Pod sedlem spěchá

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, nedala bych mu šanci takhle vysírat... Zprvu bych to vážně zkoušela prací, ale maximálně měsíc, a kdyby se to nezměnilo ani o píď, šla bych na něj prostě tvrdě. Kůň, pokud je nějak přiježděný, pravidelně ježděný, s dobrým zázemím, prostě nemá takové věci dělat. Vůbec. U mladého to člověk řeší jinak než u mazáka.
Měli jsme kobylu, co prostě jakmile nacválala, bylo rodeo, rychlá jak blesk, ale naprosto neovladatelná (tedy, s vyvinutím maximální síly). Myslím, že bod zvratu u nás přišel, když na louce nacválala a absolutně ignorace.... Tak jsem ji pobídla ještě víc (nevím, jestli to vnímala) a vcelku mi to bylo jedno, přes mez jsme přešli na hlubokou oranici a když to dnes vidím, mohlo se stát cokoliv. Jediný, co se ale stalo bylo, že jsem ji poslední silou stočila na kruh, a nutila jsem ji cválat ještě dost dlouho na to, abychom se domluvily. V tý době jsem měla ruce těžší jak z olova. Ale od tý doby je o hodně lepší, občas ji to chytne, ale už nikdy jsem neměla ten pocit absolutní bezmoci. (Nebýt tam to oraniště, tak mě protáhne i lesem.)
Ale ta byla rychlá vždycky.

Jak tedy říkám - pokud jsi zkoušela všechno, tedy několik vyjížděk na problematických místech slézt, jet s jiným koněm, jet celou dobu krokem s častými pochvalami, práce na problematických místech... A kůň si z tebe pořád dělá srandu (kolikrát čím dál tím víc), tak bych mu ukázala, že on má pro sebe 23 hodin denně, a já po něm vyžaduji tu jednu hodinu naprostou spolupráci. A pokud to nejde po dobrém...
Ale já jsem v tomhle ohledu trochu cvok, spíš počkej na rady ostatních. Jen bych řekla, že kdyby mi to z ničeho nic začala dělat kobyla, nejdřív bych řešila zdravotní problémy... Ale jestli to dělá jen venku, v tom ot nebude. :)

Zdravotní problémy to nejsou, má kontrolované záda i zuby, výstroj..prostě všechno. Bylo to to první, co mne napadlo, ale pak jsem zjistila, že na jízdárně pracuje krásně a i kontroly ukázaly, že je zdravý.
S jiným koněm s jezdíme a to je spokojený..zařadí se za něj a nerozhodí ho nic, občas má sice choutky s ním soutěžit, ale nic, co bych okamžitě nezatrhla.
Pracovat na problematických místech taky- po pár kroužcích se zklidní, uvolní, ale jakmile práci ukončím a vyjedu zpět- klidně i krokem- hlava jde nahoru, nasadí svižný krok (občas je to velmi nepříjemné, mám pocit, že sedím na pružině, která každou chvíli vypálí) a jsme tam, kde jsme byli. Když mi to začal dělat někdy koncem listopadu- nechala jsem ho klusat asi 3 kolečka kolem celé louky, když začal zpomalovat, pobídla jsem a nutila jet dál. Jenže to nepomáhalo. Pak jsem začla chodit 2 týdny jen na jízdárnu, kde se žádný takový problém neukázal.
Spíš mám pocit, že se snaží rychle vrátit domů- odbýt si vyjížďku v rychlém tempu a domů.
Ano, zpomalím ho, když mu opravdu pevně přitáhnu otěže, ale nechci ho otupit. Vlastně není problém z tím, že bych nepřešla z klusu do kroku- to ano, ale nezpomalím ho v rámci jednoho chodu. A cválat teď opravdu nechci- louky jsou plné děr a nerada bych se někde vysekala i s koněm.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravotní problémy to nejsou, má kontrolované záda i zuby, výstroj..prostě všechno. Bylo to to první, co mne napadlo, ale pak jsem zjistila, že na jízdárně pracuje krásně a i kontroly ukázaly, že je zdravý.
S jiným koněm s jezdíme a to je spokojený..zařadí se za něj a nerozhodí ho nic, občas má sice choutky s ním soutěžit, ale nic, co bych okamžitě nezatrhla.
Pracovat na problematických místech taky- po pár kroužcích se zklidní, uvolní, ale jakmile práci ukončím a vyjedu zpět- klidně i krokem- hlava jde nahoru, nasadí svižný krok (občas je to velmi nepříjemné, mám pocit, že sedím na pružině, která každou chvíli vypálí) a jsme tam, kde jsme byli. Když mi to začal dělat někdy koncem listopadu- nechala jsem ho klusat asi 3 kolečka kolem celé louky, když začal zpomalovat, pobídla jsem a nutila jet dál. Jenže to nepomáhalo. Pak jsem začla chodit 2 týdny jen na jízdárnu, kde se žádný takový problém neukázal.
Spíš mám pocit, že se snaží rychle vrátit domů- odbýt si vyjížďku v rychlém tempu a domů.
Ano, zpomalím ho, když mu opravdu pevně přitáhnu otěže, ale nechci ho otupit. Vlastně není problém z tím, že bych nepřešla z klusu do kroku- to ano, ale nezpomalím ho v rámci jednoho chodu. A cválat teď opravdu nechci- louky jsou plné děr a nerada bych se někde vysekala i s koněm.

Pružina, co může kdykoliv vystřelit, znám... Ještě bych zkusila to, co mi pomáhá u té mé, když je nadupaná - jí doopravdy vadí v tu chvíli přitáhlé otěže, a když ji chci uklidnit, prostě chytím otěže za přezku a je klid. Kdyby vypálila, už to nezkusím, ale u nás to tak funguje. :)
A co chodit jiné trasy?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pružina, co může kdykoliv vystřelit, znám... Ještě bych zkusila to, co mi pomáhá u té mé, když je nadupaná - jí doopravdy vadí v tu chvíli přitáhlé otěže, a když ji chci uklidnit, prostě chytím otěže za přezku a je klid. Kdyby vypálila, už to nezkusím, ale u nás to tak funguje. :)
A co chodit jiné trasy?

Trasa na to vliv nema, at chodim kamkoliv, je to to same. Zkusim povolit ty oteze :-D prinejhorsim vypali no a zastavit ho problem neni ;-)

Zkusila bych při rychlém kroku zastavit a zacouvat, když kruhy nepomáhají. Při moc rychlém klusu taky. Brát ho jen za hubu nemá cenu, je třeba dát váhu na zadek. A ukázat, že za neposlušnost bude víc a namáhavější práce, on si to pak rozmyslí.

Píšeš, že to robí od listopadu, nie je to iba tým, že je v zime menej jazdený a je viac nabitý? Moja kobyla je v zime takmer nejazditeľná keď pár dní stojí (nestíham kvôli tme) tak potom vychádzka vyzerá podobne ako u vás. Je ako časovaná bomba. Pritom je to prijazdený - v lete až flegmatický kôň. Keby bola možnosť tak by som ju pred vychádzkou aspoň vylonžovala lenže u nás na trávnatej jazdiarni to bohužiaľ v zime moc nejde. A na vychádzke sa cestou tam akurát tak zahreje a domov má potom energie na rozdávanie. Ja to popravde vždy po pár takýchto vychádzkach kedy sa vraciam spotená v nervoch vzdám a dostane až do jari zimné prázdniny. Potom je to zas zlatíčko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Píšeš, že to robí od listopadu, nie je to iba tým, že je v zime menej jazdený a je viac nabitý? Moja kobyla je v zime takmer nejazditeľná keď pár dní stojí (nestíham kvôli tme) tak potom vychádzka vyzerá podobne ako u vás. Je ako časovaná bomba. Pritom je to prijazdený - v lete až flegmatický kôň. Keby bola možnosť tak by som ju pred vychádzkou aspoň vylonžovala lenže u nás na trávnatej jazdiarni to bohužiaľ v zime moc nejde. A na vychádzke sa cestou tam akurát tak zahreje a domov má potom energie na rozdávanie. Ja to popravde vždy po pár takýchto vychádzkach kedy sa vraciam spotená v nervoch vzdám a dostane až do jari zimné prázdniny. Potom je to zas zlatíčko.

Chodíme jezdit 3x-4x do týdne, občas i před ježděním lonžujeme. Už si z něj dělám srandu, že spěchá domů, protože se bojí, že mu ostatní sežerou seno :D
Dneska jedu na ryze krokovou vyjížďku, tak tady napíšu, jak to probíhalo...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj koňáci,
chtěla bych se podělit o jeden problém, spíše nepříjemnost. Jezdím koníka- 10 let, ježděn rekreačně. Řeším už nějakou dobu jeho spěchání pod sedlem- v terénu, nejvíce při cestě domů (jak neobvyklé, že :D ).
Klasická vyjížďka vypadá přibližně takto: vyjedu ze stáje po dlouhé asfaltové cestě. první polovinu se div neupobízím k smrti, musím občas použít tušírku, jelikož má koník nepříjemný zvyk se zastavit a couvat. Následuje cesta v lesíku, kde už většinou rozklusáváme. Horko těžko ho zde rozhýbu, snaží se dělat vlnovky, zpomalovat, třepat hlavou. V dalším úseku nacváláme, většinou opět s pomocí tušírky a ke konci lesíka plynule přecházíme do kroku. Následuje vjezd na louku, kde kůň neustále natáčí hlavu směrem k domovu. Snažím se ho vyrovnat, přistavit k opačné ruce- marně. Jede sice rovně, ale s hlavou do strany. Zde přichází hlavní problém. Naklušeme, kůň zvedne hlavu a valí. Mám pocit, že pokud bych více povolila otěže, vyběhne se mnou jak na závodní dráze. Zpomalení sedem nepomáhá, jen držet otěže, díky kterým mám za chvíli ruce jako opice. Nacválat nemůžu, protože v tu chvíli je kůň neovladatelný a už jednou jsem díky tomu skončila v křoví. Jediné, co v tu chvíli pomůže, je stočit koně na kruh, kruh zmenšovat, dělat spirály, přechody a postupně přejít do pracovního. Jenže jakmile z kruhu vyjedu, následuje hlava vzhůru a fíííííííííííí... Zde většinou i vyjížďka končí, jelikož nemám sebemenší chuť dále pokračovat. I po zpomalení do kroku je jako časovaná bomba a cesta domů je jen snaha udržet jej v kroku.
Na jízdárně není problém, pracuje ochotně a je vidět, že jej to baví. Ustájený je 24/7 se stádem.
Uvažuju, zda je to zimou (ještě v listopadu toto nedělal- jezdím jej od srpna) nebo dělám někde chybu. Trenérku mám, ale moc v tomto ohledu neporadí- dozvídám se jen: na kruh..a pracovat. Jenže já bych si ráda užila i ty vyjížďky bez práce. Prostě se jen tak v klidu projet po lese, po loukách, bez toho abych se neustále snažila brzdit.
Budu vděčná za jakoukoliv radu

Moje konisko to také výjimečně dělá a pomohlo nejvíce jej naučit na slovní povely. Když chci aby zpomalil, tak říkám po-ma-lu, trošku rázně ale ne moc a s klesavou intonací. Naučil se to na jízdárně, kdy zpomalení sedem, popř. otěží jsem spojila s touto pobídkou. Pochopil, nyní se to dá využít v terénu, aniž by jsem se s ním prala.
Pokud toto nezabere a konisko čumí a zlobí, tak mám zase povel stůůůůj, popř. ještě zacouváme zase na slovní pobídku. Začne mě vnímat. Pokud ho beru za otěž, tak zrychluje ještě více.
Směrem domů necválat - což asi neděláte a také neklusat, pokud zlobí. U některého koně pomůže sesednout, u jiného to může být ještě horší.
A také to je prostě ročním obdobím, teď jsou prostě občas na "zabití"
Asi snem každého rekreačního jezdce je mít koně, který šlape na 100% a nezlobí nikdy, ale na takového jsem ještě nenarazila:-D
Ještě doporučím odbourávat ta zastavení, tj. když už citím, že spomaluje, tak energicky pobídnout, aby ani neměl šanci. Také vyžadovat určité tempo, žadné loudání a respekt k pobídkám.
Také mě ještě napadá řešení, kdy po příchodu z vyjížďky mu dáte ještě práci, třeba na jízdárně, aby neměl pocit, že když se dožene domů, tak už bude mít klid. Někdo to používá s úspěchem, mě to přijde celkem opruz, nicméně pokud fakt zlobil, tak jsme to aplikovali taky.

Bohužel neporadím, ale držím Vám palce, ať to s koníkem zvládnete. Já jezdila kdysi podobného (později jsem se dozvěděla, že majitelka se ho bojí a neví si s ním rady), platila jsem docela vysoký měsíční příspěvek a koník dělal podobné věci, navíc ho ještě občas napadlo se třeba v klusu (jednou dokonce i ve cvalu) otočit a běžet domů. Po dvou měsících jsem to vzdala, protože mi to za ty nervy a peníze nestálo. I když jsem přesvědčena, že by se trpělivou prací dal zvládnout, ale to už by majitelka musela platit mě a ne já jí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chodíme jezdit 3x-4x do týdne, občas i před ježděním lonžujeme. Už si z něj dělám srandu, že spěchá domů, protože se bojí, že mu ostatní sežerou seno :D
Dneska jedu na ryze krokovou vyjížďku, tak tady napíšu, jak to probíhalo...

toto ale nemusí byť úplne márna myšlienka, ako to má s hierarchiou v stáde? nemenili ste prostredie, zloženie stáda?môže byť napríklad tak fixovaný na stádo, že má pocit, že sa niečo udeje, kým nie je doma. ale to je len taký nápad, že by som sa zamyslela asi aj týmto smerom.
každopádne, s koňom by asi začala pracovať tak, že by som si odkrútila na jazdiarni robotu a potom by som išla na výchádzku. a pokiaľ je lepší s koňom, skúsila by som pracovať s niekým druhým a pracovať na samostatnosti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj koňáci,
chtěla bych se podělit o jeden problém, spíše nepříjemnost. Jezdím koníka- 10 let, ježděn rekreačně. Řeším už nějakou dobu jeho spěchání pod sedlem- v terénu, nejvíce při cestě domů (jak neobvyklé, že :D ).
Klasická vyjížďka vypadá přibližně takto: vyjedu ze stáje po dlouhé asfaltové cestě. první polovinu se div neupobízím k smrti, musím občas použít tušírku, jelikož má koník nepříjemný zvyk se zastavit a couvat. Následuje cesta v lesíku, kde už většinou rozklusáváme. Horko těžko ho zde rozhýbu, snaží se dělat vlnovky, zpomalovat, třepat hlavou. V dalším úseku nacváláme, většinou opět s pomocí tušírky a ke konci lesíka plynule přecházíme do kroku. Následuje vjezd na louku, kde kůň neustále natáčí hlavu směrem k domovu. Snažím se ho vyrovnat, přistavit k opačné ruce- marně. Jede sice rovně, ale s hlavou do strany. Zde přichází hlavní problém. Naklušeme, kůň zvedne hlavu a valí. Mám pocit, že pokud bych více povolila otěže, vyběhne se mnou jak na závodní dráze. Zpomalení sedem nepomáhá, jen držet otěže, díky kterým mám za chvíli ruce jako opice. Nacválat nemůžu, protože v tu chvíli je kůň neovladatelný a už jednou jsem díky tomu skončila v křoví. Jediné, co v tu chvíli pomůže, je stočit koně na kruh, kruh zmenšovat, dělat spirály, přechody a postupně přejít do pracovního. Jenže jakmile z kruhu vyjedu, následuje hlava vzhůru a fíííííííííííí... Zde většinou i vyjížďka končí, jelikož nemám sebemenší chuť dále pokračovat. I po zpomalení do kroku je jako časovaná bomba a cesta domů je jen snaha udržet jej v kroku.
Na jízdárně není problém, pracuje ochotně a je vidět, že jej to baví. Ustájený je 24/7 se stádem.
Uvažuju, zda je to zimou (ještě v listopadu toto nedělal- jezdím jej od srpna) nebo dělám někde chybu. Trenérku mám, ale moc v tomto ohledu neporadí- dozvídám se jen: na kruh..a pracovat. Jenže já bych si ráda užila i ty vyjížďky bez práce. Prostě se jen tak v klidu projet po lese, po loukách, bez toho abych se neustále snažila brzdit.
Budu vděčná za jakoukoliv radu

Přijde mi to, jak kdybych to psala já před pár lety a můžu Vás ujistit, že jestli to nezabrzdíte hned v počátku, tak to může být ještě horší. Jednou jsem se už ale vážně vytočila a navzdory strachu, že mě asi zastaví až smrt, jsem mu prostě dala, co chtěl. Chceš cválat? Budeš. Ale tak dlouho, jak já budu chtít. Kůň může být přiježděný, jak chce, tohle je o tom, kdo je pánem situace. Být vámi, tak jakmile bych vjela na louku, ušla bych pár kroků, pak ho otočila prdelí k domovu a nacválala směrem zpátky k lesu. Udělejte si kruh a silou ho tam držte. Poletí jak blázen, to je pravda, možná skončíte zase v křoví, to je taky pravda, ale mně tohle jediné pomohlo. Prostě cválejte. Jestli budete mít odvahu na změnu stran, změňte je, jestli ne, tak jezděte tak velký kruh, aby se mu z toho nezamotala šiška. Možná tam budete kroužit nějakou dobu s rukama jak opice, ale dřív nebo později bude mít tendenci zpomalit. V tu chvíli přijde řada na vás..teď chcete cválat vy. Prostě ho pobízejte dál do cvalu, dokud nebudete mít pocit, že by mohl vypustit duši. Pak můžete milosrdně zpomalit avšak, jestli bude následovat hlava vzhůru a fííí, tak znovu. Nebude to nic příjemného a tento styl vyjížďky budete muset párkrát zopakovat, ale funguje to..opravdu. Teď můžu cválat na zahozené otěži i cestou domů a obejde se to bez komplikací..

Mám doma podobný případ.
Mě pomáhá, jak už někdo výše psal, v takovéhle situaci "zahodit otěže", no napoprvé jsem z toho měla celkem obavy, ale funguje to. Navíc jsem také kobylu naučila na slovní povely, jak při práci na ruce, tak na lonži, postupně i v sedle. A ještě takový poznatek, je naučená na klasické uklidňující hooouu, krooook apod., ale když má své zatmění a tohle nezabírá, tak na ní prostě jednou rázně zařvu HEJ! a jde najednou v kroku, ona potvora ví, že má zpomalit, ví že neposlechla a tohle jí umravní, ale pěkně se u toho dokáže vzteknout, přejde do kroku a u toho vztekle hodí hlavou (na volné otěži), ale do toho kroku přejde. Prostě mí připadá, že jí je jasné, že mě má poslouchat, ale v tu chvíli se jí jednoduše nechce, sice poslechne, ale dá najevo, že takhle si to teda nepředstavovala ... aneb není nad to mít vyčůránka z vlastním názorem
Jinak mě pomohlo chodit ven na krizová místa lonžovat, nebo pracovat ze země.
Kobyla už je teď zvladatelná pěkně, ale pořád to má "v sobě" a teď v zimě se občas potřebuje projevit. A k tomu spěchání domů, já praktikuju cestou domů v kroku - spěchá - otočit se a klusat/cválat směrem od domu - otočit domů a v kroku a tohle dokolečka, dokud nepochopí, že domů se jde prostě v klidu.

Držím pěsti, není to jednoduché, ale i tak bych to svoje výbušné zvíře nevyměnila

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přijde mi to, jak kdybych to psala já před pár lety a můžu Vás ujistit, že jestli to nezabrzdíte hned v počátku, tak to může být ještě horší. Jednou jsem se už ale vážně vytočila a navzdory strachu, že mě asi zastaví až smrt, jsem mu prostě dala, co chtěl. Chceš cválat? Budeš. Ale tak dlouho, jak já budu chtít. Kůň může být přiježděný, jak chce, tohle je o tom, kdo je pánem situace. Být vámi, tak jakmile bych vjela na louku, ušla bych pár kroků, pak ho otočila prdelí k domovu a nacválala směrem zpátky k lesu. Udělejte si kruh a silou ho tam držte. Poletí jak blázen, to je pravda, možná skončíte zase v křoví, to je taky pravda, ale mně tohle jediné pomohlo. Prostě cválejte. Jestli budete mít odvahu na změnu stran, změňte je, jestli ne, tak jezděte tak velký kruh, aby se mu z toho nezamotala šiška. Možná tam budete kroužit nějakou dobu s rukama jak opice, ale dřív nebo později bude mít tendenci zpomalit. V tu chvíli přijde řada na vás..teď chcete cválat vy. Prostě ho pobízejte dál do cvalu, dokud nebudete mít pocit, že by mohl vypustit duši. Pak můžete milosrdně zpomalit avšak, jestli bude následovat hlava vzhůru a fííí, tak znovu. Nebude to nic příjemného a tento styl vyjížďky budete muset párkrát zopakovat, ale funguje to..opravdu. Teď můžu cválat na zahozené otěži i cestou domů a obejde se to bez komplikací..

Kéž bych na tohle měla odvahu... Můžu se zeptat, co za plemeno máte-nebo na jaké jste to aplikovala? Totiž já jezdím kobylku A1/1, která je podobný případ, jako zadavatelky-až na to, že "letí" od začátku do konce vyjížďky-respektive od chvíle, co se naklusá. Tuším, že zarazit jí její náhlé nacválávání (myslím si, že spíš natryskání) by bylo jí právě někdy nutit až nadoraz, jenže...

Jednou jsem byla ještě s majitelkou na druhém koni na vyjížďce na takovém docela velkém poli (rozhodně největším, jaké je k ježdění k dispozici) a ona si zase nacválala-je pravda, že vyrazila za druhou klisnou, co kousla udidlo a vyletěla, jenže ta po chvíli zpomalila, zatímco my jsme obtryskali šílenou rychlostí celé pole dokola a teprve pak se nechala zpomalit. A to potom při každé pobídce do klusu se tvářila, že chce vyrazit znova. Jenže já na to nemám nervy, nechat ji ať letí a ještě nutit přidat. Zaprvé běhá fakt pro mě neskutečně rychle a za druhé jsem měla problém ji stočit i na tom velkém poli, aby šla podél okraje. Neumím si představit, jak bych ji zvládla trvale udržet na kruhu i kdyby takhle velkém (plus zatím polem je příkop a silnice, což mi na klidu vážně nepřidává).

A pak si ještě říkám-vážně to pro ni bude trest? Něco takového pravděpodobně zažívala dřív na dostizích (dlouhý rychlý cval a následné vysílení), tak jestli by to nebrala jako-nevím, něco normálního. Koneckonců, tam se taky tohle chování naučila...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kéž bych na tohle měla odvahu... Můžu se zeptat, co za plemeno máte-nebo na jaké jste to aplikovala? Totiž já jezdím kobylku A1/1, která je podobný případ, jako zadavatelky-až na to, že "letí" od začátku do konce vyjížďky-respektive od chvíle, co se naklusá. Tuším, že zarazit jí její náhlé nacválávání (myslím si, že spíš natryskání) by bylo jí právě někdy nutit až nadoraz, jenže...

Jednou jsem byla ještě s majitelkou na druhém koni na vyjížďce na takovém docela velkém poli (rozhodně největším, jaké je k ježdění k dispozici) a ona si zase nacválala-je pravda, že vyrazila za druhou klisnou, co kousla udidlo a vyletěla, jenže ta po chvíli zpomalila, zatímco my jsme obtryskali šílenou rychlostí celé pole dokola a teprve pak se nechala zpomalit. A to potom při každé pobídce do klusu se tvářila, že chce vyrazit znova. Jenže já na to nemám nervy, nechat ji ať letí a ještě nutit přidat. Zaprvé běhá fakt pro mě neskutečně rychle a za druhé jsem měla problém ji stočit i na tom velkém poli, aby šla podél okraje. Neumím si představit, jak bych ji zvládla trvale udržet na kruhu i kdyby takhle velkém (plus zatím polem je příkop a silnice, což mi na klidu vážně nepřidává).

A pak si ještě říkám-vážně to pro ni bude trest? Něco takového pravděpodobně zažívala dřív na dostizích (dlouhý rychlý cval a následné vysílení), tak jestli by to nebrala jako-nevím, něco normálního. Koneckonců, tam se taky tohle chování naučila...

Já jsem psala podobný případ, ale úplně nahoře... Nebyla to A1/1, ale shagya x ČT (což je docela známá, projevově typická kombinace). Kůň rychlej jak blesk, ale ne úplně zvladatelná. Právě jsem psala, že se mi nejvíc hodila oranice - tam kůň prostě nemůže naplno, respektive se snadno unaví. Ale ona v tý době neměla nějakou extra kondičku, měla to jen a pouze v palici.
Tenkrát jsem jí vyloženě protáhla udidlo hubou (v životě se mi to předtím nestalo, a doufám, že už nestane; potřebovala jsem ji zatočit, a jak jsem měla už ruce z olova, prostě jsem udělala blbost...) Není to věc, na kterou je člověk hrdý, ale tenkrát jsem to prostě nezvládla jinak. Dáma zatočila, obcválaly jsme to pole asi pětkrát, šílený tempo, šílenej kůň, já už málem padala ze sedla... Ale zafungovalo to. Od tý doby tam začal nějaký respekt...
Ale popravdě, já mám prostě k A1/1 nějaký odpor, ne, že by to nebyli kolikrát krásní koně, nebo inteligentní, kamarádští... Ale co jsem viděla, co dovedou ti stažení z dostihů, když je chytne rapl (ne všichni, znám světlé vyjímky :) ). Asi bych si to s nima netroufla. U tý shagye vím, že má velmi jistý, krok, že prostě sama nepadá, je šikovná. Plňase jsem viděla už stokrát, že když se hnali, prostě běželi a nějaká díra na zemi, no a co...
Ale když je člověk trochu šáhlej, a má hodně síly, proč ne? Jen fakt ten pocit, když člověk ze všech čtyř stran to pole/louku bere jen tak tak, že se nezabije, je fakt zajímavej. Je důležitý to udělat na co největším prostoru a asi ideálně to někomu říct, kdyby kůň doběhl domů sám.

Ale všeobecně, jestli to dělá celoročně, a je prostě taková, tak bych zalítla na diskuze o výchově dostiháků, a u toho koně bych nešla tvrdě (en nekompromisně), a ze začátku vyloženě jen a pouze krok, a poté jen a pouze krok a klus. Dlouho. Kolikrát je to prostě na zbytek života - jsou dostiháci, co zvládají cval, pomalu a v klidu, dva roky už bez problémů, deset hubertů za sebou - a na jedenáctém se můžou zbláznit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kéž bych na tohle měla odvahu... Můžu se zeptat, co za plemeno máte-nebo na jaké jste to aplikovala? Totiž já jezdím kobylku A1/1, která je podobný případ, jako zadavatelky-až na to, že "letí" od začátku do konce vyjížďky-respektive od chvíle, co se naklusá. Tuším, že zarazit jí její náhlé nacválávání (myslím si, že spíš natryskání) by bylo jí právě někdy nutit až nadoraz, jenže...

Jednou jsem byla ještě s majitelkou na druhém koni na vyjížďce na takovém docela velkém poli (rozhodně největším, jaké je k ježdění k dispozici) a ona si zase nacválala-je pravda, že vyrazila za druhou klisnou, co kousla udidlo a vyletěla, jenže ta po chvíli zpomalila, zatímco my jsme obtryskali šílenou rychlostí celé pole dokola a teprve pak se nechala zpomalit. A to potom při každé pobídce do klusu se tvářila, že chce vyrazit znova. Jenže já na to nemám nervy, nechat ji ať letí a ještě nutit přidat. Zaprvé běhá fakt pro mě neskutečně rychle a za druhé jsem měla problém ji stočit i na tom velkém poli, aby šla podél okraje. Neumím si představit, jak bych ji zvládla trvale udržet na kruhu i kdyby takhle velkém (plus zatím polem je příkop a silnice, což mi na klidu vážně nepřidává).

A pak si ještě říkám-vážně to pro ni bude trest? Něco takového pravděpodobně zažívala dřív na dostizích (dlouhý rychlý cval a následné vysílení), tak jestli by to nebrala jako-nevím, něco normálního. Koneckonců, tam se taky tohle chování naučila...

Aplikovala jsem to na "obyčejné" ČT..byla jsem na tom úplně přesně jako zadavatelka plňas, to je jiné kafe...ten snad ani domů nespěchá..ten letí bez ohledu na to, kde je. Jsou to takoví malí ďáblíci a pokud dřív běhali, je to s nimi venku o to horší. Tam jde spíš o zvládnutí temperamentu než náhlé situace. Měli jsme u nás jednoho moc šikovného koníčka, také bývalého dostiháka. Na jízdárně se brzy naučil, byl sice trochu dopředný, ale velmi učenlivý a brzy pochopil, co se po něm žádá. Sice naučit ho pomalému cvalu na kruhu byla tak trochu zkouška trpělivosti, ale po pár šipkách v seně se i to povedlo nikdy to však nebyl koník pro dítě do lesa..Huberta bych na něm nejela, ale i vyjížďky se daly časem zvládnout celkem slušně. Nemohli jsme však jezdit do terénu, kde na poli nacváláte a užíváte si západ slunce, zatímco Vám vítr čechrá vlasy...popravdě, nejdříve jsme museli na vyjížďky chodit vyvázaní, ale nestydím se za to..bylo to o bezpečnosti..nebyl k zvládnutí..ten když se zahryzl, protáhl krk, tak ho nikdo nezastavil. Ze začátku se zkoušel jen klus, hezky na kruhu, poté i na rovince. S přibývající důvěrou klus bez šňůrek, ale hezky jako na jízdárně, neustále zaměstnávat...to samé ve cvalu. Šlo to pomalu, ale nakonec na něm člověk mohl jezdit vcelku normálně i na rovince..musela však být neustálá kontrola a jakmile byl náznak, že by zase bral kramle, tak hezky kruh..zaměstnat..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem psala podobný případ, ale úplně nahoře... Nebyla to A1/1, ale shagya x ČT (což je docela známá, projevově typická kombinace). Kůň rychlej jak blesk, ale ne úplně zvladatelná. Právě jsem psala, že se mi nejvíc hodila oranice - tam kůň prostě nemůže naplno, respektive se snadno unaví. Ale ona v tý době neměla nějakou extra kondičku, měla to jen a pouze v palici.
Tenkrát jsem jí vyloženě protáhla udidlo hubou (v životě se mi to předtím nestalo, a doufám, že už nestane; potřebovala jsem ji zatočit, a jak jsem měla už ruce z olova, prostě jsem udělala blbost...) Není to věc, na kterou je člověk hrdý, ale tenkrát jsem to prostě nezvládla jinak. Dáma zatočila, obcválaly jsme to pole asi pětkrát, šílený tempo, šílenej kůň, já už málem padala ze sedla... Ale zafungovalo to. Od tý doby tam začal nějaký respekt...
Ale popravdě, já mám prostě k A1/1 nějaký odpor, ne, že by to nebyli kolikrát krásní koně, nebo inteligentní, kamarádští... Ale co jsem viděla, co dovedou ti stažení z dostihů, když je chytne rapl (ne všichni, znám světlé vyjímky :) ). Asi bych si to s nima netroufla. U tý shagye vím, že má velmi jistý, krok, že prostě sama nepadá, je šikovná. Plňase jsem viděla už stokrát, že když se hnali, prostě běželi a nějaká díra na zemi, no a co...
Ale když je člověk trochu šáhlej, a má hodně síly, proč ne? Jen fakt ten pocit, když člověk ze všech čtyř stran to pole/louku bere jen tak tak, že se nezabije, je fakt zajímavej. Je důležitý to udělat na co největším prostoru a asi ideálně to někomu říct, kdyby kůň doběhl domů sám.

Ale všeobecně, jestli to dělá celoročně, a je prostě taková, tak bych zalítla na diskuze o výchově dostiháků, a u toho koně bych nešla tvrdě (en nekompromisně), a ze začátku vyloženě jen a pouze krok, a poté jen a pouze krok a klus. Dlouho. Kolikrát je to prostě na zbytek života - jsou dostiháci, co zvládají cval, pomalu a v klidu, dva roky už bez problémů, deset hubertů za sebou - a na jedenáctém se můžou zbláznit.

No, já se vždycky nějak dostala k A1/1, aniž bych sama chtěla-prostě to vždy nějak vyšlo. A je pravda, že jeden z těch koníků byl naopak neuvěřitelný flegmatik, co se na jízdárně táhnul jak... Ale u téhle se o tom nedá mluvit. A je pravda, že se jí občas podaří v podstatě zakopnout o vlastní nohy třeba jen v klusu.

Vlastně mě i vaše odpovědi potěšily, já na tohle stejně psychicky nemám, ale už mě to samotnou napadlo, jestli by to zabralo, nebo ne. Teď pracujeme hlavně na odstranění závislosti na druhé kobče, tak v tom budu pokračovat a myslím, že pokud se to podaří a bude schopná jet na vyjížďku i sama, tak by tyhle situace nemusely nastávat, nebo ne tak často.