Cukr a bič

Myslím, že to nie je nič neobvyké robí to každý druhý kôň. Jediné čo pomáha je jazdiť von čo najviac, raz s koňmi, raz bez koní a mne sa osvedčilo nezliezať, ale proste keď sa začne točiť dať ju na kruh, alebo hocijako donútiť ísť smerom ktorý od nej vyžadujete. Aspoň pár krokov kým nebude v kľude, potom pochváliť a otočiť sa domov. Vzdialenosť postupne predlžovať. Tým, že zosadnete ona vlastne vyhrala, keď vydržíte musí sa podriadiť a to, že sa o pár krokov otočíte bude pre ňu znamenať že keď nerobí bordel pôjde domov a čím dlhšie ho robí tým dlhšie to potrvá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jezdila jsem na podobném případu.. já to venku řešila tak, že když mi třeba někam nechtěl jít, prostě tam musel nacouvat. Tak jsme couvali třeba 10 m ... lidi na nás hleděli, ale koník si to zapamatoval a pak to už nezkoušel

Úplně stejným způsobem řešila totéž kámoška na quarterarabce po obsednutí v terénu - na vodění kamkoliv vlezla všude, s druhým koněm poblíž také, ale o samotě pod sedlem, jak se jí něco nezdálo se přehodila do "čumivého araba" aneb do maminky, jak tomu kámoška říkala.
Také na ni platilo couvání a během roku se to spravilo tak, že už to nebylo potřeba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jezdila jsem na podobném případu.. já to venku řešila tak, že když mi třeba někam nechtěl jít, prostě tam musel nacouvat. Tak jsme couvali třeba 10 m ... lidi na nás hleděli, ale koník si to zapamatoval a pak to už nezkoušel

Já mám takového chytrolína, že už raději couve sám a stejně na to sere :), ale dycky ho přesvědčím.

Já se tarám o roční hříbě a mám zase trochu jiný problém, když je bez vodítka, tak za mnou vleze kamkoliv i ven ze stáje a pryč od koní. Jakmile ale dostane vodítko, tak ji ze stáje nemám šanci dostat a má tendence mi skákat na záda, když jdu před ní, nedovedl by mi někdo poradit?

Řekla bych,že tohle je poslední dobou dost obecně oblíbený omyl.
Vodíte si koně jako psíka,za sebou ,vedle sebe,kolem dokola,vysíláte ho v uzavřeném prostoru .On už skoro chodí u nohy,lehá,sedá,panáčkuje a dělá revíry.Tak je člověk spokojen,jakže to má svého miláčka absolutně zvládnutého.
Jenže když už konečně nasedne,najednou nic nefunguje.protože vedení shora je pro koně prostě něco úplně jiného než pobíhání člověka po zemi!
Takže by to asi chtělo víc jezdit a míň chodit po zemi.Jedině tak si můžete vzájemně vyjasnit požadavky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řekla bych,že tohle je poslední dobou dost obecně oblíbený omyl.
Vodíte si koně jako psíka,za sebou ,vedle sebe,kolem dokola,vysíláte ho v uzavřeném prostoru .On už skoro chodí u nohy,lehá,sedá,panáčkuje a dělá revíry.Tak je člověk spokojen,jakže to má svého miláčka absolutně zvládnutého.
Jenže když už konečně nasedne,najednou nic nefunguje.protože vedení shora je pro koně prostě něco úplně jiného než pobíhání člověka po zemi!
Takže by to asi chtělo víc jezdit a míň chodit po zemi.Jedině tak si můžete vzájemně vyjasnit požadavky.

Napsala bych to obdobně, nechci nikoho urazit, ale v dnešní módě práce na ruce a na vodítku v kruhovce se také setkávám s tím, že ti co mají koně jak já říkám provázkáři vycvičeného koně skoro jak mopslíka v kruhovce, jakmile na něj sednou, má zase navrch ten kdo je vespod tedy kůň.....
není náhoda, že na diskuzi jsou často dotazy...nechce od stáda co s ním....nechce sám na vyjížďku....problém vrací se sám domů, pospíchá domů....nevím přirozená komunikace je skvělá věc na důvěře mezi člověkem a koněm, dost často práce v kruhovce je pro mladé a problematické koně, ale pokud člověk nemá jezdecké základy a zkušennosti, tak dost často kůň pochopí, že v kruhovce či na vodítku ok, ale jakmile si na něj pániček sedne a vyjede ven kůň si vede svou a dost často mu to vychází.....prostě chce to opravdu jezdit, jezdit více koní, mít koně nejdříve ovladatelného ve všech chodech a směrech na jízdárně, jezdit s koňmi, bez koní, vedle či za či před koněm, nevím člověk musí mít i hodně jezdeckých zkušenností nejen pár kurzů a seminářů.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řekla bych,že tohle je poslední dobou dost obecně oblíbený omyl.
Vodíte si koně jako psíka,za sebou ,vedle sebe,kolem dokola,vysíláte ho v uzavřeném prostoru .On už skoro chodí u nohy,lehá,sedá,panáčkuje a dělá revíry.Tak je člověk spokojen,jakže to má svého miláčka absolutně zvládnutého.
Jenže když už konečně nasedne,najednou nic nefunguje.protože vedení shora je pro koně prostě něco úplně jiného než pobíhání člověka po zemi!
Takže by to asi chtělo víc jezdit a míň chodit po zemi.Jedině tak si můžete vzájemně vyjasnit požadavky.

Naprosto souhlasím. páč jsem ze staré jezdecké klasické školy, tak nevím co je přirozená komunuikace. Přesto za mnou kůň šel na vodítku všude, přes hory, doly, kaluže, potoky, příkopy, traktory apod. Když měla jít pod sedlem poprvé sama ven, byl problém, ale jezdeckým dúrazem, důsledností, prostě šla a basta fidly. a nemusela jsem provádět psychologický rozbor koňského chování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsala bych to obdobně, nechci nikoho urazit, ale v dnešní módě práce na ruce a na vodítku v kruhovce se také setkávám s tím, že ti co mají koně jak já říkám provázkáři vycvičeného koně skoro jak mopslíka v kruhovce, jakmile na něj sednou, má zase navrch ten kdo je vespod tedy kůň.....
není náhoda, že na diskuzi jsou často dotazy...nechce od stáda co s ním....nechce sám na vyjížďku....problém vrací se sám domů, pospíchá domů....nevím přirozená komunikace je skvělá věc na důvěře mezi člověkem a koněm, dost často práce v kruhovce je pro mladé a problematické koně, ale pokud člověk nemá jezdecké základy a zkušennosti, tak dost často kůň pochopí, že v kruhovce či na vodítku ok, ale jakmile si na něj pániček sedne a vyjede ven kůň si vede svou a dost často mu to vychází.....prostě chce to opravdu jezdit, jezdit více koní, mít koně nejdříve ovladatelného ve všech chodech a směrech na jízdárně, jezdit s koňmi, bez koní, vedle či za či před koněm, nevím člověk musí mít i hodně jezdeckých zkušenností nejen pár kurzů a seminářů.....

je to tak.. V dnešní době se víc pracuje ze země než ze sedla

Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Amen...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Kritika ne, spíš Vám každý normální koňák dá zapravdu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Výstižné a trefné! Nemám co dodat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Taky vám dávám za pravdu ale ještě bych dodala že je dnes i mnoho rádobytrenéru kteří v začátečnících vytvoří dojem že to že se udrží na koni znamená že už umí jezdit. Jak ale májí ti naprosto neznalý vědět kdo je něco opravdu naučí?......

Moc hezky napsané články předemnou.. hlavně paní co píše o rádoby jezdcích a staré škole...
nejsem stará škola, dělám přirozenou, ale dělám i "klasiku", tak nějak to kombinuju, co komu sedne, ale vždy s citem.
Co se týče dotazu zadavatelky... Zkusila bych to tak, že bych vyjela ven, jako by se nechumelilo a pěkně kam chci já, když nastane problém - stání, čučení, nechám ho koukat, at se vyčučí, jemně pobídnu a jedem, pokud ne, tak zesílím, pokud začne vyvádět kraviny, dám mu práci, ohýbání, couvání, ustupování, kruhy, ale furt v sedle... aby si nemyslel, že prostě se sekne a vy slezete a pujdete pěšky... a když pěkně projde požadovaný úsek kde nechtěl jít, tak chválit chválit, případně nechat popást, at se uklidní. Furt v sedle. Nestresovat, nespěchat.
Měla jsem kobylku, co na ni nefungoval cukr a bič, ale ani monty robert, parelli atd... přečetla jsem si knížku o přístupu: Koně nikdy nelžou. A je to fakt, stačí čas, cit a "pasivní vůdcovství" - nepřikazuji, navrhuji... asi takhle

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to není přímo k věci, ale dříve bylo ,méně koní, soustředěni v jezdec.střediscích-oddílech,hřebčínech....ven na koni nikdy nejel ten co neuměl....tím myslím, že musel OPRAVDU UMĚT JEZDIT!!! příprava remont???? Na hřebčíně obecně prostě byl ročník remont, remonty se obsedaly v klidu, pomalu, vždy za přítomnosti zkušenného jezdce na zkušeném vodícím koni, koně chodily v lotu na jízdárně-hale po přilehlém okolí a teprve co byl kůň opravdu přiježděn, znalý pomůcek tak se jezdil ven ve skupině opět většinou se zkušeným vodičem a teprve pak byl čas na samostatné ježdění, na jízdárně, v hale nakonec v terénu....vše šlo sice ustáleným klasickým způsobem--tedy né jak se dnes říká přirozenou komunikací....ale se zkušennými jezdci, dnes si vyjede kde kdo na mladém koni ven a pak se diví, že kůń kde co zkouší a vyjdemu to, když jezdec neví-neumí-nemá přiježděného koně a tahat za otěže nestačí..nepamatuji si za léta na hřebčíně, že by měl někdo problém jet s koněm sám ven ať to byla klisna či hřebec, ale koně byli jezdecky přiježděni....neuměli cviky na vodítku, ale byli spolehlivými koňmi nejen v terénu. Stejně tak se postupovalo od jednoduchého ke složitějšímu, od remontního jemného udidla k různým typům udidel apod, dnes prostě často dá někdo koni něco do huby, co mnohdy ani danému koni a stylu ježdění je nevhodné, natož ruce jezdce. Mám někdy pocit,jakoby vše staré a klasické bylo v době přirozené komunikace špatné, ale tolik problémových koní nebylo, dnes si může koně pořídit každy, ceny levné a inzerce plná koní na prodej s popisem z nedostatku času málo ježděn....nemám čas na koně, potřebuje někoho kdo se mu bude více věnovat...toto času neježděn a je na pastvinách......co za tím asi bude....že by úžasný přiježděný a vychovaný spolehlivý kůň?? Nezažila jsem v hřebčíně násilné či špatné obsedání koně, jen někteří potřebovali více času, ale byli vyrostlí ve stádě na pastvinách psychicky vyrovnaní, pravidelně pohybovaní zkušennými jezdci....dá se toto říct o mladých koních dnes? Kdy často náctileté dívenky honí koně v kruhovce, dělají cviky pro cviky bez dalšího uvědomnění k čemu vlastně koni do budoucna budou, jen že to viděli na dvd a semináři?? V každé z metod může být dobré či špatné, člověk by se měl sám sebe zeptat, zda má opravdu přiježděného koně na kterého svým jezdec.umem stačí, zda jej nekazí a zda chyba není v něm, v jezdci samotném, jsem dlouho u koní a někdy ač určo nechci aby se vrátila doba minulá je mi smutno jak se s koňmi mnohde zachází a když vidíte jak se někdo řítí na koni, kůň vyvalené oko, rozšklebená huba, položené uši, švihá ocasem a neví co s tím hrubiánem na zádech má proboha dělat, nezbývá mi, než pokorně uznat, že kůň je tvorem, který si musí nechat líbit zacházení, které kdyby nám vrátil se vším všudy silou, kterou oplívá, tak by polovina z nás chodila po zbytek života raději pěšky....tak a teď se asi na mne snese kritika, že jsem stará struktura apod....je hezké, že je dnes tolik koní, rozmanitých plemen co tu dříve nebyla, ale je mnohem více rádobyjezdců, kteří by v dřívějších dobách sotva trenér pustil z lonže byť jen obejít jízdárnu a dnes tito rádobyjezdci vesele jezdí mladé koně ven.....

Já bych chtěla zažít starý časy!
Jsem mladá, ale vychovávaná ve stáji, kterou vede člověk zastávající názory staré školy. V okolí to nikdo takhle nebere, všichni buď přirozeně komunikují, nebo koně nutí k činnosti násilně, a nás berou jako magory. Přesto mi přijde, že máme nejvychovanější koně, kteří i když nechodí pod sedlo denně, stejně jsou stoprocentně spolehliví.
Spousta holek to u nás nevydržela, přešli k lidem, kteří je prostě posadili na koně a nasměrovali na překážku, a hned šup jezdit parkury... Ty holky mají dodneška zásadní problémy, ale hlavně že skáčou. To u nás nemohly, protože dle trenéra na to ještě neměly. Teď je to vidět. Bohužel to odnáší hlavně koně.

Chtěla bych vidět oddíl fungující postaru. Chtěla bych být toho součásti... A ne vidět ty věci, co se dějí dnes - lidé svou přehnanou péčí koně ničí, dělají jim medvědí službu. Mají nos nahoru sotva nespadnou při cvalu. Nenechají si poradit. Sedají na mladé koně, aniž by zvládli staré, protože starý je hajtra, mladýho si udělají podle svýho. Možná mám trochu vysoké požadavky na lidi kolem sebe, ale nebylo by na světě hezky, kdyby si koně mohli pořizovat jen lidi, co na to mají?

A ještě jedna věc - jestli chci, aby mi zvíře umělo lehnout, sednout, uklonit se, panáčkovat, chodit u nohy bez vodítka, chodilo na volno po loukách, tak pro mě není to zvíře kůň, ale pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc hezky napsané články předemnou.. hlavně paní co píše o rádoby jezdcích a staré škole...
nejsem stará škola, dělám přirozenou, ale dělám i "klasiku", tak nějak to kombinuju, co komu sedne, ale vždy s citem.
Co se týče dotazu zadavatelky... Zkusila bych to tak, že bych vyjela ven, jako by se nechumelilo a pěkně kam chci já, když nastane problém - stání, čučení, nechám ho koukat, at se vyčučí, jemně pobídnu a jedem, pokud ne, tak zesílím, pokud začne vyvádět kraviny, dám mu práci, ohýbání, couvání, ustupování, kruhy, ale furt v sedle... aby si nemyslel, že prostě se sekne a vy slezete a pujdete pěšky... a když pěkně projde požadovaný úsek kde nechtěl jít, tak chválit chválit, případně nechat popást, at se uklidní. Furt v sedle. Nestresovat, nespěchat.
Měla jsem kobylku, co na ni nefungoval cukr a bič, ale ani monty robert, parelli atd... přečetla jsem si knížku o přístupu: Koně nikdy nelžou. A je to fakt, stačí čas, cit a "pasivní vůdcovství" - nepřikazuji, navrhuji... asi takhle

Ještě ač jsem psala obsáhle jsem neuvedla, že nic proti přirozené komunikaci nemám, a když jsem obsedala svou temperamentní klisnu tak jsem využila možnosti kruhovky u sousedů a učila základy tam, chtěla jsem jen uvést, to že pokud kůň funguje v kruhovce, kde moc možností nemá jak by se vymanil z vašeho vlivu....a proto taky se kruhové ohrady používají.....tak funguje více méně i méně zkušenému, ale pokud onen člověk není zároveň zkušeným jezdcem tak jen práce ze zemně nestačí....
Určitě vytrvejte, trvejte si spravedlivě-důsledně na svém, zkuste se vrátit k proježděnosti koně ve všech chodech na jízdárně, vraťte se ve výcviku zpět, cesta může být dlouhá, ale čím lépe upevníte v koni správné návky---čímž myslím opakování---tím lépe se v koní ukotví a zůstanou do budoucna.
Kniha koně nikdy nelžou je opravdu moc hezká, ač tam není konkrétní návod, tak jej lze vyčíst mezi řádky....kůň není stroj a může dělat chyby, kůň bude rád s tím s kým se cítí bezpečně, kdo je jeho spravedlivým vůdcem a pokud ve vás necítí oporu, raději se bude točit zpět domů apod, bude chtít tam, kde se cítí bezpečen a to je jeho stádo či stáj. Nestresujte se, nezlobte se na svého koně byť jen v myšlenkách, v oné knize je něco co mi pomohlo s onou temperamnetní klisnou, která se často vzpínala a byla nebezpečná mně i sobě, tím, že se dvakrát převrátila....jak bych to napsala...snad takto....když to nejde dnes, tak zítra, no i pozítří je den a kůň neví, že to nevzdáte a že vytrváte, kůň žije dnešním dnem, né tím co bude za týden....věřte si, uvolněte se, vraťte se k proježděnosti, upřímně si uvědomte zda vás kůň poslouchá ve všech chodech, obratech, udělejte koni výcvik zajímavý, né monotoní.....chvalte i za malý pokrok.....pokud to jde nevracejte se stále stejným směrem domů, obměnujte směry, sesedněte dříve než na obvyklém místě a dověďte koně domů na ruce, pohov mu dejte nejen pořád ve stejném místě. Zpříjemněte mu to co dělá správně,a chvalte, zněpříjemněte co dělá špantě.....

Metoda cukru a biče funguje už od nepaměti. Každý kun je jiný, jinak vnímavý, jinak citlivý, ale většinou toto fakt platí skoro na všechny. Bohužel je spousta majitelů, kteří ani tuto metodu neumí použít, neví kdy je správné použít bič a kdy ne, a naopak kdy použít cukru a kdy ne. Takže celý výcvik a výchova koně je hlavně o lidech a zvláště o chybách lidí, respektive dneska má spousta lidí koně a jen málo z nich s nimi umí fakt pracovat :( at už takovou nebo onakou metodou, jak ze země nebo pod sedlem. A proto je, jak už tu psal někdo, tolik problémových koní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych chtěla zažít starý časy!
Jsem mladá, ale vychovávaná ve stáji, kterou vede člověk zastávající názory staré školy. V okolí to nikdo takhle nebere, všichni buď přirozeně komunikují, nebo koně nutí k činnosti násilně, a nás berou jako magory. Přesto mi přijde, že máme nejvychovanější koně, kteří i když nechodí pod sedlo denně, stejně jsou stoprocentně spolehliví.
Spousta holek to u nás nevydržela, přešli k lidem, kteří je prostě posadili na koně a nasměrovali na překážku, a hned šup jezdit parkury... Ty holky mají dodneška zásadní problémy, ale hlavně že skáčou. To u nás nemohly, protože dle trenéra na to ještě neměly. Teď je to vidět. Bohužel to odnáší hlavně koně.

Chtěla bych vidět oddíl fungující postaru. Chtěla bych být toho součásti... A ne vidět ty věci, co se dějí dnes - lidé svou přehnanou péčí koně ničí, dělají jim medvědí službu. Mají nos nahoru sotva nespadnou při cvalu. Nenechají si poradit. Sedají na mladé koně, aniž by zvládli staré, protože starý je hajtra, mladýho si udělají podle svýho. Možná mám trochu vysoké požadavky na lidi kolem sebe, ale nebylo by na světě hezky, kdyby si koně mohli pořizovat jen lidi, co na to mají?

A ještě jedna věc - jestli chci, aby mi zvíře umělo lehnout, sednout, uklonit se, panáčkovat, chodit u nohy bez vodítka, chodilo na volno po loukách, tak pro mě není to zvíře kůň, ale pes.

Moc s vámi souhlasím a jsem ráda, za vaš příspěvek. Mám 4 přiježděné spolehlivé koně, několikrát jsem na ně hledala výpomoc s ježděním, ale každého jsem si nejdříve vyzkoušela na svém nejklidnějším koni na lonži a to tak, že otěže jsem zapla do normální ohlávky tj vazáku, abych viděla co dělá ruka jezdce dříve, než mu dovolím sednout na mého koně s udidlem v hubě a světe div se, dámy se tvářily uraženě, že přeci už jezdí dlouho....popisovat, že ruka lítala nahoru dolu jak se snažily vysedat, mnoho chyb dělaly i jiných o kterých je jim asi dodnes neznámo...vím nebyla jen jejich chyba, že je to nikdo nenaučil, ale chyběla jim skromnost a chuť se opravdu něco naučit.....a tak jsem po několika pokusech vzdala, že budu někoho učit metodami, kterými učily mne a díky bohu za ně, naučila jsem svou dcerku a dnes ač je jí 13 let nemá problém skákat, koně ji poslouchají, nehážou nespokojeně hlavou apod, nemají otupělé huby a nejsou znechuceni, když přijedem k pastvině a jdou k nám vesel naproti, vědí, že dostanou sedla a půjde se pracovat, ale vědí, že jim nikdo nebude působit bolest a bude je jezdit korektně, né nejsem mistr světa a jezdila jsem jen L , ale přesto bych poradila těm co se chtějí učit opravdu jezdit, ať nepospíchají, najdou si trénéra co má opravdu nějaké zkušennosti, výsledky a né slečnu od vedle co má doma koně a jezdí o pár měsíců déle než vy....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc s vámi souhlasím a jsem ráda, za vaš příspěvek. Mám 4 přiježděné spolehlivé koně, několikrát jsem na ně hledala výpomoc s ježděním, ale každého jsem si nejdříve vyzkoušela na svém nejklidnějším koni na lonži a to tak, že otěže jsem zapla do normální ohlávky tj vazáku, abych viděla co dělá ruka jezdce dříve, než mu dovolím sednout na mého koně s udidlem v hubě a světe div se, dámy se tvářily uraženě, že přeci už jezdí dlouho....popisovat, že ruka lítala nahoru dolu jak se snažily vysedat, mnoho chyb dělaly i jiných o kterých je jim asi dodnes neznámo...vím nebyla jen jejich chyba, že je to nikdo nenaučil, ale chyběla jim skromnost a chuť se opravdu něco naučit.....a tak jsem po několika pokusech vzdala, že budu někoho učit metodami, kterými učily mne a díky bohu za ně, naučila jsem svou dcerku a dnes ač je jí 13 let nemá problém skákat, koně ji poslouchají, nehážou nespokojeně hlavou apod, nemají otupělé huby a nejsou znechuceni, když přijedem k pastvině a jdou k nám vesel naproti, vědí, že dostanou sedla a půjde se pracovat, ale vědí, že jim nikdo nebude působit bolest a bude je jezdit korektně, né nejsem mistr světa a jezdila jsem jen L , ale přesto bych poradila těm co se chtějí učit opravdu jezdit, ať nepospíchají, najdou si trénéra co má opravdu nějaké zkušennosti, výsledky a né slečnu od vedle co má doma koně a jezdí o pár měsíců déle než vy....

Bohužel je to tak taky jsem hledala výpomoc s ježděním, byť jsem uvedla zkušený jezdec. Člověk až pláče nad tím co za lidé dorazí. Plnoletost splnovali všichni ale to bylo asi tak všechno. První jezdec spadl už v klusu, protože se vůbec neudržel na koni a šílel jak se koník rozběhl. Další snad na koni seděl poprvé, sed špatný, ruce špatně prostě špatně uplně všechno. Poslední jezdec je snaživý, sedí hezky poslouchá, ale ruce jak havíř v rubání :( nu což, s takovou bych asi jezdce fakt nenašla, takže dala jsem šanci poslednímu zájemci s tím, že je neustále buzerován za chyby. No zatím to nevzdala . Ale upřímně kdybych si to měla spočítat, že jezdí 3x týdně po 2 hodiny a celou dobu s výcvikem, tak brát si takovou tu klasickou taxu za trénink kupříkladu 300 kč/h tak si snad ten kun zaplatí to ustájko celé

Taky jsme hledali hrozně dlouho někoho ke koním. S někým jsem nebyla spokojená já, s někým majitel stáje, většinou hrůza, přesně jak je napsáno výš. Teď k nám přišla holčina, říkala, že jezdí dlouho, ale není si jistá ani ve cvalu... No, sedla na koně a já se mohla stydět. :) Sice má opravdu ve cvalu problémy, ale klidná ruka, klidná holeň, špička nádherně u koně (což je můj hlavní zlozvyk), jen nezvládá zrovna moc prošlápnout patu... No paráda :) Tu si máme v úmyslu hýčkat. Konečně člověk, který překvapil pozitivně, nemá nos nahoru. Takže i takové se najdou, sice po 4 letech hledání, ale vyšlo to

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsme hledali hrozně dlouho někoho ke koním. S někým jsem nebyla spokojená já, s někým majitel stáje, většinou hrůza, přesně jak je napsáno výš. Teď k nám přišla holčina, říkala, že jezdí dlouho, ale není si jistá ani ve cvalu... No, sedla na koně a já se mohla stydět. :) Sice má opravdu ve cvalu problémy, ale klidná ruka, klidná holeň, špička nádherně u koně (což je můj hlavní zlozvyk), jen nezvládá zrovna moc prošlápnout patu... No paráda :) Tu si máme v úmyslu hýčkat. Konečně člověk, který překvapil pozitivně, nemá nos nahoru. Takže i takové se najdou, sice po 4 letech hledání, ale vyšlo to

Učený z nebe nespadl, ale spousta těch jezdců si až moc věří a přitom neumí jezdit vůbec. Někdo je snaživý a někdo je totální pytel a ještě si nenechá poradit. Zatím fakt nikdy nepřišel jezdec co by uměl jezdit. Každý máme chyby, někdo jich má víc, někdo míň, ale když jsou ty chyby zásadní a ještě si nenechá poradit tak smůla, ať škube řidítkama od kola, ne otěžemi u koně.