Kůň "napůl"

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 15:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.46

Dobrý den. S mojí kamarádkou přemýšlíme o koupi koně, ale, že bychom ho měly na půl. Byl by obou. Máte někdo s takovoutou koupí zkušenosti? Podělte se prosím, chtěla bych vědět vaše názory, zkušenosti,..prostě jestli má cenu do toho jít. Díky.

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 15:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.32.233

Dle mě nemá.... Je sice hezké dělit se o náklady ale za chvíli začnou pravděpodobně dohady kdy která budete jezdit a časem se možná začnou různit i názory na péči atd. A co když se rozhádáte? Kdo si vezme koně kolik vyplatí té druhé atd? Bud vše do detailu ošetřit smlouvou včetně toho co dělat když se pod jednou z vás kůň zraní pokud se zraní ve výběhu co a kolik jste povinni platit atd... prostě opravdu myslet na vše. nebo chvíli šetřit a koupit si svého... najdi si pak někoho do nájmu kdo ti na koně bude jezdit a třeba i drobně přispívat. Tam když se něco po dotyčného vždycky mužeš vyrazit.

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 16:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.98

Také si myslím, že je to blbost. Kamarádka to tak měla a opravdu, jak se rozhádaly, tak byl konec. Je potřeba myslet na to, že třeba přes týden se nějak podělíte, ale co o víkendu, o prázdninách? To budete chtít jezdit obě a budete se hádat kdo to vyhraje. Pak také názory na styl ježdění a výcvik. Budete mít třeba rozdílné názory na danou věc a zase bude problém. Myslím, že když už, tak je rozumnější koně napsat na jednoho majitel a ježdění, péči, náklady druhého nebo mezi sebou vyřešit smlouvou. Budete se takto dělit a když to půjde, tak nebude problém, to že je ten kůň napsaný na jednu z vás, už je jen úřední maličkost. A když se pohádáte, tak kůň zůstane jedné a ta druhá si může jít po svým a koupit si svého. Vždycky je jednodušší mít svého koně a nebo někde dojít jezdit. Tam nemusíte řešit kováře, veterináře, péči o koně, která zabere dost času :) Já osobně bych do toho nešla, už kvůli rozdílným názorům na ježdění. Mám svůj styl do kterého bych nechtěla, aby mi někdo kecal a koně mi jezdil nějak jinak. Co si zkazím na koni já, to je moje věc ;)

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 16:48
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.69

Takhle jsme koupily prvniho kone a radim nedelat! Je to jako mit napul chlapa. Brzy vznikly konflikty,ktere se stupnovaly. Kamaradka nechala jezdit vsechny pribuzne a zname, kone honila jak nadmutou kozu. Zjistila jsem, ze ji vlastne vubec neznam. Nemela casto tu pulku na naklady, nonikdy vice! Dlouholete kamaradstvi skoncilo navzdy.

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 17:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.105.196

Souhlasím s ostatními. Je to sice hezké na finance, že neplatíte tolik, protože kůň je hodně finančně náročný, ale zase se budete muset omezovat, kdo kdy půjde jezdit, budete se dohadovat, kde chcete koně mít, která půjde jezdit. Co když třeba kamarádka nebude mít na zaplacení ustájení? Budete to muset zaplatit vy. Má to mnoho nevýhod, osobně bych do toho nikdy nešla, to si radši připlatím a budu mít koně jen pro sebe smajlík

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 19:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.103

taky jsem měla šanci si takto koně koupit s ,,kámoškou". V té době jsem byla ale ještě zakřiknutý blbec a nechala si od ní nadávat jak neumím jezdit a že jen ona to umí nejlíp ale že by koníka ona přijezdila jezdila by po závodech a mě ,,učila".
Dopadlo to tak že mám nyní svého 100% vlastního a ona nic.
Původně mi začla říkat, že když né společného tak až si já koupím vlastního ona ho bude mít do měsíce taky. Jsou to již 3 roky a nemá ani podsedlovku.
Já podle ní nejezdec mám již licenci a chystám se na pár ofik, nejsem závodní typ jen bych jí ráda trochu snížila sebevědomí smajlík ten výraz když jsem si jela pro stužku za první místo byl úžasný smajlík
ona jela stejný závod jako já (samo plná huba keců co tam dělám atd.) a pak žuchla při vycválání aniž by jí kobyla nějak hnusně vyhodila....
Nehádám se s ní nemá co cenu ať si říká co chce ať si mě klidně dál pomlouvá ale já za sebou vidím pokroky a to, že jsem z 3 letého, nenasvaleného, jelena udělala toho úžasného opravdového koně co mám teď a ona? ona má za sebou jedině nenávist a hlavně závist. Ano teď mám přítele kvůli, kterému si chci koupit třetího koníka (mám ještě malou ponici) ale to je spíš, že mám vyhlídnutou kobylku od známých, kteří nestíhají ale bojí se jí dát cizím a přítel má navíc mega zahradu se stodolou takže ustájko vyřešené a tu kobču by měl v pronájmu takže kdyby se to nám po-ralo tak kobyla bude papírově moje a on může jít do háje smajlíksmajlíksmajlík

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 19:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.206.137

Nám se tento postup velmi osvědčil.
Chodily jsme s kamarádkou spolu od 11ti na jízdárnu.Poté jsme se,stále společně,celá léta tloukly po různých soukromých majitelích a jezdily a ošetřovaly cizí koně.
Samozřejmě je to člověk na stejné vlně,máme též psy a podobný životní styl.A více méně shodné názory na zacházení s koněm.
No a když nám bylo 25let,po dlouhých úvahách jsme se rozhodly ke koupi koně vlastního.
Nejdříve byl v nájemních stájích.Pak jsem se do svého stěhovala já,tak šel ke mně.Pak už i má druhá polovina,přikupovaly jsme koně další.
Tenhle kůň (předloni umřel), v našem společném vlastnictví vydržel 14let.A to i přes nemoc jedné,těhotenství obou,nemluvím o střídání bydlišť,zaměstnání a partnerůsmajlík
Bylo prima platit vždy jen půl ceny.Cajky,ustájení,doprava,veterinář,kovář,pojistka....je to poznat.
Hubert či dovolená se dá odjezdit napůl.A v každé maštali nám klidně a ochotně půjčovali druhého koně i jiní majitelé.Takže o ježdění jsme nikdy nouzi neměly.
Vše je jen a jen o vzájemné dohodě a toleranci.Na papíře jsme neměly nikdy nic.Kromě kupní smlouvy.

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 19:57
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.251.196

Nešla bych do toho, jednou jsem to udělala dokonce s vlastní ségrou a dopadlo to děsně, kobyla a veškeré náklady zůstali nakonec na mě a ještě se cítila dotčená pokaždé když jsem si řekla o dlužné peníze...za mě cesta do pekel,
Nevím čím to je, ale kolem koní moc slušných lidí není a už vůbec koně až na výjmečné případy, nepřeje přátelství, bohužel

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 20:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.251.196

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nám se tento postup velmi osvědčil.
Chodily jsme s kamarádkou spolu od 11ti na jízdárnu.Poté jsme se,stále společně,celá léta tloukly po různých soukromých majitelích a jezdily a ošetřovaly cizí koně.
Samozřejmě je to člověk na stejné vlně,máme též psy a podobný životní styl.A více méně shodné názory na zacházení s koněm.
No a když nám bylo 25let,po dlouhých úvahách jsme se rozhodly ke koupi koně vlastního.
Nejdříve byl v nájemních stájích.Pak jsem se do svého stěhovala já,tak šel ke mně.Pak už i má druhá polovina,přikupovaly jsme koně další.
Tenhle kůň (předloni umřel), v našem společném vlastnictví vydržel 14let.A to i přes nemoc jedné,těhotenství obou,nemluvím o střídání bydlišť,zaměstnání a partnerůsmajlík
Bylo prima platit vždy jen půl ceny.Cajky,ustájení,doprava,veterinář,kovář,pojistka....je to poznat.
Hubert či dovolená se dá odjezdit napůl.A v každé maštali nám klidně a ochotně půjčovali druhého koně i jiní majitelé.Takže o ježdění jsme nikdy nouzi neměly.
Vše je jen a jen o vzájemné dohodě a toleranci.Na papíře jsme neměly nikdy nic.Kromě kupní smlouvy.

Tak to vám musím gratulovat, jste ta vyjímka, co potvrzuje pravidlo ;) hodně štěstísmajlík

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 20:11
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.45.4

Taky velmi nedoporučuji. smajlíkKoupili jsme s kamarádkou koně napůl a kůň se po čtvrt roce musel prodat, protože to prostě nešlo.
Domluvili jsme se tak, že ona bude mít koně doma a žrádlo, podestýlka a péče bude na ní. Já platila veškerou výbavu, kováře a veterináře.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem každý den chodila kydat, krmit, dávat do výběhu a zpět atd... protože kamarádka si našla kluka a na koně se vykašlala. A ne že by řekla, hele dneska nemůžu, mohla bys... NE ona tam nechala koně zavřenýho v boxe, ve sračkách a bez žrádla. Kdybych nepřišla tak by tak zůstal nejspíš až do večera. Neskutečně jsme se dohádali a já každý den ráno a večer se chodila o koně starat, všechno jsem platila a ona si sem tam šla zajezdit. Dělala jsem to měsíc, protože pak jsem koně prostě prodala. Už nikdy bych si s ní napůl nevzala ani morče, ani s nikým jiným.
Ale musim říct, že jsem mu našla bezvadný domov. Paní rekre jezdec, má dva koně, boxy (jeden 6x7m) ,15 hektarů pastvy,sedlo mu nechala šít na míru, takže kůň se má velmi dobře a já jsem ráda :)

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 20:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.13.64

Též bych tuto formu vlastnictví nedoporučovala. Nemám dobrou zkušenost a to jsme byli s kamarádem už dáááávno dospělí (mně třicet, jemu asi čtyřicet let). Ale po pár týdnech už jsme začali pociťovat rozdílné názory na péči o koně, na styl ježdění, na půjčování koně známým a kamarádům atd... dopadlo to tak, že jsme se nakonec dohodli, že on si ode mne půlku odkoupí a já si pořídila pak svého vlastního koně.
Nejlepší variantou je to, když si jeden koně koupí a druhý přispívá na péči, ustájení atd. a na koni může jezdit, takový poloviční nájem. Ale vlastník by měl být jen jeden, ten bude mít práva a zodpovědnost.

Neregistrovaný uživatel

29.3.2014 20:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.43

Kamarádka měla napůl kobylu asi 2 roky se svou kamarádkou z oddílu. Platily vše napůl - ustájení, kovář, veterinář, vybavení. Jedna ale chtěla dělat drezuru a druhá skoky, tak hold kobyla musela dělat oboje. Jinak si celkem rozuměly, ale skončilo to hádkou, která snad ani nesouvisela s koněm. Jelikož ta její kamarádka byla asi o 3 roky starší, kůň byl napsán na ni. Jednoduše jí zakázala se ke kobyle přibližovat. Tak si prostě vzala svoje věci a nechala ji v tom samotnou. Od té doby jsou v pohodě, ale majitelka se jí snaží už několik let pronajmout, protože to sama prostě nezvládá.
Já bych do toho nešla, do koní si krom od trenéra nenechám kecat od nikoho :)

Přidejte reakci

Přidat smajlík