Vysedání na správnou

Já vím, tenhle způsob znám, ale prostě to nepoznám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vím, tenhle způsob znám, ale prostě to nepoznám.

Tak ohnu hlavu dolů a podívám se, jak hýbou plece ne? Jen pardon, ale nechápu, že když člověk jezdí dlouho a tyto věcí zná, že to zapomene.. toto se nezapomíná...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vím, tenhle způsob znám, ale prostě to nepoznám.

Rozklusej koně, seď v pracovním sedu (nevysedávej) a dívej se na přední vnější nohu... Za pár sekund pozorování poznáš jak to vypadá když kůň nohu zvedá (to je ta "doba" na kterou vysedáš nahoru) a kdy ji má položenou na zemi.
100% uvidíš rozdíl, stačí se na to zaměřit . Nic na tom není

Já neumím poznat, kdy mám vysednout, ale kdy dosednout. Takže já dosedám, když mi vnější přední noha mizí z dohledu pod koněm, tedy, když jde vnější plec dozadu. Když jsem začínala jezdit, tak jsem nebyla schopná zkoordinovat vysedání a koukání po koňských plecích, ale dosedání mi takový problém nedělalo, tak jsem se to naučila opačně. Třeba se ti takto bude ta plec pozorovat líp...

Zkuste zaangažovat někoho na zemi.Ten vám v kroku bude hlásit ,jak kůň zvedne vnější přední.Třeba vám vždycky řekne "teď" a vy se zvednete.Přitom si můžete v klidu zírat dolů ,jak se hýbe plec.Krok je pomalejší a klidnější,takže budete mít dost času si uvědomit kdy nahoru a kdy dolů.A okoukat ten pohyb.V klusu je to totéž,jenže rychleji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak ohnu hlavu dolů a podívám se, jak hýbou plece ne? Jen pardon, ale nechápu, že když člověk jezdí dlouho a tyto věcí zná, že to zapomene.. toto se nezapomíná...

Ale zapomíná. Si zkuste dva tři roky nejezdit. Někdo se to ani pořádně nenaučí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak ohnu hlavu dolů a podívám se, jak hýbou plece ne? Jen pardon, ale nechápu, že když člověk jezdí dlouho a tyto věcí zná, že to zapomene.. toto se nezapomíná...

přesně tak

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale zapomíná. Si zkuste dva tři roky nejezdit. Někdo se to ani pořádně nenaučí.

Prdlajs, jezdila jsem 10 let pak následovala pauza cca 7 (malé děti) let a opravdu jsem neměla problém, že bych nevěděla na jakou nohu vysedat.
Problémy byly jinde, např. celej - opravdu bolavej člověk a ze začátku mi chyběla taková ta uvolněnost, ale že bych zapomněla, popř. nepoznala na jakou nohu se vysedá, to opravdu ne.

Někdy je problém v tom, že člověk ví, že se má zvednou na vnější přední nohu a říká si furt že to přece dělá a furt je to špatně. Je rozdíl mezi tím, jestli to nepoznám, čili když už vysedávám tak nevidím, že vysedávám naopak, nebo mezi tím, že to poznám, vidím, že vysedávám špatně, ale nemůžu se trefit.

U prvního pomáhá trénovat vysedávání v kroku, do zblbnutí, koukání na nohu a plece. Buď na vnější přední nahoru nebo na vnitřní přední dolů.

U druhého pomáhá někdy pozměnit naučené pravidlo že vnější přední noha vepředu tak se zvednu. Toto bývá kámen úrazu. Protože pokud jezdec odlepí zadek ze sedla v momentě kdy teda ze sedla vidí, že je přední noha vepředu, tak než vysedne nahoru tak mu to vyjde přesně akorát na tu opačnou vnitřní přední. Je teda potřeba si uvědomit, že v momentě, kdy je vnější přední noha vepředu, jezdec už má být zadkem nahoře. Pak je třeba trénovat moment vysedání ZÁROVEŇ s pohybem vnější přední nohy dopředu. Pak to vyjde.

Hodně zdaru. :)

Vždycky při naklusání dva až tři kroky zůstanu sedět, případně mrknu dolů a hned začnu vysedat správně a ne že to pak budu nějak napravovat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prdlajs, jezdila jsem 10 let pak následovala pauza cca 7 (malé děti) let a opravdu jsem neměla problém, že bych nevěděla na jakou nohu vysedat.
Problémy byly jinde, např. celej - opravdu bolavej člověk a ze začátku mi chyběla taková ta uvolněnost, ale že bych zapomněla, popř. nepoznala na jakou nohu se vysedá, to opravdu ne.

přesně tak Stejně tak je to s kolem, dřív jsem jezdila pravidelně, teď tak po 8 letech jsem na něj sedla, jela do obchodu, první metry byly nejisté, ale neměla jsem žádný problém dojet do obchodu a zpět - stabilitu prostě člověk když se jednou naučí tak nezapomene, plavání stejně tak... a u ježdění je to stejné, jen není tak uvolněný a nemá takovou sílu, než když jezdí pravidelně...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přesně tak Stejně tak je to s kolem, dřív jsem jezdila pravidelně, teď tak po 8 letech jsem na něj sedla, jela do obchodu, první metry byly nejisté, ale neměla jsem žádný problém dojet do obchodu a zpět - stabilitu prostě člověk když se jednou naučí tak nezapomene, plavání stejně tak... a u ježdění je to stejné, jen není tak uvolněný a nemá takovou sílu, než když jezdí pravidelně...

Tak já po více než 11 letech pauzy od ježdění na koni potíže měla. Mohla jsem hned samostatně klusat (cval jsem nezkoušela, ale asi by to šlo), nehledala jsem rovnováhu rukou - nedržela se za otěže, ale měla jsem tendence se předklánět a klopit se v zatáčkách dovnitř, jak při jízdě na kole. Teď to budou dva roky, co jsem zase v sedle, ale velkou část z toho jsem jezdila nepravidelně, i třeba několik měsíců za sebou ne, a zbytek tak jednou týdně. Takže i přes ty dva roky poměrně málo hodin strávených v sedle. V první stáji se necválalo, jezdilo se do kruhu za sebou jak paka, v druhé jezdívám do terénu, zatím bez výcvikových hodin. Terén mi dal pro obnovení rovnováhy mnohem více, ale stále na tom nejsem ani s rovnováhou tak jak před lety. Nemluvě o pomůckách, to bych asi zase musela začít jezdit na výborně přiježděných koních do vyššího sportu (a to se mi nechce).

Takže za mě - tělo zapomíná. Vždyť i proto se ve sportech furt donekonečna nacvičuje technika. Plavci nebudují jen kondici, ale stále pilují pohyby, které už tisíckrát dělali. Kdyby je nepilovali, tak se bude jejich pohyb zhoršovat. Ano, udrží se i po letech neplavání na vodě, stejně tak jako ty nebo já, ale technická stránky nebude to pravé ořechové. Stejně tak atleti, střelci, gymnasté... všichni musí stále dokola obnovovat a připomínat či vylepšovat správné pohybové vzorce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já po více než 11 letech pauzy od ježdění na koni potíže měla. Mohla jsem hned samostatně klusat (cval jsem nezkoušela, ale asi by to šlo), nehledala jsem rovnováhu rukou - nedržela se za otěže, ale měla jsem tendence se předklánět a klopit se v zatáčkách dovnitř, jak při jízdě na kole. Teď to budou dva roky, co jsem zase v sedle, ale velkou část z toho jsem jezdila nepravidelně, i třeba několik měsíců za sebou ne, a zbytek tak jednou týdně. Takže i přes ty dva roky poměrně málo hodin strávených v sedle. V první stáji se necválalo, jezdilo se do kruhu za sebou jak paka, v druhé jezdívám do terénu, zatím bez výcvikových hodin. Terén mi dal pro obnovení rovnováhy mnohem více, ale stále na tom nejsem ani s rovnováhou tak jak před lety. Nemluvě o pomůckách, to bych asi zase musela začít jezdit na výborně přiježděných koních do vyššího sportu (a to se mi nechce).

Takže za mě - tělo zapomíná. Vždyť i proto se ve sportech furt donekonečna nacvičuje technika. Plavci nebudují jen kondici, ale stále pilují pohyby, které už tisíckrát dělali. Kdyby je nepilovali, tak se bude jejich pohyb zhoršovat. Ano, udrží se i po letech neplavání na vodě, stejně tak jako ty nebo já, ale technická stránky nebude to pravé ořechové. Stejně tak atleti, střelci, gymnasté... všichni musí stále dokola obnovovat a připomínat či vylepšovat správné pohybové vzorce.

Ještě doplním.

On bude rozdíl se po letech nedělání nějaké činnosti jen udržet na koni, na kole, na vodě, udržet požadovaný směr a nespadnout, neutopit se. Oproti dělat to správně. Když sjíždím na kole kořeny, kameny, prudké sjezdy a nebudu jezdit několik let, tak na tom budu s technikou na štíru, ale ano, cestu po široké rovné cestě zvládnu. Stejně jako jsem byla schopná po těch 11 letech bez jezdectví kočírovat hodného koně, určovat směr, druh a rychlost pohybu. Ale nebylo to ono. A není to ono ani teď, nějaká paměťová stopa pohybu mi říká "tohle si přece vnímala, cítila jinak, něco tomu stále chybí." Jenže to "něco" tělo zapomnělo jak udělat a musí se to znovu naučit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já po více než 11 letech pauzy od ježdění na koni potíže měla. Mohla jsem hned samostatně klusat (cval jsem nezkoušela, ale asi by to šlo), nehledala jsem rovnováhu rukou - nedržela se za otěže, ale měla jsem tendence se předklánět a klopit se v zatáčkách dovnitř, jak při jízdě na kole. Teď to budou dva roky, co jsem zase v sedle, ale velkou část z toho jsem jezdila nepravidelně, i třeba několik měsíců za sebou ne, a zbytek tak jednou týdně. Takže i přes ty dva roky poměrně málo hodin strávených v sedle. V první stáji se necválalo, jezdilo se do kruhu za sebou jak paka, v druhé jezdívám do terénu, zatím bez výcvikových hodin. Terén mi dal pro obnovení rovnováhy mnohem více, ale stále na tom nejsem ani s rovnováhou tak jak před lety. Nemluvě o pomůckách, to bych asi zase musela začít jezdit na výborně přiježděných koních do vyššího sportu (a to se mi nechce).

Takže za mě - tělo zapomíná. Vždyť i proto se ve sportech furt donekonečna nacvičuje technika. Plavci nebudují jen kondici, ale stále pilují pohyby, které už tisíckrát dělali. Kdyby je nepilovali, tak se bude jejich pohyb zhoršovat. Ano, udrží se i po letech neplavání na vodě, stejně tak jako ty nebo já, ale technická stránky nebude to pravé ořechové. Stejně tak atleti, střelci, gymnasté... všichni musí stále dokola obnovovat a připomínat či vylepšovat správné pohybové vzorce.

Donekonečna se nacvičuje technika pro to, aby člověk nestál na místě a posouval se dál vpřed a zdokonaloval se.

A co se týká toho ježdění, tak mi věřte, že kdyby člověk cvičil pravidelně (byť nejezdíte), tak nebudete mít problém. U vás je to spíše zase ta nejistota po době, nedostatečné osvalení a tím pádem neuvolněnost a to je jedno s druhým a tím pádem to dopadlo tak jak to dopadlo. Věřím tomu, že kdyby vás vzal trenér do parády, tak nemáte problém (pokud jste před pauzou byla pokročilý jezdec).

Na výcvikovku přišla paní, která dříve dost jezdila, ale pak přišla práce, děti, takže nebyl prostor čas a peníze. Poté děti odrostly, zlepšila se práce, paní má osobního trenéra, chodí pravidelně cvičit do fitka a po x letech si domluvila výcvikovku. Musím vám říct, že ta paní sedla na koně a ten kůň ji šlapal jak hodinky, neuhl, nevlnil se prostě nic (a to na začátečníky fest zkouší), kavalety v klusu, perfektní na přilnutí, tak jsem si tak říkala, o co já se tady vlastně snažím .

a musím teda podotknout, že ona se tam ani nehla, ruce naprosto klidné, nohy snad přilepené k sedlu, takže jsem si řekla, že zase začnu běhat, běhat a běhat, plavat a fitko, jak dřív - a musím říct, v té době, kdy jsem toto valila se mi jezdilo o "mnoho lépe".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Donekonečna se nacvičuje technika pro to, aby člověk nestál na místě a posouval se dál vpřed a zdokonaloval se.

A co se týká toho ježdění, tak mi věřte, že kdyby člověk cvičil pravidelně (byť nejezdíte), tak nebudete mít problém. U vás je to spíše zase ta nejistota po době, nedostatečné osvalení a tím pádem neuvolněnost a to je jedno s druhým a tím pádem to dopadlo tak jak to dopadlo. Věřím tomu, že kdyby vás vzal trenér do parády, tak nemáte problém (pokud jste před pauzou byla pokročilý jezdec).

Na výcvikovku přišla paní, která dříve dost jezdila, ale pak přišla práce, děti, takže nebyl prostor čas a peníze. Poté děti odrostly, zlepšila se práce, paní má osobního trenéra, chodí pravidelně cvičit do fitka a po x letech si domluvila výcvikovku. Musím vám říct, že ta paní sedla na koně a ten kůň ji šlapal jak hodinky, neuhl, nevlnil se prostě nic (a to na začátečníky fest zkouší), kavalety v klusu, perfektní na přilnutí, tak jsem si tak říkala, o co já se tady vlastně snažím .

Ale jo, pod kvalitním trenérem s kvalitně přiježděnými koňmi bych pomůcky zase vylepšila.
Ani teď to není nějaké hrubé nebo bijící do očí, teda pokud mluvíme o jízdě na koních vhodných i pro začátečníky. Jako začátečník v sedle nevypadám a myslím, že jsem nevypadala už tak po pěti hodinách po návratu, byť trenér... no, prostě nebyl trenér, ač má trenérskou licenci. Jen z minulosti vím, že koně do vyššího sportu jsou často náročnější na vedení, reagují i na drobnosti. A myslím, že právě tyto drobnosti by nyní rozhodly, že bych jemného a velmi dobře přiježděného koně asi nezvládla. Nebyla jsem ani dříve kdovíjaký jezdec, chyběl mi vyšší výcvik, nejezdila jsem soutěže a závody, nepřipravovala se na ně. Ale byla jsem na tom aspoň tak, že se mi nebáli dát pod zadek koně do vyššího parkurového sportu nebo krátce obsedlé remonty. Ne na jejich výcvik, ale na uvolnění, rozehřátí, vypohybování, případně terén.

S nejistotou a neuvolněností nemám na hodných koních potíže. Spíš cítím, že bych neuseděla takové šílenosti, kteří někteří koně z mé minulosti z důvodu stájové bujnosti občas předváděli. Po návratu jsem druhou stájí navíc změnila styl z anglie na western, zatím se jen vozím v terénu, zvykám na jiné sedlo atd., než začnu nacvičovat specifika.

Prostě - něco se zapomíná, ne vše, ale tělo rádo vypustí něco z toho, co roky nepotřebuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já po více než 11 letech pauzy od ježdění na koni potíže měla. Mohla jsem hned samostatně klusat (cval jsem nezkoušela, ale asi by to šlo), nehledala jsem rovnováhu rukou - nedržela se za otěže, ale měla jsem tendence se předklánět a klopit se v zatáčkách dovnitř, jak při jízdě na kole. Teď to budou dva roky, co jsem zase v sedle, ale velkou část z toho jsem jezdila nepravidelně, i třeba několik měsíců za sebou ne, a zbytek tak jednou týdně. Takže i přes ty dva roky poměrně málo hodin strávených v sedle. V první stáji se necválalo, jezdilo se do kruhu za sebou jak paka, v druhé jezdívám do terénu, zatím bez výcvikových hodin. Terén mi dal pro obnovení rovnováhy mnohem více, ale stále na tom nejsem ani s rovnováhou tak jak před lety. Nemluvě o pomůckách, to bych asi zase musela začít jezdit na výborně přiježděných koních do vyššího sportu (a to se mi nechce).

Takže za mě - tělo zapomíná. Vždyť i proto se ve sportech furt donekonečna nacvičuje technika. Plavci nebudují jen kondici, ale stále pilují pohyby, které už tisíckrát dělali. Kdyby je nepilovali, tak se bude jejich pohyb zhoršovat. Ano, udrží se i po letech neplavání na vodě, stejně tak jako ty nebo já, ale technická stránky nebude to pravé ořechové. Stejně tak atleti, střelci, gymnasté... všichni musí stále dokola obnovovat a připomínat či vylepšovat správné pohybové vzorce.

Nevím na jaké úrovni jste jezdila.
Já měla za sebou opravdu ativní závodní kariéru a dril klasického jezdeckého oddílu, kde se na nikoho nebral ohled a jsem za to vděčná

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale jo, pod kvalitním trenérem s kvalitně přiježděnými koňmi bych pomůcky zase vylepšila.
Ani teď to není nějaké hrubé nebo bijící do očí, teda pokud mluvíme o jízdě na koních vhodných i pro začátečníky. Jako začátečník v sedle nevypadám a myslím, že jsem nevypadala už tak po pěti hodinách po návratu, byť trenér... no, prostě nebyl trenér, ač má trenérskou licenci. Jen z minulosti vím, že koně do vyššího sportu jsou často náročnější na vedení, reagují i na drobnosti. A myslím, že právě tyto drobnosti by nyní rozhodly, že bych jemného a velmi dobře přiježděného koně asi nezvládla. Nebyla jsem ani dříve kdovíjaký jezdec, chyběl mi vyšší výcvik, nejezdila jsem soutěže a závody, nepřipravovala se na ně. Ale byla jsem na tom aspoň tak, že se mi nebáli dát pod zadek koně do vyššího parkurového sportu nebo krátce obsedlé remonty. Ne na jejich výcvik, ale na uvolnění, rozehřátí, vypohybování, případně terén.

S nejistotou a neuvolněností nemám na hodných koních potíže. Spíš cítím, že bych neuseděla takové šílenosti, kteří někteří koně z mé minulosti z důvodu stájové bujnosti občas předváděli. Po návratu jsem druhou stájí navíc změnila styl z anglie na western, zatím se jen vozím v terénu, zvykám na jiné sedlo atd., než začnu nacvičovat specifika.

Prostě - něco se zapomíná, ne vše, ale tělo rádo vypustí něco z toho, co roky nepotřebuje.

Jé, já jsem také vyměnila anglii za western

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím na jaké úrovni jste jezdila.
Já měla za sebou opravdu ativní závodní kariéru a dril klasického jezdeckého oddílu, kde se na nikoho nebral ohled a jsem za to vděčná

Já dokonce nemám a ani jsem neměla a nedělala licenci. Neměla jsem potřebu závodit. Ale po čtyřech letech ježdění, po kterých jsem neuměla vůbec nic, jsem měla štěstí a dostala se do stáje s kvalitně přiježděnými koňmi. Včetně pravidelných účastníků a i umístěných na ST, T, TT parkurech. Většina koní byla ale mladých, jednalo se spíše o výcvikovou a prodejní stáj. Jezdec, který koně trénoval, dnes působí i jako trenér mnoha parkurových závodníků kole stupně S - co teda lustruju na internetu. Mě netrénoval, spíše jeho partnerka nebo pracovníci stáje. A fakt jen naprosté základy,jak správně sedět, pobízet, a nepravidelně...

Trvalo zhruba dva roky, než jsem si na mladé remonty nebo "lepší" koně sedla. Předtím jsem jezdila jen pár koní, asi kolem pěti z celé stáje. Když už jsem jezdila na většině koní ze stáje (na některá jsem si i tak ani nesedla, ale koně se tam měnili hodně často), věnoval se mi někdo jen výjimečně. Hlavní jezdec jen po mě po očku koukal, jak koně opracovávám, aby je pak mohl učit vyšší škole jezdecké. A měl jen občasné připomínky, ne k sedu, ale spíše k tempu cvalu apod. Takže žádná jezdecká úroveň, jen jsem se nučila koním nepřekážet a co se týče základních chodů měla tak přesné pobídky, že jsem byla schopná ukočírovat i některé složitější koně vyžadující přesnost. A dost jsem toho useděla, někteří koně byli schopní šílených kreací.

Na druhou stranu, jsem si jistá, že jsem i tak toho uměla více než spousta dnešních závodících na Zetkách a bohužel i některých na stupni L. Co jsem tak viděla, spousta z nich má potíže s absolutním základem, jako třeba rovnováhou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já dokonce nemám a ani jsem neměla a nedělala licenci. Neměla jsem potřebu závodit. Ale po čtyřech letech ježdění, po kterých jsem neuměla vůbec nic, jsem měla štěstí a dostala se do stáje s kvalitně přiježděnými koňmi. Včetně pravidelných účastníků a i umístěných na ST, T, TT parkurech. Většina koní byla ale mladých, jednalo se spíše o výcvikovou a prodejní stáj. Jezdec, který koně trénoval, dnes působí i jako trenér mnoha parkurových závodníků kole stupně S - co teda lustruju na internetu. Mě netrénoval, spíše jeho partnerka nebo pracovníci stáje. A fakt jen naprosté základy,jak správně sedět, pobízet, a nepravidelně...

Trvalo zhruba dva roky, než jsem si na mladé remonty nebo "lepší" koně sedla. Předtím jsem jezdila jen pár koní, asi kolem pěti z celé stáje. Když už jsem jezdila na většině koní ze stáje (na některá jsem si i tak ani nesedla, ale koně se tam měnili hodně často), věnoval se mi někdo jen výjimečně. Hlavní jezdec jen po mě po očku koukal, jak koně opracovávám, aby je pak mohl učit vyšší škole jezdecké. A měl jen občasné připomínky, ne k sedu, ale spíše k tempu cvalu apod. Takže žádná jezdecká úroveň, jen jsem se nučila koním nepřekážet a co se týče základních chodů měla tak přesné pobídky, že jsem byla schopná ukočírovat i některé složitější koně vyžadující přesnost. A dost jsem toho useděla, někteří koně byli schopní šílených kreací.

Na druhou stranu, jsem si jistá, že jsem i tak toho uměla více než spousta dnešních závodících na Zetkách a bohužel i některých na stupni L. Co jsem tak viděla, spousta z nich má potíže s absolutním základem, jako třeba rovnováhou.

Jasně, mě také někdy překvapuje úrověň a kvalita.
Já mluvím o době, kdy člověk bez řádného výcviku na lonži nemohl na samostatné ježdění ani pomyslet.
Nejdříve madla a různé cviky. Pak stále lonž, ale už třeba se sedlem, ale bez třmenů a otěží.
Ráda na tu dobu občas vzpomínám.
To by se nám to na těch kolbištích pěkně prořídlo, kdyby každý procházel touto "přirozenou selekcí" k tomu vykydání celé stáje, nanosit vodu, seno, slámu, jádro.
Zameteni celé stáje + okolí.
1x do měsíce namazat všechny cajky.
Natírat překážky, chodit na brigády od statku.
V té době moc lidí u koní nevydrželo, a když tak jen od jara do podzimu a v zimě nikde nikdo.

Omlovám se, trošku mimo téma

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jasně, mě také někdy překvapuje úrověň a kvalita.
Já mluvím o době, kdy člověk bez řádného výcviku na lonži nemohl na samostatné ježdění ani pomyslet.
Nejdříve madla a různé cviky. Pak stále lonž, ale už třeba se sedlem, ale bez třmenů a otěží.
Ráda na tu dobu občas vzpomínám.
To by se nám to na těch kolbištích pěkně prořídlo, kdyby každý procházel touto "přirozenou selekcí" k tomu vykydání celé stáje, nanosit vodu, seno, slámu, jádro.
Zameteni celé stáje + okolí.
1x do měsíce namazat všechny cajky.
Natírat překážky, chodit na brigády od statku.
V té době moc lidí u koní nevydrželo, a když tak jen od jara do podzimu a v zimě nikde nikdo.

Omlovám se, trošku mimo téma

ale je to pravdivé my, co jsme si tím prošli víme o čem je řeč, stará dobrá škola

Jak dlouho že jsi jezdila a jak? Pokud jsi nějaký samouk a někde jsi se nějakou dobu vozila, tak se nedivím, že není na co navázat po pauze.
Jinak každý, kdo prodělal základní výcvik pod odborným vedením a má jen trochu cit pro jízdu
na koni, tak opravdu nemá problém . To je jako s tou jízdou na kole nebo plaváním.
Zaplať si někde kurz (konečně) a nech si takové základy vysvětlit. Chudák kůň pod tebou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ale je to pravdivé my, co jsme si tím prošli víme o čem je řeč, stará dobrá škola

Bylo to ale fajn, že jo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bylo to ale fajn, že jo

Bylo!! Aspoň my k tomu máme jiný vztah a víc si toho vážíme, když to vidím dnes...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ale je to pravdivé my, co jsme si tím prošli víme o čem je řeč, stará dobrá škola

Mě je teprva 26 a taky jsem si tím prošla, i když asi už ne v takové intenzitě jako kdysi:)
Jo není nad dnešní jezdce rychlokvašky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bylo!! Aspoň my k tomu máme jiný vztah a víc si toho vážíme, když to vidím dnes...

Kdo nezažil nepochopí. Nechci lamentovat, ale opravdu, když to dnes člověk vidí, tak se mu opravdu chce někdy až brečet.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě je teprva 26 a taky jsem si tím prošla, i když asi už ne v takové intenzitě jako kdysi:)
Jo není nad dnešní jezdce rychlokvašky

Přesně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale zapomíná. Si zkuste dva tři roky nejezdit. Někdo se to ani pořádně nenaučí.

dva, tři roky se na me nezlobte.. neni zadna doba, aby to nekdo zapomnel.. deset let mozna.. ale pokud zadavatelka.. jak pise. jedila dlouho, tak to se proste nezapomina.. kdyby radeji napsala pravdu, a ne nas tady vodit za nos.. jinak je mi to jedno..at si kazdy dela co chce..
P.S. na bruslich jsem taky nestala minim. 8 let.. a taky jsem to nezapomnela.. tak teda nevim no..