Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.77
Do nedávna jsem byla klasický lesojezdec, kterému stačilo nerycat koni v hubě a nějak se na něm ve všech chodech udržet. Chodila jsem pak i na lekce k jenomu trenérovi a dokonce (dodnes nevím jak) jsem udělala licenci. Jenže pak jsem byla bez financí a jezdila 2 roky opět zas a jen "k lesu a zpět". Teď jsem začala zase chodit k jiné trenérce a vždy po tréninku mám 100 chutí se na celé jezdectví vykašlat a do stáje chodit jen kydat hnůj. Mám naučených snad milion zlozvyků, když se soustředím, aby bylo jedno dobře, dělám zase špatně zbytek a tak pořád dokola. "Doma" jezdím na plňasce, kterou člověk musí jen brzdit, jelikož chodí sama, u trenérky mám typickou školní kobylu, co mi nedá nic zadarmo. Trénovat jezdím jednou týdně - víc nestíhám a finančně neutáhnu a doma se snažím vylepšovat své chyby, ale nějak to prostě nejde z místa. Máte nebo měli jste to někdo tak? Já vím že to chce jen disciplínu, čas a peníze..Ale co když jsem prostě takový antitalent, že je veškerá snaha k ničemu?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.198.17
Mám to obdobně, dříve jsem chodila do oddílu, trenér no prostě klasika, nyní se asi 15-17 let plácám sama, občas před několika lety parkurek hobby, hubert, distančák, ale kdybych šla po letech na klasickou jízdárnu pod trenéra, asi bych koukala, vím, že člověk jak nemá trenéra, někoho, kdo by dohlédl tak lajdačí, pohoví si v sedle, je to prostě znát a vím, že bych se těžko vracela do jízdárnského drilu, nějakou dobu jsem se tím trápila, že jaksi jezdecky upadám, ale nu což jezdím už jen po lese, nejsem nejmladší, koně nejsou otrávení ani v hubě otupělí, tak snad to není tak hrozné, na žádné parkury se už nechystám, tak jsem s tím nějak smířená.....důležité je koni nevadit, neokopávat, nepadat do zad, neškubat v hubě a pomoci mu v náročném terénu....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám to obdobně, dříve jsem chodila do oddílu, trenér no prostě klasika, nyní se asi 15-17 let plácám sama, občas před několika lety parkurek hobby, hubert, distančák, ale kdybych šla po letech na klasickou jízdárnu pod trenéra, asi bych koukala, vím, že člověk jak nemá trenéra, někoho, kdo by dohlédl tak lajdačí, pohoví si v sedle, je to prostě znát a vím, že bych se těžko vracela do jízdárnského drilu, nějakou dobu jsem se tím trápila, že jaksi jezdecky upadám, ale nu což jezdím už jen po lese, nejsem nejmladší, koně nejsou otrávení ani v hubě otupělí, tak snad to není tak hrozné, na žádné parkury se už nechystám, tak jsem s tím nějak smířená.....důležité je koni nevadit, neokopávat, nepadat do zad, neškubat v hubě a pomoci mu v náročném terénu....
Já právě bydlím v oblasti, kde kasický oddíl nikdy neexistoval, takže jsem se učila od zkušenějších, hodně četla a vzdělávala se..Né že bych asi byla klasický ztracený případ, ale je to takové zvláštní, když je to stále na mrtvém bodě a žádné zlepšení - teda jo, ale jen malinkaté. V terénu zvládnu jakéhokoliv koně, usedím spoustu věcí.. Ale jízdárna, to je něco úplně jiného. Řekla bych, že doma mi to celkem jde, ale to je tím chodivým koněm, na kterém se opravdu můžu soustředit sama na sebe a nemusím jej neustále tlačit, tlačit, tlačit...a cítím se na něm jistě, znám jej, víc co na něj platí, co jej naštve.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.52
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Do nedávna jsem byla klasický lesojezdec, kterému stačilo nerycat koni v hubě a nějak se na něm ve všech chodech udržet. Chodila jsem pak i na lekce k jenomu trenérovi a dokonce (dodnes nevím jak) jsem udělala licenci. Jenže pak jsem byla bez financí a jezdila 2 roky opět zas a jen "k lesu a zpět". Teď jsem začala zase chodit k jiné trenérce a vždy po tréninku mám 100 chutí se na celé jezdectví vykašlat a do stáje chodit jen kydat hnůj. Mám naučených snad milion zlozvyků, když se soustředím, aby bylo jedno dobře, dělám zase špatně zbytek a tak pořád dokola. "Doma" jezdím na plňasce, kterou člověk musí jen brzdit, jelikož chodí sama, u trenérky mám typickou školní kobylu, co mi nedá nic zadarmo. Trénovat jezdím jednou týdně - víc nestíhám a finančně neutáhnu a doma se snažím vylepšovat své chyby, ale nějak to prostě nejde z místa. Máte nebo měli jste to někdo tak? Já vím že to chce jen disciplínu, čas a peníze..Ale co když jsem prostě takový antitalent, že je veškerá snaha k ničemu?
Mám to stejně- lesojezdec, stačilo mi nemlátit se na koni, nevadit mu a udržet se. A nedávno jsme s kamarádkou začaly chodit k trenérce. Po tom posledním tréninku jsem taky měla sto chutí se na to vy...
Přesně jak píšeš, školní koně neudělají krok navíc, když nemusí, takže je to fakt dřina. A taky se soustředím na jednu věc, ikdyž na koni je těch věcí milion a něž si je člověk všechni zažije a přestane nad nima přemýšlet, tak to chvíli trvá. Teď jsem dokonce dostala od trenérky nakázáno, že si mám dát před příštím tréninkem panáka, nebo radši dva, abych se víc uvolnila.
Jezdíme taky jednou týdně, ale chtělo by to aspoň dvakrát.
A neboj, určitě nejsi anitalent... pro uklidnění, tady je výčet mých zlozvyků: neustále se dívám koni na krk, hrbím se, tahám za vnitřní otěž (už teda míň, naučeno u minulé "trenérky"), teď dokonce přibylo pár nových: jak se fakt snažím, tak nepobízím jen holení, ale celým tělem, takže se tam všelijak kroutím, dokonce mi následkem toho kroucení začal vypadávat třmen, což jsem si myslela, že tohle už mám dávno vyřešené. Takže z toho plyne, že míň je někdy víc a že se nevyplácí nad tím tolik přemýšlet:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.52
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já právě bydlím v oblasti, kde kasický oddíl nikdy neexistoval, takže jsem se učila od zkušenějších, hodně četla a vzdělávala se..Né že bych asi byla klasický ztracený případ, ale je to takové zvláštní, když je to stále na mrtvém bodě a žádné zlepšení - teda jo, ale jen malinkaté. V terénu zvládnu jakéhokoliv koně, usedím spoustu věcí.. Ale jízdárna, to je něco úplně jiného. Řekla bych, že doma mi to celkem jde, ale to je tím chodivým koněm, na kterém se opravdu můžu soustředit sama na sebe a nemusím jej neustále tlačit, tlačit, tlačit...a cítím se na něm jistě, znám jej, víc co na něj platí, co jej naštve.
Jj, v terénu jsem se aspoň něco naučila.. fakt se držet a lecos usedět:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.66
Kobyla, kterou jezdím, je teď zraněná, tak jsem toho využila a zaplatila si pár hodin v jezdecké škole. Po prvních pár hodinách jsem měla pocit, že bych to kazila asi i skupině začátečníků (jezdím asi 6 let), školního koně salámistu jsem nedokázala skoro ani naklusat, motali jsme se po jízdárně a výsledkem bylo akorát to, že mi hodně kleslo moje jezdecké sebevědomí
Hlavně mi vadilo, že jsem byla pořád peskována, že neovládám přesně jízdárenské cviky, třeba jsem špatně změnila v kruhu směr nebo tak a hned jsem byla ta nejhorší.Tak jsem šla jinam, tam měli koně chodivější a trenérku vstřícnější, opravila mi moje zlozvyky, ale nenadávala mi, když jsem někdy přesně nevyjela velký nebo malý kruh, nechala mě něco si skočit a za každý pokrok mě pochválila a zase mě ježdění začalo bavit nejen venku, ale i na tu jízdárnu se těším. Mám totiž trochu respekt z rychlosti, toho jsem se potřebovala zbavit, no a na koni, který ani nenacválá, to jaksi nejde, včera jsem dostala tu nejrychlejší kobylu, co ve stáji mají, cválala opravdu pěkně svižně, ale zároveň v klidu a já se mohla soustředit na sebe a na sed a měla jsem z toho fakt velkou radost.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.243
Krásné téma, zrovna se mě to taky týká :-D Od začátku jsem víceméňe samouk. Jo, kamarádka mi řekla, jak vysedat v klusu, netahat za hubu a lehce dosedat.... no to bylo tak nějak vše. Jezdím 9 let, jezdila jsem i dostiháky - tam drezuru fakt neuplatníte :D a v pohodě, obsednu, zajezdím cokoli, ale jízdárna jakože fakt jízdárna, pracovní chody, to je boj... lehké jsou v poho, ale když cválám nebo klušu rychlejší pracák, tak mám co dělat, abych koníkovi nebouchala do zad, nemůžu se nějak povolit v bedrech. Bez sedla paráda, to usedím krásně, ale sedlo, třmeny a ještě třeba koník co je dost dopředný a už mě to dává zabrat. Navíc mám prý ruce hodně vepředu -asi zlozvyk z těch dopředných koníčků a dostiháků...
nemá někdo tip na videa atd o odstraňování těch jezdeckých zlozvyků? myslím že by to hodně lidem pomohlo :)
Občas mě potrénuje kamarádka, co jezdí fakt super, ale taky nemá moc času a trenéři tady v okolí - buď drazí, nebo sami prd umí a nebo jsou protivní jak osina někde...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.52
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kobyla, kterou jezdím, je teď zraněná, tak jsem toho využila a zaplatila si pár hodin v jezdecké škole. Po prvních pár hodinách jsem měla pocit, že bych to kazila asi i skupině začátečníků (jezdím asi 6 let), školního koně salámistu jsem nedokázala skoro ani naklusat, motali jsme se po jízdárně a výsledkem bylo akorát to, že mi hodně kleslo moje jezdecké sebevědomí
Hlavně mi vadilo, že jsem byla pořád peskována, že neovládám přesně jízdárenské cviky, třeba jsem špatně změnila v kruhu směr nebo tak a hned jsem byla ta nejhorší.Tak jsem šla jinam, tam měli koně chodivější a trenérku vstřícnější, opravila mi moje zlozvyky, ale nenadávala mi, když jsem někdy přesně nevyjela velký nebo malý kruh, nechala mě něco si skočit a za každý pokrok mě pochválila a zase mě ježdění začalo bavit nejen venku, ale i na tu jízdárnu se těším. Mám totiž trochu respekt z rychlosti, toho jsem se potřebovala zbavit, no a na koni, který ani nenacválá, to jaksi nejde, včera jsem dostala tu nejrychlejší kobylu, co ve stáji mají, cválala opravdu pěkně svižně, ale zároveň v klidu a já se mohla soustředit na sebe a na sed a měla jsem z toho fakt velkou radost.
Hm, to by mě taky nebavilo, kdyby mě někdo peskoval.. už nejsem malý dítě, navíc si to platím, takže ty peníze dám radši někomu, kdo bude normální a v klidu mě opraví, aniž by ze mě dělal blbce..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.66
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hm, to by mě taky nebavilo, kdyby mě někdo peskoval.. už nejsem malý dítě, navíc si to platím, takže ty peníze dám radši někomu, kdo bude normální a v klidu mě opraví, aniž by ze mě dělal blbce..
No jo, to je někdy nevýhoda těch jízdáren, slečna cvičitelka byla možná o 20 let mladší než já, nechci zpochybňovat její odbornost, to bych si nedovolila, jenže jezdí asi úplně jinak a nechápe, že někdo, kdo se x let coural po lese, prostě její jízdárenské cviky neovládá a už není tak rychlý a pružný, aby hned všechno pochopil a prostě mi jako cvičitelka nesedla, tak jsem hledala jinde. Já nebudu dělat zkoušky ani jezdit na závody, takže je mi celkem jedno, jak se mění směr obloukem nebo vlnovkou nebo já nevím čím, já chci vylepšit sed a vedení koně, zjemnit pobídky a ne si nechat nadávat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.101.62
Poradila bych zkusit si třeba i jiného trenéra.. ono se to nezdá ale občas když člověku trener nesedne tak je to fakt znát a mnohdy vás ježdění přestane i bavit
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.229
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Do nedávna jsem byla klasický lesojezdec, kterému stačilo nerycat koni v hubě a nějak se na něm ve všech chodech udržet. Chodila jsem pak i na lekce k jenomu trenérovi a dokonce (dodnes nevím jak) jsem udělala licenci. Jenže pak jsem byla bez financí a jezdila 2 roky opět zas a jen "k lesu a zpět". Teď jsem začala zase chodit k jiné trenérce a vždy po tréninku mám 100 chutí se na celé jezdectví vykašlat a do stáje chodit jen kydat hnůj. Mám naučených snad milion zlozvyků, když se soustředím, aby bylo jedno dobře, dělám zase špatně zbytek a tak pořád dokola. "Doma" jezdím na plňasce, kterou člověk musí jen brzdit, jelikož chodí sama, u trenérky mám typickou školní kobylu, co mi nedá nic zadarmo. Trénovat jezdím jednou týdně - víc nestíhám a finančně neutáhnu a doma se snažím vylepšovat své chyby, ale nějak to prostě nejde z místa. Máte nebo měli jste to někdo tak? Já vím že to chce jen disciplínu, čas a peníze..Ale co když jsem prostě takový antitalent, že je veškerá snaha k ničemu?
To je moc smutné, jaké pocity vám přináší trénink. Jezdectví děláme pro zábavu a né proto, aby nám na čele dělalo vrásky! Trenérka je na vás buď příliš přísná, nebo s její výtky berete moc k srdci. Bylo by vhodné trénovat někdy i s vlastním koněm, aby vás trénink někam posunul. Přeci pokud jednou za týden jedete na tlačivém přiježděném provozákovi, je to diametrálně odlišný kůň nežli dopředný neotesaný plňásek. Já dlouhé roky bojovala sama se sebou. Přísný trenér mě neustále cepoval, křičel, vztekal se a výkony z nás chtěl vylámat. Jakmile jej koně slyšeli, potili se a nervovali. Přešla jsem k jinému a opět to byl jen slabší odvar toho prvního. Jezdecky mě neposunul, jen mě peskoval a srážel mé sebevědomí. Na sport jsem zanevřela a plácala se po lesích. Po nějaké době jsem se rozhodla vyzkoušet drezůrní trenérku a byla jsem v šoku. Kobyla ji miluje, já se na tréninky těším a užiju si je. Když se nedaří, zasmějem se tomu, když se daří radujeme se. Stále navracíme k základům. Trenérka často vymýšlí rozmanité skokové překážky, drezůrní figury, trénink prokládá trialovými prvky. Nikdy nevím co si na mě připraví.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.13.38
Myslím, že přísnost je u tréninku věc zažitá z let minulých, ale nevidím důvod, proč by to mělo být špatně. Když máte skupinu třeba pěti jezdců, a jediný z nich neovládá jízdárenské cviky, je to o průšvih. Zdržuje ostatní, motá se jim, a trénink je v háji.
U nás se křičí jen v okamžik, kdy člověk koni ubližuje, ať už tím, co dělá, nebo tím, jak sedí, čím pobízí... A stejně s tím mají lidi problém. Když holka každý krok pobízí patou a otupuje koně, řeknu jednou normálně, ale pak už prostě zvýším hlas. Myslím, že i školní kůň si zaslouží dobré zacházení, a to je práce toho, kdo vede trénink.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.92.19
Ano, v případě, že jezdec ví co má dělat a přesto to nerepsktuje je možná křik na místě. Ale pakliže někdo s tréninkem začíná, tak je hloupé na něj křičet za neznalost. A když si zaplatím hodinu tréninku a oni mě dají do skupiny s lepšími jezdci, tak to přece není moje chyba. Myslím, že by měl fungovat fakt, že já platím za to, abych se naučila jezdit. Ne naopak.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.13.38
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ano, v případě, že jezdec ví co má dělat a přesto to nerepsktuje je možná křik na místě. Ale pakliže někdo s tréninkem začíná, tak je hloupé na něj křičet za neznalost. A když si zaplatím hodinu tréninku a oni mě dají do skupiny s lepšími jezdci, tak to přece není moje chyba. Myslím, že by měl fungovat fakt, že já platím za to, abych se naučila jezdit. Ne naopak.
Pravda :) Spíš to ale bývá tak, že jezdec sám se označí za pokročilého... Což je pak jeho chyba. Jsou lidi, kteří si vyžádají výcvik se začátečníky, aby se vrátili k základům.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.66
Já když se někam hlásím, tak se vždycky spíš podceňuju, ale zase když mě dali do skupiny se dvěma holkama, co nedokázaly koně ani rozejít nebo uvést rovně, tak jsem se tam toho moc nenaučila, akorát snad včas zastavit koně, abych do nich nenarážela. Takže úroveň jezdců ve skupině by měla být aspoň podobná, na mě spíš platí, když jsou ti ostatní o trochu lepší, to se pak víc snažím
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.77
Tak já myslím, že je na trénérovi, do jaké skupiny člověka zařadí. Není nic jednoduššího (jak to bylo u mě), když si trenér na první hodnině vezme člověka samotného a sám se ujistí, jak na tom jezdecky je a pak jej někam zařadí. Mě nejvíc štve, že pořád dělám ty samé chyby - ruce dávám nahoru, koleno vytahuju do opěrky (a pak mi padají třmeny), nedokážu udržet holeně na místě, špičky dávám od koně, neumím vydržet vnější otěž - pořád mám tendenci koni povolovat a pak samozřejmě žádný cvik nevypadá tak jak má.. Jenomže když se na něco z toho začnu soustředit a dělám to dobře, tak zas udělám špatně něco jiného, do toho stále tlačit koně dopředu (a to je u mě největší problém).. Nějak to prostě nedokážu zkoordinovat tak, aby to bylo správně. Motám se pořád v bludném kruhu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.109.153
Také jsem šest let jezdila pod trenérem, na školních koních a před rokem jsem si řekla dost a pořídila si domů vlastní kobylku. Ze začátku to byl boj s cílem udržet se vůbec v sedle. :) Po čase jsme se spolu sehrály a já přemýšlela kde, jak a pod kým dostat kobylku na jemné pomůcky. Rovinka se ve zdejším terénu nenajde a přiježďovat v kopci není nejlepší.. Trenéři kdesi v Tramtárii. Bude to možná znít dětinsky (
), ale hodně mi pomáhá když si představím, že mě sleduje plno lidí a já se chci předvést. Nebo že nějakému začátečníkovi ukazuji korektní sed apod. Takže jedu sama po lese a říkám si pro sebe: špičky jsou u koně, udržuji přímku rameno-kyčel-pata, dívám se dopředu, jdu s pohybem... a to pak když někoho zrovna potkám, to je srandy
opravdu mi to velice pomáhá a během pár týdnu jsem se v zase sedle srovnala. ( Poznámka: Ne nejsem duševně labilní jedinec
)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Také jsem šest let jezdila pod trenérem, na školních koních a před rokem jsem si řekla dost a pořídila si domů vlastní kobylku. Ze začátku to byl boj s cílem udržet se vůbec v sedle. :) Po čase jsme se spolu sehrály a já přemýšlela kde, jak a pod kým dostat kobylku na jemné pomůcky. Rovinka se ve zdejším terénu nenajde a přiježďovat v kopci není nejlepší.. Trenéři kdesi v Tramtárii. Bude to možná znít dětinsky (
), ale hodně mi pomáhá když si představím, že mě sleduje plno lidí a já se chci předvést. Nebo že nějakému začátečníkovi ukazuji korektní sed apod. Takže jedu sama po lese a říkám si pro sebe: špičky jsou u koně, udržuji přímku rameno-kyčel-pata, dívám se dopředu, jdu s pohybem... a to pak když někoho zrovna potkám, to je srandy
opravdu mi to velice pomáhá a během pár týdnu jsem se v zase sedle srovnala. ( Poznámka: Ne nejsem duševně labilní jedinec
)
Jo tak na rovné lini uržím korektní sed a dělám to, co mám, když teda nemusím pořád koně tlačit dopředu. Na kruhu na jízdárně na tlačákovi je to ale úplně něco jiného. Vím, co a jak mám dělat, ale prostě nejsem schopná těch x věci zkoordinovat dohromady. Doma jezdím kobylku, která je jak tryskomyš, takže stále jen brzdím. Je fakt, že jsme udělaly pokrok, co jezdím pod trenérem, ale přímo u něj jsem zamrzla na mrtvém bodě.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.109.153
Je pravda že se člověk v takové chvíli úplně rozhodí a nejraději by se na vše vykašlal. Domů odcházím jako spráskaný pes a celý večer nad tím přemýšlím. Říkám si, že po tolika letech ježdění stějně umím velké *****. Nejdůležitější je se pořádně naštvat a když si zě mě dělá kůň srandu začít jezdit "temperamentně" až zjistí že to se mnou nebude mít jednoduché přejít na klidnější signály. Přeji mnoho úspěchů a ježdění ať přináší jen radost.