Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.96
Mám koníka od jeho 9ti let, teď mu je 11 a brala jsem ho pouze jako společníka, protože byl nejezditelný..ale jezditelný je a učenlivý a šikovný..
Jenže si zřejmě neprošel ničím dobrým, takže potřebuji si nějak více získat jeho důvěru. Je to už o dost lepší, ale stále to není to pravé, furt se bojí, když z něj slezu, tak hned ode mě uskakuje a chce se dát na útěk, když ho chci třeba na vodítku pohladit tak se mi div nevyškubne jak se bojí co mu udělám...prostě když je jen tak v ohradě tak si nechá líbit vše, ale jak ho třeba jen vezmu na vodítko, nebo ho jen pucuju tak se bojí:(
Mám jen dva koníky takže jsou na sobě hodně závislí, tak vás prosím o radu co s ním dělat ze země a poté i ze sedla, aby se přestal bát, že mu někdo zase ublíží.. děkuji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.4
Teď bych se asi vykašlala na ježdění a začla pěkně ze země, procházky, čištění, hraní si...až se nechá v klídku ošahat, pak bych začla s nasazováním výstroje...
Prostě jako s mlaďochem, postupně a trpělive:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.193.42
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám koníka od jeho 9ti let, teď mu je 11 a brala jsem ho pouze jako společníka, protože byl nejezditelný..ale jezditelný je a učenlivý a šikovný..
Jenže si zřejmě neprošel ničím dobrým, takže potřebuji si nějak více získat jeho důvěru. Je to už o dost lepší, ale stále to není to pravé, furt se bojí, když z něj slezu, tak hned ode mě uskakuje a chce se dát na útěk, když ho chci třeba na vodítku pohladit tak se mi div nevyškubne jak se bojí co mu udělám...prostě když je jen tak v ohradě tak si nechá líbit vše, ale jak ho třeba jen vezmu na vodítko, nebo ho jen pucuju tak se bojí:(
Mám jen dva koníky takže jsou na sobě hodně závislí, tak vás prosím o radu co s ním dělat ze země a poté i ze sedla, aby se přestal bát, že mu někdo zase ublíží.. děkuji
Já bych to zkusila s pamlsky. Slezu z koně, hned mu strčím něco pod čumák, to samý při čištění, při připnutí na vodítko, při chůzi na vodítku. Kůň si to spojí s příjemným a mělo by se to zlepšovat. Nebo můj na tohle dobře fungoval. V kapse jsem měla pořád kousek chleba. Potom už si jej vyžadoval sám, když věděl, že dostane odměnu. Když už byl zpracovaný, jak jsem potřebovala, začala jsem postupně od pamlsků upouštět a střídat je se slovní pochvalou
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.180.82
Mohu li něco přispět nejen pro vás, tak souhlasím s tím co je psáno výše plus velkou trpělivost. Z mé zkušenosti bych se pokusil dát koni stabilní režim co to jen jde, přičemž to jestli pracuje ze sedla nebo ze země by hrálo až druhou roli. Je dobré si uvědomit, že důvěra nejen u koně se kterým se špatně zacházelo se nezískává hned, ale docela to trvá. Základem by měla být snaha stát se přirozeným vůdcem, což vyžaduje především komunikaci, které bude kůň rozumět. U mé huculky to trvalo šest let, než jsem získal její důvěru a respekt. Ne vždy je však možné s zacházet s koněm jako v rukavičkách...
Řešení najdete jistě časem sama a nebojte se udělat chybu. Mi se velmi osvědčilo dívat se na svět pohledem koně. Brzy jsem si uvědomil, že kůň není až tak inteligentní jak vypadá a v drtivé většině případů jedná instinktivně na základě svých pudů uložených v mozku. Reakce koně na děj v okolí jsou většinou v základu jednoduché. Například ohrožení, stres či leknutí rovná se snaha o útěk atp. Samozřejmě to nemusí to tak být vždy, ale většina chovatelů si ze začátku nepřipouští jednoduchost myšlení koně.
Kůň mate výklad jeho chování zejména ušlechtilým vzhledem a také tím, že většinou rád navazuje kontakt i s jinými živočichy než je on sám. Nechci tím říci, že kůň je hloupé zvíře. Je však dobré si uvědomit, že prostě nemá v mozku obvody pro složité kalkulace. Kůň žije v přítomnosti a neumí plánovat dopředu. Jeho jednání se odvíjí od situace jež se dějě právě teď a tady. Kůň neumí simulovat a jedná vždy na rovinu jednoduše proto, že na simulování nemá patřičné obvody. Zdá li se, že kůň simuluje hledal bych příčinu v tom, že to opravdu dělá schválně až jako poslední. Kůň však dokáže prokouknout lest či past. Ne však proto, že on sám by uměl být lstivý. Prokouknutí lsti a pasti má jako jeden ze základních vzorců nutných pro přežití v divočině například při napadení predátory atp. Kůň má však velký potenciál komunikace s velkou schopností učit se a přizpůsobit se podmínkám ve kterých žije. Domestikace už udělala své. Jako každá bytost kůň cítí a vnímá, takže na něj působí stres, strach, bolest, ale také radost, uspokojení, pohoda, láska...
Kůň uznává autority, ale pouze v případě, že jim rozumí a že projev autority je nalazen na jeho myšlení. Srozumitelnost jednání a komunikace je základním pilířem přirozené autority nejen u koní. Je dobré si uvědomit, že kůň není výrobek, který se bude chovat podle nějakých návodů k použití. Jsou koně na které postupy horsemanů prostě nefungují. Mi se osvědčilo přistupovat ke koni jako k samostatné bytosti, jenž má svá práva jak se bude chovat. Bylo ovšem důležité nastavit určité mantinely ve kterých se budeme oba pohybovat. Nejdéle mi trvalo vypozorovat co mi vlastně chce kůň sdělit a následně jak mu vysvětlit co dělá špatně. Často muselo dojít i na sílu. Můj kůň kousal a kopal, doslova zabiják. Teď je to mazel, ale až po šesti letech usilovné práce.
Se složitostí myšlení koně je to podobné jako se starým telefonem. Zatímco náš mozek je jako chytrý smartfone schopný provést stovky operací za vteřinu mozek koně je nastaven trochu jinak. Umožnuje základní funkce a operace plus něco málo navíc. Už jen porovnání poměru mozku k tělu koně vychází jednoznačně v jeho nevýhodu. Můžeme ale zkusit oba mozky propojit. Tady je důležitý poznatek toho, že v komunikaci s koněm je nutné brát toto v potaz a spousta projevů zvířete se projasní. My se dokážeme vžít do života koně snadněji, než kůň do života našeho a z toho já vycházím při komunikaci se svými koňskými kamarády. Kůň nechápe proč mám dneska špatnou náladu, ale cítí ji ze mě a jedná podle svého instinktu a pudu. Kůň nechápe co je vlak nebo auto, ale ví že je to potenciálně nebezpečné a je ostražitý. Kůň nechápe proč na něm chcete jet, ale ví že je pod jezdcem v potenciální nevýhodě v případě ohrožení. Proto se od komunikace odvíjí veškeré chování koně nejen v domestikaci. Dokážete li koni naslouchat tak jako naslouchá on vám máte vyhráno a věřte stojí to za to. Jsem přesvědčen, že kůň nemá tak promakané myšlení jak to na první pohled vypadá, ale tím nechci říci že je bez schopnosti komunikace a ochoty se učit či prožít lásku. Jen to funguje trochu jinak, než jak jsme zvyklí my lidé... S pozdravem Uko.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.234.7
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mohu li něco přispět nejen pro vás, tak souhlasím s tím co je psáno výše plus velkou trpělivost. Z mé zkušenosti bych se pokusil dát koni stabilní režim co to jen jde, přičemž to jestli pracuje ze sedla nebo ze země by hrálo až druhou roli. Je dobré si uvědomit, že důvěra nejen u koně se kterým se špatně zacházelo se nezískává hned, ale docela to trvá. Základem by měla být snaha stát se přirozeným vůdcem, což vyžaduje především komunikaci, které bude kůň rozumět. U mé huculky to trvalo šest let, než jsem získal její důvěru a respekt. Ne vždy je však možné s zacházet s koněm jako v rukavičkách...
Řešení najdete jistě časem sama a nebojte se udělat chybu. Mi se velmi osvědčilo dívat se na svět pohledem koně. Brzy jsem si uvědomil, že kůň není až tak inteligentní jak vypadá a v drtivé většině případů jedná instinktivně na základě svých pudů uložených v mozku. Reakce koně na děj v okolí jsou většinou v základu jednoduché. Například ohrožení, stres či leknutí rovná se snaha o útěk atp. Samozřejmě to nemusí to tak být vždy, ale většina chovatelů si ze začátku nepřipouští jednoduchost myšlení koně.
Kůň mate výklad jeho chování zejména ušlechtilým vzhledem a také tím, že většinou rád navazuje kontakt i s jinými živočichy než je on sám. Nechci tím říci, že kůň je hloupé zvíře. Je však dobré si uvědomit, že prostě nemá v mozku obvody pro složité kalkulace. Kůň žije v přítomnosti a neumí plánovat dopředu. Jeho jednání se odvíjí od situace jež se dějě právě teď a tady. Kůň neumí simulovat a jedná vždy na rovinu jednoduše proto, že na simulování nemá patřičné obvody. Zdá li se, že kůň simuluje hledal bych příčinu v tom, že to opravdu dělá schválně až jako poslední. Kůň však dokáže prokouknout lest či past. Ne však proto, že on sám by uměl být lstivý. Prokouknutí lsti a pasti má jako jeden ze základních vzorců nutných pro přežití v divočině například při napadení predátory atp. Kůň má však velký potenciál komunikace s velkou schopností učit se a přizpůsobit se podmínkám ve kterých žije. Domestikace už udělala své. Jako každá bytost kůň cítí a vnímá, takže na něj působí stres, strach, bolest, ale také radost, uspokojení, pohoda, láska...
Kůň uznává autority, ale pouze v případě, že jim rozumí a že projev autority je nalazen na jeho myšlení. Srozumitelnost jednání a komunikace je základním pilířem přirozené autority nejen u koní. Je dobré si uvědomit, že kůň není výrobek, který se bude chovat podle nějakých návodů k použití. Jsou koně na které postupy horsemanů prostě nefungují. Mi se osvědčilo přistupovat ke koni jako k samostatné bytosti, jenž má svá práva jak se bude chovat. Bylo ovšem důležité nastavit určité mantinely ve kterých se budeme oba pohybovat. Nejdéle mi trvalo vypozorovat co mi vlastně chce kůň sdělit a následně jak mu vysvětlit co dělá špatně. Často muselo dojít i na sílu. Můj kůň kousal a kopal, doslova zabiják. Teď je to mazel, ale až po šesti letech usilovné práce.
Se složitostí myšlení koně je to podobné jako se starým telefonem. Zatímco náš mozek je jako chytrý smartfone schopný provést stovky operací za vteřinu mozek koně je nastaven trochu jinak. Umožnuje základní funkce a operace plus něco málo navíc. Už jen porovnání poměru mozku k tělu koně vychází jednoznačně v jeho nevýhodu. Můžeme ale zkusit oba mozky propojit. Tady je důležitý poznatek toho, že v komunikaci s koněm je nutné brát toto v potaz a spousta projevů zvířete se projasní. My se dokážeme vžít do života koně snadněji, než kůň do života našeho a z toho já vycházím při komunikaci se svými koňskými kamarády. Kůň nechápe proč mám dneska špatnou náladu, ale cítí ji ze mě a jedná podle svého instinktu a pudu. Kůň nechápe co je vlak nebo auto, ale ví že je to potenciálně nebezpečné a je ostražitý. Kůň nechápe proč na něm chcete jet, ale ví že je pod jezdcem v potenciální nevýhodě v případě ohrožení. Proto se od komunikace odvíjí veškeré chování koně nejen v domestikaci. Dokážete li koni naslouchat tak jako naslouchá on vám máte vyhráno a věřte stojí to za to. Jsem přesvědčen, že kůň nemá tak promakané myšlení jak to na první pohled vypadá, ale tím nechci říci že je bez schopnosti komunikace a ochoty se učit či prožít lásku. Jen to funguje trochu jinak, než jak jsme zvyklí my lidé... S pozdravem Uko.
Teda Uko, dokonale napsané a dokonale výstižné...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.143.41
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mohu li něco přispět nejen pro vás, tak souhlasím s tím co je psáno výše plus velkou trpělivost. Z mé zkušenosti bych se pokusil dát koni stabilní režim co to jen jde, přičemž to jestli pracuje ze sedla nebo ze země by hrálo až druhou roli. Je dobré si uvědomit, že důvěra nejen u koně se kterým se špatně zacházelo se nezískává hned, ale docela to trvá. Základem by měla být snaha stát se přirozeným vůdcem, což vyžaduje především komunikaci, které bude kůň rozumět. U mé huculky to trvalo šest let, než jsem získal její důvěru a respekt. Ne vždy je však možné s zacházet s koněm jako v rukavičkách...
Řešení najdete jistě časem sama a nebojte se udělat chybu. Mi se velmi osvědčilo dívat se na svět pohledem koně. Brzy jsem si uvědomil, že kůň není až tak inteligentní jak vypadá a v drtivé většině případů jedná instinktivně na základě svých pudů uložených v mozku. Reakce koně na děj v okolí jsou většinou v základu jednoduché. Například ohrožení, stres či leknutí rovná se snaha o útěk atp. Samozřejmě to nemusí to tak být vždy, ale většina chovatelů si ze začátku nepřipouští jednoduchost myšlení koně.
Kůň mate výklad jeho chování zejména ušlechtilým vzhledem a také tím, že většinou rád navazuje kontakt i s jinými živočichy než je on sám. Nechci tím říci, že kůň je hloupé zvíře. Je však dobré si uvědomit, že prostě nemá v mozku obvody pro složité kalkulace. Kůň žije v přítomnosti a neumí plánovat dopředu. Jeho jednání se odvíjí od situace jež se dějě právě teď a tady. Kůň neumí simulovat a jedná vždy na rovinu jednoduše proto, že na simulování nemá patřičné obvody. Zdá li se, že kůň simuluje hledal bych příčinu v tom, že to opravdu dělá schválně až jako poslední. Kůň však dokáže prokouknout lest či past. Ne však proto, že on sám by uměl být lstivý. Prokouknutí lsti a pasti má jako jeden ze základních vzorců nutných pro přežití v divočině například při napadení predátory atp. Kůň má však velký potenciál komunikace s velkou schopností učit se a přizpůsobit se podmínkám ve kterých žije. Domestikace už udělala své. Jako každá bytost kůň cítí a vnímá, takže na něj působí stres, strach, bolest, ale také radost, uspokojení, pohoda, láska...
Kůň uznává autority, ale pouze v případě, že jim rozumí a že projev autority je nalazen na jeho myšlení. Srozumitelnost jednání a komunikace je základním pilířem přirozené autority nejen u koní. Je dobré si uvědomit, že kůň není výrobek, který se bude chovat podle nějakých návodů k použití. Jsou koně na které postupy horsemanů prostě nefungují. Mi se osvědčilo přistupovat ke koni jako k samostatné bytosti, jenž má svá práva jak se bude chovat. Bylo ovšem důležité nastavit určité mantinely ve kterých se budeme oba pohybovat. Nejdéle mi trvalo vypozorovat co mi vlastně chce kůň sdělit a následně jak mu vysvětlit co dělá špatně. Často muselo dojít i na sílu. Můj kůň kousal a kopal, doslova zabiják. Teď je to mazel, ale až po šesti letech usilovné práce.
Se složitostí myšlení koně je to podobné jako se starým telefonem. Zatímco náš mozek je jako chytrý smartfone schopný provést stovky operací za vteřinu mozek koně je nastaven trochu jinak. Umožnuje základní funkce a operace plus něco málo navíc. Už jen porovnání poměru mozku k tělu koně vychází jednoznačně v jeho nevýhodu. Můžeme ale zkusit oba mozky propojit. Tady je důležitý poznatek toho, že v komunikaci s koněm je nutné brát toto v potaz a spousta projevů zvířete se projasní. My se dokážeme vžít do života koně snadněji, než kůň do života našeho a z toho já vycházím při komunikaci se svými koňskými kamarády. Kůň nechápe proč mám dneska špatnou náladu, ale cítí ji ze mě a jedná podle svého instinktu a pudu. Kůň nechápe co je vlak nebo auto, ale ví že je to potenciálně nebezpečné a je ostražitý. Kůň nechápe proč na něm chcete jet, ale ví že je pod jezdcem v potenciální nevýhodě v případě ohrožení. Proto se od komunikace odvíjí veškeré chování koně nejen v domestikaci. Dokážete li koni naslouchat tak jako naslouchá on vám máte vyhráno a věřte stojí to za to. Jsem přesvědčen, že kůň nemá tak promakané myšlení jak to na první pohled vypadá, ale tím nechci říci že je bez schopnosti komunikace a ochoty se učit či prožít lásku. Jen to funguje trochu jinak, než jak jsme zvyklí my lidé... S pozdravem Uko.
Dokonalé
