Kůň začal na lonži napadat

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

16.9.2014 00:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.128.30

Mám problém mám mladou kobylku byla vždy hodná, ochotná a přítulná. Odjela jsem na dovolenou a brala ji ven kamarádka proti, které se na lonži postavila na zadní. Po incidentu s ní šla domů. Je pořád hodná, jen už nic po ní nesmím chtít. Narušuje osobní prostor a jde proti vám na centimetry a pak na zadní nějáké rady?

Neregistrovaný uživatel

16.9.2014 06:30
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.36.4

Odehnat ji od sebe jako vůdčí stáda a odhánět tak dlouho, pokud ona sama nebude chtít s prosíkem za váma(ala Monty Roberts)

Neregistrovaný uživatel

16.9.2014 07:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.129.22

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám problém mám mladou kobylku byla vždy hodná, ochotná a přítulná. Odjela jsem na dovolenou a brala ji ven kamarádka proti, které se na lonži postavila na zadní. Po incidentu s ní šla domů. Je pořád hodná, jen už nic po ní nesmím chtít. Narušuje osobní prostor a jde proti vám na centimetry a pak na zadní nějáké rady?

Ach jo…. Zase nezkušený člověk dělá s mladým koněm. Asi nebudete souhlasit s mým názorem, ale kdyby ste měla zkušenosti, tak by ste se tady neptala na radu ostatních. Opravdu nezkušeným lidem do rukou nepatří výcvik zvířete (jakéhokoliv). Kobylka je mladá, takže zkusila na vaši kamarádku, kdo je tady šéf (Mladí koně to dělají často, patří to k jejich vývinu. I člověk puberťák často zkouší, co dospělý vydrží a dovolí. Takže toto je stejné, jen oni to dělají po zvířecím.  Ale občas i dospělý kůň to čas od času zkusí, ale to už je jiná kapitola ). A věřte mi, že to že už se postavila na zadní, bylo vyhrocení situace, takový závěr zkoušky, protože si ji určitě oťukávala už dříve (např, při vedení na vodítku pospíchala a předešla kamarádku, vstupovala často do jejího osobního prostoru a kamarádka nijak nezareagovala a přitom všem nedala důsledný a jasný signál kobylce, že toto ne). No a kobylka došla k závěřu, že prostě ona je silnější a výš v hierarchii než vaše kamarádka a vstouplo jí sebevědomí a již nebere kamarádku jako autoritu . No a to potom zkusila na vás a vy jste ji to zřejmě dovolila. S mladým koněm se musí pracovat opravdu velmi důsledně a musíte mít zkušenosti a cit. Třeba už jen to, že koníka třeba při vodění zastavíte, tak by měl zastavit a nejít dál – toto je nežádoucí a koníka opravím zacouváním (i to ,že by koník udělal jen náznak k vykročení či zhoupnutí dopředu, tak je to špatně a je ho třeba opravit). Ale rozhodně není také řešení koně mlátit hlava nehlava, to spíš bude mít strach. Spíše znepříjemnit nežádoucí a pochválit žádoucí, občas švihnutí bičíkem či vodítkem, není na škodu, ale všeho s mírou, to člověk, už musí použít zdravý selský rozum. Musíte si u kobylky znovu zasloužit respekt a následnou důvěru.
Takže máte pár možností. Buď si pozvěte nebo požádejte někoho zkušenějšího, aby vám s kobylkou pomohl.
Nebo s kobylkou nic nedělejte, ať se to ještě nezhorší.
Nebo můžete se pokusit s koněm pracovat důsledně, stanovit jasná pravidla a pracovat krůček po krůčku úplně od začátku.
Hodně štěstí. smajlík

Neregistrovaný uživatel

16.9.2014 08:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám problém mám mladou kobylku byla vždy hodná, ochotná a přítulná. Odjela jsem na dovolenou a brala ji ven kamarádka proti, které se na lonži postavila na zadní. Po incidentu s ní šla domů. Je pořád hodná, jen už nic po ní nesmím chtít. Narušuje osobní prostor a jde proti vám na centimetry a pak na zadní nějáké rady?

Tak přesně tenhle problém jsem měla také. Ale né tedy tím, že by to zkoušela na někoho jiného. Ale prostě z ničeho nic když běhala na lonži, tak se proti mně rozeběhla a udělala takový "nájezd" na mě, párkrát si i stoupla, když jsem jí odehnala, za chvilku to zkusila znovu. Takže jsem udělala jinou věc. Vzala jsem jí na uzavřenou jízdárnu (stačí kruhovka) tam jsem jí pustila na volno a nutila jsem jí neustále běhat, když se na mě rozeběhla švihla jsem bičem nebo lonží o nohu, aby jí to odehnalo. Když se zastavila hned jsem šla a znovu jí nutila běhat. Nakonec kobyla uznala, že to přehnala, sklopila hlavu a přišla za mnou. Od té doby to nikdy neudělala. Prostě jsme si to vyříkaly a ona pochopila, že pánem jsem já a né ona. Teď na lonži chodí bez problému. Ale chce to s ní stále pracovat. Kolikrát moje kobyla zkouší na lonži, že už jako půjde ke mně, ale to já nechci, chci, aby ještě chodila, tak jí odeženu. A když chci aby ke mně přišla, uvolním ramena, dám je níž a skloním trochu hlavu (Protože když napnete ramena vzpřímíte hlavu, jste pro ní dominantnější) a ona ví, že v tento okamžik ke mně může přijít. Pokud se jí nechce přijít a já už dala tento náznak, okamžitě po ní chci, aby běžela. Pak už na podruhé přijde sama. Ale jak říkám, vyříkejte si to s ní.

Neregistrovaný uživatel

16.9.2014 11:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.154.27

S dovolením vám tu překopíruju přeložený článek od Lauren Fraser, americké trenérky a behaviorální poradkyně:
"Pět tvrdých pravd o trénování dominantního koně – Lauren Fraser
5. Dominantní kůň neexistuje
Tohle může být pro lidi těžké pochopit, ale dominance není povahová vlastnost – je to stav vztahu mezi dvěma zvířaty, který rozhoduje, které z nich bude kontrolovat zdroje. Váš kůň není dominantní, stejně tak není pravděpodobné, že by se snažil být dominantní ve vztahu mezi vámi dvěma. Ne pokud se mezi vámi nerozhoduje o tom, kdo z vás dvou vyhraje právo připustit tamtu klisnu na pastvině. Ale nevěřte jen mým slovům, přečtěte si tohle vyjádření napsané Americkou veterinární společností o (zabývající se) chování zvířat (ten název jsem asi přeložila blbě, ale v tom významu): „Stanovisko k využití teorie dominance na změny chování zvířete“ (odkaz na dokument v PDF).
Je těžké překonat tuto teorii když většina mediálně známých trenérů zvučných jmen v ní sama věří a káže ji dál. Podívejme se pravdě do očí, vědecká fakta o koních a koňském chování prostě nejsou „sexy“. Chování a sociální struktury koní jsou velmi komplexní, a v mnoha směrech velmi odlišné od lidských; studovat a porozumět tomu je pracné, ale dát na chování jednoduchou nálepku “dominance” není. Je snadné označit chování koně jako “dominantní” a podle toho se snažit k němu chovat; mnohem těžší je se opravdu naučit o komplexnosti společenského života koní, o jejich chování a o tom, jak se učí. Více o tomto později.
4. To, že je váš kůň nevychovaný, neznamená, že je dominantní
Koně kteří vláčí své majitele, odmítají doteky na částech svých těl, šlapu vám na nohy, klopí na vás uši, koušou, kopou, vzpínají se, mrskají ocasem a tak dále nejsou dominantní ani se nesnaží dominovat vám. Když se zvíře nějak chová a toto chování je posilováno, pravděpodobně se bude opakovat. To je jen přirozenost učení. My lidé se učíme úplně stejně. Když kůň zatáhne za vodítko, aby dosáhl na trávu před sebou, a díky tomu může tu trávu sežrat, tak to koni tohle chování posílí. Pokud dá kůň uši dozadu, protože ho něco bolí a to způsobí, že člověk, který se k němu blíží s ohlávkou v ruce couvne, je pravděpodobné, že se chování “sklopím uši” bude opakovat. Koně se nesnaží dominovat člověku; koně se učí, jaké chování funguje a jaké ne, ve své snaze dostat to, co chtějí nebo potřebují.
3. Agrese není totéž co dominance
Koně mohou být v určitých situacích agresivní, a agrese může být způsobena řadou příčin. Agrese může být komplexní záležitost, a tohle téma si schováme na další článek. Ale krátce a jasně, agrese vůči člověku a dominance jsou rozdílné.
Nemám ve zvyku někomu něco nalhávat, takže to řeknu rovnou: pokud je vůči vám kůň agresivní, postavit se k tomu tak, že budete agresivní nazpět může takové chování zastavit v základech, a nebo taky ne. Agresivní chování může být potlačeno – to znamená, že se už neobjevuje – ale potlačené chování není změněné chování; pořád to tam je. V závislosti na tom, co agresi způsobilo, a v určitých podmínkách se to dokonce může vrátit zpět. Abychom se ujistili, že se to nestane, řešení agrese je často nejlepší řešit pod vedením certifikovaného a kvalifikovaného odborníka na koňské chování.

2. “Koně se jeden ke druhému chovají dominantně, takže musíme mluvit jejich jazykem a být dominantní kůň/lídr/jednička ve vztahu k nim.”
Pojďme tady koni trochu věřit: koně jsou dost chytří, aby věděli, že lidé nejsou koně. Koně jsou také tvorové komunikující skrz gesta – komunikují především řečí těla – a když jsou to naposledy zkoušela, nešlo mi dát uši dozadu a udělat kobylí “zlý pohled”, abych koně nasměrovala, kam chci aby šli.
Kvůli bezpečnosti nutně potřebujeme vystavět důvěru a vytvořit komunikační kanály s koněm a je naší zodpovědností naučit ho, jaké chování je pro nás přijatelné. Ale to nemusí znamenat, že se z nás stane diktátor s ocelovou pěstí.
Musíme i porozumět tomu, že normální koňská sociální struktura ve skutečnosti také není postavená na lineární hierarchii založené na dominanci. Bohužel si dost lidí mylně myslí, že stádo funguje takto: Kůň A je boss všech, kůň B je boss všech kromě A, kůň C zase všech kromě A a B... Takhle to prostě v koňském světě nechodí. Ano, koně mají mezi sebou postavení a hierarchii, ale je mnohem propracovanější než přístup typu “jeden prsten vládne všem”.

1. A tvrdý fakt číslo jedna? “Říkat o koni, že je dominantní, nikomu neubližuje. Proč jsi proti tomu slovu tak zaujatá?”
Protože na tom záleží. Když lidé vnímají zvíře jako “dominantní”, často to vede k tomu, že na nežádoucí chování reagují stylem “oko za oko”. Metody které se používají k řešení takzvaně dominantního chování obvykle zahrnují trest, a přehnaný nebo neoprávněný trest může naopak způsobit VĚTŠÍ problémy... což bohužel lidé často vnímají tak, že kůň je VÍCE dominantní. A kruh se uzavírá.
S nálepkou “dominantní” také lidé mohou padnout do té pasti, že chování koně vnímají jako osobní útok na jejich vůdcovství nebo pozici – a vidí to tak proto, že sociální postavení je pro mnoho lidí v tomto směru velmi důležité. Ale koně nečíhají v záloze na šanci udělat převrat a začít vládnout. To. Prostě. Nedělají. Pokud mi stále nevěříte, doporučuji vám vyhledat a nastupovat vědecké výzkumy koňského společenského života. Nevíte kde začít? Hledejte peer-review výzkumy (pozn. peer-review znamená, že jsou recenzovány a schváleny od odborníků ve stejném oboru, o kterém autor píše), stránkách, které jsou asi trochu suché a zaprášené, a nenajdete na nich mazaným marketingem propagované metody, které by nabízely vyléčit všechny problémy vašeho koně. Dívejte se po informacích založených na faktech, a ne jen na osobním názoru jednoho člověka na to, jak kůň uvažuje.
A jestli mi nějaký marketingový génius poradí, jak udělat tyhle informace sexy, a prodejné, jsem jedno velké ucho...
Zdroje: Fureix, C., Bourjade, M., Henry, S., Sankey, C., Hausberger, M. Exploring aggression regulation in managed groups of horses Equus caballus Applied Animal Behaviour Science, Volume 138, Issue 3 , Pages 216-228, May 2012
McGreevy, P., Oddie, C., Burton, F.L., McLean, A.N., The horse-human dyad: can we align horse training and handling activities with the equid social ethogram? Vet J. 2009 Jul;181(1):12-8. doi: 10.1016/j.tvjl.2009.03.005. Epub 2009 Apr 17.
McGreevy, P. Equine Behavior, Saunders, 2012
http://equilibregaia.com/equus-caballus/the-social-life-of-feral-horses-part-1/
http://avsabonline.org"
Odkaz na orig. článek: http://goodhorsemanship.ca/dominant-horse/

Pokud jste to přelouskala do konce, závěr z toho plynoucí je jasný: kůň vyzkoušel nějaké chování (zastrašování), to chování vedlo k výhodě (přerušení nebo konec práce), tím si ho posílil a proto ho opakuje. Je to zcela prosté a nesouvisí to s žádnou dominancí ani tím, kdo je tady "vůdce stáda". Neber si to osobně, je to takový pokus, "jak věci fungují". Je řada možností jak s tím pracovat, ale především je důležité, aby mu to už nikdy znovu nefungovalo a tím se toto chování už dál neupevňovalo. Chce to nabourat stereotyp, ve kterém jste doteď pracovali (vrátit se v práci třeba o krok zpět, dělat častější přechody, měnit kruhy, nebo nejlépe to vše a použít dvojitou lonž, přes kterou neprojde na tebe) a také je možné, pokud se kůň pokusí o agresi, okamžitě na to zareagovat něčím "nepříjemným" - nějakým náročnějším požadavkem, třeba delším zacouváním nebo ustupováním - pozor, to ne jako trest, ale proto, aby si spojil, že tento jeho pokus vede k těžší práci, než jaké se chtěl vyhnout. Vyžaduje to zůstat zcela bez emocí, abys nespojila ten následný cvik s trestem a neprobudila v koni k němu odpor. Důležité je také slovo "okamžitě", neměl by tam být žádný prostoj, kterým by se kůň v mezičase "odměnil" coby pauzou.

Přidejte reakci

Přidat smajlík