Dnešní doba u koní

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím koňáci. Nějakou dobu se motám kolem koní, začínala jsem ve sportovní stáji, kde mne naučili základy, naučili zacházet s koňmi, pracovat.atd atd. Vážila jsem si každé chvilky u koní- ať to bylo čištění, krmení nebo dokonce i vyvážení koleček. Makala jsem jak šroubek a na koně si sedla jednou do týdne...a přesto jsem byla spokojená. Pod dohledem zkušených a poctivých trenérů jsem se vypracovala v docela slušného jezdce. Jenže pak se všechno začalo měnit. Trenéři odešli a nahradili je noví. Děcka už po dvou týdnech docházky hulákala, že málo jezdí a hodně makají, kdo nejezdil s koníkama na závody byl out, kvalita tréninků začala silně upadat- začátečníci na mladých, vyvázaných koních, sportovní koně bez svalů, vyvrácení, ale přesto hnaní do vyšších a vyšších překážek. Lidi po třech letech ježdění neschopni zvládat stehenní sed, koně huby vyškubané a jejich psychika naprosto v kýblu. V boxech hnůj, promočená sláma, hniloby v kopytech..všechno samozřejmě v pořádku. Spousta nás to nevydržela a odešla. Docházeli jsme různě k soukromníkům, protože na pronájem koně nebyly peníze.
Bohužel soukromník koně rozprodal a už se jim nevěnuje a my musíme hledat dál. Člověk by řekl, že bude zájem o lidi, kteří nehledají jenom ježdění, kteří jsou schopni makat brzo ráno, do večera, v horku, zimě, starat se o pastviny, kydat boxy, prostě vše co se koní týče. Jenže ono ne... Všude jsou jen inzeráty na pronájem- koně do sportu apod.
Pak jsem byla po dlouhé době navštívit svou bývalou stáj a málem mi děsem vypadly oči z důlků. Na mladých koních děcka- 12let- ne-li míň, sotva zvládali krok a klus, pověšení v otěžích, koně vyvázaní aby neutekli, děcka v ruce bič a na nohách šporny...děs a hrůza. Jezdí si každý den, práce žádná: jednou za čtvrt roku přijdou- od každého koně vyberou kobylince, zbytek zahrabou čistou slámou. Po ježdění nechají koně stát a vyčistí až si vzpomenou (někdy si ani nevzpomenou)..místo práce u koní to sedí v šatně a vykecává. Koně je zajímají jen když se má jít jezdit. Bylo mi z toho opravdu do breku, zvláště když si vzpomenu jak nás těšila i taková maličkost jako je vyčištění koně, vodění, když jsme jim do boxů vozili v kolečkách čerstvé jabka nebo jen tak u nich seděli.
Teď už se ani nedivím, že soukromníci už u svých koní nikoho nechtějí..nejspíš kolem sebe vídávají to, co jsem nedávno spatřila já. Přitom opravdu nejsem stará, do třicítky mám daleko , ale to co u koní vidím mne děsí Omlouvám se, jestli někoho obtěžuju takovým románem, ale potřebovala jsem se podělit o své dojmy..Jak to vidíte vy ostatní? Opravdu se změnila doba nebo já začínám stárnout?

Zdravím, ano je to tak jak píšete, já to vídám už léta, děcka jsou rozmazlená a líná jako vši. Jenže původ je nasnadě, doma se rodiče pinoží aby je uživili a na nějakou výchovu prostě není kdy. Kde si může dovolit být máma s dětma doma a pořádně je vychovat, je to k pláči. Takže dnes vlastně vše funguje na principu, vše se dá koupit, no a pokud majitelé koní jen rejžují a o koně jim ve své podstatě nejde + (ne)výchova doma,lepší to nebude.
Já hledám spolehlivého člověka 10let a myslíte že jsem našla?
Koně jsou zajímaví jen nasedlaní, tj hodinu a pak úprk domů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím koňáci. Nějakou dobu se motám kolem koní, začínala jsem ve sportovní stáji, kde mne naučili základy, naučili zacházet s koňmi, pracovat.atd atd. Vážila jsem si každé chvilky u koní- ať to bylo čištění, krmení nebo dokonce i vyvážení koleček. Makala jsem jak šroubek a na koně si sedla jednou do týdne...a přesto jsem byla spokojená. Pod dohledem zkušených a poctivých trenérů jsem se vypracovala v docela slušného jezdce. Jenže pak se všechno začalo měnit. Trenéři odešli a nahradili je noví. Děcka už po dvou týdnech docházky hulákala, že málo jezdí a hodně makají, kdo nejezdil s koníkama na závody byl out, kvalita tréninků začala silně upadat- začátečníci na mladých, vyvázaných koních, sportovní koně bez svalů, vyvrácení, ale přesto hnaní do vyšších a vyšších překážek. Lidi po třech letech ježdění neschopni zvládat stehenní sed, koně huby vyškubané a jejich psychika naprosto v kýblu. V boxech hnůj, promočená sláma, hniloby v kopytech..všechno samozřejmě v pořádku. Spousta nás to nevydržela a odešla. Docházeli jsme různě k soukromníkům, protože na pronájem koně nebyly peníze.
Bohužel soukromník koně rozprodal a už se jim nevěnuje a my musíme hledat dál. Člověk by řekl, že bude zájem o lidi, kteří nehledají jenom ježdění, kteří jsou schopni makat brzo ráno, do večera, v horku, zimě, starat se o pastviny, kydat boxy, prostě vše co se koní týče. Jenže ono ne... Všude jsou jen inzeráty na pronájem- koně do sportu apod.
Pak jsem byla po dlouhé době navštívit svou bývalou stáj a málem mi děsem vypadly oči z důlků. Na mladých koních děcka- 12let- ne-li míň, sotva zvládali krok a klus, pověšení v otěžích, koně vyvázaní aby neutekli, děcka v ruce bič a na nohách šporny...děs a hrůza. Jezdí si každý den, práce žádná: jednou za čtvrt roku přijdou- od každého koně vyberou kobylince, zbytek zahrabou čistou slámou. Po ježdění nechají koně stát a vyčistí až si vzpomenou (někdy si ani nevzpomenou)..místo práce u koní to sedí v šatně a vykecává. Koně je zajímají jen když se má jít jezdit. Bylo mi z toho opravdu do breku, zvláště když si vzpomenu jak nás těšila i taková maličkost jako je vyčištění koně, vodění, když jsme jim do boxů vozili v kolečkách čerstvé jabka nebo jen tak u nich seděli.
Teď už se ani nedivím, že soukromníci už u svých koní nikoho nechtějí..nejspíš kolem sebe vídávají to, co jsem nedávno spatřila já. Přitom opravdu nejsem stará, do třicítky mám daleko , ale to co u koní vidím mne děsí Omlouvám se, jestli někoho obtěžuju takovým románem, ale potřebovala jsem se podělit o své dojmy..Jak to vidíte vy ostatní? Opravdu se změnila doba nebo já začínám stárnout?

Zdravím,já si také prošla vším tím že když se chci svézt na koni musím pro to něco udělat ale vůbec mi to nevadilo byla jsem šťastná že jsem vůbec u koní Já osobně mám také takové zkušenosti s dětmi....Mám doma tři koně a vždycky někdo dojde jestli může jezdit a že budou pomáhat atd.....jenže skutek utek. Stačí když řeknu aby šli uklidit do výběhu tak najednou každý spěchá domů.....
Jsem ale vděčná že moje děti vedu k tomu že když něco chtějí musí se také postarat a zaplať pánbůch u nás to funguje. Jinak je to asi dva měsíce kdy se mi ozvala 14 letá slečna jestli by nemohla chodit na koně? i po těch zkušenostech s dětmi jsem řekla že jo.....a musím říct že nelituji jelikož slečna vezme koně na ruku a jde na procházku nebo sama bez ptaní jde udělat co je potřeba. Nechodí sem pouze jezdit ale chodí sem s láskou ke koním ať sedí na hřbetě nebo je jen v jeho přítomnosti prostě je spokojená. asi jedna ze 100 co nemyslí jen na ježdění.
Dnešní mládež je jiná než naše generace

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím, ano je to tak jak píšete, já to vídám už léta, děcka jsou rozmazlená a líná jako vši. Jenže původ je nasnadě, doma se rodiče pinoží aby je uživili a na nějakou výchovu prostě není kdy. Kde si může dovolit být máma s dětma doma a pořádně je vychovat, je to k pláči. Takže dnes vlastně vše funguje na principu, vše se dá koupit, no a pokud majitelé koní jen rejžují a o koně jim ve své podstatě nejde + (ne)výchova doma,lepší to nebude.
Já hledám spolehlivého člověka 10let a myslíte že jsem našla?
Koně jsou zajímaví jen nasedlaní, tj hodinu a pak úprk domů

Jak kdyby mi někdo mluvil z duše. Takže letos jsem se na vše vyprdla. To ať si chodí po výběhu a žere. Já lícu kolem děcek a cca ha pole a sadu. Naposledy jsem seděla před měsícem a zase si asi dlouho nesednu - budou sena, pak hned žně... A přitom by nějaká ta slečna mohla mít koně jako vlastního, jen by jí opadlo placení kováře, veta apod. Ale tady je překoníno a já mám zásady staré školy. Pokud není pořádně udělaná maštal a očesaný kůň, tak se nejezdí. A dokud nedokážou pořádně sedět v kroku, tak se nekluše a pokud nezvládnou klus, tak se necválá. Na co by měla některá z nich dřít, když nabízím ježdění za výpomoc, když si můžou o 2 km dál zaplatit hodinu ježdění a nemusí hnout prstem.

To je tím, že je koní hodně. Majitelé chtějí především zaplatit náklady a než by někoho učili, jak se co správně dělá, koukali n otrávený ksichty a ještě to třeba opravovali, to si nechají zaplatit víc a udělají to sami. Výjimkou jsou jezdecké kluby- tam ještě jsou děti, které mají koně rády a jednou budou schopné se postarat o vlastního. Já kdybych půjčovala koně, dám si to do smlouvy. Odpracuješ tolik a tolik, a když ne, dobře, ale budeš platit (dvakrát tolik). Na druhou stranu, škola a rodiče mají na děti dnes víc požadavků než dřív, děti chodí na doručování, jazyky, kroužky a moc jich nemá čas být půl dne ve stáji.

taky mám ke třicítce celkem daleko, ale už se považuji za "starou školu", protože vím co je to práce a práce a ještě jednou práce a pak si sednou na koně a na lonži se pul hoďky něco UČIT, ne si povozit zadek. Tak jsem se to učila před 10ti lety a tak je dle mého názoru správně. Začínala jsem v JK, který vychovával koňáky a s fiflenama, který se přišly akorát povozit, vyrazili dveře. Dnes jsem za to ráda, i když jsem nadávala, když jsem dostala službu na štědrý den atd... teď mám dva svoje koně doma a štědrý den a mnohé další svátky prostě neexistují :D a o nemoci ani nemluvím.
Taky jsem tu měla adeptky, co přišly a že by teda chtěly ke koním, přišli dvakrát vyčistily koně a seznámily se s nima, po třetí už jsem po nich chtěla vybrat výběh a potom už se neukázaly. Zůstalo mi tady po nich akorát oblečení :D raději nikoho nehledám a ke koním nikoho nechci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak kdyby mi někdo mluvil z duše. Takže letos jsem se na vše vyprdla. To ať si chodí po výběhu a žere. Já lícu kolem děcek a cca ha pole a sadu. Naposledy jsem seděla před měsícem a zase si asi dlouho nesednu - budou sena, pak hned žně... A přitom by nějaká ta slečna mohla mít koně jako vlastního, jen by jí opadlo placení kováře, veta apod. Ale tady je překoníno a já mám zásady staré školy. Pokud není pořádně udělaná maštal a očesaný kůň, tak se nejezdí. A dokud nedokážou pořádně sedět v kroku, tak se nekluše a pokud nezvládnou klus, tak se necválá. Na co by měla některá z nich dřít, když nabízím ježdění za výpomoc, když si můžou o 2 km dál zaplatit hodinu ježdění a nemusí hnout prstem.

Přesně tak,mluvíte mi z duše.
Má koně v nájemní stáji.Kde bývalo hodně soukromých koní.Majitelé těch koní na nich jen jezdili a čekali,že vše ostatní udělají za ně lidé,kteří stáj provozovali.Někteří byli naštvaní,že když přijedou za svým miláčkem a svézt si prdku,museji si ho odchytit ve výběhu,vyčistit a plno věcí okolo.Chodily tam taky holky,které pomáhaly za ježdění.Měli za to,že když své oblíbence opucují a trochu vykydají,že si budou vozit zadek dvě hodiny denně.Ze své zkušenosti vím,že nejprve je třeba udělat práce(čištění boxů,vypucovat koně,v létě složit seno,uklidit stáj,vyčistit výběhy....a pak si možná sednu na koně.Při troše času.

Já starou dobu nezažila, s ježděním se začala před rokem a něco. To co čtu na internetu, jak nikdo nemůže sehnat spolehlivého pomocníka/spolujezdce ke koním je hrůza a asi na tom něco bude, dneska by všichni všechno chtěli zadarmo a bez práce. Ale z vlastní zkušenosti vidím, že někde to funguje. Znám JK, kde jsou děti, co místo školního výletu radši ráno vstanou a jdou v šest nakrmit koně, i když vědí, že si ten den nezajezdí, protože stáj má v tu dobu na kurzu x lidí, takže se cvičitelé věnují jim.
Začal jsem chodit k soukromníkovi, který má koně, ale nejezdí. Jezdit mu je chodí holky z okolí. Ty holky berou koně jako svoje vlastní, běžné odpoledne vypadá tak, že se vykydá, dá čistá voda, všichni se vyčistí, i když nejdou pod sedlo, celý prostor stáje se vymete, pak se jede tak na hodinku ven a zase se kydá, čistí. Nikdo se jim tam nevěnuje, holky si práci s koňma řídí sami, ale neexistuje přijít, sednout odjezdit a domů.
Já si jako začátečník platím soukromé lekce v pražské stáji, ale i když mám hodinu, tak ve stáji jsem aspoň 2 hodiny, nepřijde mi normální sesednout z koně odsedlat ho a jít, zvlášť když má třeba nohy zabahněné až po břicho....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím koňáci. Nějakou dobu se motám kolem koní, začínala jsem ve sportovní stáji, kde mne naučili základy, naučili zacházet s koňmi, pracovat.atd atd. Vážila jsem si každé chvilky u koní- ať to bylo čištění, krmení nebo dokonce i vyvážení koleček. Makala jsem jak šroubek a na koně si sedla jednou do týdne...a přesto jsem byla spokojená. Pod dohledem zkušených a poctivých trenérů jsem se vypracovala v docela slušného jezdce. Jenže pak se všechno začalo měnit. Trenéři odešli a nahradili je noví. Děcka už po dvou týdnech docházky hulákala, že málo jezdí a hodně makají, kdo nejezdil s koníkama na závody byl out, kvalita tréninků začala silně upadat- začátečníci na mladých, vyvázaných koních, sportovní koně bez svalů, vyvrácení, ale přesto hnaní do vyšších a vyšších překážek. Lidi po třech letech ježdění neschopni zvládat stehenní sed, koně huby vyškubané a jejich psychika naprosto v kýblu. V boxech hnůj, promočená sláma, hniloby v kopytech..všechno samozřejmě v pořádku. Spousta nás to nevydržela a odešla. Docházeli jsme různě k soukromníkům, protože na pronájem koně nebyly peníze.
Bohužel soukromník koně rozprodal a už se jim nevěnuje a my musíme hledat dál. Člověk by řekl, že bude zájem o lidi, kteří nehledají jenom ježdění, kteří jsou schopni makat brzo ráno, do večera, v horku, zimě, starat se o pastviny, kydat boxy, prostě vše co se koní týče. Jenže ono ne... Všude jsou jen inzeráty na pronájem- koně do sportu apod.
Pak jsem byla po dlouhé době navštívit svou bývalou stáj a málem mi děsem vypadly oči z důlků. Na mladých koních děcka- 12let- ne-li míň, sotva zvládali krok a klus, pověšení v otěžích, koně vyvázaní aby neutekli, děcka v ruce bič a na nohách šporny...děs a hrůza. Jezdí si každý den, práce žádná: jednou za čtvrt roku přijdou- od každého koně vyberou kobylince, zbytek zahrabou čistou slámou. Po ježdění nechají koně stát a vyčistí až si vzpomenou (někdy si ani nevzpomenou)..místo práce u koní to sedí v šatně a vykecává. Koně je zajímají jen když se má jít jezdit. Bylo mi z toho opravdu do breku, zvláště když si vzpomenu jak nás těšila i taková maličkost jako je vyčištění koně, vodění, když jsme jim do boxů vozili v kolečkách čerstvé jabka nebo jen tak u nich seděli.
Teď už se ani nedivím, že soukromníci už u svých koní nikoho nechtějí..nejspíš kolem sebe vídávají to, co jsem nedávno spatřila já. Přitom opravdu nejsem stará, do třicítky mám daleko , ale to co u koní vidím mne děsí Omlouvám se, jestli někoho obtěžuju takovým románem, ale potřebovala jsem se podělit o své dojmy..Jak to vidíte vy ostatní? Opravdu se změnila doba nebo já začínám stárnout?

Ano doba se změnila a i vy stárnete,proto tohle vše vnímáte...je doba,kdy je koní hodně,má jej kde kdo i třeba na zahradě a zjistil,že kůň potřebuje denně nějakou péči a hlavně z tý zahrádky ven,aby se pak páníček svezl,tak jej pronajme,má zpět náklady,takže vlastně koníka doma zdarma.. ...proto je spousta dětí,lidi, u takových,kde skoro nemusejí nic a už si na to zvykli..ten kdo se liší,je opravdu koňák a tak nějak přirozeně chápe,že je potřeba i něco jiného,než jen projet koníka..Taky jsem asi stará škola,ale hlavně to má člověk v krvi,mám své 4 koně doma a nikoho u nich,z toho důvodu,že nemám kolem zájemce o toho živého tvora,jen zájemci o ježdění a už to,že by koně očistili berou jako práci!...nechci aby někdo dřel,ale ten kdo to chápe to jako dřinu nebere,já koně beru jako součást rodiny,kde je okolo potřeba lecos..starost , tak jako o ostatní členy rodiny..prostě všemu je třeba se věnovat a vše potřebuje své..kůň třeba kydáni a dítě nové boty do školy..taky to potřebuje čas zajít do toho obchodu pro ně...Ono taky spousta lidi bere zvířata jako věc a ne opravdu jako živého tvora,člena rodiny...Raději budu vše dělat kolem svých koní sama,nechci udělat to,že je dám někomu jen jako dopravní prostředek,i když dotyčný bude tvrdit jak koníky miluje...Málo kdy je to opravdu pravda...

Ano, změnila se doba.
Vyrostla jsem na tom, co popisuje zadavatelka - samá práce a štěstí jen z toho, že si člověk na koně vůbec sáhnul, často jen při čištění. K ježdění takovému, abych byla spokojená jsem se dostala, až jsem si pořídila pár let po revoluci koně vlastní.
Tehdy jsem byla první ve vesnici, kam jsem se přivdala, u koho se objevily koně.
Zájem děcek, které jsem jako přistěhovalec ani neznala držel obvykle do doby, než se naučily samostatně jezdit, pak obvykle končily základku a zájem pominul. Jediné světlé výjimce to vydrželo až do začátku vysoké školy. Ty první děcka ještě pomáhaly, když chtěly, abych si na ně udělala čas a naučila je aspoň základy, pak to bylo čím dál horší.
S posledními děvčaty v pubertě jsem skončila, když mi manžel hlásil, že je seřval, když při 30°C po žních honily mou nejstarší kobylu pod bičem cvalem po strništi tam a zpět - ani se nedovolily si ji půjčit, bič měly zakázaný vůbec. Já ležela doma se zlomenou nohou...
Zařekla jsem se, že toho mi ani mým koním fakt není zapotřebí - povozit jo, to se přišly, ale když se chtěla práce, měly doma zrovna strašně učení do školy... a to jsem toho po nich chtěla tak málo.
Naposledy mne prosila matka spolužáka mého syna, že mi i zaplatí, když se u nás dostane její starší dcera ke koním - řekla jsem jí, že mám tak málo volného času, že se sama na koně téměř nedostanu a nejsou peníze, za které bych byla ochotná se ho vzdát... Poslala jsem ji do komerční stáje ve vedlejší vesnici, ať se poptá tam.
Od té doby tam posílám všechny přišlé zájemce o ježdění, protože zkušenosti jsou takové, že pro mě i koně by bylo lepší, kdybych se nikdy na nic podobného nedala.
Škoda ztraceného času s cizíma děckama, kdybych ho projezdila na svých koních po kopcích, udělala jsem 100x lépe.

Lidi jsou stále línější a línější a míň si váží toho co mají a můžou mít, čím jsou a čím mohou být. Je to všude, dneska se nenosí to, že se s koněm mazlíte, věnujete se mu - to jste zaškatulkováni okamžitě mezi blázny a zaříkávače... Taky mám soukromou stáj a taky moc děcka makat nechcou, tak hold plaťej.
Odkud jste? každá dobrá ruka se hodí :)
My od Znojma

Na druhou stranu si to vemte z pohledu "děcek" - každý koňák chce minimálně litr jako "příspěvek" s tím, že mu tam děcka mají ještě makat jak barevní. Sama jsem už máma a raději zaplatím synovi čtyřikrát týdně hodinu výcviku či vyjížďky po dvou stovkách, kde dostane koně nasedlaného a takového ho i vrací, než abych mu dávala litr měsíčně na to, aby "byl šťastný, že se kolem koní vůbec může motat". Za mých náctiletých let jsem chodívala pomáhat do jedné stáje - zadarmo, za ježdění. Vždycky jsem tam strávila celé odpoledne - přijela jsem autobusem hned po škole, vracela se v sedm domů. Hned po příjezdu se šly kydat stáje, zametat, čistit koně, podle potřeby se např. umyly okna, opravily skříňky... až to bylo hotovo, jelo se na nějakou hoďku ven či na dvorek. Po ježdění se koně odsedlaly, vybraly se kopyta, ošetřily se cajky a pokud zbývala ještě chvilka času, s paní majitelkou jsme sedly na čaj a klábosily. Byl to oboustranně výhodný obchod, ona během čtyř hodin měla postaráno, odježděno deset koní, my jsme si zadarmo svezly zadek. Ona potřebovala nás, my ji. Kdyby za tohle chtěla zaplatit, tak se jí na to zvysoka vyprdnu a to vše s čistým svědomím. Vola bych ze sebe dělat nehodlala.

Tak jedno z druhé strany. Já jsem začátečník. Ke koním jsem chtěla od mala, bohužel rodiče to nepodporovali a u nás na vesnici žádní nebyli. Když jsem začala chodit na střední školu a měla "víc prostoru", začala jsem si platit hodiny ve stáji v Uherčicích. Vždycky jsem si koně nachystala a pak se o něj postarala po ježdění. Bohužel spojení bylo tehdy mizerné a během školního roku jsem se tam nedostala. Zkoušela jsem si najít ježdění v Brně, kde jsem chodila do školy, ale díky cenám jsem hledala spíš ježdění za výpomoc. No našla jsem, ale potom, co jsem viděla, jak majitel mlátil za neuposlechnutí koně bičem přes hlavu, jsem se tam už nevrátila a hledání další hledání vzdala. Na vysoké jsem začala hledat znovu, skončila jsem opět v jezdeckém klubu, ale malém, soukromém. Jezdím tam 20 minut autem, nic bližšího jsem nenašla a zpátky do Uherčic se mi nechtělo.
Nevím, přijde mi, že dnes už to tak, jak kdysi ani moc fungovat nemůže. Možná tak u dětí na ZŠ, který mají koně v místě, kde bydlí. Na SŠ už většina někam dojíždí, např. já se vracela obvykle ve 4, někdy později. Když jsem měla něco udělat do školy a naučit se, nemohla jsem jít ke koním. V Brně jsem vydržela krátce, ze školy jsem se vracela kolem 8, o víkendu jsem odcházela z domu v 5 a vracela se v 9. A to prostě rodiče nekoňáci nepochopí a začalo být doma dusno, ale nakonec se to vyřešilo, jak už jsem psala.
Já bych ani nepotřebovala pořád jezdit, baví mě i to čištění a práce s koňmi. Chodila jsem jezdit i celou zimu, kdy většina lidí odpadla, jsem zvyklá od psů, že na procházku se jde i když sněží a je -20. Jednou bych chtěla vlastního koně, proto bych ráda chodila někam pomáhat a učit se, přece jenom v JK to není ono. Všichni si pořád stěžují, že nemůžou nikoho sehnat, ale mě přijde, že nikdo nehledá. Nebo prostě hledají všichni jinde, než u nás.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jedno z druhé strany. Já jsem začátečník. Ke koním jsem chtěla od mala, bohužel rodiče to nepodporovali a u nás na vesnici žádní nebyli. Když jsem začala chodit na střední školu a měla "víc prostoru", začala jsem si platit hodiny ve stáji v Uherčicích. Vždycky jsem si koně nachystala a pak se o něj postarala po ježdění. Bohužel spojení bylo tehdy mizerné a během školního roku jsem se tam nedostala. Zkoušela jsem si najít ježdění v Brně, kde jsem chodila do školy, ale díky cenám jsem hledala spíš ježdění za výpomoc. No našla jsem, ale potom, co jsem viděla, jak majitel mlátil za neuposlechnutí koně bičem přes hlavu, jsem se tam už nevrátila a hledání další hledání vzdala. Na vysoké jsem začala hledat znovu, skončila jsem opět v jezdeckém klubu, ale malém, soukromém. Jezdím tam 20 minut autem, nic bližšího jsem nenašla a zpátky do Uherčic se mi nechtělo.
Nevím, přijde mi, že dnes už to tak, jak kdysi ani moc fungovat nemůže. Možná tak u dětí na ZŠ, který mají koně v místě, kde bydlí. Na SŠ už většina někam dojíždí, např. já se vracela obvykle ve 4, někdy později. Když jsem měla něco udělat do školy a naučit se, nemohla jsem jít ke koním. V Brně jsem vydržela krátce, ze školy jsem se vracela kolem 8, o víkendu jsem odcházela z domu v 5 a vracela se v 9. A to prostě rodiče nekoňáci nepochopí a začalo být doma dusno, ale nakonec se to vyřešilo, jak už jsem psala.
Já bych ani nepotřebovala pořád jezdit, baví mě i to čištění a práce s koňmi. Chodila jsem jezdit i celou zimu, kdy většina lidí odpadla, jsem zvyklá od psů, že na procházku se jde i když sněží a je -20. Jednou bych chtěla vlastního koně, proto bych ráda chodila někam pomáhat a učit se, přece jenom v JK to není ono. Všichni si pořád stěžují, že nemůžou nikoho sehnat, ale mě přijde, že nikdo nehledá. Nebo prostě hledají všichni jinde, než u nás.

Já sem skoro stejný případ. Koníčci mě lákali od mala, jenže v Praze jsem věděla tak možná o Zmrzlíku, to je od domova přes hodinu cesty, tak mě ani nenapadlo prosit rodiče, aby mě tam vozili. Na střední nebyl pořádně na nic čas. Teď na VŠ jsem začala jezdit, ale jen díky penězům ze stipendií a tak, jsem ráda, že jsem našla stáj půl hodiny od domu MHD, je to jediná stáj, do které se bez auta v tak krátké době dostanu, naštěstí se mi tam líbí, nechají mě si koně připravit, po hodině ho můžu osprchovat, dát mu pamlsky, pomazlit se, nikomu nevadí, že se tam plácám i hodinu po tom, co jsme sesedla z koně.
Mě přijde, že tam kde je JK, tak o něj skoro nikdo nemá zájem a ti, co by zájem měli zase nemají ve svém okolí žádný jezdecký klub.

Myslím,že dnešní děti nejsou o tolik horší,rozmazlenější apod.Ale změnila se doba.
Já už se blížím ke čtyřicítce.U koní jsem od svých 11ti let v podstatě nepřetržitě ,celá ta léta.Prošla jsem vším od korektního totalitního oddílu,přes tehdejší nečetné, avšak radikální soukromníky,také jsem měla koně jako zaměstnání a teď mám vlastní stáj.Jsem z rodiny jediná postižená.Rodiče tedy,ač nechápali,mi platili oddíl a tolerovali ,že dcera je závislák
Dnes je koní spoustu.A děti mají také ale spoustu jiných podnětů,co za nás nebyly.A jsou to věci,které jsou snadněji dostupné.Děti cílevědomě vedeme a směrujeme ke studiu ,kariéře,klade se nepřiměřeně důraz na čas a vše je nějak více o penězích.
Kdo dneska někam chodí něco dělat zadarmo?Tudíž mají představu,a hlavně jejich rodiče,že ježdění je též zaplacené a proč by se někde měly motat ve hnoji?
Kromě toho,kdo dneska pustí dítě někam samotné?Já zamlada měla kolo a klíč na krku,návrat k večeru.Mobily neexistovaly.Malý člověk třeba sedl na autobus,kousek došel a byl u koní.Dneska skoro nikam veřejná doprava nejezdí,a který rodič má tolik času,aby potomka pravidelně vyvážel a čekal na něj.Třeba by holka chtěla denodenně hladit,vodit,čistit.Ale máma nebo táta má čas hodinu a jeden den v týdnu A ještě by mělo být hezky!Tak si dítě logicky najde jinou,dostupnější zábavu.
Nehledě na riziko.Úrazy se prostě stávají a když přijde dítě pomlácené,zuřící rodič neváhá zažalovat všechny,pokud možno i s koněm.To dříve také nebylo tak akutní.Dneska aby se majitel stáje či koně bál mít nezletilce ve dvoře.Natož na koni.
Takže mám též pocit,že takoví ty ortodoxní koňáci prostě mizí.Protože v téhle hektické době nějak už není čas na to,aby se vychovávali další.......

Nikdy jsem od děcek, co se tu učily jezdit, nechtěla ani korunu.
Přesto... vadilo mi na tom to, že i když bylo dítě nebo mládežník schopné ( nebyl to jen vozič zadku a od práce ruce pryč), rozuměli jsme si, už i koně slušně zvládalo, po čase přestalo chodit. Z různých důvodů - kvůli klukům, nebo pořídili rodiče poníka, nebo změna zájmu od koní na psy, někdy ani důvod nevím... prostě když to přišlo do fáze, že mi ten mladý človíček konečně mohl být i jezdecky užitečný, tak to skončilo. Pocit marné, zbytečné práce.
Příliš jich mění rychle zájmy - ale bylo to i u nás na škole, ke koním chodila na střední půlka holek a věrné jsme jim zůstaly v dospělosti jen tři, co jsme si pořídily koně vlastní.
Když dítě za ježdění platí, je to jiném - cosi z toho mám, a když odejde, odejde. Bez placení člověk čeká, že mu zůstane společník na vyjížďky třeba, ale ani to ne...
Je moc koní a možností výběru, jsou levní, je snadné se k nim dostat, rozhodně mnohem snadnější, než jsme to měli zamlada my, čtyřicátníci.
Myslím, že ale počty těch zapálených koňařů ( jedno co s koňmi dělají) - lidí, co jim život bez koní přijde nenaplněný ( ikdyž je spokojená rodina, práce, barák, zdraví - bez koně není štěstí úplné) jsou pořád stejné, je jich pořád stejně málo.
Jen přibylo těch, pro které je to zrovna vítaná zábava nebo sport, co když za čas pomine nebo se vymění za jiné zájmy, nezůstane bolestivý pocit ztráty.

Ahoj,

nečetla jsem celou diskuzi, ale přesto bych ráda zareagovala. Strašně mi totiž vadí ty úvahy typu "to za nás nebývalo" a "dnešní mládež je úplně jiná než jsme byli my". Všichni, kteří tato témata zakládají už totiž mají vlastního koně (nejsou stále v tom jezdeckém klubu, kde je "vykořisťovali") a lkají nad tím, že nemohou sehnat někoho, kdo by se stejným (nebo aspoň přiměřeně menším) nasazením pracoval u nich. A já se ani moc nedivím a nemyslím, že to o dnešní mládeži vypovídá něco špatného.

Je mi 22 a u koní jsem přes 10 let. Za prvních 6 let jsem si prošla 2 klasickými jezdeckými kluby (zkušeností s prací a ošetřováním koní, ale i s pomocí při závodech mám habaděj). A pak jsem s tím přestala. Hlavním důvodem bylo to, že jsem si prací docela zničila páteř a ještě byla šance to nějak zlepšit. Dál jsem nebyla žádný převratný talent a ve spolupráci s cvičitelkou jsem se nikam neposouvala a štvalo nás to obě. A za třetí už mi bylo 18 a víceméně ze dne na den jsem už neměla zapotřebí nikomu dělat blbce.

Od té doby jezdím buď zadarmo nebo si za hodiny platím (jak u soukromníků, tak u trenéra) a už bych to nikdy nechtěla jinak. Podmínky jsou přesně dané a všichni jsou spokojení. Jediné, co dělám je, že si koně před a po ježdění vyčistím. Jezdecky dokážu koně pěkně předvést na úrovni Z/L (drezura).

Tím, že kolem koní nepracuji (ani nechci) si nepřijdu jako fiflena nebo prostě horší koňák (když je potřeba, tak určité znalosti stále mám a průběžně je oprašuji). Jen prostě toho koně nechci mít doma a ani se o něj starat. Na plný úvazek dělám jiné věci, koně mám jako koníček a jsem tak spokojená. A klidně se do mě teď pusťte:)

Akscha

Souhlasím se zadavetelkou. Časy se mění! Ale bude to tím, že se změníl početní stav koní v ČR. Dřív nás bylo 5 na jednoho koně a museli jsme se fest ohánět, abychom si u majitele zajistili za odměnu svezení.
Dnes koně stojí v tom lepším případě ve výběhu a pod sedlo jdou jednou za uheský rok a to ještě jenom krokem na jízdánu, aby náhodou nezhodili majitele.
Já osobně koně nemám a jsem vděčná za každou nabídku možnosti jízdy na koní. Je mi 28 u koní jsem od 6 let, prošla jsem si dostihovou, parkurovou, chovnou stájí i různými soukromníky. Nějaké zkušenosti mám, ale nejsou to ty, které jsou dnes in. Nemám licenci a ani se nezúčastňuji závodů, nemám tendenci skákat 150 a dělat piruety... Ale ráda se pokochám dvojicí na parkuru, která předevde plynulou klidnou jízdu se spávným sedem jezdce. Často je mi milejší koukat na poníka, který přejde parkur za 8 testných než A1/1 za 0 v hektickém čase bez korektních nájezdů a s děsem v očích. Snad jsem se dobře vyjádřila.
Jinak s hrdostí musím říct, že umím naskládat na šibičák fůru malých balíku o 13 patrech, jsem schopna asistovat u porodu a zajistit resuscitaci, zvladnu přeházet hromadu hnoje tak aby se na ni vlezlo 2x tolik, připravím koně na obsedání a po čase obsednu bez svazování a šporen... Dokážu jezdit bez sedla v teniskách a v teplákách, zvládnu se postarat o 25 koní.
Nemyslím že bych byla v něčem horší než ti co si dnes můžou dovolit luxus vlastního koně a ve finále se bojí za ním jít nebo na něho nemají čas.

Tak to já bych ráda pronajala částečně koníka, ale zájemci jaksi nejsou. Jestli to nebude tím, že chci, aby to byl někdo trošku s rozumem a citem ke koníkovi, netahal ho za hubu a bral ho jako parťáka?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,

nečetla jsem celou diskuzi, ale přesto bych ráda zareagovala. Strašně mi totiž vadí ty úvahy typu "to za nás nebývalo" a "dnešní mládež je úplně jiná než jsme byli my". Všichni, kteří tato témata zakládají už totiž mají vlastního koně (nejsou stále v tom jezdeckém klubu, kde je "vykořisťovali") a lkají nad tím, že nemohou sehnat někoho, kdo by se stejným (nebo aspoň přiměřeně menším) nasazením pracoval u nich. A já se ani moc nedivím a nemyslím, že to o dnešní mládeži vypovídá něco špatného.

Je mi 22 a u koní jsem přes 10 let. Za prvních 6 let jsem si prošla 2 klasickými jezdeckými kluby (zkušeností s prací a ošetřováním koní, ale i s pomocí při závodech mám habaděj). A pak jsem s tím přestala. Hlavním důvodem bylo to, že jsem si prací docela zničila páteř a ještě byla šance to nějak zlepšit. Dál jsem nebyla žádný převratný talent a ve spolupráci s cvičitelkou jsem se nikam neposouvala a štvalo nás to obě. A za třetí už mi bylo 18 a víceméně ze dne na den jsem už neměla zapotřebí nikomu dělat blbce.

Od té doby jezdím buď zadarmo nebo si za hodiny platím (jak u soukromníků, tak u trenéra) a už bych to nikdy nechtěla jinak. Podmínky jsou přesně dané a všichni jsou spokojení. Jediné, co dělám je, že si koně před a po ježdění vyčistím. Jezdecky dokážu koně pěkně předvést na úrovni Z/L (drezura).

Tím, že kolem koní nepracuji (ani nechci) si nepřijdu jako fiflena nebo prostě horší koňák (když je potřeba, tak určité znalosti stále mám a průběžně je oprašuji). Jen prostě toho koně nechci mít doma a ani se o něj starat. Na plný úvazek dělám jiné věci, koně mám jako koníček a jsem tak spokojená. A klidně se do mě teď pusťte:)

Akscha

Souhlasím. V době, kdy je ježdění dostupné za peníze, nevidím důvod, proč se odvolávat na "staré časy". Časy se změnili, to jo, se vším je to jinak, a mnohem hůř, než situace u koní. Měla jsem koně jako zaměstnání, pak jen jako koníček a teď mám dva svoje. Taky jednoho pronajímám za peníze. A spokojenost na obou stranách. Když si chcete pronajmout auto, taky nestrávíte v půjčovně den výměnou oleje a jiných věcí, Zaplatíte a jdete. A tak to je i s koňama. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to tak.
Nemít svoje koně, taky si tu hodinu zaplatím s tím, že si koně opucuji a nasedlám sama.
Nejsem ta, co si "odmakala svoje" a za "odměnu" mohla jezdit. Ke koním jsem se dostala víceméně šťastnou náhodou, nemusela jsem dřít jako mourovatá. A i přes to jsem se naučila, že kydat, čistit a zajistit krmení se prostě musí, bez toho to nejde.
Tato diskuze připomíná tu vedle o seně, prostě někdo raději zaplatí a má a někdo si to raději udělá sám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím. V době, kdy je ježdění dostupné za peníze, nevidím důvod, proč se odvolávat na "staré časy". Časy se změnili, to jo, se vším je to jinak, a mnohem hůř, než situace u koní. Měla jsem koně jako zaměstnání, pak jen jako koníček a teď mám dva svoje. Taky jednoho pronajímám za peníze. A spokojenost na obou stranách. Když si chcete pronajmout auto, taky nestrávíte v půjčovně den výměnou oleje a jiných věcí, Zaplatíte a jdete. A tak to je i s koňama. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to tak.
Nemít svoje koně, taky si tu hodinu zaplatím s tím, že si koně opucuji a nasedlám sama.
Nejsem ta, co si "odmakala svoje" a za "odměnu" mohla jezdit. Ke koním jsem se dostala víceméně šťastnou náhodou, nemusela jsem dřít jako mourovatá. A i přes to jsem se naučila, že kydat, čistit a zajistit krmení se prostě musí, bez toho to nejde.
Tato diskuze připomíná tu vedle o seně, prostě někdo raději zaplatí a má a někdo si to raději udělá sám.

Ono na jednu stranu máte pravdu, ale pokud člověk neumí tu práci zastat a je lenivý, jako většina dnešních lidí a harantů co chtějí jezdit, tak upřímně jak potom bude vypadat to sedlání, čištění a ježdění? Jde hlavně o zodpovědnost. Já když mám půjčit někomu koně, a vidím, že se dotyčná osoba k ničemu nemá, co mě tak asi napadá? To máte těžko, spolehlivého jezdce najít je fakt dneska problém. Nabízíme ježdění za 500,- měsíčně (v podstatě takový malý pronájem koníka), v případě že se nebojí práce. Přitom do té práce nikoho nutit nebudeme, respektive zas tolik ji není a uděláme si ji sami. Ale jde o princip, u koní není jen o svezení zadku. A když si vemete že jedna kobyla už má svého jezdce, který jezdí 2 týdně to máte 8 vyjížděk většinou po 2-3 hodiny za měsíc, tak si rozhodně nemyslím, že 500 kč je moc, až budu chtít 1500,- nebo 2000,- tak pak bude kun nachystaný, nasedlaný, a uvařené kafíčko

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono na jednu stranu máte pravdu, ale pokud člověk neumí tu práci zastat a je lenivý, jako většina dnešních lidí a harantů co chtějí jezdit, tak upřímně jak potom bude vypadat to sedlání, čištění a ježdění? Jde hlavně o zodpovědnost. Já když mám půjčit někomu koně, a vidím, že se dotyčná osoba k ničemu nemá, co mě tak asi napadá? To máte těžko, spolehlivého jezdce najít je fakt dneska problém. Nabízíme ježdění za 500,- měsíčně (v podstatě takový malý pronájem koníka), v případě že se nebojí práce. Přitom do té práce nikoho nutit nebudeme, respektive zas tolik ji není a uděláme si ji sami. Ale jde o princip, u koní není jen o svezení zadku. A když si vemete že jedna kobyla už má svého jezdce, který jezdí 2 týdně to máte 8 vyjížděk většinou po 2-3 hodiny za měsíc, tak si rozhodně nemyslím, že 500 kč je moc, až budu chtít 1500,- nebo 2000,- tak pak bude kun nachystaný, nasedlaný, a uvařené kafíčko

pod tohle bych se klidně taky podepsala

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pod tohle bych se klidně taky podepsala

nápodobně :)
mám to zažité z obou stran, dřív jsem jezdila k soukromnici, platil se menší měsíční příspěvek a s holkama jsme tam mohli ruce nechat, pak se šlo na hodinu ven. To jsem se vztekala, proč za tu hroznou dřinu musím ještě platit. Teď mám koně svoje a už vím o čem to je a kolik co stojí a říkám si, jak jsem byla blbá, že to co jsme platili, byla směšná částka, proti tomu na kolik vyjde kůň vlastní. A největší sranda je, že platím v podstatě víc, pracuji kolem koní víc, ale jezdím míň protože nezbývá čas :D
Na druhou stranu jsem si uvědomila o co všechno jsem přicházela, když jsem odkroutila to svoje, svezla zadek a rychle dom. Ten kůň není jenom práce a ježdění, je to o vztahu, legraci, zvycích... jenom tak je pozorovat jak vymýšlejí ptákoviny ve výběhu, za to ty peníze a práce stojí.
Ono záleží jaká třeba ta cena pronájmu nebo ježdění je. Když je ten člověk přínosem pro stáj i koně, nemyslím si, že by měl něco platit. Když si jde jenom povozit prdel, tak ať platí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nápodobně :)
mám to zažité z obou stran, dřív jsem jezdila k soukromnici, platil se menší měsíční příspěvek a s holkama jsme tam mohli ruce nechat, pak se šlo na hodinu ven. To jsem se vztekala, proč za tu hroznou dřinu musím ještě platit. Teď mám koně svoje a už vím o čem to je a kolik co stojí a říkám si, jak jsem byla blbá, že to co jsme platili, byla směšná částka, proti tomu na kolik vyjde kůň vlastní. A největší sranda je, že platím v podstatě víc, pracuji kolem koní víc, ale jezdím míň protože nezbývá čas :D
Na druhou stranu jsem si uvědomila o co všechno jsem přicházela, když jsem odkroutila to svoje, svezla zadek a rychle dom. Ten kůň není jenom práce a ježdění, je to o vztahu, legraci, zvycích... jenom tak je pozorovat jak vymýšlejí ptákoviny ve výběhu, za to ty peníze a práce stojí.
Ono záleží jaká třeba ta cena pronájmu nebo ježdění je. Když je ten člověk přínosem pro stáj i koně, nemyslím si, že by měl něco platit. Když si jde jenom povozit prdel, tak ať platí.

Souhlasím, pokud bude člověk přínosem pro koně i stáj platit nemusí, ale když si to napíšete do inzerátu, tak se Vám ozvou spousty lidí, harantů, jak jsou strašně pracovití, a že chtějí moc chodit a podobně. Nic není zadarmo, a pokud člověk těch pár kaček nemá, smůla. Líp už to filtrovat ty potencionální zájemce nejde - peníze a práce. Kdo na to nemá, nepíše.

Nečetla jsem celou diskuzi, ale u nás ve stáji (mám tam svojí kobylu), tak učí jezdit všechny věkové kategorie a jen když vidím, že koně ještě ani nevyjdou z boxu a už mají utažené gumy tak, že si ani nemohou protáhnout čumák dolů tak jak to má být, tak je mi špatně. Nemluvím o tom, že třeba 10. letá slečna dostane šporničky, protože tento kůň je tlačivější, drží se celou hodinu za hubu a nikdo jim to neřekne, že to tak nemá být a to jen přijedou sednou na koně, odjezdí, slezou, zaplatí a tím to končí (jak dospělí tak děti). Mě by se toto nelíbilo, hlavně pro mé děti, chtěla bych aby vykadaly aspoň jednoho koně pak si na něj popřípadně sedly (se sedlem, bez sedla, na lonži, ven atd....) aspoň nějakou práci udělaly, aby věděly, že u koní je spousta práce a neustále. Nevím kam ten svět spěje. Jezdectví když jsem byla malá bylo hlavně o dřině a lásce ke koním

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nečetla jsem celou diskuzi, ale u nás ve stáji (mám tam svojí kobylu), tak učí jezdit všechny věkové kategorie a jen když vidím, že koně ještě ani nevyjdou z boxu a už mají utažené gumy tak, že si ani nemohou protáhnout čumák dolů tak jak to má být, tak je mi špatně. Nemluvím o tom, že třeba 10. letá slečna dostane šporničky, protože tento kůň je tlačivější, drží se celou hodinu za hubu a nikdo jim to neřekne, že to tak nemá být a to jen přijedou sednou na koně, odjezdí, slezou, zaplatí a tím to končí (jak dospělí tak děti). Mě by se toto nelíbilo, hlavně pro mé děti, chtěla bych aby vykadaly aspoň jednoho koně pak si na něj popřípadně sedly (se sedlem, bez sedla, na lonži, ven atd....) aspoň nějakou práci udělaly, aby věděly, že u koní je spousta práce a neustále. Nevím kam ten svět spěje. Jezdectví když jsem byla malá bylo hlavně o dřině a lásce ke koním

Jenže takové děti přivedli k ježdění rodiče, kterým takový styl nevadí, protože buď nerozumí nebo také absolvovali na koni něco podobného.
Jsem odchovanec typického před a po revolučního JO. Dříve byly JO dotované ČSTV, náš dostával měsíčně 30000,-kčs, po revoluci to skončilo - živte se jak chcete - a začalo se za hodiny platit. V tom okamžiku odpadla spousta šikovných, jejichš rodiče si to nemohli finančně dovolit a přibyli ti, co si chtěli za peníze vozit zadek a nic nedělat.
Já mám koně v komerčním ustájení, nemám doma prostory. U nás ve stáji jsou z 20 majitelů opravdu koňaři jen 3, ti by mohli mít koně i doma, jsou ochotni vzít do ruky vidle....
Ostatní jsou majitelé a jezdci, kterým by kůň doma pošel hlady, nebyl by odčervený, naočkovaný... Nejsou zvyklí to řešit, protože za to někomu platí.
A tito majitelé a jezdci svůj postoj předávají svým dětem.

to je těžké, každý máme nějaká očekávání a nějaké možnosti. Já začínala u koní jako dítě na základce. Za dost tvrdou práci v místní stáji (každý víkend se pár dětí staralo o 25 koní, kydání, čištění, navážení sena, slámy..) jsem dostávala 30 minut v sedle stylem "nauč se sám", kromě péče o koně se nenaučila nic, ale vzpomínky jsou to hezké Jak člověk roste, mění se jeho požadavky. Teď jsem pracující žena, která si může dovolit zaplatit částečný pronájem koně a trenéra. Nikdy bych nešla do jezdeckého oddílu. Jsem u soukromníka, právě kvůli vztahu ke koním. Mám jednoho, nestřídají se u mě. Mám možnost si s ním vytvořit vztah. S paní majitelkou jsme si sedly a zatím to funguje. Kůň je v nájemní stáji, kde je o něj plně postaráno a tato služba je zaplacena. Mým jediným úkolem je postarat se o něj v době, kdy jej využívám a beru to jako samozřejmost. Věřím, že když člověk hledá někoho ke svým koním (nebo koně na ježdění), tak se nakonec vždycky někdo najde, s kým to půjde. Jen jde o to, jasně říct požadavky a představy, mít trpělivost, protože některé věci si prostě časem sednou. U dětí je vždy nebezpěčí velkého počtu jiných koníčků (tzn. málo času na koně) a samozřejmě i možnost ztráty zájmu o koně. Velká většina holčiček se kolem 12 roku zarazí a od koní odchází, vrací se zpět jen malé procento (někde jsem četla, že kůň je psychologickým přechodem od panenek k milenci něco na tom bude

Tak já už bohužel spadám do té generace holčiček, co si nadiktují, že moc dřou a málo jezdí. Ve stáji, kde jsem, jsem začínala v 16, učila jsem se všechno, makala jsem takovým způsobem, že jsem si mohla připadat víc jak otrok majitelů... Nereptala jsem, byla jsem ráda, že se učím jezdit - a to doopravdy, ne jen tak na oko, v ruku v ruce s teorií okolo jezdectví. Všechny holky kolem (a že jich bylo) to postupně vzdávaly, odcházely za lidma, kterým jezdily jejich koně a využívaly toho, co se u nás naučily - akorát postupně se zhoršovaly a zhoršovaly. Dneska už neví nic, vykašlaly se na sebevzdělávání a prostě si vozí zadek a pak se diví, když jim na závodech koně štycují nebo nechtějí vůbec na kolbiště.
Já jsem to vydržela, i když jsem kolikrát chtěla taky odejít. A je to dobře - teď mi je 20, mám od nich koupenou kobylu, kterou znám. A najednou jsem se ocitla na druhé straně - mám koně a chodí mi sem holky, že by chtěly jezdit. A já nevím, co s tím - nechci zase ty otrávené ksichty, protože bych chtěla pomoc s tím a tím. Ale na druhou stranu bych ráda nějakou společnost...

Vemte si to z pohledu rodiče nekoňáka. Dítě dře celé dny u koní a pak si na něj sedne jednou týdně na půl hodiny. Když jsem si tehdy domluvila ježdění za výpomoc, moji rodiče mi to chtěli zakázat už po prvním dnu, co jsem tam byla. Když jsem vyprávěla, jak jsem celý den koně neviděla, pracovala jsem se vším možným, ještě doteď si vzpomínám, jak jsem v hrozným svahu, mokrým, plným vysoké trávy a spadaného listí sbírala nahnilý a scvrklý jablka a pak jsem se akorát dočkala toho, že jsem to odflákla, že těch jablek je málo. Dělala jsem to tak pečlivě, že bych i odpřísáhla, že tam nezbylo ani jedno. A pak mě posadili na turistického koně, který nedělal nic jinýho než kroužil kolem jízdárny, a to na 10 minut. To se pak těm dětem ani nemůžete divit a rodiče pak i rádi zaplatí ty jízdy.
Navíc, pokud půjdete na brigádu, stačí za 50 na hodinu, za celej den máte přes 400. To máte 2 hodiny na jízdárně s trenérem. Stačí pohledat, tehdy v Uherčicích 150 za hodinu, teď platím 200.
Na takovou výpomoc, jakou si představujete, asi budete muset mít štěstí na hodně zapálené dítě + velmi chápající rodiče.

Já se v budoucnu asi taky připojím k těm, kteří budou mít koně, a ani nebudou umět vzít vidle do ruky. Je to smutný, ale asi to tak bude. I tu péči o vlastního koně se budu částečně učit za pochodu. Co jinýho mi zbyde, když se to nemám kde naučit :( Přitom jsem spolehlivá, nevyžaduju si jenom vozit zadek, ráda s koňmi i pracuji, nebo se o ně starám. Vím, že ke zvířatům se musí za každého počasí, psy taky venčím poctivě každý den. To samý vzdělávání, i se psama - i když mám CHS, psi mají zkoušky, jezdíme po závodech a výstavách, tak si nemyslím, že umím všechno a snažím se pořád vzdělávat. Ale zatím mi musí stačit, že si můžu koně aspoň nachystat a pak zajezdit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vemte si to z pohledu rodiče nekoňáka. Dítě dře celé dny u koní a pak si na něj sedne jednou týdně na půl hodiny. Když jsem si tehdy domluvila ježdění za výpomoc, moji rodiče mi to chtěli zakázat už po prvním dnu, co jsem tam byla. Když jsem vyprávěla, jak jsem celý den koně neviděla, pracovala jsem se vším možným, ještě doteď si vzpomínám, jak jsem v hrozným svahu, mokrým, plným vysoké trávy a spadaného listí sbírala nahnilý a scvrklý jablka a pak jsem se akorát dočkala toho, že jsem to odflákla, že těch jablek je málo. Dělala jsem to tak pečlivě, že bych i odpřísáhla, že tam nezbylo ani jedno. A pak mě posadili na turistického koně, který nedělal nic jinýho než kroužil kolem jízdárny, a to na 10 minut. To se pak těm dětem ani nemůžete divit a rodiče pak i rádi zaplatí ty jízdy.
Navíc, pokud půjdete na brigádu, stačí za 50 na hodinu, za celej den máte přes 400. To máte 2 hodiny na jízdárně s trenérem. Stačí pohledat, tehdy v Uherčicích 150 za hodinu, teď platím 200.
Na takovou výpomoc, jakou si představujete, asi budete muset mít štěstí na hodně zapálené dítě + velmi chápající rodiče.

Já se v budoucnu asi taky připojím k těm, kteří budou mít koně, a ani nebudou umět vzít vidle do ruky. Je to smutný, ale asi to tak bude. I tu péči o vlastního koně se budu částečně učit za pochodu. Co jinýho mi zbyde, když se to nemám kde naučit :( Přitom jsem spolehlivá, nevyžaduju si jenom vozit zadek, ráda s koňmi i pracuji, nebo se o ně starám. Vím, že ke zvířatům se musí za každého počasí, psy taky venčím poctivě každý den. To samý vzdělávání, i se psama - i když mám CHS, psi mají zkoušky, jezdíme po závodech a výstavách, tak si nemyslím, že umím všechno a snažím se pořád vzdělávat. Ale zatím mi musí stačit, že si můžu koně aspoň nachystat a pak zajezdit.

to jste asi narazila na hňupy :)
já třeba osobně nikoho nehledám, ale nastane doba, kdy asi budu muset. Mám tu teď teda jednu kamarádku, která přijde, i když ví, že se nebude jezdit a pomůže. Za to, když se jde jezdit, tak si může koně vzít a jít kam chce, na jak dlouho chce. Za to nic neplatí, protože právě chodí pomáhat když je potřeba. Mám koně dva, takže ten jeden je jako její, ale náklady táhnu já, přece je to můj kůň. Cítila bych se neskutečně blbě, kdyby tu někdo dřel jak bulhar a udělal pak jenom pár koleček na jízdárně :)
Teď bohužel na měsíc odjela a není tu nikdo, kdo by jezdil a občas i pomohl. Ale aktivně asi hledat nebudu, zatím to pro mě byla ztráta času.

Já mám zkušenosti taky né moc dobré. Hlavně tady na Ostravsku. byla jsem u koní i v jiných částech republiky a přišlo mi to jiné. Jsem na MD, je mi 24 let . Pracovala jsem dlouhou dobu u koní, takže zkušenosti mám a práce se nebojím. Dělala jsem i u Pepi Váni. Když si moji malou vezme třeba babička na víkend, tak jsem se zkoušela alespoň na chvíli dostat ke koním. Strašně mi chybí. Našla jsem stáj bylo to v listopadu a majitel byl nadšený, že ke svým koním získá někoho plnoletého a zkušeného. Tak jsem celou zimu (když mi to bylo rodinou umožněno) ráno přijela a odjížděla k večeru abych si stihla zajít pro malou , okoupat a spát. Vykydala jsem stáje, pozametala a po hodinových vyjížďkách brala ven tolik koní kolik se mi vzhledem k počasí a k hodinám povedlo. Pak vyčistit celou stáj a nakrmit. Takhle to bylo od listopadu asi do dubna. Vzhledem k tomu, že mám malou jezdila jsem třeba 1-2x za 14 dní, ale o to víc jsem do toho dávala. Kdyby to bylo blíž mohla bych častěji. Přítel s malou tráví hodně času. Ale pak se začlo oteplovat. Začli docházet mladé slečny a najednou byla stáj plná a já kydala a dělala ve stáji, slečny jezdily a já po nich koně odsedlávala a čistila. Zatímco ony buď v sedlovně u kafíčka anebo venku na cigárko. Nevadí mi práce , a koně mi chybí, ale tohle jsem prostě nezvládla abych já stará koza tam dělala poskoka 15-ti letým slečnám. Když mě bylo potřeba a slečny se v zimě ani jednou neukázali to jsem byla dobrá. Ne fakt tohle mi prostě přijde nefér. Neříkám, že bych potřebovala rajtovat pokaždé když přijedu, ale takhle to probíhalo posledních 6 návštěv. Takže sedím doma a prohlížím si inzeráty a doufám, že natrefím jinde.

No musím říct, že pokud vám tohle bude stačit celý život, tak to je o.k. Já měla období, kdy jsem po porodu také neměla čas, ale peníze nějaké ano, tak jsem si platila tréninky. Jenže jsem zjistila, že tohle mne už nebaví, bylo mi přes 25, závodní ambice jsem neměla a hodina po každé s jiným koněm mne přestala bavit (a to nejsem žádný začátečník).
Nyní mám svého koníka, který už když mne vidí z dálky jak přicházím k ohradě zařehtá, znám přesně jeho nálady a on ví, co může čekat ode mne. Ježdění na jakém koliv jiném koni mne už ani neláká.
S dětma mám stejné zkušenosti jako jiní, mám tedy trvale dvě dospělé kamarádky, na které je opravdu spoleh. Jedna perfektně jezdí a nebojí se ničeho (ale i práci zastane) a druhá zase koníka miluje nade vše a vyleští ho či napase jako nikdo jiný. Pokud máte děti a práci tak prostě potřebujete mít někoho v záloze, kdo koníka vezme ven když nemůžete, nebo když vás zklame zdraví.
Měla jsem tu i několik dětí, ale ty většinou přestaly po prvním pádu chodit.
Nicméně co si vzpomínám tak to bývalo dřív i za nás v oddíle. Z těch dětí, které začali chodit (a tehdy jsme se první dva měsíce mohli o koně jen starat, až poté se začalo s výukou ježdění - ale pouze ten kdo uměl zvládnout práci) vydrželo jen malé procento déle než měsíc.
P.S:Když ke mne přijde dítě s otázkou "Mohla bych k vám chodit jezdit?" Tak je slušně odkáži na jezdecký oddíl ať si tam ježdění platí.
Pokud by ale přišel někdo, (a to se mi zatím stalo jen u jedné holčiny a to je také ta co do teď chodí za svezení pomáhat) kdo se zeptá, zda by se nemohla chodit o koně starat a vlastně s ježděním počítá až jako s odměnou ( a pokud přijde pravidelně i třeba jako to bylo teď, že měsíc v kuse pršelo a jezdit se téměř nedalo) tak to už o něčem svědčí.
Přijde mne že dřív bylo ježdění taková třešnička na dortě, teď je to spíše povinnost a nebo placená služba.

Na dnešní době u koní jsou ale i pozitiva - to hlavní vídím v tom, že:

informace o nich člověk nemusí získávat jen od koňáků a zemědělců, ale i sám, protože existuje mraky literatury, kurzů, ...

pokud se mi něco nelíbí, nebo nezdá, mohu si to ověřit i jinde a nejen přejímat něčí metodu, která je vysvětlena stylem: "protože se to tak dělá"...

já teď třeba studuji výživářství koní korespondenčně v Americe - před 10 nebo 20 lety by to šlo stěží...

Já bohužel finance nemám. A žijeme v paneláku. Takže jsem vděčná za pomoc u koní když mám chvíli času.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám zkušenosti taky né moc dobré. Hlavně tady na Ostravsku. byla jsem u koní i v jiných částech republiky a přišlo mi to jiné. Jsem na MD, je mi 24 let . Pracovala jsem dlouhou dobu u koní, takže zkušenosti mám a práce se nebojím. Dělala jsem i u Pepi Váni. Když si moji malou vezme třeba babička na víkend, tak jsem se zkoušela alespoň na chvíli dostat ke koním. Strašně mi chybí. Našla jsem stáj bylo to v listopadu a majitel byl nadšený, že ke svým koním získá někoho plnoletého a zkušeného. Tak jsem celou zimu (když mi to bylo rodinou umožněno) ráno přijela a odjížděla k večeru abych si stihla zajít pro malou , okoupat a spát. Vykydala jsem stáje, pozametala a po hodinových vyjížďkách brala ven tolik koní kolik se mi vzhledem k počasí a k hodinám povedlo. Pak vyčistit celou stáj a nakrmit. Takhle to bylo od listopadu asi do dubna. Vzhledem k tomu, že mám malou jezdila jsem třeba 1-2x za 14 dní, ale o to víc jsem do toho dávala. Kdyby to bylo blíž mohla bych častěji. Přítel s malou tráví hodně času. Ale pak se začlo oteplovat. Začli docházet mladé slečny a najednou byla stáj plná a já kydala a dělala ve stáji, slečny jezdily a já po nich koně odsedlávala a čistila. Zatímco ony buď v sedlovně u kafíčka anebo venku na cigárko. Nevadí mi práce , a koně mi chybí, ale tohle jsem prostě nezvládla abych já stará koza tam dělala poskoka 15-ti letým slečnám. Když mě bylo potřeba a slečny se v zimě ani jednou neukázali to jsem byla dobrá. Ne fakt tohle mi prostě přijde nefér. Neříkám, že bych potřebovala rajtovat pokaždé když přijedu, ale takhle to probíhalo posledních 6 návštěv. Takže sedím doma a prohlížím si inzeráty a doufám, že natrefím jinde.

http://sluzby.bazos.cz/inzerat/23725329/Nabizim-jezdeni.php žádné 15 leté tam nechodí :) a nikdy chodit nebudou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
http://sluzby.bazos.cz/inzerat/23725329/Nabizim-jezdeni.php žádné 15 leté tam nechodí :) a nikdy chodit nebudou

oprava http://sluzby.bazos.cz/inzerat/23725329/Nabizim-jezdeni.php

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
oprava http://sluzby.bazos.cz/inzerat/23725329/Nabizim-jezdeni.php

Nic mi to nenašlo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nic mi to nenašlo

http://sluzby.bazos.cz/inzerat/25257054/Nabizim-jezdeni.php

Má zkušenost je taková.
Koně jsem milovala a snila o něm už od malinka. Pak se k nám do vesnice přistěhovala paní a 2 poníkama a jednou velkou kobylou. Její děti s námi začaly chodit do školy, já každý den chodila kluky vyprovázet až k nim k baráku, ikdyž doma byli proti, jen abych si mohla pohladit a podívat na koníky. Pak se mě jednoho dne ona paní zeptala, jestli chci jet s jedním z jejích synů na tábor (samozřejmě s koníky), tak jsem neváhala a vyrazili jsme. Tábor byl super, ale víc to, že po táboru se mě paní zeptala, jestli k nim nechci chodit pomáhat a za to se svízt. Samozřejmě jsem to brala všema deseti. Bylo mi čerstvých 10, ale práce jsme ještě s jejím stejně starým synem zastali opravdu hodně, ale to taky byla podmínka pro to, abychom se mohli občas svízt. Hned po škole jsem tam jela, první co, tak se vykydaly všechny 3 boxy, cca jednou týdně jsme komplet uklidily všecky výběhy, denně se čistili koníci, jednou měsíčně se komplet čistila a mazala výstroj a tak jednou do týdne jsme chodili na lonž učit se jezdit. Z tábora jsme pochytili tak možná rovný sed, ale zbytek už jsme se učili u zmíněné paní. Vždycky jsme byli tak šťastný, když nám řekla dojděte pro sedla a uzdečky a půjdeme jezdit. Ta dřina za to stála a jsem toho názoru i teď. Chodila jsem tam asi 3 roky denně, dokonce jsme měli i šanci spát ve stanu vedle boxu kobyly, která měla každým dnem rodit a celý porod pak sledovat, předtím sledovat umělou inseminaci.
Po nějaké době, když už jsem zvládala ujezdit i divokého hřebce poníka bez pádů a chyb, tak jsme s paní začaly obsedat pomalinku její 4-letou kobylku. Joo, to bylo pádů, ale nikdy jsem neřekla, že se bojím a že už si na ní nesednu. Možná kdyby o tom věděly rodiče, tak by se jim to taky moc nelíbilo, ale kobyla nakonec byla super obsedlá a začalo se jezdit na vyjížďky, předtím ne, protože paní neměla na čem a samotný děti by nepustila. Bohužel po asi 3 letech paní otěhotněla a koníky postupem času prodala.
Tím moje ježdění až do 17 skončilo. Pak jsem si našla přítele a v jejich vesnici byly ustájení 3 koně, z toho se na dvou jezdilo, a tak jsem se byla párkrát svízt tam.
To nejselpší přišlo v mých 18-ti, který jsem měla letos v únoru, zeptala jsem se dědy, který má statek, zvířata louky i dost sena na zimu, zda si tam můžu dát koníka a on řekl že jo. K tomu mi skončilo spoření, takže jsem se zeptala našich, zda si za to můžu koupit koně a k mýmu udivení to dovolily. A hned v březnu jsme jeli pro mého prvního koně, 5-ti letou kobylku A1/1. Někdo si možná řekne, že jsem blázen (ačkoliv jsem si to první asi měsíc řikala taky), tak to spolu nakonec prefektně zvládáme. Kobylku mám 100m od baráku a jsem konečně šťastná. Ikdyž práce je tu ještě víc než u paní výše zmíněné.