez koní. Tam můžete leda tak zabrblat a šťouchnout do něj loktem, aby cítil, že jeho nalepení se na vás a hledání záchrany ve vás až tak, že vám při tom šlápl na nohu, se vám nelíbí.
On totiž, poplašený - když ho navíc ještě seřvete - velmi rychle přijde i o tu trochu důvěry, co ve vás měl, že ho ochráníte před okolím.
A pak se někteří diví, že je koně vláčí a nedají se udržet...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zbytečné probírat s vámi, když očividně podle reakce nemáte zkušenost s učením hříbat samostatnosti mimo stádo.
Právě - když NEuděláte tyátr s prckem odvedeným od koní kvůli takové prkotině, že se něčeho lekl a přišlápl vám přitom nohu, tak ho nedoděsíte až do té míry, aby vás na té ohlávce odtáhl. Pak nemusíte řešit neovladatelného koně 1,5 letého nebo 3 letého, co vám nevěří a necítí se s vámi bezpečně.
Vše je o míře reakce. Tyátr si můžete dovolit u nevychovaného dospělého koně s dostatečným sebevědomím, ne u na samostatnost teprve si zvykajícího koňského děcka s očima navrch hlavy ze všeho neznámého, když s ním někam jdete bez koní. Tam můžete leda tak zabrblat a šťouchnout do něj loktem, aby cítil, že jeho nalepení se na vás a hledání záchrany ve vás až tak, že vám při tom šlápl na nohu, se vám nelíbí.
On totiž, poplašený - když ho navíc ještě seřvete - velmi rychle přijde i o tu trochu důvěry, co ve vás měl, že ho ochráníte před okolím.
A pak se někteří diví, že je koně vláčí a nedají se udržet...

Máte pravdu, zcela zbytečné.
Po letech praxe v hřebčíně Napajedla, včetně Pěnného a Moravských a hřebčinci Tlumačov včetně odchovny Buňov a Hřebčína Skály opravdu nemám zkušenosti s výchovou hříbat.
Stejně tak jako po odchování svých čtyř hříbat od narození a pátého od tří měsíců rozhodně nemůžu o práci s hříbaty nic vědět...to chápu.
Jen je mi záhadou, kde jsem přišla k tak geniálním koním, kteří i přes ty hrůzy co jim páchám odemne nezdrhají, nesmýkají se mnou na vodítku a kupodivu po mě ani nešlapou..a dokonce, což je podle vašeho popisu zcela nemožné, při mých znalostech, jdou vedle mě na prověšeném vodítku a nijak se nestresují..
Ale znám pár koní, kteří svým majitelům v rámci důvěry vlezou až na záda, v případě bubáka se jim schovávají do kapsy a rozhodně s nimi na ohlávce nesmýkají, jen se je snaží zachránit od toho hrozného bubáka tím, že je za sebou táhnou po zemi a když se nechávají táhnout moc pomalu, že je pro jistotu mírně nakopnou...
Já mám raději svéprávného koně, který umí svůj strach ovládat a ví kde jsou hranice...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte pravdu, zcela zbytečné.
Po letech praxe v hřebčíně Napajedla, včetně Pěnného a Moravských a hřebčinci Tlumačov včetně odchovny Buňov a Hřebčína Skály opravdu nemám zkušenosti s výchovou hříbat.
Stejně tak jako po odchování svých čtyř hříbat od narození a pátého od tří měsíců rozhodně nemůžu o práci s hříbaty nic vědět...to chápu.
Jen je mi záhadou, kde jsem přišla k tak geniálním koním, kteří i přes ty hrůzy co jim páchám odemne nezdrhají, nesmýkají se mnou na vodítku a kupodivu po mě ani nešlapou..a dokonce, což je podle vašeho popisu zcela nemožné, při mých znalostech, jdou vedle mě na prověšeném vodítku a nijak se nestresují..
Ale znám pár koní, kteří svým majitelům v rámci důvěry vlezou až na záda, v případě bubáka se jim schovávají do kapsy a rozhodně s nimi na ohlávce nesmýkají, jen se je snaží zachránit od toho hrozného bubáka tím, že je za sebou táhnou po zemi a když se nechávají táhnout moc pomalu, že je pro jistotu mírně nakopnou...
Já mám raději svéprávného koně, který umí svůj strach ovládat a ví kde jsou hranice...

Já mám za sebou odchovaných vlastních 30 hříbat ( které jsem měla na starosti jedině a pouze sama), ne že jsem někam jenom chodila do práce a vodila na jedné ruce hříbě a na druhé kobylu do výběhu.
A jo, právě v Napajedlích při převádění hříbat na odstav z hřebčína na pastviny mne hřebeček odstávče sejmul tak, že jsem se v půjčeném vaťáku válela v blátě. A bez matky by rozhodně sám nešel, tak jako hříbata od nás.
Možná nejde u vás ani tak o geniální koně, jako o to, že jste při tom množství (co jste fakt sama odchovala) nenarazila na hříbě řádného plašana. Takže takovou zkušenost nemáte.
Ráda můžete mít co chcete, nikdy neovlivníte, co se u vás narodí a s čím se budete muset porvat, tak abyste to jako odstávče odvedla od koní v klidu bez problémů naložila kupci na přepravník.
Zatím si nikdy nikdo nestěžoval na ode mne odchované hříbě, všichni spokojení. I paní, co koupila původně plašana a extrémního závisláka, kterému opravdu zpočátku stačilo velice málo, aby vzal kramle směrem ke stádu. Právě tento mne naučil hledět na věc jinak, do té doby jsem na to názor měla úplně stejný jako vy .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zbytečné probírat s vámi, když očividně podle reakce nemáte zkušenost s učením hříbat samostatnosti mimo stádo.
Právě - když NEuděláte tyátr s prckem odvedeným od koní kvůli takové prkotině, že se něčeho lekl a přišlápl vám přitom nohu, tak ho nedoděsíte až do té míry, aby vás na té ohlávce odtáhl. Pak nemusíte řešit neovladatelného koně 1,5 letého nebo 3 letého, co vám nevěří a necítí se s vámi bezpečně.
Vše je o míře reakce. Tyátr si můžete dovolit u nevychovaného dospělého koně s dostatečným sebevědomím, ne u na samostatnost teprve si zvykajícího koňského děcka s očima navrch hlavy ze všeho neznámého, když s ním někam jdete bez koní. Tam můžete leda tak zabrblat a šťouchnout do něj loktem, aby cítil, že jeho nalepení se na vás a hledání záchrany ve vás až tak, že vám při tom šlápl na nohu, se vám nelíbí.
On totiž, poplašený - když ho navíc ještě seřvete - velmi rychle přijde i o tu trochu důvěry, co ve vás měl, že ho ochráníte před okolím.
A pak se někteří diví, že je koně vláčí a nedají se udržet...

Ale na druhou stranu si vemte tyto situace v očích koně - hříběte. Když ho vedete od stáda, tak pro něj jste taková náhradní máma. Berete na sebe veškerou odpovědnost, takže hříbě ve vás věří, důvěřuje, že ho ochráníte. Ale musíte brát v potaz i to, že ta pravá máma také svému hříběti nedovolí vlízt si jí na záda, pošlapat jí nohy, apd. Ale tam je to o přirozeném respektu, proto my, jako lidé, si tento respekt musíme tak trochu vybudovat uměle. To malé hříbě musí vědět o začátku kam může a nemůže šlápnout - vysvětlení samozřejmě s kapkou citu k neposkvrněnému hříběti. Proto trvám na svém názoru, že je lepší dělat složitější věci až s dospělejším, vnímavějším koněm, protože u malého hříběte tyto věci jsou v rozporu - chtít respekt i důvěru když na druhé straně civí malé hříbě, které netuší, která bije. No,je to těžké.... ale s tou hlavně důvěrou se to také nesmí přehánět, ono toho ti hříboši také začnou využívat :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale na druhou stranu si vemte tyto situace v očích koně - hříběte. Když ho vedete od stáda, tak pro něj jste taková náhradní máma. Berete na sebe veškerou odpovědnost, takže hříbě ve vás věří, důvěřuje, že ho ochráníte. Ale musíte brát v potaz i to, že ta pravá máma také svému hříběti nedovolí vlízt si jí na záda, pošlapat jí nohy, apd. Ale tam je to o přirozeném respektu, proto my, jako lidé, si tento respekt musíme tak trochu vybudovat uměle. To malé hříbě musí vědět o začátku kam může a nemůže šlápnout - vysvětlení samozřejmě s kapkou citu k neposkvrněnému hříběti. Proto trvám na svém názoru, že je lepší dělat složitější věci až s dospělejším, vnímavějším koněm, protože u malého hříběte tyto věci jsou v rozporu - chtít respekt i důvěru když na druhé straně civí malé hříbě, které netuší, která bije. No,je to těžké.... ale s tou hlavně důvěrou se to také nesmí přehánět, ono toho ti hříboši také začnou využívat :)

V podstatě s vámi souhlasím, ale: klisny nechají klidně po sobě svoje hříbata skákat ( kdo měl kdy hřebečka, ví) a že kolikrát hříběcí kopyto sjede po noze dospělého koně také není nic neobvyklého k vidění. Že by to ti dospělí řešili, jsem neviděla - pokud je to v domácím stádě.
Souhlasím s tím, že v klidu, ve stádě, hříbata navolno - si nenechám rozhodně šlapat po nohách,tlačit se na mne, kousat, či skákat po sobě - vždy se ostře ohradím - a oni vědí a nedovolují si.
Úplně jiná situace je učit plašana samostatnosti, kde se tohle stát může při jeho nervozitě, ač si to stejné hříbě doma v klidu nic takového nedovolí. Pak ať každý uváží, jestli ho kontraproduktivně praštit či na něj houknout, kdy se může stát, že toto už nedá ( protože u vás hledalo záchranu a vy po něm vyjedete), vytrhne se a zabalí to směrem domů ( vyzkoušeno). Anebo jen potichu zavrčet ( co děláš?), poodstrčit rukou a příliš neřešit. Nikdy se nestalo, že by toho hříbě později zneužilo a šlapalo člověku po nohách, až se dostalo při vodění do klidu později.
Nevím co myslíte složitějšími věcmi - standart je prostě naučit hříboše v klidu odvést od stáda a matky, povodit 5 -10 minut, aby se dal kupci normálně předvést a pak naložit. Někteří jsou na naučení tohoto pracnější, jiní jednodušší - podle míry plachosti + temperamentu. Věřit vám musí každý, jinak by od stáda samozřejmě nešel. Kupci neslyší na hříbata typu "ulov si svého mustanga" a pokud chcete prodat, musí to být slušně ovladatelné hříbě se zvládnutými základy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V podstatě s vámi souhlasím, ale: klisny nechají klidně po sobě svoje hříbata skákat ( kdo měl kdy hřebečka, ví) a že kolikrát hříběcí kopyto sjede po noze dospělého koně také není nic neobvyklého k vidění. Že by to ti dospělí řešili, jsem neviděla - pokud je to v domácím stádě.
Souhlasím s tím, že v klidu, ve stádě, hříbata navolno - si nenechám rozhodně šlapat po nohách,tlačit se na mne, kousat, či skákat po sobě - vždy se ostře ohradím - a oni vědí a nedovolují si.
Úplně jiná situace je učit plašana samostatnosti, kde se tohle stát může při jeho nervozitě, ač si to stejné hříbě doma v klidu nic takového nedovolí. Pak ať každý uváží, jestli ho kontraproduktivně praštit či na něj houknout, kdy se může stát, že toto už nedá ( protože u vás hledalo záchranu a vy po něm vyjedete), vytrhne se a zabalí to směrem domů ( vyzkoušeno). Anebo jen potichu zavrčet ( co děláš?), poodstrčit rukou a příliš neřešit. Nikdy se nestalo, že by toho hříbě později zneužilo a šlapalo člověku po nohách, až se dostalo při vodění do klidu později.
Nevím co myslíte složitějšími věcmi - standart je prostě naučit hříboše v klidu odvést od stáda a matky, povodit 5 -10 minut, aby se dal kupci normálně předvést a pak naložit. Někteří jsou na naučení tohoto pracnější, jiní jednodušší - podle míry plachosti + temperamentu. Věřit vám musí každý, jinak by od stáda samozřejmě nešel. Kupci neslyší na hříbata typu "ulov si svého mustanga" a pokud chcete prodat, musí to být slušně ovladatelné hříbě se zvládnutými základy.

Ano, hříboši skáčou po svým matkách, to je normální, ale zas tak normální to není u 1.5-2-leté koně. To už takové hříbátko z koňského pohledu není, když si vezmete, že po roce matky hříbata odstaví, protože čekají další a hříbě se od roka stává rovnocenným členem stáda, který musí respektovat osobní prostor nadřazených koní.
A dnešní doba potřebuje úpravy. Pokud mám hříbě už od narození v plánu prodat, tak ano, s přípravami jako vodění, zvedání nohou, ustoupení je samozřejmě nutné. Ale pokud si ho chci nechat, tak ho v klidu nechávám se poprat se životem a stádem do 2 let. Ono ho to stádo (smíšené - kde má svoji generaci) kolikrát naučí více, než my lidé :)

přiložila bych větší váhu faktu, že kobylka je plemene welsh cob. to jsou pozdní koně, pubertu rozhodně nemají před druhým rokem života. jsou dlouhověcí, velmi pomalu dospívají. a jsou hodně citliví, takže vnitřní nepohoda člověka se na ně spolehlivě přenese a oni znejistí. chovám je několik let. a po takhle mladém koníkovi nechci nic kromě takové té základní abecedy - ohlávka, vodítko, čištění, dekování, kovář, veterinář. všechno ostatní nechávám na stádu. oni si koníka porovnají.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte pravdu, zcela zbytečné.
Po letech praxe v hřebčíně Napajedla, včetně Pěnného a Moravských a hřebčinci Tlumačov včetně odchovny Buňov a Hřebčína Skály opravdu nemám zkušenosti s výchovou hříbat.
Stejně tak jako po odchování svých čtyř hříbat od narození a pátého od tří měsíců rozhodně nemůžu o práci s hříbaty nic vědět...to chápu.
Jen je mi záhadou, kde jsem přišla k tak geniálním koním, kteří i přes ty hrůzy co jim páchám odemne nezdrhají, nesmýkají se mnou na vodítku a kupodivu po mě ani nešlapou..a dokonce, což je podle vašeho popisu zcela nemožné, při mých znalostech, jdou vedle mě na prověšeném vodítku a nijak se nestresují..
Ale znám pár koní, kteří svým majitelům v rámci důvěry vlezou až na záda, v případě bubáka se jim schovávají do kapsy a rozhodně s nimi na ohlávce nesmýkají, jen se je snaží zachránit od toho hrozného bubáka tím, že je za sebou táhnou po zemi a když se nechávají táhnout moc pomalu, že je pro jistotu mírně nakopnou...
Já mám raději svéprávného koně, který umí svůj strach ovládat a ví kde jsou hranice...

hej, tohle je trefné.....

Pokud bych si chtěla hříbě nechat a bylo by to možné, zkusila bych se v okolí poohlédnout po jiném ustájení, /určitě pastevním, ale s pevnými ohradami a větším různorodým stádem- pár vrstevníků, ale i starších koní, schopných ustajovatelů i majitelů koní/ Pak by bylo určitě dobré, aby se dal koník sem tam zavřít do boxu/. Až bude 2-2,5 letý bude potřeba, aby trávil trošku času v boxe - třeba jen ve Vaší přítomnosti- postavit k senu, vyčistit, osahat a td. Lépe se naučí s Vámi trávit čas, v boxe neprchne, přestane psychovat/ ze začátku by mohl stát i známý kůň vedle v boxe, aby tam jako kůň nebyl sám:) V novém ustájení bych dál hledala někoho se stejně starým koněm, kdo má více zkušeností a společně byste začali pracovat, hodně toho okoukáte, můžete si o všem promluvit, pokud Vám něco nepůjde, může to zkusit zkušenější člověk ze stáje a poradit:) Uvidíte, že když Vám někdo ukáže, že to jde a nic se neděje, nadechnete se a půjdete do toho také. Určitě je nezbytné, aby koník cítil, že se nebojíte.

Pokud ho ale budete chtít prodat a nejen vy, ale i všichni co psali výše, tak by mě dost zajímalo, jak budete koně prodávat. Určitě pak není dobré koně poslat jen tak dál... musí se dostat do zkušených rukou! To je ale těžké, neb když se prodává mladý kůň a nestojí moc peněz, to se pak sjíždějí kupci:(. Teď jsem toho byla cca půl roku svědkem u nás ve stáji. Kamarádka prodávala z nedostatku času 3 letého valacha, prakticky neobsedlého /bylo na něm pouze sedlo a ona na něm seděla, kůň se s ní povodil po jízdárně/. V inzerci bylo uvedeno, že je neobsedlý, rozhodně né pro začátečníky a cena 25tis. No, holčiček, co se na něj přijelo podívat...tragédie. Naštěstí ho nedala několika prvním zájemcům a vybrala pro něho snad zkušenější novou majitelku. On byl ale naprosto ovladatelný, samostatný a vyložený dobrák.

Takže vy všichni, co prodáváte trochu problémové koně /ať už více dominantní, nerespektující, pro Vás příliš mladé/ jim shánějte opravu zkušené nové majitele a pečlivě vybírejte, neb další neodborné zacházení je cesta do pekel.

Nevím, jestli jsem zadavatelce poradila, ale takhle to děláme s mladýma u nás, do dvou let s nima nepracujeme vůbec / jsou naučení pouze na úvaz, čištění, zvedají nohy, kovář, veterinář, vodění do ohrad a od odstavu na box- ikdyž jsou v režimu 24/7, jíst chodí do boxů.

Tak hodně štěstí při rozhodování a sílu na odražení ode dna

Děkuji všem za tipy. Něco jsem si z toho vzala a začala praktikovat, už začíná být znát zlepšení, minimálně je kobča už v o dost větší pohodě, tak věřím že to nakonec zvládneme. I když nepochybně bude potřeba pomoc zvenčí v budoucnu, ale na to je ještě dost času. Opravdu děkuji