Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.228.245
Nemužu se dostat z umrtí mojeho koně. Už je tomu druhý týden co mi zemřela kobylka na koliku. Je to něco hrozného vůbec nevím jak se s tím vypořádat. Spím s její ohlavkou při každé maličkosti mi tečou slzy. Prožívá někdo to samé? Cítím se sama nic mi nevychází...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.142
umrela mi kobylka uz je to 6let a porad se z toho nemuzu dosta
diky pochybeni nekolika vetu umirala nekolik dni velmi bolestive
nikomu to nepreju byla jsem sni nonstop
nikdy se z toho nedostanu nehci to popisovat a kafilerka taky hruza....takze nevim co vam poradit
ja uz si vlastniho kone nikdy neporidila nemela jsem na to uz nervy
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.61
Pred mesiacom mi umrel milovaný psík. Teraz po mesiaci by som povedala, že to už začína byť znesiteľné, ale stále mi strašne chýba. Prvé týždne boli hrozné vždy keď som prichádzala domov už po ceste som revala a potom ešte 15 minút sedela v aute pred domom a nebola schopná vojsť lebo ma tam nikto nečakal :( všetko mi ho pripomínalo hlavne vonku nemal ísť so mnou kto nakŕmiť kone, zrazu sa mi nikto nemotal pod nohy.. všetko mi to chýba. Myslím, že nepomáha nič iné iba čas. Človek si zvykne (nemá na výber) a postupne už nebudeš plakať iba milo spomínať na to aká bola, na vaše pekne prežité spoločné chvíle.. ja som našu hafanicu pochovala vzadu u koní za senníkom takže tam každý deň chodím a vždy jej poviem ako mi chýba. Prvé dni som tam presedela aj hodinu, teraz sa už len usmejem a poviem jej že bola úžasná a chýba mi. Hodne mi to pomáha. Koníka asi nemáte pochovaného doma, ale pomáhajú aj fotky a dobre sa vyplakať, prejde to ale chce to čas.
A ešte aj keď si to možno teraz neviete predstaviť ale verte, že naozaj to najlepšie čo môžete urobiť je obstarať si čím skôr nového koníka. Nie je to žiadny podraz vášho mŕtveho miláčika, ale pomôže to zabudnúť a všetkú lásku ktorú teraz premietate do sĺz aspoň môžete dať niekomu inému..
my už tiež máme vybraté šteniatko asi dva týždne, ešte je pri mame ale neskutočne mi to pomohlo keď mi majiteľka začala posielať fotky a ja som sa proste začala na neho tešiť.
Takže hlavu hore koníkovi je už dobre treba ísť ďalej ..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.93
Před dvěma roky mi umřeli během měsíce moji dva koníci...byla to hodně špatna schoda náhod...jeden měl hezkou smrt...druhý bolestivou a dlouhou..oba jsem se snažila zachránit, nicméně marně...ještě teď když jedu místama, kde jsem s mladší kobylou chodívala na vyjížďky, tak se mi do očí hrnou slzy..to samé, když mám v sedle se součastným koněm úspěch, hned si vzpomenu na moje milované a je mi líto, že se toho nedožili...je to moc smutné a nikdy to nepřestane bolet..nicméně je to dobře, protože to ukazuje, že člověk měl koně rád čistě a opravdově..že to nebyly žádné falešné city. Pořád je to kruté a člověku přijde moc líto, proč nevinný kůň umírá tak dlouho a bolestivě...u mě to bylo o to horší, že vše ve svém životě jsem dělala pro ně...když odešli, odešel můj smysl života a člověk už se bojí mít rád tolik jako dřív, už si uvědomí, že nic není trvalé a jak je to po tom těžké...jak jsem již napsala..je to dva roky..mám jiného koně s kterým jsem velmi pomalu navázala krásné pouto..ale stále to není stejné jako před tím..ani nemůže, nicméně to že si člověk uvědomí, jak začíná mít někoho znovu opravdově rád taky stojí za to....mě hodně pomohlo toto: když se mi narodil syn a já jsem si hned na porodním sále uvědomila, že kdyby nepřežil, nechtěla bych žít ani já..problesklo mi hlavou, že moje koňská holčička, když odešla do nebe druhý den po porodu za svým hříbátkem, že to pro ni bylo dobré...i ta hnusná kolika může mít nějakou příčinu, aby koník odešel do nebe lépe, než by ho jinak čekalo...jednou jsme zachraňovali takto koně a úspěšně, přežil velmi těžkou koliku..ale pak začal mít problémy jiné a mnohem horší,dlouho se trápil..navíc měl špatného majitele....proto si myslím, že i když je to tak těžké a kruté, všechno má nějaký význam...i teď mi tečou slzy, jak se mi stýská..ale věřím, že se ještě schledáme a vy dvě určitě taky...tak se drž, bude to dobré...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.70
Neotáčejte se zpět. K ničemu to nevede jenom to člověka deptá. Před 3 měsíci jsem musela nechat uspat našeho milovaného psa, v pořadí již druhého. Nesmutním. Vzpomínám na to dobré, na to, že jsem mu dala za jeho života i na jeho konci vše, co potřeboval a věnuji se s plným nasazením zbylým dvěma psům. Stejné to je u koní. Teď právě čekáme, kdy to přijde u nejstaršího valacha. Až odejde, pořád mi zůstanou další dva koně, kteří mě budou potřebovat. A řešit to tím, že koně nebo psa už nikdy, to sami sebe ochuzujete o řadu dalších pěkných zážitků s dalším oddaným tvorem. Žádný další nebude stejný, jako ten předchozí, nicméně každý bude jinak super. Neříkám, že je to jednoduché, ale v zájmu zachování zdraví a psychiky je to důležité. Život musí jít dopředu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.218.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Neotáčejte se zpět. K ničemu to nevede jenom to člověka deptá. Před 3 měsíci jsem musela nechat uspat našeho milovaného psa, v pořadí již druhého. Nesmutním. Vzpomínám na to dobré, na to, že jsem mu dala za jeho života i na jeho konci vše, co potřeboval a věnuji se s plným nasazením zbylým dvěma psům. Stejné to je u koní. Teď právě čekáme, kdy to přijde u nejstaršího valacha. Až odejde, pořád mi zůstanou další dva koně, kteří mě budou potřebovat. A řešit to tím, že koně nebo psa už nikdy, to sami sebe ochuzujete o řadu dalších pěkných zážitků s dalším oddaným tvorem. Žádný další nebude stejný, jako ten předchozí, nicméně každý bude jinak super. Neříkám, že je to jednoduché, ale v zájmu zachování zdraví a psychiky je to důležité. Život musí jít dopředu.
Moc hezky napsáno.
Můžeme svou lásku a péči přece dál dávat. Je hodně koní, psů i jiných zvířátek, co ji potřebují.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Spát s ohlávkou mi příjde jako sebetýrání...
Najdi si nějakou činnost, která tě natolik zaměstná, abys nemusela neustále přemýšlet(třeba jiný koník)
Musíš se holt nad to povznést a sama sebe přesvědčit, že si vše udělala jak nejlépe si uměla.
Nic jiného ti prostě nezbývá, nikdo a nic tady nemůže být věčně
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.129.22
Také jsem musela nechat před dvěma týdny utratit svého valacha, byl už hodně nemocný a bylo to nejlepší řešení, aby se netrápil. Bylo to rychlé, důstojné. Proležela jsem půl dne v posteli v slzách, jediné co mi pomohlo bylo, že jsem si hned koupila nového koníka. ta bolest se zmírnila a lépe to snáším. Zažila jsem s ním moc hezké chvíle a uměl mě i hezky potrápit, když chtěl. Nikdo ho nenahradí, byl jedinečný, jako každý kůň, zvíře, člověk. Ale vím, že jsem se rozhodla dobře a že další koník mi bude přinášet další radosti i starosti a pomůže mi tu bolest překonat. Vše se i časem spraví a je třeba jít dál a pořád se nevracet, to pak člověk je ještě více z toho špatný. Smrt bohužel patří k životu a nelze žít věčně, ikdyž smutníme, ale má to tak být. Takže vzchopte se, zaměstnejte se nějak, cho´dte se i bavit, žijte dál, tím, že se budete jenom utápět ve svém smutku, vám nepomůže, spíše naopak. Život je přece krásný a je třeba ho prožít a zažívat další krásné věci.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.90.10
Prožívám teď něco podobného, kvůli "mému" ještě žijícímu psu. Mladá fenka rodičů, která je na mě závislá, doslova chodila se mnou i na záchod. A já se snažím svoji lásku k ní otupit, zmenšit, protože asi dojde k nevyhnutelnému a budeme ji muset uspat. Nejde to, furt ji mám moc ráda, furt bulím. Z těch psů, co jsme měli, je mi nejbližší, máme stejné nápady, rády stejné věci, báječně jsem se doplňovaly.
Před rokem, pár dnů před fenčinými čtvrtými narozeninami, se rodiče vrátili domů z nákupu a vítal je plazící se tvor - nepostavila se na zadní, ochrnula, měla bolesti. Analgetické injekce, za dva dny operace, která se podařila. Prognóza, že bude chodit, poměrně slušná, a hlavně fenečka byla už bez bolesti. Bohužel neudržela moč ani trus, ale bylo to i tím, že po ochrnutí chytla zánět močového měchýře.
Začaly měsíce cvičení, měnění lantuchů, a věčného praní, praní, praní. Pes s velkou chutí do života, chtěla a chce si stále hrát. Bohužel rodiče bydlí na Vysočině a všichni víme, jaká byla zima. Kvůli riziku prochladnutí nebyla fenečka řadu měsíců venku, nejprve kvůli tomu, že by rychle přimrzla břichem ke sněhu, později kvůli zchoulostivění musela počkat na teplejší počasí. Celé dny na zahradě mohla trávit až od konce května. Takže všechno to "neudržení" bylo doma, samozřejmě se nemůže plazit po bytě, pořídili jsme jí koš - i tak věčné dezinfikování, praní, smrad, větrání... mamka i skončila v nemocnici pro nějakou infekci...
Fenečka nemá bolesti, dělá pokroky, močení i kálení je už mnohem lepší, ale taky i tím, že do podzimu mohla být stále venku. Postupně začala mít cit do zadních nohou, začala hýbat ocáskem, při zatlačení na nohy je znát protitlak, začala se občas stavět, poslední měsíc při podepření bříška a zatlačení na přední nohy poposune zadní nožky. Vše je ale strašně pomalu a blíží se další zima, kdy nebude moci být venku a zase jen praní, praní, dezinfekce a praní. Rodiče jsou v důchodu, těžce nemocní, vyčerpaní. Už by to nezvládli. Já si ji domů vzít nemohu, bývám přes 10 hodin v práci, a fenečka potřebuje stálou péči a dozor.
A tak bulím, bulím, že pesanku, která se zlepšuje, i když velmi pomalu, která by opravdu mohla začít znovu chodit, nebo aspoň stoprocentně udržet moč a trus, to by se jí pak mohl pořídit vozík, která má chuť žít, na zahradě honí motýly, snaží se podhrabat rodendrony, že tuhle jinak zdravou a života chtivou fenečku čeká asi posledních pár dnů nebo týdnů života.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.54
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prožívám teď něco podobného, kvůli "mému" ještě žijícímu psu. Mladá fenka rodičů, která je na mě závislá, doslova chodila se mnou i na záchod. A já se snažím svoji lásku k ní otupit, zmenšit, protože asi dojde k nevyhnutelnému a budeme ji muset uspat. Nejde to, furt ji mám moc ráda, furt bulím. Z těch psů, co jsme měli, je mi nejbližší, máme stejné nápady, rády stejné věci, báječně jsem se doplňovaly.
Před rokem, pár dnů před fenčinými čtvrtými narozeninami, se rodiče vrátili domů z nákupu a vítal je plazící se tvor - nepostavila se na zadní, ochrnula, měla bolesti. Analgetické injekce, za dva dny operace, která se podařila. Prognóza, že bude chodit, poměrně slušná, a hlavně fenečka byla už bez bolesti. Bohužel neudržela moč ani trus, ale bylo to i tím, že po ochrnutí chytla zánět močového měchýře.
Začaly měsíce cvičení, měnění lantuchů, a věčného praní, praní, praní. Pes s velkou chutí do života, chtěla a chce si stále hrát. Bohužel rodiče bydlí na Vysočině a všichni víme, jaká byla zima. Kvůli riziku prochladnutí nebyla fenečka řadu měsíců venku, nejprve kvůli tomu, že by rychle přimrzla břichem ke sněhu, později kvůli zchoulostivění musela počkat na teplejší počasí. Celé dny na zahradě mohla trávit až od konce května. Takže všechno to "neudržení" bylo doma, samozřejmě se nemůže plazit po bytě, pořídili jsme jí koš - i tak věčné dezinfikování, praní, smrad, větrání... mamka i skončila v nemocnici pro nějakou infekci...
Fenečka nemá bolesti, dělá pokroky, močení i kálení je už mnohem lepší, ale taky i tím, že do podzimu mohla být stále venku. Postupně začala mít cit do zadních nohou, začala hýbat ocáskem, při zatlačení na nohy je znát protitlak, začala se občas stavět, poslední měsíc při podepření bříška a zatlačení na přední nohy poposune zadní nožky. Vše je ale strašně pomalu a blíží se další zima, kdy nebude moci být venku a zase jen praní, praní, dezinfekce a praní. Rodiče jsou v důchodu, těžce nemocní, vyčerpaní. Už by to nezvládli. Já si ji domů vzít nemohu, bývám přes 10 hodin v práci, a fenečka potřebuje stálou péči a dozor.
A tak bulím, bulím, že pesanku, která se zlepšuje, i když velmi pomalu, která by opravdu mohla začít znovu chodit, nebo aspoň stoprocentně udržet moč a trus, to by se jí pak mohl pořídit vozík, která má chuť žít, na zahradě honí motýly, snaží se podhrabat rodendrony, že tuhle jinak zdravou a života chtivou fenečku čeká asi posledních pár dnů nebo týdnů života.
Tak to j síla.Nemůžu Vás soudit, protože každý žijeme jinak, ale tohle bych nemohla udělat.Pokud není naděje, pak jistě.Ale pokud je, tak bych se s tím nemohla vyrovnat, ať by byly okolnosti jakékoli.Znovu píši, neodsuzuji Vás, ale za sebe píši, že tohle bych vydejchala stěží.
Jinak, kobyla mi odešla před rokem, ještě jsem to v sobě nevyřešila.Je to těžké, koně i psi patří prostě do života člověka a ačkoli se k nim nechovám jak k lidem, beru je jako součást mé rodiny .
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.73
jednoduchá rada. Vyhodit věci po kobylce pořídit nové a hlavně nového koně. A nejlíp úplně jiného než kobyla. (jiné plemeno třeba jiná barva). A on ten smutek přejde hodně rychle.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.90.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to j síla.Nemůžu Vás soudit, protože každý žijeme jinak, ale tohle bych nemohla udělat.Pokud není naděje, pak jistě.Ale pokud je, tak bych se s tím nemohla vyrovnat, ať by byly okolnosti jakékoli.Znovu píši, neodsuzuji Vás, ale za sebe píši, že tohle bych vydejchala stěží.
Jinak, kobyla mi odešla před rokem, ještě jsem to v sobě nevyřešila.Je to těžké, koně i psi patří prostě do života člověka a ačkoli se k nim nechovám jak k lidem, beru je jako součást mé rodiny .
No právě. Proto jsem v takovým stavu.
Jenže... pesanku u sebe mít nemůžu, nemůžu přestat chodit do práce a nemít žádný příjem, neplatit nájem atd. Rodiče mě neuživí.
Péče o ní je vyčerpávající. Jak jsem psala, rodiče jsou v důchodu, těžce nemocní, mamka už skončila kvůli péči o psa v nemocnici, vypadalo to opravdu zle. Je dost možné, že další zimu by zdravotně nezvládli. Radši přijít o psa než o rodiče. Tady se není o čem rozhodovat. I oni to tak cítí, že už nemají fyzickou sílu zvládnout takhle další zimu. Ale ta veselost fenečky, víra, že by to mohla zvládnout, kdyby měla více času, to bolí. 
Pro bližší představu - fenka udrží moč jen částečně, bobek jen do doby, kdy projeví větší radost (typicky vítání), pak se celá za....e, což je i několikrát denně. A tím, že při tom procesu stále vítá, to má pak až za ušima. Takže mytí psa, praní celého koše, podložek, dezinfekce, samé shýbání, zdvihání, pro rodiče fyzická dřina. Částečné udržení moči znamená, že z ní už samovolně průběžně co pár minut nevytéká, jak na začátku. I tak se musí každý den mockrát měnit plínová podložka pod zadek, a to i když bylo teplo a mohla být od rána do večera na zahradě. Navíc při čůrání nezvedne zadek, tak je stále celá.., víte co. A to 24 hodin denně, v bytě. Kdykoli se může stát "nehoda" a zase nastane kolotoč mytí, čištění.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.41.2
I pro pejsky existují pleny pro takové případy...bylo by to asi mnohem jednodušší jen měnit pleny, ale chápu, že pro staré lidi i tak náročné...Nicméně nebyla bych schopná utratit zvíře, které má chuť žít a jehož zdravotní stav se sice pomalu ale zlepšuje...ono když se chce...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.90.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
I pro pejsky existují pleny pro takové případy...bylo by to asi mnohem jednodušší jen měnit pleny, ale chápu, že pro staré lidi i tak náročné...Nicméně nebyla bych schopná utratit zvíře, které má chuť žít a jehož zdravotní stav se sice pomalu ale zlepšuje...ono když se chce...
Pleny bohužel nesnese.
Budu ráda z jakýkoli reálný návrh řešení. Ideální by byla možnost dlouhodobého pobytu na některé z klinik zabývající se fyzioterapií, ale nic takového jsem nenašla.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.70
Pochopila jsem z toho popisu dobře, že fenka nevstane ani nechodí?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.90.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pochopila jsem z toho popisu dobře, že fenka nevstane ani nechodí?
Předkem utíká, zadkem se plazí. Rychlost dokáže vyvinout neskutečnou. Občas se už postaví, ale hned spadne. Když ji trochu podržím, třeba zpředu, tak zadní částí chvíli balancuje, než si kecne. Citlivost už má, ale přes to, že cvičí, ztratila svaly, i když to se postupně - směrem od páteře dolů- napravuje.
Zkusím ještě jedno kolečko poptání se na blízkých klinikách na možnost dlouhodobě rehabilitace.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.170
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nemužu se dostat z umrtí mojeho koně. Už je tomu druhý týden co mi zemřela kobylka na koliku. Je to něco hrozného vůbec nevím jak se s tím vypořádat. Spím s její ohlavkou při každé maličkosti mi tečou slzy. Prožívá někdo to samé? Cítím se sama nic mi nevychází...
Zbav se jejích věcí, pořiď si jiného koně, popř. někam choď ke koním, pokud nemáš peníze na nového. Já jsem v únoru nechala uspat mladého rotvíka, protože měl rakovinu kostí. Nesmířila jsem se s diagnozou jednoho veta, objížděla všechny v okolí i dál, chtěla jsem slyšet něco pozitivního...Věci po něm musel uklidit můj brácha, týden na to jsme si jeli pro štěně, ale vlčáka. Dokázal mě zbavit smutku, i když na rotvíka myslím pořád. K životu bohužel patří i smrt.