Velké zklamání, rána pod pás

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.....
Jo holka, my měly také sny, statek-huculy a.t.d. a.t.d. no a mám panelák, dvě děti a manžela(20let vdanná) co, je ten,,rozumější,, a koně by mi povolil (pracujeme oba výplata cca dohromady skoro 40 tisíc) ale bohužel, nejsou stále rezervy a bez rezerv to nejde a on je ten ,,rozumější,, Taky slýchám, jak rád by mi ho dopřál a za týden mi vyjmenová výdaje kolem koní a je mi jasné, že zas až tak nakloněný koupi koně není (jezdíme já a dcera)...takže drndáme na vypůjčených (cajky také vlastní), někdy mám depku, že to bez vlastního nejde a někdy jsem docela ráda, že koně vrátím a dva dny nemusím-nestarám se. Oni totiž chlapy jsou pěkní sobci a nechtějí se o nás s nikým dělit. Koně zabírají spoustu času, a ten čas přece by jsi mohla věnovat jemu -vašim dětem(až budou-to je moje představa chlapského myšlení ) nebudeš unavená , budeš mít navařeno,uklizeno a pořád připravená se pomilovat
Mám pocit, že tvého milého si někdo vzal do parády a poučil ho, co koně obnáší a ten prozřel. takže máš sloveno (asi jako já).
Já dám koně 2-3x týdně, ale kdybych měla svého, minimálně ostatní dny bych tam také chtěla být aspoň na dvě hoďky a to už by byl u nás problém: ,,ty jsi pořád na koních,, takže nejsi sama, nesmutni, je nás víc, co si na svůj sen nedosáhnou.... a nebo, musíš být cílevědomá a trpělivá, někdy i dupnout a chrlit oheň argumentů proč jo (jako já už 20let) a toho chlapa k tomu prostě dotlačit, já jsem těsně před vrcholem, opírám se oběma rukama a tlačím ze všech sil, ono to jednou klapne...

Pokud toho koně sama uživíte (a zároveň i sebe samozřejmě), bez přítelovo finanční pomoci, tak neváhejte a kupte si ho!

Přítel má určitě také nějaké koníčky do kterých cpe peníze.. nemusí jít jen o koníčky ale třeba i prokouřené cigarety nebo každodenní hodinový výlet na "jedno" (4) pivko s kamarádem do místní hospůdky... atd.
Někdy jsou ti chlapi sobci.... proto jsem se přítele vůbec neptala na to, jestli si koně MŮŽU koupit. Prostě jsem mu oznámila, že bude kůň a hotovo. Vše po finanční stránce si obstarávám sama.
Než jsem si koně dovezla, tak byl ale hodně rozpačitý, pořád mi říkal : néé, že budeš trávit víc času s koněm, než se mnou....
Jenže on je to roztomilý roční hřebeček a přítele okouzlil stejně jako mě, takže za ním jezdí pravidelně se mnou, trávíme čas u koní společně a má ho rád skoro tak jako já (i když na ježdění není).

Víte co? Důležité je, že vás podporuje Vaše rodina, přítelova rodina Vás v tom nikdy nebude podporovat tak, jako rodiče vlastní dítě.
Nevzdávejte se svého snu, jděte si za tím a jednou ten koník bude to mi věřte

Pokud si koně uživíte sama, tak si ho pořiďte. Žijeme jen jednou a nevidím důvod, proč by si člověk nemohl splnit svůj sen,když na to má prostředky. Já při VŠ pořídila prvního koně,teď jsou čtyři, každý penízek jsem si dávala stranou, co to šlo, jsem chodila po brigádách. Většina příbuzných to brala jako úlet, že mi to nevydrží. Můj přítel je z vesnice,ale nekoňák, občas pomůže, ale má své zájmy, tak mi do toho nekecá,já zas nechci,aby se vzdával svých nebo u mých hajtřiček otročil. Až budou děti, bude to trochu horší, ale vše se dá zvládnout.

Asi tak pokud jste na vš a vše víceméně dotuje on, ani bych se nedivila. Ale až budete vydělávat pořádně také (možná už ano nevím) tak si koně pořiďte. Holt si pro sebe nekoupíte auto nové ale aspoň trošku slušný starší něco.. nebo holt bude auto jen jedno no bože. Tak si nekoupíte nejnovější telku nepojedete na dovču k moři... ale pujde to.
On také musí vrážet do nějakého svého koníčku, cigaret, podpory rodičů třeba peníze... A když si to spočtete ve výsledku to hodí pomalu to samý co kůň v normálnim nájemnim ustájku.
Malá rezerva se hodí ale na operaci třeba za 100tisíc stejně bude prd platná.. ale od toho umožnujou splácet. Pokud víte že pak poplatíte rovným dílem domácnost a zbyde vám na koně jděte do toho.
Pokud vás nenechá to uskutečnit je to smutné ale není to ten pravý partner do života. Sakra co je to za člověka když bortí sny svého milovaného?
Já mám naštěstí chlapa skvělýho. Platy nijak extra velký nejsou ale když omezim cukrovinky, colu a hlavně nákup nových knížek on trošku cigarety a pivko.. Tak máme krásně na koně i s malou měsíční rezervou...

Jéje, to mi trošku připomíná situaci s mým ex, kdy jsme spolu půl roku občas prohodili pár vět o tom, že bychom klidně mohli pořídit druhého pejska a když na to došlo, že tedy už se na to cítím, tak on se najednou zcela zablokoval, že teď v žádném případě, že až... a začal to podmiňovat věcmi, které s tím vůbec nesouvisely. Nakonec jsme se kvuli tomu dost rozhádali a rozešli, ale nelituji, nejspíš to tak mělo být. Jen chci říct, že hodně rozumím vašemu pocit, že jste se na něco těšila, radovala se jak máte skvělého chlapa, že vás podporuje.. a najednou bum, obrat o 180 stupňů. Na druhou stranu chápu ale i vašeho přítele, že se mohl zaleknout toho závazku - v průběhu vztahu s vámi zjistil, jak je to veliká časová a finanční zátěž, kterou by chtě nechtě nesl s vámi, ale zároveň by z toho neměl tolik radosti jako vy.
Otázkou je, jak o tom komunikujete, zdá se mi, že vy příliš tlačíte a on se zase brání absolutním zazdíváním. Děje se to tak i v jiných situacích, kdy se o něco přete?

S vlastním koněm, nebo koni, je to náročné, finančně i časově. Pokud je to všechno jenom na jednom člověku, je to zlé. Pokud tomu nepodřídí režim oba partneři, nemá smysl se do toho pouštět. Ne všechny dny je člověk zdravý, ne všechny dny by oba chtěli koním obětovat, přijdou děti, jiná práce a jiné starosti. A poslouchat pak od té druhé strany, potažmo i od rodičů, neustálé narážky typu když sis to pořídila, tak se starej, kdo ti má kolem toho chodit apod., je velmi stresující a vedlo by to k rozchodu. Mít svého vlastního koně je sen o romantice, realita je často trošku jiná. Já si svého prvního koně pořídila až jsem odchovala dvě děti do určité fáze samostatnosti, do té doby jsem se potloukala po oddílech. Proto i přes momentální emoce zvažte, co je pro vás priorita. Zda vám jde o partnera s tím, jaký je, zda vám vyhovuje bydlení u jeho rodičů, nebo si myslíte, že můžete jít i jiným směrem ovšem s tím rizikem, že vám pak bude chybět.

To je hruza to je hruza jak to ctu. HOLKY TO JSOU PROSTE MUZI. Realisti jak sviňa a staci jedna veta a jsem nakrmena jak par veci je proste nemoze. Ja mam pritele nebydlim s nim zatim. Kone.jsem.si poridila pred pul rokem. Pritel si zvykl, a musi poci tat s tim,ze jestli se nekam odstehujeme, mazlicek pojede se mnou. Kdyby jste mela konika nez jste se poznali tak musel by si zvyknout.bohuzel konika chcete ted kdy bydlite s pritelem. Uprimne me by toto taky neproslo. Zase chapu ano jsou to vydaje ale kdyz si ho budete platit vy? Chlap si zvykl..jezdite ke konim nic neplatite tudiz 0kc nakladu...zase ale nemaji se sny plnit? Jsme tu od toho aby jsme se cely zivot trapily?? . Napada me jesye jedna.vec..jste zena..mate chlapa..mate i sve prtdnosti.zkuste to na.nej po zensku:) a netrapte se ;)

Jenomže jít s nátlakem hned na začátku vztahu není dobré. Taky máme s dcerou koně, jezdily jsme obě, manžel nekoňák to bral, hlavně, že jsme ho netahaly od televize na nějaké pohybové aktivity, které on nemusel. Takže jsme si šli každý za svou zábavou a funguje to už řadu let. Pak dcera otěhotněla, dneska má mimčo a je to trošku jiné. Lítám kolem koní sama když se vrátím z práce, jezdíme jenom, když je někdo na hlídání prcka. Mně to nevadí, je to můj život, který jsem si vybrala. Když potřebuji na služební cestu, na školení, jsem nemocná, atd., tak ovšem musí zaskočit někdo jiný a kolem koní vše udělat. Dovolená je možná tak týden, více ne. A rovnou říkám, pokud je na to člověk zcela sám a nemá ani nárazově k ruce nikoho, kdo je ochoten ho podpořit v nouzi a udělat za něj to, co koně potřebují dnes a denně, nedoporučuji do toho jít. Romantika by se snadno zvrhla v noční můru. Za takovýchto podmínek pouze koně do ustájení, kde se o něj vždy někdo postará, když je nouze. To je ovšem zase náročnější na peníze. Proto doporučuji uklidnit emoce, zamyslet se rozumně nad tím, co je prioritou a podle toho jednat. Bydlení s manželovými rodiči nemusí být žádný med, nedá se totiž zabránit tomu, aby se citově stavěli na stranu synáčka. Mám doma jeden mladý manželský pár a vím, že zůstat nestranným je často obtížné, i když se opravdu snažím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Předem se omlouvám, že příspěvek bude delší, ale potřebuju si ulevit a slyšet názory od nezainteresovaných osob. Díky za vyslyšení
Mám chlapa, jsme spolu léta, žijeme spolu (zatím jen na hromádce, bez dětí), máme mnoho společných zájmů i přes tolik společných let spolu trávíme skoro veškerý čas, milujeme se, o všem se bavíme otevřeně, klape nám to po všech stránkách. Už když jsme spolu začínali, tak jsem byla u koní - pro něho neznámé prostředí, zkušenosti 0. Jezdila jsem v JK, závodně parkury a spolu jsme se vídali v týdnu a o víkendech, to jsem byla ještě na střední a žila s rodiči v paneláku. Střední končila, stěhování k chlapovi, konec v JK a od té doby jsem se tam nějak potloukala po stájích/soukromnících a stále cpala čas, energii a hlavně peníze do cizích. Samozřejmě né vždy to bylo růžové, po delší spolupráci nastaly neshody a zase jít o dům dál.. A i proto, že jsem citlivá, pro zvířata bych se roztrhala, jsem to vždy nesla hodně špatně. Můj skvělý (podporující a teď již znalý, co koně obnáší) chlap mi říkal, že nejlíp bude až budu mít konečně svého koně a vše si budu cpát do něho.. A ouha. Teď je situace, kdy mám možnost mít vlastního koně, v ustájení, kde trávím spoustu času (mám svěřené dva mlaďochy) a čas mám, protože jsem na vysoké. Když jsem toto téma nadhodila včera a dnes doma, je mi akorát do breku . Ve stručnosti, prý mě v tom nepodpoří, nemám bláznit a docela hnusným tónem mě vždy utře, proč koně nepořizovat (ztrhá nás z financí, žádný čas na další aktivity, pořízení dalšího auta, ...).
To, že ho nemůžu mít doma, jsem už rozdýchala a po Xletech u koní se na to dívám reálnýma očima. Mám sen o baráčku + pozemek na výběhy a dva boxy (ale to je opravdu sen a do dlouhého budoucna). Ale už mě opravdu nebaví vrážet vše do cizích koních, kde si pak majitel usmyslí, že ho prostě prodá anebo připustí (když dohoda/plány dopředu byla jiná). A co teď.. jsem hrozně zklamaná, že člověk, pro kterého jsem opustila vše a začala od nuly úplně jinde, mě teď "podráží". Když se ho zeptám, jestli bere vážně když mluvím o tom, že koně jednou (i kdyby né teď) mít budu, tak mi řekne a div se nevysměje, že nebudu. Že buď nebudou prachy, nebo zázemí a že pak budu otročit v práci, abychom měli my a kůň a domácnost a další zvířata z čeho žít. A že na pokračování ve sportu můžu zapomenout, pokud si neustájím koně ve stáji se zázemím a že to je zase o penězích. Horší je, že kde bydlíme, tak je to dvougenerační domek s jeho rodiči. Žijeme na vesnici, zvířata máme, ale malá (holuby, slepice, králíky, psa, anduly a doma havěťi). A i oni mě neberou vážně anebo to berou tak, že o tom mluvím, ale prd.. Nikdy neměli ke koním vztah a o mně u koní vědí půl věcí (jo, berou že stále jezdím po stájích, mám doma sedla, uzdečky, cajky, ale to je tak vše). Tohle se mi stalo už tenkrát, když si moje rodiče mysleli, že se na koni jen tak drncám a sotva přejdu klacek. A ejhle, jela jsem na první veřejný závod a naši se mně až omlouvali, že si tohle vůbec mysleli a od té doby mě a koně začali brát úplně jinak - vážně, s obdivem (pač z nich mají strach) a jsou na mě pyšní. -> to vše jsem viděla i v očích a slovech partnera, který mi i na závodech pomáhal a i nyní mi u "cizích" pomáhá (krmení, voda, vodění, čištění - jen na ježdění ho už nejspíš nezlomím, je to starší ročník a dělá jiné sporty).
Je mi opravu hrozně. Valí se mi slzy do očí a nevím, co s tím. Koně jsou můj život, můj sen a budoucnost jsem viděla s přítelem, spokojeným koněm a s prckem. Štve mě, proč mi říkal, že nejlíp bude, až budu mít svého? Proč a jak semnou prožíval zklamání způsobené jinými, jak dokáže zapracovat na zvelebování stájí u jiných a pomáhat mi tam, ... To se přetváří, to mi lže? Jsem opravdu zmatená, zklamaná a životní sen se mi zřejmě bortí ale nechci se vzdát ani jednoho

Za každý příspěvek budu ráda, potřebuju asi otevřít oči i z jiné strany a slyšet na to názor jiných. Děkuju moc

Vypadá to,že budete muset udělat zásadní životní rozhodnutí.Takže zvažte pro a proti
.Píšete,jak si s chlapem rozumíte a o všem mluvíte.Není to jen váš dojem?Bydlíte u něj doma,koně jste omezila .On vám na férovku sdělil,že váš sen je pro něj nerealizovatelný a nehodlá se nijak angažovat. To by pro mě byl důvod k výměně chlapa.
Protože když vám nevyjde vstříc,ani kompromisem teď ,kdy vlastně o nic nejde,jak se bude chovat,až vy budete těhotná,s miminem,v podstatě bez příjmu?
Já to měla dost podobně.Skoro 10let s jedním.Pohoda společné zájmy,idylický pár.Jenže jak jsme šli do let,ukázalo se, že to nepůjde.Měl představu,že se nastěhuji k nim do baráku,kde by směl být těžko pes a moje koňská"úchylka" zmizí s nástupem ke sporáku a kočárku!
Takže jsem v mých 25letech přítele poslala,koupila si svého koně a vyrazila vstříc prorokovanému zakyslému staropanenství
No a po nějaké době jsem se seznámila s chlapem,který mě naopak kvůli koni chtěl.Takže spolu máme děti,koně,krávy,hospodářství.Už to bude 15let a myslím,že kdybych to tehdy nerozštípla,jsem dávno rozvedená,nešťastná ježibaba.
Koně,nebo prostě zvířata,která máte doma jsou vlastně životní styl.A pokud ho jeden nehodlá akceptovat,myslím,že to dobře dopadnout nemůže.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vypadá to,že budete muset udělat zásadní životní rozhodnutí.Takže zvažte pro a proti
.Píšete,jak si s chlapem rozumíte a o všem mluvíte.Není to jen váš dojem?Bydlíte u něj doma,koně jste omezila .On vám na férovku sdělil,že váš sen je pro něj nerealizovatelný a nehodlá se nijak angažovat. To by pro mě byl důvod k výměně chlapa.
Protože když vám nevyjde vstříc,ani kompromisem teď ,kdy vlastně o nic nejde,jak se bude chovat,až vy budete těhotná,s miminem,v podstatě bez příjmu?
Já to měla dost podobně.Skoro 10let s jedním.Pohoda společné zájmy,idylický pár.Jenže jak jsme šli do let,ukázalo se, že to nepůjde.Měl představu,že se nastěhuji k nim do baráku,kde by směl být těžko pes a moje koňská"úchylka" zmizí s nástupem ke sporáku a kočárku!
Takže jsem v mých 25letech přítele poslala,koupila si svého koně a vyrazila vstříc prorokovanému zakyslému staropanenství
No a po nějaké době jsem se seznámila s chlapem,který mě naopak kvůli koni chtěl.Takže spolu máme děti,koně,krávy,hospodářství.Už to bude 15let a myslím,že kdybych to tehdy nerozštípla,jsem dávno rozvedená,nešťastná ježibaba.
Koně,nebo prostě zvířata,která máte doma jsou vlastně životní styl.A pokud ho jeden nehodlá akceptovat,myslím,že to dobře dopadnout nemůže.

Naprostá pravda! A ikdyž se zprvu zdá, že chlap je v pohodě a lepšího nenajdete, není tomu tak. Vždy se najde někdo, kdo vás bude mít rád, takovou jaká jste i s vašimi koníčky. A omezovat se v době, kdy ještě nemáte ani děti, nedělejte to.
Užívejte si život a jak říkám, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém a k tomu přísloví: Všechno zlé je k něčemu dobré...
Držím pěsti :)

Tohle si zažilo více žen.I já.Jak radí nade mnou,žijemm jen jednou!Pokud máte práci neváhejte a jděte do toho.Já chtěla koně od mala,nikdo mě nikdy moc nepodpořil,hned po škole jsem šla makat,nechala jsem si postavit box a koupila koníka.A nelituji toho.Mám pronajaté pozemky kde suším seno.A i když se mi párkrát stalo že jsem přišla o práci tak stále to zvládám.Držím palce

Asi jsi na přítelovi a jeho rodičích závislá víc, než jsi ochotná si přiznat. Studuješ VŠ, tzn. nepracuješ a nemáš žádný vlastní příjem, bydlíte s přítelem u jeho rodičů, takže asi nájem neplatíte, pouze poplatky a ty zřejmě hradí přítel. Na tvém místě bych byla zatím ráda, že tě přítel podporuje a jezdí
s tebou po závodech a pomáhá ti. Asi i to druhé auto chce pro tebe. Znamenalo by to tvojí větší svobodu a nezávislost a to všechno něco stojí. Však on ti nic definitivně neupírá, jen má momentálně pro vás, jako pár jiné priority.
Znám hodně takových, co si splnili za každou cenu svůj sen. Pak nemají na vlastního koně čas nebo peníze nebo jim živoří sám někde na plácku u domu.
Pokud nemáte s přítelem jiné rozpory, počkej ještě nějaký čas! Kůň se dá pořídit kdykoliv jindy, je jich k mání opravdu hodně. Víc než slušných, tolerantních, chápajících partnerů.

asi bych se zamyslela jestli kromě toho, že mi přítel nechce dovolit koně máte nějaké vážnější problémy nebo je všechno ok, po výšce taky můžeš sehnat zaměstnání ve kterém budeš od rána do večera a pokud budete mít dítě a nikdo na hlídání tak na nějaké ježdění můžeš zapomenout. A hlavně pokud teď opravdu hodně věcí dotuje přítel tak dost těžko můžeš jít proti jeho přání.

Pro mě by bylo rozhodující, jestli koně i sebe zvládnu sama uživit. Pokud ne, není co řešit, počkám, až si budu vydělávat.
Pokud ano, tak popřemýšlím, zda mám skutečně "toho pravého". Ono totiž tímhle zákazem to končit nebude-jakmile přijdou děti, a budete na něm zcela závislá-nejen finančně, ale i tak nějak psychicky, protože na mateřské prostě budete v sociální izolaci-tak se může stát, že Vás bude omezovat, nebo dokonce i vydírat ve spoustě dalších věcí. Pokud je kůň Vaše životní láska, přání, něco, bez čeho bude Váš život jen poloviční, tak si ho nenechte sebrat! Člověk přece nežije kvůli tomu, aby se celý život jen omezoval, aby život jen tak přežil. Zeptejte se někoho starého, co by na svém životě změnil, co by udělal jinak, kdyby byl znovu mladý.
Jestli jste u koní už dlouho, tak určitě chápete, co to je za odpovědnost, a co všechno obnáší péče o tato nádherná zvířata.
A moje zkušenost? Po pěti letech vlastnictví dvou koní jsem potkala svého prince. Imponovala mu má odvaha, dravost, moje láska k těm dvoum, co můj život konečně naplnili. Miloval mě tolik, že kvůli mně koupil hospodářskou usedlost s několika hektary, na samotě za vsí. Očekával, že s narozením dítěte se změním v puťku domácí, co jí naplňuje jen úklid a péče o děti. Došlo to tak daleko, že mu koně začli vadit, a tak jsem sebrala děti, herky, a odstěhovala se. Začátky byly těžké, vlastně jsem jen vydělávala na to, abych si koně mohla nechat, a nestíhala jsem si je užít. Letos jsem si došla k rozhodnutí, že si ponechám jen svou první klisnu. Bolí to, ale je to moje rozhodnutí, ne někoho, kdo nechápe, co pro mě koně znamenají.
Nikdy bych si koně nenechala sebrat, je to v mém životě jediné, co mě doopravdy naplňuje. Kdybych byla znovu mladá a bezdětná, dřela bych do úmoru, abych si pořídila vlastní zázemí, kde si můžu svůj sen splnit, a odkud mě nikdo nevyhodí. S dětma je to daleko těžší...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Předem se omlouvám, že příspěvek bude delší, ale potřebuju si ulevit a slyšet názory od nezainteresovaných osob. Díky za vyslyšení
Mám chlapa, jsme spolu léta, žijeme spolu (zatím jen na hromádce, bez dětí), máme mnoho společných zájmů i přes tolik společných let spolu trávíme skoro veškerý čas, milujeme se, o všem se bavíme otevřeně, klape nám to po všech stránkách. Už když jsme spolu začínali, tak jsem byla u koní - pro něho neznámé prostředí, zkušenosti 0. Jezdila jsem v JK, závodně parkury a spolu jsme se vídali v týdnu a o víkendech, to jsem byla ještě na střední a žila s rodiči v paneláku. Střední končila, stěhování k chlapovi, konec v JK a od té doby jsem se tam nějak potloukala po stájích/soukromnících a stále cpala čas, energii a hlavně peníze do cizích. Samozřejmě né vždy to bylo růžové, po delší spolupráci nastaly neshody a zase jít o dům dál.. A i proto, že jsem citlivá, pro zvířata bych se roztrhala, jsem to vždy nesla hodně špatně. Můj skvělý (podporující a teď již znalý, co koně obnáší) chlap mi říkal, že nejlíp bude až budu mít konečně svého koně a vše si budu cpát do něho.. A ouha. Teď je situace, kdy mám možnost mít vlastního koně, v ustájení, kde trávím spoustu času (mám svěřené dva mlaďochy) a čas mám, protože jsem na vysoké. Když jsem toto téma nadhodila včera a dnes doma, je mi akorát do breku . Ve stručnosti, prý mě v tom nepodpoří, nemám bláznit a docela hnusným tónem mě vždy utře, proč koně nepořizovat (ztrhá nás z financí, žádný čas na další aktivity, pořízení dalšího auta, ...).
To, že ho nemůžu mít doma, jsem už rozdýchala a po Xletech u koní se na to dívám reálnýma očima. Mám sen o baráčku + pozemek na výběhy a dva boxy (ale to je opravdu sen a do dlouhého budoucna). Ale už mě opravdu nebaví vrážet vše do cizích koních, kde si pak majitel usmyslí, že ho prostě prodá anebo připustí (když dohoda/plány dopředu byla jiná). A co teď.. jsem hrozně zklamaná, že člověk, pro kterého jsem opustila vše a začala od nuly úplně jinde, mě teď "podráží". Když se ho zeptám, jestli bere vážně když mluvím o tom, že koně jednou (i kdyby né teď) mít budu, tak mi řekne a div se nevysměje, že nebudu. Že buď nebudou prachy, nebo zázemí a že pak budu otročit v práci, abychom měli my a kůň a domácnost a další zvířata z čeho žít. A že na pokračování ve sportu můžu zapomenout, pokud si neustájím koně ve stáji se zázemím a že to je zase o penězích. Horší je, že kde bydlíme, tak je to dvougenerační domek s jeho rodiči. Žijeme na vesnici, zvířata máme, ale malá (holuby, slepice, králíky, psa, anduly a doma havěťi). A i oni mě neberou vážně anebo to berou tak, že o tom mluvím, ale prd.. Nikdy neměli ke koním vztah a o mně u koní vědí půl věcí (jo, berou že stále jezdím po stájích, mám doma sedla, uzdečky, cajky, ale to je tak vše). Tohle se mi stalo už tenkrát, když si moje rodiče mysleli, že se na koni jen tak drncám a sotva přejdu klacek. A ejhle, jela jsem na první veřejný závod a naši se mně až omlouvali, že si tohle vůbec mysleli a od té doby mě a koně začali brát úplně jinak - vážně, s obdivem (pač z nich mají strach) a jsou na mě pyšní. -> to vše jsem viděla i v očích a slovech partnera, který mi i na závodech pomáhal a i nyní mi u "cizích" pomáhá (krmení, voda, vodění, čištění - jen na ježdění ho už nejspíš nezlomím, je to starší ročník a dělá jiné sporty).
Je mi opravu hrozně. Valí se mi slzy do očí a nevím, co s tím. Koně jsou můj život, můj sen a budoucnost jsem viděla s přítelem, spokojeným koněm a s prckem. Štve mě, proč mi říkal, že nejlíp bude, až budu mít svého? Proč a jak semnou prožíval zklamání způsobené jinými, jak dokáže zapracovat na zvelebování stájí u jiných a pomáhat mi tam, ... To se přetváří, to mi lže? Jsem opravdu zmatená, zklamaná a životní sen se mi zřejmě bortí ale nechci se vzdát ani jednoho

Za každý příspěvek budu ráda, potřebuju asi otevřít oči i z jiné strany a slyšet na to názor jiných. Děkuju moc

Budu hnusná,ale opusť člověka,kterej tě nepodpoří ve tvém snu.Můj muž mě i přes svoje obavy podpořil,na koni nikdy neseděl a s kobylama,co mám dva roky mi pomáhá,kydá,krmí atd.Je to tvůj život.Nenech se omezovat a hatit si plány.Neříkám,že kůň není nákladná věc,ale pokud máš rozmyšleno dobře vlastnit koně,proč by ti v tom měl někdo jako on bránit a vysmívat se??Sakra otevři oči a najdi si jiného chlapa,kterej tě podpoří v tom,co děláš.Pro mě by byl už zabalenej i s kuframa za dveřma.Žij svůj život,on není jedinej chlap na světě.Najdi si lepšího.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Budu hnusná,ale opusť člověka,kterej tě nepodpoří ve tvém snu.Můj muž mě i přes svoje obavy podpořil,na koni nikdy neseděl a s kobylama,co mám dva roky mi pomáhá,kydá,krmí atd.Je to tvůj život.Nenech se omezovat a hatit si plány.Neříkám,že kůň není nákladná věc,ale pokud máš rozmyšleno dobře vlastnit koně,proč by ti v tom měl někdo jako on bránit a vysmívat se??Sakra otevři oči a najdi si jiného chlapa,kterej tě podpoří v tom,co děláš.Pro mě by byl už zabalenej i s kuframa za dveřma.Žij svůj život,on není jedinej chlap na světě.Najdi si lepšího.

myslíte jako lepšího sponzora, když ten stávající to nechce všechno lepit ...?
Hanba by mě fackovala, kdybych si vybírala chlapy podle toho, jestli mě ubytují a budou mi platit ještě sportovního koně (což je 6-8 tis. měsíčně)! Ale každý má žaludek na něco jinýho ...

Mockrát VÁM VŠEM děkuji za příspěvky. Všechny jsem pečlivě několikrát četla a ve všech našla něco, co mě více či méně sedlo.
Ano, pravda je, že jsem na VŠ, ale i tak vlastní příjmy mám, nijak velké, ale v řádech tisíců ano. Náklady na bydlení máme minimální, protože nájem odpadá a zbytek poplatků jedeme na půl s rodiči + výdaje na domácnost, koně apod. On je o už dlouhá léta pracující, bohužel sezónně (výplata +- 30 tis) a přes zimu na ÚP + melouchy. Už teď mívám výčitky, že finanční vůdce je on (ale je to pochopitelné vzhledem k věku a i to splňuje "můj prototyp chlapa"). Takže kůň by byl financován z mých železných úspor (kterých je hlavně po ukončení stavebka celkem dost i s rezervami). Jak jste mi ochotně přispívali o tom, že pokud je na to člověk sám atak. Kůň by byl v ustájení 20km dál (proto druhé auto, oba bychom museli být mobilní, teď zatím jedno auto stačí). Tudíž ta absolutní starost a odevzdanost na pospas "odpadá", ustájení by bylo za hubičku (vzhledem k mé činnosti tam).
Partner je takový, no jak to říct. Nikdy by si nevzal půjčku, úvěr, nepůjčil ani od rodičů a nechce být takto vázaný či dlužný/vděčný. Na co si nevydělá, to nemá. Zvířata má rád i koně, ale od jaktěživa razí, že dokud nebude naše a jejich zajištění stoprocentní a mělo by se zvířatům ubírat, tak to prostě ne! Zvíře si pána nevybralo ... Když jsem chtěla morče, činčilu a další havěť, tak byl taky proti, ale nakonec je za ně rád (jo, sice jsem použila trochu nátlak, ale nakonec je všem dobře). On na vše kouká už jaksi dospělýma očima a né možná jako já přes narůžovělé brýle - a i to je asi trochu chybně. Za necelý rok končím VŠ, práce nejistá a i s tímto mi argumentuje - ano, má pravdu. Dále vidí, jak tu v okolí jdou po koňácích - sousedé si stěžují, pomalu není kde jezdit, psi lítají a plaší koně ve výbězích, lidé dělají naschvály, ... A to je další argument, že až budeme někde jinde - daleko od lidí, zajištění, s pozemky, tak MOŽNÁ ano. Ale já mám ten čas, elán a příležitost ustájení nyní. Mluví o tom, že práci pak buď můžu mít (špatnou x dobrou, dobře placenou i časově vhodnou nebo naopak) nebo taky ne, on na tom může být s financemi jinak, ustájení za hubičku může krachnout (tam jde o špatné sousedské vztahy, omezené terény) a i možná to, kam bych koně chtěla dát je pro něho další strašák. Že tam není zázemí až na 100% jisté a co kdyby tohle a tamto. Ale to by přeci nikdo nejenom koně neměl.

Abych pravdu řekla, nejen po příspěvcích zde jsem na vážkách, co vlastně dělat. Už mi ustoupily emoce a zřejmě sama nevím, co vlastně chci.
Ano, chci koně, ale ... mé představy o tom jsou celkem jasné - mít ho na dosah, doma a věnovat se mu, kdy zrovna "chci". Nemuset dojíždět (=placení nafty, auta), vlastní režim (=ne nastolený ustajovatelem). Chtěla bych mladého, abych si ho udělala k obrazu svému (=spousta času stráveného s ním). Zkrátka dělat si to na svém a po svém.
Teď je ta příležitost, kdy bych tím i své kamarádce vytáhla trn ze zadku. A to mi vrtá hlavou o to víc, že by to byly vyřešené dvě věci v jednom. Tím, že mám hodně času, který tam stejně trávím, stejně kupuju cajky na koně, jsou jako moji, ale přitom ne a může přijít opět drsný pád, ...
Hlavou mi běhá tolik otázek, obav a dalších nejasností.

Dnes jsme o tom debatovali opět, tentokrát začal on. Zřejmě si uvědomil, jak moc mi ublížil včerejšími reakcemi. Závěr je ale stejný. Teď koně NE, až budeme oba pracující (se zajetými kolejemi), zabezpečení a ustálení, tak MOŽNÁ ano a i on by byl radši, kdybychom měli koně doma - ve vlastním než kdesi..

přispívejte dál, tato diskuze mně velmi pomáhá. DĚKUJI

On není marný (teda doufám ), ale oba máme stejnou povahu - obáváme se neznámého, jsme rádi za zajeté koleje a cokoli nového bereme spíše skepticky a se spoustou otázek typu Co kdyby. To je asi taky na škodu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
myslíte jako lepšího sponzora, když ten stávající to nechce všechno lepit ...?
Hanba by mě fackovala, kdybych si vybírala chlapy podle toho, jestli mě ubytují a budou mi platit ještě sportovního koně (což je 6-8 tis. měsíčně)! Ale každý má žaludek na něco jinýho ...

napsala jste to dobre..

bud si nekdo hleda zivotniho partnera,nebo sponzora,popripade pohunka ke konim.

pokud zadavatelka uvadi,ze studuje,tak pravdepodobne pocita s tim,ze konika ji bude zivit,nebo alespon na nej prispivat Partner...
a pokud jemu se to nelibi uvazovat o rozchodu jen kvuli tomu..mi pripada,ze jej tedy az tak moc nemiluje..

byt zadavatelkou,pockam,az dostuduji,a budu vydelavat dostatek svojich penez a budu financne nezavisla,a potom si koupim kone-a nikdo,vubec nikdo mi do toho nebude kecat.
moje prachy..ma vec,jak s nimi nalozim...tedy pokud zu nebudete mit rodinu,nebo spolecnou hypoteku

ale pripada mi,ze zadavatelka je tak trosku nerealisticka,chce studovat,mit kone,a potom dite,takze vidina toho,ze bude vydelavat penize je celkem v nedohlednu
to se na mne nezlobte,ale partnerovi se nedivim...z ceho by to vsechno mel utahnout???
pokud tedy neni bohaty podnikatel.

myslim,ze svemu partnerovi krivdite.

skutecne bych doporucila postavit se financne na vlastni nohy,a kdyz budete schopna vse sama financovat,jsem si jista,ze vas Partner proti nebude..

Prosim vas hlavne otazky typu co kdyby..ty jsou silene. Nez jsem si koupila mela jsem milion otazek co kdyby to a ono a rikam vam malem jsem sla z toho do blazince. Reknete si jenom zakladni otazky co kdyby to a ono..jinak dal uz nezajizdejte..ja mam kone pul roku..ano nebydlim s pritelem jeste. A ted sem mela uraz pad- nasledne zlomeny obratel..neschopnost nic delat 3 mesice a prisla jsem o praci... Mit odlozenych par penizku na ustajeni dopredu to jsem mela... Teda abych upresnila tak na 2 ustajeni dopredu. Je vzdy lepsi mit rezervu co kdyby nahodou.sice do minuleho tydne jsem si chodila kone jen pohladit.. Dneska jsem uz s nim byla na prochazce. Ikdyz si stale neuvedomuji ze ten kun je vazne muj a jsem jeho majitelka.. Reknu vam ze ten pocit kdyz od tama odjizdim je uzasny:). Tudiz ano kun neco stoji to ano..lepsi je mit i usetreno treba 8-10 000 co kdyby neco nahodou se stalo.at uz zraneni kone nebo treba muj pripad.musim podotknout ze muj pritel byl na tolik hodny ze mi.na kone i pujcil abych si ho mohla koupit hned :)

No, tak já Vám to děvčata napíšu z pohledu chlapa. Bude mi šedesát, manželce je o patnáct míň. Jsme spolu opravdu dlouho a máme myslím hezký vztah. Manželka je "cvok" do zvířat, já tak moc ne, ale chápu to, co mi zbývá.
Postupem let se jí podařilo mě zpracovat natolik, že jí s jejími zvířaty i pomáhám, ač jsem to nikdy neměl v plánu.
Ale k jádru pudla. Kdyby přišla s takovou - pro mne pitomostí - pořídit si koně, moje první reakce by byla přesně taková, jako u partnera zadavatelky - rád Ti ho pořídím, ale TEĎ NE !
Ano, chlap má být živitel, má svoji ženu a děti zajistit po všech stránkách, ale.... Pokud pracuje jen jeden a druhý "se veze" ( pro vysvětlení i u nás doma to tak je, manželka je dost nemocná), není to jednoduché. Z jednoho platu živit rodinu, platit bydlení a ostatní režii není žádná legrace. Další investice x tisíc jen pro pobavení jednoho z dvojice je v takové situaci celkem velký luxus. Máte na to???
Zákonitě přijdou myšlenky na to, co by se stalo kdyby...
-Přijdu o práci a zůstaneme bez příjmu.
-Omarodím nebo budu mít úraz a nebudu schopný vydělávat.
-Něco se stane s partnerkou a mě zůstane "na krku" kůň, o kterého jsem nestál.
-Nebo.....
Pokud muž, který všechno financuje koně momentálně odmítá, asi ví proč. Je zodpovědný a nechce si pořídit závazek, který by brzy nebyl schopen zvládnout. Co budete dělat, až na svůj rozmar nebudete mít? Zase koně prodáte? Dáte ho na jatka? Necháte ho strádat?
Vydržte. Dostudujte, najděte si práci a vše bude snazší. Až budou v rodině dva platy, zbyde i na toho koně.
Nesnažte se jít hlavou proti zdi a prosadit si svoji i přes nesouhlas partnera, jednou byste toho mohla litovat. Možná taky ne, kdo ví. Každopádně to je sobecký přístup k životu.
JÁ CHCI ! ... to ve vztazích moc nefunguje. Musí chtít oba.
Jedno staré přísloví říká, že muž je hlava rodiny, ale žena je ten krk, co tou hlavou otáčí. Tam kde žena dokáže muže přesvědčit, aby chtěl totéž co ona, panuje harmonie.
Tak se to naučte a budete spokojená.
Moje žena to zvládá dokonale.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mockrát VÁM VŠEM děkuji za příspěvky. Všechny jsem pečlivě několikrát četla a ve všech našla něco, co mě více či méně sedlo.
Ano, pravda je, že jsem na VŠ, ale i tak vlastní příjmy mám, nijak velké, ale v řádech tisíců ano. Náklady na bydlení máme minimální, protože nájem odpadá a zbytek poplatků jedeme na půl s rodiči + výdaje na domácnost, koně apod. On je o už dlouhá léta pracující, bohužel sezónně (výplata +- 30 tis) a přes zimu na ÚP + melouchy. Už teď mívám výčitky, že finanční vůdce je on (ale je to pochopitelné vzhledem k věku a i to splňuje "můj prototyp chlapa"). Takže kůň by byl financován z mých železných úspor (kterých je hlavně po ukončení stavebka celkem dost i s rezervami). Jak jste mi ochotně přispívali o tom, že pokud je na to člověk sám atak. Kůň by byl v ustájení 20km dál (proto druhé auto, oba bychom museli být mobilní, teď zatím jedno auto stačí). Tudíž ta absolutní starost a odevzdanost na pospas "odpadá", ustájení by bylo za hubičku (vzhledem k mé činnosti tam).
Partner je takový, no jak to říct. Nikdy by si nevzal půjčku, úvěr, nepůjčil ani od rodičů a nechce být takto vázaný či dlužný/vděčný. Na co si nevydělá, to nemá. Zvířata má rád i koně, ale od jaktěživa razí, že dokud nebude naše a jejich zajištění stoprocentní a mělo by se zvířatům ubírat, tak to prostě ne! Zvíře si pána nevybralo ... Když jsem chtěla morče, činčilu a další havěť, tak byl taky proti, ale nakonec je za ně rád (jo, sice jsem použila trochu nátlak, ale nakonec je všem dobře). On na vše kouká už jaksi dospělýma očima a né možná jako já přes narůžovělé brýle - a i to je asi trochu chybně. Za necelý rok končím VŠ, práce nejistá a i s tímto mi argumentuje - ano, má pravdu. Dále vidí, jak tu v okolí jdou po koňácích - sousedé si stěžují, pomalu není kde jezdit, psi lítají a plaší koně ve výbězích, lidé dělají naschvály, ... A to je další argument, že až budeme někde jinde - daleko od lidí, zajištění, s pozemky, tak MOŽNÁ ano. Ale já mám ten čas, elán a příležitost ustájení nyní. Mluví o tom, že práci pak buď můžu mít (špatnou x dobrou, dobře placenou i časově vhodnou nebo naopak) nebo taky ne, on na tom může být s financemi jinak, ustájení za hubičku může krachnout (tam jde o špatné sousedské vztahy, omezené terény) a i možná to, kam bych koně chtěla dát je pro něho další strašák. Že tam není zázemí až na 100% jisté a co kdyby tohle a tamto. Ale to by přeci nikdo nejenom koně neměl.

Abych pravdu řekla, nejen po příspěvcích zde jsem na vážkách, co vlastně dělat. Už mi ustoupily emoce a zřejmě sama nevím, co vlastně chci.
Ano, chci koně, ale ... mé představy o tom jsou celkem jasné - mít ho na dosah, doma a věnovat se mu, kdy zrovna "chci". Nemuset dojíždět (=placení nafty, auta), vlastní režim (=ne nastolený ustajovatelem). Chtěla bych mladého, abych si ho udělala k obrazu svému (=spousta času stráveného s ním). Zkrátka dělat si to na svém a po svém.
Teď je ta příležitost, kdy bych tím i své kamarádce vytáhla trn ze zadku. A to mi vrtá hlavou o to víc, že by to byly vyřešené dvě věci v jednom. Tím, že mám hodně času, který tam stejně trávím, stejně kupuju cajky na koně, jsou jako moji, ale přitom ne a může přijít opět drsný pád, ...
Hlavou mi běhá tolik otázek, obav a dalších nejasností.

Dnes jsme o tom debatovali opět, tentokrát začal on. Zřejmě si uvědomil, jak moc mi ublížil včerejšími reakcemi. Závěr je ale stejný. Teď koně NE, až budeme oba pracující (se zajetými kolejemi), zabezpečení a ustálení, tak MOŽNÁ ano a i on by byl radši, kdybychom měli koně doma - ve vlastním než kdesi..

přispívejte dál, tato diskuze mně velmi pomáhá. DĚKUJI

On není marný (teda doufám ), ale oba máme stejnou povahu - obáváme se neznámého, jsme rádi za zajeté koleje a cokoli nového bereme spíše skepticky a se spoustou otázek typu Co kdyby. To je asi taky na škodu

Jak je vidět, tak si pomalu utřiďujete myšlenky, a to je dobře. Dnešní mladá generace má stále pocit, že jí něco utíká, ale on ten život se buduje postupně. Nic vám nebrání v tom pár let počkat a pak se uvidí, jak to všechno bude. Je hodně lidí, co si koně pořizují opravdu až v době, kdy jsou jakž takž zajištění. A dělají dobře.

Já jsem si prvního koně pořídila až po vysoké škole, přesně mezi promocí a domluveným nástupem do zaměstnání. Kdyby mi vyšel vztah se spolužákem, skončila bych ve městě a koně leda 1x za měsíc se někde svést. Asi bych se dala na chov psů nebo koček?
Ale nakonec jsem zůstala sama a tak jsem z úspor vydělaných během prázdnin měla na koně. S kobylou si mě později vzal manžel, prodala jsem ji, až když jsem byla podruhé těhotná, rizikově a nezvládala jsem ji obstarat - manžel v té době zrovna dojížděl daleko za prací. Pořídili jsme skoro obratem miniponíka, a později další koně. Manžel nikdy koňák nebyl, ale pomáhal mi sušit seno a dodnes mi vyrábí krmení. Svezl se jen občas, u miniponíka ocenil možnost zápřahu a leccos se dovezlo na valníčku. Mockrát jsem slyšela poznámky o darmožroutech, nebo že někde s dětma a koňma trajdám a nejsem doma. Teď brblá, že jich mám moc a stačila by polovina, jenže ač prodávám odchovy a nechci přehnané ceny, tak chci, aby se koně dostali do dobrého místa a zadarmo je taky rozdávat nemíním. Partnera loni dost potěšil prodej na Slovensko - byly eura na dovolenou, ale samozřejmě chovatelé to znají - prodejem v nejlepším případě "nula od nuly pojde", tedy že se vám vrátí náklady. Tím chci říci, že zas takové "darmožrouty" nemám
Shrnula bych to - pokud s někým žijete v jedné domácnosti a společně hospodaříte, je nutný souhlas partnera s koupí koně, zejména proto, že nejde pouze o ten jednorázový pořizovací výdaj. I když budete mít koně doma (tedy u tchánovců), a seno si usušíte sami, stale měsíčně potřebujete alespoň pár stokorun - vitaminy, granule, očkování, odčervení, vystrouhání, potrhá se uzdečka a musíte koupit nové otěže, kůň může onemocnět. Odbyt hříbat je čím dál ztrátovější, pořídit klisnu s tím, že na výdaje vydělá hříbětem dávno neplatí.
Jinak první 3 roky po svatbě, kdy manžel mi sám od sebe víc pomáhal o víkendech a dovolených, zase do něj hustil tchán, ať radši usušené seno krmí nějakému bejkovi na žír a bude maso nebo prachy z jatek - z kobyly nic není , pak už jsme se odstěhovali do svého statku "na spadnutí" a já postupně chov rozšířila z odchovaných hříbat, popř. prodala jsem dvě svoje hříbata a koupila 1 jiné. Jak zmínil někdo jiný, leccos jsem si musela vybojovat, leccos přeslechnout, jindy ustoupit, ale alespoň 1 koně chovám od roku 1985 stále, až na několikatýdenní pauzu mezi prodejem mé první kobylky a koupí miniponíka, jak jsem psala výše. Koně prostě ke mě patří, děti s nima prožily hezké dětství a možná je užijou ještě vnoučata.
Moje rada tedy je - počkejte s koupí koně po ukončení studia a získání práce. Zatím získávejte zkušenosti jinde, budou se hodit. Pak až budete mít pravidelný příjem oba dva, můžete si každý splnit své sny - vy si koupíte koně a partner zase třeba něco jiného.

Já jsem si prvního koně pořídila až po vysoké škole, přesně mezi promocí a domluveným nástupem do zaměstnání. Kdyby mi vyšel vztah se spolužákem, skončila bych ve městě a koně leda 1x za měsíc se někde svést. Asi bych se dala na chov psů nebo koček?
Ale nakonec jsem zůstala sama a tak jsem z úspor vydělaných během prázdnin měla na koně. S kobylou si mě později vzal manžel, prodala jsem ji, až když jsem byla podruhé těhotná, rizikově a nezvládala jsem ji obstarat - manžel v té době zrovna dojížděl daleko za prací. Pořídili jsme skoro obratem miniponíka, a později další koně. Manžel nikdy koňák nebyl, ale pomáhal mi sušit seno a dodnes mi vyrábí krmení. Svezl se jen občas, u miniponíka ocenil možnost zápřahu a leccos se dovezlo na valníčku. Mockrát jsem slyšela poznámky o darmožroutech, nebo že někde s dětma a koňma trajdám a nejsem doma. Teď brblá, že jich mám moc a stačila by polovina, jenže ač prodávám odchovy a nechci přehnané ceny, tak chci, aby se koně dostali do dobrého místa a zadarmo je taky rozdávat nemíním. Partnera loni dost potěšil prodej na Slovensko - byly eura na dovolenou, ale samozřejmě chovatelé to znají - prodejem v nejlepším případě "nula od nuly pojde", tedy že se vám vrátí náklady. Tím chci říci, že zas takové "darmožrouty" nemám
Shrnula bych to - pokud s někým žijete v jedné domácnosti a společně hospodaříte, je nutný souhlas partnera s koupí koně, zejména proto, že nejde pouze o ten jednorázový pořizovací výdaj. I když budete mít koně doma (tedy u tchánovců), a seno si usušíte sami, stale měsíčně potřebujete alespoň pár stokorun - vitaminy, granule, očkování, odčervení, vystrouhání, potrhá se uzdečka a musíte koupit nové otěže, kůň může onemocnět. Odbyt hříbat je čím dál ztrátovější, pořídit klisnu s tím, že na výdaje vydělá hříbětem dávno neplatí.
Jinak první 3 roky po svatbě, kdy manžel mi sám od sebe víc pomáhal o víkendech a dovolených, zase do něj hustil tchán, ať radši usušené seno krmí nějakému bejkovi na žír a bude maso nebo prachy z jatek - z kobyly nic není , pak už jsme se odstěhovali do svého statku "na spadnutí" a já postupně chov rozšířila z odchovaných hříbat, popř. prodala jsem dvě svoje hříbata a koupila 1 jiné. Jak zmínil někdo jiný, leccos jsem si musela vybojovat, leccos přeslechnout, jindy ustoupit, ale alespoň 1 koně chovám od roku 1985 stále, až na několikatýdenní pauzu mezi prodejem mé první kobylky a koupí miniponíka, jak jsem psala výše. Koně prostě ke mě patří, děti s nima prožily hezké dětství a možná je užijou ještě vnoučata.
Moje rada tedy je - počkejte s koupí koně po ukončení studia a získání práce. Zatím získávejte zkušenosti jinde, budou se hodit. Pak až budete mít pravidelný příjem oba dva, můžete si každý splnit své sny - vy si koupíte koně a partner zase třeba něco jiného.

Souhlasím a souhlasím s příspěvky výše, ať si nenecháte vzít svůj sen! Je pravda, že třeba nemusíte pořizovat koně hned - to opravdu zvažte své finanční možnosti, ale! Mějte se na pozoru, protože dokud jste svobodná, resp. bezdětná, pořád máte pro koníky velký prostor, více času atd, takže to tolik není vidět, ale jakmile přijdou děti a rodina, tak se také může stát, že zůstanete uvázaná doma s dětmi s omezenými možnostmi výdělku, závislá na tom, zda se tatínkovi bude chtít hlídat a pak už to jde, pokud se mu nechce, mnohem, mnohem hůře.
Píši z vlastní zkušenosti, kdy jsem o koně musela v manželství doslova bojovat a to jsem koně vlastnila již dávno před tím, než jsem svého muže potkala. Také si asi myslel, že mě to přejde. Ale koňáctví je holt "diagnóza" na celý život. Můžu Vám říct, že když už se mi muže podařilo přesvědčit, aby ohlídal, tak mě ježdění vůbec netěšilo, protože jsem měla daný čas a když jsem se zpozdila, už stál přísně mezi dveřmi s hodinkami, že už musí jít něco dělat a děsně ho zdržuju. Pořád jsem měla na talíři, že kůň je akorát darmožrout k ničemu co užírá rodinný rozpočet, a to i přesto, že jsme neměli žádné půjčky a špatně jsme na tom taky nebyli. Neužila jsem si ježdění, ani pořádně vyčistit jsem nezvládala, až jsem si říkala, jestli mi tohle stojí za to. No, teď už to vím. Ne, nestojí. A to podotýkám, že jsem celou dobu s dětmi doma z domova pracovala a přispívala na domácnost, koně a veškerý provoz kolem jsem si platila sama. Já už bych podruhé do vztahu s někým, kdo mě nepodporuje v koních, nešla. Jednou mi to opravdu stačilo. A jemu asi také :D

Ja som v tomto trocha sebec, život mám len jeden a preto sa ho snažím žiť tak ako chcem. Koňa som si kúpila keď som mala slušnú prácu hneď po škole a v podstate všetko čo prišlo po tom vrátane priateľa sa tomu muselo prispôsobiť. Mám nekoniara, totálneho môj dokonca nikdy nemal ani psa IT-čkar ale vie, že čo sa týka mojich zverov musí na mňa veeeľmi opatrne. Pochopil to hneď ako sme išli hľadať vlastné bývanie a moja podmienka bola dom na dedine s veľkým pozemkom
A on chlapec z veľkého mesta nakoniec súhlasil a teraz po 5 rokoch života so mnou, tromi koňmi a veľkým psom by už nemenil. Stále hovorí, že to bolo najúžasnejšie rozhodnutie v živote.
Čo ale ja považujem za dôležité aby domácnosť s koňmi klapala je to, že som hlavne ja finančne nezávislá od neho, nikdy som od neho nepýtala peniaze na zvieratá, kôň je jeden môj a dva sú ustajnené čiže si na seba zarobí a s nájomníčkami som dohodnutá, že sa o kone postarajú vždy keď chceme niekam ísť. A to je druhá dôležitá vec - moje zvieratá nás neobmedzujú, nikdy nepočul že nemôžme niekam ísť lebo kone, nikdy nemusel kŕmiť ani chystať. V podstate nevie že ich máme iba ich vidí vonku z okna. A tretia vec, o domácnosť je vždy postarané, je doma upratané a navarené čiže mi nemá čo vyčítať ani keby chcel. Spoločný čas trávime inak ako pri koňoch, lebo jeho to nebaví,no pre mňa je dôležité že mu to nevadí. Veľmi ho milujem, ale myslím si, že keby nebol ochotný žiť so mnou tak ako žijeme láska by nestačila a nedokázala by som s ním byť šťastná.

Jste mladá, život máte před sebou, pokud na to máte a víte, že to zvládnete, koně si kupte a přítele kopněte do zadku. Já měla něco podobného jako vy, on koně nee, jen měl blbé kecy, neakceptoval mi můj koníček, vždy bylo něco důležitějšího než abych jela ke koním a tak jsem kašlala na, už v té době svého, koníka a ustoupila jsem příteli, já udělala pro něj hodně on ne, stejně tak můj druhý koníček myslivost, jsem mu vyprávěla příhody a on jen na to měl blbé kecy, že se to přece udělá tak a tak a že toto fakt nepochopí - takovej brouk pytlík a co z toho? Rozchod a bylo to moje nejlepší rozhodnutí v životě a dodnes jsem za to moc ráda!! Pokud partner nechce pochopit toho druhého, tak je něco špatně, byť se mají rádi a rozumí si (jak to bylo v naše případě a jak vidno tak i ve vašem) - to je jen to zamilované pozlátko a dřív nebo později to tak skončí, jen si šlapete po svém štěstí. Nikdy nesmíte dovolit druhému aby vám mluvil do života a bránil vám ve štěstí!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
myslíte jako lepšího sponzora, když ten stávající to nechce všechno lepit ...?
Hanba by mě fackovala, kdybych si vybírala chlapy podle toho, jestli mě ubytují a budou mi platit ještě sportovního koně (což je 6-8 tis. měsíčně)! Ale každý má žaludek na něco jinýho ...

vždyť v tom, na co vy reagujete nic o penězích, aby se nechala vydržovat, uvedeno není, asi jste to evidentně vůbec nepochopila.... (nejsem ale ta, která to psala)

Já se teda předem omlouvám ale četla jsem pouze první příspěvek, žádný komentář

Řekla bych ti k tomu asi tohle - pokud jsi stále na škole a nevyděláváš, nepořizuj si koně. Až začneš vydělávat, a budeš vědět že to finančně zvládneš, budeš mít našetřeno na koupi a základní režii, koně si kup - přítelovi bych to jen oznámila pokud má tento názor. Nikdo nemá právo zatrhnou tí tvoje koníčky, pokud si je sama investuješ a pokud jimi vyloženě neomezuješ partnera. Ať se na mě nezlobí, ale je to sobecké. Pokud si koně ustájíš, můžeš jet klidně na dovolenou, a kamkoliv a v ničem tě to časově neomezí. Něco jiného je kdybys ho chtěla domů to už vyžaduje konzultaci s partnerem. Jako správně by to asi i tak chtělo se domluvit a konzultovat to s ním, ale pokud to bere takhle jak píšeš, prostě bych si ho koupila když ho chci ( za předpokladu že mám finance na běžnou režii a případně nějakou rezervu na mimořádné výdaje. ) Tvůj přítel má jistě také své zájmy a určitě by mu nevonělo kdybys mu je zatrhávala a omezovala ho co si za své peníze koupí a co ne. Alespoň dle mě by to takhle mělo fungovat.

Já měla tu výhodu že když jsme se s partnerem poznali, už jsem koně měla On je ale fakt zlato nad všechny zlata, plně mě respektuje a toleruje moje jezdectví, stejně jako já toleruju a respektuju a podporuju jeho v jeho sportech ( házená, tenis ). On podporuje mě, já jeho. On se mnou jezdí po závodech a výstavách, já zase fandím na jeho zápasech. A o tom to je. Tolerance, respekt, zapojení se. Nikdy jsem po něm nechtěla aby mi pomáhal u koní jen aby to bral jako fakt že prostě jezdectví dělám, a on sám od sebe chtěl najednou skusit jezdit, sám od sebe řekne že jde nakrmit koně, že jde vykydat ať já zatím uvařím večeři a tak. ...... podle mého na těchto principech lze stavět budoucnost, ne na tom že ti někdo zakáže něco, co tě baví. Toť můj názor...

tak podle toho co píšete, nemusí být Váš přítel špatný chlap. To že přemýšlí o budoucnosti a finančním zázemí je v současné době běžné. Já osobně bych za takového byla ráda. Na co chlapa, který Vám splní první poslední a pak zůstanete z dluhy? A to že uvažuje nad tím, že i Vaše zvířata by se měla mít co nejlíp, taky není špatné.

Upřímně nechápu, jak někdo může napsat, ať ho kopnete do zadele jen na základě toho, že teď nesouhlasí s koupí koně. Vztah je přeci o kompromisech a opuštět muže jen proto, že teď není po mém je fakt dětinské. Neřeknu, kdyby Vám říkal, že koně to teda určitě nikdy...ale takhle? A za další, mít koně sice svého, ale 20 km daleko, taky není žádný kumšt.

Já bych počkala a s přítelem se to spíš snažila probrat a k něčemu se dobrat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja som v tomto trocha sebec, život mám len jeden a preto sa ho snažím žiť tak ako chcem. Koňa som si kúpila keď som mala slušnú prácu hneď po škole a v podstate všetko čo prišlo po tom vrátane priateľa sa tomu muselo prispôsobiť. Mám nekoniara, totálneho môj dokonca nikdy nemal ani psa IT-čkar ale vie, že čo sa týka mojich zverov musí na mňa veeeľmi opatrne. Pochopil to hneď ako sme išli hľadať vlastné bývanie a moja podmienka bola dom na dedine s veľkým pozemkom
A on chlapec z veľkého mesta nakoniec súhlasil a teraz po 5 rokoch života so mnou, tromi koňmi a veľkým psom by už nemenil. Stále hovorí, že to bolo najúžasnejšie rozhodnutie v živote.
Čo ale ja považujem za dôležité aby domácnosť s koňmi klapala je to, že som hlavne ja finančne nezávislá od neho, nikdy som od neho nepýtala peniaze na zvieratá, kôň je jeden môj a dva sú ustajnené čiže si na seba zarobí a s nájomníčkami som dohodnutá, že sa o kone postarajú vždy keď chceme niekam ísť. A to je druhá dôležitá vec - moje zvieratá nás neobmedzujú, nikdy nepočul že nemôžme niekam ísť lebo kone, nikdy nemusel kŕmiť ani chystať. V podstate nevie že ich máme iba ich vidí vonku z okna. A tretia vec, o domácnosť je vždy postarané, je doma upratané a navarené čiže mi nemá čo vyčítať ani keby chcel. Spoločný čas trávime inak ako pri koňoch, lebo jeho to nebaví,no pre mňa je dôležité že mu to nevadí. Veľmi ho milujem, ale myslím si, že keby nebol ochotný žiť so mnou tak ako žijeme láska by nestačila a nedokázala by som s ním byť šťastná.

No, a takhle to dělám i já, ne úplně ,ale v mnohém se to velmi podobá, také IT-specialista... ale toleruje to, to je důležité.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, a takhle to dělám i já, ne úplně ,ale v mnohém se to velmi podobá, také IT-specialista... ale toleruje to, to je důležité.

Presne tak, partneri nemusia mať rovnaké záľuby, ale jeden nesmie nikdy ísť na úkor toho druhého. Nedokázala by som žiť s človekom ktorý by si z mojich snov robil srandu.

On řekne ted nekompromisně ne s tím že pak jednou možná... takového jsem měla taky až za rok až za rok... ještě chvíli... a nebylo z toho nikdy nic... takže děkuji pěkně ne. Buď nejsou podmínky a pak ano nepořizuju si koně nebo jsou a pak at si jde škubnout.
Má pravdu v tom že je rozumné počkat po škole na stabilní práci ve které už chvíli člověk bude a bude vědět že se to za měsíc nepoloží... až tohle nastane neváhala bych ani minutu.
Protože pak přijddou děti, a jiné závazky a ten sen se bude plnit o dost hůř....

Pokud koně chcete a víte, že na to budete mít, tak si ho pořiďte. Pokud je pro Vás partner a jeho názor důležitější, pak se rozhodněte podle partnera. Ale CHLAP v životě taky není vše. Každý žije sám za sebe a má taky právo dělat vlastní rozhodnutí. Zase na druhou stranu, pokud máte staršího partnera, který má už asi trochu jiné priority, tak asi nechce Vám jako studentce financovat koně. Zkuste si spolu sednout a oba napište své priority na papír podle toho, jak jsou pro vás důležité a pak uvidíte, v čem se shodnete a v čem ne. Svého koně jsem pořizovala při VŠ, pár měsíců na to jsem poznala přítele. A jasně jsme si tenkrát ujasnili, jaká je pro mne kůň priorita a když přítel viděl, že to zvládám, tak proti tomu nic neměl. Naopak viděl, že je můj koník pro mne důležitý. Když se teď potřebuje něco na koně, tak nemá problém s tím, aby se to koupilo (sedlo, atd.) A to podotýkám, že jsme oba pracující studenti(oba máme dvě práce)na denním studiu, bydlíme sami v podnájmu v celkem velkém městě. Sice nemáme auto (které vlastně zatím ani nepotřebujeme), nejezdíme na každý rok na dovolené, nebereme půjčky, spoříme, ale i tak jsme rádi. Máme holt jiné priority, než ostatní páry

Já jsem si ten sen splnila, ale....... Manžel se pro koníky nadchnul, ačkoliv nikdy doma žádné zvíře neměl. A tak jsme společně budovali, plánovali, až se koupil domek s pozemkem, pronajala se louka a hurá pro koníka. Zakrátko přibyl ještě jeden, aby nebyl sám.A co z toho máme-věčně tlučem někam kůly, protože jsou staré, šmejkáme balíky sena, kydáme kobližky, a ježdění? Ani nápad. Přijdem oba z práce, děti úkoly, učení, další havěť je třeba nakrmit a když to člověk obstará, je rád že je rád, o víkendu se k nám věčně cpe nějaká návštěva, nelze donekonečna tvrdit, že nemáme čas, takže čas od času někdo přijede, takže si kolikrát říkám, že jsou na tom mnohem lépe ti, co si občas jdou někam zajezdit a víc nemusí řešit. Takže herky se poflakujou po pastvině, oni jsou spokojení, já už méně. Počítejte s tím, že pokud budete chodit do práce, budete mít děti, tak toho fakt moc nenajezdíte, leda párkrát v létě, zima je úplně ztracená. A veškerá starost o koně bude na vás, když je kůň někoho jiného a vy si jdete jenom zajezdit, starosti odpadají. Možná to má někdo jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem si ten sen splnila, ale....... Manžel se pro koníky nadchnul, ačkoliv nikdy doma žádné zvíře neměl. A tak jsme společně budovali, plánovali, až se koupil domek s pozemkem, pronajala se louka a hurá pro koníka. Zakrátko přibyl ještě jeden, aby nebyl sám.A co z toho máme-věčně tlučem někam kůly, protože jsou staré, šmejkáme balíky sena, kydáme kobližky, a ježdění? Ani nápad. Přijdem oba z práce, děti úkoly, učení, další havěť je třeba nakrmit a když to člověk obstará, je rád že je rád, o víkendu se k nám věčně cpe nějaká návštěva, nelze donekonečna tvrdit, že nemáme čas, takže čas od času někdo přijede, takže si kolikrát říkám, že jsou na tom mnohem lépe ti, co si občas jdou někam zajezdit a víc nemusí řešit. Takže herky se poflakujou po pastvině, oni jsou spokojení, já už méně. Počítejte s tím, že pokud budete chodit do práce, budete mít děti, tak toho fakt moc nenajezdíte, leda párkrát v létě, zima je úplně ztracená. A veškerá starost o koně bude na vás, když je kůň někoho jiného a vy si jdete jenom zajezdit, starosti odpadají. Možná to má někdo jinak.

mám to úplně stejně - po práci a obstarání koní a domácnosti ryju hubou zem, a na nějaký ježdění nemám čas ani pomyšlení. Naštěstí jsou koně na pastvině, takže jsou spokojení.

Ono když máte koně doma a není to dokonale vyřešené s velkými investicemi do začátku nejlépe i někdo kdo tam má koně nebo vám chodí jezdit jednoho vašeho aby pomoh s částí práce, pak jo je to těžký jak prase to beru. Ale pokud máte jednoho koně v ustájku zvládat se to dá velice dobře a snadno

a možnost dlouhodobějšího pronájmu s případným odkupem koně? Pro chlapa by to mohlo být skousnutelnější

zadavatelka: VŠEM DĚKUJI ZA PŘÍSPĚVKY!!
Jak jsem psala již v sobotu - emoce se uklidnily, probrali jsme to znovu. Radikální ne řekl pro situaci, co je teď. Já jsem celou dobu mluvila o tom, že koníka jednou chci, ale byla jsem "smířená" s tím, že teď ne - i vzhledem k tomu, že mám o tom své představy (mít ho co nejblíž - nejlépe doma, bez dojíždění) a s jistým zajištěním domácnosti. Teď, že je situace, kdy bych tím "zachránila" kamarádku se ve mně rozhořel plamen touhy mít koně už teď a dobrosrdečně pomoci kamarádce. Když pominu přítele a sama nad tím přemýšlím - sepisuju si + (čas, elán, finance, ustájení, fajn lidi, známé prostředí, ...) a - (dojíždění 20km, nejisté zázemí ustájení, nevyřešená budoucnost bydlení, zaměstnání, ...) a to, že hlavní pohnutka je pomoc kamarádce, už se mi do toho taky moc nechce.
Zatím mám ježdění a práce s koňmi až až a u toho zatím zůstane. Né, že bych byla nejistá, co se financí týče, ale nejsem úplně spokojená s prostředím stáje (kde mi i u svěřených koní chybí stálá jízdárna apod) a uspěchat to kvůli kamarádce by byl asi nerozum. A i to si myslím, je zásadní problém u partnera, když si doma stěžuju, že tohle a tohle tam je na prd a najednou bych tam chtěla mít svého koně. Když bych měla brát v úvahu profesionální parkurovou stáj ve stejné vzdálenosti, kde je majitelkou též dobrá kamarádka, tak to by bylo o něčem jiném. Vím, že bych z financí měla minimálně na rok dopředu na ustájení + rozumná rezerva, ale s nynějším příjmem by se létama nastřádané úspory tenčily velmi rychle . Takže i tohle ustájení bude pro přítele schůdnější až budu mít stálý plat a i mně by se zamlouvalo více. A byla jsem smířená s tím, že si na něj počkám (po škole). A já začala takhle blbnout

Našlo se tu hodně přispívajících, tak klidně pokračujte. Myslím, že toto téma je aktuální u mnoho párů

Děkuji ještě jednou

Myslím si, že jste velmi rozumná bytost. My jsme si s manželem pořídili koně ,,až,,ve 23 letech, oba jsme pracovali pomalu už od 16ti let, byly to spíš takové brigády. Pravda, byli jsme kaskadéři, rozestavěný barák a dva koně. Jeden z nich dušný, druhý kolikář. Když ho chytla první kolika a stáli jsme nad rozhodnutím, zda ,,obětovat,,30 tisíc, manžel se nerozmýšlel ani minutu a odvezl ho na kliniku do Brna. Tedˇ vidím, že jsme byli kaskadéři mít koně a stavět, ale myslím, že bychom do toho šli znovu. Možná mám tu výhodu, že mám manžela, co můj koníček chápe,také má svého koně.Na druhou stranu pokud není stálý příjem, do koníka bych opravdu nešla..Určitě se vyplatí si počkat, než pak řešit nějakou krizovou záležitost, kdybyste musela např. koně utratit jen z toho důvodu, že nejsou finance na léky? Jak se říká a tisíckrát se mi potvrdilo. Pořízení koně je jen zlomeček dalších nákladů-

A já bych do toho nešla....podle mého názoru má přítel pravdu. Pokud nemáte dostatečný příjem natolik, abyste uživila svého koně bez závislosti na okolí a zároveň zvládala aspoň nějak přispívat do rodinného rozpočtu (opravdu nepovažuji za samozřejmé, že vás bude přítel ochotný živit furt dál) ,tak budete mít doma peklo :( Sama jsem si koně vydupala, šla hlavou proti zdi....15 let živořila abych zvládala platit hypotéku, půjčky (protože ano, koně jsem si vyvzdorovala, ale úplně na vše jsem zůstala sama), že teď, kdy už mi zbývá poslední rok splátek jsem ve fázi, kdy už jsem tak zdeptaná a zničená, že vážně přemýšlím o prodeji koní a chci konečně začít trochu žít....

Jo jo. Kdo nezažil, neuvěří. Velmi často se totiž i ten nejkrásnější sen může změnit v noční můru. Takže radit někomu "jdi si za svým snem" může být taky cesta do pekla, a ta je povětšinou dlážděna dobrými úmysly. Nejdříve se postavte na vlastní nohy a až po té zjišťujte, co ještě dokážete zvládnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono když máte koně doma a není to dokonale vyřešené s velkými investicemi do začátku nejlépe i někdo kdo tam má koně nebo vám chodí jezdit jednoho vašeho aby pomoh s částí práce, pak jo je to těžký jak prase to beru. Ale pokud máte jednoho koně v ustájku zvládat se to dá velice dobře a snadno

Presne tak, niekedy do toho ľudia idú moc hŕŕŕ chceme koňa, máme pozemok tak čo.. a potom príde to čo mnohí popisujú, že majú s koňmi viac starostí ako radostí. Preto si to treba poriadne rozmyslieť, kôň potrebuje dennú starostlivosť a je mu jedno či chcete niekam ísť, či ste chorý, alebo je zlé počasie, či nebodaj musíte ostať dlhšie v práci. Ak máte k tomu doma niekoho koho práca okolo koní nebaví a zakaždým to urobí s nechuťou len preto, že musí, tak si zarábate na problém a kone sa po čase stanú otravou a dôvodom na hádky.
Preto každému kto chce mať koňa doma a spýta sa ma na názor poviem, nech sa najprv zamyslí nad tým, či vie zabezpečiť všetko okolo.
My máme doma kone tri, ale dva sú ustajnené a dohoda je taká, že každá z majiteliek chodí chystať komplet 2x do týždňa a 3x chystám ja. V prípade, že ideme na dovolenku, alebo niektorá nemôže tak si zavoláme a dohodneme sa. Ešte sa nestalo, že by sme všetky tri naraz nemohli. Seno a slamu nám vždy dovezú naraz, vo veľkých balíkoch, stroj to uloží. Hnoj nám prídu 3x do roka odviezť, tiež strojom. Môj partner nekoniar je mnou obťažovaný čo sa koní týka minimálne, občas ho poprosím nech niečo opraví ak to sama nezvládam ale to je celé. Zatiaľ nemáme deti, ale čoskoro sú v pláne tak očakávam, že mi pomôže s deťmi kým si pôjdem zajazdiť, alebo nachystať. V tomto je zas obrovská výhoda ich mať doma po ruke..