Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.111.233
Ahoj, abych tak nějak popsala svou situaci. Studuju výšku,už přes rok jezdím kobylku a plánuji do budoucna (ne moc blízkého budoucna) odkup nebo alespoň plný pronájem, aby se nestalo, že by třeba putovala někomu jinému. Je to pro mě opravdu životní kůň, lepšího jsem nepoznala. Takže chodím na brigádu a šetřím a o prázdninách hodlám přidat ještě další k ní. Samozřejmě, až by jednou došlo na věc a já koně měla, plánuju ho živit z vlastní kapsy, spoléhat se jenom na sebe. Problém je, že mám mladšího přítele, který je stále ještě na střední a ještě rok tam bude, to mu samozřejmě nezazlívám, jinak je skvělý. Jde o to, že jsme se o tom nedávno bavili, že bych to takto ráda udělala, a přitom jsem zmínila, že je potřeba myslet na všechno- čili co by bylo s koněm, kdyby se mi něco nedejbože stalo a já ho neměla pár měsíců jak platit? Rodiče mají svých starostí až nad hlavu, po nich bych to nemohla chtít. Nějak jsem ve skrytu duše doufala, že hned řekne, že by se toho živení na pár měsíců ujal, kdyby měl práci, kterou snad mít bude, ale nic. Řekl jenom, že neví, a že neví, kolik bude vydělávat, jestli by to utáhl. Přitom po ustájku jsem se dívala, bylo by za pár šupů tam, kde oř současně žije, beru že koni se může kdykoliv něco stát, ale musím zaklepat, že za dobu co ji znám nikdy žádný problém neměla. A z platu svobodného nikoho neživícího člověka bez závazků to přece musí jít na pár měsíců utáhnout. Tak se ptám: Jsem opravdu tak špatná, když bych chtěla, aby třeba na pár měsíců, a jen kdyby došlo na věc, živil mého koně? Nikdy bych samozřejmě neočekávala, aby mi chlap koupil koně, nebo mi ho živil, proto si na něj pomalu ale jistě šetřím sama, a s prací to později půjde líp. Taky vím, že jsem si tuhle situaci zavinila tak trochu sama tím, že jsem si našla mladšího. A jak to máte vy, máte nějak domluvené kdo by se o koně postaral, kdyby s vámi něco bylo? Díky
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, abych tak nějak popsala svou situaci. Studuju výšku,už přes rok jezdím kobylku a plánuji do budoucna (ne moc blízkého budoucna) odkup nebo alespoň plný pronájem, aby se nestalo, že by třeba putovala někomu jinému. Je to pro mě opravdu životní kůň, lepšího jsem nepoznala. Takže chodím na brigádu a šetřím a o prázdninách hodlám přidat ještě další k ní. Samozřejmě, až by jednou došlo na věc a já koně měla, plánuju ho živit z vlastní kapsy, spoléhat se jenom na sebe. Problém je, že mám mladšího přítele, který je stále ještě na střední a ještě rok tam bude, to mu samozřejmě nezazlívám, jinak je skvělý. Jde o to, že jsme se o tom nedávno bavili, že bych to takto ráda udělala, a přitom jsem zmínila, že je potřeba myslet na všechno- čili co by bylo s koněm, kdyby se mi něco nedejbože stalo a já ho neměla pár měsíců jak platit? Rodiče mají svých starostí až nad hlavu, po nich bych to nemohla chtít. Nějak jsem ve skrytu duše doufala, že hned řekne, že by se toho živení na pár měsíců ujal, kdyby měl práci, kterou snad mít bude, ale nic. Řekl jenom, že neví, a že neví, kolik bude vydělávat, jestli by to utáhl. Přitom po ustájku jsem se dívala, bylo by za pár šupů tam, kde oř současně žije, beru že koni se může kdykoliv něco stát, ale musím zaklepat, že za dobu co ji znám nikdy žádný problém neměla. A z platu svobodného nikoho neživícího člověka bez závazků to přece musí jít na pár měsíců utáhnout. Tak se ptám: Jsem opravdu tak špatná, když bych chtěla, aby třeba na pár měsíců, a jen kdyby došlo na věc, živil mého koně? Nikdy bych samozřejmě neočekávala, aby mi chlap koupil koně, nebo mi ho živil, proto si na něj pomalu ale jistě šetřím sama, a s prací to později půjde líp. Taky vím, že jsem si tuhle situaci zavinila tak trochu sama tím, že jsem si našla mladšího. A jak to máte vy, máte nějak domluvené kdo by se o koně postaral, kdyby s vámi něco bylo? Díky
Tvůj přítel má bohužel pravdu a je to rozumný člověk, protože ty mu dáváš otázku, na kterou logicky nemá odpověď a nemá ti na ni jak odpovědět, jelikož nemá práci a nevydělává. Hlavně to neuspěchat a mít koně až opravdu tehdy, kdy má člověk práci, stabilní plat a je především déle v práci jak tři měsíce po uplynutí zkušební doby!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.254
Mám koně 12 let a ani jednou se zatím nestalo, že by se můj přítel a nyní už i manžel musel podílet na financování koně. To si řeším sama po vlastní ose ze svých peněz.
Není dobré uvažovat směrem k tomu, že vám koně někdo bude pomáhat táhnout a kór ne přítel, který zřejmě ještě nepobral moc dospělého rozumu (bez urážky, předpokládám to kvůli té jeho střední). Pokud se on sám neživí a nemá přehled o tom, jak s penězi vychází, tak od něj nemůžete čekat, že se bude nějakým způsobem podílet na vašem koni.
Navíc by mu to dalo nad vámi určitou moc použitelnou v budoucnu pro vydírání vaší osoby typu "já jsem ti na něho přispěl tak uděláš to a to" nebo "rozcházíme se, vrať mi okamžitě ty peníze, co jsem vrazil do tvého koně".
Když už by měl dočasně někdo pomoct, určitě bych případnou pomocnou ruku hledala u rodičů, i když mají svých starostí dost. Jste jejich dcera a tedy logicky by měli mít snahu vám vypomoct, kór když jim peníze později vrátíte. Blok půjčit s pocitem, že už peníze nikdy zpátky neuvidí, by v vašem případě u rodičů neměl nastat
Určitě je ale vhodné koně pořídit, až budete mít stálejší zaměstnání a jistější příjmy, budete pak mít jednodušší
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.251.196
Myslím, že přítel Ti odpověděl úměrně ke svému věku a situaci.
Jinak já si první kobylu koupila za své a protože jsem pracovala jako oška ve stáji, platila jsem dnes už směšných 700kč ale plat jsem tenkrát měla 5000kč je to téměř 20 let ;)
Každopádně, od chvíle kdy jsme s mým tenkrát přítelem začali bydlet, měli jsme prostě a jednoduše společnou kasu, s tím že jsme vše utráceli po společné dohodě, chlap bral vždycky víc, pak jsme šli dělat jinam a aby kobuše nebyla sama koupil si koně i můj muž, občas jsme měli kolem toho neshody, ale ve finále jsme v tom byli vždy fifty fifty, dnes každý opatrně žije jen sám na sebe, lidi si nevěří a nechávají si pořád zadní vrátka. Když jsem byla na mateřské tak jediný příjem byla jeho výplata a koně jsme měli pořád, takže je vlastně živil on, ale já se starala o celý barák a o naše děti. Nedávno jsme to řešili a ujistili se v tom , že nám tenhle systém vyhovuje i po 19ti letech .
Takže nespěchejte , ani na koně ani na přítele.Hodně štěstí, Pavla
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.167
Souhlasím s ostatními, odpověděl ti přiměřeně svému věku.
Já si svého prvního koně pořídila ve třetím ročníku VOŠ, zárověň jsem studovala první rok VŠ a aby toho nebylo málo, s mamkou jsme se na střídačku starali o plně ležící babičku...něco jsem měla našetřeno z brigád, ale i tak mě zranění kobyly po pár měsících dost finančně zasáhlo - zaplatil to brácha s tím, že jsem mu to postupně splácela z brigád.
Po ukončení VOŠ jsem dlouho hledala práci, nebýt rodičů a bráchy, tak nevím, no dnes bych do toho nešla, prostě jsem neviděla důsledky. Po tehdejším příteli jsem nechtěla nic a nechci asi po současném...je to můj závazek (nyní 4 kusy), dávám si každý měsíc něco bokem pro jistotu. No a kdyby nedejbože se mnou něco bylo, tak to mám zajištěné tak, že se o koně postará kamarádka...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.66
Jak to tady čtu, tak obdivuju všechny, co do toho šli, já mám asi strach ze závazků, ale pořád si říkám: je to na dlouho, člověk nikdy neví, co bude za měsíc natož za několik let, co když se něco stane atd. Takže se bojím, že si na vlastního koně nikdy netroufnu a budu až do smrti muset jezdit cizí. Ale zase to má svý výhody, nemusím shánět veterináře, řešit problémy s ustájením, můžu si odjet na dovolenou když chci...Určitě je to super, mít vlastního koně, ale bojím se, že na to prostě nemám (a teď nemyslím peníze).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.167
Na takovou otázku se těžko odpovídá, osud může připravit cokoliv nečekaného a najednou můžou být potřeba peníze jinde, když se Vám něco stane, takže podle mého je ideální si utvořit nějakou železnou zásobu, chtít po příteli odpověď na něco, co se nestalo a když ani neví, co se stát může mi přijde mimo. Ani není koňák. Člověk míní a osud mění…
Já mám štěstí, našla jsem si chlapa který je stejný blázen jako já, koně jsou společní, psi a ostatní zvířena také, byť samozřejmě každý máme své oblíbence a já si do vztahu přivedla svá zvířata (kobču, psa a 2 kočky). Vím, že kdyby se mi něco stalo, tak se postará a jen těžko bych v jiném chlapovi hledala tak velkou oporu, jakou mám teď.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.62.100
Naprosto chápu tvého přítele. Vždyť je na stžední a nemá práci. Jak by mohl cokoliv živit? My máme s přítelem společně jednoho koně, pláýnujeme koupi druhého, vše financujeme tak nějak napůl, ale oba máme dobrou práci a dohromady plat 60 000,- ;) Takže neřešíme jestli někdo tenhle měsíc zaplatil víc nebo ne.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Tak my jsme s přítelem oba pracující a ještě se nám nestalo "ťuk, ťuk" že by někdo z nás byl bez příjmu. Kobylka je moje, ale tak nějak se o všechny účty spolu dělíme. Já sice zaplatím ustájení, krmení, atd. ye svého, on ale zase udělá nákup a dá více peněz do domácnosti, takže se nedá říct, že si koně platím sama. On mě naštěstí plně v mém koníčku podporuje a taky ho to baví, takže ještě za ty dva roky co kobču máme(a měli jsme i hříbka) jsme si nikdy jeden druhému neřekli něco jako jenom kvůli tvému koníčku, tys ho chtěla tak si plať či podobné výčitky. A každý den děkuju za tak skvělého chlapa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.137
Jste velmi zodpovědná.Jenže dneska nevíte,co bude za týden.Takže chtít po někom,aby vám najisto něco slíbil ,že za rok,že v budoucnu.....?
A, bez urážky, ještě po klukovi na střední ,který má určitě jiné vize,co udělá s penězi ,až se k nějakým dostane
S koupí nemusíte chvátat.Zní vám to teď asi cynicky ,ale koně jsou a budou a žádný není na světě jediný a nenahraditelný.Zrovna jako chlapi.
Spíš bych se soustředila na sebe a na rodinu.Zkuste si sama našetřit co půjde.S rodiči bych pak zkusila dojednat,jen tak hypoteticky,zda by vás byli ochotní podržet v krizi.
No a za tu dobu buď dospěje k nějakému konkrétnímu řešení i váš momentální přítel,nebo už budete mít jiného.Třeba rozumnějšího,na kterého bude spolehnutí a jako bonus ,solventního
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.113
S koupí počkejte a vezměte si koníka do plného pronájmu. Koníka si vezměte do pronájmu až dostudujete a budete mít práci na plný úvazek. Sama jsem totiž byla v podobné situaci. Mám koně v bezplatném pronájmu, byla jsem dva měsíce bez práce, rezerva se vyčerpala a (naštěstí) jen jeden měsíc jsem neměla na zaplacení. Naštěstí mě rodina podržela, jen teď musím o to víc máknout na brigádě, abych dluh zaplatila :) . Opravdu není kam spěchat. Pronájem si podložte smlouvou a pak už je jedno, jestli je kůň váš nebo stále původního majitele.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.148.34
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, abych tak nějak popsala svou situaci. Studuju výšku,už přes rok jezdím kobylku a plánuji do budoucna (ne moc blízkého budoucna) odkup nebo alespoň plný pronájem, aby se nestalo, že by třeba putovala někomu jinému. Je to pro mě opravdu životní kůň, lepšího jsem nepoznala. Takže chodím na brigádu a šetřím a o prázdninách hodlám přidat ještě další k ní. Samozřejmě, až by jednou došlo na věc a já koně měla, plánuju ho živit z vlastní kapsy, spoléhat se jenom na sebe. Problém je, že mám mladšího přítele, který je stále ještě na střední a ještě rok tam bude, to mu samozřejmě nezazlívám, jinak je skvělý. Jde o to, že jsme se o tom nedávno bavili, že bych to takto ráda udělala, a přitom jsem zmínila, že je potřeba myslet na všechno- čili co by bylo s koněm, kdyby se mi něco nedejbože stalo a já ho neměla pár měsíců jak platit? Rodiče mají svých starostí až nad hlavu, po nich bych to nemohla chtít. Nějak jsem ve skrytu duše doufala, že hned řekne, že by se toho živení na pár měsíců ujal, kdyby měl práci, kterou snad mít bude, ale nic. Řekl jenom, že neví, a že neví, kolik bude vydělávat, jestli by to utáhl. Přitom po ustájku jsem se dívala, bylo by za pár šupů tam, kde oř současně žije, beru že koni se může kdykoliv něco stát, ale musím zaklepat, že za dobu co ji znám nikdy žádný problém neměla. A z platu svobodného nikoho neživícího člověka bez závazků to přece musí jít na pár měsíců utáhnout. Tak se ptám: Jsem opravdu tak špatná, když bych chtěla, aby třeba na pár měsíců, a jen kdyby došlo na věc, živil mého koně? Nikdy bych samozřejmě neočekávala, aby mi chlap koupil koně, nebo mi ho živil, proto si na něj pomalu ale jistě šetřím sama, a s prací to později půjde líp. Taky vím, že jsem si tuhle situaci zavinila tak trochu sama tím, že jsem si našla mladšího. A jak to máte vy, máte nějak domluvené kdo by se o koně postaral, kdyby s vámi něco bylo? Díky
Ahoj. Já teda když to vezmu za sebe, bych asi takovou otázku příteli nepoložila. A ještě k tomu klukovi na střední škole. Co čekáš za odpověď ? Myslím, že vy dva máte řešit ve vztahu jiné věci než co bude s koněm. Přijde mi to neuvěřitelně uspěchané ....
Když budu mluvit za sebe, já 23 přítel 25 let. Já i přítel máme oba zaměstnání, koně živím já, ale on je ten kdo kolikrát sám od sebe přiveze plné auto mrkve, nebo jde a sám od sebe vykydá, nakrmí, cokoliv potřebuju. A je to jeho iniciativa - kolikrát se mě ptá jestli nepotřebuju peníze, jestli mám na zaplacení a jestli nemá něco koupit nebo zaplatit. Vím že kdybych přišla že jsem v nouzi, bez přemýšlení mi pomůže. A to jsou takoé věci na které není potřeba se ptát. Nikdy jsem mu nepoložila otázku jestli by mě založil, zaplatil za mě něco - ale vím, že by to udělal. Nemusel proběhnou žádný křížový výslech a rozhovor o dělení nákladů. Vše vzniklo z daných situací. .... Ale tohle platí u člověka který Vám má co nabídnout, vydělává, živí se. Nechtějte to po klukovi co chodí do školy... vždyť ještě neví co jsou vlastnoručně vydělané peníze. A věřte tomu, že pokud je to charakter, jednou až ty peníze mít bude by Vám pomohl... nebo snad časem poznáte jestli je to krkoun sobecká, a v tom případě ruce pryč žádné štěstí v životě nečeká. Nebuďte ale semetrika co chce mít jistý že z chlapa něco kápne kdyby něco ... Užívejte si lásku, na starosti kolem peněz máte času dost. A koně si pořiďte až budete vědět že ho utáhnete, a navíc si nechte pořád rezervu. A když to i tak kyksne, snad má člověk kolem sebe pořád dost lidí aby helpli 
