Přirozená smrt koně X uspání koně v pravý čas

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 16:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.198

Dobrý den,

zakládám sice smutné téma, ale i tak doufám, že se někteří majitelé koní podělí o svou zkušenost, jak proběhl odchod jejich koně - případně o své názory.

Velmi bych si přála, aby náš starý koník zemřel přirozenou smrtí, ale nevím, zda se na to nedívám příliš lidskýma očima, zda není lepší zvíře v pravý čas uspat...

Zažili jste koníka umírat přirozeně?
Případně jaký stav vedl k vašemu rozhodnutí koně uspat?

Koník nemá žádné obtíže, jen je stár (a mladší už nebude...), takže o tom začínám přemýšlet...
Nechci čekat, až bude kůň trpět, ale ani nechat ho uspat jen proto, že má věk...

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 16:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.209

pokud je konicek pouze stary,ale v pohode,dobre zere,nema bolesti,bez obtizi se pohybuje,timto tematem bych se nezabyval.
jakmile ale zacne kulhat,prestane zrat,zacne chradnout,nebo zu nebude mit zajem o deni kolem sebe-prijde jeho cas,a konicka bych uspal.
ma klisna dozila 28 let-doposledka byla v pohode,dokonce i pobihala s konmi v ohrade.
pak ale ztracela chut k zaradlu,neulehala ke spani-spavala jen ve stoje,a jeji oci ztracely zajem o deni kolem sebe-vedeli jsme,ze je cas ji nechat jit.
uspali jsme ji-a necekali,az bude uplne nemohouci,bolava a smutna.
stary konik je takova vec-z vlastni zkusenosti vim,ze je cim dal vic koni-bez ohledu na plemeno-kteri se dozivaji i 30-33 let.
jindy zase klidne pojde konik ve 12 letech na zastavu srdce....
takze bych se vekem neridil,ale stavem a kondici kone..

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 16:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.224.168

Věkem se skutečně řídit nechci - to v žádném případě - chtěla jsme tím říci, že vzhledem k jeho věku mě toto téma napadá, protože je mi jasné, že věčně tady nebude.

Že se na to, co přijde, se žádnou úvahou nepřipravím, to vím také, ale zajímají mě zkušenosti jiných lidí, kteří toto již řešili. To k chovu také patří...

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 17:33
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.226.91

Prvně bych chtěla říci, že na smrt koně se opravdu nedá nijak připravit a že každý koník je individuální a tak je nutné k tomu přistupovat.

Moje první kobylka zemřela ve 32 letech přirozenou smrtí. Normálně do posledního dne žrala, chodila a byla v podstatě velmi vitální (samozřejmně už vypadala podle svého věku a byla trochu hubená), večer zašla sama do boxu, nažrala se a při raním krmení už ležela a umírala, zemřela mi tenkrát v náručí smajlík bylo to dost pomalé, volali jsme veta aby ji přijel uspat, ale než dorazil tak zemřela. Horší pak bylo dostat bezvládné tělo koně ven ze stáje...

Druhého koně koně jsem nechala uspat ve 30ti letech. Na zimu se o dost zhoršil takže jsem přemýšlela zda ho ještě nechat nebo ne, na léto se pak zlepšil a takto jsem to odkládala asi 3 roky. Nakonec byl hodně hubený, znuděný a už se skoro nemohl pohybovat. Dát ho uspat bylo snad to nejhorší rozhodnutí které jsem musela udělat, ale věřím, že bylo správné nechat ho jít. Přijel veterinář a uspal ho na rozkvetlé louce, bylo to rychlé a bezbolestné.


Dnes mám dva mladé koně tak doufám, že mě toto čeká zas až za hoooodně dlouhou dobu.

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 18:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.217.85

Zkušenost sice nemám, ale jak píší ostatní, pokud je koník po zdravotní stránce dobrý a nijak nestrádá není důvod ho uspávat.
Rozohodnutí musí být strašné, na jaře jsem toto musela řešit když mi někdo otrávil psíka. Nezvladatelné křeče se tišily sedativy a asi před čtvrtou dávkou mě už vetka pomalu přesvědčovala, že už bych to měla ukončit...Bylo to strašné, řekla jsem že poslední sedace a pak to teda uděláme...Naštěstí pejsek a jeho chuť žít byla silnější než jakási otrava. Dneska nám ta veselá opice zase lítá po zahradě jako by se nic nedělo a jsem za to ráda...Dát na veterinářku, dneska už tady není-i když pravda, v tu chvíli se asi hodně trápila

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 18:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.113.230

Já toho svého nechala utratit, dostal rakovinu. Chvíli jsme se o cosi snažili, ale nakonec jsme ho uspali dokud netrpí. Ale kdyby tohoto nebylo věděla jsem, že se asi přirozené smrti nedožije. Měl docela zdevastované šlachy a vazy na pravé noze. Sice se mi dařilo udržet ve slušné kondici, ale bylo otázka času, kdy něco křupne a on zůstane stát o třech.

Neregistrovaný uživatel

7.7.2013 19:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.118.41

Já už se touto otázkou taky zabývám.Valach 26 let-dušný-a v létě je to čím dál horší.Někdy už docela pumpuje(dýchá až to s ním hází).Rakovinu v kopytě přežil už desátý rok.To jsme odstranili.Ale pak začalo tohle.Takže si taky představuju,jak to budem jednou muset udělat......

Neregistrovaný uživatel

8.7.2013 08:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.206.137

Majitel by měl své zvíře znát a být soudný!
Jestli se kůň může pohybovat,žere a evidentně nemá jiné,než stařecké neduhy a bolístky,jde přizpůsobit management aby se důchodce cítil dobře .
Avšak nastane li chvíle,kdy se nemůže zvednout,pohybovat,nemůže žrát, a nezvládá podobné základní životní funkce,myslím,že je čas vyslyšet poslední přání z Modlitby koně.

Neregistrovaný uživatel

1.8.2013 19:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.152.227

Ahoj. Závidím těm, kteří se měli možnost rozloučit nebo se rozhodnout jak svému koníkovi pomoci. Moje babička chová koně. Kobyla měla hříbě-dnes už dospělou a úžasnou kobylku, co se dostala do dobrých rukou.O 2 roky později se naší kobylce narodilo neposedný, věčně hravý hřebeček.
Koupila si ho slečna, která u babičky jezdila a která mne naučila jezdit na koních. Byla seriózní a věřili jsme, že hřebečka nechá u babičky. Bohužel se jednou rozhodla pro opak. Nasedla na staršího valáška, na vodítko vzala jejího hřebečka a odvezla ho pryč.
Nemohli jsme s tím nic udělat, už byl její a o ustájení rozhodovala sama, protože ve smlouvě psáno nebylo, že musí zůstat u babičky-věřily jsme jí. Jenže slečna odletěla do jiné země studovat na dobu neurčitou. Svého koníka navštěvovala asi 2x ročně. Ustájení, veterináře atd. platil její tatínek, který toho měl jednou dost a rozhodl se koníka vrátit zpátky k mojí babičce.
Byly jsme s babičkou nadšené. Jely jsme se na něj podívat už s vozejkem. Ty lidi tam jsme od pohledu neměly rády. Koníka, kterého na vozejk nikdy nepřipravovali, nedostali ani po dvou hodinách nakládání dovnitř. Nakonec ho k nám dovedli na vodítku.
Hřebeček byl sice zdravý, ale hubený, neosvalený, a v 8mi letech neježděný. Já se o koně starám celý svůj život a miluji to nade vše. Těšila jsem se až se budu starat i o něj. Jak ho budu trénovat, pečovat o něj, závodit. Setkání po dvou letech s jeho maminkou, novou sestřičkou a valáškem co se o kobylky staral dopadlo dobře.
Oni skotačili, běhali a dováděli okolo něj, ale hřebeček jakoby cválání neznal.
Jednou, když jsme s rodiči přijeli domů, ke mě přišla moje maminka a řekla mi, že hřebeček umřel. Prý je šla babička nakrmit, všichni plní života cválali směrem k ní, ale hřebeček dostal při běhu infarkt a padnul k zemi.
Je to už pár měsíců a brečím do dnes. Je mi jedno jestli je to při hodině nebo každou noc když jdu spát, prostě na něj myslím pořád. Mám vztek i na tu slečnu, která mu zřejmě tak zprznila život. Mám vztek i na sebe. Pro jednou se na mě usmálo štěstí s koníkem a on mi umřel. Nedokážu se s tím smířit, proto jsem s koňmi skončila. Miluji je nadevše. Neustále se koukám na věci okolo koní, ale nedokážu se nějakému podívat do očí bez slz.
Konečně měl štěstí a radost..
Proto všem přeju, aby neměli takovou smůlu a správně rozhodovali o štěstí a životě svého koníka.
Děkuji za pozornost

Neregistrovaný uživatel

1.8.2013 23:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.169.46

Hele už několik let mám starou a hlavně nevypočitatelně nemocnou kobylu. Prakticky jí nic není, ale vždy může dojít ke zhoršení neslučitelném s životem. Vždycky, když jsem se s ní stěhovala někam do jiné stáje jsem koukala, kudy, jak a čím se dá vytáhnout mrtvý kůň z boxu - já vím, zní to debilně.
A všude kolem ní umírali a umírají koně. Mladí, staří, klisny, valaši...
Žádná smrt není lepší. A na žádnou se nedá připravit.
Jo, existují klikaři, kterým se kůň vzepne, zařehtá a padne, ale to je fakt miniprocento. Kůň končívá třeba na selhání srdce, fakt NIC MOC. Dost často (podle mě) dostávají staří koně koliku, byť to byli koně, co NIKDY koliku neměli a veterináře museli vidět 1-2x ročně při očkování. Taky asi určitý způsob "přirozené smrti".
Co do způsobu umírání mi T61 přijde jako dobré řešení, otázka minutky. Na hovno je to, co tomu předchází. Ať už koňská bolest, trápení nebo lidské rozhodování.

Neregistrovaný uživatel

4.8.2013 11:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.6.227

zažila jsem,když jsme našli koníka na jeho pravidelné cválací trase podél výběhu,selhalo mu srdíčko,zažila jsem,když jsme museli uspat hříbě se zlomenou nožičkou,a starou klisnu,kdy jsme neřešili,zda uspat,ale kdy je ten správný čas...je to pokaždé moc smutné,ale jedna z morálních povinností majitele koně je zabránit jeho utrpení,pokud nemůže žít život bez chronických bolestí,je skutečně milosrdnější nechat ho uspat...já jen doufám,že jednou budeme moci rozhodovat o svých životech i my,když si představím,že třeba jednou budu ležet měsíce či roky v nemocnici na LDN,chtěla bych mít právo říci-tak mě z těch posr..přístrojů odpojte...

Neregistrovaný uživatel

4.8.2013 14:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.13.76

Dokud bude spokojená a bude ještě ráda žít, je to v pořádku, i kdyby měla nějaké menší problémy. Ale byla u nás kobylka, která měla spoustu nemocí, chudák se skoro sama nezvedla ze země, a postupně to bylo ještě čím dál tím víc horší. Majitelka si pořád myslela, že se to zlepší, ale nakonec jednou lehla k zemi a už se nezvládla zvednout. Ta panika koně, když si uvědomí, že to nezvládne, byla dost příšerná, veterinář jasně přesvědčoval majitelku, že už to nemá smysl ji dál trápit, a ona přesto zvažovala, že by ji nechala zvednout technikou... No prostě je potřeba u těchto věcí poodstoupit a dívat se na ně z pohledu toho, co je dobré pro koně, a ne že to bude bolet majitele. :) Ta kobyla trpěla už tak dva měsíce, kdy jí život vážně nemohl bavit. Nakonec zemřela, ale nebyl to zrovna příjemný konec.
Myslím, že většina koní a jejich majitelů nemá to štěstí, že by kůň odešel na pastvině v klidu. Je to často hrůza, a je lepší se takovým koncům vyhnout a předejít jim.

Přidejte reakci

Přidat smajlík