Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Dobrý večer, mám možná trochu hloupý dotaz. Jak by se měl jezdec zachovat při leknutí koně? Konkrétně - cválám na kruhu na venkovní pískové jízdárně. Kolem jízdárny je suchá tráva. Cváláme pravidelným pomalým cvalem, koník lehce na otěži, hlavu uvolněně dole. V momentě kdy cválám kolem suché trávy a od kopyt odletí písek do trávy, koník se lekne. Hlava v mžiku nahoře a vyrazí dopředu...logicky
V ten moment kdy se lekne a vyrazí dopředu, nemám nad ním naprosto žádnou kontrolu (nebo je to aspoň takový pocit - vždycky se mi podaří ho v pohodě zastavit a uklidnit) ale prostě ten pocit "co si vzadu napobízím vepředu si zpracuju" je pryč...neboť se najednou vzadu pobízí samo a vepředu je všechno v luftě
. Na jízdárně to není žádná tragédie, tam se rychle uklidní, ale v terénu by to mohlo skončit i jinak... A tak se ptám - máte osobně nějaký fígl jak po leknutí hned zareagovat, aby se kůň co nejrychleji uklidnil?
Díky za rady a tipy, Martina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.145.70
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý večer, mám možná trochu hloupý dotaz. Jak by se měl jezdec zachovat při leknutí koně? Konkrétně - cválám na kruhu na venkovní pískové jízdárně. Kolem jízdárny je suchá tráva. Cváláme pravidelným pomalým cvalem, koník lehce na otěži, hlavu uvolněně dole. V momentě kdy cválám kolem suché trávy a od kopyt odletí písek do trávy, koník se lekne. Hlava v mžiku nahoře a vyrazí dopředu...logicky
V ten moment kdy se lekne a vyrazí dopředu, nemám nad ním naprosto žádnou kontrolu (nebo je to aspoň takový pocit - vždycky se mi podaří ho v pohodě zastavit a uklidnit) ale prostě ten pocit "co si vzadu napobízím vepředu si zpracuju" je pryč...neboť se najednou vzadu pobízí samo a vepředu je všechno v luftě
. Na jízdárně to není žádná tragédie, tam se rychle uklidní, ale v terénu by to mohlo skončit i jinak... A tak se ptám - máte osobně nějaký fígl jak po leknutí hned zareagovat, aby se kůň co nejrychleji uklidnil?
Díky za rady a tipy, Martina
já většinou vím e se lekne-....a mám nacvičenou rchlou reakci (zatáhnu otěže a zasednu), když nic tak to koně překvapí..:) a mám větší šanci ho překecat...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Díky. Tak to máme stejnou taktiku
Taky už vždy tuším když něco přijde. Na druhou stranu už si říkám, jestli to leknutí i nepřivolávám...Myšlenka -> podvědomá reakce těla -> reakce koně...
Někdy jsem sama taková rozváhaná. Bobišek se něčeho bojí a co já...mám ho cepovat, aby dělal to co chci já a nečuměl kde co lítá, nebo mám slevit ze svých nároků a snažit se ho uklidnit a pomalu odvést jeho pozornost. Už se mi dokonce stalo, když jsem trvala na svém, tak se tak vynervoval, že pak jen stál v rohu jízdárny, třepal se a čuměl do křoví kde nic nebylo. Tak jsem sesedla, povodila ho kolem křoví tam a zpátky dokud se neuklidnil, potom zase nasedla a dokončila co jsem původně dělala...achjo
a panáček ani nemrknul, jakoby se před 20 minutama nic nestalo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.156
Každý se bojíme ztráty kontroly nad koněm, mě učili, že při leknutí: zaklonit se, zasednout, přitáhnout otěže. Jak se koník uklidní, tak pochválit třeba poškrabáním na kohoutku a zároveň na něj mluvit klidným hlasem, dobré je i zhluboka a klidně dýchat, aby kůň cítil, že vy jste v pohodě a není se čeho bát
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.156
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Díky. Tak to máme stejnou taktiku
Taky už vždy tuším když něco přijde. Na druhou stranu už si říkám, jestli to leknutí i nepřivolávám...Myšlenka -> podvědomá reakce těla -> reakce koně...
Někdy jsem sama taková rozváhaná. Bobišek se něčeho bojí a co já...mám ho cepovat, aby dělal to co chci já a nečuměl kde co lítá, nebo mám slevit ze svých nároků a snažit se ho uklidnit a pomalu odvést jeho pozornost. Už se mi dokonce stalo, když jsem trvala na svém, tak se tak vynervoval, že pak jen stál v rohu jízdárny, třepal se a čuměl do křoví kde nic nebylo. Tak jsem sesedla, povodila ho kolem křoví tam a zpátky dokud se neuklidnil, potom zase nasedla a dokončila co jsem původně dělala...achjo
a panáček ani nemrknul, jakoby se před 20 minutama nic nestalo.
Taky se mě kobylka pravidelně leká na určitých místech, je lepší na to nemyslet a řešit to až když se to stane. Když jste ve střehu vy a čekáte, kde vylítne zajíc, kde koroptev a že támhle se lekal minule, tak z mých zkušeností si to člověk přenese na koně a ten je potom také ostražitější a ulekanější.
Naučila jsem se na to nemyslet a prostě si říkám, že když se lekne, tak vím co dělat
(viz můj příspěvek výše).
Vždy si říkám, že kůň "zrcadlí" svého jezdce.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Každý se bojíme ztráty kontroly nad koněm, mě učili, že při leknutí: zaklonit se, zasednout, přitáhnout otěže. Jak se koník uklidní, tak pochválit třeba poškrabáním na kohoutku a zároveň na něj mluvit klidným hlasem, dobré je i zhluboka a klidně dýchat, aby kůň cítil, že vy jste v pohodě a není se čeho bát
Děkuji
A jak reagujete když vidíte, že koník začíná být nervózní...připravujete se na problém předem a nebo děláte jakoby nic a až se to stane, pak teprve přijde reakce? Já se snažím vždycky povolit otěže a uvolněně sedět, aby neměl pocit že se něco chystá, případně ho uklidnit hlasem. S čím mám opravdu problém je hlava...protože už jsme si nejednu příhodu zažili a byly i doby kdy nechtěl moc spolupracovat. Vždycky když něco takového přijde, začnu přemýšlet jak to bylo tehdy... I když si to zakazuju a snažím na to nemyslet, stejně ten červík někde vzadu hlodá. Máte i na to nějaký fígl? Jak zapomenout a získat zpátky důvěru?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky se mě kobylka pravidelně leká na určitých místech, je lepší na to nemyslet a řešit to až když se to stane. Když jste ve střehu vy a čekáte, kde vylítne zajíc, kde koroptev a že támhle se lekal minule, tak z mých zkušeností si to člověk přenese na koně a ten je potom také ostražitější a ulekanější.
Naučila jsem se na to nemyslet a prostě si říkám, že když se lekne, tak vím co dělat
(viz můj příspěvek výše).
Vždy si říkám, že kůň "zrcadlí" svého jezdce.
Gratuluji
, to mi ještě nejde...naučit se "vypnout" a nemyslet na to. Jak se vám to povedlo? Z leknutí jako takového ani pádu nemám strach, to už jsem si prošla nesčetněkrát. Spíš když cítím že začíná být jako na jehlách, tak si vždycky říkám, jestli něco nedělám špatně. Je mi ho líto, když je schopný se vynervit i kvůli papírku na louce... Jak mu dát větší pocit bezpečí? Když k problému přijdu, nechám ho to očichat, párkrát projdeme kolem, uklidní se, ale příště jsme zase na začátku...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Jezdila jsem lekavou kobylu, leknutí znamenalo úskok tak dva metry bokem. Co já se napadala, než jsem se naučila sedět:)
Ale pak mě to už nikdy nepřekvapilo, nevšímala jsem si jejího herečkování a dneska mě jen tak už koník nesundá.
Myslím, že se to lekání nesmí hrotit ala "jeeeežííš hooo, nebooj", prostě si toho nevšímat, koně kteří chcou lekáním poutat pozornost alespoň začnou vymýšlet něco jiného:) Mě kobyla uskočila a pokračovala v chodu dál, případně když už to přeháněla tak dostala slovní upozornění(intonace), když to ani pak nepřešlo, přišla práce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jezdila jsem lekavou kobylu, leknutí znamenalo úskok tak dva metry bokem. Co já se napadala, než jsem se naučila sedět:)
Ale pak mě to už nikdy nepřekvapilo, nevšímala jsem si jejího herečkování a dneska mě jen tak už koník nesundá.
Myslím, že se to lekání nesmí hrotit ala "jeeeežííš hooo, nebooj", prostě si toho nevšímat, koně kteří chcou lekáním poutat pozornost alespoň začnou vymýšlet něco jiného:) Mě kobyla uskočila a pokračovala v chodu dál, případně když už to přeháněla tak dostala slovní upozornění(intonace), když to ani pak nepřešlo, přišla práce
Díky za odpověď. Takové úskoky jsou milé zejména v jiném chodu než v kroku
a nebo zápich a otočka o 180° to je taky paráda
. To by mě ani tak neštvalo...je to hold živý tvor a každý se lekne. Spíš to, že někde něco vidí, slyší, nebo si myslí a postupně dokáže sám sebe tak vynervovat, že se začne třepat a neví kudy kam. Je to jak nějaký vypínač, kdy něco vidí a najednou všechno na co by jindy nereagoval začne být strašně důležité a "nebezpečné" a tak se nabaluje stres a on se dostává do "ráže". Když slezu a chvíli jdu vedle něho, případně ho kolem strašáka převedu, uklidní se a za chvíli je jakoby se nikdy nic nestalo. Taky jsem si říkala, že si vymýšlí protože má roupy a je třeba mu dát řádně do těla...ale ani potom to nebylo nějak výrazně lepší
Asi to záleží na tom jak se vyspí
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Tak když už vidíš, že po něčem čumí, okamžitě ho zaměstnej tak, aby na to neměl čas, opravdu práci, na kterou se musí soustředit
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.47.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak když už vidíš, že po něčem čumí, okamžitě ho zaměstnej tak, aby na to neměl čas, opravdu práci, na kterou se musí soustředit
Jakou práci máš konkrétně namysli? Chtěla jsem po něm např. na jízdárně dovnitř záď, když se začuměl. Udělala jsem malý kruh, znovu na dlouhou stěnu a dovnitř záď ale bylo to ještě horší, tak jsem zkusila znovu kruh - velký, přechod krok-klus-krok, znovu na dlouhou stěnu a dovnitř záď a to už mi nacválal bokem přes celou jízdárnu až do rohu kde zůstal stát a třepal se...pak už nechtěl udělat ani krok tím směrem - teda ne že by nechtěl jít, ale ne a ne se uklidnit, pořád čuměl tím směrem kde se bál dokud jsem neslezla, nepovodila ho a pak to šlo jak nic i kolem toho místa..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Jakou práci se říct nedá, záleží na tvé i jeho naježděnosti. Myslím, že je chyba slézat a vodit ho, možná to dělá jen kvůli toho, abys slezla. Když k tomu místu nechce jít, tak ho tam prostě protlač, když udělá byť jen krůček blíže, tak toho okamžitě nech. Hlavně si ty sama jeho bojavých míst nevšímej, možná jednou kolem takového místa projdete a až za ním si uvědomíš, že se vlastně nic nestalo:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.225.179
ja se snazim nevsimat si bubaku, kdyz konik nervaci tak mam tendenci se ji smat...protoze furt neco vymysli...kdyz vidim ze se toho fakt boji radsi povolim otez a donutim ji jit k tomu rozhodne nepokracuji v praci, protoze muj kun si radsi bubaka prohlidne nez aby musel na nej prestat myslet, kdyz to dojde fakt do extremu, tak slezam...jak jsem dosahla toho ze mi nevadi nervaceni?? mam vyzkousene seskakovani ze cvalu kdy potom zastavi...a mam vyzkousene ze na zemi i kdyz je nabusena jak svina mi nic neudela...:) max mi lita do vzduchu na ruce...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.195.188
Já mám hodně lekavou a čumivou kobylu.A to jí je už 14 let.Nejvíce mi pomáhá když se zakouká na nějaký strašidlo a začne funět tak jí střídavě !!jemně!! dám pobídky otěžema-levá pravá levá pravá-někdo tomu říká houbičky...Kobyla se zasoustředí na udidlo a jde se v klidu dál.Jistě že jsem ji zkoušela odnaučit těch bubáků co se bojí(plachty,sáčky,bílé věcy).Ve výběhu se na sáčku klidně i vyválí ale běda potkat letící tašku na poli
však to znáte.Taky záleží jakou má náladu,kolik má energie.2x se něčeho nelekne ani si toho nevšimne a po třetí by jí vypadly oči z důlku....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.237.159
Mě když se koník lekne, tak většinou uskočí (není to ten typ, co by se dával na útěk) a pak je chvíli v pozoru, hladím ho a konejším "š-š-š-š-š" Za chvilku je ok. Když venku vidím, že znervózně, většinou hlavu do nebe, uši nastraží a někdy i poklusává - nebo naopak zpomalí - když vidím, čeho se bojí, tak k tomu jdeme a nechám ho očichat, pokud neshledám nic, čeho se lekl, tak po něm chci práci, aby neměl čas na to myslet) - přejdeme do klus, mluvím na něj atp. Někdy ho viděsí, když projede kolem nás kamion, to ho často rozkluše - tak za sednout, zastavit, konejšit.
Ale podle mě si každý musí sám přijít na to, co na jeho koně platí....Hlavně se držet a nepustit :-D
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.132.142
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ja se snazim nevsimat si bubaku, kdyz konik nervaci tak mam tendenci se ji smat...protoze furt neco vymysli...kdyz vidim ze se toho fakt boji radsi povolim otez a donutim ji jit k tomu rozhodne nepokracuji v praci, protoze muj kun si radsi bubaka prohlidne nez aby musel na nej prestat myslet, kdyz to dojde fakt do extremu, tak slezam...jak jsem dosahla toho ze mi nevadi nervaceni?? mam vyzkousene seskakovani ze cvalu kdy potom zastavi...a mam vyzkousene ze na zemi i kdyz je nabusena jak svina mi nic neudela...:) max mi lita do vzduchu na ruce...
Asi máme dvojčata
můj reaguje úplně stejně.
Díky za radu, hold se musím naučit vypnout hlavu a přestat ho furt litovat jaký je chudáček vyděšený a co by se mu všechno mohlo stát, ale jít si za svým cílem...v rámci rozumných mezí samozřejmě. Chlapec už by ve svých 11 letech taky mohl mít nějaké sebevědomí a vyhýbáním se takovým situacím to nezlepším.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.111.27
Určitě se to nedá paušalizovat na 100%, ale všeobecně by jezdec měl zachovat absolutní klid, koně "zpacifikovat" do původního tempa a hezky plynule pokračovat dál, ale snadno se to řekne, že?
Za sebe můžu říct, že se mi tyhle situace daleko lépe zvládají na cizích koních, u kterých nevím čeho se lekají, takže se prostě leknou a pokračujeme jakoby nic. Paradoxně horší to je s mojí kobylou, na které znám každý chlup a přesně vím čeho se leká, takže už tuhnu předem ... a akorát si to ještě přivolám.
Na klasické úleky "hop do strany, když vidím pampelišku" mi na to moje zvíře zabírá nahlas si ulevit "no tááák" apod. žádný řev, ale jenom hlasitě promluvím - pomáhá to hlavně mě vnitřně jakoby uvolnit napětí a pak si pěkně kolem té pampelišky projedeme znovu, zásadně v těchto situacích neuklidňuju nějakým hlazením, šišláním apod., jiná situace je když kůň vyloženě začne panikařit, např. se bojí projíždějícího bagru, couvá do příkopu a tak, to začnu uklidňovat, klidně i slezu, to je ale kůň od koně, u té svojí vím, že v opravdu krizových situacíh mám slézt, kobyla se schová za paničku a všechno je OK.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.132.142
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Určitě se to nedá paušalizovat na 100%, ale všeobecně by jezdec měl zachovat absolutní klid, koně "zpacifikovat" do původního tempa a hezky plynule pokračovat dál, ale snadno se to řekne, že?
Za sebe můžu říct, že se mi tyhle situace daleko lépe zvládají na cizích koních, u kterých nevím čeho se lekají, takže se prostě leknou a pokračujeme jakoby nic. Paradoxně horší to je s mojí kobylou, na které znám každý chlup a přesně vím čeho se leká, takže už tuhnu předem ... a akorát si to ještě přivolám.
Na klasické úleky "hop do strany, když vidím pampelišku" mi na to moje zvíře zabírá nahlas si ulevit "no tááák" apod. žádný řev, ale jenom hlasitě promluvím - pomáhá to hlavně mě vnitřně jakoby uvolnit napětí a pak si pěkně kolem té pampelišky projedeme znovu, zásadně v těchto situacích neuklidňuju nějakým hlazením, šišláním apod., jiná situace je když kůň vyloženě začne panikařit, např. se bojí projíždějícího bagru, couvá do příkopu a tak, to začnu uklidňovat, klidně i slezu, to je ale kůň od koně, u té svojí vím, že v opravdu krizových situacíh mám slézt, kobyla se schová za paničku a všechno je OK.
Pěkný příspěvek ![]()
Zachovat absolutní klid...zpacifikovat do původního tempa...krásná teorie...ale světe div se, ono opravdu existují lidi, kteří to dokážou. Jsem několikanásobný svědek a hluboce před nimi smekám.Cválají, kůň uskočí, nabere na tempu, udělá prd, prd a o tři kozelce dál zase cválá pravidelným tempem, aniž by jezdec hnul brvou. Ovšem když jsem se zeptala jak to dělají dostala jsem odpověď typu... no co, ať si dělá co chce. Já sedím a jedu, ostatní mě nezajímá, ať si skáče když ho to baví. Chce to fakt se vyjezdit. Pak člověk získá jistotu v sedle a tím i větší klid v duši
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.66
Při tréninku jsme taky nedávno probírali, co je nejlepší udělat, když se kůň lekne, jak reagovat atd. Jenže teorie je super, ale já mám pocit, že když se kobyla lekne a uskočí, tak je to tak rychlé, že většinou nijak reagovat nestihnu, jenom se prostě snažím udržet
Potom ovšem dělám jakoby nic a pokračujeme dál v tom, co jsme dělaly předtím, nijak ji netrestám, spíš dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Někde jsem četla, že když někdo koně chlácholí, tak ten kůň získá dojem, že se lekl po právu, že tam opravdu byl nějaký bubák a příště se třeba lekne znovu. Minule mi kobyla zlobila a lekala se naprostých blbostí, takže když při tom naklusala, tak jsem ji akorát pobídla a pak musela po každém "leknutí" klusat o to víc a pochopila to hodně brzy, že se jí tohle blbnutí nevyplatí