Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.174.129
Dobrý den včera ve 2 ráno mi zemřela kobylka na koliku. Chci se zeptat jak jste se s tím vyrovnávali, protože já na to nemužu přestat myslet. Byla jsem u toho když umírala.... nejde nebrečet. Uplně se mi změnil pohled na svět nemám chut se vubec smát ani nikam chodit jsem celou dobu doma. Pořad to vidím před očima.. je tu někdo kdo je na tom stejně?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.10
byla jsem na to stejně..Uspávala jsme koníka a držela ho celou dobu, pak se mi sesunul k nohám Dva měsíce jsem nevycházela z domu a jaždej večer to zapíjela alkoholem. Pak ale naši přivezli nového koníka, ale já byla taková jakoby apatická, bez zájmu, pořád to bolelo a bála jsem se o život nového koně. Přešlo to cca po třičvtrtě roku ale dlouho jsem brečela jen když jsem viděla ležícího koně.. Zkuste prosím pořídit nového koníka i když to bude těžké, držím Vám moc moc palce a vyplačte se, bude líp...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.166
No ja take musela utratit nemocneho konika bylo to tezke ale me pomohlo to ze jsem si hned poridila noveho ikdyz to nebylo v planu a bolest ze ztraty kone nebyla tak velka a lepe to zvladam Ale kazdy je jiny a kazdy se s tim vyrovnava jinak Nerikam ze si mate porizivat hned dalsiho To zalezi na vas a asi vim jak vam je Drzim pesti at je bolest co nejmensi Hlavne neco delejte a zamestnejte hlavu
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.98.78
umreli mi 3konici a jeden straslivym zpusobem,to nikomu nepreju zazit.....a uprimne ano casem se to zlepsi ale nezapomenete nikdy....je to 5let a stale jsem z toho hotova
nejlepsi je neco delat.zamestnat se a proste nebranit se a brecet a pustit to ven
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.64
Založila jsem téma pro starší ročníky. Není to první koník, co mi odešel, první byla před mnoha lety kobylka čt, infarkt.Nezapoměla jsem na ní dodnes.Tu poslední jsem měla 13 let a její smrt před víc jak půl rokem mi hodně poznamenala.Zemřela na úraz, který sám od sebe nebyl smrtelný, ale srdce nevydrželo( a taky nevhodná sedace veterinářkou, ale už se stalo).Byla už starší, ale plně vitální.Nepřebolelo to a nepřebolí, byla skvělá.Ale pokud máte možnost nového koně, je to alespoň začátek nového přátelství, dá to zapomenout, držím palce.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.186
ano,je to smutne
na druhou stranu-kun je zvire jako kazde jine,mame je radi,slouzi nam...atd.atd..
ale i vsechna jina zviratka chteji zit...a spousta z nich by byla cloveku stejnym vernym druhem jako kun...
a Kolik tisic kravicek,telatek,prasatek......a vsech ostatnich zvirat skonci denne na jatkach
mnohdy velmi brutalni smrti..
a nikdo po nich nezaplace.
pravdepodobne vy,co tady oplakavate sve konicky nejste vegetarianky..tak nechapu,co tady vyvadite a prehanite.
utratili jste konika..do te doby mel predpokladam krasny zivot,a utraceni je take rychle a bezbolestne.
zajiste je to duvod byt smutny,ale zase-budte radi za ten cas,co jste s konikem ztravili,a nemyslete porad na umirani a rozlouceni.
co byste museli delat,kdyz odvazeji treba telatka na jatka-narodila se jen proto,aby z nich bylo maso,ze Zivota si neuzila vubec nic...a take jsou to tvorove,kteri chteji zit.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.2.202
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ano,je to smutne
na druhou stranu-kun je zvire jako kazde jine,mame je radi,slouzi nam...atd.atd..
ale i vsechna jina zviratka chteji zit...a spousta z nich by byla cloveku stejnym vernym druhem jako kun...
a Kolik tisic kravicek,telatek,prasatek......a vsech ostatnich zvirat skonci denne na jatkach
mnohdy velmi brutalni smrti..
a nikdo po nich nezaplace.
pravdepodobne vy,co tady oplakavate sve konicky nejste vegetarianky..tak nechapu,co tady vyvadite a prehanite.
utratili jste konika..do te doby mel predpokladam krasny zivot,a utraceni je take rychle a bezbolestne.
zajiste je to duvod byt smutny,ale zase-budte radi za ten cas,co jste s konikem ztravili,a nemyslete porad na umirani a rozlouceni.
co byste museli delat,kdyz odvazeji treba telatka na jatka-narodila se jen proto,aby z nich bylo maso,ze Zivota si neuzila vubec nic...a take jsou to tvorove,kteri chteji zit.
Tak k něčemu na jídlo, co člověk vidí až na talíři, nemá vůbec žádný vztah. Ale jinak souhlasím, jakékoliv zvíře, i když je kamarád, je pořád jenom zvíře. Chovat se k němu hezky za života a nechat ho bezbolestně odejít když nastane jeho čas. Pobrečet si, pár dní smutnit, ale to je vše. Zvíře je téměř okamžitě nahraditelné jiným, je to vlastně jen otázka peněz. To nové už nikdy nebude stejné, jako to první, na to je třeba myslet, ale to neznamená, že nemůže být třeba lepší. Hroutit se kvůli ztrátě zvířete nebo skončit u psychiatra, to je přehnané. Rodina a přátelé nejsou nahraditelní. Když nám zemře někdo blízký, tak ho už nikdy v životě nikdo nedokáže zastoupit, bude chybět už napořád. Ale kůň? Toho si koupím druhý den nového a třeba bude ve výsledku mnohem lepší než ten původní. Zkrátka tím chci říct, že alespoň u mně se s narůstajícím počtem utracených zvířat s jejich odchodem čím dál tím lépe smiřuji.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.176
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak k něčemu na jídlo, co člověk vidí až na talíři, nemá vůbec žádný vztah. Ale jinak souhlasím, jakékoliv zvíře, i když je kamarád, je pořád jenom zvíře. Chovat se k němu hezky za života a nechat ho bezbolestně odejít když nastane jeho čas. Pobrečet si, pár dní smutnit, ale to je vše. Zvíře je téměř okamžitě nahraditelné jiným, je to vlastně jen otázka peněz. To nové už nikdy nebude stejné, jako to první, na to je třeba myslet, ale to neznamená, že nemůže být třeba lepší. Hroutit se kvůli ztrátě zvířete nebo skončit u psychiatra, to je přehnané. Rodina a přátelé nejsou nahraditelní. Když nám zemře někdo blízký, tak ho už nikdy v životě nikdo nedokáže zastoupit, bude chybět už napořád. Ale kůň? Toho si koupím druhý den nového a třeba bude ve výsledku mnohem lepší než ten původní. Zkrátka tím chci říct, že alespoň u mně se s narůstajícím počtem utracených zvířat s jejich odchodem čím dál tím lépe smiřuji.
Pod toto bych se klidně podepsala.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.186
jeste bych to rekla jinak
to uz je nasim udelem,ze se se svymi oblibenymi zviratky musime driv,nebo pozdeji rozloucit,protoze zivoty nasich 4nohych kamaradu jsou o mnoho kratsi,nez zivoty lidi.
tak uz to tak byva,ze jakekoli zviratko musime nechat odejit.
proto bychom Jim meli nabidnout krasny zivot a az prijde cas dustojnou smrt.
oplakavanim nic nespravite,snazte se zase nejakemu konickovi nabidnout krasny zivot u vas,abyste si to vzajemne uzili.
nase zivoty jsou same potkavani a louceni,tak to berte tak,jak to prichazi,a jak si osud preje.
a jen tak-mezi nami...konici maji alespon to stesti-byt rychle a bezbolestne utraceni...takove stesti my lide nemame
az to prijde na nas...at budeme trpet jakkoli,nikdo nam nepomuze,nikdo neprijde s injekci,aby ukoncil nase trapeni...
v podstate i v Tom nestesti maji konici stesti,ze pokud maji rozumneho majitele,ktery vi,kdy prisel cas...umiraji bezbolestne,a rychle.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.13.73
S tím se smiřuje těžko. Jak zpívá Jarek v Kometě "..o smrti, se kterou smířit nejde se". Taky jsem přišla o koně kolikou. Jde hlavně o tu bezmoc, že mu nemůžete pomoct. A o společné chvíle, co jsou navždy pryč. Ale je třeba jít dál. S jiným koněm přijdou nové zážitky a kvůli tomu, o kterého jste přišli, nemusíte mít výčitky. Měl se u Vás přeci dobře, udělali jste co se dalo... Jinak já byla hotová i po utracení své sedmileté kočky (otrava a selhání ledvin). Chce to čas a vůli jít dál.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.54
Mne pred 2 týždňami umrel milovaný psík. Nebol starý a tak sme sa na to nemohli ani pripraviť. Večer sme sa spolu hrali, dala som jej večeru a o hodinu na to som ju našla na dvore ležať. Vyzerala ako keby spala.. sedela som tam pri nej ešte dve hodiny a nemohla som tomu uveriť, že už u nie je.. celú noc som nespala a s priateľom sme obaja revali :( odvtedy som doma ako v cudzom, nedokážem sedieť na dvore bez plaču, je tam smutno, keď prichádzam domov nikto ma nečaká pri dverách, nikto za mnou nechodí ráno keď kŕmim kone. Pochovali sme ju vo výbehu vzadu pri lese a každý deň tam idem a rozprávam sa s ňou. Možno pre niekoho nepochopiteľné, ale pre mňa to bol člen rodiny rovnako ako je ním aj kôň. Ak raz odíde budem za ním plakať a smútiť rovnako ako za niekým blízkym. Viem, že to časom prebolí, ako u mňa tak aj u vás, zvykneme si a potom už len budeme krásne spomínať na pekné zážitky, ktoré sme s našími miláčikmi prežili. Musíte si stále opakovať, že ste jej dopriali krásny život a dobre sa vyplačte pomáha to 
A taktiež naozaj pomáha zaobstarať si čím skôr nové zvieratko, mne priateľ hneď po dvoch dňoch rezervoval šteniatko rovnakého plemena. Čerstvo narodené takže si po neho pôjdeme až o pár týždňov, ale už aj to pomáha že sme začali plánovať príchod nového člena, chovateľka mi posiela fotky.. Viem, že nikdy nenahradí toho čo umrel, ale ja to vnímam tak, že všetkú tú lásku, ktorú sme dávali tomu čo už nie je môžme dať predsa niekomu inému tak prečo to neurobiť čím skôr.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.61
No, se mnou pes nespí v posteli a nejí z talíře, na koně jsem nešišlala a chovala jsem se k němu jako ke koni.Moje rodina je samozřejmě před zvířetem, přesto svá zvířata považuji za členy rodiny odchod nedokáži přejít klidem.On je taky rozdíl, když mi umírala moje fenka, která mě přes 13 let doprovátela jako věrný společník, bylo to hrozné, ale pro ni byla smrt vysvobozením, veterinář přišel k nám a já věděla, že je to to nejlepší, co jsem pro ni mohla v dané chvíli vthledem k nemoci a věku udělat.A i se mi trochu ulevilo, že ten stres z jejího umírání pominul.Za měsíc jsme si jeli pro nové štěndo(jiné, tahle byla kříženka z útulku), o současné feňuli říkám, že se ta první do ní snad převtělila.Vzpomínám, zasteskne se, ale tenhle odchod musel být.Na rozdíl od tragického úrazu mojí kobyly, která tu mohla být ještě i třeba 10 let, naprosto zdravý, hodný koníček, taky mi odešla v bolestech, bylo tam strašně mnoho co kdyby, třeba to, že veterinářka to zbodala, protože ta, co je přes koně, měla dovolenou, nepomohl už anipřevozo Brna,.A na tohle člověk opravdu myslí a přes tohle se přenáší mnohem hůře, než přes odchod spojený s koncem života.
Co se týče vegetariánů, ano, jím maso.Kdybych byla poslední kamínek do mozaiky a s masem by se skončilo, oželím ho.Ale ani zabíjačku nemám ráda a odcházím, dokud není hotovo.
Ale já s tímto nic neudělám, mohu jen brojit proti krutému zacházení se zvířaty, ale pořád budou lidé, co jim je to jedno.Tak asi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.61
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No, se mnou pes nespí v posteli a nejí z talíře, na koně jsem nešišlala a chovala jsem se k němu jako ke koni.Moje rodina je samozřejmě před zvířetem, přesto svá zvířata považuji za členy rodiny odchod nedokáži přejít klidem.On je taky rozdíl, když mi umírala moje fenka, která mě přes 13 let doprovátela jako věrný společník, bylo to hrozné, ale pro ni byla smrt vysvobozením, veterinář přišel k nám a já věděla, že je to to nejlepší, co jsem pro ni mohla v dané chvíli vthledem k nemoci a věku udělat.A i se mi trochu ulevilo, že ten stres z jejího umírání pominul.Za měsíc jsme si jeli pro nové štěndo(jiné, tahle byla kříženka z útulku), o současné feňuli říkám, že se ta první do ní snad převtělila.Vzpomínám, zasteskne se, ale tenhle odchod musel být.Na rozdíl od tragického úrazu mojí kobyly, která tu mohla být ještě i třeba 10 let, naprosto zdravý, hodný koníček, taky mi odešla v bolestech, bylo tam strašně mnoho co kdyby, třeba to, že veterinářka to zbodala, protože ta, co je přes koně, měla dovolenou, nepomohl už anipřevozo Brna,.A na tohle člověk opravdu myslí a přes tohle se přenáší mnohem hůře, než přes odchod spojený s koncem života.
Co se týče vegetariánů, ano, jím maso.Kdybych byla poslední kamínek do mozaiky a s masem by se skončilo, oželím ho.Ale ani zabíjačku nemám ráda a odcházím, dokud není hotovo.
Ale já s tímto nic neudělám, mohu jen brojit proti krutému zacházení se zvířaty, ale pořád budou lidé, co jim je to jedno.Tak asi
Pardon, omlouvám se za překlepy, ani převoz do Brna, samozřejmě, píši z práce a tahle klávesnice už je taky na odchodu, když se člověk zapomene, tak to takhle dopadá
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.54
Musíte sa s tým iba zmieriť, proste si pragmaticky opakovať, že nech tomu už bol na vine ktokoľvek nemá zmysel to ďalej rozoberať. Koník je mŕtvy a nič to už nezmení, nechajte ho v pokoji odísť..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.18.216
já měla jako malá milovaného pejska naši už spolu nebydleli tak jsem vždy na víkend jezdila k tatkovi.loučila jsem se s pejskem. bylo mi 11 když jsme s tatkou byli na pouti volala mu mamka že pejsek umřel a tatka mi nechtěl azit radost tak mi nic neříkal. až když jsemm se vrátila zpět domů tak jsem se ptala kde je Jimeček, kde má misku a vdítko. mlčeli. Pak mi to došlo :(
později mi řekli že ho museli na zahradě přivázat k lavičce u stolu protože utíkal aoni zrovna přivezli seno tak aby neutekl. Jenže blbounek malý skočil na lavičku, na stůl a pak na druhou lavičku. Bohužel vodítko bylo krátké a on se oběsil než k němu přišli. Už si nevzpomínám jak dlouho jsem se stím vyrovnávala ale po měsíci jsme vzali fenečku z útulku a letos jí bude 11 let a miluji jí stejně jako toho přdtím. Ovšem že mi je do breku jak si na něj vzpomenu ale s novou láskou se dá zapomenout
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.235.142
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den včera ve 2 ráno mi zemřela kobylka na koliku. Chci se zeptat jak jste se s tím vyrovnávali, protože já na to nemužu přestat myslet. Byla jsem u toho když umírala.... nejde nebrečet. Uplně se mi změnil pohled na svět nemám chut se vubec smát ani nikam chodit jsem celou dobu doma. Pořad to vidím před očima.. je tu někdo kdo je na tom stejně?
Že na to druhý den nemůžete přestat myslet, je přirozené - vždyť vám zemřel přítel, byť zvířecí...
Chce to čas. Pokud si děláte vztah i se zvířaty, nepřebolí to za den, za dva. Nezapomenete na to pravděpodobně nikdy, ale už vás to nebude tak bolet a nebudete vždy propukat v pláč, když si na koníka vzpomenete.
Smrt bohužel také patří k životu a u našich zvířecích společníků jsme jí často svědkem a musíme ji zvládnout, jejich životy jsou kratší, než naše.