Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.228.245
Dobrý den, před 4 měsíci mi zemřela moje kobylka na koliku po 3 měsících mi moji rodiče pořídili mladého valacha(popravdě moc sem to nechtěla) moc si sním nerozumím. Od te doby co zemřela jsem na koně dost hodná nedokážu je okřiknout ani nijak lepnout. V poslední době toho jaksi začal zneužívat, docela si ze mě dělá prdel a když už se neovlánu a vrazím mu je mi to pak hrozně líto... nevím co mám dělat, dovoluju mu snad všechno. Když jsme na vyjíždce, je mi ho líto i odtrhnout od trávy, jsem slabá povaha a když ho škubnu v hubě., příde mi že ho týrám, ale nedokážu ho prodat. Stalo se vám to už někdy?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.240.1
Nestalo. Úmrtí koně je pro Vás určitě frustrující událostí a asi se s tím budete dlouho vyrovnávat, ale berte to tak, že je to život a k životu smrt bohužel patří.
Nezbývá Vám než buď se vzpamatovat a k valachovi se začít chovat zodpovědně a důsledně, nebo ho opravdu prodejte, než ho s prominutím zk******. Zdeňka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.237
Faktem je, že naše generace si odvykla brát smrt jako součást života a s každým dalším pokolením to je horší. Smrt se izolovala, snažíme se ji vytěsnit mimo rámec vědění a tváříme se, že co nevidíme, neexistuje. Letos jsem pohřbila dvě mně blízké bytosti, ale život musí jít dál. Prostě zavřít za minulostí dveře a přejít do další místnosti. Jinak to nejde. Zrovna teď jsem na FB čela něco v tom smyslu, že se má člověk snažit prožít každý rok tak, aby byl ten nejlepší v jeho životě. Takže radím utřít oči, vysmrkat se, nadechnout se a vykročit s novou vizí a s novým koněm.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.233.17
mojí nej kámošce taky zemřela kobylka, problém s její nohou jsme museli v jejich 18letech utratit (i veterinář to radil)...a taky ten příběh co si taky prožila (příliš hodná)...ono je taky pravda, že nejsi třeba na něho příliš hodná, jen prostě ho nechceš vzít přímo k srdci, bojíš se, že se to stane u něho znova jako u té kobylky...moje kamarádka pořídila koně po půl roce její smrti a taky ze začátku prostě to nebylo ono, bo už na posledním chvíli uvažovala, že ho prodá, ptz si prostě spolu nerozuměli...ale já jsem jí říkala, nech tomu prostě čas a trpělivost, koně se seznamují pomalu a v klidu...a výsledek? Další půl rok a už z nich se stala skvělá banda...kamarádka se prostě taky bála, ho vzít přímo k srdci jen proto, že se bála, že se to stane jako u té kobylky a že se s tím už nikdy nesmíří....chce to všechno čas, bojovat a věřit že na to všechno potřebuje čas a budete spolu skvělá banda....hodně štěstí =))
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.140
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, před 4 měsíci mi zemřela moje kobylka na koliku po 3 měsících mi moji rodiče pořídili mladého valacha(popravdě moc sem to nechtěla) moc si sním nerozumím. Od te doby co zemřela jsem na koně dost hodná nedokážu je okřiknout ani nijak lepnout. V poslední době toho jaksi začal zneužívat, docela si ze mě dělá prdel a když už se neovlánu a vrazím mu je mi to pak hrozně líto... nevím co mám dělat, dovoluju mu snad všechno. Když jsme na vyjíždce, je mi ho líto i odtrhnout od trávy, jsem slabá povaha a když ho škubnu v hubě., příde mi že ho týrám, ale nedokážu ho prodat. Stalo se vám to už někdy?
Tak najdi někoho, kdo by s ním byl schopný pracovat normálně a nedovoloval mu. Opravdu takhle si akorát naděláš strašné problémy s drzým koněm. A jinak určitě ho netýráš, líto ti ho být rozhodně nemusí (nebo snad má u vás šptané podmínky?).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.6.227
k novému koníkovi se chovejte spravedlivě,ale důsledně,chápu,že se bráníte pustit si ho do srdce,proto možná větší odstup k němu,ale to není úplně špatně,alespoň si ho nebudete snažit zařadit do šablony,a vyžadovat po něm,aby byl naprosto stejný,jako vaše odešlá kobylka...taky jsem to zažila,odešla mi paní klisna,povahou naprosto nenahraditelná,i když byla nahrazena jiným koněm,podvědomě jsem mu neustále,,vyčítala",že není jako ona,nechtěla jsem ho přijmout takového,jaký byl...každý kůň je jedinečný,za každou radost musíme zaplatit bolestí,dejte novému koni šanci,určitě vás něčím osloví,nebude stejný jako zesnulá,ale třeba v něčem bude lepší
A i kdyby ne,určitě si zaslouží max.zájem,on za nic přece nemůže..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.26
Já se zase zeptám. Vy jste tohoto mladého valacha chtěla? Nebo vám ho rodiče koupili jako překvapení? Myslím si, že tohle taky hraje velkou roli. Smutek po kobylce, rodiče vám ho chtěli ,,zaplácnout,, novým kamarádem, ale třeba to není ono. Určitě bych na sobě dál zamakala, snažila se požádat někoho o pomoc s valachem a jestli to prostě nepůjde, najděte mu nový domov a koukejte se po koni, který by vás třeba víc chytl za srdce.Stará kobylka už byla klidná, s mladochem je třeba pracovat, třeba zase potřebujete něco klidného..Znám lidi, co mají radši klidného koně, někdo zase má rád temperamentního...Ale jste s valachem zatím měsíc, třeba to bude ještě dobrý..My takhle sáhli vedle, dělali jsme s koněm rok. Zlepšil se, ale nebylo to ono, tak šel k novým majitelům. Je to jediný koník, kterého jsme prodali.Jinak jsme na koně měli štěstí a když byli někdy ,,jiní,, zamakali jsme a bylo to dobrý.