Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

21.9.2014 21:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.91.214

Dobrý den týden jsem byla na táboře u koních cítím k nim opravdu velkou lásku ale moje mamka se bojí abych nespadla a nebyla divná co mám dělat???smajlík

Neregistrovaný uživatel

21.9.2014 21:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.27

Já jsem spadla mockrát a nejsem divná- tedy snad.. Studuji na univerzitě a jde mi to. Dnes existují bezpečnostní vesty a přilby. Tak mámě navrhni, že si část peněz na ně ušetříš. Uvidí, že to myslíš vážně a pokud najdete stáj s hodnými koňmi, třeba se nechá přesvědčit.

Neregistrovaný uživatel

22.9.2014 00:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75

Nespadla... já tuhle dobu vážně nechápu. Děti jsou chráněny, aby se nebacily... ale děti se otlouct mají, přece! Nějaká ta boule, nazaženina, zlomenina... to patří k dětství.
Když se člověk neotříská jako malej, nenaučí se padat (kdekoli), poradit si, vyvarovat se... nenaučí se nic podobného. Později mu to pak hodně chybí.

A nejvíc úrazů kolem koní není z pádů, ale z pohybu kolem nich; při manipulaci ze země, při čištění, při pouhém projití kolem koně nešikovně...
Je to logické: na koni se většinou pohybujeme po měkkém terénu.
Jistě, úrazy jsou tím častější, čím víc - a výš - se skáče, ale to už mluvím o sportu, ne o dítku u koní, co se teprv učí se vozit. Tohle přece platí u každého sportu.

Jsem strašně ráda, že mám děti už veliké a tohle ochranitelství mne minulo. Moje děti byly jednoduše dobře úrazově pojištěny, byly vedeny ke sportu (ano, i koním, ale nejen k těm). Na chirurgii si v případě potřeby tak od 10 let uměly zajít samy (mě povolávali až odtamtud smajlík, nějakou tou sádrou se pyšnily a plánovaly, co si z pojistky pěkného koupí (většinou kolo :-D ).

Zlý úraz se může stát úplně všude a vždycky. Nějaké zákazy nepomohou (i když maminku chápu), pomlůže jen poučení, zkušenost...
Sportovně šikovné dítě, které se motá kolem koní, a má tam dobré vedení, dodržuje kázn atd. má daleko menší pravděpodobnost úrazu, než dítě, co sedí jak pecka doma a pak jednou vyrazí třeba hrát fotbal.

Udělala bys asi dobře, kdybys maminku posadila k netu a nechala ji vypsat své obavy na nějaké koňské fórum. Na nich (na obou smajlík se vyskytuje kupodivu velké množství maminek dětí, které pochopí její strach, ale zároveň jí vysvětlí, co pravdu hrozí a co ne.

Ovšem záklůadem je výběr dobré stáje s dobrým vedením. Takových stájí je velice málo.
Tvoje maminka možná svolí, najde-li se místo, kde bude spokojena s tím, jak tam děti vedou a jak na ně dohlížejí.

Neregistrovaný uživatel

22.9.2014 19:59
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.54

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nespadla... já tuhle dobu vážně nechápu. Děti jsou chráněny, aby se nebacily... ale děti se otlouct mají, přece! Nějaká ta boule, nazaženina, zlomenina... to patří k dětství.
Když se člověk neotříská jako malej, nenaučí se padat (kdekoli), poradit si, vyvarovat se... nenaučí se nic podobného. Později mu to pak hodně chybí.

A nejvíc úrazů kolem koní není z pádů, ale z pohybu kolem nich; při manipulaci ze země, při čištění, při pouhém projití kolem koně nešikovně...
Je to logické: na koni se většinou pohybujeme po měkkém terénu.
Jistě, úrazy jsou tím častější, čím víc - a výš - se skáče, ale to už mluvím o sportu, ne o dítku u koní, co se teprv učí se vozit. Tohle přece platí u každého sportu.

Jsem strašně ráda, že mám děti už veliké a tohle ochranitelství mne minulo. Moje děti byly jednoduše dobře úrazově pojištěny, byly vedeny ke sportu (ano, i koním, ale nejen k těm). Na chirurgii si v případě potřeby tak od 10 let uměly zajít samy (mě povolávali až odtamtud smajlík, nějakou tou sádrou se pyšnily a plánovaly, co si z pojistky pěkného koupí (většinou kolo :-D ).

Zlý úraz se může stát úplně všude a vždycky. Nějaké zákazy nepomohou (i když maminku chápu), pomlůže jen poučení, zkušenost...
Sportovně šikovné dítě, které se motá kolem koní, a má tam dobré vedení, dodržuje kázn atd. má daleko menší pravděpodobnost úrazu, než dítě, co sedí jak pecka doma a pak jednou vyrazí třeba hrát fotbal.

Udělala bys asi dobře, kdybys maminku posadila k netu a nechala ji vypsat své obavy na nějaké koňské fórum. Na nich (na obou smajlík se vyskytuje kupodivu velké množství maminek dětí, které pochopí její strach, ale zároveň jí vysvětlí, co pravdu hrozí a co ne.

Ovšem záklůadem je výběr dobré stáje s dobrým vedením. Takových stájí je velice málo.
Tvoje maminka možná svolí, najde-li se místo, kde bude spokojena s tím, jak tam děti vedou a jak na ně dohlížejí.

Teda to je blbost, tohle to... prý z pádů z koně není moc úrazů, protože se padá do měkkého. Ikdyby do měkkého, tak v xkilometrové rychlosti z cirka 2,5 metru, na což lidské tělo opravdu stavěné není.

Takže zadavatelce - zná to asi většina koňaček, že jsou rodiče, když přijde dítě, že by chtělo jezdit, polomrtví strachy z úrazů a pádů. Ale já si taky myslím, že to ke koním patří. Jezdila jsem v oddíle, měli jsme pár opravdu ostrých koní a z nich stále obouchaní a polámaní. S koňmi je to taková sázka do loterie. Ale když je má člověk rád, tak se k nim stejně jednou dostane - dřív nebo později.
Přeju bezpečné začátky na hodných koních - to je nejdůležitější základ. Naučit se jezdit na hodných koních, získat rovnováhu, zkušenosti, krapet sebevědomí a až pak se "vrhnout" na ty větší hajzlíky ;)

A před maminkou neříkat všechno, co se mi u koní stalo... ta moje se až v mých cirka 30 letech dozvěděla, jak jsem šikovně kamuflovala za hodiny tělocviku / plavání různé drobnější úrazy, se kterými jsem byla schopná přes večer a den fungovat, abych druhý den mohla "přijít ze školy s úrazem" a zajít s rodiči na chirurgii pro dlahu (větší úrazy samozřejmě kamuflovat nešly - zlomený ramenní kloub, kde jsem byla víc v mdlobách než při vědomí bych do druhého dne asi nezamaskovala smajlík)
Good luck! smajlík

Neregistrovaný uživatel

22.9.2014 22:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75

Kdybych měla hledat, kdo píše blbost...

To s těmi úrazy není můj výmysl, ale statistika i vlastní dlouholetá zkušenost.

A nabádat kohokoli, aby se doma nesvěřil, když se mu něco stane, je velice nebezpečná rada.
Jo, jasně, nebyla jsem jiná. Průšvih ale byl, že jsem jednou neřekla, že jsem sletěla z houpačky, na kterou sme nesměli. Bylo mi tuším devět let.
Vyklubala se z toho epilepsie - důsledek tehdy přechozeného otřesu mozku. První projev v patnácti letech.

Sice po dalších pětadvaceti letech už jsem zdravá, ale vážně - není to dobrý nápad, tahle rada. Já o tehdy našim neřekla, a dneska vidím, jaká kravina to byla.

Jo a mimochodem: pády už dávno nepočítám ( i když je s věkem čím dál tím hůř nesu), ale nejvíc jsem se zrakvila v sedlovně. Naše dvě trenérky - nezávisle na sobě - v boxu. Nedávaly pozor, prostě.

Úrazy na běžných vyjížďkách či začátečnických jízdárnách jsou skutečně vzácné. Dává to logiku - žáka nikdo normální neposadí na nespolehlivého koně ( a tam, kde posadí, bych dítě nedala, jak jsem psala).
Nepsala jsem, že se nemůže nic stát. Může. Ale snáz se přerazím třeba na kole, než na koni jako začátečník! V dobře vedené stáji, ovšem.

Neregistrovaný uživatel

22.9.2014 22:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75

Jo a abych nezapomněla: takový pád z poníka má většinou horší následky, než pád z velkého koně.
On ten výpočet rychlosti a nárazu má zásadní chybu... schází v něj reakční doba pro jezdce.
Pád z koně totiž není to samé, jako volný pád, víme?
To jste toho moc nepadala, když tohle nevíte.

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 06:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Teda to je blbost, tohle to... prý z pádů z koně není moc úrazů, protože se padá do měkkého. Ikdyby do měkkého, tak v xkilometrové rychlosti z cirka 2,5 metru, na což lidské tělo opravdu stavěné není.

Takže zadavatelce - zná to asi většina koňaček, že jsou rodiče, když přijde dítě, že by chtělo jezdit, polomrtví strachy z úrazů a pádů. Ale já si taky myslím, že to ke koním patří. Jezdila jsem v oddíle, měli jsme pár opravdu ostrých koní a z nich stále obouchaní a polámaní. S koňmi je to taková sázka do loterie. Ale když je má člověk rád, tak se k nim stejně jednou dostane - dřív nebo později.
Přeju bezpečné začátky na hodných koních - to je nejdůležitější základ. Naučit se jezdit na hodných koních, získat rovnováhu, zkušenosti, krapet sebevědomí a až pak se "vrhnout" na ty větší hajzlíky ;)

A před maminkou neříkat všechno, co se mi u koní stalo... ta moje se až v mých cirka 30 letech dozvěděla, jak jsem šikovně kamuflovala za hodiny tělocviku / plavání různé drobnější úrazy, se kterými jsem byla schopná přes večer a den fungovat, abych druhý den mohla "přijít ze školy s úrazem" a zajít s rodiči na chirurgii pro dlahu (větší úrazy samozřejmě kamuflovat nešly - zlomený ramenní kloub, kde jsem byla víc v mdlobách než při vědomí bych do druhého dne asi nezamaskovala smajlík)
Good luck! smajlík

Já taky souhlasím s tím, že to je blbost...

Jsem u koní nějakých 13? let? Když jsem byla ještě dítě a chodila do JK, tak se dodržovaly přísné bezpečnostní pravidla (což se vůůůbec nedivím, není to sranda) a pokud se někomu něco stalo, tak to byla boule, odřenina, občas něco horšího, ale vždy z JEŽDĚNÍ!! Taktéž moje úrazy - což byly vždy většinou jen odřeninky a modřiny byly vždy z jízdy na koni, co jsem měla úraz z neježdění můžu říci s čistým svědomím, že to se dá napočítat na prstech jedné ruky. Stejně tak jsem u koní dělala, vedla dětské tábory, kluby - nikdy se dětem během péče o koně nic nestalo. Pokud se dělají věci jak mají a dodržují se bezpečnostní pravidla, není možné, aby měl člověk více úrazů z tohodle, takže pokud statistika, tak dost špatná teda...

Bohužel to, co se děje nyní všude kolem nás je hrozící úraz u koní ještě procházka růžovým sadem.. smajlík

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 07:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den týden jsem byla na táboře u koních cítím k nim opravdu velkou lásku ale moje mamka se bojí abych nespadla a nebyla divná co mám dělat???smajlík

Když mi bylo 7 a začínala jsem běhat ke koním a začínala jsem jezdit. V té době rozhodně tak dobré vesty, helmy atd. nebyly. Domů jsem chodila s modřinami, jednou s poškrábanými zády, když mě kůň shodil na posekané vojtěšce. Nejdříve jsem se bála jít domů, že mi máma koně zakáže, ale nikdy to neudělala. Byla ráda, že mám nějaký zájem a nesedím doma. Dnes už toho je pro děti a jejich bezpečnost. Ale jak říkám já, kdo nepadá, není jezdec! =)

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 07:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdybych měla hledat, kdo píše blbost...

To s těmi úrazy není můj výmysl, ale statistika i vlastní dlouholetá zkušenost.

A nabádat kohokoli, aby se doma nesvěřil, když se mu něco stane, je velice nebezpečná rada.
Jo, jasně, nebyla jsem jiná. Průšvih ale byl, že jsem jednou neřekla, že jsem sletěla z houpačky, na kterou sme nesměli. Bylo mi tuším devět let.
Vyklubala se z toho epilepsie - důsledek tehdy přechozeného otřesu mozku. První projev v patnácti letech.

Sice po dalších pětadvaceti letech už jsem zdravá, ale vážně - není to dobrý nápad, tahle rada. Já o tehdy našim neřekla, a dneska vidím, jaká kravina to byla.

Jo a mimochodem: pády už dávno nepočítám ( i když je s věkem čím dál tím hůř nesu), ale nejvíc jsem se zrakvila v sedlovně. Naše dvě trenérky - nezávisle na sobě - v boxu. Nedávaly pozor, prostě.

Úrazy na běžných vyjížďkách či začátečnických jízdárnách jsou skutečně vzácné. Dává to logiku - žáka nikdo normální neposadí na nespolehlivého koně ( a tam, kde posadí, bych dítě nedala, jak jsem psala).
Nepsala jsem, že se nemůže nic stát. Může. Ale snáz se přerazím třeba na kole, než na koni jako začátečník! V dobře vedené stáji, ovšem.

Také jsem doma lhala, že jsem spadla z koně, ale bohužel vždy na to přišli. Dali mi zákaz, ale druhý den jsem už zase byla u koní, nezastavili mě =D. .... Vždy jsem chtěla vlastního koně. Když se k tomu schylovalo, sejmula mě cizí kobyla a moc nechybělo a zůstala jsem na vozíčku. I přes to se mnou táta jel pro mou současnou kobylu. Od té doby tedy říkám, že se raději nechám zmrzačit vlastním koněm, než cizím. A to, když jsem jela pro kobylu, tak mi bylo řečeno, že pokud nebudu mít páteřák (měla jsem totiž oteklou a vychýlenou míchu), tak kobylu neodvezem. I tak dnes jezdím bez těchto věcí. Své kobyle věřím!

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 09:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také jsem doma lhala, že jsem spadla z koně, ale bohužel vždy na to přišli. Dali mi zákaz, ale druhý den jsem už zase byla u koní, nezastavili mě =D. .... Vždy jsem chtěla vlastního koně. Když se k tomu schylovalo, sejmula mě cizí kobyla a moc nechybělo a zůstala jsem na vozíčku. I přes to se mnou táta jel pro mou současnou kobylu. Od té doby tedy říkám, že se raději nechám zmrzačit vlastním koněm, než cizím. A to, když jsem jela pro kobylu, tak mi bylo řečeno, že pokud nebudu mít páteřák (měla jsem totiž oteklou a vychýlenou míchu), tak kobylu neodvezem. I tak dnes jezdím bez těchto věcí. Své kobyle věřím!

Já své kobyle taky věřím, ale i tak pamatuju na své zdraví smajlík

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 10:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.244.2

Já když před (ty bláááho smajlík ) 21 lety začínala jako 9 letej harant u koní tak jsem měla za prvních pár měsíců tolik pádů co většina tady nenapadala ani za 5 let...smajlík
V té době jsem byla nejmenší člen klubu a jezdila (ihned bez "přípravy") výhradně na vysokobřezích klisnách buď úplně bez sedla, nebo s molitanem pod prdelí a nákrčákem...a žádná jízdárna ale šup s tebou v lotu na vyjížďky...v dnešní době asi science fiction, nedovedu si představit že by někdo v této době posadit smrádě na 175 cm vysokou kobylu a jedem do ostrého terénu. Doba je jinde, všichni jsou posersonové (někdy až přehnaně, většina rodičů kolem mě ale v mezích).

Čeho já se vyvaruji až budu mít dítka koňmi posedlé tak tahání čehokoliv těžkého, toho bych se bála víc než občasného pádu z profesorské herky smajlík

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 13:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.33.66

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den týden jsem byla na táboře u koních cítím k nim opravdu velkou lásku ale moje mamka se bojí abych nespadla a nebyla divná co mám dělat???smajlík

Jako mamka, která jezdí se dcerou, a je ráda, že dceru ježdění baví, musím přiznat, že každý pád mojí dcery prožívám tisíckrát hůř, než svůj vlastní. Díkybohu máme hodné koně, ale kdyby měla začínat na stejných hajtrách jako já v oddíle (kobči vytažené obden ze štontu pod sedlo nebo do chomoutu k valníku s hnojem), tak nevím, jestli bych to vůbec ustála. Kdykoliv se něco začne dít, mám srdce v kalhotech. Tak buďte na tu svou mámu hodná a padejte co nejméně, a časem poznáte, že věrnějšího fanouška než svojí mámu už nikdy mít nebudetesmajlík

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 13:19
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.128.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den týden jsem byla na táboře u koních cítím k nim opravdu velkou lásku ale moje mamka se bojí abych nespadla a nebyla divná co mám dělat???smajlík

Když budeš u koní, tak nemusíš ani padat a budeš divná.

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 17:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.168.4

Když půjdeš někam kde tě naučí pořádně jezdit, nebude důvod padat. Navíc jak píší ostatní, existují přilby a vesty které tě alespoň z části ochrání. Jako malá jsem jezdila bez helmy, vesty, chapsů a podobných vymoženinek. Pádu jsem začila nespočetněkrát a jsem úplně normální. A pravda, pád z poníka je horší jak pád z velkého koně.

Neregistrovaný uživatel

23.9.2014 20:30
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.54

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo a abych nezapomněla: takový pád z poníka má většinou horší následky, než pád z velkého koně.
On ten výpočet rychlosti a nárazu má zásadní chybu... schází v něj reakční doba pro jezdce.
Pád z koně totiž není to samé, jako volný pád, víme?
To jste toho moc nepadala, když tohle nevíte.

Ale ale :) zase jedna paní důležitá.
Je nesmysl počítat, kdo napadal víc. Jezdím taky cirka 20 let, koní jsem měla pod zadkem nejen v Čechách desítky... ale vlastně z ponclů jsem žádný úraz neměla, to je pravda.

Jsem ráda, že je tu víc lidí, co má podobné zkušenosti s oddíly - dřív se s tím nemazali. Prostě pokud chtěl člověk jezdit, tak musel přijmout cokoli. Jinak si prostě nesedl. Takže ikdyž jsme byly občas podělané, protože jsme věděly, že z tohohle koně padají i už závodící jezdci, tak jsme nasedly a nechaly se krapet obouchat... ale zůstaly a jezdily!
Dřív v téhle stáji nebyly výběhy, koně byli nažraní a ikdyž pod začátečníky chodili "ti nejhodnější", ani ti nebyli moc spolehliví... proto se hodně padalo. A vůbec si nemyslím, že je to špatný oddíl. Prostě jen teď je doba jiná a víc se to řeší a optimalizuje. smajlík

Neregistrovaný uživatel

27.9.2014 19:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.36.29

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den týden jsem byla na táboře u koních cítím k nim opravdu velkou lásku ale moje mamka se bojí abych nespadla a nebyla divná co mám dělat???smajlík

Řeknu to takhle..když sem začínala měla jsem problém podobný,táta se o mě strašně bál.Když si s rodiči sedneš a vysvětlíš jim,že je to pro tebe důležité,oni to pochopí.(Každopádně existují ochranné vesty atp.)Když budeš dodržovat to,co ti trenérka řekne,nebudeš dělat něco co nesmíš a vymýšlet blbosti tak se nic tak hrozného stát nemůže.Tak samozřejmě,nikdy nemůžeš vědět co daný kůň udělá,ale tak je to u všeho.:)Můžeš se zranit při jízdě na kole,v autě..To bys pak nemohla nic,aby se o tebe maminka nebála:)Tak si s ní promluv a řekni jí tohle.

Přidejte reakci

Přidat smajlík