Rychle pryč...

A ještě něco-naučila jsem se od svého koně myslet o pár vteřin dopředu....Je to taky o sebeovládání.Snadno se to přenáší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kůň je od přírody zvíře lekavé.......Nejprve prchá a pak přemýšlí......
Jak starý je koník?Co zkusit práci na ruce?Procházet s ním na vodítku kolem věcí,kterých se leká,kolem stáda krav atp.....Tak dlouho,až mu to zevšední a zjistí,že kráva(traktor,bílý svetr,vlající papír ap)koně nežere.Mám koně,který špatně vidí na jedno oko.Takže když jdeme po vsi,nevidí kytku,kterou si kdosi ozdobil vrátka.Ovšem,když jdem zpět,kytka "tam je a je to divné"....Takže slezu,jdeme k tomu,čuchne si a při další vycházce mu natočím hlavu tak,aby ji viděl,tím zdravým okem.Potom se lekne taky i svého bobanu.Protože,když jdeme,vy...,tudíž to nevidí.A když jdeme zpět,kobliha tam leží........
Jinak s ním chodím hodně na vodítku na procházky.Když zpozorní a případně by hrozil úprk,zastavím ho,mluvím na něj a pomalu se přibližujeme k bubákovi.
Dále jsem zjišťovala už ve výběhu,že když se něčeho leknul,jakým stylem prchal,jak daleko,co dělal hlavou atd...Tím jsem se mohla připravit na to,co by dělal pod sedlem.
Jelikož je už postarší,důvěřuju mu.Používáme ho i k výuce mladého koně.A tomu mému je třeba srnka uplně ukradená.Ten mladý to řeší.Ale vidí,že vůdce se neleká,tak se taky snaží.Taky jsem se naučila,že pokud se bojí jezdec toho,co přijde,s jistotu to přijde.Já jdu třeba ve vysokém obilí těsně před svým koněm.Protože vím,že mi na záda neskočí.On ví,že já ohlídám to,že ho nic co vyběhne,vyletí,nesežere.Pokud se neleknu já,on se nelekne taky.
Je toho hodně.....

Je mu 8 let. Na ruce chodíme často, abych ho pořád nenudila klasickýma vyjíž'dkama :) ... Koník má dokonce pastvinu vedle ohrady s krávami a celou dobu nedělá nic jiného, než že je čekuje, či ho nechcou sežrat :D ... Vlající bundy se taky sem tam leká ale zkouším sním něco jako snížení citlivosti... hladím ho s ní po celém těle a celkově se snažím ho na to zvyknout. No v případě, že vím, že chce prchnout mi zastavení moc nepomůže, protože mi začne couvat a stejně prchne. Dycky slezu, projdu to s ním a on jde v pohodě za mnou, respektuje mě ze země ale kdybych na něm seděla tak už jsem někde olala daleko ... už to jednou skončilo mými naraženými žebry. Vím že za to boban nemůže, jen jsem někdy bezmocná. Změna udidla rozhodně není řešení...

Když jdete vyloženě na ruce s konikem kolem toho, kde se lekl, leká se taky? dělá brajgl? Není dobré hned slízat, když se sekne, zkošela jsem to taky tak a pak se jooo bál... co praktikuju je, že si vemu dlouhý lano a chodím na dlouhým laně, když se blíží strašák - uprostřed polí např stojící traktor, jdu k němu, ale kůn má furt dost místa a času a jen tak stojím u traktoru a čumím jakože tam nic není... kůn si odfrkne popojde a postupně se k tomu dostane, pak ještě třeba plácnu na plech traktoru, aby se schválně lekl, ale nechám mu lano volné, jen aby neutekl... všecko v rytmu, aby tak nějak čekal co bude... a světe div se, nemusím praktikovat parelliho nalonžovávání, koník si očuchá, vidí že mu dám čas a je v pohodě, podruhé je v klidu a potřetí už se dá i projet kolem nastartovaného traktoru (to jest příklad) a takhle to jde praktikovat i ze sedla, jen musíte vědět, kdy se čeho bude bát, sledujte uši, jeho chod, chování. jak znejistí, netlačte ho, jen ho nenechte otočit. to je jediná podmínka... stůjte tam třeba půl hodiny, mluvte na něj, smějte se mu, ha haha je to jen blbej traktor, červenej a žere koníčky jako jsi ty... uvolníte se, on zjistí, že jste uvolněná a taky se bude snažit... nemusí to jít hned, ale hlavně ho netlačit, ale ani neslízat - získává "nadvládu" ze sedla a bude to dělaat čím dál víc... jen ho nenechat otočit, třebas at si couvá až někam do prčic, nebo stojí, ale neotočit, to je pak úprk jasný... s kobylkou jsem tohle řešila x let, ani klasicky, tlačit ji atd, ani parelliho nic nezabralo.. pak jsem si přečetla Koně nikdy nelžou, je to o tom čekání, netlačení, ale taky se nenchat vyhodit z míry a trvat si na svým a funguje to :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když jdete vyloženě na ruce s konikem kolem toho, kde se lekl, leká se taky? dělá brajgl? Není dobré hned slízat, když se sekne, zkošela jsem to taky tak a pak se jooo bál... co praktikuju je, že si vemu dlouhý lano a chodím na dlouhým laně, když se blíží strašák - uprostřed polí např stojící traktor, jdu k němu, ale kůn má furt dost místa a času a jen tak stojím u traktoru a čumím jakože tam nic není... kůn si odfrkne popojde a postupně se k tomu dostane, pak ještě třeba plácnu na plech traktoru, aby se schválně lekl, ale nechám mu lano volné, jen aby neutekl... všecko v rytmu, aby tak nějak čekal co bude... a světe div se, nemusím praktikovat parelliho nalonžovávání, koník si očuchá, vidí že mu dám čas a je v pohodě, podruhé je v klidu a potřetí už se dá i projet kolem nastartovaného traktoru (to jest příklad) a takhle to jde praktikovat i ze sedla, jen musíte vědět, kdy se čeho bude bát, sledujte uši, jeho chod, chování. jak znejistí, netlačte ho, jen ho nenechte otočit. to je jediná podmínka... stůjte tam třeba půl hodiny, mluvte na něj, smějte se mu, ha haha je to jen blbej traktor, červenej a žere koníčky jako jsi ty... uvolníte se, on zjistí, že jste uvolněná a taky se bude snažit... nemusí to jít hned, ale hlavně ho netlačit, ale ani neslízat - získává "nadvládu" ze sedla a bude to dělaat čím dál víc... jen ho nenechat otočit, třebas at si couvá až někam do prčic, nebo stojí, ale neotočit, to je pak úprk jasný... s kobylkou jsem tohle řešila x let, ani klasicky, tlačit ji atd, ani parelliho nic nezabralo.. pak jsem si přečetla Koně nikdy nelžou, je to o tom čekání, netlačení, ale taky se nenchat vyhodit z míry a trvat si na svým a funguje to :)

No on se právě traktorů ani takových bubáků nebojí, spíš těch cizích stád běžících k němu ... i cizích koní...dlouhé lano určitě vyzkouším. Jenže on i na ruce trajdá, cupitá, otáčí se, no prostě panikaří, frká, ale po času je klid... Vím že je to chyba, ale pro mne je to pořád lepší než se nechat zabít, při nejmenším narazit žebra... :/ každopádně děkuji :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No on se právě traktorů ani takových bubáků nebojí, spíš těch cizích stád běžících k němu ... i cizích koní...dlouhé lano určitě vyzkouším. Jenže on i na ruce trajdá, cupitá, otáčí se, no prostě panikaří, frká, ale po času je klid... Vím že je to chyba, ale pro mne je to pořád lepší než se nechat zabít, při nejmenším narazit žebra... :/ každopádně děkuji :)

lano určitě minimálně 4 m, lepší je fakt delší. A pokud umíš dobře manipulovat s lonžkou, tak i ta postačí, já ji třeba používám velice často... osobně mám vždy radě prostoru více, takže nikdy nevodím na těch kupovaných vodítkách z koňošopu, protože délka 2,5-3 m je mi fakt málo...
Doporučuji.

Tak když se bojí pohybujících strašáků, tak bych ještě zkusila to, že ze země to nacvičit, domluvit se s někym, kdo pojede na koni proti vám nebo tak něco, nasimulovat ty situace, až to zvládnete ze země, tak zkoušet ze sedla...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, chtěla jsem zeptat, jak řešit tuto situaci. Můj miláček nepatří mezi lekavé koníky, ale sem tam samozřejmě z něčeho zpanikaří ( cizí stádo krav a pod.). Jenže to vypadá tak, že po vylekání bubákem okamžitě přejde do zběsilého útěku nehledíc na překážky (natož jezdce, který se snaží situaci řešit). Příjde mi, že dokonce dostane nějakou křeč,jako by byl úplně v tranzu :D ... Stočit ho nemá cenu, jeho krk je úplně křečovitý. Opravdu nevím jak to v takové situaci řešit, protože je to pro oba velmi nebezpečné. Rvát ho je samozřejmě úplné zbytečné, točit taky... celkem bezmoc sedět v tu chvíli na něm :) JInak je ve všem úplně zlatíčko, přiježděný. Udidlo- nejjemnější stihlo.Na druhou stranu znám koně, který když se lekne stojí jako sloup a nepohne s ním nikdo :D ... díky všem za rady :)

Ahoj, možná mě roznesou na kopytech, ale potěším tě, že v tom nejsi sama
Mám 7 letého valacha, 175 cm KV, matka A1/1 + trakén, otec francouzký jezdecký kůň. Krásný exteriér, perfektní na jízdárně, hodný na ošetřování i přepravu.
Obsedaný v pěti letech - paní chovatelka ho měla jako miláčka, ale pracovat s ním nezvládla.
Před obsednutím pracovaný ze země, perfektně naučený brát si udidlo....
Z tohoto pohodového koníčka se v terénu v případě úleku a následné paniky stává tvor nebezpečný jak jezdci tak sám sobě.
Pokud se mu něco nezdá ztuhne, dá hlavu nahoru, začne funět a brzdit - většinou pomůže razantní pobídka, ale pokud dojde k názoru, že prostě ne, snaží se otočit a utéct. To mu nedovolím a on má tendenci se vzpínat.
V dobách minulých jsme mu dávali pod uzdečku parelku s pareli lanem a tyto záchvaty a bubáky řešili po zběžném uklidnění ze země.
Pomalu se to zlepšuje, ale terén v samotě je stále sázka do loterie.
Bohužel jeho původ ho k takové povaze trošku předurčuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, možná mě roznesou na kopytech, ale potěším tě, že v tom nejsi sama
Mám 7 letého valacha, 175 cm KV, matka A1/1 + trakén, otec francouzký jezdecký kůň. Krásný exteriér, perfektní na jízdárně, hodný na ošetřování i přepravu.
Obsedaný v pěti letech - paní chovatelka ho měla jako miláčka, ale pracovat s ním nezvládla.
Před obsednutím pracovaný ze země, perfektně naučený brát si udidlo....
Z tohoto pohodového koníčka se v terénu v případě úleku a následné paniky stává tvor nebezpečný jak jezdci tak sám sobě.
Pokud se mu něco nezdá ztuhne, dá hlavu nahoru, začne funět a brzdit - většinou pomůže razantní pobídka, ale pokud dojde k názoru, že prostě ne, snaží se otočit a utéct. To mu nedovolím a on má tendenci se vzpínat.
V dobách minulých jsme mu dávali pod uzdečku parelku s pareli lanem a tyto záchvaty a bubáky řešili po zběžném uklidnění ze země.
Pomalu se to zlepšuje, ale terén v samotě je stále sázka do loterie.
Bohužel jeho původ ho k takové povaze trošku předurčuje.

Ano ten můj má taky maminu plňase takže vím, že to může být i tím :) chtělo by to i nějakou radu co udělat když už nedejbože dojde k úprku ... já měla štěstí, že nikdy žádné auto ( či človek) kolem nejelo ... chce to hlavně trpělivost ... jestli si o tom chceš popovídat tak hoď mail :) jinak všem děkuji za rady a i nadále přidávejte své zkušenosti :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, možná mě roznesou na kopytech, ale potěším tě, že v tom nejsi sama
Mám 7 letého valacha, 175 cm KV, matka A1/1 + trakén, otec francouzký jezdecký kůň. Krásný exteriér, perfektní na jízdárně, hodný na ošetřování i přepravu.
Obsedaný v pěti letech - paní chovatelka ho měla jako miláčka, ale pracovat s ním nezvládla.
Před obsednutím pracovaný ze země, perfektně naučený brát si udidlo....
Z tohoto pohodového koníčka se v terénu v případě úleku a následné paniky stává tvor nebezpečný jak jezdci tak sám sobě.
Pokud se mu něco nezdá ztuhne, dá hlavu nahoru, začne funět a brzdit - většinou pomůže razantní pobídka, ale pokud dojde k názoru, že prostě ne, snaží se otočit a utéct. To mu nedovolím a on má tendenci se vzpínat.
V dobách minulých jsme mu dávali pod uzdečku parelku s pareli lanem a tyto záchvaty a bubáky řešili po zběžném uklidnění ze země.
Pomalu se to zlepšuje, ale terén v samotě je stále sázka do loterie.
Bohužel jeho původ ho k takové povaze trošku předurčuje.

Určitě vás na kopytech neroznesou... Plňasi jsou koně vznětlivější, ale není to jen plemenem. Koně takhle pozdě obsedaní bývají taky hůř prostupní, dlouho si dělali své a víceméně dospěli v tomto, a pak najednou šup do sedla, tak je to pro ně asi dost šok.
Rozhodně vám to nezávidím, znám to, dělala mi to ponice, žádný plňas... Pořešila jsem to jak jsem psala... Kontrolovaně, testovat ty situace... a taky čím víc koně strašíte, tím míň se bojí.
Jen tak dál, a hlavně klid ;) takovýhle věci se nevyřešej za den..
Jinak, když dojde na úprk, tak to dost záleží kde a jak. Když je to na místě, kde je hodně prostoru, tak ho ještě nakopnout, ať se probere a pak ho začít brát zpět, případně na velký kruh. Na cestě ohraničené např stromy a plotem nebo tak něco je to horší, záleží už na situaci a na bláznivosti koně, rozhodně bych ho tlačila na něco odbržďovacího - třeba na ty stromy, jak povolí, dá se zastavit.. to fakt hodně záleží na koni a situaci

Naše kobyla je spíš lekací a uskakovací, pryč moc neprchá. Zatím jsem to s ní zažila jednou, ale to jsme opravdu přetryskaly pole, že jsem se nestačila divit. Horší je, že jí pak dlouho trvá než se uklidní a hlavně se pak začne lekat i věcí, kterých by si normálně nevšimla, cyklisty, paní s košíkem, dětí atd., takže zbytek vyjížďky je s ní zážitek Já pak taky znervózním (bohužel nejsem ten suverénní jezdec, co se nenechá vyvést z míry) a dvě nervózní ženský, to není dobrá kombinace. Takže když se mi tohle stalo, tak jsem prostě slezla a do stáje jsme se vrátily pěšky, i když se mi ostatní jezdci smáli, ale přišlo mi to v tu chvíli nejrozumnější.
Předtím jsem jezdila valacha, ten se mnou taky několikrát zdrhnul, ale za minutu na to zase zapomněl a mohli jsme klidně pokračovat dál.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naše kobyla je spíš lekací a uskakovací, pryč moc neprchá. Zatím jsem to s ní zažila jednou, ale to jsme opravdu přetryskaly pole, že jsem se nestačila divit. Horší je, že jí pak dlouho trvá než se uklidní a hlavně se pak začne lekat i věcí, kterých by si normálně nevšimla, cyklisty, paní s košíkem, dětí atd., takže zbytek vyjížďky je s ní zážitek Já pak taky znervózním (bohužel nejsem ten suverénní jezdec, co se nenechá vyvést z míry) a dvě nervózní ženský, to není dobrá kombinace. Takže když se mi tohle stalo, tak jsem prostě slezla a do stáje jsme se vrátily pěšky, i když se mi ostatní jezdci smáli, ale přišlo mi to v tu chvíli nejrozumnější.
Předtím jsem jezdila valacha, ten se mnou taky několikrát zdrhnul, ale za minutu na to zase zapomněl a mohli jsme klidně pokračovat dál.

Tak co se týče toho, kdy je to fakt hodně nebezpečný, je lepší slízt... ale ne zase hned a hned to vzdát... je to prostě o té situaci. Nemusíte být suverén, kdo je suverén, když s ním půltunové zvíře běží kamsi přes cokoli a je mu všecko fuk? Jen se snažit udržet chladnou hlavu, zasmát se mu že je hloupej, že si myslí že ho sežerou, zabroukat si písničku.. hlavně nenerovat. Další věc, co jsemsi vyzkoušela na uklidnění, je dobré zastavit a koně popást... když se něčeho hodně bojí, nebo při velké vystresovanosti z leknutí, ne však za odměnu. Těžko se to dávkuje a těžko vysvětluje po netu. Ale mám koně, co se bojí když potkáme malé děti co běhají, vřískají atd., tak s ním zastavím, nechám ho koukat a popást. Opravdu se bojí, ale jakmile se popase a děcka furt vřískají, zjistí, že se pase a přitom žije a nic se neděje, tak se zklidní. Nedělá to často. Ale kdyby měl chuť to zneužít, tak to už na něm poznám, nebyl by to roztřesenec, ale takovej ten suverén, jakože, já se bojím, tak dělej, nech mě se pást nebo tak něco..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano ten můj má taky maminu plňase takže vím, že to může být i tím :) chtělo by to i nějakou radu co udělat když už nedejbože dojde k úprku ... já měla štěstí, že nikdy žádné auto ( či človek) kolem nejelo ... chce to hlavně trpělivost ... jestli si o tom chceš popovídat tak hoď mail :) jinak všem děkuji za rady a i nadále přidávejte své zkušenosti :)

Mail pro pokec evikkarat@atlas.cz

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě vás na kopytech neroznesou... Plňasi jsou koně vznětlivější, ale není to jen plemenem. Koně takhle pozdě obsedaní bývají taky hůř prostupní, dlouho si dělali své a víceméně dospěli v tomto, a pak najednou šup do sedla, tak je to pro ně asi dost šok.
Rozhodně vám to nezávidím, znám to, dělala mi to ponice, žádný plňas... Pořešila jsem to jak jsem psala... Kontrolovaně, testovat ty situace... a taky čím víc koně strašíte, tím míň se bojí.
Jen tak dál, a hlavně klid ;) takovýhle věci se nevyřešej za den..
Jinak, když dojde na úprk, tak to dost záleží kde a jak. Když je to na místě, kde je hodně prostoru, tak ho ještě nakopnout, ať se probere a pak ho začít brát zpět, případně na velký kruh. Na cestě ohraničené např stromy a plotem nebo tak něco je to horší, záleží už na situaci a na bláznivosti koně, rozhodně bych ho tlačila na něco odbržďovacího - třeba na ty stromy, jak povolí, dá se zastavit.. to fakt hodně záleží na koni a situaci

On má ještě navíc bonus.
Nějak s ním "pracovali" a dokonce o i "obsedli".
Kupovali jsme ho jako rekre ježděněho, nyní delší dobu neježděného kvůli těhotenství.
Už při sedlání bylo vidět, že má z paní srandu a s jezdcem na hřbetě byl naprosto bez rovnováhy.
Zapomněli nám sdělit, že si umí špičkově nečekaně přehodit jezdce přes hlavu, což nám paradoxně zdělil jeden známý, který ho poznal z dřívějška, v době kdy jsme mu vysvětlili, že se takto chovat nebude. Než jsem vychytala okamžik, který tomu předchází, letěla jsem několikrát. Atd...
Ale je to zdravý, tvrdý kůň a nám se nechtělo ho vézt 200 km a hádat se, tak jsme mu dali šanci a začali od začátku.
Máme ho 2 roky a pokroky jsou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak co se týče toho, kdy je to fakt hodně nebezpečný, je lepší slízt... ale ne zase hned a hned to vzdát... je to prostě o té situaci. Nemusíte být suverén, kdo je suverén, když s ním půltunové zvíře běží kamsi přes cokoli a je mu všecko fuk? Jen se snažit udržet chladnou hlavu, zasmát se mu že je hloupej, že si myslí že ho sežerou, zabroukat si písničku.. hlavně nenerovat. Další věc, co jsemsi vyzkoušela na uklidnění, je dobré zastavit a koně popást... když se něčeho hodně bojí, nebo při velké vystresovanosti z leknutí, ne však za odměnu. Těžko se to dávkuje a těžko vysvětluje po netu. Ale mám koně, co se bojí když potkáme malé děti co běhají, vřískají atd., tak s ním zastavím, nechám ho koukat a popást. Opravdu se bojí, ale jakmile se popase a děcka furt vřískají, zjistí, že se pase a přitom žije a nic se neděje, tak se zklidní. Nedělá to často. Ale kdyby měl chuť to zneužít, tak to už na něm poznám, nebyl by to roztřesenec, ale takovej ten suverén, jakože, já se bojím, tak dělej, nech mě se pást nebo tak něco..

No však jsem to taky nevzdala hned, snažila jsem se s ní povídat a uklidnit se, jenže s námi byli ještě další koně a nějak se nervovali navzájem a kousek před stájí zdrhnul ještě jeden a kobyla chtěla samozřejmě za ním, začala nervit, tak to už jsem radši slezla. Bylo to v zimě, takže pasení nebylo možné, ale někdy to třeba zkusím, díky!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, chtěla jsem zeptat, jak řešit tuto situaci. Můj miláček nepatří mezi lekavé koníky, ale sem tam samozřejmě z něčeho zpanikaří ( cizí stádo krav a pod.). Jenže to vypadá tak, že po vylekání bubákem okamžitě přejde do zběsilého útěku nehledíc na překážky (natož jezdce, který se snaží situaci řešit). Příjde mi, že dokonce dostane nějakou křeč,jako by byl úplně v tranzu :D ... Stočit ho nemá cenu, jeho krk je úplně křečovitý. Opravdu nevím jak to v takové situaci řešit, protože je to pro oba velmi nebezpečné. Rvát ho je samozřejmě úplné zbytečné, točit taky... celkem bezmoc sedět v tu chvíli na něm :) JInak je ve všem úplně zlatíčko, přiježděný. Udidlo- nejjemnější stihlo.Na druhou stranu znám koně, který když se lekne stojí jako sloup a nepohne s ním nikdo :D ... díky všem za rady :)

Takového koníka jsem měla taky,byl klidný,nevadil mu ruch vesnice,psi nic.Ale jak něco zašustilo nebo vyběhlo z keře tak se ani nepodíval co to je a nezvladatelně prchal pryč.Po třech letech jsem to vzdala,neměla jsem už odvahu dál na něm jezdit.Taky strach o své zdraví.Nepohlo nic,na ruce jsem s ním chodila víc jak na něm jezdila.Tohle byl jediný problém to prchání.Udělal to vždy tak 1x za měsíc....náhodně.Teď mám kobylku,díky bohu za ni.Je koukavá ale leká se jen občas a to tak že jen poskočí nebo to v ní hrkne ale zůstane stát a dívá se na to co ji vyděsilo.Nikam neprchá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě vás na kopytech neroznesou... Plňasi jsou koně vznětlivější, ale není to jen plemenem. Koně takhle pozdě obsedaní bývají taky hůř prostupní, dlouho si dělali své a víceméně dospěli v tomto, a pak najednou šup do sedla, tak je to pro ně asi dost šok.
Rozhodně vám to nezávidím, znám to, dělala mi to ponice, žádný plňas... Pořešila jsem to jak jsem psala... Kontrolovaně, testovat ty situace... a taky čím víc koně strašíte, tím míň se bojí.
Jen tak dál, a hlavně klid ;) takovýhle věci se nevyřešej za den..
Jinak, když dojde na úprk, tak to dost záleží kde a jak. Když je to na místě, kde je hodně prostoru, tak ho ještě nakopnout, ať se probere a pak ho začít brát zpět, případně na velký kruh. Na cestě ohraničené např stromy a plotem nebo tak něco je to horší, záleží už na situaci a na bláznivosti koně, rozhodně bych ho tlačila na něco odbržďovacího - třeba na ty stromy, jak povolí, dá se zastavit.. to fakt hodně záleží na koni a situaci

Ano na louce to tak strašné není ale na cestě která je obklopena ohradníky a není kam stočit je to celkem nebezpečné a posledně to nedopadlo moc dobře a to jsme měli štěstí že po té cestičče žádné auto nejelo...Každopádně trpělivosti je třeba :)

Jo, když jich je víc a nerví se navzájem, to je nejhorší... bud chodit s klidným konikem a nebo o samotě... to je pak fakt těžký s nervíkama :)
Někteří koně to maj hold v hlavě trochu porupané a hodně trvá a stojí to hodně práce, než důvěřují a respektují tak, aby byli bezpeční...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takového koníka jsem měla taky,byl klidný,nevadil mu ruch vesnice,psi nic.Ale jak něco zašustilo nebo vyběhlo z keře tak se ani nepodíval co to je a nezvladatelně prchal pryč.Po třech letech jsem to vzdala,neměla jsem už odvahu dál na něm jezdit.Taky strach o své zdraví.Nepohlo nic,na ruce jsem s ním chodila víc jak na něm jezdila.Tohle byl jediný problém to prchání.Udělal to vždy tak 1x za měsíc....náhodně.Teď mám kobylku,díky bohu za ni.Je koukavá ale leká se jen občas a to tak že jen poskočí nebo to v ní hrkne ale zůstane stát a dívá se na to co ji vyděsilo.Nikam neprchá.

To mě mrzí ... snad to u mne nedopadne stejně ... někdy nad tím, pravda, přemýšlím, ale jak už se člověk k něčemu upne tak to jde těžko ... možná někdy nastane ten zlom ... uvidíme :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, chtěla jsem zeptat, jak řešit tuto situaci. Můj miláček nepatří mezi lekavé koníky, ale sem tam samozřejmě z něčeho zpanikaří ( cizí stádo krav a pod.). Jenže to vypadá tak, že po vylekání bubákem okamžitě přejde do zběsilého útěku nehledíc na překážky (natož jezdce, který se snaží situaci řešit). Příjde mi, že dokonce dostane nějakou křeč,jako by byl úplně v tranzu :D ... Stočit ho nemá cenu, jeho krk je úplně křečovitý. Opravdu nevím jak to v takové situaci řešit, protože je to pro oba velmi nebezpečné. Rvát ho je samozřejmě úplné zbytečné, točit taky... celkem bezmoc sedět v tu chvíli na něm :) JInak je ve všem úplně zlatíčko, přiježděný. Udidlo- nejjemnější stihlo.Na druhou stranu znám koně, který když se lekne stojí jako sloup a nepohne s ním nikdo :D ... díky všem za rady :)

Takovému koni se neříká miláček ale splašená kráva .Ten má vrozedou povahovou vadu a už měl být ve třech letech na jatkách.Takové koně milují majitelé pohřební služby.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takovému koni se neříká miláček ale splašená kráva .Ten má vrozedou povahovou vadu a už měl být ve třech letech na jatkách.Takové koně milují majitelé pohřební služby.

Jsem si vědoma, že je to nebezpečné ... ale při nejhorším se to dá řešit i nějakým ostrým udidlem, kterým zastavím i tank ( i když tohle řešení se mi moc nezamlouvá). Každopádně kůň je od přírody plaché zvíře, v divočině v prvé řadě utíká ... až pak přemýšlí... zkusím to prodloužené lano ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takovému koni se neříká miláček ale splašená kráva .Ten má vrozedou povahovou vadu a už měl být ve třech letech na jatkách.Takové koně milují majitelé pohřební služby.

No to je zase inteligentní kec, vůbec nevíte co má ten kůň za sebou a už ho soudíte

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to je zase inteligentní kec, vůbec nevíte co má ten kůň za sebou a už ho soudíte

Přesně tak, když už jsme u toho tak toho koníka mám z jatek a nebyl tam kvůli tomu, že drbal pryč, ale proto že byl z parkurových stájí kde koně, kterého zkazí už jednoduše nepotřebují. Koník je neskutečný charakter, hodný citlivý kůň... až na to, že se sem tam lekne... a drbe pryč ... ani se mu nedivím, po tom jak ho člověk zklamal... ale snažím se s tím něco dělat ...

ten koník si je nejistý, vám nevěří a proto to vyřeší po svém....naučila bych ho na dvou lonžích a na těch ho brala do terénu...Je to výborná věc na zvýšení seběvědomí koně, vy jste "daleko", on to musí řešit sám, ale přitom dvojí lonž mu nedovolí splašeně prchnout....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ten koník si je nejistý, vám nevěří a proto to vyřeší po svém....naučila bych ho na dvou lonžích a na těch ho brala do terénu...Je to výborná věc na zvýšení seběvědomí koně, vy jste "daleko", on to musí řešit sám, ale přitom dvojí lonž mu nedovolí splašeně prchnout....

ano nemám ho dlouho, snažím se důvěru získávat pomalu... zas na druhou stranu, je to kůň jednoho člověka a někoho jiného na sebe pouští těžce, takže něco málo důvěry tam bude :) ...na dvou lonžích jsem ještě nepracovala, tak požádám někoho zkušenějšího, aby mi s tím pomohl... děkuji

Však jestli se nemýlím tak toho koníka blízce znám. Z sedla nevěří, ale když si ho tato majitelka brala tak si ji on sám vybral. Pod nikým tak nefungoval jako pod ní a jak se k ní tulil a hezký stál zatímco jiným u čištění pochodoval.

Bohužel ze sedla poznal opravdové zlo, agresi a bolest a je to stále mladý koník. Jinak je to ale opravdu neskutečný charakter. Zažila jsem s ním ( pokud je to opravdu on ) tuhle situaci taky, povedlo se mi ho udržet aby neutekl ale uklidnit ani náhodou, hnalo se k nám za ohradou stádo koní, byl z toho mimo. Donutila jsem ho odcházet pryč ale pomalu, musel se prát sám se sebou a bylo nutné jej silně držet ( což toho nejsem zastáncem ale přizabít se ho taky nenechám ). Šlo ale o to, že jsem to čekala. Když to člověk nečeká tak nemá šanci. Věřím ale, že jim to spolu půjde vyřešit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Však jestli se nemýlím tak toho koníka blízce znám. Z sedla nevěří, ale když si ho tato majitelka brala tak si ji on sám vybral. Pod nikým tak nefungoval jako pod ní a jak se k ní tulil a hezký stál zatímco jiným u čištění pochodoval.

Bohužel ze sedla poznal opravdové zlo, agresi a bolest a je to stále mladý koník. Jinak je to ale opravdu neskutečný charakter. Zažila jsem s ním ( pokud je to opravdu on ) tuhle situaci taky, povedlo se mi ho udržet aby neutekl ale uklidnit ani náhodou, hnalo se k nám za ohradou stádo koní, byl z toho mimo. Donutila jsem ho odcházet pryč ale pomalu, musel se prát sám se sebou a bylo nutné jej silně držet ( což toho nejsem zastáncem ale přizabít se ho taky nenechám ). Šlo ale o to, že jsem to čekala. Když to člověk nečeká tak nemá šanci. Věřím ale, že jim to spolu půjde vyřešit

Díky Alčo :) stane se to sice jednou za čas ale i tak ... :) šli jsme nedávno kolem kravína a ještě doma z toho měl trauma :D ale pak šel v klidu ... samozřejmě z dohledu krav ... pravda, teď jsem to čekala ale neměla jsem kule riskovat to na betonové cestě ještě jak je dole fotbalové hřiště tak jsem radši slezla ... jinak v ohradě se mi lekl vlajicí bundy na mě :D a taky prchal... určitě to spolu zvládnem, i kdyby mě to mělo stát všechny moje nervy ... :)