Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.251.196
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
Přiznám se že občas na to také vzpomínám, zrovna včera jsem synovi při uklízení koblihů ve výběhu vyprávěla, jak jsme měli notýsek na brigádnické hodiny,jak jsme měli sobotní služby a všude muselo být čisto...chodívala jsem x km o víkendech kdy nejezdil bus a nikdy mi to nepřišlo divné...bylo to krásný...dnešní děti moderní dobou příjdou o spoustu zážitků.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.9
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
Nechybí, páč 80% vyjmenovaného stále máme ve stáji, stále "soutěžíme"...jen za ten čas jsme se staly staršími, máme řidičáky a nemusí šlapat x kilometrů :) A jsem za to moc ráda, že to u nás stále funguje "po staru" :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
jé často si na to vzpomenu.....je fakt, že díky autu nemusím čekat na bus v každém počasí, za mrazů a deště...apod, ale staré časy měly do sebe hodně, myslím, že pro koně byli lepší, dnes jezdí každý a né ten kdo umí, my jsem se sakra musely projezdit, abychom ze starého provozáka šli na mladšího, či jen z lonže na jízdárnu či na vyjížďku, ale ty základy dodnes vštěpuji dcerce, která jezdí lépe,než holky od vedle co jezdí více let a sama říká, ježiš, jak ty koně kopou, padaj jim do zad, visí za hubu, nepoužívaj holeně, váhu, sed, neví nic o tom jak cválat na správnou nohu, přeskok apod...to vše u nás byl základ, dnes náctileté co sotva jezdí rok či dva učí další jezdit a pak úroveň jezdců na rekre úrovni je otřesná, chudáci koně, když to člověk občas vidí....ale vlastně ani za to ty děti nemohou, jezdí jak jim kdo řekne a dovolí....často mi v uších zní věty našeho trenéra a přistihnu se,že doslova je říkám dcerce...každá doba má své, dnes má více koní možnost pobytu na pastvině, ve stádě, dříve bylo více koní jen na boxe, či na chvíli sám na malý výběh udupaný, no každá doba nese své..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.135.252
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
Ano , a často na to vzpomínám .Hrabání sena v pařáku ale pro nás bylo důležité že to bylo pro toho našeho miláčka. Vodění stáda na pastvy. Ráno jsme jezdili prvním busem v 7.15 aby tam ještě nikdo nebyl ![]()
Krásná doba a myslím že dnešní omladina má vše moc zadarmo a také to podle toho vypadá. Pokud jsme mi chtěli jet ven muselo vše bejt jak má. A dnes? .......
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Díky, díky, jsem ráda, že nejsem sama
jen mě celkem mrzí, že dost lidí se rozprchlo do bůhví kam a jsem v "kontaktu" jen s pár lidma a fotek také bohužel není moc, ale za to vzpomínky více než bohaté. My i v té době měli pronajatou louku, tak koně bývali dost často na zeleným a nebo ve výběhu "doma" tak to měli fajn, jen my jsme se nachodily do kopce, ale s úsměvem na tváři
No právě pro mě už je to uplně jiné, mám svého koně, mám ho ustájeného - opravdu si nemohu na co stěžovat, lidi moc fajn, ale víme jak to je, každý máme svou rodinu, děti, různé směny apod. tak člověk nestíhá tolik a hlavně se s lidma ve stáji ani tak moc nepotká. O koníka mám postaráno, takže tam nemusím nic dělat, době jde dál bohužel, ale jsem neskutečně ráda za to, že jsem toto podstoupila. Tu diskuzi jsem chtěla založit proto, že je fajn si příjemně zavzpomínat s rozumnými lidmi, kteří ví o čem je řeč. Těch vyhrocených diskuzí je zde dost, odlehčení bylo potřeba
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Chápu, že ve vzpomínkách je vše růžové, také jsem byla nadšený mládežník a nevadila mi práce, počasí... Ale také si vzpomínám, jak jsme se o ty koně praly, na jednoho koně ve stáji připadaly tak 4 holčiny (stáj na hranici Prahy). Koně se fasovali ne vždy podle zásluh a odvedené práce okolo, ale také podle sympatií šéfa stáje (kdo mu ochotně chodil pro pivo a u starších holek možná i trochu něco navíc), mezi jezdci vládla šílená rivalita, s cílem dostat se k lepšímu koni se pomlouvalo, šikanovalo...
Možná důsledkem toho je právě to, jak je dnes překoňováno, protože každý chce mít svého koně a nemuset se o něj přetahovat s někým dalším.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.161.25
Klasickým oddílem jsem neprošla, prodělala tam jen dvouměsíční kurz pro začátečníky. Místo pro další členy nebylo, tak jsem putovala o zhruba 20 km dál do vesnického statku. No, bylo to na jednu stranu pěkné, na druhou - nechybí mi to. Zpohodlněla jsem.
Kvůli vzdálenosti jsem mohla přes školní rok dojíždět jen jednou týdně, panovala tam docela řevnivost, často si člověk na koně nesedl nebo jen na pár minut. Vůbec mi nechybí pomlouvání mezi holčinami - většinou mladšími než sjem byla. Jo, byly i situace, kdy stájnice byly nemocné, domácím holkám se za krutého mrazu nechtělo (přitom měly přednost, když chtěly koně pod zadek), já byla sama - než jsem nakrmila přes dvacet koní, nanosila vodu (zamrzlé napáječky a na štontech automatické ani nebyly), strhaná jsem se vracela. To přimrzání ke klikám... Ale byly tam i krásné okamžiky, něco kolem koní jsem se naučila, koně spokojení už i tenkrát v režimu 12/12 na velké pastvině. Nádherné výlety, dlouhé cvalovky, nebo lonžky bez sedla a otěží, i přes nízké skočky... přesto mi to jezdecky moc nedalo, nepřiježdění koně, trénování jen stylem "prošlápni paty" nestačí, v tom ježdění není, špatná sedla.
Mělo to něco do sebe. Ale vzpomínky ve mě spíše vyvolávají rozhodnutí nemít nikdy koně ve svém.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.8
Ano i to je pravda, jak jsem se zasnila, tak jsem to skoro zapomněla, rivalita byla, občas se některá z holčin upřednostňovala, protože byla zrovna trenérova favoritka, jo jo i to bylo...... s odstupem času člověk vzpomíná spíš na to lepší, jezdecky mi to hodně dalo, úctu a pokoru ke koni též....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.32.131
"Stará doba" měla jednu obrovsko výhodu - jezdecké oddíly.
Tam nás staří koňáci naučili, že koně nejsou jen na parádu a na ježdění, ale i na práci a kdo to odmítal pochopit, byl bez milosti vykázán, protože před bránou stála fronta dalších.
U nás v JO byl dokonce na přijetí pořadník. :)
Naučili nás jak poznat padnoucí výstroj, jak si poradit s problémovým koněm....
V dnešní době si může koupit koně každý, kdo má na něho peníze. V komerční stáji se komplet postarají. Ale kdyby všichni majitele a majitelky prošli klasickým "starým" jezdeckým oddílem", nevídali bychom na diskuzích dotazy typu - sedí, nesedí sedlo, můj kůň dělá, nedělá to a to, kolik potřebuje sena na měsíc....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.96.18
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
"Stará doba" měla jednu obrovsko výhodu - jezdecké oddíly.
Tam nás staří koňáci naučili, že koně nejsou jen na parádu a na ježdění, ale i na práci a kdo to odmítal pochopit, byl bez milosti vykázán, protože před bránou stála fronta dalších.
U nás v JO byl dokonce na přijetí pořadník. :)
Naučili nás jak poznat padnoucí výstroj, jak si poradit s problémovým koněm....
V dnešní době si může koupit koně každý, kdo má na něho peníze. V komerční stáji se komplet postarají. Ale kdyby všichni majitele a majitelky prošli klasickým "starým" jezdeckým oddílem", nevídali bychom na diskuzích dotazy typu - sedí, nesedí sedlo, můj kůň dělá, nedělá to a to, kolik potřebuje sena na měsíc....
Ták ták....u nás byl také pořadník a já čekala rok,, než mně vzali, koně jinde široko daleko nebyli...takže jsem čekala a když byl výcvik na jízdárně, jezdívala jsem tam na kole a dívala se aspoň za plotem a snila, že i jednou já budu z druhé strany plotu.....
Měli jsme tam samé vysloužilé dostiháky a klusáky, jen jednoho čt valacha, přesto na všechny ráda vzpomínám...neměli jsme kruhovky a mrkvové hůlky, ale také jsme neměli problémové koně, max jeden byl lochtivý na čištění, jeden byl tlačivější, mlaďoši trošku veselejší, ale nikdy problémy, kterých je plná diskuze typu...nechce sám ven, závislý na koních, nemůže být v boxe chvíli sám, je nezvladatelný na louce, či ve skupině koní apod...koní je čím dál více a bohužel dost často né v dobrých tj. zkušenných rukou, často lidé nemají na koně čas a jsou plné inzerce na prodej koní a důvod- z nedostatku času prodám, málo ježděn....apod, v oddíle koně chodili pravidelně, byli všichni přiježdění, někteří i na vyšším stupni výcviku, zvladatelní, nastupovali do avie, huberty jsme jezdily a parkury a dodnes mám v krabici ve skříni mašle z akcí s oddílovími koníky, pár černobílých fotek ....no je to už nostalgie, jsem ráda, že i ostatní na staré časy nezapomněli, tímto zpětně děkuji svému trenéru panu Karlu Roubalovi, za vše co mně naučil, asi už se dívá ze shora, tak snad bude rád, že není zapomenut......
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.77.251
To je pěkné. Zrovna dneska jsem si zavzpomínala - přes půl republiky mi vyšel výlet v den, kdy na mém "domovském" oddíle měli hobíky. Tak jsem si tam zajela, podívat se, jestli tam ještě někoho poznám... pár lidí, asi 4 koně z těch 24 zbyli, co jsem ještě znala (jeden šampión-důchodce :)
Vzpomínám taky na ty začátky, kdy jsme měsíce chodily, makaly přes týden i o víkendech na krmeních, abychom mohli dvakrát do měsíce okrokovat koně po závodech kolem kolbiště.
Pak už jsme mohly jezdit pravidelně, jednou týdně, ale taky vykoupeno spoustou práce (k tomu měsíční příspěvky). Až tak za dva roky jsme začaly jezdit i na vyjížďky a postupně se zlepšováním se člověk dostal i k lepším koním - a začla zmíněná rivalita - kdo pojede na závody, na jakém koni - ta je oblíbenější, dostala koně dvakrát za sebou, tak tu nesnášim ![]()
Taky jsme jeli 3 léta po sobě na takový "koňský tábor" - nepřekonatelné množství zážitků. Naše odvážné trenérky (a to bez sarkasmu) sehnaly např. opuštěný kravín, zajistily jeho pronájem na týden, nechaly tam navézt seno a slámu, naložily jsme 6 provozáků a vyrazily na týden do teenagerského koňského ráje... znáte to - dospěláci nehlídaj, člověk si prostě užívá svého bezstarostného mladého života a to navíc obklopen koňmi a svými jezdeckými kamarádkami! Báječné akce! Teď už by se takovéhle hurá akce dělat nedaly... škoda.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.91
Chybí a nechybí..chodila jsem do jezdeckého oddílu, jako děcka jsme se tam každý den starali cca o 30 koní, jezdit jsme chodili po tmě, rvali jsme se o cajky, o lepší vidle, o koně..byla tam těžká šikana ze strany trenérových oblíbenců. Jezdilo se na vysloužilých dostihácí, měli jsme směšné přilby, elasťáky a kdo měl čapsy, byl někdo..čím ošoupanější, tím lepší...měli jsme tam absolutní volnost pohybu, trenér nás měl jak levnou pracovní sílu a dodnes se divím, že se nikomu nic závažného nestalo, protože za vyjížďku byly běžné 2-3 pády..ale milovala jsem to, vydrželi jen nejodolnější, byla tvrdá selekce..nic se neplatilo a všichni jsme to brali smrtelně vážně. Když se někdo flákal, byl vyhozen. Nesmělo se jakkoliv odmlouvat, diskutovat nebo na koni hysterčit..neřešilo se, jestli sedlo padne nepadne, jestli koně nebolí záda, že upadla podkova...dnes je to opravdu o hodně jiné a má to i své zápory...mám svůj oddíl a z této životní etapy jsem si vzala jen to dobré..nestrpím šikanu, musí makat jak šroubci, ale o problémech s nima diskutuju, mají mě za druhou mamku, smějeme se, vštěpuju jim, že jezdí pro radost a nejdůležitějí je pohoda týmu, disciplína a pořádek. Navíc, že je kůň živí tvor a člověk a je třeba mít k němu úctu..takže co se týče děcek, hodně mi to dalo
a mám z té doby pár životních přátel
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.254
Taky mi to chybí a dost
K této škole patřím i dnes se svým koněm. Neexistuje, že by ode mně nebyl vypulírovaný před/po práci, že by neměl naklizený box, dobře nastláno, dost sena a před boxem uklizeno, čisté cajky a prostě ta další omáčka. To ve chvíli, kdy za ustájení měsíčně platím skoro 4 000 ... Je to hold zvyk
Strašně mě štve, že dnes se např u nás ve stáji bojí trenér fest zpérovat tamní pubertální holčičky, aby mu náhodou nepřestaly ke koním chodit a on nebyl na všechnu práci sám... Otevírá se mi kudla v kapse, když dojedou s koněm z práce a nechají ho neočištěného, zpoceného stát v maštali a jdou si sednout do šatny nebo jinam do prdele s odůvodněním, že jim je zima (byť je jaro-léto-podzim) nebo se na to úplně vykašlou, protože je "strašně" bolí hlava... A na výtky reagují strašně dotčeně, že však přece odsedlaly ne??
Dnešní dětičky jsou děs a hrůza, nic jim není svaté a nic vzácné
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.138.190
Ahoj. Já sice nejsem z těch starších koňáků, ale jako mladší jsem taky d takovéhle stáje chodila. A v této stáji to fungovalo, funguje a bude fungovat vdycky stejně. Poprvé jsem se do sedla dostala až po třech letech tvrdé dřiny. Vzpomínám jak jsme s kamarádkou chodily na ranní služby, místovaly, pucovaly, vodily koně na pastvinu, šlapaly hnůj. Vdycky tvrdá rivalita mezi členy a přitom jsme se tam vždy vracely tak rády. Již je to přes osm let co tam nechodím, nevím jestli tento JK ještě vůbec existuje. Tak ráda na něj vzpomínám. Já si nedokážu představit, že chodím do nejaké stáje kde udělají vše za mě. Jsem zvyklá u koní tvrdě makat, tohle už prostě nejsou koně. Mlady pubescentky nic nedělaj, vozí si prdele, pak odejdou koně nechaj bejt, hlavně že i sbezly ty svoje rozpatlaný prdele
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.232.104
Je to již více jak 20 let, co jsem začala chodit ke koním. Dva roky jsem jenom kydala a čistila a jestli jsem si sedla na koně 20x za rok, tak to bylo moc. Ale i tak to stálo zato, jen u koní BÝT! Pak jsem změnila působiště (všechno byli soukromníci) a tam bylo dáno: 2 hodiny pracovat - 1 hodinu jezdit. Svéhlavý hucul mě sám naučil rovnováze a řešení spousty situací. Téměř denní dojíždění několik kilometrů na kole za jakéhokoliv počasí, utláčení sena na hůře ve vedrech, chození za opratěmi při ohrnování brambor nebo jen pozorování koní ve výběhu...byly to krásné časy.
Nyní mám vlastní koně i malý ranč, rodinu, děti.... jsou to také krásné časy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.137
Chybí i nechybí
Já začínala v totalitním oddíle tělovýchovné jednoty před cca 30ti lety.Výcvik byl veden dle původních vojenských směrnic.Včetně nástupu,pozdravu apod.Prostě štábní kultura![]()
Kromě placené výuky ježdění jsme jako samozřejmost jezdili na sena či slámu,myli dlaždičky v boxech,žlaby,čistili a mazali výstroj,kydali,stlali,hrabali halu a tak.
Jako absolventi těchhle oddílů jsme věděli jak dobře sedlat i uzdit.Co je jízda na obdélníku i v hale,třeba na kterou nohu se vysedá,kde držíte bičík a kterou rukou se míjíme.Poznali jsme základy skákání i drezúry.Bylo nám řečeno co je váha,holeň sed,ruka,jak docílit podsazení.Rozeznali jsme ruchy pracovní,střední i prodloužené.Také dodržení bezpečnosti při jízdě i péči o koně nám objasnili.Třeba.A tohle mi u dnešních "koňáků" dost chybí.
Ale třeba mi vůbec nechybí výuka jízdy na vojenských sedlech,háčky z ohnutého šroubováku,kartáče určené na šaty a kravská hřbílka,gumáky a tepláky místo chapsů či pantalonů,jediný sametový"bonbon" pro celý oddíl, molitanové vycpávky a stoleté filce pod nepadnoucí sedla,samodomo výroba bičíků a vlastně všeho,nakládání do Avií po vysokých rampách...........
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chybí i nechybí
Já začínala v totalitním oddíle tělovýchovné jednoty před cca 30ti lety.Výcvik byl veden dle původních vojenských směrnic.Včetně nástupu,pozdravu apod.Prostě štábní kultura![]()
Kromě placené výuky ježdění jsme jako samozřejmost jezdili na sena či slámu,myli dlaždičky v boxech,žlaby,čistili a mazali výstroj,kydali,stlali,hrabali halu a tak.
Jako absolventi těchhle oddílů jsme věděli jak dobře sedlat i uzdit.Co je jízda na obdélníku i v hale,třeba na kterou nohu se vysedá,kde držíte bičík a kterou rukou se míjíme.Poznali jsme základy skákání i drezúry.Bylo nám řečeno co je váha,holeň sed,ruka,jak docílit podsazení.Rozeznali jsme ruchy pracovní,střední i prodloužené.Také dodržení bezpečnosti při jízdě i péči o koně nám objasnili.Třeba.A tohle mi u dnešních "koňáků" dost chybí.
Ale třeba mi vůbec nechybí výuka jízdy na vojenských sedlech,háčky z ohnutého šroubováku,kartáče určené na šaty a kravská hřbílka,gumáky a tepláky místo chapsů či pantalonů,jediný sametový"bonbon" pro celý oddíl, molitanové vycpávky a stoleté filce pod nepadnoucí sedla,samodomo výroba bičíků a vlastně všeho,nakládání do Avií po vysokých rampách...........
no to je doslova to co jsem zažila já v oddíle pod SSM a ta vojenská sedla - tzv. boky,. to bylo modřin na nohou...naučila jsem se tam přesně to co popisujete a dnes mám pocit, že spousta jezdců na rekre úrovni neví nic o základním přiježdění koně a vesele si je obsedají a jezdí spůsobem nakopnu, přitáhnu...za to by nás trenér bičem přetáhl...jo jo štábní kultura byla perná, příšerné bíle blembáky na hlavu, kdo měl sametovou čepici byl někdo...byl to trochu dril a vydrželi jen vytrvalí, dnes by to vydržel málokdo...jezdili jsme bez třmenů, papírová desetikoruna pod kolenem a nesměla nám vypadnou, ruce za hlavu a řádka vyšších kavalet apod...jo jo, také jsme vedli kroniku, knihu jízd, kde se důkladně výrazně vyznačil pád z koně, starší za to nosili flašku, mladší krabici cukru...ve stájích se udržovala max. čistota, o pavučině a prachu nelze hovořit....myli se napáječky, žlaby, dlaždičky kolem žlabů, natíralo se, vápnilo, uličky se kropily při zametání, nikde stopa po plísních a prachu,žádní dušní koně ani staří, natož mladí jako dnes...., cajky nablejskakné jak na přehlídku...
Dnes mám své koně a pastevně a i to je hezký čas...vše má své...jen najít schopného a zodpovědného člověka na ježdění je těžké a tak si své koně jezdíme sami, mám rodinu a dcerky už dorostly do sedla...vštěpuji jim to co bylo mně vštěpováno, snad jen pochopitelně né takovým drilem...každý kdo chce jezdit by měl projít výcvikem na školních koních, ne samodo či náctiletá slečna od vedle mi poradí...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.174.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto je spíše diskuze pro starší ročníky - chybí vám někdy ta stará doba? Kdy jsme chodli ke koním za každého počasí? závodili, kdo bude první na šatně, kdo bude první převlečený, kdo povede jakého koně do výběhu, kdo bude dělat čí box, kdo ho bude mít precizněji vyházen a vyčištěn, lépe zameten, kdo umyje uzdečku tomu a tomu, kdo se sveze na tom a na tom koni apod..? Pamatuji si ty podzimní chladná rána, kdy padala mlha, člověk viděl dva metry před sebe, udělaly se boxy, začalo pršet, tak se jelo až jsme si vyhrály s cajkama SPOKOJENĚ domů (i bez jěždění) nebo ty parná a suchá léta strávená na kopci na senu, posléze koupačka v přehradě. V tu dobu jsme si přáli svého koně - ten, kdo vydržel, toho koně opravdu nemá, je to skvělé, ale přece jenom, někdy mě popadne ta vzpomínka, jak bylo toto dokonalé a chybí mi to. A že dnes je to úplně jiné. Jak jste na tom vy?
omlouvám se že tedy do toho vstupuji je mi 16. je tedy pravda že neznám to kdo bude rychleji převléknutý kdo bude lepší a tak pač to dělám sama tak nemám s kým soutěžit.a to že každý den se musí ráno vstát dojít na kobyly, husy, slepice, králíky, prasata a krávy a večer znova. je pro mě naprosto normální.