Koně versus rodina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

Si neumí sám nakoupit nebo navařit? Naučte ho samostatnosti :). U nás si taky postěžuje, ale má prostor na své koníčky.

nakoupíno má,na oběd chodí s chlapama do hospody,tady jde o ten princip,že přide domů a já na na něj nečekám s hotovou večeří,ale flákám se někde u koníhold jsem asi úplně nemožná ženská,jen mě překvapuje,že není ochoten se s tím za všechny ty roky vyrovnat,prostě si vždycky musí rýpnout,koně mám odjakživa,co se známe...a taky ta síla té averze,kterou k nim má,mi připadá,že se to nějak stupňuje..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

Asi tak:
Nekoňák bude časem žárlit a vcelku oprávněně, protože koně jsou časově i fyzicky velmi náročné hobby. Obzvlášť pokud vyžaduje servis a na ten jsou český chlapi zvyklý. A když ho nemají, tak hledají jinde.
Koňák..tak to je zvláštní kategorie lidí. Překydaná z jedné hromady na druhou a někdy i několikrát. Po pracovní stránce super, po osobnostní zvyklí na "sdílení" a "přeletování", páč ženských je v jezdeckém sportu jaksi nadbytek, zvláště těch osamělých a ochotných leccos zkousnout. Ti lepší mužští jsou svými stíhačkami hlídáni jako oko v hlavě a ti horší z toho sdílení nakonec zblbnou, takže není o co stát.
Možné kombinace jsou 3: 1) sama + koně (funguje bez problémů),2) rodina - koně (něco za něco, funguje občas také bez problémů), 3) v páru s koňákem + sdílené parťačky (míra problémů závisí na psychické odolnosti obou).
Po 30 letech u koní, pokud zdraví dovolí, volím variantu číslo 1).

hm,to je celkem vtipný,zvlášť definice koňáků,fakt skoro všichni si myslí,že jim každá ženská vleze do postele,když si o to řeknouTo si radši nechám toho mýho hroznýho chlapa,co nás furt buzeruje za velmi vlažný postoj k domácím pracemA naše dcery také patří do skupiny dívek,co si vlastní pokoj uklidí pouze pod pohrůžkou přímého násilí,ale ve stáji budou bojovat do krve za své právo uklízet boxy,umývat žlaby atdTak hold buď to s náma vydží,nebo nás vymění,my už jiné nebudeme

Můj muž, nekoňák leč vyrostený na vesnici a se selským rozumem, mi koně toleruje a nevadí mu. Říká, že je lepší, když jsem u koní než abych lítala někde po hospodách a barech...

Před nějakou dobou to hodně skřípalo, protože jsem se začala hodně věnovat koním (nějak jsem dočasně víc propadla oné vášni než předtím za celých 20 let dohromady) a péče o domácnost a manžela šla stranou. Naštěstí jsme krizi zvládli a já se snažím stále najít ten zlatý střed, aby netrpěl ani kůň, ani manžel a domácnost.
Pokud je doma uklizeno, navařeno a o manžela postaráno a trávíme spolu trochu víc volného času, on na oplátku toleruje, že trávím dost času u koní.

Nedávno se mnou jel poprvé i na vytrvalostní závody jako řidič a wrangler a zvládl to na výbornou a viditelně ho to bavilo (hlavně to hledání chladících bodů, které byly poměrně dobře schované ). Na další závody se mnou jede zase, docela se těší, že se něco bude dít a já jsem mu strašně vděčná, protože nemusím shánět šoféra pro vozík s koněm a řídícího wranglera.

Myslím, že chlap se prostě potřebuje cítit potřebný, že dělá něco, co by "křehká žena" prostě nedokázala (typu jízda s vozíkem, doprovod a psychická podpora na závodech, řešení technických problémů s autem u koní...) a potom i nekoňák může být u koní spokojený. Samozřejmě je potřeba poté projevit náležitou vděčnost.

Měla jsem ale kdysi i známost, které koně vyloženě smrděli a tam to nevydrželo dlouho. Vždycky je lepší najít klidně nekoňáka, ale neutrálního, kterému koně nebudou vyloženě vadit. Potom to s určitou mírou tolerance podle mě může fungovat

vyřešila jsem to tak, že hold nejsem u koně každý den, ale třeba dvakrát týdně. Mám koníka ustájeného , čili mu je jedno, jestli je na obrovské pastvině, nebo ho otravuji já :)
koně mám strašně ráda, ale mého partnera miluju velice hodně a nechci o něj přijít..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj muž, nekoňák leč vyrostený na vesnici a se selským rozumem, mi koně toleruje a nevadí mu. Říká, že je lepší, když jsem u koní než abych lítala někde po hospodách a barech...

Před nějakou dobou to hodně skřípalo, protože jsem se začala hodně věnovat koním (nějak jsem dočasně víc propadla oné vášni než předtím za celých 20 let dohromady) a péče o domácnost a manžela šla stranou. Naštěstí jsme krizi zvládli a já se snažím stále najít ten zlatý střed, aby netrpěl ani kůň, ani manžel a domácnost.
Pokud je doma uklizeno, navařeno a o manžela postaráno a trávíme spolu trochu víc volného času, on na oplátku toleruje, že trávím dost času u koní.

Nedávno se mnou jel poprvé i na vytrvalostní závody jako řidič a wrangler a zvládl to na výbornou a viditelně ho to bavilo (hlavně to hledání chladících bodů, které byly poměrně dobře schované ). Na další závody se mnou jede zase, docela se těší, že se něco bude dít a já jsem mu strašně vděčná, protože nemusím shánět šoféra pro vozík s koněm a řídícího wranglera.

Myslím, že chlap se prostě potřebuje cítit potřebný, že dělá něco, co by "křehká žena" prostě nedokázala (typu jízda s vozíkem, doprovod a psychická podpora na závodech, řešení technických problémů s autem u koní...) a potom i nekoňák může být u koní spokojený. Samozřejmě je potřeba poté projevit náležitou vděčnost.

Měla jsem ale kdysi i známost, které koně vyloženě smrděli a tam to nevydrželo dlouho. Vždycky je lepší najít klidně nekoňáka, ale neutrálního, kterému koně nebudou vyloženě vadit. Potom to s určitou mírou tolerance podle mě může fungovat

Můj muž, vyrostlý na vesnici, kolem toho taky umí. Doma sice taky občas brblá, že není navaříno, ale v maštali je plný žlab. Zase říká, že bude mít raději koně doma, než abych s děckama jezdila 3x týdně někam ke koním. Teď v zimě jsem prodělávala po 15 letech krizi a přemýšlela, že to prodám, abych si trochu odpočinula. Jeho odpověď, že jsem postižená a vydržela bych to bez koní půl roku, byla jednoznačná. Občas mě vystřídal při poklízení a po měsíci byla krizovka zažehnána.

Ten můj chlap u koní býval,před vojnou dělal na ranči a občas upustí nějakou(většinou překvapivě použitelnou)moudrost na téma koně,a občas i překvapí,na vánoce holkám koupil chapsy,pérka a bezp.vesty,čímž mě úplně dostalAle já mu taky nevyčítám,že utratí X tisíc za svoje modýlky a spoustu času tráví nad vláčky,tanky a letadýlky,neopomenu pochválit,že to bláto na tom tanku vypadá opravdově,tak proč ho tak ser...moje koně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

U každej ženy by mal prísť čas kedy rodina príde na prvé miesto..
Do svojich 20 rokov som bola pri koňoch denne, celé víkendy túry, celá jeseň hubertky, preteky hocičo :) Potom prišla vlastná domácnosť, partner nekoniar (ale totálny), dieťa.. a chcelo to veľmi veľa kompromisov a tolerancie aby sa to dalo zvládať. Ja som ale človek, ktorý sa svojich snov nemieni vzdať a medzi tie sny patril vždy aj kôň, ale aj rodina. Takže predtým ako som otehotnela padlo rozhodnutie, že hľadáme dom a ja si nechám dva kone ktoré budú bývať s nami. Nakoniec sú tri, ale dva patria kamarátkam na ktoré sa viem 100% spoľahnúť a v prípade našej dovolenky, alebo choroby sa postarajú oni. Partner takpovediac ani nevie, že nejaké kone máme. Nezaťažujem ho tým, akurát že stráži krpatého kým jazdím, ale to by robil aj keby som mala inú záľubu. Snažím sa, aby bolo vždy navarené a upratané a potom keď mi to vydá tak jazdím a motkám sa okolo koní. To že sú doma mi to samozrejme veľmi uľahčuje, neviem si predstaviť, že by som niekde dochádzala to by sa už s rodinou nedalo.
Partner je veľmi tolerantý v tomto smere, ale som si istá že keby som ho denne otravovala s koňmi a nestarala sa o domácnosť tak by došlo ku konfliktom a kone by znenávidel. A to nemôžem dopustiť lebo pre mňa sú aj oni súčasť rodiny

Tak já jsem si vzala chlapa, který koně nemá rád, psy nemá rád, no prostě nechápu, ale stane se, holt když je člověk zamilovanej.... Je sice z vesnice, ale má takový ten přístup, že pes má bejt jen u boudy a tak. Zvířata obecně, pokud nejsou na maso nebo neprodukují něco, co se dá nějak zužitkovat a je to hmatatelné (tedy radost a odreagování a vůbec nějaký takový životní smysl se do toho nepočítají), ta jsou pro něj zbytečná a k ničemu. Koně vnímá jako něco zbytečného, co mu ukrajuje rodinnej rozpočet (on nic okolo koní neplatí a neplatil, ale manželka by mohla dát víc domu, žejo a ne dávat peníze na ty herky). Blbý to začalo být, když přišly na svět děti. Předtím si ještě tak nějak člověk dělal co chtěl. Ale pak - chlap pořád v práci, já pořád s dětma doma a do toho práce z domova a ke koním jsem se téměř nedostala. A když, tak už pak stál doma chlap napruženej s hodinkama, že musí jet makat, takže jsem si to vůbec neužila. Jak mi to chybělo Vám asi nemusím psát. Teď jsou děti 7+9 a my jsme před rozvodem a já můžu říct - už nikdy víc!! Ano, respektuji a cením si i jeho jiných kvalit, ale opravdu doufám, že už nikdy se nedám dohromady s chlapem s takovým postojem ke zvířatům. Nepotřebuju koňáka, ale chlapa, kterej bude sdílet lásku ke zvířatům a bude mít pro to pochopení ANO!

Mě taky naprosto se..e,oznámím že jedeme ke koním,za půl hodiny volá,kde jsme?!To tam jste takovou dobu,joo???zabít je málo,a pak si to užijte,já si chci u koní odpočinout od každodenních starostí,ne se stresovat,abych páneška náhodou nenaštvala..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj muž, nekoňák leč vyrostený na vesnici a se selským rozumem, mi koně toleruje a nevadí mu. Říká, že je lepší, když jsem u koní než abych lítala někde po hospodách a barech...

Před nějakou dobou to hodně skřípalo, protože jsem se začala hodně věnovat koním (nějak jsem dočasně víc propadla oné vášni než předtím za celých 20 let dohromady) a péče o domácnost a manžela šla stranou. Naštěstí jsme krizi zvládli a já se snažím stále najít ten zlatý střed, aby netrpěl ani kůň, ani manžel a domácnost.
Pokud je doma uklizeno, navařeno a o manžela postaráno a trávíme spolu trochu víc volného času, on na oplátku toleruje, že trávím dost času u koní.

Nedávno se mnou jel poprvé i na vytrvalostní závody jako řidič a wrangler a zvládl to na výbornou a viditelně ho to bavilo (hlavně to hledání chladících bodů, které byly poměrně dobře schované ). Na další závody se mnou jede zase, docela se těší, že se něco bude dít a já jsem mu strašně vděčná, protože nemusím shánět šoféra pro vozík s koněm a řídícího wranglera.

Myslím, že chlap se prostě potřebuje cítit potřebný, že dělá něco, co by "křehká žena" prostě nedokázala (typu jízda s vozíkem, doprovod a psychická podpora na závodech, řešení technických problémů s autem u koní...) a potom i nekoňák může být u koní spokojený. Samozřejmě je potřeba poté projevit náležitou vděčnost.

Měla jsem ale kdysi i známost, které koně vyloženě smrděli a tam to nevydrželo dlouho. Vždycky je lepší najít klidně nekoňáka, ale neutrálního, kterému koně nebudou vyloženě vadit. Potom to s určitou mírou tolerance podle mě může fungovat

Nekoňák a tahá vozík? Jak k té kvalifikaci přišel?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

Ne, nemáme, možná jsme chvíli měli. Tahle situace bude mít dva možné konce: buď Vám uteče, nebo se "vzpamatujete" (nemyšleno ve zlým) a zařadíte si manžela do svého repertoáru hobby zvířátek, které taky vyžadují určitou péči :-DDD
Ty jo, nevím, jestli to nebyla náhodou moje moudrá maminka, kdo mi řekl, že základem spokojeného manželství je plné břicho a prázdné koule :-P A vůbec to nemusí být manželství s trojúhelníkem ženská - chlap - kůň, stačí jiný časově náročnější koníček.
Chlap prostě musí mít pocit, že je na 1. místě, případně je ochoten se o to 1. místo podělit s dětmi. POkud na tom 1.místě není, je potřeba mu vytvořit iluzi, že je. Pak je svolný i k menším ústupkům, časem i větším (až si bude svou 1. pozicí jist), ale všechno dávkovat postupně, nenásilně, aby si nevšiml, že najednou oba přijdeme utahaní jak pes od posraných herek a doma není co k žrádlu )
(Mrazák je úžasná věc, navařím polévku - vývar, nadávkuju do mističek i s nudlema - strčit do MW zvládne i průměrný chlap -je třeba ale nechat vzkaz, zavolat "Miláčku sluníčko, dnes nestíhám, prosím ohřej si z mrazáku polívku, přijdu pozdě..."
Další level je již pozičně jistého muže občas mírně znejistět, aby se i on snažil dokázat, že na to 1. místo ve vašem žebříčku má, aby nezlenivěl a nehledal z nudy povyražení, ale to už je vyšší úroveň ...

Byť to vypadá, že mým hobby je "Jak zmanipulovat chlapa snadno a jistě", není to tak. Svého muže po těch letech i dětech totiž jenom miluju... a myslím, že i on mě...tam kde láska není, jsou všechnY rady a jednostranné snahy na kokos.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nekoňák a tahá vozík? Jak k té kvalifikaci přišel?

Pravděpodobně má řidičské oprávnění na tuto skupinu vozidel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pravděpodobně má řidičské oprávnění na tuto skupinu vozidel

Tak to bude asi řidič z povolání .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nekoňák a tahá vozík? Jak k té kvalifikaci přišel?

Profi řidič?
Můj chlap má C+E a taky tahá vozík a je nekoňák.
Řídí perfektně, zacouvá všude...

Koně versus rodina je věčné ženské téma.
Je zajímavé,že chlapi tohle neřeší.Ti prostě mají svou zálibu.Buď se žena přizpůsobí a rodina funguje dle tatínka.Když to neklape, vymění se za jiný ,tolerantnější, model.Je tedy fakt,že chlapi mají zrovna v téhle koňské oblasti podstatně větší výběr z adeptek
Ale jako ve všem co se týká vztahu dvou lidí,myslím,že nejdůležitější je vzájemná komunikace,tolerance a ochota ke kompromisu.Opakuji vzájemná.Jak jedna strana není ochotná o sporných věcech hovořit a bez zbytečného afektu a naschválů dojít ke kompromisu,pro oba stravitelnému,je to konečná.Nejhorší je to pak,když už je ve vztahu i dítě,nebo děti.
Bohužel je to tak,že povětšinou ustoupí,v zájmu rodinného štěstí ,žena.Pak trochu odrostou děti.Ona si uvědomí ,že zahodila to ,co jí dělalo radost a začne to řešit.Chlap nechápe,proč najednou je problém,co dřív nebyl a atmosféra houstne.
Já měla vztahy s netoleratním i tolerantním nekoňákem.Naštěstí jsem nakonec zakotvila s chlapem tolerantním a zároveň konímchtivýmTak doufám,že nám to s dětmi,hajtrami a jiným zvířectvem už vydrží...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nekoňák a tahá vozík? Jak k té kvalifikaci přišel?

Jak už tady někdo jiný podotkl, je to profesionální řidič MKD s dlouhou praxí. Navíc k tomu i manuálně zručný automechanik, takže po technické stránce to mám dokonale jištěné .

Aneb není nad horkou polívku, kterou si dáváte s manželem v hospodě na místě závodů v 7h ráno potom, co jste koně v 5 ráno za hustého deště našoupli do vozíku a dokodrcali se, lehce promočení, na místo činu. Romantika okořeněná koněm, který se občas zvenku hlásí o slovo (a na to jak je mrňavý, tak by řevem trumfl i slona) a k tomu do symfonie další koníci, co mu odpovídají. Paráda

muj manzel je nekonak,s konma mi nikdy nepomohl kdyz jsem mela horecky,nebo vyhozene koleno vzdy jsem to byla ja kdo musel do staje ve snehu tahat seno,vyvazet kolecko proste kazdy den se postarat,mame dve male deti jedno 2lete,druhe 4lete ani snima mi nepomaha....jednou rekl ze kone musi z domu....


to uz mi dosla trpelivost-zajiustuju rodinej servis o nic se nemusi starat a jeste mi bude neco diktovat....dopadlo to tak ze jsem mu zbalila kufry a sel on


musim dodat ze jsme stale dobri kamaradi ale proste uz me to stvalo a nenecham se omezovat

radsi sama s detmi a konmi

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, nemáme, možná jsme chvíli měli. Tahle situace bude mít dva možné konce: buď Vám uteče, nebo se "vzpamatujete" (nemyšleno ve zlým) a zařadíte si manžela do svého repertoáru hobby zvířátek, které taky vyžadují určitou péči :-DDD
Ty jo, nevím, jestli to nebyla náhodou moje moudrá maminka, kdo mi řekl, že základem spokojeného manželství je plné břicho a prázdné koule :-P A vůbec to nemusí být manželství s trojúhelníkem ženská - chlap - kůň, stačí jiný časově náročnější koníček.
Chlap prostě musí mít pocit, že je na 1. místě, případně je ochoten se o to 1. místo podělit s dětmi. POkud na tom 1.místě není, je potřeba mu vytvořit iluzi, že je. Pak je svolný i k menším ústupkům, časem i větším (až si bude svou 1. pozicí jist), ale všechno dávkovat postupně, nenásilně, aby si nevšiml, že najednou oba přijdeme utahaní jak pes od posraných herek a doma není co k žrádlu )
(Mrazák je úžasná věc, navařím polévku - vývar, nadávkuju do mističek i s nudlema - strčit do MW zvládne i průměrný chlap -je třeba ale nechat vzkaz, zavolat "Miláčku sluníčko, dnes nestíhám, prosím ohřej si z mrazáku polívku, přijdu pozdě..."
Další level je již pozičně jistého muže občas mírně znejistět, aby se i on snažil dokázat, že na to 1. místo ve vašem žebříčku má, aby nezlenivěl a nehledal z nudy povyražení, ale to už je vyšší úroveň ...

Byť to vypadá, že mým hobby je "Jak zmanipulovat chlapa snadno a jistě", není to tak. Svého muže po těch letech i dětech totiž jenom miluju... a myslím, že i on mě...tam kde láska není, jsou všechnY rady a jednostranné snahy na kokos.

Naprostý súhlas

Můj chlap mi koně toleruje (i když zatím nemám vlastní, ale jsem u nich i tak aspoň 4x týdně), spíš si myslím, že je spokojený, že má čas pro sebe a může si dělat vlastní záležitosti. Koní se bojí, ale nedávno jsem ho i tak zapojila do ježdění, potřebovala jsem vyjet po delší době ven s lekavou kobylkou, tak jsem ho se smutnýma očima poprosila, jestli by šel s náma, že se sama bojím a jeho doprovod mi dodá jistotu a pěkně jsme se prošli a teď se začal ptát, jestli zase nebudu chtít doprovodit Jemu udělá dobře procházka na čerstvém vzduchu a navíc má pocit, že ho potřebuju a oba jsme spokojený

Tak to chápů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, nemáme, možná jsme chvíli měli. Tahle situace bude mít dva možné konce: buď Vám uteče, nebo se "vzpamatujete" (nemyšleno ve zlým) a zařadíte si manžela do svého repertoáru hobby zvířátek, které taky vyžadují určitou péči :-DDD
Ty jo, nevím, jestli to nebyla náhodou moje moudrá maminka, kdo mi řekl, že základem spokojeného manželství je plné břicho a prázdné koule :-P A vůbec to nemusí být manželství s trojúhelníkem ženská - chlap - kůň, stačí jiný časově náročnější koníček.
Chlap prostě musí mít pocit, že je na 1. místě, případně je ochoten se o to 1. místo podělit s dětmi. POkud na tom 1.místě není, je potřeba mu vytvořit iluzi, že je. Pak je svolný i k menším ústupkům, časem i větším (až si bude svou 1. pozicí jist), ale všechno dávkovat postupně, nenásilně, aby si nevšiml, že najednou oba přijdeme utahaní jak pes od posraných herek a doma není co k žrádlu )
(Mrazák je úžasná věc, navařím polévku - vývar, nadávkuju do mističek i s nudlema - strčit do MW zvládne i průměrný chlap -je třeba ale nechat vzkaz, zavolat "Miláčku sluníčko, dnes nestíhám, prosím ohřej si z mrazáku polívku, přijdu pozdě..."
Další level je již pozičně jistého muže občas mírně znejistět, aby se i on snažil dokázat, že na to 1. místo ve vašem žebříčku má, aby nezlenivěl a nehledal z nudy povyražení, ale to už je vyšší úroveň ...

Byť to vypadá, že mým hobby je "Jak zmanipulovat chlapa snadno a jistě", není to tak. Svého muže po těch letech i dětech totiž jenom miluju... a myslím, že i on mě...tam kde láska není, jsou všechnY rady a jednostranné snahy na kokos.

Dokonale napsané
Já jsem vždycky toužila po koních, ale jako dítěti se mi to nesplnilo a tak jsem se začala učit až když se nám narodila druhá dcera. Manžel může všechna zvířata vyjma koček a musím říct, že mi je velikou oporou. Když jsem si vypěstovala strach ze samostatného ježdění po pár karambolech, byl to on, kdo mě vrátil zpátky do sedla a samotnou s koněm do lesa. Vlastně se kvůli mě naučil i jezdit a teď si mojí kobylku občas sám půjčí a jde se projet Ale vždy musí být v první řadě doma všechno v pořádku a neříkám, že mi nepomůže, ale jsou prostě práce, které jsou na ženské a chlap má zase svoje povinnosti. A tak nám to funguje už dvacet let

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

Já se vašemu manželovi ani nedivím,víte manželství je o velké toleranci.Před několika lety ukazovali reportáž o rodině jak přišla o všechno pro manželovu lásku k americkým automobilům.Celý dny a všechny prostředky vrážel do americkýho auta takovým způsobem až v něm po exekučním vystěhování z bytu nakonec skončila celá rodina,teda on sám protože se s ním paní rozvedla.Taky chodil domů večer utahanej jako pes jak mu to auto dávalo zabrat než ho na večer přeleštil a pak běhal celou noc od okna k oknu jak ho hlídal.To musí bejt u vás doma fajnovej večer s uhekanou ženskou ,utahanou jako pes ,prázdná kuchyně,prázdná peněženka a na stole oznámení o dobírce na poště s koňskýma cajkama za 3500,- a na pátek je potřeba za dvojku natankovat auto s konibusem a sehnat trojku na startovný na sobotní závody.Tak nevím jestli se dá na takovou ženskou žárlit a nebo vzít od ní čáru.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koně versus rodina je věčné ženské téma.
Je zajímavé,že chlapi tohle neřeší.Ti prostě mají svou zálibu.Buď se žena přizpůsobí a rodina funguje dle tatínka.Když to neklape, vymění se za jiný ,tolerantnější, model.Je tedy fakt,že chlapi mají zrovna v téhle koňské oblasti podstatně větší výběr z adeptek
Ale jako ve všem co se týká vztahu dvou lidí,myslím,že nejdůležitější je vzájemná komunikace,tolerance a ochota ke kompromisu.Opakuji vzájemná.Jak jedna strana není ochotná o sporných věcech hovořit a bez zbytečného afektu a naschválů dojít ke kompromisu,pro oba stravitelnému,je to konečná.Nejhorší je to pak,když už je ve vztahu i dítě,nebo děti.
Bohužel je to tak,že povětšinou ustoupí,v zájmu rodinného štěstí ,žena.Pak trochu odrostou děti.Ona si uvědomí ,že zahodila to ,co jí dělalo radost a začne to řešit.Chlap nechápe,proč najednou je problém,co dřív nebyl a atmosféra houstne.
Já měla vztahy s netoleratním i tolerantním nekoňákem.Naštěstí jsem nakonec zakotvila s chlapem tolerantním a zároveň konímchtivýmTak doufám,že nám to s dětmi,hajtrami a jiným zvířectvem už vydrží...

Chlapi to neřeší, protože jsou to podle mě sobci. Oni si žijí i v manželství jako dřív, pro ně se moc nezmění, dřív se starala maminka, teď automaticky manželka. Navařeno, uklizeno, vypráno být musí...oni přece chodí do práce, že. Vždycky jsem chtěla být chlap

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chlapi to neřeší, protože jsou to podle mě sobci. Oni si žijí i v manželství jako dřív, pro ně se moc nezmění, dřív se starala maminka, teď automaticky manželka. Navařeno, uklizeno, vypráno být musí...oni přece chodí do práce, že. Vždycky jsem chtěla být chlap

A já si zas říkám, že by mi bylo líp jako lesbičce.

Teď vážně - vše je to o té toleranci. Mě chlap pomáhá přes zimu, máme dva koně doma. On má na starosti vykydání, ale jelikož ho baví jezdit traktorem, tak je to spíš pro něj relax. Nakydá hnůj na lžíci čelního nakladače a odveze. Já se zas musela obětovat a jezdím s ním každé léto na hory. Musela jsem překonat strach z výšek, neboť týden lozíme po skalách. On nemá blbé pindy, já taky ne. On zkousnul můj koníček a svým způsobem ho přijal za svůj a já musela to samé s jeho zálibou v lezení.

já přece taky chodím do práce,zapomněla jsem napsat,že koně dělám jako profesi(i jako koníček,pravdatak mám sedět doma na prdeli,žít z podpory,ale páníšek bude mít každej den teplou večeři?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já přece taky chodím do práce,zapomněla jsem napsat,že koně dělám jako profesi(i jako koníček,pravdatak mám sedět doma na prdeli,žít z podpory,ale páníšek bude mít každej den teplou večeři?

Zas nepreháňajte, na to aby mal partner teplú večeru predsa každá žena nesedí doma na prdeli a nežije z podpory.. ja stíham chodiť aj do práce, aj poobede odjazdiť a nachystať aj večeru. A isto nie som jediná

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zas nepreháňajte, na to aby mal partner teplú večeru predsa každá žena nesedí doma na prdeli a nežije z podpory.. ja stíham chodiť aj do práce, aj poobede odjazdiť a nachystať aj večeru. A isto nie som jediná

přesně tak, také chodim do práce, mám plno zvířat a na to, abych uvařila kuře atd prostě teplou večeři si čas najdu a doma je stále uklizeno a vypráno. Vždyt kuře máte hotové za půl hodky!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já přece taky chodím do práce,zapomněla jsem napsat,že koně dělám jako profesi(i jako koníček,pravdatak mám sedět doma na prdeli,žít z podpory,ale páníšek bude mít každej den teplou večeři?

A když už tu půlhodinu denně nemáte (zkuste ušetřit na vysedávání na netu )), máte mrazák??? Bez příloh se dá zmrazit všechno, příloha je otázkou 20 minut vaření, z toho max. 5 minut práce (brambory, ok, 7 minut brkaše) a těch pár minut vaření můžete mít nohy na stole, mezitím MW rozmrazuje, ideální jsou malé mističky z IKEA akorát na 1 porci. Těstoviny, rýže, kuskus jsou pak otázka chviličky.

Ale víte co, to se musí chtít. Ne hledat, proč to nejde.

To u nás je to naopak ,já byla ta co koupila hříbě manželovi k narozeninám na mně je práce kolem něj ráno ale večer se zase stará manžel a když je sezona sena tak se starám i večer a dělám to ráda už šest let.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hm,to je celkem vtipný,zvlášť definice koňáků,fakt skoro všichni si myslí,že jim každá ženská vleze do postele,když si o to řeknouTo si radši nechám toho mýho hroznýho chlapa,co nás furt buzeruje za velmi vlažný postoj k domácím pracemA naše dcery také patří do skupiny dívek,co si vlastní pokoj uklidí pouze pod pohrůžkou přímého násilí,ale ve stáji budou bojovat do krve za své právo uklízet boxy,umývat žlaby atdTak hold buď to s náma vydží,nebo nás vymění,my už jiné nebudeme

Naprostá pravda

Je zajímavé že se tady nadává jen na chlapy. Jsem koňák a mám manželku nekoňačku. O večeři natož o teplý si většinou můžu nechat jen zdát. Snaží se mi tolerovat čas strávený s koněm, ale taky v ní občas bouchnou saze. ( jestli to nebude tím že jezdim ven jen s koňačkama ). Chovám skot takže když chci jed na puťák nebo hobby závody tak si musim zařídit nějakého ošetřovatele který se mi po dobu mé nepřítomnosti postará o krávy. I když se snaží mi tolerovat koně většinou slýchám že se jí nevěnuju neboť jsem u krav nebo s koněm, na baráku a kolem něho se nedělá protože jsem u krav nebo koní a společná dovolená je už úplná utopie.

My to s přítelem zatím nejezdcem máme asi vzácně ideální. Do vztahu jsem přišla s dvěma koňmi. Jednoho jsem plánovala prodat kvůli studiu. Jemu se koně zalíbili, tak si ho pronajal a učí se jezdit. Abych neměla pocit, že ho využívám, tak se mu věnuji, vařím, peru a snažím se, aby si toho koně užil.
Nicméně znám jedny manžele, jejichž jedno dítě jsem naučila jezdit a oni mu pak koupili dotyčného ponyho. Tatínek se přes špatnou zkušenost z mládí pro koně také nadchl a po roce koupil ještě velkého. No a maminka se koní bojí a začalo jí vadit, že ji manžel "vyměnil za kobylu", když ona je doma s malými dětmi. Teď už mají koně tři a je to snad lepší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jednou tak přijdu večer od koní,utahaná jak pes,a manžel hned na mě spustí-doma nic k žrádlu,ale posr..herkám jsi dala,co?Já na to-jo dala,hezky teplý jsem jim uvařila...ale pak jsem si uvědomila,že manžel skutečně na koně žárlí,možná ani tak ne přímo na ně,ale na tu spoustu času,který jim věnuju..máte to taky tak?

Tak ja su chlap a mam jen poniky a manželu nekonarku.Nechapu jednu vec to si k tomu ,,zrádlu,, neumí něco udělat sám. U nás doma neplatí, že žena je u plotny a uklízečka na plný uvazek. Ano většinou vaří manželka, ale pokud z nějakého důvodu nemůže tak jsem tu přece já. Ano ne všichni chlapy to tak berou. Já a moje maželka nemáme moc společných zájmů. Dokonce koně nemusela vůbec. Ale toleruje mi to. Já zas když vidím její účet za telefon tak taky mlčím. Stejně tak jsem rád, když jde s se mnou a s dětmi a poníky na procházku nebo na nějakou akci v okolí. Ale když něchce tak ji přece nutit nebudu. Přece jsem si jí nebral proto, ABYCH MEL ZDARMA UKLIZECKU A KUCHARKU, ale bych s někym sdílel život.

Jo pro rejpali uz jsem manzele 11let a spolu žijem 14. Takze nejsem žádnej naivne zamilovanej.

Pěkné vlákno - jistě se týká všech dospėlých koňáků. Já nikdy neměla to štěstí být s koňákem, ale vlastně mě nikdy žádný můj partner kvůli koním neprudil. Ono člověk si asi vážně musí dopředu včas uvědomit, zda bude klapat vztah, když ten druhý nehodlá koně moc tolerovat... Teď jsem asi 4 roky vdaná, máme 2 děti a přestože jsem vždycky prohlašovala, že vlastního koně nechci ani zadarmo (u koní jsem 20 let, i závodně, pracovně v zahraničí...), tak už druhým rokem buduji malinkou farmičku, za týden bych si měla dovézt třetího koně-poně, protože o koňské služby pro děti je v našem kraji vážně hodně velký zájem a já sama s těmi svými ratolestmi ani nejsem schopná vše pokrýt... Manžel je nekoňák, nezvířecí, a přesto mě podpořil, když jsem přišla s nápadem založit lesní mateřskou školku s farmičkou.. Od té doby se statečně učí jak odchytit ovci, jak nasadit koni ohlávku a jak označit kozu. Práci kolem toho všeho považuje za odreagování. Škoda jen, že s těmi malými dětmi je to fakt brutálně špatně časově zvládnutelné.
Každopádně se snažím, aby bylo pořád doma alespoň jakštakš čisto, bylo uvařeno nějaké teplé jídlo a trávili jsme v rodině alespoň chvíli společně denně..
Jo a ještě bych ráda podotkla, že já jsem z paneláku a on z vesnice... Život je plný paradoxů
Hhippie

Je poučné si vaše příběhy či poznatky číst, je vidět že zde spousta žen moc dobře ví jak na chlapa a dobře ví jak udržovat co nejlépe rodinnou pohodu ale nevzdávat se u toho svého zájmu. Já kvůli blbému chlapovi koně prodala jednou a už bych to neudělala ( nebylo to koněm ale tím že odmítal jít do zaměstnání a žili jsme jenom z mateřské ). Sice do práce chodit začal ale nějaký růst ho nenapadl, proto jsem koně prodala abych co nejvíc snížila rodinné výdaje.... rozvedla jsem se a zůstala s dětmi sama a bez koní. Naštěstí jsem poznala svého nynějšího přítele, který mi dokonce toho koně koupil a ještě takového jaký byl mým snem. Taky občas remcá hlavně na finance ( byť vyděláváme tolik, že nemusíme nijak extra šetřit ). Já se snažím domácnost a vše udržovat co jen to jde, koníka mám mladého takže občas jde něco dělat na chvíli a jinak je to tady takový mazlík. Za ty roky se mi podařilo ho naučit tak, že koně toleruje a toleruje i finance co do něj dávám, takže kobylce kupuju jen ty nejlepší vitamíny atd. Má vše a hned. Vhání mi slzy štěstí do očí když se v noci vracíme třeba z restaurace a on jde za ležící kobylou se pomazlit a furt by tam k ní lezl . Musím ovšem říct, že jsme si pořídili koně, který trpí když má u sebe druhého koně, když je o samotě je to klidný a spokojený koník, druzí koně ji nezajímají a nevyhledává je. Na druhou stranu je to neskutečný mazel a ikdyž se o ni starám já, krmím čistím, učím nové věci, bráním před strašáky a ona mi to krásně oplácí tak když vidí jeho tak se může skoro posrat. Nežárlím na to, naopak jsem za to ráda, protože se mu takhle pěkně rychle dostává pod kůži a on na ni nedá dopustit a všude ji vychvaluje jak je to skvělý kůň. A opravdu je, protože je jenom obsednutá ( 2x jsem na ní akorát seděla ) a přitom na ni můžu dát své děti a spolehlivě je veze a je opatrná. Děti zbožňuje, protože jí chodí trhat trávu ( jak je známo tráva je všude jinde lepší než zrovna v ohradě ). Teď jsem jí ohradila kousek zahrady vedle domu takže si chodí domů i ven kdy se jí zachce a hlavně když nechce být sama přijde za náma, chlap za ní vždy jde dát pusinku a pohladit. Nemůžu jít s koněm ven každý den, zpravidla se mi to daří jednou týdně někdy ani to ne ale to už spíš kvůli práci. Kobyle je to šumák zda jde ven na procházku nebo je s náma venku. Kdybych chtěla chodit s koněm denně tak to taky nebude dobré. Takže já si říkám, že mám veliké štěstí, že mám to co mám a že jsou takoví jací jsou všichni