Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.225.179
Potrebovala bych nazor, radu jak si poradit s rodici. Je mi 16, stiduju gympl, prospech mam vic nez dobry (jedna dvojka na vysvedcko), oma pomuzu s tim co se da. Jezdim na koni, mam ho jen pro sebe a obcas musim neco malo financovat, mam moznost volne ruky. Ovsem ackoli delam vsechno pro to abych jim vyhovela stale jim to pripada malo, z se malo ucim ( tu jednu dvojku mam protozw me ucitelka nenavidi) a stale by chteli at delam vic a vic, jnomze to uz se mi pak bije s tema konma, beru je jako relax, proste vypnu, pak sem schopna se jeste uci, ale dyz delsi dobu nejdu, tak jsem uplne mimo a nejsem schopna niceho, rodice to nechapou, maji za to ze kdybych na kone echodila vubec stal by se ze m snad geius ci co. Nevim proc ale kone nesnasi, nejsou schopni se s tim srovnat a jeste ke vsemu mi delaji naschvaly a zakazuji mi to zrovna kdyz tam byt potrebuju(pred zavody, hubertem, kovar, vet...) i kvuli uplne blbosti mi okamzite daji zaracha.
Memate nekdo napad co s tim, jak se snazit jeste vic...??
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.121.19
A nemate treba ve skole nejakeho poradce, ktery by si s Vami i rodici sedl a probrali byste to spolu? Podle me mate stesti, ze muzete jezdit. Me rodice naslibovali, ze me pusti ke konim vzdy "az .. budes starsi, budes mit dobre znamky, .." vse jsem splnila a stejne mi to nakonec uplne zakazali, takze jsem se ke konim nedostala vubec. :( Takze ja Vam drzim palce!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.129.22
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Potrebovala bych nazor, radu jak si poradit s rodici. Je mi 16, stiduju gympl, prospech mam vic nez dobry (jedna dvojka na vysvedcko), oma pomuzu s tim co se da. Jezdim na koni, mam ho jen pro sebe a obcas musim neco malo financovat, mam moznost volne ruky. Ovsem ackoli delam vsechno pro to abych jim vyhovela stale jim to pripada malo, z se malo ucim ( tu jednu dvojku mam protozw me ucitelka nenavidi) a stale by chteli at delam vic a vic, jnomze to uz se mi pak bije s tema konma, beru je jako relax, proste vypnu, pak sem schopna se jeste uci, ale dyz delsi dobu nejdu, tak jsem uplne mimo a nejsem schopna niceho, rodice to nechapou, maji za to ze kdybych na kone echodila vubec stal by se ze m snad geius ci co. Nevim proc ale kone nesnasi, nejsou schopni se s tim srovnat a jeste ke vsemu mi delaji naschvaly a zakazuji mi to zrovna kdyz tam byt potrebuju(pred zavody, hubertem, kovar, vet...) i kvuli uplne blbosti mi okamzite daji zaracha.
Memate nekdo napad co s tim, jak se snazit jeste vic...??
Asi by to chtělo si s nimi sednout a probrat to. vysvětlit jim, že koně sice zaberou dost času, ale že se snažíte, že máte vynikající prospěch, pomůžete doma, ale že také se chcete věnovat svým zájmům, aby se člověk dostal ven, odreagoval se a mozek si odpočinul a hlavně, když je člověk spokojený, vše jde mnohem lépe i to učení. Zkuste třeba nadhodit i to, že valná většina dětí či dorostu ve vašem věku nemá zájmy, nebo celé dny sedí u počítačí, ipadů, mobilů, na fb atd., ale vy se věnujete živému stvoření a neflákáte se někde s nějakou pochybnou bandou. Snad to pochopí a domluvíte se všichni. Jsem sice už rodič, ale když vidím, že mé dítě něco baví a naplňuje ho to, tak mu to dovolím a zakazuju, ale jsou samozřejmě jasná pravidla. buďte ráda, že vás aspoň ke koním pustí. Mě nidky nikam ke koním nepustili, či nepřihlásili a až jsem byla plnoletá, tak jsem začla chodit ke koním a pak si pořídila vlastního a hrazeno vše z vlastních peněz. Hodně štěstí
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.8
ukažte jim fota zdrogovaných, zfetovaných děvčat válejících se po ulici.....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.8
ukažte jim fota zdrogovaných, zfetovaných děvčat válejících se po ulici.....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.75.183
Taktiež vidím takéto správanie rodičov vo svojom okolí a proste to nechápem, vídavam na ulici decká spíté, zfetované, s cigou v papuli čo proste nemajú čo robiť od rozkoše, až sa bojím mať vlastné že čo ak nebude mať k ničomu vzťah či už ku koňom alebo akýmkoľvek normálnym koničkom a skončí takto. Tvoji rodičia by si mali vážiť, že máš niečo v živote čo ťa napĺňa a máš k tomu vzťah a zároveň nezanedbávaš školu- to aj som ju zanedbávala ale určite kvôli tomu neplačem
Viem že vysvetliť niečo rodičom je nemožné. Ešte som nestretla človeka čo by to dokázal. Osobne si myslím, že treba mať vlastnú hlavu a bojovať za to čo chceš a kecy rodičov odignorovať. Ja som to tak stále robila, proste som si postavila hlavu a pokiaľ tak nebolo ako som ja chcela tak som sa toho držala, proste tvrdohlavá
A všetko musí byť po mojom ![]()
Hold nič lepšie neporadím ako sa im postaviť a skúsiť im to polopate vysvetliť. Dúfam, že ja nikdy taká na svoje dieťa nebudem ![]()
Ja som mala jedno šťastie, rodičia síce neboli ochotný mi to financovať ale aspoň som mohla chodiť ku koňom, tak som teda našla stajňu kde som mohla jazdiť za výpomoc
Najlepšia stajňa na svete jazdili sme každý deň, kone boli bujné, temperamentné v štýle ustajnenia 23/7 v boxe, pastvinu nevideli nikdy, na ráno a na večeru dostávali asi 2-3 litre miešaného ovsa zo silážou a melasou a neviem ešte čím všetkým
Teda naučila som sa tam kvalitne usedieť na koni
A aj keď som padala rodičia mit o nikdy nezakázali, mali reči ale ako vravím, ja som tvrdohlavá
Tak držím silno palce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.126.180
Jak už psali jiní, máte vlastně docela štěstí, že Vás ke koním vůbec pouštějí. Já také chodila na gympl a měla samé jedničky, kromě toho jsem chodila do klavíru (požadavek mojí matky, mě to vůbec nešlo, protože nemám hudební sluch) a dobrovolně do angličtiny navíc (aby viděli, že mám zájem i o něco jiného než koně), a ke koním jsem chodit nemohla - vždy to byly jen sliby "až něco" - to něco bylo samozřejmě nesplnitelné. Takže tím mě donutili jim lhát a chodit za koňmi tajně (mým největším úspěchem - na který ale nejsem pyšná - bylo, že na to nikdy nepřišli. Takže mě akorát naučili dokonale lhát a podvádět...). Moc nevím, co vám poradit, protože mě se to tehdy taky nepodařilo je zlomit (už je to skoro 20 let a pořád to od nich beru jako křivdu. Ke koním jsem pak pořádně začala chodit až na vysoké škole, kdy už jsem s rodiči nebydlela a nemusela se jim nijak zpovídat).
Snad jim zkuste navrhnout, že v tom předmětu, kde máte tu 2, chcete chodit na doučování a budete se snažit známku vylepšit (i když je to absurdní, opravovat si 2
, ale třeba by na to slyšeli), pomáhejte jim doma třeba i s tím, co jste dosud nepomáhala (třeba mámě s mytím oknem nebo já nevím, jaké domácí práce už děláte, tak si prostě přibrat ještě něco navíc).
A hlavně zkuste si s nimi nastavit pravidla, že třeba každý 2. pracovní den budete mít 3 hodiny osobní volno (je jasné, že každý den Vám to rodiče stejně nedovolí, tak proč rovnou nezkusit nastavit rozumnou míru), kdy bude na Vás, co v něm děláte (zda jdete ke koním nebo hrajete počítačové hry apod., samozřejmě v mezích možností) a o víkendech třeba každý den 5 hodin takového volna. Sama jim nabídněte, že jakmile se ve škole zhoršíte, sama se v tomto stanoveném volnu budete více učit a oni vás nebudou muset trestat tím, že vám tohle volno vezmou - "vezmete" si ho sama.
Přeju hodně štěstí na boj s rodiči.
Eva
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.145.70
No dělám všechno od pletí zahrady (mamce se do toho nechce, tak musím já) přes úklid všech možných místností až po umývání oken. Nevím kde ještě, jediné čemu se vyhýbám je vaření oběda, když jsou ostatní doma, trvá mi to dýl a furt všichni chodí říkají že to emám dávat do toho hrnce ale do toho, a kdy už to bude a to mě fakt nebaví. Navíc né vždy se mi to povede.
Mámli být upřímná sednout si s nima (uf, dyť se pomalu ani nesejdem u večeře a u oběda..) by bylo k ničemu, již jsem to zkoušela. Už jsem i měla dva týdny zaracha protože jsem dala 3 ponožky do prádla naruby.
Ke koním sice můžu protože jsem na tom od páté třídy pracovala denodenně a nedala jsem jim pokoj a předtím v menší míře, v 8. třídě se povedlo, jeden den týdně jsem mohla, řekla jsem jí že jezdím s kámoškou na kole ven apod. a chodila tam tajně (na to fakt hrdá nejsem
). O nesplnitelných pravidlech jako školu máš do půl páté ale v pět budeš z koní doma (to pomalu ani rovnou ze škly nestíhám) a basta ani nemlvím, nepiju, nekouřím, nestýkám se s pochybnými lidmi (s pár jo, ale nenechám se jen tak překecat k nepravosti).
Chodím k poradkyni, tak tam si ani netroufám říct jak to je, protože by to pro mě mělo následky typu doživotní domácí vězení apod. Holt asi budu muset i nadále trpět
.
Potřebuju to někomu říct, je to anonymní a já nemám pořádně komu se vyzpovídat...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.67
Pokud je to až takhle kruté tak vydržet do 18 a vypadnout z baráku.... Blbé ale jde to... nebo aspon na střední zdrhnout někam pryč, na intr... a bude taky klid....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.145.70
na střední již jsem, holt zatnu zuby a budu se snažit to vydržet, však jsem v druháku, už jen chvilku..:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.205.252
Jestli jsi blázen a máš to vrozené,stejně si ty koně prosadíš.Dřív nebo později.
Hlavně dostuduj,ať najdeš nějakou slušnou práci.Pak už si budeš se svým volným časem disponovat sama.
Nevzdávej to ,jdi si za svým,přeji pevné nervy a držím palce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.19
No je mi tě docela líto, pokud není s rodiči rozumná řeč, nezbývá než si počkat, až budeš samostatná a oni ti už nebudou moct do života mluvit. Nejspíš máš asi školu v místě bydliště, pokud bys byla na internátu, bylo by asi lehčí docházet ke koním i bez vědomí rodičů. No měla jsem to podobné, koně jsem milovala od dětství, jdostala jsem se k nim až ve druháku na střední, moje matka s tím nesouhlasila, povolila jen proto, že si myslela, že u toho dlouho nevydržím, jenže ouha, mě se tam líbilo, i když jsem většinou spíše jen makala, a jedila tak 1x za měsíc. Taky jsme měli doma hádky, co tam dělám , mnohdy jsem přišla domů až večer, víkendy jsem hned po obědě mazala koním, naštěstí jsme bydleli v paneláku, takže doma moc práce nebylo. Na jedné straně byla možná máti ráda, že jí nedřepím pořád doma, před tím jsem totiž nikam nechodila. Ke koním jsem chodila asi tak dva roky, pak jsem s tím kvůli hádkám sekla a taky jsem se vdala. No a skoro po 15letech jsem si pořídila vlastního, teď mi do toho už nikdo nemluví, máti nad koňma ohrnuje nos do dneška, ale mě je to už jedno, je to můj život. A svým dětem koníčky nezakazuju ani bych to nikdy neudělala, jsem ráda, že jsou venku, a mají nějaký zájem. Zakázala bych to jedině v případě, že by jejich zájmy měly opravdu vliv na jejich prospěch, což nemají. Takže jedinou radu,co ti mohu dát jako rodič, pokud se s nimi opravdu nedá domluvit, tak to prostě vydržet než dostuduješ, koně popř. omezit, ať se vyhneš takovým stresům, a začít znovu s nimi až po škole, pokud půjdeš dál (jestli děláš gympl, tak asi ano), tak si najít ježdění na vysoké.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.17.50
To Tě tedy lituju, musí to být hrozné. Taky mě rodiče drželi zkrátka, ale tolik co Ty jsem dělat nemusela, a ke koním jsem se aspoň občas dostala. Dnes mám vlastní koně, ale taky jsem se k tomu dohrabala až když jsem se začla sama živit, a rozhodovat o sobě. Asi Ti nezbyde nic jiného, než ke koním chodit tajně, a počkat si na tu osmnáctku. Držím Ti moc palce, ať Ti to rychle uteče.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.146
Špatná situace, to musím říct
A co přeci jenom zkusit tu poradkyni? Zkusit si s ní o tom promluvit, říct i to, že se bojíte, že dostanete koně zakázané, prostě jí vyložit situaci tak, jak je. Jestli na to rodiče zareagují skutečně zarachem, tak už to o moc horší být stejně nemůže. Mimochodem, čeho že by chtěli rodiče, abyste dosáhla? Řeči o tom, abyste byla nejlepší bych nebrala. Ať vám řeknou konkrétní představu, kterou o vás mají. Věřte, že to ve vyjasnění postojů obou stran vždycky pomůže.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.206
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Špatná situace, to musím říct
A co přeci jenom zkusit tu poradkyni? Zkusit si s ní o tom promluvit, říct i to, že se bojíte, že dostanete koně zakázané, prostě jí vyložit situaci tak, jak je. Jestli na to rodiče zareagují skutečně zarachem, tak už to o moc horší být stejně nemůže. Mimochodem, čeho že by chtěli rodiče, abyste dosáhla? Řeči o tom, abyste byla nejlepší bych nebrala. Ať vám řeknou konkrétní představu, kterou o vás mají. Věřte, že to ve vyjasnění postojů obou stran vždycky pomůže.
Nejhorší na tom je, že ti může být 18, ale oni ti stejně můžou říct "dokud bydlíš pod touto střechou..". Na rovinu bych jim řekla, ať jsou rádi že se zajímáš o přírodu a o koně a nelítáš po diskotékách, nekouřiš a nepiješ jako vrstevníci. Vysvětli jim, že koně nejsou podřadná zemědělská zvířata, ale naopak mnoho koňáků jsou velmi vzdělaní lidé, doktoři a právníci. Možná to vidí jako "špinavou a podřadnou" vesnickou zábavu. Taky bych jim řekla, že tě od toho můžou odrazovat jak jen chtějí, že až budeš dospělá a budeš bydlet sama, tak ke koním budeš chodit ať se jim to líbí nebo ne, řekni jim že tím, že ti zakazují koně zbytečně narušují váš vztah. Pokud by mě rodiče zakázali koně, schválně bych začala nosit 3 nebo čtyřky a když by mi nadali, tak bych jim řekla, že se nemám důvod snažit, že škola se dá udělat i s horšími známkami a dokud nebudu mít motivaci (chodit si 3x týdně odpočnout ke koním), tak ať ode mě zázraky nečekají, že nežiji pro známky a pro školu a úklid. Ale pozor, jestli jsou rodiče cholerici, tak tohle nedělej. Hlavně se nedej! Až budeš mít po škole, tak zjistíš, že život vůbec není o známkách jaké jsi ve škole měla. Ještě bych se zmínila o tom, že na koních se dá i dobře vydělávat, že se z tebe jednou může stát trenérka inkasující 400,- za hodinu. Nebo chovatelka, vlastnící plemenného hřebce a ceny 1 připouštění klisny se pohybují od 5-25 tis. Pokud máš plemeníka, který připouští za 8000 a za sezónu připustíš 15 klisen, tak si vyděláš krásných 120tis a když máš takové hřebce 2, tak si vyděláš třeba až dvojnásobek = 240tis a to je průměrná mzda 20 tis měsíčně :) Samozřejmě, že vlastnit hřebce chce spoustu zkušeností, no o tom se nezmiňuj :D když rodičům ukážeš tuto stránku koní a že se z nich dá uživit, třeba o tom začnou přemýšlet jinak :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.13
Tohle je těžký. Myslím, že to důležité už bylo řečeno. Ještě mě napadá, jestli si třeba jenom nemyslíš, že rodiče koně nesnáší, ve skutečnosti se můžou o tebe bát. Jestli nemáš rodiče natolik autoritativní, že ani nepřipouští rozmluvu, zkus si o tom s nimi znovu popovídat. Držím Ti pěsti.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.130.27
Kamoška měla doma to samé..jedničkářka, kroužky, doma kmitala jak fretka a rodiče koně prostě nedokázali překousnout...resp. maminka.
Tak se jí s tátou domluvili za zády a vymysleli záludný plán. Kamarádka nahodila EMO styl, přestala chodit ke koním, začala posedávat znuděně doma s ovladačem od telky v ruce, pak párkrát přišla načuchlá kouřem, táta mamce navykládal, že ji vídá s divnejma týpkama, pak se pro ni jeden stavil doma a s tátou mluvil stylem ,,zdar vole,, no a netrvalo měsíc a maminka ji sama ke koním posílala :D Ovšem uznávám, že ne vždy to může vyjít no.. :D
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.219
A jak to vyslvětlit Tvé kobylce, že
?!'?!?
Rodiče....Dokázali by si promluvit s majitelkou koní? Která si vysoce cení Tvých schopností u koní, ví, že ta dřina má větší smysl v životě než samé na vysvědčení....Která je učitelkou, chodila na gympl a těžce si prosazovala docházku ke koním. Ještě, že na její straně stála starší ségra. Třeba by to aspoň trochu pomohlo.
Možná mají rodiče o Tebe strach, který se bojí přiznat, třeba i sami sobě. Nebo si myslí, že zzadarmo děláš poskoka majitelce koní. Že by ti za to měla ještě platit. Nebo si myslí něco úplně jiného.
Někdy si říkám, proč děcka poslouchají nesmyslné zákazy. U nás byly neúčinné, já prostě odešla z domova. Ale naštěstí nikdy naši nepoužili násilí, to by mi asi pak strach nedovolil.
Je to prostě blbý a ráda bych Ti pomohla.....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.91
Je mi líto, že tohle řešíš, vím jak se cítíš
mě rodiče taky trestali na koních- oba dřív s koňma dělali a mě jen házely klacky pod nohy. Jezdím skoro 20 let a za tu dobu mě viděli jezdit tak 5x, ani neví, jak se moji koně jmenují a to jich mám 5. Když se mi narodilo dítě, tak byli šokovaní, že je neprodám. No zkrátka jsem pochopila, že pochopení se od nich nikdy nedočkám, stejně jako podpory. Možná táta, když mu řeknu, že je něco potřeba, tak ještě zvládne občas něco zařídit, ale na něm vidím, že mu nedává smysl, moje snažení. Matka by mě nepomohla i kdybych ji na kolenou prosila. U nás to byl extrém, mohla jsem chodit v 16ti každej den do baru, ale ke koním né...psycho, že? Ale neboj, jednou budeš dospělá a zařídíš se podle sebe
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.56.54
koukám, že je to všude podobný. Taky jsem od mala chtěla být u koní... Dopadlo to tak, že poprvé jsem si na koně sedla v 18. Udělala jsem si vysokou a stále jsem slyšela, co mám z toho, že se hrabu v hnoji, kdybych radši dělala já nevím co.
I když jsem už dávno dospělá, mám práci a vlastního koně, vždycky mi vžene slzy do očí pohled na rodiče, kteří svým dětem zaplatí hodinu, jdou se na ně podívat, pohladí si jejich koně... Naši mě na koni nikdy neviděli a o mým koni slyším maximálně "tak co ta tvoje kobyla, ještě žije?"
Člověk si může namlouvat co chce, ale i tak to zabolí...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.55.45
Pokud to znovu udělají za nějakou hloupost a budou si myslet, že teď tě mají v hrsti, ukaž jim, že ti na tom nezáleží. Bude to těžké a bude to chtít pocvičit herecké schopnosti. Nesmí být vidět, to že to hraješ. Opuchlé tváře a skelné oči nesmí být. Přímý pohled do očí k tomu takový ten wtf výraz, pokrčit ramena a odpovídat hmm.
Případně se nechat vidět přímo jimi s nějakým klukem(ne zrovna nerdem). Nebo pokud máš starší sestru nebo bráchu tak mu navrhnout něco jako lest na rodiče přičemž se tak nenápadně Ona/On zeptá mamky jestli ví o té tvojí nové známosti.
Bude to těžká hra a nemusíš ji vyhrát.
Máš co ztratit?