Pokrevní příbuzenská plemenitba

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 19:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Ahoj. Nevíte někdo něco bližšího, případně konkrétní příklady, jaká jsou rizika, atd?
Mám na mysli krytí (nebo jak to nazvat) matka/syn, otec/dcera, sourozenci. Snažila jsem se něco najít na googlu, ale je to hrozně složité na pochopení, všude píšou něco o homozygotech a alelách a já se v tom úplně ztrácím... smajlík

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 22:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.65.76

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj. Nevíte někdo něco bližšího, případně konkrétní příklady, jaká jsou rizika, atd?
Mám na mysli krytí (nebo jak to nazvat) matka/syn, otec/dcera, sourozenci. Snažila jsem se něco najít na googlu, ale je to hrozně složité na pochopení, všude píšou něco o homozygotech a alelách a já se v tom úplně ztrácím... smajlík

Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 23:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Moc děkuji za odpověď. Konečně jsem to pochopila smajlík

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 13:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.69.167

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Jen malá poznámka:
Je inbríding, nikoliv imbríding. smajlík

Jinak víceméně souhlasím s výše napsaným.
Kromě toho ale dochází při používání opakované příbuzenské k tak zvané inbrídingové depresi. To znamená, že se zmenšuje genetická variabilita - potomci dostávají od obou rodičů více stejných genů, protože rodiče jsou příbuzní, takže jejich geny jsou málo "různorodé". (Následkem toho může být u potomka třeba snížená imunita, menší plodnost...) Takže produkt úzké příbuzenské může být zdánlivě zdravý, ale následky inbrídingové deprese se projeví v dalších generacích. (Znalí by poukázali třeba na situaci v chovu dobrmanů. Pravda, jiný druh, ale genetické zákonitosti stejné.)
Nezavrhuju příbuzenskou a priori, ale myslím, že patří "do rukou" jen velmi zkušených, rozumných chovatelů, kteří dokážou dohlédnout následky svých činů a nejsou přesvědčeni o své božské neomylnosti.
Lucie

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 14:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.138

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen malá poznámka:
Je inbríding, nikoliv imbríding. smajlík

Jinak víceméně souhlasím s výše napsaným.
Kromě toho ale dochází při používání opakované příbuzenské k tak zvané inbrídingové depresi. To znamená, že se zmenšuje genetická variabilita - potomci dostávají od obou rodičů více stejných genů, protože rodiče jsou příbuzní, takže jejich geny jsou málo "různorodé". (Následkem toho může být u potomka třeba snížená imunita, menší plodnost...) Takže produkt úzké příbuzenské může být zdánlivě zdravý, ale následky inbrídingové deprese se projeví v dalších generacích. (Znalí by poukázali třeba na situaci v chovu dobrmanů. Pravda, jiný druh, ale genetické zákonitosti stejné.)
Nezavrhuju příbuzenskou a priori, ale myslím, že patří "do rukou" jen velmi zkušených, rozumných chovatelů, kteří dokážou dohlédnout následky svých činů a nejsou přesvědčeni o své božské neomylnosti.
Lucie

Jde o to, ji neopakovat, pokud to není nutné. Při jednorázovém použití jsou rizika malá.
Na potomka z tohoto spojení je třeba zodpovědně vybírat partnera, co se týče příbuznosti, pokud možno se jí vyhnout.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 16:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Všem děkuju za názory. Rozhodně jsem neměla na mysli, že by šlo o cílenou plemenitbu. Spíš mě zajímalo, jak je to ve smíšených stádech volně žijících koní, kde to nereguluje člověk a jak se to potom může projevitsmajlík

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 19:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.66

Znám kobylku, která měla hříbě s vlastním otcem (utekl jim a připustil dceru). Byl z toho krásný, absolutně zdravý a normální hřebeček.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 19:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.139.211

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všem děkuju za názory. Rozhodně jsem neměla na mysli, že by šlo o cílenou plemenitbu. Spíš mě zajímalo, jak je to ve smíšených stádech volně žijících koní, kde to nereguluje člověk a jak se to potom může projevitsmajlík

V divokém stádě jsou mladí hřebci vypakováni dominantním hřebcem na prahu pohlavní dospělosti a i mladé klisny se často od původního stáda oddělí. Navíc se kolikrát jeden hřebec neudrží na vedoucí pozici tak dlouho, aby stihl připouštět své dcery (a musí být ještě o kus lepší/silnější/zdravější než ostatní hřebci, aby se vůbec do vedení dostal a něco připustil). Navíc v přírodě je případná příbuzenská plemenitba vyrovnávána vysokým selekčním tlakem ze strany prostředí, predátorů atd. Prostě konstitučně slabší nebo jinak znevýhodněný jedinec nepřežije tak dlouho aby měl sám potomky a problém je vyřešen. U domácích koní je to jiné, veterinární medicína dokáže divy a do tvorby rodičovských dvojic zasahují úplně jiné vlivy než v přírodě. Proto chov vyžaduje spoustu znalostí, zkušeností a zodpovědnosti, ne žádné hurá akce "připustíme naší Máňu Pepíkem od vedle, protože hříbátka jsou táák krásná".

Přidejte reakci

Přidat smajlík