Tipy na uklidnění mysli...

Jinak hafloš pro žrádlo udělá všechno, takže by asi musel mít v hubě ozubený štajgr, aby při vodění nežral. Při práci pod sedlem se to od naučit dá.

Ano, v klidu, s maximální trpělivostí a taky s maximální důsledností, při každém pokusu o žraní pod sedlem pořádná rána bičem přes nos. Za párkrát toho nechal navždycky. Je to drsné, ale velmi rychlé a velmi účinné a máte pokoj.

Tak to určitě nebude cesta, kterou bych se chtěla dát, ale přesto děkuji za názor.

Já si u kobyly brala na práci na ruce jinou ohlávku (já používala provazovku), než měla obvykle (spíš tedy, když nepracovala, do výběhu obvykle chodila "nahá") - klasická nylonová. Párkrát žrát zkusila, nedovolila jsem jí to (ano, klepla jsem i tušírkou přes nos - ale jen klepla, bití není třeba) a brzy pochopila a s provazovkou nežrala ani to nezkoušela. Jen to chce opravdu důsledný přístup a nikdo to nesmí porušit.
Jinak opravdu asi to počítání do deseti (dvaceti, padesáti... ), když něčím naštve. A pokud se člověk nedokáže již uklidnit (když je prostě vytočený do vrtule), tak se na to ten den radši vybodnout. Udělat jen pár cviků, které kůň spolehlivě ovládá a domů. Lepší, než koně nervovat a třeba i zbytečně trestat.

Notak já pořádnou ránou nemyslela, že koni urazíte hlavu, ale musí dostat takovou, aby to poznal a věděl, že tohle ne. lepší jedna velká než desetkrát oťukávat. A ač toto praktikuju, moji koně mě mají rádi, vždy ke mně ochotně přijdou - bez pamlskování a pod sedlem jsou velmi ochotní a klidní. Jen prostě vědí, co nemají dělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, v klidu, s maximální trpělivostí a taky s maximální důsledností, při každém pokusu o žraní pod sedlem pořádná rána bičem přes nos. Za párkrát toho nechal navždycky. Je to drsné, ale velmi rychlé a velmi účinné a máte pokoj.

Promiňte, ale toto je JEDINÁ cesta, která mě pomohla na pažravé koně, fakt. ...

Me u nastvani pomuze zavrit oci, zhluboka dychat a vzpomenout si na nejakou prijemnou vec, kterou jsem s danym konem prozila. Nacez si reknu, ze to, co dela me nevytoci, na to, aby se mu to povedlo, se bude moset snazit vic. Pak s konem udelam neco uplne jineho, co oba zvladame. Tim opet upoutam jeho pozornost a sebe uklidnim. A bud se citim na pokracovani, nebo prestanu. V postrate funguju na autosugesci typu "me nenaseres". Neni to vsemocne, ale vetsinou to zabere ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Promiňte, ale toto je JEDINÁ cesta, která mě pomohla na pažravé koně, fakt. ...

Ano je to tak, jsou citlivější jedinci které přemluvíte, a jsou tvrdohlavci, kteří žerou pořád a jak mi dojde trpělivost tak letí jedna bičem přes pysk a je klid. A taky si nemyslím, že by byl problém, že by byl koník, vylekaný. Ale zakázat haflingovi žrát je jako hodit člověka do vody a zakázat mu plavat

By mě taky zajímalo, podle které terorie máte zachovat klid a milý přístup, jedni horsemani se s tím nepářou, druzí chodí kolem koní po špičkách. A pak si má člověk vybrat, kdo z Vás to pochopil správně, jak by nestačil zdravý selský rozum. Nejlepší bude Vy to rozdýchejte a ju nechce pást :) a budete happy obě.

Já než bych se naštvala, tak raději odejdu a práci se vrátím později (za hodinu, dvě nebo až další den), protože vím, že jak se jednou naštvu já, tak se naštve kůň a je to v háji. Tak raději odejdu a dodělám práci jindy s klidnou hlavou. Když zůstanu, akorát je to horší a horší a pak si to akorát tak vyčítám,, že sem se na to nevykašlala dřív ;) Jinak s tím žraním: na ruce ze země bych volila to, že když s koněm pracujete, tak v pohodě nežere, tak jste taky v pohodě, když začne žrát, tak ho okamžitě plně zaměstnat. Mám prostě naučeného koně, že když u něho jsem, má ohlávku (před prací, při čištění, při pauze, po práci), tak si nedovolí žrát, ví, že v mé přítomnosti se nežere, jinak by musel něco dělat a to si po pár kolečkách cvalu rychle rozmyslí. Do sedla už by to pak tedy neměl být problém, ale pokud ano, řešila bych to asi nějak podobně. Ale taky jsem prostě koni jednu vlepila na čumák, když už to byl vrchol, ale to byla hora masa se kterou už jsem nevěděla coby, páč majitel na to nehleděl a jinak by mi asi urvala ruky Naštěstí s mým koněm, takový problém už nemám. Přeju hodně štěstí :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já než bych se naštvala, tak raději odejdu a práci se vrátím později (za hodinu, dvě nebo až další den), protože vím, že jak se jednou naštvu já, tak se naštve kůň a je to v háji. Tak raději odejdu a dodělám práci jindy s klidnou hlavou. Když zůstanu, akorát je to horší a horší a pak si to akorát tak vyčítám,, že sem se na to nevykašlala dřív ;) Jinak s tím žraním: na ruce ze země bych volila to, že když s koněm pracujete, tak v pohodě nežere, tak jste taky v pohodě, když začne žrát, tak ho okamžitě plně zaměstnat. Mám prostě naučeného koně, že když u něho jsem, má ohlávku (před prací, při čištění, při pauze, po práci), tak si nedovolí žrát, ví, že v mé přítomnosti se nežere, jinak by musel něco dělat a to si po pár kolečkách cvalu rychle rozmyslí. Do sedla už by to pak tedy neměl být problém, ale pokud ano, řešila bych to asi nějak podobně. Ale taky jsem prostě koni jednu vlepila na čumák, když už to byl vrchol, ale to byla hora masa se kterou už jsem nevěděla coby, páč majitel na to nehleděl a jinak by mi asi urvala ruky Naštěstí s mým koněm, takový problém už nemám. Přeju hodně štěstí :)

Jinak moje kobyla je taky hafling :D Není to jen plemenem, naučit se dá kohokoliv cokoliv, jen to chce správný přístup :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
By mě taky zajímalo, podle které terorie máte zachovat klid a milý přístup, jedni horsemani se s tím nepářou, druzí chodí kolem koní po špičkách. A pak si má člověk vybrat, kdo z Vás to pochopil správně, jak by nestačil zdravý selský rozum. Nejlepší bude Vy to rozdýchejte a ju nechce pást :) a budete happy obě.

Nikdo, nebo tedy aspoň já, neříká milý přístup, ale bít koně, který neví, co po něm chceš a je pro něj přirozené žrát je trochu blbost ;) Každý si musí nastolit svá pravidla, které chce, aby kůň dodržoval a podle nich si koně vycvičit ;)

Takhle: je pravidlo "tak jemně,. jak možno, ale tak silně, jak nutno".

Pokud kobylce sděluješ, že nemá žrát, pořád stejně, ona tě taky pořád stejně nebere vážně.

Je nezbytné to odstupňovat. To má svá pravidla.
1/ Co chceš: aby ti nežrala pod sedlem či při vodění. protože je pažravá, tak to nejspíš čas od času zase zkusí, i když bude už naučená. Takže musíš mít povel - něco - tichého, jemného, ale dostatečně jasného, co kobylka bude vnímat a nechá toho.

2/ Jak to udělat: odstupňovat.
Příklad:
a/ řeknu jasně NE. Když neposlechne (samozřejmě neposlechne, nemá proč):
b/ cuknu nebo zatáhnu (neposlechne...)
c/ zesílím - tedy kopnu, nebo plesknu... (neposlechne...)
d/ použiju bičík

atd. atd.
Vždycky to ale musí být v rychlém sledu a musí to skončit tím, že žrát přestane.

Příště to samozřejmě zopakuje - pak by ale už mohlo stačit to a/ až c/. Později a/ až b/...

Cílem je, aby vnímala už to NE - které proneseš třeba i tichoučce. To ji musíš naučit.

Nejsou na to přesné návody. Musíš ji pozorovat, jednat tak, aby to pochopila a být opravdu důsledná.

A mimochodem: jedno kopnutí je pro koně nejspíš podstatně příjemnější a jasnější, než nepochopitelné neustálé pruzení typu "nenene, to nedělej, ne, pojď domů, ty jedna..." ,tahání a co já vím co ještě; prostě ale vždycky stejná reakce, která nutně vyvolá i stejnou (tzn. žádnou) reakci od koně. . A podobně. Jak to nemá to odstupňování, kůň to nepochopí.
Pozoruj koně ve stádě - dělají to právě tak." Nechápeš, co znamená, když jsem dal uši dozadu? Tak se po tobě oženu. Nechápeš to pořád? Tak tě trochu kopnu. Furt nic? Tak tady to máš oběma zadníma."
To už pochopí i nejtupější kůň... Všimni si,. že ve stádě koně vysoko v hierarchii skutečně nemusejí udělat nic víc, než pohnout uchem, a ostatní se pakují, a pěkně svižně! TOHLE je ten horsemanship

No, snad jsem to popsala aspoń trochu srozumitelně. Nemáš to lehké, ale ber to tak, že každý člověk i každý kůň je jiný; co se daří příteli, tobě se může podařit i jiným postupem... a že je nesmysl dělat ze sebe něco, co nejsi. Jinými slovy: buď důsledná, ale buď svá. Jinak to nejde.

Děkuji, asi zkrátka musím celkově víc pracovat na své osobnosti... Ostatně, to bude jen ku prospěchu věci

Nečetla jsem rady nade mnou, proto se omlouvám, když se budu opakovat.
Já nevím, já mám pocit, že se pořád snažíme pro koně udělat něco "přirozeně", ale vlastně horsemanship a podobné pokusy o přirozenost stejně nic přirozeného nedělají. Kůň už prostě téměř všechno ze svojí přirozenosti ztratil a bez naší pomoci by dlouho nepřežil, alespoň některá přešlechtěná plemena, jako jsou plnokrevníci. Upřímně řečeno, ke mě koně chodí, následují mě, nechají mě nasednout bez sedla a můžu si vyjet jenom na nákrčáku a to nejsem žádný horsemanshipař. Je to jenom výmysl lidí o tom, jak se snaží pro koně dělat věci přirozeně, přitom v dnešní době pro ně přirozeného není vůbec nic, ať jde o jezdce na hřbetě nebo bezudidlovku.
Co se týče odnaučení žraní, jsem zastánce toho (a dle mého názoru opravdu účinného) řešení pomocí bičíku. Ať si kdo říká co chce, "přirozené" bezudidlovky a nějaké oťukávání bičíkem kůň těžko bude respektovat. Samozřejmě trpělivost je velmi důležitá a bez ní se nikam nedostaneme. Ale zamysleme se: není jednoduší koníka upozornit LEHKÝM úderem bičíkem, než se s ním donekonečka přetahovat s domněním, že to děláme přirozeně a to že je ta správná cesta? Není jednodušší koníka několikrát výrazněji upozornit, než se s ním přetahovat a nakonec o optupit nějakým taháním za ohlávku? Nejde o to koně bít, jde o to koně upozornit, že tohle opravdu přehání. Přirovnejme to k dítěti a rodiči. Vezme si dítě k srdci spíše neustálé namítání a křičení rodiče, který neustále opakuje, že to nemá dělat a milióny slov okolo, nebo jednu dobře mířenou? Opakuji, nejde o to koně či dítě bít, pouze upozornit. Můj koník měl stejný problém. Brala jsem ho na ohlávce na ruce a 1. jsem ani nedopustila, aby mi hlavu sklonil a když už se mu to povedlo, OKAMŽITĚ jsem ho lehce uhodila bičíkem přes tlamičku. Zkusil jednou dvakrát, poté pochopil, že práce jde i bez žraní a že se po ní milované trávy stejně dočká. Neříkejte tomu zlomení, či nějak jinak "horsemanshipařsky", je to prostě výchova. Jak jeden z nejlepších trenérů mladých koní Richard Maxwell řekl: "Vztah ke koni je drsná láska." Musíme se ke svému koni chavat jako matka k hříběti. Nechat ho samostatně se rozvíjet, uvažovat a zanechat mu "přirozenost", když však přesáhne hranici, účinně zakročit. Právě proto hříbata ke svým matkám cítí takovou důvěru a úctu. Chovají k nim bezmeznou, ale drsnou lásku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takhle: je pravidlo "tak jemně,. jak možno, ale tak silně, jak nutno".

Pokud kobylce sděluješ, že nemá žrát, pořád stejně, ona tě taky pořád stejně nebere vážně.

Je nezbytné to odstupňovat. To má svá pravidla.
1/ Co chceš: aby ti nežrala pod sedlem či při vodění. protože je pažravá, tak to nejspíš čas od času zase zkusí, i když bude už naučená. Takže musíš mít povel - něco - tichého, jemného, ale dostatečně jasného, co kobylka bude vnímat a nechá toho.

2/ Jak to udělat: odstupňovat.
Příklad:
a/ řeknu jasně NE. Když neposlechne (samozřejmě neposlechne, nemá proč):
b/ cuknu nebo zatáhnu (neposlechne...)
c/ zesílím - tedy kopnu, nebo plesknu... (neposlechne...)
d/ použiju bičík

atd. atd.
Vždycky to ale musí být v rychlém sledu a musí to skončit tím, že žrát přestane.

Příště to samozřejmě zopakuje - pak by ale už mohlo stačit to a/ až c/. Později a/ až b/...

Cílem je, aby vnímala už to NE - které proneseš třeba i tichoučce. To ji musíš naučit.

Nejsou na to přesné návody. Musíš ji pozorovat, jednat tak, aby to pochopila a být opravdu důsledná.

A mimochodem: jedno kopnutí je pro koně nejspíš podstatně příjemnější a jasnější, než nepochopitelné neustálé pruzení typu "nenene, to nedělej, ne, pojď domů, ty jedna..." ,tahání a co já vím co ještě; prostě ale vždycky stejná reakce, která nutně vyvolá i stejnou (tzn. žádnou) reakci od koně. . A podobně. Jak to nemá to odstupňování, kůň to nepochopí.
Pozoruj koně ve stádě - dělají to právě tak." Nechápeš, co znamená, když jsem dal uši dozadu? Tak se po tobě oženu. Nechápeš to pořád? Tak tě trochu kopnu. Furt nic? Tak tady to máš oběma zadníma."
To už pochopí i nejtupější kůň... Všimni si,. že ve stádě koně vysoko v hierarchii skutečně nemusejí udělat nic víc, než pohnout uchem, a ostatní se pakují, a pěkně svižně! TOHLE je ten horsemanship

No, snad jsem to popsala aspoń trochu srozumitelně. Nemáš to lehké, ale ber to tak, že každý člověk i každý kůň je jiný; co se daří příteli, tobě se může podařit i jiným postupem... a že je nesmysl dělat ze sebe něco, co nejsi. Jinými slovy: buď důsledná, ale buď svá. Jinak to nejde.

Naprosto souhlasím, to je správná cesta.

Určitě s tím, co jste napsala souhlasím, ale myslím si, že člověk jen velmi těžko vycítí "patřičnou" ráznost napomenutí (jak je tomu třeba u matky s hříbětem). Proto raději volím cestu "znepříjemnění" - couvání, rychlé otočky o malém poloměru, úkroky, zkrátka to, co nedělá ráda, ale přitom jednoznačně vím, že ji to neubližuje. Ale určitě je to o tom, jak se psalo výše - každý musí volit tu cestu, ve které se cítí jistě a která mu sedí. Pro mě je jakékoli bití (byť jemné a jen upozorňující) strašně nepřirozené, takže by asi stějně nemělo kýžený efekt - nejistý a rozpačitý přístup ke koním je jistě úplně nejhorší variantou...
Můj dotaz ale směřoval spíše k cestě nalezení vniřní vyrovnanosti, klidu a asertivity, když to nemám od přírody vrozené.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě s tím, co jste napsala souhlasím, ale myslím si, že člověk jen velmi těžko vycítí "patřičnou" ráznost napomenutí (jak je tomu třeba u matky s hříbětem). Proto raději volím cestu "znepříjemnění" - couvání, rychlé otočky o malém poloměru, úkroky, zkrátka to, co nedělá ráda, ale přitom jednoznačně vím, že ji to neubližuje. Ale určitě je to o tom, jak se psalo výše - každý musí volit tu cestu, ve které se cítí jistě a která mu sedí. Pro mě je jakékoli bití (byť jemné a jen upozorňující) strašně nepřirozené, takže by asi stějně nemělo kýžený efekt - nejistý a rozpačitý přístup ke koním je jistě úplně nejhorší variantou...
Můj dotaz ale směřoval spíše k cestě nalezení vniřní vyrovnanosti, klidu a asertivity, když to nemám od přírody vrozené.

Znepříjemnění je na hovno, aspoň na základě jasné zkušenosti. Pokud se budete dívat na to, jakým způsobem se chovají koně ve stádě, tak tam vedoucí kobyla taky nenutí koně couvat a dělat otočky a já nevím co. Kopne, kousne a kůň to přestane dělat a pokud začne, vše se opakuje. Jednoduché a jasné jak facka

= kór u těhle pažravých plemen, zvyšte intenzitu působení a použijte bičík. Povel NE a pokud neposlechne, okamžitě pro koně dostatečně citelná rána bičem, nahrazující koňský kopanec (nebo natolik silné trhnutí vodítkem, které ho donutí okamžitě přestat - ale pokud jste subtilnější postavy, tak to asi silově nedáte). A tak pořád dokola, až bude stačit povel NE. Je dobré zákaz pasení, uždibování a ochutnávání rozšířit na veškerou dobu kdy kůň něco dělá čili žádné popásávání se v průběhu terénu (= trest pokud to zkusí), žádné ochutnávky ve chvíli kdy s ním někde stojíte a ještě i poté chcete s koněm něco dělat (= trest pokud to zkusí) atd atd. Postupně koně zvyknete na to, že při práci se prostě nežere a ušetří vám to oběma nervy v dalším soužití. A nebojte, chudáčka koníčka kvůli tomu určitě neubude...i když se bude tvářit, jako že ho týráte. Jak si zvykne, tak už mu to ani nepřijde - jen to musíte dodržovat celý jeho život, tohleto se rádo vrací.

Co se týká sebeovládání. Pokud cítíte, že ve vás narůstá tlak a začínáte být vytočená, je potřeba nejdřív přesně poznat hranici, kde ještě vydržíte v klidu. Jakmile se k ní začnete blížit a uvědomíte si to, udělejte s koněm nějaký cvik, co dobře zná a jděte od něho. To samé platí pro chvíle, kdy cítíte, že ke koni už jdete napružená. Je lepší ho v takovou chvíli nechat být a max. vyčistit, jinak se vytočíte do vývrtky při úplně trapném detailu - vlastní zkušenost. Ve chvíli, kdy už jste nastartovaná je fakt lepší jít od koně pryč a vybít si vztek a frustraci na něčem jiném, jen dbejte na to, abyste práci s ním ukončila něčím zvládnutým, i kdyby to mělo být jen zastavení vedle vás na vodítku.

Moje kobyla je hodně citlivý satelit na lidské nálady a hodně temperamentní pažravé zvíře (arab). To co jsem výše napsala a to včetně nepasení, je moje vlastní 12 lety těžce nabytá zkušenost. Nenechat pást a naučit na slovní povel NE, byla jedna z nejdůležitějších věcí, co se musela naučit. Já jsem se u ní naopak naučila hodně ovládat. Jakmile jsem byla vytočená, hned se to přeneslo na ní a už to jelo... V napjatém stavu mysli člověka, to fakt nemá cenu, zejména je-li kůň citlivější povahy.

Myslím, že na to žraní má každý svůj osobitý názor, otázka je, kdo se jakou cestou dá :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě s tím, co jste napsala souhlasím, ale myslím si, že člověk jen velmi těžko vycítí "patřičnou" ráznost napomenutí (jak je tomu třeba u matky s hříbětem). Proto raději volím cestu "znepříjemnění" - couvání, rychlé otočky o malém poloměru, úkroky, zkrátka to, co nedělá ráda, ale přitom jednoznačně vím, že ji to neubližuje. Ale určitě je to o tom, jak se psalo výše - každý musí volit tu cestu, ve které se cítí jistě a která mu sedí. Pro mě je jakékoli bití (byť jemné a jen upozorňující) strašně nepřirozené, takže by asi stějně nemělo kýžený efekt - nejistý a rozpačitý přístup ke koním je jistě úplně nejhorší variantou...
Můj dotaz ale směřoval spíše k cestě nalezení vniřní vyrovnanosti, klidu a asertivity, když to nemám od přírody vrozené.

No, já tady nebudu psát nějaké výcvikové postupy na žraní / nežraní, spíš popíšu ten,, vnitřní klid´´
Dlouho cvičím psy, snažím se převážně o pozitivní motivaci a tak se fakt musím umět ovládat / psi i koně blbou náladu hned poznají /, ale už jsem se dostala do stavu, kdy se naopak skoro nedokážu na ty zvířata naštvat / na lidi jo, ty bych někdy střílela na potkání /
Nebylo to hned, ale tak nějak jsem si uvědomila, že mám ty svoje koně i psy ráda, ráda s nimi trávím čas a chci si to prostě užívat. A když se něco nedaří, je chyba v mém přístupu, v komunikaci, to zvíře to nedělá schválně- jen mi prostě v tu chvíli nerozumí a já to musím vymyslet tak, aby mi rozumělo.
A teď už pár let jsem ve stavu, že mi psi i koně výborně fungují, mám z nich radost pochopitelně je to jen můj subjektivní pocit - ale o ten tu jde, ne??

Přesně po takovém stavu mysli toužím, snad se to i mně povede :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě s tím, co jste napsala souhlasím, ale myslím si, že člověk jen velmi těžko vycítí "patřičnou" ráznost napomenutí (jak je tomu třeba u matky s hříbětem). Proto raději volím cestu "znepříjemnění" - couvání, rychlé otočky o malém poloměru, úkroky, zkrátka to, co nedělá ráda, ale přitom jednoznačně vím, že ji to neubližuje. Ale určitě je to o tom, jak se psalo výše - každý musí volit tu cestu, ve které se cítí jistě a která mu sedí. Pro mě je jakékoli bití (byť jemné a jen upozorňující) strašně nepřirozené, takže by asi stějně nemělo kýžený efekt - nejistý a rozpačitý přístup ke koním je jistě úplně nejhorší variantou...
Můj dotaz ale směřoval spíše k cestě nalezení vniřní vyrovnanosti, klidu a asertivity, když to nemám od přírody vrozené.

Hledat vnitřní vyrovnanost je pěkné.Ale měla byste to praktikovat někde bez koní.
Jestli chcete kobylu cokoli naučit ,nebo odnaučit,už k ní prostě musíte přistoupit jako osoba vedoucí,s jasným názorem.
A tento předávat stylem,který kobyla pochopí.
Jakýmisi rychlými otočkami a couváním na pětníku si kobylu pravděpodobně zchromíte, ale žrát bude stejně.
Spíše jasně a vyrovnaně vyslovte zákaz a okamžitě po neuposlechnutí zrovna tak jasně a vyrovnaně udeřte.To bude ta patřičná ráznost napomenutí.Zrovna tak přirozeně,jako parťák ve stádě.
Efekt to rozhodně mít bude.Ale to už máte shora všechno pěkně popsáno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně po takovém stavu mysli toužím, snad se to i mně povede :)

Určitě, to jde s věkem
Jak už jsem psala, nechci tu polemizovat o výcvikových postupech, tvrdit, že něco je ,,tak a ne jinak´´...na to už mám dost zkušeností a vím, že co někomu funguje perfektně, jinému se nikdy nepodaří a naopak.
Mě hodně pomáhá - když na něco tlačím, moc to chci...a ono né a né prostě to - na nějaký čas - nechat být, promyslet v klidu jiné možnosti, třeba si i nechat poradit, ale rozhodně ten postup musím tak nějak,, vzít za svůj´´ / blbě se mi to popisuje / a když vím, že bych nebyla schopná nebo ochotná to takhle dělat, nemám problém být první, kdo to dělá jinak....většinou k cíli nevede jen jedna cesta a kdo tvrdí že jo, tak asi žádnou jinou nezná.
Ale už toho asi nechám, stejně se to nedá úplně dobře popsat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hledat vnitřní vyrovnanost je pěkné.Ale měla byste to praktikovat někde bez koní.
Jestli chcete kobylu cokoli naučit ,nebo odnaučit,už k ní prostě musíte přistoupit jako osoba vedoucí,s jasným názorem.
A tento předávat stylem,který kobyla pochopí.
Jakýmisi rychlými otočkami a couváním na pětníku si kobylu pravděpodobně zchromíte, ale žrát bude stejně.
Spíše jasně a vyrovnaně vyslovte zákaz a okamžitě po neuposlechnutí zrovna tak jasně a vyrovnaně udeřte.To bude ta patřičná ráznost napomenutí.Zrovna tak přirozeně,jako parťák ve stádě.
Efekt to rozhodně mít bude.Ale to už máte shora všechno pěkně popsáno.

Jak jsem psala, každý má svůj názor na věc, ale můžu potvrdit, že když jsem se svojí kobylou začínala (3-letá kobyla haflinga), tak neměla žádný respekt, lidi převálcovala, kopala, neudržitelná na vodítku a žraní ani nemluvně. Ale pravidelnou, přesnou prací jsem docílila toho, co už jsem psala( když jsem s ní, tak si nedovolí žrát). Ano, když začala žrát, tak jsem ji okamžitě a rázně odehnala a chtěla po ní něco nepříjemného a osvědčilo se mi to. Kobyla rychle pochopila, že je pro ní výhodnější v klídku stát, než si ukousnout trávy a pak muset něco dělat. Když jsem ji prskla bičem po pleci nebo po čumáku, tak byla akorát víc nasr***ná a nevěděla, co po ní přesně chci, takže s tím bych byla opatrná. Hlavně když si tohle naučíte u koně ze země, tak většinou není problém v sedle, a nic vám nebrání pohodové vyjížďce :) Hlavně mě osobně tento styl výcviku vyhovuje a funguje, a dá se říct že na všechno :)

Já mám tedy úplně jiné zkušenosti a asi neobvyklé metody, ale zatím se osvědčily. Já jdu ke zvířatům i totálně naštvaná (zpravidla mě vytočí děti) a dávám to setsakra jasně najevo, netajím se tím, že nemám na nikoho náladu, na což zvířata podle svého reagují, drží si patřičný odstup a sledují mě. Pokud se mi některé připlete do cesty, řvu jako lev. Hafloši si drží odstup, zpoza rohu vykukují čtyři kozí ksichty a psi se taky klidí z dosahu.
Je zajímavé že to na nich nezanechává žádné stopy, kozy jsou jinak normální mazlilky, haflošové neodbytně vlezlí. Sama pro sebe tomu říkám syndrom neopodstatněného vzteku - zvířata se tváří že já jako šéf mám na to nárok a plné právo a čekají až mě to přejde. Nejsou vyděšení, jen ostražití a vždy mají kam ustoupit a musím říci, že mám jejich respekt - kozy mi rozhodně nervou při krmení kýble z rukou a to samé koně, nebyl s nimi vpodstatě žádný problém, naprostá pohoda, obsedání - nasednout a jede se, problém vždy nastal jakmile někdo neměl pevnou ruku, to jsou okamžitě schopní s člověkem zamést. Hodně mi věří a jsou za mnou schopní vlézt kamkoliv. Když se mi něco nelíbí, nejdřív varuju a pak už to dám okamžitě a velice důrazně najevo, prudkým dupnutím, zařváním, prásknutím bičem o něco (ne o koně, jde o zvuk), žádné odstupňování, a když, tak obráceně, postupně stačí lehké, ale velice důrazné dupnutí, jinak startuju hned a hystericky, a zatím to zabírá. Podotýkám že jde o haflingy, na labilnější koně bych to nezkoušela, taky pár známých málem z mojí rychlé a prudké reakce dostalo psotník.
I mě udivuje, že to zvířata tak dobře snáší, skoro bych řekla, že z nich budou neurotici, ale nejsou. Jsem pro ně jasně čitelná, co cítím, to dám najevo a oni mají jistotu, rozhodně si na nich vztek nevybíjím, ale ani se ho nesnažím utajit a oni se zařizují podle toho.
Myslím že je daleko horší ho utajovat a pokoušet ovládat se, protože kůň to vycítí,je to nečitelné a znejistí, začne mít strach, protože netuší jak se bude situace vyvíjet.
Je to asi podobná situace, jako když v přírodě vůdčí zvíře občas demonstruje svou sílu a lehce při tom bezdůvodně "napadne" ostatní - je to přirozené, není to trest za něco a oni necítí křivdu, je to jen upevňování postavení vůdce. U mých koní to funguje docela dobře.

Wau, to je super, díky moc.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám tedy úplně jiné zkušenosti a asi neobvyklé metody, ale zatím se osvědčily. Já jdu ke zvířatům i totálně naštvaná (zpravidla mě vytočí děti) a dávám to setsakra jasně najevo, netajím se tím, že nemám na nikoho náladu, na což zvířata podle svého reagují, drží si patřičný odstup a sledují mě. Pokud se mi některé připlete do cesty, řvu jako lev. Hafloši si drží odstup, zpoza rohu vykukují čtyři kozí ksichty a psi se taky klidí z dosahu.
Je zajímavé že to na nich nezanechává žádné stopy, kozy jsou jinak normální mazlilky, haflošové neodbytně vlezlí. Sama pro sebe tomu říkám syndrom neopodstatněného vzteku - zvířata se tváří že já jako šéf mám na to nárok a plné právo a čekají až mě to přejde. Nejsou vyděšení, jen ostražití a vždy mají kam ustoupit a musím říci, že mám jejich respekt - kozy mi rozhodně nervou při krmení kýble z rukou a to samé koně, nebyl s nimi vpodstatě žádný problém, naprostá pohoda, obsedání - nasednout a jede se, problém vždy nastal jakmile někdo neměl pevnou ruku, to jsou okamžitě schopní s člověkem zamést. Hodně mi věří a jsou za mnou schopní vlézt kamkoliv. Když se mi něco nelíbí, nejdřív varuju a pak už to dám okamžitě a velice důrazně najevo, prudkým dupnutím, zařváním, prásknutím bičem o něco (ne o koně, jde o zvuk), žádné odstupňování, a když, tak obráceně, postupně stačí lehké, ale velice důrazné dupnutí, jinak startuju hned a hystericky, a zatím to zabírá. Podotýkám že jde o haflingy, na labilnější koně bych to nezkoušela, taky pár známých málem z mojí rychlé a prudké reakce dostalo psotník.
I mě udivuje, že to zvířata tak dobře snáší, skoro bych řekla, že z nich budou neurotici, ale nejsou. Jsem pro ně jasně čitelná, co cítím, to dám najevo a oni mají jistotu, rozhodně si na nich vztek nevybíjím, ale ani se ho nesnažím utajit a oni se zařizují podle toho.
Myslím že je daleko horší ho utajovat a pokoušet ovládat se, protože kůň to vycítí,je to nečitelné a znejistí, začne mít strach, protože netuší jak se bude situace vyvíjet.
Je to asi podobná situace, jako když v přírodě vůdčí zvíře občas demonstruje svou sílu a lehce při tom bezdůvodně "napadne" ostatní - je to přirozené, není to trest za něco a oni necítí křivdu, je to jen upevňování postavení vůdce. U mých koní to funguje docela dobře.

Rozhodně nepoužitelné pro živější koně

Můj kůň by se vás po nějaké době zřejmě pokusil sejmout, pokud byste na něho neodůvodněně řvala. On řvaní považuje za trest a pokud ho chápe jako neoprávněný, brání se.
Kdysi byl v ustájení, kde si majitelka řešila svoje psychické problémy stejně jako vy, řvaním a cholerickým jednáním vůči zvířatům. Na způsob chování mého koně (že potřebuje klidný přístup a co dělá, když ho nemá) byla dopředu upozorněna. Jednoho dne mi volala, že ji sejmul, když kolem něho šla, skoro jí kopancem zlomil nohu...

Navíc, koně po zlém nenaučíte nic. Pokud jste při práci s koněm rozčílení a vytočení, část pozornosti se ubírá směrem k vašemu vzteku a není prostě možné se adekvátně soustředit na to, abyste s koněm komunikovali, jak máte.

Největším a nejdůležitějším uměním v celé věci je fakt, že se naučíte rozpoznat hranice, kdy se ještě dokážete ovládat a kdy už je třeba dát ruce pryč, abyste nenadělali víc škody než užitku. Já na tom pracuji 12 let a pořád to není dokonalé, ale oproti počátkům jsou znatelné velké pokroky.

To já tam píšu, že to není použitelné pro všechny koně . Taky jsem jsem neřekla, že to používám při výcviku, pokud kůň neví, co po něm chcete, to by bylo úplně zcestné. Ale pokud to ví a je schopen to splnit, tak to důrazně požaduji, a většinou to stačí jednou, dvakrát. Nemám potíže se žraním haflingů při procházce, a rozhodně nepoužívám metodu 150ti opakování ty ty ty jeden neposlušný koníčku, to se ale nedělá... Nevím jestli se to dá nazvat že je to výchova po zlém - ono totiž v přírodě by se tak vůdčí kůň taky choval, nedělal by 100x ty ty ty, udělal by to jednou a podruhé už by startoval. Je to celé jen o respektu, ne o výchově po zlém a už vůbec ne o mé psychické labilitě .
A je to myšleno na koně, které máte dlouhodobě doma, znají vás a vy znáte dokonale je, na mladé koníky kteří nic moc nedělají, jsou v poho na pastvině a každá záminka jak se povyrazit a pobavit je jim dobrá -(a tím samozřejmě nemyslím že jsou zlí) a takových koní je mezi lidmi myslím docela dost a nevychovaných haflingů a huculů taky. Máte proti sobě zvíře, které je 10x těžší než vy, odpočaté, nažrané, nabité energií a bažící po nějaké zábavě (to neplatí samozřejmě pro denně pracující koně), což je při nedostatku respektu vražedná kombinace a to vůbec nemusí jít o zlé zvíře.
Jezdila jsem v dostihovce, tam se člověk pomalu bál i kýchnout a v jezdeckém klubu na koních kteří šli z ruky do ruky, tak tam by mě to tedy taky ani nenapadlo, až jsem měla vlastního huculského hřebečka, tam už to bylo úplně o něčem jiném - ale bylo z něj celkem bezproblémové zvíře (pro mě), dalšího majitele málem zabil. Haflošky mám od ročků, jeden plašší, ze stáda, jednodušší na výchovu, ochotný při výcviku, zlatý, fakt super, druhý vyrůstal mezi lidmi, mazlivý plyšák do doby, než po něm něco chcete, pak začíná zkoušet jestli opravdu je nutné poslechnout a fakt mu to v tomhle směru pálí, adept na zkaženého koně pokud se neudrží respekt.
Ono to může vypadat blbě, ale kdybych dělala chybu, pak by za mnou nechodili jako psi, nikdy jsem je před vyjížďkou nenaháněla po pastvině, vždycky přijdou sami a vypadá to že se těší. Pokud se jim podaří zdrhnout z pastviny, buď přijdou sami na zavolání, pokud už se napásli, nebo milostivě počkají až si pro ně dojdu, neutíkají přede mnou.
Takže: - platí to jen pro koně se kterými jste v neustálém kontaktu, ne když je jen vytáhnete z boxu na vyjížďku, a speciálně pro mezkovité mladé hafloše a huculy s odolnou nervovou soustavou
- spíš jsem chtěla říct že se o tom někdy zbytečně moc přemýšlí, že je to věc intuice a znalosti konkrétního koně, rozhodně to není univerzální pro každého, taky neříkám, že to plošně doporučuji, zvlášť ne pro koně, kteří už prošli více rukama, jen sděluji svou zkušenost
- že kůň pozná když se přetvařujete, řečí těla dáváte jiné signály než chováním a znejistíte ho
Možná to vyvolá nějaké negtivní ohlasy, ale myslím že když koně honíte v kruhovce, je to taky jen o respektu.... ale asi to líp vypadá...